Věc T-59/02
Archer Daniels Midland Co.
v.
Komise Evropských společenství
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Kyselina citronová – Článek 81 ES – Pokuta – Článek 15 odst. 2 nařízení č. 17 – Pokyny o metodě stanovování pokut – Sdělení o spolupráci – Zásada právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti – Zásada proporcionality – Rovné zacházení – Povinnost odůvodnění – Práva obhajoby“
Shrnutí rozsudku
1. Právo Společenství – Obecné právní zásady – Zásada zákazu zpětné účinnosti trestních předpisů
(Nařízení Rady č. 17, článek 15; sdělení Komise 96/C 207/04 a 98/C 9/03)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Pokyny o metodě stanovování pokut
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Sankce Společenství a sankce uložené v členském nebo třetím státě za porušení vnitrostátního práva hospodářské soutěže
(Nařízení Rady č. 17, článek 15)
4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení
(Článek 81 odst. 1 ES a článek 82 ES; Dohoda o EHP, čl. 53 odst. 1; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Odrazující povaha pokuty
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 17, článek 15)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Skutečný dopad na trh
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1a první pododstavec)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti
(Nařízení Rady č. 17, článek 15)
10. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby
(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 17, článek 11)
11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti
(Nařízení Rady č. 17, článek 15; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 2)
12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)
13. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Protiprávní jednání – Pokuty – Výše – Určení
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 17)
14. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3 třetí odrážka)
15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 17, článek 15)
16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení
(Nařízení Rady č. 17, článek 15; sdělení Komise 96/C 207/04, body B, C a D)
17. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah
(Nařízení Rady č. 17, čl. 19 odst. 1)
18. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah
(Nařízení Rady č. 17, čl. 19 odst. 1)
19. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum
(Článek 229 ES)
1. Zásada zákazu zpětné účinnosti trestních zákonů, zakotvená v článku 7 Evropské úmluvy o lidských právech, představuje jakožto základní právo, obecnou právní zásadu Společenství, jejíž dodržování je nutné, jsou-li ukládány pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže. Tato zásada vyžaduje, aby vyslovené sankce odpovídaly sankcím, jež byly stanovovány v době, kdy k protiprávnímu jednání došlo.
Přijetí pokynů způsobilých změnit obecnou politiku hospodářské soutěže Komise v oblasti pokut může v zásadě spadat do působnosti zásady zákazu zpětné účinnosti.
Jednak totiž mohou pokyny způsobovat právní účinky. Tyto právní účinky nevyplývají z vlastního normativního charakteru pokynů, ale z jejich přijetí a zveřejnění Komisí. Toto přijetí a zveřejnění pokynů, jako ostatně i sdělení o spolupráci, vede k vlastnímu omezení posuzovací pravomoci Komise, která se nemůže od těchto pokynů odchýlit, aniž by byla případně sankcionována z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je rovné zacházení, ochrana legitimního očekávání a právní jistota.
Kromě toho pokyny, jakožto nástroj politiky v oblasti hospodářské soutěže, spadají do působnosti zásady zákazu zpětné účinnosti, stejně jako nový soudní výklad normy stanovující protiprávní jednání podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva k čl. 7 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, na základě které toto posledně uvedené ustanovení brání zpětnému použití nového výkladu normy stanovující protiprávní jednání. Tak je tomu podle této judikatury zvláště tehdy, pokud se jedná o soudní výklad, jehož výsledek nebyl v době, kdy bylo protiprávní jednání spácháno, rozumně předvídatelný, zejména s ohledem na výklad zastávaný v této době v judikatuře týkající se dotčeného právního ustanovení. Z téže judikatury nicméně vyplývá, že dosah pojmu předvídatelnosti do značné míry závisí na obsahu textu, o nějž se jedná, oblasti, kterou pokrývá, jakož i na množství a postavení jeho adresátů. Předvídatelnost zákona tak nebrání tomu, aby dotyčná osoba byla přinucena obstarat si odborné rady pro přiměřené posouzení důsledků, jež mohou za okolností konkrétního případu z daného aktu vyplývat. Konkrétněji, platí to zvláště pro profesionály, kteří musejí při výkonu svého povolání prokazovat značnou obezřetnost. Lze od nich tedy očekávat, že pečlivě posoudí rizika, která toto povolání zahrnuje.
