ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
14. února 2019 (*)
„Řízení o předběžné otázce – Zpracování osobních údajů – Směrnice 95/46/ES – Článek 3 – Oblast působnosti – Obrazový záznam příslušníků policie na policejní služebně při provádění procesních úkonů – Zveřejnění na internetových stránkách pro sdílení videozáznamů – Článek 9 – Zpracování osobních údajů výlučně pro účely žurnalistiky – Pojem – Svoboda projevu – Ochrana soukromí“
Ve věci C‑345/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Augstākā tiesa (Nejvyšší soud, Lotyšsko) ze dne 1. června 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 12. června 2017, v řízení zahájeném
Sergejsem Buividsem,
za přítomnosti:
Datu valsts inspekcija,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci předsedy druhého senátu, A. Prechal, C. Toader, A. Rosas (zpravodaj) a M. Ilešič, soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, vedoucí oddělení,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 21. června 2018,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za S. Buividse jím samotným,
– za lotyšskou vládu I. Kucina, G. Bambāne, E. Petrocka-Petrovska a E. Plaksins, jako zmocněnkyněmi,
– za českou vládu M. Smolkem, J. Vláčilem a O. Serdulou, jako zmocněnci,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s M. Russo, avvocato dello Stato,
– za rakouskou vládu G. Eberhardem, jako zmocněncem,
– za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,
– za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem a M. Figueiredem, jakož i C. Vieira Guerra, jako zmocněnci,
– za švédskou vládu A. Falk, C. Meyer-Seitz, P. Smith, H. Shev, L. Zettergren a A. Alriksson, jako zmocněnkyněmi,
– za Evropskou komisi D. Nardim a I. Rubene, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 27. září 2018,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355) a zejména jejího článku 9.
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Sergejsem Buividsem na jedné straně a Datu valsts inspekcija (Úřad pro ochranu údajů, Lotyšsko) na straně druhé ohledně žaloby znějící na prohlášení protiprávnosti rozhodnutí tohoto orgánu, podle něhož S. Buivids porušil vnitrostátní právní předpisy, když na internetových stránkách www.youtube.com zveřejnil videozáznam, který sám pořídil a na kterém je zachyceno, jak podává výpověď v prostorách služebny státní policie v rámci správního přestupkového řízení.
Právní rámec
Unijní právo
3 Předtím, než byla zrušena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1), směrnice 95/46, jejímž předmětem byla podle jejího článku 1 ochrana základních práv a svobod fyzických osob, zejména jejich soukromí, v souvislosti se zpracováním osobních údajů, jakož i odstranění překážek volného pohybu těchto údajů, v bodech 2, 14, 15, 17, 27 a 37 odůvodnění uváděla:
„(2) vzhledem k tomu, že systémy zpracování údajů slouží lidem; že musí bez ohledu na státní občanství nebo bydliště fyzických osob dodržovat základní svobody a práva těchto osob, zejména právo na soukromí, a přispívat k hospodářskému a sociálnímu pokroku, k rozvoji obchodu, jakož i dobrých životních podmínek jednotlivců;
[…]
(14) vzhledem k tomu, že s ohledem na význam současného rozvoje technologií pro příjem, přenos, úpravu, zaznamenání, uchování či sdělování zvukových a obrazových údajů týkajících se fyzických osob v rámci informační společnosti se tato směrnice použije i na zpracování těchto údajů;
(15) vzhledem k tomu, že tato směrnice se vztahuje na zpracování těchto údajů, pouze pokud jsou automatizována nebo pokud jsou zpracovávané údaje obsaženy nebo mají být obsaženy v rejstříku uspořádaném podle zvláštních hledisek týkajících se osob, aby byl umožněn snadný přístup k dotčeným osobním údajům;
[…]
(17) vzhledem k tomu, že na zpracování zvuků a obrazů pro účely žurnalistiky nebo literárního či uměleckého vyjádření, zejména v audiovizuální oblasti, se zásady této směrnice uplatní jen omezeným způsobem podle článku 9;
[…]
(27) vzhledem k tomu, že ochrana osob se musí vztahovat jak na automatizované, tak na manuální zpracování údajů; že rozsah této ochrany nesmí být závislý na použitých technikách, jinak by se vytvořilo vážné riziko jejího obcházení; že nicméně, pokud jde o manuální zpracování, týká se tato směrnice pouze rejstříků[,] a nikoli neuspořádaných záznamů; […]
