ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
10. února 2022(*)
„Řízení o předběžné otázce – Společná rybářská politika – Nařízení (ES) č. 1224/2009 – Kontrolní režim – Článek 33 odst. 2 písm. a) a článek 34 – Zaznamenávání úlovků a intenzity rybolovu – Oznamování Evropské komisi údajů o množství ulovených humrů severských – Možnost použít jiné údaje než ty, které jsou uvedeny v lodním deníku rybolovu – Přiměřená a vědecky uznaná metoda pro zpracování a ověřování údajů – Ukončení rybolovu“
Ve věci C‑564/20,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Supreme Court (Nejvyšší soud, Irsko) ze dne 20. října 2020, došlým Soudnímu dvoru dne 21. října 2020, v řízení
PF,
MF
proti
Minister for Agriculture, Food and the Marine,
Sea Fisheries Protection Authority (SFPA),
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení L. Bay Larsen, místopředseda Soudního dvora vykonávající funkci předsedy šestého senátu, N. Jääskinen (zpravodaj) a M. Safjan, soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za MF a PF D. F. Conwayem, solicitor, E. Sweetmanem, BL, a D. Conlan Smythem, SC,
– za Sea Fisheries Protection Authority (SFPA) M. Boohigem, advocate, D. McCarthym, BL, a T. F. Creedem, SC,
– za Minister for Agriculture, Food and the Marine M. Browne, J. Quaney, a A. Joyce, jako zmocněnkyněmi, jakož i P. McGarrym a D. Lehanem, SC,
– za Evropskou komisi F. Moro a K. Walkerovou, jakož i A. Dawesem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 33 odst. 2 písm. a) a článku 34 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. 2009, L 343, s. 1) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/812 ze dne 20. května 2015 (Úř. věst. 2015, L 133, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1224/2009“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi PF a MF na straně jedné a Minister for Agriculture, Food and the Marine (ministr zemědělství, potravinářství a rybolovu, Irsko) (dále jen „ministr“), jakož i Sea Fisheries Protection Authority (SFPA) (orgán pro ochranu mořského rybolovu, Irsko), na straně druhé, ve věci rozhodnutí ministra zakázat rybolov humra severského (nephrops norvegicus) v rybolovné oblasti nazývané funkční jednotka 16 (dále jen „FJ 16“), která se nachází v oblasti Porcupine Bank u západního pobřeží Irska.
Právní rámec
Nařízení (EU) č. 1380/2013
3 Článek 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (Úř. věst. 2013, L 354, s. 22), který stanoví cíle společné rybářské politiky (dále jen „SRP“), zní takto:
„Společná rybářská politika musí zajistit, aby činnosti v oblasti rybolovu a akvakultury byly dlouhodobě udržitelné z hlediska životního prostředí a byly řízeny způsobem, jenž je v souladu s cíli dosáhnout přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti a přispět k dostupnosti dodávek potravin.“
Nařízení č. 1224/2009
4 Článek 5 odst. 5 nařízení č. 1224/2009, nadepsaný „Obecné zásady“, stanoví:
„V každém členském státě koordinuje kontrolní činnosti všech vnitrostátních kontrolních orgánů jediný orgán. Ten také odpovídá za koordinaci sběru, zpracování a ověřování údajů o rybolovných činnostech, za podávání zpráv Komisi, Agentuře Společenství pro kontrolu rybolovu zřízené nařízením (ES) č. 768/2005 […], dalším členským státům a případně třetím zemím, za spolupráci s těmito subjekty a zajištění předávání informací těmto subjektům.“
5 Článek 9 odst. 1 nařízení č. 1224/2009, nadepsaný „Systém sledování plavidel“, stanoví:
„Členské státy provozují systém satelitního sledování plavidel za účelem účinného sledování rybolovných činností rybářských plavidel plujících pod jejich vlajkou bez ohledu na to, kde se nacházejí, a sledování rybolovných činností ve vodách členských států.“
6 Článek 14 odst. 1, 2 a 9 tohoto nařízení, nadepsaný „Vyplňování a předkládání lodního deníku rybolovu“, stanoví:
„1. Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení obsažená ve víceletých plánech, vedou velitelé všech rybářských plavidel Unie o celkové délce 10 metrů nebo větší lodní deník rybolovu o svých činnostech, do něhož konkrétně zaznamenávají pro každý rybářský výjezd veškerá množství každého uloveného druhu uchovávaná na plavidle převyšující 50 kg ekvivalentu živé hmotnosti. Tento limit 50 kg se uplatní, jakmile úlovky určitého druhu převýší 50 kg.“
2. Lodní deník rybolovu uvedený v odstavci 1 obsahuje zejména tyto informace:
a) vnější identifikační číslo a název rybářského plavidla;
b) třímístný písmenný kód [Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)] jednotlivých druhů a příslušnou zeměpisnou oblast, v níž byly úlovky získány;
c) datum odlovů;
d) datum vyplutí z přístavu a připlutí do přístavu a trvání rybářského výjezdu;
e) druh lovného zařízení, velikost ok a rozměry zařízení;
f) odhadovaná množství každého druhu v kilogramech živé hmotnosti nebo případně počet jedinců, včetně, v samostatné položce, množství nebo počtu jedinců nedosahujících příslušné minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů;
g) počet rybolovných činností.
