Věc T‑566/08

Total Raffinage Marketing

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh parafínových vosků – Trh parafínového gáče – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen a rozdělení trhů – Důkaz o existenci kartelové dohody – Pojem jediného a trvajícího protiprávního jednání – Doba trvání protiprávního jednání – Přerušení protiprávního jednání – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 – Rovné zacházení – Presumpce neviny – Přičitatelnost protiprávního jednání – Odpovědnost mateřské společnosti za porušení pravidel hospodářské soutěže jejími dceřinými společnostmi – Rozhodující vliv vykonávaný mateřskou společností – Domněnka v případě vlastnictví 100 % kapitálu – Přiměřenost – Zaokrouhlovací metoda – Plná jurisdikce“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 13. září 2013

1.      Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Pojem – Shoda vůle ohledně chování na trhu – Dohoda o stanovení cen – Zahrnutí – Podmínky – Odchylující se chování jednoho nebo více účastníků – Neexistence dopadu – Důkaz o neuskutečnění kartelové dohody účastníkem – Veřejné distancování se

(Článek 81 odst. 1 ES)

2.      Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem – Koordinace a spolupráce neslučitelné s povinností každého podniku určovat své jednání na trhu samostatně – Výměna informací mezi konkurenty – Domněnka použití informací pro určování chování na trhu – Podmínky

(Článek 81 odst. 1 ES)

3.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkaz – Důkaz předložený prostřednictvím určitého množství různých projevů protiprávního jednání – Přípustnost – Použití souboru nepřímých důkazů – Požadovaný stupeň důkazní síly u jednotlivě posuzovaných nepřímých důkazů – Listinné důkazy – Kritéria – Věrohodnost předložených důkazů – Důkazní povinnosti podniků, které zpochybňují existenci protiprávního jednání

(Článek 81 odst. 1 ES)

4.      Právo Evropské unie – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny – Řízení v oblasti hospodářské soutěže – Použitelnost – Rozsah – Důsledky

(Článek 81 odst. 1 ES)

5.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání a doby jeho trvání – Důkazní síla dobrovolných výpovědí uskutečněných v neprospěch podniku ze strany hlavních účastníků kartelové dohody za účelem získání výhody na základě sdělení o spolupráci – Prohlášení, která jsou v rozporu se zájmy uvedeného podniku – Vyšší důkazní hodnota

(Článek 81 odst. 1 ES; oznámení Komise 2002/C 45/03)

6.      Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Důkaz – Odpověď podniku na žádost Komise o informace – Prohlášení podniku, které je zpochybněno ostatními podniky – Povinnost doplnit takový důkaz o další hodnověrné důkazy

(Článek 81 ES)

7.      Kartelové dohody – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné protiprávní jednání – Účast podniku na globální kartelové dohodě – Kritéria pro posouzení – Neexistence přímé účasti – Neexistence dopadu

(Článek 81 ES)

8.      Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Pojem – Účast na schůzkách majících protisoutěžní cíl – Zahrnutí – Podmínka – Nedistancování se od přijatých rozhodnutí – Kritéria pro posouzení

(Článek 81 odst. 1 ES)

9.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Posouzení požadavku na povinnost uvést odůvodnění v závislosti na okolnostech daného případu

(Článek 253 ES)

10.    Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Stručný popis žalobních důvodů – Obecný odkaz na další písemnosti připojené k žalobě – Nepřípustnost – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Žalobní důvod předložený poprvé na jednání – Nepřípustnost

(Jednací řád Soudu čl. 44 odst. 1 písm. c) a čl. 48 odst. 2)

11.    Kartelové dohody – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné protiprávní jednání – Pojem – Kritéria – Jediný cíl a celkový plán – Vazby vzájemného doplňování mezi dohodami – Vertikální propojení dotyčných trhů a významné překrývání se účastníků

(Článek 81 odst. 1 ES)

12.    Kartelové dohody – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné protiprávní jednání – Pojem – Neexistence totožnosti mezi účastníky jednotlivých částí protiprávního jednání – Rozdílné doby trvání jednotlivých částí protiprávního jednání – Nedostatek vlivu

(Článek 81 odst. 1 ES)

13.    Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazy, které lze přijmout – Zaměření se na prošetření některých aspektů protisoutěžních praktik – Okolnost, která nevylučuje použití všech důkazů, jež má Komise k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí

(Článek 81 odst. 1 ES)

14.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Zohledněný obrat – Referenční rok – Poslední celý hospodářský rok, ve kterém docházelo k protiprávnímu jednání – Jeho výjimečná povaha s ohledem na některé účastníky – Zohlednění delšího období stejným způsobem pro všechny účastníky – Přípustnost – Porušení zásad právní jistoty a rovného zacházení – Neexistence – Nesprávné posouzení – Neexistence