Za účelem kontroly dodržování zásady zákazu zpětné účinnosti je namístě ověřit, zda změna, kterou představuje přijetí pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, byla rozumně předvídatelná v době, kdy došlo k dotčeným protiprávním jednáním. V tomto ohledu hlavní inovace pokynů spočívá v tom, že výchozím bodem pro výpočet je základní částka určená rozpětími stanovenými v tomto ohledu uvedenými pokyny, přičemž tato rozpětí odrážejí různé stupně závažnosti protiprávních jednání, které ale jako takové nesouvisejí s relevantním obratem. Tato metoda je tak v podstatě založena na stanovení sazeb pokut, byť relativním a pružném.
Dále skutečnost, že Komise v minulosti uplatňovala pokuty určité úrovně na určité typy protiprávního jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených v nařízení č. 17, je-li to nezbytné k tomu, aby bylo zajištěno uplatňování politiky Společenství hospodářské soutěže. Účinné použití soutěžních pravidel Společenství naopak vyžaduje, aby Komise měla možnost kdykoli přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.
Z toho plyne, že podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v pokutu, nemohou nabýt legitimního očekávání, že Komise nepřekročí dříve používanou úroveň pokut, ani očekávání ohledně způsobu jejich výpočtu.
Uvedené podniky tedy musejí vzít v úvahu možnost, že se Komise kdykoli rozhodne zvýšit úroveň výše pokut ve srovnání s úrovní používanou v minulosti. Toto platí, nejen pokud Komise přikročí ke zvýšení úrovně výše pokut při jejich uložení v individuálních rozhodnutích, ale rovněž, pokud k tomuto zvýšení dojde v projednávaných případech použitím takových obecně závazných pravidel chování, jako jsou pokyny.
(viz body 41–49, 409)
2. Skutečnost, že Komise použila metodu stanovenou v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO k výpočtu výše pokuty uložené podniku, nemůže představovat diskriminační zacházení ve vztahu k podnikům, které porušily pravidla Společenství hospodářské soutěže během téhož období, ale které z důvodů vztahujících se k datu odhalení protiprávního jednání nebo z důvodů vztahujících se k průběhu správního řízení, které se jich týkalo, byly odsouzeny ke dni předcházejícímu přijetí a zveřejnění pokynů.
(viz bod 53)
3. Zásada ne bis in idem zakazuje, aby téže osobě bylo za stejné protiprávní jednání uloženo více sankcí za účelem ochrany téhož právního zájmu. Použití této zásady podléhá třem kumulativním podmínkám, a sice totožnosti skutků, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu.
Vůči podniku tak mohou být platně vedena dvě souběžná řízení pro totéž protiprávní jednání a mohou mu být tedy uloženy dvě různé sankce, jedna příslušným orgánem dotčeného členského státu a druhá orgánem Společenství, a to jestliže tato řízení sledují odlišné cíle a jestliže porušené normy nejsou totožné.
Z toho vyplývá, že zásada ne bis in idem nemůže být tím spíše použita v takovém případě, kdy zahájená řízení a sankce uložené Komisí na jedné straně a orgány třetích států na straně druhé nesledují zjevně tytéž cíle. Pokud totiž jde v prvním případě o ochranu nenarušené hospodářské soutěže na území Evropské unie nebo v Evropském hospodářském prostoru, v druhém případě se sledovaná ochrana týká trhu třetího státu. Podmínka totožnosti chráněného právního zájmu, která je nezbytná k použití zásady ne bis in idem, tak v tomto případě není splněna.
(viz body 61–63)
4. Pravomoc Komise ukládat pokuty podnikům, které úmyslně nebo z nedbalosti porušily ustanovení čl. 81 odst. 1 ES nebo článku 82 ES, je jedním z prostředků svěřených Komisi, aby mohla plnit úkol dohledu, který jí svěřuje právo Společenství. Tento úkol zahrnuje povinnost provádět obecnou politiku směřující k uplatňování zásad hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě a v tomto smyslu směrovat chování podniků.
Z toho plyne, že Komise má pravomoc rozhodovat o výši pokut s cílem posílit jejich odrazující účinek, pokud jsou protiprávní jednání stejného typu stále poměrně častá, byť jejich protiprávnost byla ustanovena od začátků politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže, z důvodu zisku, který z nich mohou mít určité dotyčné podniky.