[...]
9. Odpovědnost za správnost údajů zaznamenaných v lodním deníku rybolovu nese velitel.“
7 Článek 15 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Elektronické vyplňování a předávání údajů z lodního deníku rybolovu“, stanoví:
„1. Velitelé rybářských plavidel Unie o celkové délce 12 metrů nebo větší elektronicky zaznamenávají údaje uvedené v článku 14 a elektronicky je zasílají příslušnému orgánu členského státu vlajky alespoň jednou denně.
2. Velitelé rybářských plavidel Unie o celkové délce 12 metrů nebo větší zasílají údaje uvedené v článku 14 na žádost příslušného orgánu členského státu vlajky a v každém případě předává příslušné údaje z lodního deníku rybolovu po skončení poslední rybářské činnosti a před vplutím do přístavu.“
8 Článek 33 odst. 1 a 2 nařízení č. 1224/2009, nadepsaný „Zaznamenávání úlovků a intenzity rybolovu“, stanoví:
„1. Každý členský stát vlajky zaznamenává všechny důležité údaje o rybolovných právech uvedených v této kapitole, zejména údaje uvedené v článcích 14, 21, 23, 28 a 62, vyjádřené jako vykládky, a kde je to vhodné, i jako intenzita rybolovu, a uchovává originály těchto údajů po dobu tří let nebo déle v souladu s vnitrostátními předpisy.
2. Aniž jsou dotčena zvláštní pravidla stanovená v právních předpisech Unie, oznámí každý členský stát vlajky do 15. dne v měsíci Komisi nebo jí určenému subjektu elektronickým přenosem souhrnné údaje:
a) o množství každé populace nebo skupiny populací podléhajících [celkovým přípustným odlovům (TAC)] nebo kvótám, které bylo vyloženo během předchozího měsíce, včetně, v samostatné položce, údajů množství jedinců populace nedosahujících příslušné minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů,
[...]“
9 Článek 34 tohoto nařízení, nadepsaný „Údaje o vyčerpání rybolovných práv“, stanoví:
„Členský stát Komisi neprodleně uvědomí, jakmile zjistí, že:
a) úlovky populace nebo skupiny populací podléhající kvótě získané rybářskými plavidly plujícími pod jeho vlajkou zřejmě vyčerpaly 80 % dané kvóty,
[...]
V takovém případě Komisi na její žádost poskytuje podrobnější a častější informace, než je stanoveno v článku 33.“
10 Článek 35 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Ukončení rybolovu členskými státy“, stanoví:
„1. Každý členský stát stanoví den, od kterého:
a) se má za to, že úlovky populace nebo skupiny populací, která podléhá kvótě, získané rybářskými plavidly plujícími pod jeho vlajkou danou kvótu vyčerpaly;
[...]
2. Ode dne uvedeného v odstavci 1 dotyčný členský stát zakáže všem nebo některým plavidlům plujícím pod jeho vlajkou buď lov populace, nebo skupiny populací, jejichž kvóta byla vyčerpána, nebo daný druh rybolovu, anebo rybolov při umístění daného lovného zařízení na plavidle v zeměpisné oblasti, kde bylo dosaženo maximální přípustné intenzity rybolovu, a zejména zakáže uchovávání na plavidle, překládku, přesun a vykládku ryb ulovených po uvedeném dni, a rozhodne o dni, do kterého jsou povoleny překládka, přesun a vykládka nebo závěrečná prohlášení o úlovcích.