[…]
(37) vzhledem k tomu, že zpracování osobních údajů pro účely žurnalistiky nebo uměleckého či literárního vyjádření, zejména v audiovizuální oblasti, by mělo opravňovat k výjimce z některých ustanovení této směrnice nebo k jejich omezení v míře nezbytné pro vytvoření souladu základních práv jednotlivců se svobodou projevu, zejména se svobodou získávat nebo sdělovat informace tak, jak to zejména zaručuje článek 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950]; že tedy přísluší členským státům, aby pro účely udržování rovnováhy mezi základními právy stanovily nezbytné výjimky a omezení, pokud jde o obecná opatření týkající se oprávněnosti zpracování údajů, […]“
4 Článek 2 směrnice 95/46 stanovil:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
a) ‚osobními údaji‘ veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné [fyzické] osobě (subjekt údajů); identifikovatelnou osobou se rozumí osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména s odkazem na identifikační číslo nebo na jeden či více zvláštních prvků její fyzické, fyziologické, psychické, ekonomické, kulturní nebo sociální identity;
b) ‚zpracováním osobních údajů‘ (‚zpracování‘) jakýkoli úkon nebo soubor úkonů s osobními údaji, které jsou prováděny pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromažďování, zaznamenávání, uspořádávání, uchovávání, přizpůsobování nebo pozměňování, vyhledávání, konzultace, použití, sdělení prostřednictvím přenosu, šíření nebo jakékoli jiné zpřístupnění, srovnání či kombinování, jakož i blokování, výmaz nebo likvidace;
[…]
d) ‚správcem‘ fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jakýkoli jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů; jsou-li účel a prostředky zpracování určeny právními a správními předpisy na úrovni jednotlivých států či [Unie], je možné určit správce nebo zvláštní kritéria pro jeho určení právem jednotlivých států nebo [Unie];
[…]“
5 Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanovil:
„1. Tato směrnice se vztahuje na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů, jakož i na neautomatizované zpracování osobních údajů, které jsou obsaženy v rejstříku nebo do něj mají být zařazeny.
2. Tato směrnice se nevztahuje na zpracování osobních údajů:
– prová[d]ěné pro výkon činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Společenství a jsou uvedeny v hlavě V a VI Smlouvy o Evropské unii [ve znění platném před tím, než vstoupila v platnost Lisabonská smlouva], a v každém případě na zpracování, které se týká veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu (včetně hospodářské stability státu, pokud jsou tato zpracování spojená s otázkami bezpečnosti státu) a činnosti státu v oblasti trestního práva,
– prováděné fyzickou osobou pro výkon výlučně osobních či domácích činností.“
6 Článek 7 uvedené směrnice zněl takto:
„Členské státy stanoví, že zpracování osobních údajů může být provedeno pouze pokud:
[…]
f) je nezbytné pro uskutečnění oprávněných zájmů správce nebo třetí osoby či osob, kterým jsou údaje sdělovány, za podmínky, že nepřevyšují zájem nebo základní práva a svobody subjektu údajů, které vyžadují ochranu podle čl. 1 odst. 1.“
7 Článek 9 téže směrnice stanovil:
„Členské státy stanoví pro zpracování osobních údajů prováděné výlučně pro účely žurnalistiky nebo uměleckého či literárního projevu[…] odchylky a výjimky z této kapitoly a z kapitol IV a VI, pouze pokud se ukáží jako nezbytné pro uvedení práva na soukromí do souladu s předpisy upravujícími svobodu projevu.“
Lotyšské právo
8 Podle článku 1 Fizisko personu datu aizsardzības likums (zákon o ochraně osobních údajů fyzických osob) ze dne 23. března 2000 (Latvijas Vēstnesis, 2000, č. 123/124, dále jen „zákon o ochraně údajů“) je cílem tohoto zákona ochrana základních práv a svobod fyzických osob, zejména jejich soukromí, v souvislosti se zpracováním osobních údajů fyzických osob.
9 Podle čl. 2 bodu 3 zákona o ochraně údajů se „osobními údaji“ rozumí veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě.
10 Podle čl. 2 bodu 4 tohoto zákona se „zpracováním osobních údajů“ rozumí jakýkoliv úkon s osobními údaji, jako je shromažďování, zaznamenávání, vkládání, uchovávání, přizpůsobování, pozměňování, použití, předávání, přenos a šíření, blokování nebo výmaz údajů.
