ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
17. dubna 2024(*)
„Odrůdová práva – Žádost o udělení odrůdového práva Společenství pro odrůdu brambor Melrose – Nezaplacení ročního poplatku ve stanovené lhůtě – Zrušení ochrany – Žádost o navrácení do původního stavu – Podmínky doručování rozhodnutí a sdělení CPVO“
Ve věci T‑2/23,
Romagnoli Fratelli SpA, se sídlem v Boloni (Itálie), zástupci: E. Truffo a. Iurato, advokáti,
žalobkyně,
proti
Odrůdovému úřadu Společenství (CPVO), zástupci: M. García-Moncó Fuente a Á. Martínez López, jako zmocněnkyně,
žalovanému,
TRIBUNÁL (třetí senát),
ve složení: F. Schalin, předseda, I. Nõmm (zpravodaj) a G. Steinfatt, soudci,
za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy bylo účastníkům řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co za těchto okolností na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Romagnoli Fratelli SpA, domáhá zrušení rozhodnutí Odrůdového úřadu Společenství (CPVO) ze dne 7. listopadu 2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“).
Skutečnosti předcházející sporu
2 Dne 10. prosince 2009 podala žalobkyně u CPVO žádost o odrůdové právo Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech Společenství (Úř. věst. 1994, L 227, s. 1; Zvl. vyd. 03/16, s. 390). Tato žádost byla zapsána do rejstříku pod číslem 2009/2240.
3 Rostlinnou odrůdou, pro kterou bylo požádáno o odrůdové právo Společenství, je odrůda brambor Melrose náležející k druhu Solanum tuberosum L.
4 Rozhodnutím CPVO ze dne 20. února 2012 bylo dotčené rostlinné odrůdě uděleno odrůdové právo Společenství.
5 Dne 27. října 2021 CPVO vydal výzvu k úhradě týkající se platby ročního poplatku za odrůdové právo Společenství k dotčené rostlinné odrůdě a zaslal ji žalobkyni na její osobní prostor nazvaný „MyPVR“.
6 Vzhledem k tomu, že platba požadovaná ve výzvě k úhradě nebyla ve stanovené lhůtě provedena, byla žalobkyni dne 10. ledna 2022 zaslána formální upomínka v souladu s čl. 83 odst. 2 nařízení č. 2100/94 prostřednictvím osobního prostoru MyPVR. V rámci této upomínky CPVO vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě jednoho měsíce zaplatila dlužnou částku ročního poplatku, aby nedošlo ke zrušení odrůdového práva Společenství pro dotčenou rostlinnou odrůdu v souladu s čl. 21 odst. 2 písm. c) uvedeného nařízení.
7 Vzhledem k tomu, že žalobkyně nestáhla dokumenty týkající se ročního poplatku z osobního prostoru MyPVR, zaslal CPVO dne 16. února 2022 žalobkyni další upomínku e-mailem, avšak neprodloužil lhůtu pro zaplacení.
8 Vzhledem k tomu, že roční poplatek nebyl zaplacen ve stanovené lhůtě, zrušil CPVO dne 21. března 2022 dotčené odrůdové právo Společenství. Rozhodnutí o tomto zrušení bylo žalobkyni oznámeno dne 22. března 2022.
9 Dne 6. května 2022 podala žalobkyně žádost o navrácení do původního stavu, pokud jde o lhůtu pro zaplacení výše uvedeného ročního poplatku podle článku 80 nařízení č. 2100/94.
10 Dne 6. května 2022 žalobkyně zaplatila do té doby nezaplacený roční poplatek.
11 Napadeným rozhodnutím CPVO nevyhověl žádosti žalobkyně o navrácení do původního stavu. Uvedená žádost byla zamítnuta z důvodu, že zaprvé nesplňovala podmínky stanovené v čl. 80 odst. 2 nařízení č. 2100/94, a zadruhé žalobkyně neprokázala, že čelila nepředvídatelným okolnostem a prokazatelně vynaložila veškerou péči vyžadovanou k tomu, aby byly splněny podmínky stanovené v čl. 80 odst. 1 uvedeného nařízení.