[...]“
11 Článek 109 téhož nařízení, nadepsaný „Obecné zásady analýzy údajů“, uvádí:
„1. Členské státy zavedou do 31. prosince 2013 počítačovou databázi za účelem potvrzování údajů zaznamenaných v souladu s tímto nařízením, jakož i systém potvrzování údajů.
2. Členské státy zajistí u všech údajů zaznamenaných podle tohoto nařízení správnost, úplnost a předložení ve lhůtách stanovených v [SRP].
Zejména:
a) na základě automatizovaných počítačových algoritmů a mechanismů provádějí křížovou kontrolu, analýzy a ověření těchto údajů:
i) údajů ze systému sledování plavidel,
ii) údajů o rybolovných činnostech, zejména lodního deníku rybolovu, prohlášení o vykládce, prohlášení o překládce a předchozího oznámení,
iii) údajů z prohlášení o převzetí, přepravních dokladů a prodejních dokladů,
iv) údajů z licencí k rybolovu a oprávnění k rybolovu,
v) údajů z inspekčních zpráv,
vi) údajů o výkonu motoru;
b) v případě potřeby provádějí rovněž křížové kontroly, analýzy a ověření těchto údajů:
i) údajů ze systému detekce plavidel,
ii) údajů týkajících se pozorování,
iii) údajů týkajících se mezinárodních dohod o rybolovu,
iv) údajů o vplutích do oblastí rybolovu, námořních oblastí, v nichž platí zvláštní pravidla přístupu k vodám a ke zdrojům, regulačních oblastí regionálních organizací pro řízení rybolovu a podobných organizací a vod třetí země a vyplutí z těchto oblastí,
v) údajů z automatického identifikačního systému.
3. Systém potvrzování údajů musí umožňovat okamžité zjištění nesrovnalostí, chyb a chybějících informací v údajích.
4. Členské státy zajistí, aby databáze zřetelně ukazovala veškeré nesrovnalosti zaznamenané systémem potvrzování údajů. V databázi musí být rovněž vyznačeny veškeré údaje, které byly opraveny, s uvedením důvodu opravy.
5. Jsou-li shledány nesrovnalosti v údajích, provede členský stát nezbytné šetření, a pokud existují důvody k podezření, že došlo k porušení předpisů, přijme nezbytná opatření.
[...]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
12 V červenci 2017 měl SFPA, jediný kontrolní orgán pro Irsko určený pro účely čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1224/2009, vážné pochybnosti o pravdivosti a přesnosti údajů týkajících se úlovků humra severského ve FJ16 v průběhu prvního pololetí téhož roku, tak jak byly zaznamenány v elektronickém lodním deníku rybolovu, který vedou velitelé irských rybářských plavidel podle článků 14 a 15 nařízení č. 1224/2009.
13 Velitelé irských rybářských plavidel uvedli, že ve FJ 16 ulovili 733 tun humra severského. SFPA měl za to, že toto číslo je podstatně nižší než skutečné množství humra severského uloveného ve FJ16 a že byl humr severský ulovený ve FJ16 nesprávně deklarován jako ulovený jinde. Tento orgán vypočítal, že 1 991 tun humra severského již bylo uloveno ve FJ16 v roce 2017, čímž byl překročen roční TAC Irska, který byl v roce 2017 pro tuto podoblast ve výši 1 124 tun.
14 Tento výpočet SFPA je založen na metodě nazývané „strávený čas“, která spočívá v použití údajů poskytnutých rybáři, které se týkají jednak času stráveného v konkrétní oblasti a jednak celkového úlovku. Na základě těchto údajů SFPA přepočítal výnos za jeden rybářský výjezd, přičemž vycházel z předpokladu, že čas strávený v určité oblasti je lepším ukazatelem lokalizace úlovku než údaje zapsané v elektronických lodních denících rybolovu. Tento orgán tím přistoupil k novému přerozdělení úlovků v závislosti na čase stráveném rybolovem v určité oblasti. Na základě této metody platí, že pokud bylo například 75 % celkového času rybolovu během jednoho výjezdu stráveno v určité oblasti, připadá na tuto oblast 75 % příslušného úlovku.