11 Článek 3 odst. 1 zákona o ochraně údajů stanoví, že se tento zákon s přihlédnutím k výjimkám upraveným ve zmíněném ustanovení vztahuje na zpracování všech druhů osobních údajů a na všechny fyzické či právnické osoby, pokud:
– je správce registrován v Lotyšsku;
– ke zpracování údajů dochází za lotyšskými hranicemi na územích, která příslušejí k Lotyšské republice podle mezinárodních dohod;
– se na území Lotyšské republiky nachází zařízení používané ke zpracování osobních údajů, s výjimkou případů, kdy se zařízení používá výlučně k předávání osobních údajů přes území Lotyšské republiky.
12 Článek 3 odst. 3 téhož zákona stanoví, že se tento zákon nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádějí fyzické osoby pro svoji osobní či domácí potřebu nebo pro potřeby svojí rodiny.
13 Podle článku 5 zákona o ochraně údajů platí, že články 7 až 9, 11 a 21 tohoto zákona se neuplatní, pokud jsou osobní údaje zpracovány v souladu s Par presi un citiem masu informācijas līdzekļiem likums (zákon o tisku a jiných sdělovacích prostředcích) pro účely žurnalistiky nebo pro účely umělecké či literární, nestanoví-li zákon jinak.
14 Článek 8 odst. 1 zákona o ochraně údajů stanoví, že při shromažďování osobních údajů od subjektu údajů je správce povinen poskytnout subjektu údajů následující informace, ledaže subjekt údajů již tyto informace má:
– název nebo jméno a příjmení, jakož i adresu správce;
– účel zpracování osobních údajů.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
15 S. Buivids natočil v prostorách služebny státní policie, jak podává výpověď v rámci správního přestupkového řízení.
16 Takto pořízený videozáznam (dále jen „předmětný videozáznam“), který zachycuje příslušníky policie a jejich činnost na služebně, zveřejnil na internetových stránkách www.youtube.com. Tyto stránky umožňují uživatelům zveřejňovat, sledovat a sdílet různá videa.
17 Úřad pro ochranu údajů v návaznosti na toto zveřejnění v rozhodnutí ze dne 30. srpna 2013 konstatoval, že S. Buivids porušil čl. 8 odst. 1 zákona o ochraně údajů, jelikož příslušníkům policie coby subjektům údajů neposkytl informace ohledně účelu zpracování osobních údajů, které se jich týkaly, uvedené v tomto ustanovení. S. Buivids dále Úřadu pro ochranu údajů neposkytl informace ohledně účelu pořízení předmětného videozáznamu a jeho zveřejnění na internetových stránkách, které by dokládaly, že sledovaný cíl je v souladu se zákonem o ochraně údajů. Úřad pro ochranu údajů tedy S. Buividse požádal, aby zajistil, že tento videozáznam bude z internetových stránek www.youtube.com a ostatních internetových stránek smazán.
18 S. Buivids podal u administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud, Lotyšsko) návrh, kterým se domáhal, aby bylo toto rozhodnutí Úřadu pro ochranu údajů prohlášeno za protiprávní a aby mu byla přiznána náhrada újmy, která mu údajně vznikla. S. Buivids v návrhu uvedl, že se zveřejněním předmětného videozáznamu pokoušel upozornit společnost na jednání policie, které bylo dle jeho názoru protiprávní. Uvedený soud tento návrh zamítl.
19 S. Buivids podal proti rozhodnutí administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud) odvolání, které Administratīvā apgabaltiesa (Krajský správní soud, Lotyšsko) rozsudkem ze dne 11. listopadu 2015 zamítl.
20 Administratīvā apgabaltiesa (Krajský správní soud) v rozhodnutí vycházel z toho, že na předmětném videozáznamu je vidět policejní služebna a několik příslušníků policie při výkonu funkce a je na něm slyšet rozhovor s příslušníky policie při provádění procesních úkonů a hlasy příslušníků policie, S. Buividse a jej doprovázející osoby.