(Oznámení Komise 2006/C 210/02, bod 13)

15.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání – Protiprávní jednání, kterého se dopustilo několik podniků – Závažnost účasti každého z nich na protiprávním jednání – Použití násobícího koeficientu – Posouzení – Nemožnost podniku dovolávat se zásady rovného zacházení za účelem získání neoprávněného snížení

(Oznámení Komise 2006/C 210/02, body 20 a 21)

16.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Posuzovací pravomoc Komise – Automatické zahrnutí dodatečné částky na základě pokynů pro výpočet pokut – Porušení zásady personality trestů a sankcí – Neexistence – Zohlednění cíle obecné prevence – Přípustnost – Zohlednění cíle odrazujícího účinku v několika etapách výpočtu částky pokuty – Přípustnost

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 2006/C 210/02, bod 25)

17.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Doba trvání protiprávního jednání – Odrazující povaha výše pokuty – Dodržování zásady proporcionality – Povinnost uložit výši pokuty přiměřeně k hodnotě ročních tržeb na dotyčných trzích – Neexistence

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)

18.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Celkový obrat dotyčného podniku – Obrat dosažený zbožím, jež je předmětem porušení – Zohlednění – Meze – Dodržování zásady proporcionality – Povinnost Komise držet se své předchozí rozhodovací praxe – Neexistence

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; oznámení Komise 2006/C 210/02, bod 30)

19.    Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka o rozhodujícím vlivu vykonávaném mateřskou společnosti na dceřiné společnosti, v nichž vlastní 100 % kapitálu – Vyvratitelná domněnka – Porušení zásady presumpce neviny – Neexistence – Porušení zásady individuality trestů a sankcí – Neexistence

(Článek 81 odst. 1 ES)

20.    Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka o rozhodujícím vlivu vykonávaném mateřskou společnosti na dceřiné společnosti, v nichž vlastní 100 % kapitálu – Důkazní povinnosti společnosti, která chce tuto domněnku vyvrátit – Okolnosti nedostačující k vyvrácení domněnky

(Článek 81 odst. 1 ES)

21.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci – Rozsah – Zohlednění pokynů pro výpočet pokut – Meze – Dodržování obecných právních zásad – Výpočet doby trvání účasti na protiprávním jednání – Zaokrouhlení počtu měsíců účasti – Částka neodrážející skutečnou dobu trvání účasti – Porušení zásad rovnosti zacházení a proporcionality

(Článek 81 odst. 1 ES a článek 226 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23; oznámení Komise 2006/C 210/02, bod 24)

22.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Účinek

(Článek 229 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)

23.    Soudní řízení – Náklady řízení – Náklady – Rozsah žaloby přesahující maximální počet stran spisů účastníka řízení – Posouzení

(Jednací řád Soudu, čl. 87 odst. 3; praktické pokyny pro účastníky řízení, bod 15)

1.      Aby existovala dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, postačuje, aby dotčené podniky vyjádřily svou společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem. Lze se domnívat, že dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES je uzavřena, jakmile existuje shoda, i když konkrétní prvky zamýšleného omezení jsou ještě předmětem jednání.

Zvláště dohoda o zachování cen je rovněž dohodou o stanovení ceny, jelikož existuje shoda vůle účastníků na použití společně stanovené cenové úrovně. Toto konstatování neznamená skutečné použití stejné ceny pro všechny účastníky. Skutečnost, že existuje společný cíl dohodnout se na výši cen, již totiž představuje dohodu ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, jakmile existuje shoda vůle k omezení hospodářské soutěže jako takovému. Rovněž skutečnost, že podniky opravdu oznámily dohodnutá zvýšení cen a že takto oznámené ceny sloužily jako základ pro stanovení individuálních transakčních cen, sama o sobě postačuje ke konstatování, že jak cílem, tak i účinkem koluze o cenách bylo závažné omezení hospodářské soutěže. V takovém případě Komise není povinna přezkoumat podrobně argumentaci účastníků řízení – a zejména jimi předloženou ekonomickou analýzu – kterou chtějí prokázat, že dotčené dohody nezpůsobily zvýšení cen ve větším rozsahu, než by bylo možné pozorovat za normálních podmínek hospodářské soutěže, a odpovídat na ně bod po bodu.