15 Dopisem ze dne 14. července 2017 tak SFPA oznámil ministrovi a poté Komisi údaj 1 991 tun. Na základě této informace ministr zastavil rybolov pro plavidla plující pod irskou vlajkou na období od října do prosince 2017 a Komise vydala dne 2. listopadu 2017 oznámení o uzavření, které se vztahovalo na rybáře ze všech členských států.
16 V rámci žaloby podané k High Court (Vrchní soud, Irsko) žalobci ve věci v původním řízení, kteří jsou rybáři působící zejména v podoblasti FJ16, tvrdili, že utrpěli vážnou hospodářskou újmu v důsledku tohoto uzavření, a zpochybnili zejména legalitu metody použité SFPA a v důsledku toho i platnost rozhodnutí ministra o uzavření.
17 Rozsudkem ze dne 30. října 2018 High Court (Vrchní soud) zamítl žalobu žalobců v původním řízení, kteří proti tomuto rozhodnutí podali odvolání k Supreme Court (Nejvyšší soud, Irsko), který je předkládajícím soudem.
18 V rámci svého odvolání žalobci v původním řízení tvrdí, že pro použití metody „stráveného času“ neexistuje v relevantní právní úpravě právní základ. Soud prvního stupně pochybil, když místo použití jasných ustanovení právních předpisů vycházel z toho, že právním základem této metodiky jsou základní cíle SRP.
19 Žalobci ve věci v původním řízení zejména tvrdí, že údaje a informace, které musí příslušný orgán zohlednit při výpočtu úlovků rybolovu, jsou ty, které jsou uvedeny v lodních denících rybolovu ve smyslu článků 14 a 15 nařízení č. 1224/2009. Tento orgán se měl omezit na oznámení těchto údajů Komisi podle čl. 33 odst. 2 písm. a) a článku 34 tohoto nařízení. Použitím metody „stráveného času“ SFPA neoznámil „údaje“ podle nařízení č. 1224/2009, nýbrž spíše poskytl obdobné stanovisko.
20 SFPA a ministr uvádějí, že nic v nařízení č. 1224/2009, a zejména v jeho článcích 14, 15, 33 a 34 nebrání tomu, aby SFPA použil jiné informace než ty, které jsou uvedeny v lodním deníku rybolovu, má-li tento orgán důvodné pochybnosti o správnosti těchto informací. Tvrdí, že i když z článků 14 a 15 tohoto nařízení vyplývá, že lodní deník rybolovu obsahuje „údaje“ a „informace“, nic neumožňuje mít za to, že se jedná o jediné „údaje“ a „informace“, které může orgán jednotné kontroly oznámit Komisi.
21 Předkládající soud uvádí, že hlavní otázky unijního práva, které vyvstávají v projednávané věci, se týkají výkladu pojmů „údaje“ a „informace“ použitých v nařízení č. 1224/2009, a zejména otázky, zda se orgán odpovědný za mořský rybolov musí při oznamování Komisi podle čl. 33 odst. 2 písm. a) a článku 34 tohoto nařízení spokojit s tím, že jí oznámí informace uvedené v lodních denících rybolovu, nebo zda v případě důvodných pochybností o spolehlivosti těchto informací může použít přiměřenou a vědecky uznanou metodu analýzy údajů zaznamenaných v těchto denících, aby za účelem tohoto oznámení dospěl k přesnějším číselným údajům o úlovcích.
22 Za těchto podmínek se Supreme Court (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1. Oznamuje orgán jednotné kontroly v členském státě při předávání a ověřování informací pro Evropskou komisi podle čl. 33 odst. 2 písm. a) a článku 34 nařízení č. 1224/2009 pouze údaje o úlovcích v určitém lovišti zaznamenané rybáři podle článků 14 a 15 tohoto nařízení, pokud má orgán jednotné kontroly odůvodněně za to, že zaznamenané údaje jsou značně nespolehlivé, nebo je oprávněn použít přiměřené, vědecky uznané metody, aby zpracoval a ověřil zaznamenané údaje a získal tak přesnější údaje o odlovu pro účely oznámení Evropské komisi?
