Žaloba podaná dne 27. ledna 2010 - AC-Treuhand v. Komise

(Věc T-27/10)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: AC-Treuhand AG (Curych, Švýcarsko) (zástupci: C. Steinle a I. Hermeneit, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí Komise K(2009) 8682 v konečném znění ze dne 11. listopadu 2009 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38.589 - Tepelné stabilizátory), v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

podpůrně snížit pokutu uloženou žalobkyni čl. 2 body 17 a 38 uvedeného rozhodnutí;

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise K(2009) 8682 v konečném znění ze dne 11. listopadu 2009 ve věci COPM/38589 - Tepelné stabilizátory. Napadeným rozhodnutím byla žalobkyni a dalším podnikům uložena pokuta za porušení článku 81 ES a od 1. ledna 1994 i článku 53 Dohody o EHP. Žalobkyně se podle Komise podílela na řadě kartelových dohod nebo jednání ve vzájemné shodě v odvětví cínových stabilizátorů a stabilizátorů ESBO/Ester v EHP, které spočívaly ve stanovení cen, rozdělení trhů vymezením dodacích kvót, v rozdělení a přidělení zákazníků, jakož i výměně obchodně citlivých informací především o zákaznících a objemu produkce a dodávek.

Pro odůvodnění své žaloby žalobkyně uplatňuje devět žalobních důvodů.

Zaprvé, žalobkyně uplatňuje, že Komise nesprávně vychází z toho, že kartelová dohoda v odvětví cínových stabilizátorů existovala až do 21. března 2000 a u stabilizátorů ESBO/Ester až do 26. září 2000. Žalobkyně v této souvislostí uvádí, že kartelová dohoda skončila již v polovině roku 1999.

Zadruhé, žalobkyně uplatňuje, že právo Komise uložit pokutu bylo promlčeno. Uvádí, že absolutní lhůta promlčení uplynula po deseti letech počínaje polovinou roku 1999. Dále uvádí, že běh promlčení nebyl v průběhu řízení ve spojených věcech T-125/03 a T-253/03, Azko Nobel Chemicals a AKCros CHemicals v. Komise, zastaven.

Zatřetí, je uplatňováno porušení čl. 81 ES a zásady legality, jelikož žalobkyně nemůže být - jako společnost poskytující poradenské služby - potrestána na základě článku 81 ES. Žalobkyně v této souvislosti uplatňuje, že se jeho znění nevztahuje na její jednání a že takový výklad nemohl být v rozhodné době předvídatelný.

Žalobkyně v rámci čtvrtého, pátého a šestého žalobního důvodu podpůrně uplatňuje pochybení Komise při vyměření výše pokuty. Konkrétně tvrdí, že žalobkyni měla být uložen pouze symbolická pokuta, protože výklad, podle kterého se článek 81 ES týkal i poradenských společností, nebyl v rozhodné době předvídatelný. Dále byly porušeny pokyny pro výpočet pokut¹, protože pokuta neměla být stanovena paušálně, ale měla být vypočtena v závislosti na honoráři, který žalobkyně obdržela za poskytnuté služby. Krom toho Komise údajně z důvodu existence pouze jediného protiprávního jednání porušila desetiprocentní hranici stanovenou v čl. 23 odst. 2 větě druhé nařízení č. 1/2003². Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že uložené pokuty ohrožují její existenci a nejsou slučitelné se smyslem a účelem takové horní hranice.

V rámci tří posledních žalobních důvodů žalobkyně uplatňuje procesní vady řízení. Domáhá se porušení základní zásady přiměřené délky řízení (sedmý žalobní důvod), opožděné informace o tom, že je proti ní vedeno řízení a skutečnosti, že napadené rozhodnutí nebylo žalobkyni oznámeno předepsaným způsobem (devátý žalobní důvod).

____________

¹ - Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2).

² - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).