ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
8. února 2011(*)
„Ochranná známka Společenství – Přihláška slovní ochranné známky Společenství INSULATE FOR LIFE – Absolutní důvod pro zamítnutí – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009] – Pouze potvrzující rozhodnutí – Částečná nepřípustnost“
Ve věci T‑157/08,
Paroc Oy AB, se sídlem v Helsinkách (Finsko), zastoupená J. Palmem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému D. Botisem, jako zmocněncem,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 21. února 2008 (věc R 54/2008‑2), týkajícímu se přihlášky slovního označení INSULATE FOR LIFE jako ochranné známky Společenství,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení J. Azizi (zpravodaj), předseda, E. Cremona a S. Frimodt Nielsen, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 28. dubna 2008,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 7. ledna 2009,
s přihlédnutím k písemné otázce Tribunálu účastníkům řízení,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté, co za těchto okolností na základě zprávy soudce zpravodaje a podle článku 135a jednacího řádu Tribunálu rozhodl, že žalobu projedná bez ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
K první přihlášce k zápisu
1 Dne 4. května 2004 podala žalobkyně, společnost Paroc Oy AB, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) první přihlášku ochranné známky Společenství (dále jen „první přihláška k zápisu“) na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení INSULATE FOR LIFE.
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 6, 17 a 19 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 6: „Obecné kovy a jejich slitiny; kovové stavební materiály; kovové přenosné konstrukce; kovový materiál pro železnice; neelektrické kovové kabely a dráty; kovové zámky a drobné železářské zboží; kovové roury; bezpečnostní schránky; kovové výrobky neobsažené v jiných třídách; rudy“;
– třída 17: „Kaučuk, gutaperča, guma, azbest, slída a výrobky z těchto materiálů neobsažené v jiných třídách; umělé hmoty jako polotovary; těsnící a izolační materiály; nekovové trubky ohebné“;
– třída 19: „Stavební hmoty (nekovové); trubky pevné (nekovové) pro stavebnictví; asfalt, smola a bitumen; nekovové přenosné konstrukce; nekovové pomníky.“
4 Rozhodnutím ze dne 25. srpna 2005 průzkumový referent přihlášku k zápisu zamítl pro všechny dotčené výrobky z důvodu, že přihlášená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost a že je popisná ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009].
5 Dne 24. října 2005 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolání.
6 Rozhodnutím ze dne 3. dubna 2006 (dále jen „první rozhodnutí“) druhý odvolací senát OHIM odvolání zamítl a zamítnutí zápisu slovního označení INSULATE FOR LIFE na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94 potvrdil. Odvolací senát měl v podstatě za to, že relevantní veřejnost, široká či specializovaná, bude slovní složeninu „insulate for life“ bezprostředně a bez specifického úsilí provést analýzu vnímat jako označení, podle něhož žalobkyně poskytuje izolační a odolný materiál, který může vydržet celý život. Vzhledem k tomu, že ze syntaktického, gramatického, fonetického nebo sémantického hlediska nejsou její prvky vedle sebe umístěny neobvyklým způsobem, tato slovní složenina popisuje vlastnosti dotyčných výrobků, a tudíž nezbytně postrádá rozlišovací způsobilost (viz body 15 a 18 až 20 prvního rozhodnutí).
7 Žalobkyně proti prvnímu rozhodnutí k Tribunálu žalobu nepodala.
Ke druhé přihlášce k zápisu
8 Dne 24. května 2007 žalobkyně u OHIM podala druhou přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení č. 40/94 (dále jen „druhá přihláška k zápisu“).
9 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení INSULATE FOR LIFE.
10 Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají jednak do tříd 6, 17 a 19 ve smyslu Niceské dohody, pokud jde o výrobky odpovídající výrobkům popsaným v bodě 3 výše, a jednak do třídy 37 ve smyslu Niceské dohody, pokud jde o služby odpovídající následujícímu popisu: „Stavby; opravy; instalační služby“.
11 Rozhodnutím ze dne 23. října 2007 průzkumový referent přihlášku k zápisu pro všechny dotčené výrobky a služby zamítl z důvodu, že přihlášená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
12 Dne 20. prosince 2007 žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání.
13 Rozhodnutím ze dne 21. února 2008 (dále jen „druhé rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát OHIM odvolání zamítl a zamítnutí zápisu slovního označení INSULATE FOR LIFE na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 potvrdil.
