ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
20. září 2011
Věc F‑8/05 REV
Martine Fouwels a další
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Řízení – Návrh na obnovu řízení – Článek 119 jednacího řádu Soudu – Rozhodnutí Soudu – Návrh na obnovu řízení týkající se usnesení o vyškrtnutí věci vydaného po zpětvzetí žaloby – Překážka věci rozsouzené – Neexistence – Nepřípustnost projednaná z úřední povinnosti“
Předmět: Návrh na obnovu řízení týkající se usnesení předsedy prvního senátu Soudu ze dne 16. září 2010, Block a další v. Komise a Knaul a další v. Komise (spojené věci F‑8/05 a F‑10/05), o vyškrtnutí věci.
Rozhodnutí: Návrh na obnovu řízení se odmítá jako nepřípustný. Účastníci řízení, kteří podali návrh na obnovu řízení, nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. Rada Evropské unie, vedlejší účastnice řízení o obnově, ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Řízení – Obnova řízení – Návrh týkající se usnesení o vyškrtnutí věci po zpětvzetí žaloby – Nepřípustnost
(Statut Soudního dvora, článek 44 a příloha I článek 7; Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 74, čl. 89 odst. 5 a článek 119)
2. Řízení – Zastupování účastníků řízení – Procesní plná moc – Předložení není vyžadováno
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 5, čl. 39 odst. 1 třetí pododstavec a článek 74)
3. Unijní právo – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Rozsah
(Článek 6 odst. 1 SEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 52 odst. 7)
1. Jestliže usnesení s odůvodněním, kterým bylo rozhodnuto o nevydání rozhodnutí ve věci samé nebo o ukončení řízení z důvodu nedostatku pravomoci unijního soudu nebo z důvodu nepřípustnosti nebo zjevné neopodstatněnosti žaloby, vyvolává podobné účinky jako rozsudek, může být proti takovému usnesení podán návrh na obnovu řízení podle článku 44 statutu Soudního dvora – který se na Soud pro veřejnou službu použije na základě článku 7 přílohy I uvedeného statutu – přestože to v uvedeném článku 44 není výslovně stanoveno. V tomtéž smyslu znění článku 119 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu neomezuje návrh na obnovu řízení pouze na rozsudky Soudu, nýbrž stanoví, že lze žádat obnovu řízení.
Podle znění uvedeného článku 119, který nerozlišuje mezi rozsudky a usneseními, lze sice návrh na obnovu řízení podat proti všem rozhodnutím Soudu, avšak v soudním systému Unie platí, že obnova řízení není odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze zpochybnit překážku věci rozsouzené, kterou zakládá pravomocný rozsudek či usnesení.
V tomto ohledu je třeba uvést, že jelikož usnesení o vyškrtnutí věci vyhlášené na základě článku 74 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu neřeší ani přípustnost ani meritorní stránku věci, nezakládá překážku věci rozsouzené, a nemůže být tedy stavěno na roveň usnesení s odůvodněním, jež by vyvolávalo podobné účinky jako rozsudek. Jestliže totiž předseda Soudu na základě uvedeného článku 74 rozhodne usnesením o vyškrtnutí věci z rejstříku Soudu, pouze tím bere na vědomí vůli žalobce vzít žalobu zpět. V takovémto usnesení jsou jedinými ustanoveními, jež se dotýkají stran sporu, ta ustanovení, jimiž předseda Soudu rozhoduje o nákladech řízení v souladu s ustanoveními čl. 89 odst. 5 jednacího řádu.
(viz body 31 až 33, 35, 36, 38, 39 a 41)
Odkazy:
Soudní dvůr: 7. března 1995, ISAE/VP a Interdata v. Komise, C‑130/91 REV, bod 6; 29. listopadu 2007, Meister v. OHIM, C‑12/05 P‑REV, bod 16; 5. března 1998, Inpesca v. Komise, C‑199/94 P a C‑200/94 P‑REV, bod 16; 2. dubna 2009, Yedaş Tarim ve Otomotiv Sanayi ve Ticaret v. Rada a Komise, C‑255/06 P‑REV, body 15 až 17
2. V článku 35 odst. 5 a čl. 39 odst. 1 třetím pododstavci jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu se stanoví, že advokát, který napomáhá účastníkovi řízení nebo ho zastupuje, nemusí před Soudem splňovat žádnou formalitu kromě doložení toho, že je advokátem, a nemusí předkládat řádně udělenou plnou moc, ledaže by musel své zmocnění dokládat v případě sporu. Vzhledem k tomu, že tedy advokát v zásadě nemusí dokládat plnou moc řádně udělenou jeho mandantem ani při podání žaloby, ani při oznamování Soudu, že jeho mandant hodlá vzít žalobu zpět, přičemž rozhodnutí mandanta smí být podle článku 74 uvedeného jednacího řádu oznámeno Soudu i ústně na jednání, existence a rozsah, či dokonce odvolání procesní plné moci mezi advokátem a jeho mandantem jsou – vyjma případu sporu – otázkami, které nejsou předmětem zkoumání uvedeného Soudu.
(viz body 45 a 46)
Odkazy:
Soudní dvůr: 16. února 1965, Barge v. Vysoký úřad, 14/64
Soud prvního stupně: 26. září 1990, Virgili-Schettini v. Parlament, T‑139/89
3. Pokud jde o právo na účinný prostředek nápravy, z vysvětlení k článku 47 Listiny základních práv, k nimž musí být v souladu s čl. 6 odst. 1 třetím pododstavcem SEU a čl. 52 odst. 7 uvedené Listiny přihlédnuto při jejím výkladu, vyplývá, že druhý pododstavec tohoto článku odpovídá čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, i když v unijním právu není právo na soudní projednání omezeno na spory týkající se občanských práv nebo závazků. První pododstavec článku 47 Listiny základních práv vychází z článku 13 Evropské úmluvy o lidských právech, avšak v unijním právu je ochrana širší, neboť je zaručeno právo na účinnou soudní ochranu, nikoli pouze právo na účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem. Právo na účinný prostředek nápravy ve smyslu čl. 47 prvního pododstavce Listiny základních práv není omezeno na ochranu základních práv, ale zahrnuje také ochranu veškerých práv a svobod zaručených unijním právem.
(viz bod 53)