21 Podle posledně zmíněného soudu kromě toho nelze konstatovat, zda je přednější právo S. Buividse na svobodu projevu, nebo právo ostatních osob na respektování soukromého života, jelikož S. Buivids neuvedl, jaký je účel zveřejnění předmětného videozáznamu. V tomto videozáznamu zároveň nejsou zachyceny žádné aktuální události, které by měly nějaký význam pro společnost, ani nečestné chování příslušníků policie. Vzhledem k tomu, že S. Buivids předmětný videozáznam nepořídil pro účely žurnalistiky ve smyslu zákona o tisku a jiných sdělovacích prostředcích ani pro účely literární či umělecké, neuplatní se článek 5 zákona o ochraně údajů.
22 Administratīvā apgabaltiesa (Krajský správní soud) z toho dovodil, že pokud S. Buivids natočil příslušníky policie při výkonu funkce, aniž jim sdělil informace ohledně účelu zpracování jejich osobních údajů, porušil čl. 8 odst. 1 zákona o ochraně údajů.
23 S. Buivids podal proti rozsudku Administratīvā apgabaltiesa (Krajský správní soud) kasační stížnost u předkládajícího soudu Augstākā tiesa (Nejvyšší soud, Lotyšsko), přičemž se dovolával svého práva na svobodu projevu.
24 S. Buivids zejména namítl, že v předmětném videozáznamu jsou zachyceni příslušníci státní policie, tedy veřejné osoby na místě přístupném veřejnosti, které z tohoto důvodu nespadají do osobní působnosti zákona o ochraně údajů.
25 Předkládající soud má pochybnosti o tom, zda natočení příslušníků policie při výkonu funkce na policejní služebně a zveřejnění takto pořízeného videozáznamu na internetu spadá do oblasti působnosti směrnice 95/46. I když se v tomto ohledu domnívá, že jednání S. Buividse nespadá pod žádnou z výjimek z působnosti této směrnice, jak jsou uvedeny v čl. 3 odst. 2 této směrnice, zdůrazňuje, že záznam byl v projednávaném případě pořízen pouze jednou a že S. Buivids natočil příslušníky policie při výkonu veřejné funkce, tj. když jednali jako zástupci veřejné moci. S odkazem na bod 95 stanoviska generálního advokáta M. Bobka ve věci Rīgas satiksme (C‑13/16, EU:C:2017:43) přitom předkládající soud uvádí, že hlavním důvodem ochrany osobních údajů je riziko související s jejich zpracováním ve velkém rozsahu.
26 Předkládající soud se dále táže na to, jak má být vykládán pojem „výlučně pro účely žurnalistiky“ uvedený v článku 9 směrnice 95/46, a na to, zda se tento pojem může vztahovat i na takové jednání, jaké je vytýkáno S. Buividsovi.
27 Za těchto podmínek se Augstākā tiesa (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Spadá takové jednání, o jaké jde v posuzované věci (natočení příslušníků policie na policejní služebně při provádění procesních úkonů a zveřejnění takto pořízeného videozáznamu na internetových stránkách www.youtube.com), do oblasti působnosti směrnice 95/46?
2) Je třeba směrnici 95/46 vykládat v tom smyslu, že zmíněné jednání lze považovat za zpracování osobních údajů pro účely žurnalistiky ve smyslu článku 9 směrnice [95/46]?“
K předběžným otázkám
K první otázce
28 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 3 směrnice 95/46 vykládán v tom smyslu, že do oblasti působnosti této směrnice spadá obrazový záznam příslušníků policie na služebně v průběhu podávání výpovědi a zveřejnění takto pořízeného videozáznamu na internetových stránkách, na které mohou uživatelé nahrávat různá videa a zároveň je na nich sledovat a sdílet.
29 Je třeba připomenout, že uvedená směrnice se podle svého čl. 3 odst. 1 vztahuje „na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů, jakož i na neautomatizované zpracování osobních údajů, které jsou obsaženy v rejstříku nebo do něj mají být zařazeny“.
30 Pojem „osobní údaje“ ve smyslu tohoto ustanovení zahrnuje v souladu s definicí obsaženou v čl. 2 písm. a) téže směrnice „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné [fyzické] osobě“. Identifikovatelnou osobou se rozumí „osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména s odkazem na […] jeden či více zvláštních prvků její fyzické […] identity“.
31 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že „osobní údaj“ ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 95/46 představuje i obraz osoby zaznamenaný prostřednictvím kamery, neboť umožňuje identifikovat subjekt údajů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Ryneš, C‑212/13, EU:C:2014:2428, bod 22).
32 V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že na předmětném videozáznamu jsou příslušníci policie vidět i slyšet, takže je třeba konstatovat, že takto zaznamenané obrazy osob představují osobní údaje ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 95/46.