14 Odvolací senát v podstatě nejprve odkázal na důvody uvedené v bodech 15 až 20 prvního rozhodnutí, když uvedl zaprvé, že argumenty uvedené žalobkyní, pokud jde o výrobky spadající do tříd 6, 17 a 19 ve smyslu Niceské dohody, jsou v podstatě stejné jako argumenty uvedené na podporu první přihlášky k zápisu, a zadruhé, že žalobkyně „neuvedla žádnou skutečnost, která by umožnila konstatovat změnu ustálené judikatury v dané oblasti či jakýkoli vývoj dotčených trhů, na základě kterého by odvolací senát mohl přehodnotit důvody, na základě nichž předtím zamítl [první] přihlášku k zápisu.“ V tomto ohledu odvolací senát upřesnil, že skutečnost, že první rozhodnutí bylo založeno na čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, postrádá relevanci, jelikož na jedné straně k zamítnutí přihlášky k zápisu postačuje, aby se použil jediný z absolutních důvodů stanovených v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94, a na druhé straně slovní označení popisující vlastnosti dotyčných výrobků z tohoto důvodu nezbytně postrádá rozlišovací způsobilost s ohledem na tytéž výrobky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení. Odvolací senát proto uvedl, že se má přesněji vyjádřit pouze k argumentům, „které ještě nebyly rozvinuty v [první] přihlášce k zápisu [...]“, jakož i ke způsobilosti přihlášené ochranné známky k zápisu, pokud jde o služby spadající do třídy 37 ve smyslu Niceské dohody (viz body 12 až 15 napadeného rozhodnutí).
15 Krom toho pokud jde o tyto služby, odvolací senát v podstatě uvedl, že relevantní veřejnost, široká či specializovaná, bude vnímat „[přihlášené] slovní označení jako celek bezprostředně a bez rozsáhlejší analytické úvahy jako naznačení toho, že žalobkyně poskytuje služby dlouhé životnosti, které souvisejí s používáním zvláště odolného izolačního materiálu, a nikoli jako označení obchodního původu uvedených služeb.“ Sdělení předávané přihlášeným označením je jasné, přímé a bezprostřední, aniž by bylo možné mu přiznat nejednoznačnost, která by byla předmětem výkladu, nepřesnost, náznakovost či sugestivnost. Z tohoto důvodu a s ohledem na jeho popisný charakter slovní označení INSULATE FOR LIFE postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Toto posouzení nevyvrací skutečnost, že toto slovní označení bylo zapsáno jako ochranná známka pro tytéž výrobky zejména ve Finsku a ve Spojeném království. Režim ochranných známek Společenství je totiž autonomním systémem s vlastními pravidly zavazujícími OHIM při posuzování způsobilosti označení k zápisu jako ochranné známky Společenství. Krom toho taková rozhodnutí o zápisu na vnitrostátní úrovni představují jen skutečnost, kterou může v tomto kontextu OHIM zohlednit (viz body 17 až 19 napadeného rozhodnutí).
16 Konečně měl odvolací senát za to, že pouhá okolnost, že v předcházejících věcech průzkumový referent zastával méně striktní přístup než v projednávaném případě, nemůže narušit zásadu rovnosti před zákonem ani odůvodnit zrušení rozhodnutí, které je přiměřené a v souladu s ustanoveními nařízení č. 40/94. V každém případě upřesnil, že lze pochybovat o tom, že přihlášené označení je skutečně srovnatelné s ostatními označeními, která žalobkyně uvedla (body 21 a 22 napadeného rozhodnutí).
Návrhová žádání účastníků řízení
17 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc OHIM za účelem zápisu přihlášené ochranné známky;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
18 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
Argumenty účastníků řízení
19 Žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
20 Podle žalobkyně z hlediska relevantní veřejnosti složené z průměrných spotřebitelů a odborníků ve stavebním průmyslu slovní označení INSULATE FOR LIFE nepopisuje výrobky a služby, pro které byl zápis požadován. Třebaže je výraz „insulate“ popisný, slovní označení jako celek je sugestivní, jeho smysl je s ohledem na dotčené výrobky a služby „nepřesný, odměřený, vágní a neurčitý“ a umožňuje tak relevantní veřejnosti identifikovat jejich obchodní původ.
21 Krom toho ačkoli slovní složenina „insulate for life“ neodráží žádný značně vysoký stupeň vynalézavosti, nepostačuje to k určení, že postrádá jakoukoli rozlišovací způsobilost. Podle žalobkyně pokud by se měly přijmout úvahy odvolacího senátu, zapsány by mohly být pouze ochranné známky splňující specifickou úroveň jazykové či umělecké kreativity, anebo imaginativního charakteru, což by znamenalo, že by pro sugestivní slogany bylo použito striktnější kritérium než pro ostatní ochranné známky.