Krom toho, skutečnost, že někteří účastníci nedodržují kartelovou dohodu nebo klamou jiné účastníky, sama o sobě neznamená, že k protiprávnímu jednání nedošlo. Na jedné straně totiž podnik, který na trhu navzdory jednání ve vzájemné shodě se svými konkurenty sleduje politiku více či méně odchylnou od dohodnuté politiky, jednoduše může mít v úmyslu využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch. Na druhé straně nemohou sporadické a ojedinělé případy obcházení nebo neprovádění kartelové dohody konkrétním účastníkem, zejména pokud se týkají dlouhodobé kartelové dohody, samy o sobě prokázat, že tento účastník neprováděl kartelovou dohodu nebo že se choval konkurenčně. V tomto ohledu lze k závěru o definitivním skončení účasti podniku na kartelové dohodě dospět pouze tehdy, pokud se veřejně distancoval od jejího obsahu.

(viz body 30 až 32, 89, 99, 147, 184, 236, 238, 243, 254, 372)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 33, 34, 154, 187, 188, 255, 256)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 33 až 35, 39 až 48, 79 až 83, 177, 201, 214, 224 až 226, 323)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 36 až 38)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 63 až 71, 322)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 73, 74)

7.      Podnik může však být činěn odpovědným za celkovou kartelovou dohodu i tehdy, je-li prokázáno, že se přímo zúčastnil pouze jednoho nebo více prvků tvořících tuto dohodu, jestliže věděl nebo měl nutně vědět, že koluze, na níž se účastní, zvláště prostřednictvím pravidelných schůzek organizovaných během několika let, byla součástí celkového schématu určeného k narušení normálního fungování hospodářské soutěže a jestliže toto schéma zahrnovalo soubor prvků tvořících kartelovou dohodu.

(viz body 108, 187)

8.      K porušení čl. 81 odst. 1 ES dochází, jestliže schůzky konkurenčních podniků mají za cíl omezit, vyloučit nebo narušit hospodářskou soutěž, a směřují tak k umělému organizování fungování trhu. V takovém případě k tomu, aby Komise prokázala účast uvedeného podniku na kartelové dohodě, postačuje, aby prokázala, že se dotyčný podnik účastnil schůzek, na nichž byly uzavřeny dohody protisoutěžní povahy. Pokud byla účast na takových schůzkách prokázána, přísluší tomuto podniku, aby předložil indicie prokazující, že se zmíněných schůzek neúčastnil s žádným protisoutěžním záměrem, a to tak, že prokáže, že svým soutěžitelům sdělil, že jeho účast na těchto schůzkách měla odlišnou povahu než jejich. Důvodem této právní zásady je skutečnost, že tím, že se podnik účastnil uvedeného setkání, aniž se veřejně distancoval od předmětu jednání, vede ostatní účastníky k domnění, že souhlasí s výsledkem setkání a že se jim bude řídit.

(viz body 156, 157, 184, 242 až 244, 254, 372 až 374, 384, 387, 388)

9.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 239, 447)

10.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 247, 536)

11.    Pojem jediné protiprávní jednání porušující článek 81 ES předpokládá souhrn úkonů různých účastníků, které sledují tentýž protisoutěžní hospodářský cíl. Skutečnost, že jednotlivé úkony podniků jsou součástí „celkového plánu“ z důvodu jejich shodného cíle narušujícího hospodářskou soutěž v rámci společného trhu, je rozhodující pro konstatování existence jediného protiprávního jednání.       V tomto ohledu lze při posuzování otázky, zda jde o jediné protiprávní jednání, a otázky existence celkového plánu vzít v úvahu alespoň částečnou totožnost dotyčných podniků a skutečnost, že tyto podniky si jsou vědomy, že se podílejí na cíli, který protiprávní úkony spojuje.

Stejně tak je pro účely označení jednotlivých úkonů za jediné a trvající protiprávní jednání třeba ověřit, zda se doplňují v tom smyslu, že každé z nich má čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a prostřednictvím interakce tato jednání přispívají k uskutečnění souhrnu protisoutěžních účinků předvídaných jejich původci v rámci celkového plánu směřujícího k jedinému cíli.

V tomto kontextu nemůže skutečnost, že se protisoutěžní postupy týkají dvou samostatných výrobkových trhů, bránit tomu, aby Komise dospěla k závěru o existenci jediného protiprávního jednání, pokud jednání týkající se různých trhů spadají do celkového plánu, jehož jsou si účastníci vědomi. Takovým je zejména případ vertikálně propojených trhů, protože cílem dohody uzavřené v souvislosti se surovinami bylo posílit hlavní dohodu týkající se odvozených výrobků. Umělá zvýšení ceny suroviny tedy mohou sloužit k zajištění provedení zvýšení cen odvozených výrobků, což umožňuje prokázat, že se tyto dvě částí jediného protiprávního jednání doplňují. Tento závěr nelze vyloučit z důvodu skutečnosti, že protisoutěžní praktiky týkající se surovin jsou omezeny na území jediného členského státu, jelikož je nesporné, že část protiprávního jednání týkající se odvozených výrobků se rozšířila na celý Evropský hospodářský prostor.