33 Co se týče pojmu „zpracování osobních údajů“, čl. 2 písm. b) směrnice 95/46 jej definuje jako „jakýkoli úkon nebo [jakýkoliv] soubor úkonů s osobními údaji[…] jako je shromažďování, zaznamenávání, uspořádávání, uchovávání, přizpůsobování nebo pozměňování, vyhledávání, konzultace, použití, sdělení prostřednictvím přenosu, šíření nebo jakékoli jiné zpřístupnění, srovnání či kombinování, jakož i blokování, výmaz nebo likvidace“.
34 Soudní dvůr již v souvislosti s kamerovým systémem rozhodl, že automatizované zpracování osobních údajů představuje v souladu s čl. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 1 směrnice 95/46 i obrazový záznam zachycující osoby, který je průběžně ukládán do nahrávacího zařízení, a sice na pevný disk tohoto systému (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Ryneš, C‑212/13, EU:C:2014:2428, body 23 a 25).
35 S. Buivids na jednání před Soudním dvorem uvedl, že předmětný videozáznam pořídil pomocí digitálního fotoaparátu. Jedná se o obrazový záznam zachycující osoby, který je průběžně ukládán do nahrávacího zařízení, a sice do paměti uvedeného fotoaparátu. Takový záznam tedy představuje automatizované zpracování osobních údajů ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice.
36 Skutečnost, že k tomuto zaznamenání došlo pouze jednou, v tomto ohledu nemá na otázku, zda tento úkon spadá do oblasti působnosti směrnice 95/46, žádný vliv. Jak totiž vyplývá ze znění čl. 2 písm. b) této směrnice ve spojení s jejím čl. 3 odst. 1, uvedená směrnice se vztahuje na „jakýkoliv úkon“, který představuje zpracování osobních údajů ve smyslu těchto ustanovení.
37 Soudní dvůr kromě toho rozhodl, že se za takové zpracování považuje i úkon spočívající v uvedení osobních údajů na internetových stránkách (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. listopadu 2003, Lindqvist, C‑101/01, EU:C:2003:596, bod 25, jakož i ze dne 13. května 2014, Google Spain a Google, C‑131/12, EU:C:2014:317, bod 26).
38 Soudní dvůr v tomto ohledu nadto upřesnil, že uvedení informací na internetových stránkách znamená, že tyto stránky jsou uloženy na server, a zároveň jsou učiněny úkony nezbytné pro zpřístupnění těchto stránek osobám, které se připojily na internet. Tyto úkony se alespoň zčásti provádějí automatizovaně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2003, Lindqvist, C‑101/01, EU:C:2003:596, bod 26).
39 Je tedy třeba konstatovat, že zveřejnění takového obrazového záznamu, jako je předmětný videozáznam, v němž jsou obsaženy osobní údaje, na internetových stránkách, na které mohou uživatelé nahrávat různá videa a zároveň je na ní sledovat a sdílet, představuje zcela nebo částečně automatizované zpracování těchto údajů ve smyslu čl. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 1 směrnice 95/46.
40 Směrnice 95/46 se kromě toho podle svého čl. 3 odst. 2 nevztahuje na dva druhy zpracování osobních údajů. Zaprvé jde o zpracování osobních údajů prováděné pro výkon činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Společenství a jsou uvedeny v hlavě V a VI Smlouvy o Evropské unii ve znění platném před tím, než vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, a v každém případě o zpracování, které se týká veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu a činnosti státu v oblasti trestního práva. Uvedené ustanovení zadruhé vylučuje z působnosti směrnice zpracování osobních údajů prováděné fyzickou osobou pro výkon výlučně osobních či domácích činností.
41 Vzhledem k tomu, že výjimky stanovené v čl. 3 odst. 2 směrnice 95/46 vylučují použitelnost režimu ochrany osobních údajů upraveného uvedenou směrnicí, a odchylují se tak od jejího základního cíle, kterým je zajistit v oblasti zpracování osobních údajů ochranu takových základních svobod a práv fyzických osob, jako je právo na respektování soukromého a rodinného života a právo na ochranu osobních údajů, která zaručují články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), musí být vykládány restriktivně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. září 2017, Puškár, C‑73/16, EU:C:2017:725, bod 38, a ze dne 10. července 2018, Jehovan todistajat, C‑25/17, EU:C:2018:551, bod 37).