2. Může orgán jednotné kontroly legálně používat jiné zdroje údajů, jako jsou licence k rybolovu, oprávnění k rybolovu, údaje ze systému sledování plavidel, prohlášení o vykládce, prodejní doklady a přepravní doklady, pokud to z opodstatněných důvodů považuje za vhodné?“
K předběžným otázkám
23 Podstatou těchto předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 33 odst. 2 písm. a) a článek 34 nařízení č. 1224/2009 musí být vykládány v tom smyslu, že orgán jednotné kontroly členského státu je povinen oznámit Komisi pouze údaje zaznamenané veliteli rybářských plavidel v lodním deníku rybolovu podle článků 14 a 15 tohoto nařízení, nebo zda může použít takovou přiměřenou a vědecky uznanou metodu, jako je metoda nazývaná metoda „stráveného času“, aby tyto údaje zpracoval za účelem zajištění přesnosti číselných údajů týkajících se úlovků, které oznamuje Komisi.
24 Úvodem je třeba připomenout, že čl. 33 odst. 1 nařízení č. 1224/2009 ukládá členským státům povinnost zaznamenávat a uchovávat „všechny důležité údaje o rybolovných právech […], zejména údaje uvedené v článcích 14, 21, 23, 28 a 62 [tohoto nařízení]“. Podle čl. 33 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení oznámí každý členský stát vlajky elektronicky Komisi „souhrnné údaje“ o množství každé populace nebo skupiny populací podléhajících TAC nebo kvótám, které bylo vyloženo během předchozího měsíce.
25 Článek 34 písm. a) nařízení č. 1224/2009 ukládá každému členskému státu povinnost neprodleně uvědomit Komisi, jakmile zjistí, že úlovky populace nebo skupiny populací podléhající kvótě získané rybářskými plavidly plujícími pod jeho vlajkou zřejmě vyčerpaly 80 % dané kvóty.
26 Pokud jde o vyplňování lodního deníku rybolovu veliteli rybářských plavidel, čl. 14 odst. 1 nařízení č. 1224/2009 ukládá velitelům rybářských plavidel Unie o celkové délce 10 metrů nebo větší povinnost vést lodní deník rybolovu o svých činnostech. Podle odstavce 2 tohoto článku musí lodní deník rybolovu obsahovat zejména „informace“ o datu a zeměpisné oblasti, v níž byly úlovky získány a odhadované množství každého druhu. Odstavec 6 téhož článku stanoví, že se tyto informace předkládají členskému státu vlajky nejpozději 48 hodin po vykládce. Článek 14 odst. 9 tohoto nařízení svěřuje veliteli odpovědnost za správnost „údajů“ zaznamenaných v lodním deníku rybolovu. Článek 15 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení stanoví povinnost elektronického vyplňování a každodenního předávání veliteli rybářských plavidel Unie o celkové délce 12 metrů nebo větší „údajů uvedených v článku 14“ tohoto nařízení a stanoví příslušné lhůty.
27 Podle ustálené judikatury je pro výklad ustanovení unijního práva přitom třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 10. března 2021, Staatliches Amt für Landwirtschaft und Umwelt Mittleres Mecklenburg, C‑365/19, EU:C:2021:189, bod 27 a citovaná judikatura).
28 Pokud jde zaprvé o doslovný výklad ustanovení uvedených předkládajícím soudem, ze znění článku 33 nařízení č. 1224/2009 vyplývá, že se toto ustanovení nevztahuje pouze na údaje uvedené v článcích 14, 21, 23, 28 a 62 tohoto nařízení, nýbrž že se vztahuje na širší soubor údajů, který zahrnuje „všechny […] údaje“, které mohou být považovány za relevantní, jak potvrzuje výraz „zejména“.
29 Kromě toho z použití přídavného jména „souhrnné“ v čl. 33 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1224/2009 jasně vyplývá, že údaje, které musí být oznámeny Komisi, se neomezují jen na hrubé údaje získané z lodního deníku rybolovu, ale že tyto údaje musí být předmětem určitého zpracování formou souhrnu.
30 Pokud jde o znění článku 34 nařízení č. 1224/2009, je nutno konstatovat, že tento článek neodkazuje na pojmy „údaje“ a „informace“ uvedené v jiných článcích tohoto nařízení za účelem určení, zda bylo dosaženo prahové hodnoty vyčerpání 80 % kvóty, a nestanoví v této souvislosti členským státům žádnou metodologii.