Cíl odrazení, uváděný Komisí, má totiž souvislost s jednáním podniků uvnitř Společenství nebo Evropského hospodářského prostoru (EHP). V důsledku toho odrazující povaha pokuty uložené podniku z důvodu porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství nemůže být stanovena ani pouze v závislosti na zvláštní situaci podniku, ani v závislosti na jeho dodržování pravidel hospodářské soutěže stanovených ve třetích zemích mimo Evropský hospodářský prostor.
(viz body 70–72)
5. Závažnost porušení pravidel hospodářské soutěže musí být zjištěna v závislosti na vícero skutečnostech, jakými jsou zejména zvláštní okolnosti věci a její kontext, aniž by byl sestaven závazný nebo taxativní výčet kritérií, ke kterým musí být povinně přihlédnuto.
Stejně tak mezi posuzované skutečnosti v rámci závažnosti protiprávního jednání lze případně zahrnout objem a hodnotu zboží, které je předmětem protiprávního jednání, stejně jako velikost a hospodářskou sílu podniku, a tím i vliv, jaký mohl vykonávat na relevantní trh. Na jedné straně z toho vyplývá, že pro účely stanovení výše pokuty lze přihlédnout jak k celkovému obratu podniku, který představuje údaj, byť jen přibližný a nedokonalý, o jeho velikosti a hospodářské síle, tak k tržnímu podílu dotčených podniků na daném trhu, který může poskytnout údaj o rozsahu protiprávního jednání. Na druhé straně z toho plyne, že ani jednomu, ani druhému z těchto údajů nelze přikládat přílišný význam ve srovnání s jinými posuzovanými faktory, takže stanovení přiměřené výše pokuty nemůže být výsledkem pouhého výpočtu založeného na celkovém obratu.
(viz body 98–99)
6. Odrazení je jednou z hlavních úvah, které musí Komisi vést při stanovování výše pokut uložených za porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství.
Přitom pokud by pokuta měla být stanovena na úrovni, která se omezuje na zrušení prospěchu z kartelové dohody, neměla by odrazující účinek. Je totiž možné rozumně předpokládat, že podniky v rámci svých finančních výpočtů a své správy racionálně zohlední nejenom úroveň pokut, které jim mohou být uloženy v případě protiprávního jednání, ale rovněž míru rizika odhalení kartelové dohody. Navíc pokud by se funkce pokuty omezila na pouhé odstranění očekávaného zisku nebo prospěchu, nezohlednila by se dostatečně protiprávnost dotčeného jednání s ohledem na čl. 81 odst. 1 ES. Tím, že by se totiž pokuta omezila na pouhé vyrovnání utrpěné škody, zanedbal by se kromě odrazující povahy pokuty, která se může týkat pouze budoucího chování, také represivní charakter takového opatření ve vztahu ke skutečně spáchanému, konkrétnímu protiprávnímu jednání.
Stejně tak v případě podniku, který je přítomen na značném množství trhů a disponuje zvláště velkou finanční kapacitou, nemusí být přihlédnutí k obratu dosaženému na relevantním trhu dostačující k zajištění odrazujícího účinku pokuty. Čím je totiž podnik větší a disponuje celkovými zdroji, které mu umožňují jednat nezávisle na trhu, tím více si musí být vědom významu své úlohy, co se týče řádného fungování hospodářské soutěže na trhu. Při přezkumu závažnosti protiprávního jednání tak musí být zohledněny skutkové okolnosti, zejména pak celkový obrat, které se vztahují k hospodářské síle podniku, který se protiprávním jednáním provinil.
(viz body 129–131)
7. Podle znění bodu 1a prvního pododstavce pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO bere Komise při stanovení pokuty podle závažnosti protiprávního jednání v úvahu zejména skutečný dopad protiprávního jednání na trh, pokud jej lze měřit. Tento měřitelný dopad kartelové dohody na trh musí být považován za dostatečně prokázaný, pokud je Komise schopna poskytnout konkrétní a důvěryhodné údaje, které s přiměřenou pravděpodobností ukazují, že kartelová dohoda měla na trh dopad.
Přezkum dopadu kartelové dohody na trh totiž nezbytně znamená uchýlit se k domněnkám. V tomto kontextu musí Komise zejména zkoumat, jaká by byla cena dotčeného výrobku, kdyby kartelová dohoda neexistovala. Přitom při přezkumu důvodů skutečného vývoje cen je nebezpečné spekulovat o příslušném podílu každého z těchto důvodů. Je třeba přihlédnout k objektivní okolnosti, že se z důvodu kartelové dohody o cenách účastníci právě vzdali své svobody soutěžit v oblasti cen. Hodnocení vlivu vyplývajícího z jiných faktorů, než je toto dobrovolné rozhodnutí účastníků kartelové dohody vzdát se soutěžení, je nezbytně založeno na rozumné pravděpodobnosti, kterou není možné přesně vyčíslit.