42 Pokud jde o věc v původním řízení, z informací poskytnutých Soudnímu dvoru vyplývá, že pořízení a zveřejnění předmětného videozáznamu nelze považovat za zpracování osobních údajů prováděné pro výkon činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Společenství, ani za zpracování, které se týká veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu nebo činnosti státu v oblasti trestního práva ve smyslu čl. 3 odst. 2 první odrážky směrnice 95/46. Soudní dvůr již v tomto ohledu rozhodl, že činnosti uvedené příkladmo v daném ustanovení provádějí ve všech případech státy nebo státní orgány a tyto činnosti nesouvisejí s oblastmi činnosti jednotlivců (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. září 2017, Puškár, C‑73/16, EU:C:2017:725, bod 36 a citovaná judikatura).
43 Dále je třeba podotknout, že jelikož S. Buivids zveřejnil předmětný videozáznam na internetových stránkách, na které mohou uživatelé nahrávat různá videa a zároveň je na nich sledovat a sdílet, bez omezení přístupu, a zpřístupnil tak osobní údaje neurčitému počtu osob, zpracování osobních údajů, o které jde ve věci v původním řízení, nespadá do rámce výkonu výlučně osobních či domácích činností (obdobně viz rozsudky ze dne 6. listopadu 2003, Lindqvist, C‑101/01, EU:C:2003:596, bod 47; ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, bod 44; ze dne 11. prosince 2014, Ryneš, C‑212/13, EU:C:2014:2428, body 31 a 33, jakož i ze dne 10. července 2018, Jehovan todistajat, C‑25/17, EU:C:2018:551, bod 42).
44 Kromě toho je třeba podotknout, že ani skutečnost, že obrazový záznam příslušníků policie byl pořízen při výkonu jejich funkce, nemůže takový druh zpracování osobních údajů vyloučit z oblasti působnosti směrnice 95/46.
45 Jak totiž uvedla generální advokátka v bodě 29 svého stanoviska, tato směrnice nestanoví žádnou výjimku, která by z oblasti působnosti zmíněné směrnice vylučovala zpracování osobních údajů týkajících se úředních osob.
46 Z judikatury Soudního dvora kromě toho vyplývá, že pokud určitá informace spadá do kontextu profesní činnosti, nemůže to znamenat, že nebude kvalifikována jako „osobní údaj“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2015, ClientEarth a PAN Europe v. EFSA, C‑615/13 P, EU:C:2015:489, bod 30 a citovaná judikatura).
47 S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že článek 3 směrnice 95/46 musí být vykládán v tom smyslu, že obrazový záznam příslušníků policie na služebně v průběhu podávání výpovědi a zveřejnění takto pořízeného záznamu na internetových stránkách, na které mohou uživatelé nahrávat různá videa a zároveň je na nich sledovat a sdílet, spadají do oblasti působnosti této směrnice.
Ke druhé otázce
48 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 9 směrnice 95/46 vykládán v tom smyslu, že takové skutkové okolnosti, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, tedy obrazový záznam příslušníků policie na služebně v průběhu podávání výpovědi a zveřejnění takto pořízeného záznamu na internetových stránkách, na které mohou uživatelé nahrávat různá videa a zároveň je na nich sledovat a sdílet, představují zpracování osobních údajů pro účely žurnalistiky ve smyslu tohoto ustanovení.
49 Předně je třeba uvést, že podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být ustanovení směrnice vykládána s ohledem na cíl, který směrnice sleduje, a na systém, který zavádí (rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, bod 51 a citovaná judikatura).
50 Z článku 1 směrnice 95/46 v tomto ohledu vyplývá, že jejím cílem je, aby členské státy v souvislosti se zpracováním osobních údajů zajišťovaly ochranu základních práv a svobod fyzických osob, zejména jejich soukromí, a zároveň umožňovaly volný pohyb těchto údajů. Tento cíl však nelze sledovat, pokud není přihlédnuto ke skutečnosti, že uvedená základní práva je třeba do určité míry uvést do souladu se základním právem na svobodu projevu. V bodě 37 odůvodnění této směrnice je uvedeno, že cílem článku 9 této směrnice je vytvoření souladu dvou základních práv – ochrany soukromí na straně jedné a svobody projevu na straně druhé. To je úkolem členských států (v tomto smyslu viz rozsudek 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, body 52 až 54).