31 Z těchto skutečností vyplývá, že znění článků 33 a 34 tohoto nařízení nepodporuje výklad, který by umožňoval omezit výklad pojmů „údaje“ nebo „informace“ pouze na hrubé údaje zaznamenané veliteli rybářských plavidel do lodního deníku rybolovu.
32 A dále ze znění těchto ustanovení a zejména ze znění čl. 33 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1224/2009 vyplývá, že orgán jednotné kontroly se nemůže omezit na automatické předání údajů zaznamenaných veliteli plavidel do lodního deníku rybolovu, nýbrž že musí tyto údaje před jejich oznámením Komisi zpracovat.
33 Pokud jde zadruhé o kontext článků 33 a 34 nařízení č. 1224/2009, je třeba nejprve zdůraznit, že nic ve znění článků 14 a 15 nařízení č. 1224/2009 nepodporuje výklad, podle kterého informace uvedené v čl. 14 odst. 2 tohoto nařízení představují jediné relevantní „údaje“ pro účely článků 33 nebo 34 uvedeného nařízení.
34 Kromě toho je třeba v této souvislosti odkázat rovněž na články 5, 9 a 109 nařízení č. 1224/2009.
35 Nejprve je v souladu s čl. 5 odst. 5 tohoto nařízení orgán jednotné kontroly určený členským státem pověřen zejména koordinací sběru, zpracování a ověřování údajů o rybolovných činnostech, které následně oznamuje Komisi. K těmto informacím patří mimo jiné informace uvedené v čl. 33 odst. 2 písm. a) a v článku 34 uvedeného nařízení. Kromě toho podle čl. 9 odst. 1 téhož nařízení členské státy provozují systém satelitního sledování plavidel za účelem účinného sledování rybolovných činností rybářských plavidel plujících pod jejich vlajkou bez ohledu na to, kde se nacházejí, a sledování rybolovných činností ve vodách členských států.
36 Dále podle čl. 109 odst. 2 nařízení č. 1224/2009 členské státy zajistí u všech údajů zaznamenaných podle tohoto nařízení správnost, úplnost. Za tímto účelem ustanovení písm. a) tohoto odstavce stanoví, že členské státy jsou povinny provádět křížovou kontrolu, analýzy a ověření různých informací a údajů, zejména údajů ze systému sledování plavidel a údajů o rybolovných činnostech, zejména těch, které jsou uvedeny v lodním deníku rybolovu, prohlášení o vykládce, předchozích oznámeních, údajů z přepravních dokladů, prodejních dokladů, z licencí k rybolovu a oprávnění k rybolovu.
37 Článek 109 odst. 5 nařízení č. 1224/2009 konečně stanoví, že pokud členské státy zjistí nesrovnalosti ve shromážděných informacích a zaznamenaných údajích, provedou nezbytná šetření, a pokud existují důvody k podezření, že došlo k porušení předpisů, přijmou nezbytná opatření.
38 Z toho tedy vyplývá, že cílem čl. 5 odst. 5 a čl. 109 odst. 2 a 5 nařízení č. 1224/2009 je, aby členské státy oznamovaly Komisi přesné a úplné údaje a aby je v případě potřeby ověřovaly. Ze znění tohoto článku 5 rovněž vyplývá, že orgán jednotné kontroly určený členským státem se nemůže omezit na automatické oznámení informací, které získal, Komisi, ale že tyto informace musí zpracovat a ověřit, a případně přijmout nezbytná opatření.
39 Kontext článků 33 a 34 nařízení č. 1224/2009 tudíž podporuje výklad uvedený v bodě 32 tohoto rozsudku. Orgán jednotné kontroly, a v důsledku toho členský stát, pod něhož tento orgán spadá, by nemohly plnit své povinnosti, které jim vyplývají z tohoto nařízení, kdyby tento orgán nemohl kontrolovat správnost a přesnost údajů, které shromažďuje, a kdyby se omezil na automatické oznamování údajů, které zaznamenávají velitelé plavidel do lodního deníku rybolovu.