Proto, pokud nemá být kritérium bodu 1a prvního pododstavce zbaveno svého užitečného účinku, nemůže být Komisi vytýkáno, že vycházela ze skutečného dopadu dohody mající protisoutěžní povahu, jako je kartelová dohoda o cenách nebo o kvótách, na relevantní trh, aniž by tento dopad kvantifikovala nebo k němu poskytla vyčíslené posouzení.
(viz body 157–161)
8. Při určování závažnosti protiprávního jednání v oblasti hospodářské soutěže je namístě zohlednit zejména právní a hospodářský kontext dotčeného jednání. V tomto ohledu má Komise při posuzování konkrétního dopadu protiprávního jednání na trh vycházet z hospodářské soutěže, která by normálně existovala, kdyby nedošlo k protiprávnímu jednání.
Jednak z toho vyplývá, že v případě kartelových dohod týkajících se cen musí být s přiměřenou pravděpodobností konstatováno, že dohody dotčeným účastnicím řízení skutečně umožnily dosáhnout vyšší úrovně cen, než které by bylo dosaženo bez kartelové dohody. Krom toho z výše uvedeného vyplývá, že v rámci svého posuzování musí brát Komise do úvahy všechny objektivní podmínky na relevantním trhu s ohledem na příslušný hospodářský, a případně právní kontext. Případně je třeba zohlednit existenci „objektivních hospodářských faktorů“, z níž vyplývá, že v rámci „volné hospodářské soutěže“ by se úroveň cen nevyvíjela stejně jako úroveň uplatňovaných cen.
(viz body 181–182)
9. Skutečnost, že účastnice kartelové dohody svoji dohodu nedodržovaly a zcela neuplatňovaly dohodnuté ceny, neznamená, že tím uplatňovaly ceny, které by mohly účtovat při neexistenci kartelové dohody, a nepředstavuje tedy poznatek, který je nutné zohlednit jako polehčující okolnost. Podnik, který navzdory jednání ve vzájemné shodě se svými soutěžiteli nadále sleduje víceméně nezávislou politiku na trhu, se totiž může jednoduše pokusit využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch.
(viz bod 189)
10. Žádné ustanovení nezakazuje Komisi vycházet, jako z důkazu, který může sloužit k určení porušení článků 81 ES a 82 ES a ke stanovení pokuty, z dokumentu, který byl vypracován v rámci jiného řízení, než které vedla samotná Komise.
Přesto je podniku na základě obecných zásad práva Společenství, jejichž nedílnou součástí jsou základní práva, ve světle kterých musí být vykládána všechna ustanovení práva Společenství, přiznáno právo nebýt Komisí v rámci článku 11 nařízení č. 17 nucen přiznat svoji účast na protiprávním jednání. Ochrana tohoto práva zahrnuje, v případě zpochybnění dosahu otázky, aby bylo ověřeno, zda odpověď osoby, které je tato otázka určena, skutečně představuje doznání protiprávního jednání tak, že by byla narušena práva obhajoby.
Vychází-li Komise, v rámci svého volného posuzování důkazů, které má k dispozici, z výpovědi učiněné v kontextu odlišném od kontextu řízení před Komisí a obsahuje-li tato výpověď možné informace, které by dotčený podnik byl oprávněn odmítnout jí předat, pokud by mu položila otázky týkající se téhož předmětu, je povinna zajistit dotčenému podniku procesní práva odpovídající právům poskytnutým podniku, kterému pokládá otázky.
Dodržení těchto procesních záruk v takovém kontextu znamená, že Komise je i bez návrhu povinna posoudit, zda na první pohled existují vážné pochybnosti o dodržení procesních práv dotčených účastnic v rámci řízení, v průběhu kterého poskytly takové výpovědi. Při neexistenci takových vážných pochybností musejí být procesní práva dotčených účastnic považována za dostatečně zaručená, pokud Komise v oznámení námitek jasně uvádí, případně i tím, že k tomuto oznámení připojí dotčené dokumenty, že hodlá z dotčených výpovědí vycházet. Tímto způsobem umožňuje Komise dotčeným účastnicím řízení zaujmout stanovisko nejen vůči obsahu těchto výpovědí, ale rovněž k případným nesrovnalostem nebo zvláštním okolnostem doprovázejícím jejich vznik nebo jejich předložení Komisi.