22 Žalobkyně zpochybňuje, že relevantní veřejnost slovní označení INSULATE FOR LIFE bezprostředně pochopí jako popis dotyčných výrobků a služeb. Z důvodu druhé části uvedeného označení („for life“) je přihlášená ochranná známka naopak sugestivní, neboť je „odměřená, vágní a neurčitá“, pokud jde o uvedené výrobky a služby, a může vyvolat všechny typy konotací a asociací. Na podporu svého argumentu, podle něhož výraz „life“ není pouze popisný, žalobkyně upřesňuje, že pokud jde o ochrannou známku Thomson Life, německý soud, který položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 6. října 2005, Medion (C‑120/04, Sb. rozh. s. I‑8551), měl rovněž za to, že tento výraz má průměrnou rozlišovací způsobilost.
23 Krom toho skutečnost, že každý z prvků ochranné známky, který je zkoumán samostatně, postrádá rozlišovací způsobilost, neznamená, že se toto posouzení použije rovněž na označení jako celek. Pokud jde o takové sugestivní ochranné známky, jako je slovní označení INSULATE FOR LIFE, žalobkyně tvrdí, že postačuje, že jsou dostatečně invenční a že snadno vyvolávají četné asociace či sugesce, aniž nezbytně vyžadují specifické úsilí ze strany relevantní veřejnosti provést analýzu. V tomto ohledu odvolací senát nezohlednil skutečnost, že minimální rozlišovací způsobilost stačí k umožnění zápisu dotčeného slovního označení.
24 Podle žalobkyně odvolací senát neprokázal, že slovní označení INSULATE FOR LIFE není s to odlišit její služby od služeb jiných podniků. Odmítá tvrzení, podle něhož toto slovní označení musí být chápáno jako znamenající „vysoce kvalitní izolace, která vydrží celý život.“ Kromě pouhého odkazu na slovník totiž odvolací senát a OHIM nepředložily sebemenší důkaz na podporu svých tvrzení.
25 Žalobkyně dodává, že United Kingdom Patent Office (Patentový úřad Spojeného království) slovní označení INSULATE FOR LIFE zapsal, a tedy uvedenému označení zjevně přiznal minimální rozlišovací způsobilost. Krom toho OHIM nesmí v projednávaném případě použít striktnější kritérium, než je kritérium, které uplatnil ve své dřívější rozhodovací praxi (mezi roky 1999 a 2005) týkající se řady slovních označení zakončených slovní složeninou „for life“, anebo které v nedávné době vedlo k zápisu ochranné známky Společenství FACTORS FOR LIFE.
26 Krom toho v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu žalobkyně v podstatě uvádí, že její žaloba je přípustná, jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím, které pouze potvrzuje první rozhodnutí. Podle žalobkyně totiž každá přihláška k zápisu vyžaduje nové posouzení OHIM s ohledem na relevantní okolnosti každého případu, jelikož se tyto okolnosti mohou v čase vyvíjet. Obě věci se totiž týkají dvou přihlášek velmi odlišných ochranných známek vztahujících se na různé třídy, které vyžadují odlišnou a nezávislou právní analýzu a které byly zamítnuty na základě odlišných důvodů.
27 OHIM navrhuje projednávanou žalobu zamítnout, když v podstatě odkazuje na důvody uvedené v prvním a druhém rozhodnutí.
Závěry Tribunálu
K přípustnosti
28 Je třeba připomenout, že podmínky přípustnosti žalob jsou nepominutelnými podmínkami řízení, jejichž splnění soud Unie musí případně zkoumat i bez návrhu (viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2005, Honeywell v. Komise, T‑209/01, Sb. rozh. s. II‑5527, bod 53 a citovaná judikatura; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 29. listopadu 2007, Stadtwerke Schwäbisch Hall a další v. Komise, C‑176/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 18).
29 Krom toho jak uznala ustálená judikatura, rozhodnutí, které pouze potvrzuje dřívější rozhodnutí, které nebylo napadeno ve stanovených lhůtách, není aktem napadnutelným žalobou. Za účelem toho, aby lhůta pro podání žaloby proti potvrzenému rozhodnutí nezačala běžet znovu, totiž žaloba směřující proti takovému potvrzujícímu rozhodnutí musí být prohlášena za nepřípustnou (viz v tomto smyslu usnesení Soudního dvora ze dne 7. prosince 2004, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, C‑521/03 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 41; rozsudek Tribunálu ze dne 16. září 1998, Waterleiding Maatschappij v. Komise, T‑188/95, Recueil, s. II‑3713, bod 108, a usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2005, Helm Düngemittel v. Komise, T‑265/03, Sb. rozh. s. II‑2009, bod 62).