Návrhová žádání účastníků řízení
12 Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– uložil CPVO náhradu nákladů řízení.
13 CPVO v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
K přípustnosti
14 CPVO navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu odmítnuta jako nepřípustná, neboť pro tuto žalobu neexistuje právní základ ani v nařízení č. 2100/94, ani v nařízení Komise (ES) č. 874/2009 ze dne 17. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 2100/94, pokud jde o řízení před CPVO (Úř. věst. 2009, L 251, s. 3). Kromě toho vzhledem k neexistenci právního základu v těchto nařízeních zpochybňuje rovněž použitelnost čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
15 Žalobkyně s argumenty CPVO nesouhlasí.
16 Podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností [nařizovacím aktům], které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.
17 Článek 263 pátý pododstavec SFEU stanoví, že akty zřizující instituce a jiné subjekty Unie mohou stanovit zvláštní podmínky a úpravy týkající se žalob podávaných fyzickými nebo právnickými osobami proti aktům těchto institucí a jiných subjektů, které vůči nim mají právní účinky.
18 Podle ustálené judikatury platí, že žalobu na neplatnost lze podat proti všem ustanovením nebo opatřením přijatým orgány, institucemi a jinými subjekty Unie bez ohledu na jejich formu, jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy fyzické či právnické osoby tím, že podstatným způsobem mění její právní postavení (viz rozsudek ze dne 31. ledna 2019, International Management Group v. Komise, C‑183/17 P a C‑184/17 P, EU:C:2019:78, bod 51 a citovaná judikatura).
19 V tomto ohledu stačí uvést, že zaprvé je žalobkyni napadené rozhodnutí určeno a zadruhé v uvedeném rozhodnutí CPVO jednoznačně vyjádřil své konečné stanovisko k dotčené žádosti o navrácení do původního stavu vyvolávající právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobkyně.
20 CPVO však tvrdí, že jej čl. 263 pátý pododstavec SFEU jej opravňuje rozhodovat o žádostech o navrácení do původního stavu bez možnosti podat opravný prostředek k odvolacímu senátu CPVO nebo k Tribunálu, jelikož takový opravný prostředek není upraven ani v nařízení č. 2100/94, ani v nařízení č. 874/2009, které představují „zvláštní podmínky a úpravy“ ve smyslu pátého pododstavce uvedeného článku. Uvádí tedy, že napadené rozhodnutí nemůže být předmětem žaloby k Tribunálu na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
21 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z článku 2 SEU vyplývá, že Unie je založena zejména na hodnotách rovnosti a právního státu. Samotná existence účinného soudního přezkumu za účelem zajištění dodržování ustanovení unijního práva je přitom existenci takového právního státu inherentní (viz rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 58 a citovaná judikatura).
22 Článek 19 SEU, jenž konkretizuje hodnotu právního státu potvrzenou v článku 2 SEU, svěřuje vnitrostátním soudům a Soudnímu dvoru Evropské unie povinnost zaručit plné uplatňování unijního práva ve všech členských státech, jakož i účinnou právní ochranu, kterou jednotlivci vyvozují z tohoto práva, přičemž Soudní dvůr má výlučnou pravomoc k poskytnutí konečného výkladu uvedeného práva (viz rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 59 a citovaná judikatura).
23 Dále je podle znění čl. 256 odst. 1 první věty SFEU Tribunál příslušný rozhodovat v prvním stupni ve věcech uvedených v článcích 263, 265, 268, 270 a 272 SFEU s výjimkou těch, které jsou v působnosti některého specializovaného soudu zřízeného na základě článku 257 téže Smlouvy, nebo těch, které statut Soudního dvora Evropské unie vyhrazuje Soudnímu dvoru.