(viz body 265 až 267, 271, 272, 281, 283, 303, 312)

12.    Označení za jediné a trvající protiprávní jednání porušující čl. 81 odst. 1 SE není především vyloučeno z důvodu skutečnosti, že účastníci protisoutěžních praktik nejsou totožní a že uvedená jednání se týkají různých trhů. Pro účely takového posouzení je třeba zohlednit rozsah, ve kterém se podniky účastnící se uvedených praktik překrývaly. Naproti tomu nebrání označení za jediné a trvající protiprávní jednání neexistence úplné totožnosti mezi účastníky dvou složek protiprávního jednání v případě, kdy se všichni účastníci praktik týkajících se určitého trhu účastní rovněž praktik týkajících se výrobku, který je vertikálně propojen s tímto prvním trhem.

V rozsahu, ve kterém jsou praktiky týkající se různých výrobků součástí téhož celkového plánu, nelze tento závěr zpochybnit ani rozdílem mezi dobami trvání těchto praktik.

(viz body 296 až 300, 306 až 309)

13.    Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 339)

14.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 409 až 419)

15.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 431 až 435)

16.    Ze znění a struktury pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 jasně vyplývá, že Komise používá při stanovení výše pokuty jak faktory, jejichž sazba je společná pro všechny účastníky, s cílem zohlednit skutečnost, že tyto podniky se podílely na stejných protiprávních jednáních a je v souladu se zásadou rovného zacházení, tak i faktory, jejichž sazba nebo koeficient je přizpůsoben konkrétní situaci každého účastníka, s cílem dodržet zásadu personality trestu a sankcí.       Proto k dodržení zásady personality trestu a sankcí stačí, aby konečná částka pokuty odrážela rozdíly v situaci různých účastníků, aniž je třeba, aby Komise v každé etapě výpočtu výše pokuty zacházela s účastníky rozdílně.

Ze znění a struktury týchž pokynů krom toho vyplývá, že ustanovení v jejich bodě 25, které se týká zahrnutí dodatečné částky do základní částky pokuty k zajištění odrazujícího účinku, odráží účast na nejzávažnějších protisoutěžních jednáních. Dodatečná částka zahrnutá z tohoto důvodu vyjadřuje znaky praktik všech účastníků a nikoliv individuální situaci každého z nich. Proto legalitu tohoto ustanovení a jeho uplatnění nelze na základě uvedené zásady zpochybnit.

Krom toho není cílem odrazujícího účinku pokuty jen odradit dotčený podnik od opakování protiprávního jednání. Komise má pravomoc určit výši pokut s cílem obecně posílit jejich odrazující účinek. Proto se žalobkyně nemůže úspěšně dovolávat skutečnosti, že již nepůsobí na dotčeném trhu a že její kodex chování stanovuje dodržování pravidel hospodářské soutěže. Konečně, potřeby odrazení tedy nejsou předmětem dílčího posouzení, které je třeba provést během zvláštní etapy výpočtu pokut, ale musejí být základem celého procesu stanovování výše pokuty.

(viz body 453 až 456, 460, 461, 463, 464)

17.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 466 až 473)

18.    Za účelem stanovení výše pokuty je možné přihlédnout jak k celkovému obratu podniku, který představuje údaj, byť jen přibližný a nedokonalý, o jeho velikosti a hospodářské síle, tak i k části tohoto obratu, jež byla dosažena ve vztahu ke zboží, které je předmětem protiprávního jednání, a která tedy může poskytnout údaj o jeho rozsahu. Ani jednomu ani druhému z těchto obratů nelze přikládat přílišný význam ve srovnání s jinými posuzovanými skutečnostmi, a stanovení přiměřené výše pokuty tedy nemůže být výsledkem jednoduchého výpočtu založeného na celkovém obratu. Zvláště to platí v případě, že dotyčné zboží představuje pouze malý zlomek tohoto obratu.       Naproti tomu unijní právo neobsahuje obecně použitelnou zásadu, podle které musí být sankce přiměřená velikosti podniku na trhu výrobků, které tvoří předmět protiprávního jednání.

