USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
5. května 2014
Věc F‑27/14 R
DK
v.
Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)
„Veřejná služba – Řízení o předběžných opatřeních – Disciplinární řízení – Odvolání z funkce – Návrh na odklad vykonatelnosti“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se DK domáhá odkladu vykonatelnosti rozhodnutí ze dne 16. ledna 2014, kterým jej vrchní ředitel odpovědný za chod Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), jakožto orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) ESVČ, odvolal s účinností od 1. února 2014 z funkce bez snížení nároků na důchod.
Rozhodnutí: Vykonatelnost rozhodnutí ze dne 16. ledna 2014, kterým Evropská služba pro vnější činnost odvolala DK z funkce bez snížení nároků na důchod, se odkládá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Naléhavost – Uplatnění zásady, podle níž trestní řízení přerušuje řízení disciplinární – Porušení zásady – Vážná a nenapravitelná újma
(Článek 278 SFEU)
2. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Zvážení všech dotčených zájmů – Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí o odvolání z funkce z disciplinárních důvodů pro činy, které jsou v rozporu s finančními zájmy Unie – Výsledek ve prospěch žalobce vzhledem k nemožnosti prokázat pravdivost vytýkaných skutečností a protiprávních jednání
(Článek 278 SFEU; rozhodnutí Komise 1999/352)
1. Cílem řízení o předběžných opatřeních není zajistit náhradu škody, ale zaručit plnou účinnost rozsudku ve věci samé. Pro dosažení tohoto cíle je třeba, aby navrhovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že k tomu, aby bylo zabráněno vážné a nenapravitelné újmě na zájmech žalobce, je nezbytné, aby o nich bylo rozhodnuto a jejich účinky nastaly ještě před rozhodnutím v hlavním řízení.
V projednávané věci je třeba uvést, zejména s ohledem na žalobní důvody předložené na podporu návrhových žádání směřujících ke zrušení, které požadují určení, že orgán porušil zásadu, podle níž trestní řízení přerušuje řízení disciplinární, a presumpci neviny, že navrhované předběžné opatření, jehož cílem je odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o odvolání, směřuje k dosažení téhož výsledku, o jaký usiluje žaloba v hlavním řízení, takže řízení o předběžném opatření nemá ve vztahu k hlavnímu řízení vedlejší charakter, a tedy ani předběžný charakter, což samo o sobě může odůvodňovat zamítnutí návrhu na odklad.
Nicméně věcné a právní argumenty předložené žalobcem vyvolávají pochybnosti o legalitě napadeného rozhodnutí s ohledem zejména na zásadu, podle níž trestní řízení přerušuje řízení disciplinární. Za těchto podmínek soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nemůže, aniž by mu bylo vytknuto, že sám uvedenou zásadu porušuje, zamítnout pro nedostatek naléhavosti návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jelikož tento návrh na odklad vykonatelnosti je neoddělitelně spjat s uplatněním uvedené zásady, přinejmenším do rozhodnutí Tribunálu o žalobě v hlavním řízení. Taková zásada je součástí základního práva na spravedlivý proces, chráněného jak ustanoveními Listiny základních práv Evropské unie, tak ustanoveními Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na kterou odkazuje Listina základních práv Evropské unie ve své preambuli.
Jinak řečeno, jakmile je na první pohled porušena zásada, podle níž trestní řízení přerušuje řízení disciplinární, nelze ochranu této zásady odkládat, a to ani prozatímně, dokud nezaujme stanovisko soud rozhodující ve věci samé, neboť v opačném případě by tím byla žalobci způsobena vážná a nenapravitelná újma, jelikož výsledek trestního řízení by mohl být již z povahy věci výrazně ovlivněn stanoviskem správy ohledně správnosti skutkových okolností, z nichž takové řízení vychází.
(viz body 57 až 60)
Odkazy:
Soudní dvůr: 25. března 1999, Willeme v. Komise, C‑65/99 P(R), bod 62; 26. června 2003, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 R a C‑217/03 R, bod 142
Soud prvního stupně: 29. června 1994, Williams v. Účetní dvůr, T‑146/94 R, bod 23; 10. září 1999, Elkaïm a Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, bod 25; 16. listopadu 2012, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑345/12 R, bod 25 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: 13. února 2014, CX v. Komise, F‑5/14 R, bod 80
2. I když neodložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o odvolání může způsobit úředníkovi vážnou a nenapravitelnou újmu, přiznání uvedeného odkladu může naopak představovat újmu pro orgán, vzhledem k důsledkům, které nutně plynou z prozatímního opětovného zařazení úředníka, o němž se má za to, že jednal způsobem neslučitelným s výkonem a důstojností jeho funkce. Za takových okolností musí soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních zvážit dotčené zájmy.
Je tak třeba poměřit vážnou a nenapravitelnou újmu, kterou utrpí úředník se zájmem orgánu na tom, aby nebyl nucen zachovat služební poměr v situaci, kdy byl úředník propuštěn z disciplinárních důvodů.
Jak vyplývá z preambule rozhodnutí 1999/352 o zřízení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), orgány a členské státy přikládají velký význam ochraně finančních zájmů Unie a boji proti podvodům a všem jiným protiprávním činnostem poškozujícím uvedené finanční zájmy. Kromě toho je obecně známo, že veřejné mínění je citlivé na otázku ochrany veřejných prostředků a evropského daňového poplatníka.
Nicméně existují-li dostatečně vážné a relevantní výtky, které mohou ve stadiu návrhu na předběžné opatření představovat fumus boni iuris, a tedy z důvodu nemožnosti považovat vytýkané skutečnosti a protiprávní jednání za prokázané, nemůže ponechání uvedeného úředníka ve službě vážně poškodit důvěryhodnost orgánů a důvěru, které v ně mají členské státy a veřejnost obecně.
(viz body 63 až 66)
Odkazy:
Soud prvního stupně: výše uvedené usnesení Williams v. Účetní dvůr, bod 23
Soud pro veřejnou službu: výše uvedené usnesení CX v. Komise, bod 80