30 Má se za to, že rozhodnutí pouze potvrzuje dřívější rozhodnutí, pokud neobsahuje žádnou novou skutečnost v porovnání s dřívějším aktem a pokud mu nepředcházel nový přezkum situace příjemce tohoto dřívějšího aktu (viz usnesení Internationaler Hilfsfonds v. Komise, bod 29 výše, bod 47 a citovaná judikatura; usnesení Tribunálu ze dne 4. května 1998, BEUC v. Komise, T‑84/97, Recueil, s. II‑795, bod 52, a usnesení Tribunálu ze dne 10. října 2006, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T‑106/05, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 46).
31 V projednávaném případě je nesporné, že lhůta pro podání žaloby proti prvnímu rozhodnutí na základě čl. 63 odst. 5 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 65 odst. 5 nařízení č. 207/2009) uplynula, aniž proti uvedenému rozhodnutí žalobkyně podala žalobu. Toto rozhodnutí se tedy stalo konečným a jeho legalita již nemůže být před Tribunálem zpochybněna. Tato konečná povaha se vztahuje k výroku tohoto rozhodnutí, jakož i k důvodům, které tvoří jeho nezbytný podklad. Je tedy třeba mít za to, že odvolací senát v prvním rozhodnutí rozhodl s konečnou platností o předmětu sporu určeném první přihláškou k zápisu, která směřovala k zápisu slovního označení INSULATE FOR LIFE jako ochranné známky Společenství pro výrobky spadající do tříd 6, 17 a 19 ve smyslu Niceské dohody. Vzhledem k tomu, že výrok tohoto rozhodnutí mohl založit právní účinky, a v důsledku toho zasáhnout do jejího právního postavení (viz v tomto smyslu usnesení Soudního dvora ze dne 28. ledna 2004, Nizozemsko v. Komise, C‑164/02, Recueil, s. I‑1177, bod 21), jej totiž žalobkyně měla zpochybnit ve stanovených lhůtách, a to pod sankcí prekluze.
32 Je tedy třeba určit, zda a v jakém rozsahu představuje druhé rozhodnutí rozhodnutí, které pouze potvrzuje první rozhodnutí, což předpokládá identifikovat příslušné údaje sporů, ve kterých byla vydána uvedená rozhodnutí. Za tímto účelem je třeba posoudit, zda účastníci dotčených řízení, jejich návrhová žádání, jejich důvody, jejich argumenty, jakož i relevantní skutkové a právní okolnosti charakterizující tyto spory a určující výroky uvedených rozhodnutí jsou totožné či nikoli.
33 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že předmět projednávaného sporu se ve značné míře shoduje s předmětem sporu, ve kterém bylo vydáno první rozhodnutí v rozsahu, v němž jak první, tak druhou přihláškou k zápisu žalobkyně chtěla nechat zapsat slovní označení INSULATE FOR LIFE jako ochrannou známku Společenství pro výrobky spadající do tříd 6, 17 a 19 ve smyslu Niceské dohody, přičemž jediný rozdíl spočíval v tom, že druhá přihláška se vztahovala rovněž na služby spadající do třídy 37. V tomto ohledu je třeba uvést, že tyto služby jakožto stejnorodá a odlišná skupina od skupiny výrobků spadajících do tříd 6, 17 a 19, mohou být předmětem samostatného posouzení a odůvodnění pro účely určení způsobilosti přihlášeného slovního označení k zápisu [viz v tomto smyslu a obdobně usnesení Soudního dvora ze dne 18. března 2010, CFCMCEE v. OHIM, C‑282/09 P, Sb. rozh. s. I‑2395, body 38 až 40, a rozsudek Tribunálu ze dne 20. května 2009, CFCMCEE v. OHIM (P@YWEB CARD a PAYWEB CARD), T‑405/07 a T‑406/07, Sb. rozh. s. II‑1441, body 54 a 55], takže skutečnost, že žalobkyně svou přihlášku k zápisu rozšířila na tyto služby ve smyslu judikatury uvedené v bodě 30 výše nepředstavuje novou skutečnost v porovnání s obdobným posouzením a odůvodněním, která souvisejí s uvedenými výrobky, tak jak byla uvedena v prvním rozhodnutí. Krom toho byla v prvním rozhodnutí první přihláška k zápisu zamítnuta na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94, zatímco zamítnutí druhé přihlášky k zápisu je založeno pouze na čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
34 Z toho vyplývá, že je třeba mít za to, že druhé rozhodnutí je rozhodnutím, které pouze potvrzuje první rozhodnutí v rozsahu, v němž zamítnutí zápisu slovního označení INSULATE FOR LIFE pro výrobky spadající do tříd 6, 17 a 19 ve smyslu Niceské dohody založilo na čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, avšak za podmínky, že ohledně těchto bodů neobsahuje žádnou novou skutečnost v porovnání s prvním rozhodnutím a že mu nepředcházel nový přezkum situace žalobkyně.
