ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
25. října 2013
Věc T‑476/11 P
Evropská komise
v.
Chrysanthe Moschonaki
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Oznámení o volném pracovním místě – Zamítnutí přihlášky – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Přípustnost – Pravidlo souladu mezi žalobou a stížností – Článek 91 odst. 2 služebního řádu úředníků – Žaloba na náhradu škody“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 28. června 2011, AS v. Komise (F‑55/10), a směřující ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 28. června 2011, AS v. Komise (F‑55/10) se zrušuje v rozsahu, ve kterém prohlašuje za přípustný žalobní důvod vycházející z porušení článku 7 služebního řádu úředníků Evropské unie, v rozsahu, ve kterém na základě tohoto žalobního důvodu zrušuje rozhodnutí ze dne 30. září 2009, kterým Evropská komise zamítla přihlášku Ch. Moschonaki, a v rozsahu, ve kterém Komisi ukládá zaplacení částky 3 000 eur ve prospěch Ch. Moschonaki. Kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá. Věc se vrací Soudu pro veřejnou službu. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Právní zájem na podání žaloby – Rozhodnutí o zamítnutí přihlášky – Rozhodnutí neoddělitelné od rozhodnutí o jmenování jiného úředníka – Nezbytnost celkového a jednotného posouzení právního zájmu na podání žaloby – Návrh na zrušení pouze rozhodnutí o zamítnutí přihlášky – Přípustnost
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření ke splnění povinností – Zvláštní potíže – Spravedlivá náhrada za znevýhodnění vyplývající pro žalobce ze zrušeného aktu
(Článek 266 SFEU)
3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Chybné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Tribunálem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení
(Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1)
4. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod kasačního opravného prostředku směřující proti odůvodnění rozsudku, na němž není založen výrok – Nerelevantní důvod kasačního opravného prostředku
5. Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu – Důvody a argumenty neobsažené ve stížnosti, ale se stížností úzce související – Přípustnost – Důvod materiální nebo formální legality – Podmínka nedostačující k učinění závěru o přípustnosti
(Služební řád, články 90 a 91)
6. Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu – Dodržení zásad účinné soudní ochrany a právní jistoty – Široký výklad pojmů předmět a důvod – Změna právního základu výtky – Podmínka nedostačující k učinění závěru o novosti důvodu výtky
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; služební řád, články 90 a 91)
7. Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu – Důvody a argumenty neobsažené ve stížnosti, ale směřující ke zpochybnění opodstatněnosti odůvodnění uvedeného v odpovědi na stížnost – Přípustnost
(Služební řád, články 90 a 91)
8. Kasační opravný prostředek – Kasační opravný prostředek, který byl shledán opodstatněným – Vyřešení meritu sporu soudem rozhodujícím o kasačním opravném prostředku – Podmínka – Spor ve stavu, v němž o něm soudní řízení dovoluje rozhodnout
(Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 13 odst. 1)
1. V případě žaloby podané úředníkem na základě článků 90 a 91 služebního řádu, jejímž předmětem je zrušení rozhodnutí o zamítnutí jeho přihlášky a rozhodnutí o jmenování jiného úředníka na žádané pracovní místo, nejenže rozhodnutí o zamítnutí přihlášky a rozhodnutí o jmenování spolu souvisejí, ale jsou neoddělitelně spjata, takže zájem úředníka na zrušení obou těchto rozhodnutí musí být posuzován celkově a jednotně.
Úředník však nemusí navrhnout zároveň zrušení rozhodnutí zamítajícího jeho přihlášku na pracovní místo i rozhodnutí o jmenování jiné osoby na dotyčné pracovní místo. Úředník, který zamýšlí navrhnout pouze zrušení rozhodnutí o zamítnutí jeho přihlášky, totiž nemá žádnou povinnost navrhnout zrušení obou těchto rozhodnutí.
Mimoto je v souladu se zásadou proporcionality, aby se úředník, který se snaží chránit práva třetích osob, mohl omezit na to, že se bude domáhat zrušení rozhodnutí o zamítnutí jeho přihlášky, aniž by byl nucen, pod sankcí nepřípustnosti žaloby, navrhnout zrušení jmenování jiných úředníků.