(viz body 261–265)
11. Pokud se protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže dopustilo více podniků, je namístě přezkoumat v rámci stanovení výše pokut závažnost účasti každého z nich na protiprávním jednání, což zejména předpokládá prokázání jejich rolí v protiprávním jednání po dobu jejich účasti na něm.
Z toho vyplývá zejména, že role „vůdce“ v případě jednoho nebo více podniků v rámci kartelové dohody musí být zohledněna pro účely výpočtu výše pokuty v rozsahu, v jakém podniky, které takovou roli zastávaly, musejí z tohoto důvodu nést zvláštní odpovědnost v porovnání s ostatními podniky.
(viz body 296–297)
12. V rámci stanovení výše pokuty uložené z důvodu porušení pravidel hospodářské soutěže disponuje Komise posuzovací pravomocí. Skutečnost, že Komise v minulosti, když existovaly přitěžující okolnosti, uplatnila určitou míru zvýšení pokut, ji nemůže zbavit možnosti zvýšení těchto měr, v mezích uvedených v nařízení č. 17 a v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, je-li to nezbytné pro zajištění provádění politiky hospodářské soutěže Společenství.
(viz bod 312)
13. V rámci uplatňování čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 na každý jednotlivý případ to znamená, že pokud Komise ukládá pokuty z důvodu porušení pravidel hospodářské soutěže, je povinna dodržovat obecné právní zásady, mezi které patří zásada rovného zacházení, tak jak byla vyložena soudy Společenství. Podnik může nicméně zpochybňovat výši pokuty, která mu byla udělena, dovoláváním se porušení uvedené zásady pouze tehdy, prokáže-li, že okolnosti věcí týkající se rozhodnutí, na která se odvolává, jako jsou dotčené trhy, výrobky, země, podniky a období, jsou srovnatelné s projednávaným případem.
(viz body 315–316)
14. Při posouzení závažnosti porušení pravidel hospodářské soutěže za účelem stanovení výše pokuty je Komise povinna zohlednit nejen zvláštní okolnosti případu, ale rovněž kontext, ve kterém k protiprávnímu jednání došlo, a musí dbát na to, aby její konání mělo odrazující účinek. Pouze zohlednění těchto aspektů totiž umožňuje zaručit plnou účinnost úkonů Komise za účelem zachování nenarušené hospodářské soutěže na společném trhu.
Čistě doslovná analýza ustanovení uvedeného v bodě 3 třetí odrážce pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO by mohla vyvolat dojem, že pouhá skutečnost, že pachatel ukončí veškeré protiprávní jednání při prvních zásazích Komise, představuje obecně a bez výhrady polehčující okolnost. Přitom takový výklad tohoto ustanovení by snížil užitečný účinek ustanovení, která umožňují zachování účinné hospodářské soutěže, protože by oslaboval jak sankci, která může být uložena za porušení článku 81 ES, tak odrazující účinek takové sankce.
Na rozdíl od ostatních polehčujících okolností není totiž tato okolnost součástí ani subjektivních zvláštností pachatele, ani zvláštních skutečností projednávaného případu, protože vyplývá hlavně z vnějšího zásahu Komise. Ukončení protiprávního jednání pouze v důsledku zásahu Komise tak nemůže být přirovnáváno k zásluhám vyplývajícím z nezávislé iniciativy pachatele, ale představuje pouze přiměřenou a běžnou reakci na uvedený zásah. Kromě toho tato okolnost pouze znamená, že se pachatel vrátil k legálnímu chování a nepřispívá k větší účinnosti šetření Komise. Konečně, údajná polehčující povaha této okolnosti nemůže být odůvodněna pouhým podnětem k ukončení protiprávního jednání, který v sobě obsahuje. V tomto ohledu kvalifikování pokračování v protiprávním jednání po prvních zásazích Komise jako přitěžující okolnosti již správně představuje podnět k ukončení protiprávního jednání, který nezmenšuje ani sankci, ani odrazující účinek této sankce.