35 Je tedy třeba přezkoumat zaprvé, zda s ohledem na druhou přihlášku k zápisu v rozsahu, v němž se týká výrobků spadajících do tříd 6, 17 a 19 ve smyslu Niceské dohody, je druhé rozhodnutí založeno na nových skutečnostech, které mohou mít dopad na jeho výrok a na důvody, které tvoří jeho nezbytný podklad, a zadruhé zda v rámci tohoto rozhodnutí byla situace žalobkyně předmětem nového přezkumu.
36 Pokud jde o případné nové skutečnosti, je nutno konstatovat, že ve svých písemnostech jak před OHIM, tak před Tribunálem se žalobkyně omezila hlavně na zopakování argumentů, které již uvedla na podporu své první přihlášky k zápisu. Dodala však, že průzkumový referent nesprávně použil čl. 7 odst. 2 nařízení č. 40/94 [nyní čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009], když se nevyjádřil k tomu, v jakých členských státech byl zamítnut zápis přihlášeného slovního označení (viz bod 16 napadeného rozhodnutí), a že uvedené označení bylo zapsáno jako národní ochranná známka ve Finsku a ve Spojeném království (viz bod 17 napadeného rozhodnutí).
37 První argument, vycházející z čl. 7 odst. 2 nařízení č. 40/94, přitom k projednávanému sporu nedoplňuje žádnou novou skutkovou okolnost a v každém případě zjevně postrádá jakékoli právní opodstatnění, takže nemohl mít dopad na výrok napadeného rozhodnutí a na důvody, které tvoří jeho nezbytný podklad. Odvolací senát byl tedy oprávněn jej odmítnout, aniž provedl nový přezkum situace žalobkyně. Článek 7 odst. 2 nařízení č. 40/94 se totiž omezuje na uplatnění důvodů pro zamítnutí stanovených v jeho odstavci 1, jestliže tyto důvody existují jen v části Společenství, takže nezakládá žádnou specifickou povinnost odůvodnění.
38 Pokud jde o druhý argument, vycházející ze zápisu přihlášeného slovního označení na vnitrostátní úrovni, stačí připomenout ustálenou judikaturu – na kterou odvolací senát odkázal v bodě 17 napadeného rozhodnutí – podle níž je režim ochranných známek Společenství autonomní a legalita rozhodnutí OHIM se posuzuje výlučně na základě nařízení č. 40/94, takže OHIM není vázán národními zápisy [viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 5. prosince 2002, Sykes Enterprises v. OHIM (REAL PEOPLE, REAL SOLUTIONS), T‑130/01, Recueil, s. II‑5179, bod 31], ani není povinen dospět ke stejným výsledkům, ke kterým dospěly vnitrostátní orgány v podobné situaci (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 12. ledna 2006, Deutsche SiSi-Werke v. OHIM, C‑173/04 P, Sb. rozh. s. I‑551, bod 49, a rozsudek Tribunálu ze dne 17. listopadu 2009, Apollo Group v. OHIM (THINKING AHEAD), T‑473/08, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 43). Krom toho žalobkyně v projednávaném případě nijak neupřesnila důvody, z nichž dotčené vnitrostátní orgány vycházely při rozhodování o zápisu slovního označení INSULATE FOR LIFE a které případně mohly být zohledněny při použití čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Za těchto podmínek i za předpokladu, že by uplatněné národní zápisy představovaly relevantní skutečnosti, ke kterým došlo po přijetí prvního rozhodnutí, je druhý argument žalobkyně zjevně irelevantní, a z toho důvodu nemůže mít dopad na výrok napadeného rozhodnutí a na důvody, které tvoří jeho nezbytný podklad, takže jej odvolací senát musel odmítnout, aniž provedl nový přezkum situace žalobkyně v tomto ohledu.