24 Soudní systém Unie je tvořen uceleným systémem procesních prostředků a řízení určeným k zajištění přezkumu legality aktů orgánů, institucí a jiných subjektů Unie (viz rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 60 a citovaná judikatura).
25 I když je pravda, že „zvláštní podmínky a úpravy“ uvedené v čl. 263 pátém pododstavci SFEU umožňují, aby orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie stanovil interní podmínky a úpravy, které předcházejí podání žaloby k soudu a upravují zejména fungování mechanismu interní kontroly nebo průběh řízení o mimosoudním řešení sporů, tyto podmínky a úpravy nemohou být vykládány tak, že unijnímu orgánu umožňují vyjmout spory zahrnující výklad nebo použití unijního práva z pravomoci unijního soudu (viz rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 62 a citovaná judikatura).
26 Z článku 81 odst. 1 nařízení č. 2100/94 mimoto vyplývá, že neobsahuje-li uvedené nařízení nebo předpisy přijaté na základě uvedeného nařízení procesní ustanovení, použije CPVO zásady procesního práva obecně uznávané v členských státech.
27 V tomto ohledu je nutno konstatovat, že čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU – který stanoví možnost podat žalobu proti aktům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie – odráží právě takovou „zásad[u] procesního práva obecně uznávan[ou] v členských státech“, která je stanovena v čl. 81 odst. 1 nařízení č. 2100/94. Ačkoli tedy nařízení č. 2100/94 výslovně nestanoví opravný prostředek k odvolacímu senátu CPVO nebo přímo k Tribunálu proti rozhodnutím přijatým CPVO na základě žádosti o navrácení do původního stavu podané podle článku 80 nařízení č. 2100/94, opravný prostředek přesto existuje na základě čl. 81 odst. 1 uvedeného nařízení a čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
28 V každém případě je třeba konstatovat, že přiznání výlučné pravomoci CPVO k výkladu a použití nařízení č. 2100/94, a zejména článku 80 uvedeného nařízení, naráží na judikaturu citovanou v bodech 21 až 25 výše (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 64).
29 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba námitku nepřípustnosti vznesenou CPVO zamítnout.
K věci samé
30 Žaloba je v podstatě založena na dvou žalobních důvodech, z nichž první vychází z porušení čl. 80 odst. 1 nařízení č. 2100/94 a druhý z porušení článku 65 nařízení č. 874/2009.
K přípustnosti důkazů předložených poprvé před Tribunálem
31 Je třeba konstatovat, že ze spisu CPVO vyplývá, že přílohy 1, 8 až 12, 14 až 16 a 23 až 25 k žalobě nebyly žalobkyní předloženy v průběhu správního řízení před CPVO.
32 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury musí být legalita unijního aktu posuzována v závislosti na informacích, které mohl mít orgán k dispozici v okamžiku, kdy jej přijal. Před unijním soudem tedy nelze uplatňovat skutečnosti, které nebyly uplatněny během správního řízení (viz rozsudek ze dne 8. března 2023, Novasol v. ECHA, T‑70/22, nezveřejněný, EU:T:2023:106, bod 22 a citovaná judikatura).
33 Vzhledem k tomu, že přílohy uvedené v bodě 31 výše byly předloženy poprvé před Tribunálem, nelze je při přezkumu legality napadeného rozhodnutí vzít v potaz, a musí být proto odmítnuty.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 80 odst. 1 nařízení č. 2100/94
34 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně v podstatě vznáší dvě výtky, z nichž první se týká vyšší moci nebo nepředvídatelných okolností způsobených pandemií covidu-19, které odůvodňují nedodržení lhůty pro zaplacení ročního poplatku stanoveného CPVO, a druhá se týká nesprávného výkladu důkazů, které předložila žalobkyně, ze strany CPVO.