Pokud by tak bylo ukončení protiprávního jednání po prvních zásazích Komise uznáno za polehčující okolnost, neodůvodněně by to zasahovalo do užitečného účinku čl. 81 odst. 1 ES, protože by to omezovalo jak sankci, tak odrazující účinek sankce. V důsledku toho se Komise nemůže zavázat, že bude mít za to, že pouhé ukončení protiprávního jednání po jejích prvních zásazích představuje polehčující okolnost. Je tak namístě vykládat ustanovení v bodě 3 třetí odrážce pokynů restriktivně, tak aby nebylo v rozporu s užitečným účinkem čl. 81 odst. 1 ES, a v tom smyslu, že pouze zvláštní okolnosti projednávaného případu, za kterých došlo k ukončení protiprávního jednání po prvních zásazích Komise, by mohly odůvodnit přihlédnutí k tomuto ukončení jako k polehčující okolnosti.
V případě zvláště závažného protiprávního jednání, jehož předmětem je stanovení cen a rozdělení trhů, spáchaného dotčenými podniky úmyslně, nemůže být jeho ukončení považováno za polehčující okolnost, pokud bylo toto jednání ukončeno po zásahu Komise.
(viz body 334–338, 340–341)
15. I když je sice důležité, že podnik přijme opatření, aby zabránil v budoucnu novým porušením práva hospodářské soutěže Společenství ze strany svých zaměstnanců, přijetí těchto opatření nemění nic na existenci zjištěného protiprávního jednání. Komise tedy není povinna zohlednit takovou skutečnost jako polehčující okolnost, zvláště když dotčené protiprávní jednání představuje zjevné porušení čl. 81 odst. 1 ES.
(viz bod 359)
16. Za účelem zabránění rozporu se zásadou rovného zacházení musí být sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod používáno v tom smyslu, že Komise musí v rámci snížení pokut zacházet stejným způsobem s podniky, které poskytují Komisi v téže fázi řízení a za obdobných podmínek podobné informace, které se týkají skutečností, jež jsou jim vytýkány. Pouhá okolnost, že jeden z těchto podniků jako první uznal vytýkané skutečnosti a odpověděl na otázky, které jim Komise položila v téže fázi řízení, nemůže představovat objektivní důvod k tomu, aby vůči podnikům uplatňovala rozdílné zacházení.
To však platí pouze v rámci spolupráce podniků, která nespadá do působnosti bodů B a C sdělení o spolupráci.
Na rozdíl od těchto bodů totiž bod D nestanoví rozdílné zacházení s dotčenými podniky v závislosti na pořadí, ve kterém spolupracovaly s Komisí.
(viz body 400–401, 403)
17. Oznámení námitek musí obsahovat popis námitek, které jsou formulovány dostatečně jasně, byť stručně, aby bylo dotčeným osobám umožněno skutečně zjistit, jaké chování jim Komise vytýká. Pouze za této podmínky totiž může oznámení námitek splnit svou funkci vyplývající z nařízení Společenství, spočívající v poskytnutí všech nezbytných informací podnikům a sdružením podniků za účelem jejich účinné obhajoby předtím, než Komise přijme konečné rozhodnutí.
(viz bod 416)
18. Komise splní svou povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty, pokud ve svém oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotčeným účastnicím řízení pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání předpokládaného protiprávního jednání, stejně jako skutečnost, že k němu došlo „úmyslně nebo z nedbalosti“. Komise jim tak poskytuje údaje, které jsou nezbytné pro jejich obranu nejen proti zjištění protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty.
Z toho vyplývá, že pokud se jedná o stanovení výše pokut, práva obhajoby dotčených podniků jsou před Komisí zaručena prostřednictvím možnosti předkládat připomínky k délce trvání, závažnosti a předvídatelnosti protisoutěžní povahy protiprávního jednání. Tento závěr platí tím spíše, že Komise zveřejněním pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO podrobně obeznámila dotčené osoby se způsobem stanovení výše případné pokuty a s tím, jak tato kritéria zohlední. Tento závěr není zpochybněn skutečností, že pokyny výslovně neodkazují na násobící koeficient, jelikož uvádějí, že je nezbytné zohlednit skutečnou hospodářskou schopnost subjektů, které se dopustily protiprávního jednání, způsobit ostatním hospodářským subjektům škodu a stanovit výši pokuty na úrovni, která zajišťuje její dostatečně odrazující povahu.
(viz body 434–435)
19. Jelikož přezkum žalobních důvodů vznesených podnikem proti legalitě rozhodnutí Komise, kterým mu byla udělena pokuta za porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže, prokázal určitou protiprávnost, je namístě, aby Soud posoudil, zda musí, při uplatnění soudního přezkumu v plné jurisdikci, napadené rozhodnutí změnit.
(viz bod 443)