39 Pokud jde o otázku, zda situace žalobkyně byla nebo měla být předmětem nového přezkumu v rámci druhého rozhodnutí, z úvah uvedených v bodech 37 a 38 výše vyplývá, že tomu tak v projednávaném případě není, jelikož žalobkyně na podporu druhé přihlášky k zápisu neuplatnila žádnou novou relevantní skutečnost, která by mohla změnit posouzení obsažené v prvním rozhodnutí, a tedy vyžadovat nové posouzení odvolacího senátu, co se týče rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky ve vztahu k výrobkům spadajícím do tříd 6, 17 a 19 ve smyslu Niceské dohody, či nedostatku rozlišovací způsobilosti. Krom toho v rámci své odpovědi na písemnou otázku Tribunálu žalobkyně v tomto ohledu neuvedla žádné upřesnění, které by toto posouzení mohlo vyvrátit. Odvolací senát se tedy právem, pokud jde o výše uvedené aspekty, omezil hlavně na odkaz na body 15 až 20 prvního rozhodnutí (viz bod 13 napadeného rozhodnutí). Stejným způsobem v odpovědi na opakovaný argument žalobkyně týkající se dřívější rozhodovací praxe OHIM – která již existovala v okamžiku přijetí prvního rozhodnutí – pokud jde o slovní označení podobná slovnímu označení, jehož zápis byl požadován, odvolací senát rovněž právem v bodech 21 a 22 druhého rozhodnutí v podstatě pouze zopakoval své úvahy uvedené v bodech 5, 21 a 22 prvního rozhodnutí. V tomto ohledu pouhá skutečnost, že bod 22 napadeného rozhodnutí zmiňuje rovněž zamítnutí zápisu slovního označení BUILT FOR LIFE, ke kterému došlo po přijetí prvního rozhodnutí, toto posouzení vyvrátit nemůže, jelikož jakožto potvrzení dřívější rozhodovací praxe OHIM toto zamítnutí nezaložilo a nemohlo založit nový přezkum situace žalobkyně podle této praxe ve smyslu judikatury citované v bodě 30 výše.
40 Z předcházejícího vyplývá, že v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí zamítá podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 zápis slovního označení INSULATE FOR LIFE jako ochranné známky Společenství pro výrobky spadající do tříd 6, 17 a 19 ve smyslu Niceské dohody, představuje pouze potvrzující rozhodnutí. V tomto ohledu není nezbytné přezkoumávat, zda se tento potvrzující charakter vztahuje rovněž na skutečnost, že v prvním rozhodnutí byl použit důvod pro zamítnutí stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, jelikož uplatnění – které se stalo konečným – jediného z důvodů vyjmenovaných v čl. 7 odst. 1 téhož nařízení je dostatečné k zamítnutí zápisu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2002, DKV v. OHIM, C‑104/00 P, Recueil, s. I‑7561, bod 28).
41 Je tedy třeba konstatovat, že projednávaná žaloba je nepřípustná v rozsahu, v němž směřuje proti částem napadeného rozhodnutí, které pouze potvrzují první rozhodnutí (viz bod 40 výše).
K věci samé
42 S ohledem na předcházející úvahy je meritum projednávaného sporu omezeno na to, zda byl odvolací senát oprávněn mít za to, že zápis slovního označení INSULATE FOR LIFE jako ochranné známky Společenství pro služby spadající do třídy 37 ve smyslu Niceské dohody musí být rovněž zamítnut na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
43 Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se do rejstříku nezapíšou „ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost.“ Mimoto čl. 7 odst. 2 uvedeného nařízení uvádí, že „odstavec 1 se použije, i když důvody k zamítnutí existují jen v části Společenství.“
44 Pojem „obecný zájem“, který tvoří podklad čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94, splývá se základní funkcí ochranné známky, kterou je zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou. Účelem absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu stanoveného v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 je tak umožnit spotřebiteli nebo konečnému uživateli, aby tento výrobek nebo službu odlišili bez možnosti záměny od výrobku nebo služby, které mají jiný původ (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 8. května 2008, Eurohypo v. OHIM, C‑304/06 P, Sb. rozh. s. I‑3297, bod 56 a citovaná judikatura). Rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu těchto ustanovení tedy znamená, že tato ochranná známka umožňuje identifikovat výrobek nebo službu, pro které je zápis požadován, jako pocházejí od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek nebo službu od výrobků nebo služeb jiných podniků (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 4. října 2007, Henkel v. OHIM, C‑144/06 P, Sb. rozh. s. I‑8109, bod 34, a rozsudek Soudního dvora ze dne 21. ledna 2010, Audi v. OHIM, C‑398/08 P, Sb. rozh. s. I‑535, bod 33 a citovaná judikatura). Za tímto účelem není nutné, aby ochranná známka zprostředkovávala přesné údaje o totožnosti výrobce výrobku nebo poskytovatele služeb. Stačí, aby ochranná známka umožnila relevantní veřejnosti odlišit výrobek nebo službu, které označuje, od výrobků nebo služeb jiného obchodního původu a dospět k závěru, že všechny jí označené výrobky nebo služby byly vyrobeny, uvedeny na trh nebo dodány nebo poskytnuty pod kontrolou majitele této ochranné známky, který odpovídá za jejich kvalitu [viz rozsudek Tribunálu ze dne 10. října 2008, Inter-IKEA v. OHIM (Vyobrazení nakládací lišty), T‑387/06 až T‑390/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 27, a THINKING AHEAD, bod 38 výše, bod 26].