35 CPVO s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
36 Podle čl. 80 odst. 1 nařízení č. 2100/94 platí, že pokud bylo žadateli o odrůdové právo Společenství, držiteli nebo jinému účastníkovi řízení u CPVO navzdory největší svědomitostí za daných okolností znemožněno vůči posledně uvedenému dodržet lhůtu, navrátí se na jeho žádost jeho práva do původního stavu, pokud toto znemožnění má za přímý následek podle uvedeného nařízení ztrátu práva nebo opravného prostředku.
37 Z článku 80 odst. 1 nařízení č. 2100/94 vyplývá, že navrácení do původního stavu podléhá dvěma kumulativním podmínkám, přičemž první podmínkou je, že dotčená osoba vynaložila veškerou řádnou péči požadovanou s ohledem na zvláštní okolnosti, a druhou podmínkou je, že zmeškání lhůty uvedenou osobou mělo za přímý následek ztrátu práva nebo opravného prostředku [obdobně viz rozsudek ze dne 15. září 2011, Prinz Sobieski zu Schwarzenberg v. OHIM – British-American Tobacco Polska (Romuald Prinz Sobieski zu Schwarzenberg), T‑271/09, nezveřejněný, EU:T:2011:478, bod 53 a citovaná judikatura].
38 Mimoto dodržení lhůt je otázkou veřejného pořádku a navrácení do původního stavu může narušit právní jistotu. Proto musí být podmínky pro uplatnění navrácení do původního stavu vykládány striktně [v tomto smyslu a obdobně viz usnesení ze dne 9. prosince 2022, AMO Development v. EUIPO (Lékařské nástroje), T‑311/22, nezveřejněné, EU:T:2022:822, bod 20 a citovaná judikatura].
39 V projednávané věci žalobkyně v rámci prvního žalobního důvodu v podstatě zpochybňuje posouzení první podmínky uvedené v bodě 37 výše ze strany CPVO, v rozsahu, v němž dospěl k závěru, že neprokázala, že jednak čelila nepředvídatelným okolnostem a jednak vynaložila veškerou řádnou péči požadovanou za těchto okolností.
40 Zaprvé žalobkyně tvrdí, že takové nepředvídatelné okolnosti byly prokázány na jednu stranu z důvodu neočekávané situace pandemie covidu-19, která měla za následek nepřítomnost její jediné zaměstnankyně pověřené korespondencí s CPVO, a na druhou stranu z důvodu kybernetického útoku, který utrpěla.
41 Pokud jde o údajný kybernetický útok, který žalobkyně utrpěla, je nutno konstatovat, že ani tento argument, ani důkazy, které jej podpořily, nebyly CPVO předloženy v okamžiku podání žádosti o navrácení do původního stavu. Ve světle judikatury citované v bodě 32 výše je proto třeba tento argument odmítnout.
42 Pokud jde o nepředvídatelné okolnosti vyplývající z pandemie covidu-19, které vedly k nepřítomnosti její jediné zaměstnankyně, jež byla údajně pověřena korespondencí s CPVO, žalobkyně předložila jediný důkaz, a sice osvědčení Confcommercio Ascom Bologna ze dne 7. června 2022, v němž se uvádí, že v období od října 2021 do dubna 2022 byli její zaměstnanci v kanceláři nepřítomni 600 hodin z důvodu nemoci související s covidem-19. Žalobkyně mimoto ve svém e-mailu zaslaném CPVO ze dne 7. června 2022 upřesnila, že uvedená zaměstnankyně byla v předchozích pěti měsících dvakrát nepřítomna z důvodu onemocnění covidem-19.
43 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že v osvědčení Confcommercio Ascom Bologna ze dne 7. června 2022, potvrzujícím celkový počet zameškaných pracovních hodin všech zaměstnanců žalobkyně není uveden počet hodin nebo dnů ani doba, po kterou byla nepřítomna jediná zaměstnankyně, která byla údajně pověřena korespondencí s CPVO, a nebyla tak schopna plnit svěřené úkoly týkající se korespondence s CPVO. Je tedy nutno uvést, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by umožnily prokázat, že uvedená zaměstnankyně byla nepřítomna, a že tak čelila zvláštním okolnostem z důvodu pandemie covidu-19, které jí bránily dodržet lhůtu pro zaplacení ročního poplatku.