Úředník tak může i nadále usilovat o zrušení rozhodnutí o zamítnutí jeho přihlášky, aby se v budoucnu již neopakovala údajná protiprávnost v rámci obdobného řízení, jehož se zúčastní, aniž by musel zpochybnit rozhodnutí o jmenování jiné osoby. V tomto případě je třeba právní zájem úředníka na podání žaloby posuzovat pouze s ohledem na návrh na zrušení rozhodnutí o zamítnutí jeho přihlášky.
Pokud by navíc návrh na zrušení rozhodnutí o zamítnutí přihlášky v případě, že dotyčné pracovní místo již v době podání žaloby bylo obsazeno, byl považován za přípustný pouze tehdy, pokud úředník současně navrhne i zrušení rozhodnutí o jmenování, vedlo by to k zavedení podmínky přípustnosti podaných žalob týkajících se legality aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, která ve služebním řádu není stanovena. Ani článek 91 služebního řádu, který se týká žalob podaných úředníky k unijním soudům proti aktům nepříznivě zasahujícím do jejich právního postavení, a ostatně ani žádné jiné ustanovení totiž úředníkům neukládají, aby s cílem zabránění nepřípustnosti jejich žaloby směřovaly současně proti rozhodnutí o zamítnutí přihlášky i proti rozhodnutí o jmenování.
(viz body 34, 35, 44, 45 a 47)
Odkazy:
Soudní dvůr: 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, Sb. rozh. s. I‑4333, bod 50
Tribunál: 9. prosince 2010, Komise v. Strack, T‑526/08 P, bod 45
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 39)
Odkazy:
Soudní dvůr: 5. března 1980, Könecke Fleischwarenfabrik v. Komise, 76/79, Recueil, s. 665, bod 15; 14. července 1983, Detti v. Soudní dvůr, 144/82, Recueil, s. 2421, bod 33
Tribunál: 8. října 1992, Meskens v. Parlament, T‑84/91, Recueil, s. II‑2335, bod 78; 31. ledna 2007, C v. Komise, T‑166/04, Sb. VS I‑A‑2‑9 a II‑A‑2‑49, bod 48
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 50 a 51)
Odkazy:
Soudní dvůr: 2. října 2001, EIB v. Hautem, C‑449/99 P, Recueil, s. I‑6733, bod 44; 27. dubna 2006, L v. Komise, C‑230/05 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 45; 25. ledna 2007, Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, C‑403/04 P a C‑405/04 P, Sb. rozh. s. I‑729, bod 39 a citovaná judikatura
Tribunál: 18. října 2010, Marcuccio v. Komise, T‑516/09 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 57
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 61)
Odkaz:
Soudní dvůr: 22. prosince 1993, Pincherle v. Komise, C‑244/91 P, Recueil, s. I‑6965, bod 25
5. Návrhová žádání předložená unijnímu soudu v žalobách úředníků mohou obsahovat pouze výtky spočívající na stejném důvodu jako výtky uplatněné ve stížnosti s tím, že tyto výtky mohou být před unijním soudem dále rozvedeny předložením žalobních důvodů a argumentů, které nejsou nutně uvedeny ve stížnosti, ale úzce s ní souvisejí.
Při posuzování, zda výtky spočívají na stejném důvodu jako výtky uplatněné ve stížnosti, nemůže unijní soud vycházet pouze z té okolnosti, že důvod směřuje ke zpochybnění materiální nebo případně formální legality napadeného aktu.
Opačný výklad pravidla shody mezi stížností a žalobou by mohl žalobci umožnit poprvé před unijním soudem uplatnit důvod, který nijak nesouvisí s důvody uvedenými ve stížnosti, pokud se tyto důvody jako celek týkají buď materiální, nebo formální legality dotčeného aktu. Za těchto podmínek by orgán oprávněný ke jmenování v rámci stížnosti znal jen část výhrad vytýkaných správou. Jelikož by tak uvedený orgán nebyl schopen se s dostatečnou přesností seznámit s výhradami nebo požadavky dotyčné osoby, nemohl by se pokusit o smírné řešení sporu.