45 Naproti tomu rozlišovací způsobilost ve smyslu tohoto ustanovení postrádají označení, která neumožňují relevantní veřejnosti při dalším nabytí dotčených výrobků nebo využití služeb zopakovat nákupní zkušenost, pokud byla její zkušenost pozitivní, nebo se jí vyhnout, pokud byla tato zkušenost negativní. Tak je tomu zejména v případě označení, která jsou běžně užívána pro uvádění dotčených výrobků nebo služeb na trh. Tato označení jsou totiž označeními, o nichž se má za to, že nejsou způsobilá vykonávat základní funkci ochranné známky, a sice funkci označení původu dotčeného výrobku nebo dotčené služby [viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 12. března 2008, Compagnie générale de diététique v. OHIM (GARUM), T‑341/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 29 a citovaná judikatura].
46 Krom toho musí být rozlišovací způsobilost posuzována jak vzhledem k výrobkům nebo službám, pro které je zápis požadován, tak vzhledem k jejich vnímání relevantní veřejností, která je běžně informovaná a přiměřeně pozorná a obezřetná (viz rozsudek Audi v. OHIM, bod 44 výše, bod 34 a citovaná judikatura, a rozsudek Vyobrazení nakládací lišty, bod 44 výše, bod 28 a citovaná judikatura).
47 Konečně jedná-li se o ochranné známky tvořené označeními nebo údaji, které jsou užívány i jako reklamní slogany, údaje o jakosti, anebo výrazy podněcující ke koupi výrobků nebo služeb, na které se tyto ochranné známky vztahují, není jejich zápis vyloučen z důvodu takového užívání. Co se týče posouzení rozlišovací způsobilosti takových ochranných známek, není namístě na ně uplatňovat striktnější kritéria, než jsou kritéria použitelná na jiná označení (viz rozsudek Audi v. OHIM, bod 44 výše, body 35 a 36 a citovaná judikatura).
48 Pokud jde nejprve o určení relevantní veřejnosti, které není jako takové v projednávaném případě zpochybňováno, je třeba konstatovat, že služby spadající do třídy 37 ve smyslu Niceské dohody, pro které byl zápis slovního označení INSULATE FOR LIFE požadován, představují stavební a instalační služby a služby oprav spadající do odvětví výstavby, zejména domů. Tyto služby tedy zná jak odborná specializovaná veřejnost, tak i – byť zajisté v menší míře – průměrný spotřebitel. Vzhledem k tomu, že se sporné slovní označení skládá ze tří výrazů pocházejících z anglického jazyka, relevantní veřejností je veřejnost ovládající tento jazyk, což představuje velmi významnou část evropské veřejnosti.
49 Krom toho je třeba přezkoumat, zda odvolací senát z hlediska relevantní veřejnosti správně analyzoval význam jednotlivých prvků přihlášené ochranné známky a přihlášenou ochrannou známku jako celek, když dospěl k závěru, že s ohledem na dotčené služby postrádá rozlišovací způsobilost.