44 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že s ohledem na svou střední velikost neměla k dispozici finanční prostředky na přijetí dalších zaměstnanců, aby nahradila zaměstnance v pracovní neschopnosti.
45 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žalobkyně ve své žádosti o navrácení do původního stavu nepředložila žádné jiné důkazy než osvědčení Confcommercio Ascom Bologna ze dne 7. června 2022, uvedené v bodě 42 výše. Proto při neexistenci jakýchkoli důkazů v tomto ohledu pouhé zjištění, že žalobkyně neměla dostatečné finanční prostředky na přijetí dalších zaměstnanců, samo o sobě nepostačuje k prokázání toho, že žalobkyně čelila nepředvídatelným okolnostem a jednala s veškerou péčí, kterou tyto okolnosti vyžadovaly, aby dodržela lhůtu pro zaplacení ročního poplatku stanovenou CPVO.
46 Kromě toho je třeba konstatovat, že žalobkyně nevysvětlila důvody, proč nebyla použita jiná možná řešení k náhradě nepřítomnosti její zaměstnankyně, která byla údajně pověřena korespondencí s CPVO. Například, i kdyby byla nepřítomnost této zaměstnankyně prokázána, což v projednávané věci nebyla, žalobkyně nijak nevysvětlila ani nepodložila důkazy, co jí bránilo předat úkoly uvedené zaměstnankyně a identifikátory, které jí umožňovaly přístup k osobnímu prostoru MyPVR, jinému svému zaměstnanci po dobu přibližně pěti měsíců.
47 Kromě toho dne 16. února 2022 zaslal CPVO žalobkyni dodatečný e-mail, v němž ji vyzval k nahlédnutí do jejího osobního prostoru MyPVR, a uvedl, že je připraven poskytnout veškeré doplňující informace týkající se přístupu k MyPVR. I kdybychom připustili, že žalobkyně měla problémy s přístupem k MyPVR, je přitom třeba konstatovat, že na tento e-mail nereagovala, ani v tomto směru nepožádala o pomoc. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že jednala s veškerou požadovanou řádnou péčí ve smyslu čl. 80 odst. 1 nařízení č. 2100/94.
48 Proto CPVO poté, co zohlednil skutkové okolnosti, které mu byly předloženy v okamžiku podání žádosti o navrácení do původního stavu, správně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že čelila zvláštním okolnostem, ani že jednala s veškerou řádnou péčí vyžadovanou s ohledem na tyto okolnosti.
49 Ve světle výše uvedeného je třeba první žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 65 nařízení č. 874/2009
50 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně zaprvé tvrdí, že neobdržela upomínku zaslanou CPVO dne 10. ledna 2022 týkající se nezaplaceného ročního poplatku, a vytýká mu, že porušil článek 65 nařízení č. 874/2009 tím, že nepředložil důkaz o skutečném doručení a o přijetí této upomínky. Zadruhé obecně zpochybňuje skutečnost, že osobní prostor MyPVR je považován za úřední způsob doručování dokumentů nebo rozhodnutí ve smyslu nařízení č. 2100/94 a nařízení č. 874/2009, a proto zpochybňuje použitelnost všeobecných podmínek týkajících se používání elektronických komunikačních systémů pocházejících od CPVO a určených pro CPVO (dále jen „všeobecné podmínky MyPVR“), jak jsou vymezeny v rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016.