51 Soudní dvůr již rozhodl, že pokud má být zohledněn význam, jenž má svoboda projevu v každé demokratické společnosti, je třeba s ní související pojmy, včetně pojmu „žurnalistika“, vykládat široce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, bod 56).
52 Z přípravných prací ke směrnici 95/46 v této souvislosti vyplývá, že odchylky a výjimky stanovené v článku 9 této směrnice se nevztahují pouze na provozovatele sdělovacích prostředků, ale také na všechny osoby, které jsou činné v oblasti žurnalistiky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, bod 58).
53 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že „činnostmi v oblasti žurnalistiky“ jsou činnosti, jejichž účelem je zpřístupnit veřejnosti informace, názory či myšlenky, ať již je způsob přenosu jakýkoli (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, bod 61).
54 Ačkoliv je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda tomuto účelu v projednávaném případě odpovídá zpracování osobních údajů, které provedl S. Buivids, nic to nemění na tom, že Soudní dvůr může tomuto soudu poskytnout všechny prvky výkladu nezbytné k posouzení, které musí provést.
55 Vzhledem k judikatuře Soudního dvora citované v bodech 52 a 53 tohoto rozsudku je třeba v této souvislosti uvést, že okolnost, že S. Buivids není novinář z povolání, podle všeho nemůže znamenat, že by pořízení předmětného videozáznamu a jeho zveřejnění na internetových stránkách, na které mohou uživatelé nahrávat různá videa a zároveň je na nich sledovat a sdílet, nemohlo spadat do oblasti působnosti tohoto ustanovení.
56 Zejména je třeba podotknout, že skutečnost, že S. Buivids zveřejnil tento záznam na takových internetových stránkách, v projednávaném případě www.youtube.com, sama o sobě nemůže znamenat, že by toto zpracování osobních údajů nemohlo být považováno za zpracování prováděné „výlučně pro účely žurnalistiky“ ve smyslu článku 9 směrnice 95/46.
57 Je totiž třeba přihlédnout k vývoji a nárůstu množství prostředků komunikace a šíření informací. Soudní dvůr již v této souvislosti rozhodl, že pro posouzení, zda se jedná o činnost prováděnou „výlučně pro účely žurnalistiky“, není určující nosič, jehož pomocí jsou zpracovávané údaje předávány, ať již klasický, jako je papír či kmitočtové vlny, nebo elektronický, jako je internet (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, bod 60).
58 Jak ovšem v bodě 55 svého stanoviska v podstatě uvedla generální advokátka, nelze dovodit, že pod pojem „činnosti v oblasti žurnalistiky“ spadá jakákoliv informace zveřejněná na internetu, která se týká osobních údajů, a že se na ni proto vztahuje nějaká odchylka či výjimka podle článku 9 směrnice 95/46.
59 V projednávaném případě je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda z předmětného videozáznamu vyplývá, že jediným účelem jeho pořízení a zveřejnění bylo zpřístupnit veřejnosti informace, názory či myšlenky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, bod 62).
60 Předkládající soud může za tímto účelem zohlednit zejména skutečnost, že S. Buivids podle svých slov zveřejnil předmětný videozáznam na internetových stránkách proto, aby upozornil společnost na údajně protiprávní jednání policie, které se odehrálo během toho, co podával svoji výpověď.
61 Je ovšem třeba uvést, že podmínkou uplatnění článku 9 směrnice 95/46 není zjištění, že k takovému protiprávnímu jednání skutečně došlo.
62 Naproti tomu je nutno podotknout, že pokud se ukáže, že jediným účelem pořízení a zveřejnění tohoto záznamu nebylo zpřístupnit veřejnosti informace, názory či myšlenky, nebude možné konstatovat, že zpracování osobních údajů, o které se jedná ve věci v původním řízení, bylo provedeno „výlučně pro účely žurnalistiky“.
63 Kromě toho je třeba připomenout, že odchylky a výjimky stanovené v článku 9 směrnice 95/46 se mohou uplatnit pouze, pokud se ukáží jako nezbytné pro vytvoření souladu mezi dvěma základními právy, a to právem na ochranu soukromého života a právem na svobodu projevu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, bod 55).
64 Pokud tedy má být dosaženo rovnováhy mezi těmito dvěma základními právy, ochrana základního práva na soukromí vyžaduje, aby se výjimky a omezení ochrany údajů stanovené v kapitolách II, IV a VI směrnice 95/46 uplatňovaly v mezích toho, co je naprosto nezbytné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, bod 56).