40 Zatřetí, pokud jde o účel sledovaný nařízením č. 1224/2009, je třeba připomenout, že toto nařízení spadá do rámce SRP, jejíž cíle z hlediska ochrany jsou definovány v čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1380/2013. Podle tohoto ustanovení musí SRP zajistit, aby činnosti v oblasti rybolovu a akvakultury byly dlouhodobě udržitelné z hlediska životního prostředí a byly řízeny způsobem, jenž je v souladu s cíli dosáhnout přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti a přispět k dostupnosti dodávek potravin.
41 Členské státy přitom mohou správně kontrolovat využívání kvót a přispět k dosažení cílů SRP, které jsou uvedeny v čl. 2 nařízení č. 1380/2013, pouze tehdy, pokud se mohou ujistit, že mají k dispozici přesné a úplné údaje o rybolovných právech.
42 Bylo by tedy neslučitelné s cíli zachování SRP, pokud by orgánu jednotné kontroly byla odepřena pravomoc použít přiměřenou a vědecky uznanou metodu k ověření údajů zaznamenaných v lodním deníku rybolovu, aby zajistily přesnost údajů týkajících se úlovků za účelem jejich oznámení Komisi podle čl. 33 odst. 2 písm. a) a článku 34 nařízení č. 1224/2009.
43 Jak tvrdí Komise, výklad, podle něhož by měl orgán jednotné kontroly pouze automaticky oznamovat, aniž by nezávisle využíval svých odborných znalostí, pokud, jako v projednávané věci, na základě přiměřených důvodů nabude přesvědčení, že údaje uvedené v lodním deníku rybolovu jsou nepřesné, by vyžadoval jednoznačně formulované ustanovení, ať už v nařízení č. 1380/2013, nebo v nařízení č. 1224/2009, což není tento případ.
44 Kromě toho je tento výklad v souladu s judikaturou, kterou již Soudní dvůr vypracoval v rámci normativního kontextu, který předcházel nařízení č. 1224/2009.
45 Pokud totiž jde o čl. 9 odst. 1 a 2 nařízení Rady (EHS) č. 2241/87 ze dne 23. července 1987 o zavedení některých kontrolních opatřeních vztahujících se na rybolovné činnosti (Úř. věst. 1987, L 207, s. 1), podle kterého měly členské státy jednak zajistit, aby byly všechny populace ryb nebo skupiny populací podléhající TAC nebo kvótám zaznamenány, a jednak měly tyto informace oznámit Komisi, Soudní dvůr již rozhodl, že toto ustanovení nemůže být vykládáno v tom smyslu, že se omezuje pouze na stanovení povinnosti oznámit ve stanovených lhůtách údaje, které členské státy získaly. Naopak členské státy musí dbát na to, aby byly oznámené údaje přesné. Soudní dvůr proto odmítl argumentaci dotčeného členského státu, podle níž uvedené ustanovení stanoví pouze povinnost členských států oznámit informace uvedené v lodních denících rybolovu bez ověření jejich správnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2002, Komise v. Spojené království, C‑454/99, EU:C:2002:652, body 47 a 48).
46 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je tedy nutno učinit závěr, že čl. 33 odst. 2 písm. a) a článek 34 nařízení č. 1224/2009 musí být vykládány v tom smyslu, že orgán jednotné kontroly členského státu není povinen oznámit Komisi pouze údaje zaznamenané veliteli rybářských plavidel v lodním deníku rybolovu podle článků 14 a 15 tohoto nařízení, nýbrž může použít takovou přiměřenou a vědecky uznanou metodu, jako je metoda nazývaná metoda „stráveného času“, aby tyto údaje zpracoval za účelem zajištění přesnosti číselných údajů týkajících se úlovků, které oznamuje Komisi.
K nákladům řízení
47 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
Článek 33 odst. 2 písm. a) a článek 34 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/812 ze dne 20. května 2015, musí být vykládány v tom smyslu, že orgán jednotné kontroly členského státu není povinen oznámit Evropské komisi pouze údaje zaznamenané veliteli rybářských plavidel v lodním deníku rybolovu podle článků 14 a 15 tohoto nařízení, nýbrž může použít takovou přiměřenou a vědecky uznanou metodu, jako je metoda nazývaná metoda „stráveného času“, aby tyto údaje zpracoval za účelem zajištění přesnosti číselných údajů týkajících se úlovků, které oznamuje Komisi.
Podpisy