51 CPVO s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
52 Zaprvé je třeba zkoumat, zda lze osobní prostor MyPVR považovat za úřední způsob doručování dokumentů nebo rozhodnutí ve smyslu nařízení č. 2100/94 a č. 874/2009. Vzhledem k tomu, že výzva k úhradě ze dne 27. října 2021 a upomínka ze dne 10. ledna 2022 byly v projednávané věci doručeny prostřednictvím osobního prostoru MyPVR, je třeba posoudit platnost tohoto osobního prostoru jakožto úředního způsobu pro doručení těchto dvou dokumentů.
53 Podle článku 79 nařízení č. 2100/94 CPVO doručí z vlastního podnětu všechna rozhodnutí a předvolání, jakož i oznámení a sdělení, od kterých počíná lhůta, nebo které je třeba doručit buď podle jiných ustanovení uvedeného nařízení, nebo podle předpisů přijatých na základě uvedeného nařízení nebo u kterých nařídil doručení prezident CPVO. Doručení může být provedeno prostřednictvím úřadů členských států, do jejich příslušnosti spadají odrůdy rostlin.
54 Je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že v projednávané věci výzva k úhradě ze dne 27. října 2021 i upomínka ze dne 10. ledna 2022 stanovily lhůtu, kterou musí žalobkyně dodržet, je třeba je považovat za „oznámení [nebo] sdělení, od kterých počíná lhůta“ ve smyslu článku 79 nařízení č. 2100/94.
55 Podle čl. 64 odst. 4 nařízení č. 874/2009 se dokumenty nebo jejich kopie, na jejichž doručování se použije článek 79 nařízení č. 2100/94, se doručují elektronickými prostředky, které určí prezident CPVO, nebo poštou prostřednictvím doporučeného dopisu s doručenkou.
56 Ze znění čl. 64 odst. 4 nařízení č. 874/2009 vyplývá, že sdělení a oznámení CPVO, od kterých počíná lhůta ve smyslu článku 79 nařízení č. 2100/94, mohou být doručována elektronickými prostředky, a dále že způsoby tohoto doručování elektronickými prostředky určuje prezident CPVO.
57 V souladu s čl. 64 odst. 4 nařízení č. 874/2009 přijal prezident CPVO dne 20. prosince 2016 rozhodnutí týkající se elektronické komunikace ze strany CPVO a pro posledně uvedený úřad.
58 Článek 3 první pododstavec rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016 stanoví, že CPVO zpřístupní na své internetové stránce „www.cpvo.europa.eu“ platformu elektronické komunikace, která uživatelům umožní přijímat, zobrazovat, tisknout a ukládat všechny dokumenty a všechna oznámení zasílaná CPVO, jež jsou k dispozici elektronicky, jakož i odpověď na oznámení a žádosti nacházející se ve spise a další dokumenty. Tento prostor elektronické komunikace („Osobní prostor“) je systém s omezeným přístupem a bude nazýván „MyPVR“.
59 Článek 3 čtvrtý pododstavec rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016 stanoví, že po ukončení vývoje bude MyPVR nabízet možnost přijímat elektronicky veškerou komunikaci pocházející od CPVO. Pokud si uživatel zvolí tuto možnost, CPVO mu bude zasílat všechna oznámení v elektronické podobě prostřednictvím tohoto osobního prostoru kromě případů, kdy je to technicky nemožné.
60 Podle čl. 4 prvního pododstavce rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016 se uživateli, jakmile si aktivuje možnost komunikovat s CPVO elektronicky, zasílají prostřednictvím MyPVR všechna úřední oznámení CPVO dostupná v elektronické podobě. Dokumenty obsahující písemnosti, pro které článek 79 nařízení č. 2100/94 stanoví doručení z vlastního podnětu, budou doručovány prostřednictvím MyPVR.
61 Podle článku 6 rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016 budou ve všeobecných podmínkách používání na internetové stránce CPVO týkajících se elektronické komunikace od CPVO a pro CPVO učiněné prostřednictvím MyPVR dále upřesněny elektronické úkony, podmínky s nimi související a technické podmínky, kterým podléhají elektronická oznámení nebo sdělení od CPVO a pro CPVO, jakož i povinnosti spojené s užíváním, se kterými musí uživatelé vyjádřit souhlas.
