Věc T‑201/11
(zveřejnění formou výňatků)
Si.mobil telekomunikacijske storitve d.d.
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Slovinský trh mobilních telefonních služeb – Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Projednání případu orgánem pro hospodářskou soutěž členského státu – Nedostatečný zájem Unie“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 17. prosince 2014
1. Hospodářská soutěž – Rozdělení příslušnosti mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Právo Komise zamítnout stížnost týkající se případu, kterým se již zabývá vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž – Podmínky
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, bod 18 odůvodnění a čl. 13 odst. 1)
2. Hospodářská soutěž – Rozdělení příslušnosti mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž – Právo podniků na to, aby byly jejich případy projednány určitým orgánem pro hospodářskou soutěž – Neexistence
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, bod 18 odůvodnění a čl. 13 odst. 1; oznámení Komise 2004/C 101/03, body 4 a 31)
3. Hospodářská soutěž – Rozdělení příslušnosti mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Právo Komise zamítnout stížnost týkající se případu, kterým se již zabývá vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Rozsah
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, bod 18 odůvodnění a čl. 13 odst. 1)
4. Hospodářská soutěž – Rozdělení příslušnosti mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Právo Komise zamítnout stížnost týkající se případu, kterým se již zabývá vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž – Pojem „projednání“ – Rozsah
(Články 101 SFEU, 102 SFEU a 105 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, bod 1, 6, 8, 18 a 35 odůvodnění a článek 13 odst. 1)
5. Hospodářská soutěž – Rozdělení příslušnosti mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Právo Komise zamítnout stížnost týkající se případu, kterým se již zabývá vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž – Pojem „stejné jednání“ – Rozsah – Meze
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, bod 18 odůvodnění a čl. 13 odst. 1)
1. Z jednoznačného znění čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1/2003 vyplývá, že Komise je na základě tohoto ustanovení oprávněna zamítnout stížnost, pokud konstatuje jednak, že orgán pro hospodářskou soutěž členského státu „se […] zabývá“ případem, který mu byl předložen, a jednak, že se tento případ týká „stejné dohod[y]“, „rozhodnutí sdružení“ nebo „stejn[ého] jednání“.
Jinak řečeno, splnění těchto dvou podmínek je pro Komisi „dostatečným důvodem“ k zamítnutí stížnosti, která jí byla předložena. Použití čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1/2003 tedy nelze podmínit jinými než výše uvedenými podmínkami.
Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států mají na základě článků 4 a 5 nařízení č. 1/2003 souběžnou příslušnost k použití článků 81 [ES] a 82 [ES] a systematika nařízení č. 1/2003 vychází z úzké spolupráce mezi nimi. Naproti tomu ani nařízení č. 1/2003 ani oznámení o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž nestanoví pravidlo o rozdělení příslušnosti mezi Komisi a orgány pro hospodářskou soutěž členských států. Takže i za předpokladu, že by Komise byla ve zvlášť vhodném postavení k tomu, aby případ projednala, a vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž by k projednání případu nebyl vhodný, dotčený podnik by neměl žádný nárok na projednání věci Komisí.
(viz body 33, 34, 36, 37, 40)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 39)
3. Článek 13 a bod 18 odůvodnění nařízení č. 1/2003 vyjadřují širokou posuzovací pravomoc, které požívají vnitrostátní orgány sdružené v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž k zajištění optimálního rozdělení případů v jejím rámci. Tím spíše disponuje širokou posuzovací pravomocí i Komise – vzhledem k úloze, kterou jí přiznává Smlouva a nařízení č. 1/2003 – když aplikuje článek 13 nařízení č. 1/2003.
V rozsahu, v němž Komise disponuje širokou posuzovací pravomocí za účelem uplatňování článku 13 nařízení č. 1/2003, se přezkum unijním soudem musí omezit na prověření, zda byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, zda byl správně zjištěn skutkový stav a zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení a ke zneužití pravomoci.
(viz body 43, 44)
4. Výraz „zabývat se“, uvedený v čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1/2003, nemůže znamenat pouze to, že stížnost byla předložena jinému orgánu nebo že orgán zahájil řízení z vlastního podnětu. Zahájení řízení na základě stížnosti nebo zahájení řízení z vlastního podnětu orgánem pro hospodářskou soutěž členského státu je totiž aktem, který sám o sobě nesvědčí o tom, že orgán pro hospodářskou soutěž členského státu využil svých pravomocí, a tedy ani o tom, že skutkové a právní okolnosti dotčeného případu byly přezkoumány. Pokud by totiž Komise byla oprávněna zamítnout stížnost pouze z důvodu, že stížnost byla předložena orgánu pro hospodářskou soutěž členského státu nebo že orgán zahájil řízení z vlastního podnětu, avšak tyto akty by nevedly k projednání dotčeného případu, nesplnila by tak svůj obecný úkol dohledu vyplývající z čl. 105 odst. 1 SFEU.
Když však Komise použije čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1/2003 na konkrétní případ, tak toto ustanovení jí neukládá, aby posoudila opodstatněnost přístupů orgánu pro hospodářskou soutěž členského státu, který se případem zabývá.
Pokud Komise za těchto podmínek zamítne stížnost podle čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1/2003, musí se na základě informací, kterými disponuje k datu vydání rozhodnutí, zejména ujistit, že orgán pro hospodářskou soutěž členského státu věc šetří.
Z preambule nařízení č. 1/2003 a zejména z jeho bodů 1, 6, 8 a 35 odůvodnění kromě toho vyplývá, že cílem užšího zapojení orgánů pro hospodářskou soutěž členských států do prosazování článků 81 [ES] et 82 [ES] a jejich povinnosti uplatňovat tato ustanovení v případech, kdy by mohlo dojít k ovlivnění obchodu mezi členskými státy, je právě zajistit účinnost, kterou uvedené nařízení sleduje. Aniž by bylo možno zpochybnit rozsah působnosti článku 13 nařízení č. 1/2003, nemůže být důsledkem požadavku účinnosti povinnost Komise, aby v rámci uplatňování tohoto konkrétního ustanovení ověřovala, zda má orgán pro hospodářskou soutěž instituční, finanční a technické prostředky k tomu, aby plnil úkol, který mu je svěřen nařízením č. 1/2003.
(viz body 47–50, 56, 57)
5. Z čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1/2003 vyplývá, že Komise může zamítnout stížnost z důvodu, že jí je k posouzení předloženo „jednání [stejné]“ jako jednání, kterým se již zabývá orgán pro hospodářskou soutěž členského státu, pokud se toto jednání týká „stejných tvrzených protiprávních jednání, ke kterým došlo ve stejnou dobu na stejném trhu“, jako jsou Komisi předloženy k posouzení.
Kromě toho pokud Komise zamýšlí zamítnout stížnost na základě čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1/2003, musí se především ujistit, že se případ, kterým se zabývá orgán pro hospodářskou soutěž členského státu, týká skutkových okolností, které jsou stejné jako skutkové okolnosti, na něž je poukázáno v této stížnosti. Naproti tomu Komise nemůže být vázána ani předmětem a důvodem žádostí podaných stěžovateli ani kvalifikací skutkového stavu, na nějž si stěžují, kterou tito posledně uvedení předložili.
(viz body 69, 73, 75, 76)