Krom toho okolnost, že důvody obsažené v žalobě a stížnosti mají za cíl zpochybnit materiální nebo formální legalitu aktu, neumožňuje sama o sobě prokázat, že tyto důvody mohou být považovány za důvody mezi sebou úzce související. Pojmy materiální a formální legality jsou totiž vzhledem k přesnému předmětu dané výtky příliš široké a abstraktní na to, aby mohly zajistit, že taková souvislost může existovat mezi důvody spadajícími výlučně pod jeden či druhý tento pojem.
(viz body 73, 75, 78 a 79)
Odkazy:
Soudní dvůr: 23. října 1986, Schwiering v. Účetní dvůr, 142/85, Recueil, s. 3177, bod 11; 20. května 1987, Geist v. Komise, 242/85, Recueil, s. 2181, bod 9; 26. ledna 1989, Koutchoumoff v. Komise, 224/87, Recueil, s. 99, bod 10; 14. března 1989, Del Amo Martinez v. Parlament, 133/88, Recueil, s. 689, bod 10
Tribunál: 12. března 1996, Weir v. Komise, T‑361/94, Recueil FP, s. I‑A‑121 a II‑381, bod 27
6. Uplatňování pravidla shody mezi stížností a žalobou, jakož i její přezkum unijními soudy mají zajistit současné plné dodržování na jedné straně zásady účinné soudní ochrany, která představuje obecnou zásadu unijního práva, vyjádřenou v článku 47 listiny základních práv Evropské unie, aby tak dotyčná osoba mohla platně napadnout rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, které nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, a na druhé straně zásady právní jistoty, aby se tak uvedený orgán mohl od stádia stížnosti seznámit s výhradami, které dotyčná osoba vznáší proti napadenému rozhodnutí. Proto, i když je nezměnitelnost předmětu a důvodu sporu mezi stížností a žalobou nezbytná k tomu, aby bylo možno dosáhnout smírného řešení sporů tím, že orgán oprávněný ke jmenování bude od stádia stížnosti informován o výhradách vznesených dotyčnou osobou, nemůže výklad těchto pojmů vést k omezení možností dotyčné osoby účinně napadnout rozhodnutí nepříznivě zasahující do jejího právního postavení. To je důvod, proč pojem předmětu sporu, který odpovídá nárokům dotyčné osoby, jakož i pojem důvodu sporu, který odpovídá právnímu a skutkovému odůvodnění těchto nároků, nesmějí být vykládány restriktivně.
V této souvislosti pouhá změna právního základu výtky nestačí k tomu, aby byl její důvod považován za nový. Vícero právních základů totiž může podporovat jeden a tentýž nárok, a tudíž jeden a tentýž důvod. Jinak řečeno skutečnost, že je v žalobě uvedeno porušení určitého ustanovení, které nebylo namítáno ve stížnosti, nezbytně neznamená, že tím byl změněn důvod sporu. Je totiž třeba vycházet z podstaty uvedeného důvodu a nikoli z pouhého znění jeho právních základů, přičemž unijní soud musí zkoumat, zda mezi jeho právními základy existuje úzká souvislost a zda se v podstatě vztahují k týmž nárokům.
(viz body 82 až 85)
7. V rámci žaloby úředníka, v případě, kdy se stěžovatel seznámí s odůvodněním aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení prostřednictvím odpovědi na jeho stížnost, nebo v případě, kdy odůvodnění uvedené odpovědi podstatně mění nebo doplňuje odůvodnění obsažené v uvedeném aktu, musí být každý důvod předložený poprvé ve stádiu žaloby a směřující ke zpochybnění opodstatněnosti odůvodnění uvedeného v odpovědi na stížnost považován za přípustný. V takových případech totiž dotyčné osobě nebylo umožněno seznámit se přesně a konečně s důvody, na nichž je založen akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení.
(viz bod 86)
8. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 99)