50 Jak uznala judikatura, v případě složených slovních označení je nutno zohlednit relevantní význam těchto označení, stanovený na základě všech prvků, ze kterých se tato označení skládají, a nikoliv na základě pouze jednoho z těchto prvků [rozsudek Tribunálu ze dne 6. listopadu 2007, RheinfelsQuellen H. Hövelmann v. OHIM (VOM URSPRUNG HER VOLLKOMMEN), T‑28/06, Sb. rozh. s. II‑4413, bod 32]. Posouzení rozlišovací způsobilosti takových označení se tak nemůže omezit na analýzu každého jejího pojmu nebo prvku odděleně, ale musí v každém případě vycházet z celkového vnímání těchto ochranných známek relevantní veřejností, a nikoliv z domněnky, že prvky, které samostatně postrádají rozlišovací způsobilost, nemohou, jsou-li kombinovány, vykazovat takovouto způsobilost. Pouhá okolnost, že každý z těchto prvků nahlížený samostatně postrádá rozlišovací způsobilost, totiž nevylučuje, že spojení, které tvoří, takovou způsobilost vykazovat může (rozsudek Eurohypo v. OHIM, bod 44 výše, bod 41). Jinými slovy k posouzení, zda ochranná známka postrádá, nebo nepostrádá rozlišovací způsobilost, je tak třeba vzít v úvahu celkový dojem, který vyvolává. Toto však neznamená, že by nebylo třeba nejprve provést přezkum každého jednotlivého prvku, z něhož se tato ochranná známka skládá. V průběhu celkového posouzení může být totiž užitečné zkoumat každý prvek, z něhož se skládá dotyčná ochranná známka (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 25. října 2007, Develey v. OHIM, C‑238/06 P, Sb. rozh. s. I‑9375, bod 82, a rozsudek THINKING AHEAD, bod 38 výše, bod 31).
51 V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně nezpochybňuje, že výraz „insulate“ nemá jiný význam než význam izolovat. Krom toho pokud žalobkyně tvrdí, že relevantní veřejnost slovní složeninu „for life“ – která neoddělitelně spojuje předložku „for“ a podstatné jméno „life“ – bezprostředně nepochopí jako znamenající „vydrží celý život“ nebo „na dobu pokrývající celý život“, takový argument musí být odmítnut. Žalobkyně totiž neuvádí žádný jiný význam a omezuje se na vágní tvrzení, že tato slovní složenina má různé konotace a vyvolává četné asociace a sugesce. Jsou-li tedy spojeny ve slovním označení INSULATE FOR LIFE, obě složky „insulate“ a „for life“ budou přímo chápány jako označující to, že izolace je trvalá, nebo že vydrží celý život. Toto označení tedy s ohledem na syntaktická, gramatická, fonetická nebo sémantická pravidla anglického jazyka nevykazuje žádný neobvyklý či nejednoznačný charakter, který by relevantní, běžně informovanou a přiměřeně pozornou a obezřetnou veřejnost mohl vybízet k tomu, aby si představila asociaci jiné povahy.
52 Odvolací senát tak byl oprávněn dospět k závěru, že s ohledem na dotčené služby bude relevantní veřejnost slovní označení INSULATE FOR LIFE vnímat přímo a bez rozsáhlejší analytické úvahy jako narážku na služby dlouhé životnosti související s používáním zvláště odolného izolačního materiálu, a nikoli jako označení obchodního původu uvedených služeb (viz bod 19 napadeného rozhodnutí). Na rozdíl od toho, co žalobkyně uvádí v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu, totiž toto slovní označení, ani jako pochvalný či propagační slogan, není dostatečně originální nebo výstižné k tomu, aby ze strany relevantní veřejnosti vyžadovalo minimální výkladové úsilí, myšlenkové úsilí nebo analýzu (viz v tomto smyslu rozsudek Audi v. OHIM, bod 44 výše, body 44, 45 a 56 až 59), jelikož si jej relevantní veřejnost bezprostředně spojí s dotčenými službami, které může na trhu poskytovat jakýkoli podnik působící ve stavebním a izolačním odvětví.
53 Je tedy třeba dospět k závěru, že odvolací senát měl právem za to, že slovní označení INSULATE FOR LIFE postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, pokud jde o služby spadající do třídy 37 ve smyslu Niceské dohody a právem zamítnutí jeho zápisu jako ochranné známky Společenství potvrdil, aniž by bylo nezbytné vyjadřovat se k tomu, zda toto označení rovněž popisuje uvedené služby.
54 Projednávaná žaloba tedy musí být zamítnuta v plném rozsahu.
K nákladům řízení
55 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
56 Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Paroc Oy AB se ukládá náhrada nákladů řízení.
Azizi | Cremona | Frimodt Nielsen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 8. února 2011.
Podpisy.