62 Je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, z čl. 3 prvního a čtvrtého pododstavce a z čl. 4 prvního pododstavce rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016 uvedených v bodech 58 až 60 výše vyplývá, že veškerá sdělení a oznámení, včetně těch, na něž se vztahuje článek 79 nařízení č. 2100/94, mohou být zasílána prostřednictvím osobního prostoru MyPVR za podmínky, že uživatel aktivoval možnost umožňující CPVO komunikovat s ním elektronicky.
63 Kromě toho článek 6 rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016, zmíněný v bodě 61 výše, stanoví, že ve všeobecných podmínkách MyPVR budou dále upřesněny elektronické přístupy, podmínky s nimi související a technické podmínky, kterým podléhají elektronická oznámení nebo sdělení od CPVO. Proto nelze zpochybnit ani použitelnost těchto všeobecných podmínek.
64 Kromě toho bod 4 písm. b) verze 3.0 všeobecných podmínek MyPVR opětovně potvrzuje, že pokud se uživatel rozhodl pro elektronickou komunikaci, bude mu CPVO platně doručovat rozhodnutí, sdělení a jiné dokumenty elektronickými prostředky prostřednictvím osobního prostoru, pokud to nebude z technických důvodů nemožné nebo v případě, že jsou některé funkce uvedeného prostoru ve vývoji. V takových případech lze jako schválený způsob doručení akceptovat elektronickou komunikaci prostřednictvím e-mailu nebo jiného platného komunikačního prostředku.
65 Výtka týkající se protiprávnosti osobního prostoru MyPVR v rozsahu, v němž představuje jeden z úředních způsobů doručování, tedy nemůže obstát.
66 Z článku 3 čtvrtého pododstavce a z čl. 4 prvního pododstavce rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016, jakož i z bodu 4 písm. b) verze 3.0 všeobecných podmínek MyPVR však vyplývá, že použití MyPVR jakožto úředního způsobu doručování podléhá podmínce, že uživatel aktivoval možnost umožňující CPVO komunikovat s ním elektronicky.
67 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že účastníci řízení nezpochybňují, že si žalobkyně zvolila elektronickou komunikaci prostřednictvím MyPVR ve smyslu ustanovení uvedených v bodě 66 výše. Kromě toho z přílohy C.2 žalobní odpovědi CPVO ze dne 19. září 2023 vyplývá, že dne 12. února 2021 žalobkyně přijala verzi 3.0 všeobecných podmínek MyPVR, čímž potvrdila své rozhodnutí zvolit si elektronickou komunikaci.
68 Podle bodu 2 verze 3.0 všeobecných podmínek MyPVR se uživatelé zavazují využívat osobní prostor zejména k přijímání oznámení a dokumentů zasílaných CPVO. Elektronická komunikace prostřednictvím e-mailu bude akceptována jako schválený způsob komunikace pouze v případech, kdy platforma není vhodná. Kromě toho druhý pododstavec tohoto bodu stanoví, že při používání osobního prostoru se uživatel zavazuje dodržovat povinnosti stanovené v prvním pododstavci uvedeného bodu.
69 Není tedy pochyb o tom, že používáním osobního prostoru a přijetím všeobecných podmínek MyPVR žalobkyně souhlasila s tím, že bude přijímat sdělení a oznámení od CPVO prostřednictvím osobního prostoru MyPVR.
70 Ve světle výše uvedeného je třeba zamítnout výtku týkající se protiprávnosti MyPVR jakožto úředního způsobu doručování ve vztahu k žalobkyni.
