Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Rechtbank Amsterdam (Nizozemsko) dne 18. ledna 2024 – Stichting Right to Consumer Justice a Stichting App Stores Claims v. Apple Distribution International Ltd a Apple Inc.
(Věc C-34/24, Stichting Right to Consumer Justice a Stichting App Stores Claims)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Rechtbank Amsterdam
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Stichting Right to Consumer Justice a Stichting App Stores Claims
Žalované: Apple Distribution International Ltd a Apple Inc.
Předběžné otázky
Otázka 1 (místo, kde došlo ke škodné události)
a. Které místo je v případě, o jaký se jedná v projednávané věci, kdy k údajnému zneužívání dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU docházelo v členském státě prostřednictvím prodejů přes on-line platformu spravovanou společností Apple a určenou pro celé území členského státu, přičemž společnost Apple Ireland vystupuje jako výhradní distributor a komisionář vývojáře a ponechává si provizi z kupní ceny, nezbytné považovat za místo škodné události ve smyslu čl. 7 bodu 2 nařízení Brusel Ia1 ? Je přitom relevantní, že online platforma je v zásadě přístupná celosvětově?
b. Je přitom relevantní, že se v projednávané věci jedná o žaloby, které podle článku 3:305a BW podala právnická osoba, jejímž účelem je na základě vlastní legitimace hájit kolektivní zájmy mnoha uživatelů, kteří mají bydliště v různých soudních obvodech (v Nizozemsku „arrondissementen“) na území jednoho členského státu?
c. Je-li na základě odpovědi na otázku 1a (nebo 1b) místně příslušný nejen jeden, nýbrž několik vnitrostátních soudů v dotčeném členském státě, brání pak čl. 7 bod 2 nařízení Brusel Ia použití vnitrostátního (procesního) pravidla, které umožňuje postoupení jednomu soudu v tomto členském státě?
Otázka 2 (místo, kde vznikla škoda)
a. Může v případě, o jaký se jedná v projednávané věci, kdy tvrzená škoda vznikla v důsledku nákupu aplikací a digitálních produktů v aplikacích prostřednictvím online platformy spravované společností Apple (App Store), přičemž společnost Apple Ireland vystupuje jako výhradní distributor a komisionář vývojářů a ponechává si provizi z kupní ceny (a přičemž došlo k údajnému zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU, jakož i k údajnému porušení zákazu kartelových dohod ve smyslu článku 101 SFEU), a kdy nelze určit místo, kde se nákupy uskutečnily, sloužit jako hraniční kritérium pro určení místa, kde vznikla škoda ve smyslu čl. 7 bodu 2 nařízení Brusel Ia, výlučně bydliště uživatele? Nebo v této situaci existují i jiná hraniční kritéria pro určení příslušného soudu?
b. Je přitom relevantní, že se v projednávané věci jedná o žaloby, které podle článku 3:305a BW podala právnická osoba, jejímž účelem je na základě vlastní legitimace hájit kolektivní zájmy mnoha uživatelů, kteří mají bydliště v různých soudních obvodech (v Nizozemsku „arrondissementen“) na území jednoho členského státu?
c. Je-li na základě odpovědi na otázku 2a (nebo 2b) místně příslušný vnitrostátní soud v dotčeném členském státě, který je příslušný pouze pro žaloby týkající se části uživatelů v tomto členském státě, zatímco pro jiné uživatele jsou místně příslušné jiné soudy v tomtéž členském státě, brání čl. 7 bod 2 nařízení Brusel Ia použití vnitrostátního (procesního) pravidla, které umožňuje postoupení věci jednomu soudu v tomto členském státě?
____________
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).