(viz body 475, 477, 478, 481, 482)

19.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 487 až 508)

20.    Pokud jde o domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností na obchodní chování dceřiné společnosti na trhu, jejíchž 100 % vlastní, skutečnost, že dceřiná společnost má vlastní místní vedení a vlastní prostředky, sama o sobě neprokazuje, že určuje své chování na trhu nezávisle na své mateřské společnosti. V případě vlastnictví veškerého nebo téměř veškerého kapitálu dceřiné společnosti, která se přímo podílela na jednání porušujícím pravidla Unie v oblasti hospodářské soutěže, nemohou důkazy, které byly předloženy ohledně rozdělení úkolů mezi dceřiné společnosti a jejich mateřské společnosti a zvláště ohledně svěření řízení běžných činností místnímu vedení stoprocentně vlastněné dceřiné společnosti, jež je obvyklou praxí velkých podniků složených z více dceřiných společností, vlastněných v konečném důsledku stejnou zastřešující společností, vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu ze strany mateřské společnosti a zastřešující mateřské společnosti na chování dceřiné společnosti.

Rovněž skutečnost, že mateřská společnost rozhoduje o takových otázkách, jakými jsou politika lidských zdrojů, vedení konsolidovaného účetnictví, určování daňové politiky skupiny, a některé další horizontální provozní úkoly, jako například průmyslová bezpečnost, životní prostředí, správa finančních prostředků v souladu s etickými pravidly, činnosti týkající se financování, o kterých rozhoduje dceřiná společnost jménem celé skupiny, ještě více naznačují neexistenci úplné nezávislosti dceřiné společnosti z organizačního hlediska v rámci skupiny.

Konečně, skutečnost, že oblast nebo činnost, které se týká protiprávní jednání, představuje jen malý podíl na všech činnostech skupiny nebo mateřské společnosti, nemůže prokázat nezávislost uvedené dceřiné společnosti na její mateřské společnosti, a proto nemá vliv na uplatnění domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností na obchodní chování dceřiné společnosti na trhu.

(viz body 518 až 520, 522)

21.    V oblasti stanovování výše pokut uložených na základě porušení pravidel hospodářské soutěže není omezení vlastní posuzovací pravomoci, které si Komise sama stanovila přijetím pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003, neslučitelné se zachováním podstatného prostoru pro její uvážení.      Komise je nicméně při výkonu této posuzovací pravomoci povinna dodržovat obecné právní zásady, obzvláště zásady rovného zacházení a proporcionality. Stejně tak prostor pro uvážení Komise a meze, které si Komise v tomto smyslu stanovila v těchto pokynech, v zásadě nemají vliv na výkon pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci ze strany unijního soudu.

Komise v tomto ohledu porušuje zásadu proporcionality, když přičítá podniku odpovědnost za značný počet dnů, pro které nebyla prokázána účast na protiprávním jednání, neboť takto vypočtená částka pokuty přiměřeně neodráží dobu trvání protiprávního jednání.

Stejně tak Komise bez objektivního odůvodnění porušuje zásadu rovného zacházení, když takovému podniku na základě jeho účasti na takovém protiprávním jednání přičítá čas účasti, v jehož průběhu nebylo tomuto podniku prokázáno žádné protiprávní jednání, zatímco jiným podnikům účastnícím se téhož protiprávního jednání byl pro účely výpočtu částky pokuty přičten ke skutečné době trvání účasti na protiprávním jednání mnohem kratší čas.

(viz body 543 až 545, 548, 551, 553, 554, 559, 560)

22.    Přezkum legality rozhodnutí přijatých Komisí je doplněn pravomocí přezkumu v plné jurisdikci, která je přiznána unijnímu soudu v článku 31 nařízení č. 1/2003 v souladu s článkem 229 ES. V rámci této pravomoci soud může, nad rámec pouhého přezkumu legality sankce, nahradit posouzení Komise svým posouzením, a uložené pokuty nebo penále tedy zrušit, snížit nebo zvýšit. Výkon pravomoci přezkumu v plné jurisdikci nicméně není rovnocenný přezkumu z úřední povinnosti a řízení před unijními soudy má spornou povahu.

(viz body 562, 564)

23.    Pokud jde o rozdělení nákladů Tribunálem v případě, kdy každý účastník řízení měl ve věci částečně úspěch i neúspěch, je třeba zohlednit množství žalobních důvodů, jimž bylo vyhověno a rozsah žaloby. Proto v případě, kdy bylo vyhověno jen jednomu z dvanácti z žalobních důvodů a kdy žaloba svým rozsahem překročila o více než 40 % maximální počet stran spisů účastníka, budou okolnosti věci náležitě posouzeny tím, když žalobkyně ponese devět desetin vlastních nákladů řízení a nahradí devět desetin nákladů vynaložených Komisí.

(viz body 569, 570)