71 Zadruhé, pokud jde o údajné porušení článku 65 nařízení č. 874/2009 tím, že CPVO nepředložil důkaz o skutečném doručení a přijetí upomínky zaslané dne 10. ledna 2022, je třeba upřesnit, že ze spisu CPVO vyplývá, že upomínka byla zaslána prostřednictvím MyPVR. Článek 65 nařízení č. 874/2009 týkající se doručování poštou proto nelze v projednávaném případě použít. V tomto ohledu je třeba odkázat na článek 64a nařízení č. 874/2009, který se týká doručování elektronickými prostředky nebo jinými technickými prostředky.
72 Článek 64a odst. 1 nařízení č. 874/2009 stanoví, že doručení elektronickými prostředky se provádí předáním digitální kopie dokumentu, který má být oznámen. Doručení se pokládá za uskutečněné v den, kdy sdělení obdržel příjemce. Prezident CPVO stanoví podrobnosti o doručování elektronickými prostředky. Podle čl. 64a odst. 3 téhož nařízení stanoví prezident CPVO podrobnosti o doručování jinými technickými komunikačními prostředky.
73 Podobně jako v bodech 67 až 69 výše je třeba znovu připomenout, že žalobkyně souhlasila s přijímáním sdělení a oznámení od CPVO prostřednictvím MyPVR. V tomto ohledu je třeba rovněž připomenout, že podle čl. 4 prvního pododstavce rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016 platí, že jakmile uživatel aktivoval možnost komunikovat s CPVO elektronicky, všechna úřední oznámení CPVO dostupná v elektronické podobě, včetně dokumentů, na jejichž doručování se použije článek 79 nařízení č. 2100/94, mu jsou doručována prostřednictvím MyPVR. MyPVR by proto měl být považován za jediný úřední způsob doručování úředních oznámení, včetně těch, která jsou stanovena v článku 79 nařízení č. 2100/94.
74 Podle čl. 4 prvního pododstavce rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016 proto CPVO žalobkyni prostřednictvím MyPVR doručil zaprvé dne 27. října 2021 výzvu k úhradě týkající se zaplacení ročního poplatku, následovanou dne 28. října 2021 automatickým e-mailem, a zadruhé dne 10. ledna 2022 dotčenou upomínku, v níž byla žalobkyně vyzvána, aby uhradila nezaplacený poplatek v souladu s čl. 83 odst. 2 nařízení č. 2100/94, po níž následoval dne 11. ledna 2022 automatický e-mail.
75 Pokud jde o skutečné doručení upomínky ze dne 10. ledna 2022, čl. 4 čtvrtý pododstavec rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016 upřesňuje, že rozhodnutí nebo jiný dokument se považují za doručené uplynutím sedmého dne následujícího po dni, kdy byl uživateli zaslán e-mail s upozorněním, že CPVO uložil digitální kopii rozhodnutí nebo dokumentu do osobního prostoru. V projednávané věci z toho vyplývá, že na upomínku ze dne 10. ledna 2022 je třeba nahlížet tak, že byla doručena dne 18. ledna 2022, tedy sedmý den následující po 11. lednu 2022, kdy byl zaslán automatický e-mail informující žalobkyni o uložení dotčeného dokumentu do osobního prostoru MyPVR.
76 Kromě toho podle čl. 4 pátého pododstavce rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 20. prosince 2016 platí, že pokud uživatel nemůže nahlédnout do rozhodnutí nebo jiného dokumentu, musí o tom neprodleně informovat CPVO. Je nutno konstatovat, že v projednávané věci žalobkyně neinformovala CPVO o jakémkoli problému s přístupem k dotčeným dokumentům.
77 CPVO proto nelze vytýkat, že upomínku ze dne 10. ledna 2022 nedoručil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala opak, má se za to, že žalobkyně dotčenou upomínku obdržela dne 18. ledna 2022. Tato výtka tedy musí být rovněž zamítnuta jako neopodstatněná.
78 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba zamítnout druhý žalobní důvod, a v proto i žalobu v plném rozsahu.
K nákladům řízení
79 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
80 Vzhledem k tomu, že CPVO požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Romagnoli Fratelli SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 17. dubna 2024.
Podpisy