65 Je třeba připomenout, že článek 7 Listiny, týkající se práva na respektování soukromého a rodinného života, obsahuje práva odpovídající právům zaručeným čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Říme dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), a podle čl. 52 odst. 3 Listiny je tedy třeba uvedenému článku 7 dát tentýž smysl a dosah, jaký je přiznán čl. 8 odst. 1 EÚLP, jak je vykládán v rámci judikatury Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek ze dne 17. prosince 2015, WebMindLicenses, C‑419/14, EU:C:2015:832, bod 70). Totéž platí i ve vztahu k článku 11 Listiny a článku 10 EÚLP (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další, C‑547/14, EU:C:2016:325, bod 147).
66 Z uvedené judikatury v tomto ohledu vyplývá, že Evropský soud pro lidská práva vypracoval pro účely vyvažování práva na respektování soukromého života a práva na svobodu projevu sérii rozhodných kritérií, která musí být zohledněna a mezi něž patří zejména přínos pro diskuzi ve veřejném zájmu, veřejná známost dotčené osoby, téma předmětné zprávy, předchozí chování subjektu údajů, obsah, forma a důsledky zveřejnění, způsob, jakým byly získány předmětné informace, a okolnosti, za kterých byly získány, jakož i jejich věrohodnost (v tomto smyslu viz ESLP, 27. června 2017, Satakunnan Markkinapörssi Oy a Satamedia Oy v. Finsko, CE:ECHR:2017:0627JUD000093113, bod 165). Stejně tak je nutno zohlednit možnost správce přijmout opatření, která mohou zmírnit dosah zásahu do práva na soukromí.
67 Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru v projednávaném případě vyplývá, že nelze vyloučit, že pořízení a zveřejnění předmětného videozáznamu, k nimž došlo tak, že subjekty údajů nebyly informovány ani o tomto zaznamenávání, ani o jeho účelech, představují zásah do základního práva na respektování soukromého života těchto subjektů, a sice příslušníků policie, kteří se na tomto videozáznamu vyskytují.
68 Pokud se ukáže, že jediným účelem pořízení a zveřejnění předmětného videozáznamu bylo zpřístupnit veřejnosti informace, názory či myšlenky, bude na předkládajícím soudu, aby posoudil, zda jsou pro uvedení práva na soukromí do souladu s předpisy upravujícími svobodu projevu nezbytné odchylky a výjimky stanovené v článku 9 směrnice 95/46 a zda se tyto odchylky a výjimky uplatňují v mezích toho, co je naprosto nezbytné.
69 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že článek 9 směrnice 95/46 musí vykládán v tom smyslu, že takové skutkové okolnosti, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, tedy obrazový záznam příslušníků policie na služebně v průběhu podávání výpovědi a zveřejnění takto pořízeného záznamu na internetových stránkách, na které mohou uživatelé nahrávat různá videa a zároveň je na nich sledovat a sdílet, mohou představovat zpracování osobních údajů výlučně pro účely žurnalistiky ve smyslu tohoto ustanovení, pokud ze zmíněného záznamu vyplyne, že jediným účelem jeho pořízení a zveřejnění je zpřístupnit veřejnosti informace, názory či myšlenky, což musí ověřit předkládající soud.
K nákladům řízení
70 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Článek 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů musí být vykládán v tom smyslu, že obrazový záznam příslušníků policie na služebně v průběhu podávání výpovědi a zveřejnění takto pořízeného záznamu na internetových stránkách, na které mohou uživatelé nahrávat různá videa a zároveň je na nich sledovat a sdílet, spadají do oblasti působnosti této směrnice.
2) Článek 9 směrnice 95/46 musí být vykládán v tom smyslu, že takové skutkové okolnosti, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, tedy obrazový záznam příslušníků policie na služebně v průběhu podávání výpovědi a zveřejnění takto pořízeného záznamu na internetových stránkách, na které mohou uživatelé nahrávat různá videa a zároveň je na nich sledovat a sdílet, mohou představovat zpracování osobních údajů výlučně pro účely žurnalistiky ve smyslu tohoto ustanovení, pokud ze zmíněného záznamu vyplyne, že jediným účelem jeho pořízení a zveřejnění je zpřístupnit veřejnosti informace, názory či myšlenky, což musí ověřit předkládající soud.
Podpisy.