ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
11. června 2009(*)
„Politika hospodářské soutěže – Články 81 ES a 82 ES – Článek 15 odst. 3 nařízení (ES) č. 1/2003 – Předložení písemných vyjádření Komisí – Vnitrostátní spor o daňovou odpočitatelnost pokuty uložené rozhodnutím Komise“
Ve věci C‑429/07,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Gerechtshof te Amsterdam (Nizozemsko) ze dne 12. září 2007, došlým Soudnímu dvoru dne 17. září 2007, v řízení
Inspecteur van de Belastingdienst
proti
X BV,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, T. von Danwitz, E. Juhász (zpravodaj), G. Arestis a J. Malenovský, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: N. Nančev, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. prosince 2008,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za X BV G. Th. K. Meussenem, advocaat,
– za nizozemskou vládu Y. de Vriesem a M. de Gravem, jako zmocněnci,
– za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s F. Arenou, avvocato dello Stato,
– za Komisi Evropských společenství A. Bouquetem a W. Wilsem jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 5. března 2009,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 15 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd.08/02, s. 205).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Inspecteur van de Belastingdienst (inspektor daňové správy, dále jen „Inspektor“) a X BV, nizozemskou společností se sídlem v P, ohledně daňové odpočitatelnosti pokut uložených Komisí Evropských společenství za porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství.
Právní rámec
Právní úprava Společenství
3 Podle dvacátého prvního bodu odůvodnění nařízení č. 1/2003:
„Jednotnost [Soudržnost] provádění pravidel hospodářské soutěže též vyžaduje, aby byl stanoven mechanismus spolupráce mezi soudy členských států a Komisí. To se týká všech soudů členských států, které používají články 81 a 82 Smlouvy [o ES], ať již uplatňují tyto předpisy v soudních sporech mezi soukromými stranami [jednotlivci], jako donucovací orgány [orgány jednající ve veřejném zájmu] nebo jako odvolací soudy [instance rozhodující o prostředcích právní ochrany]. Vnitrostátní soudy by zejména měly mít možnost požádat Komisi o informace nebo o stanovisko ve věcech týkajících se uplatňování právních předpisů Společenství o hospodářské soutěži [práva hospodářské soutěže Společenství]. Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států by rovněž měly mít možnost předkládat písemná nebo ústní vyjádření soudům, jimž přísluší používání článku 81 nebo 82 Smlouvy [pokud je uplatňován článek 81 nebo 82 Smlouvy]. Tato vyjádření by měla být předkládána v rámci vnitrostátních procesních pravidel a praxe, včetně [pravidel a] praxe pro ochranu práv stran. Měla by proto být učiněna opatření, která zajistí, že Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států budou dostatečně dobře informovány o řízeních před vnitrostátními soudy.“
4 Článek 15 nařízení č. 1/2003 zakotvuje:
„Spolupráce s vnitrostátními soudy
1. V rámci řízení, v nichž se použijí články 81 nebo 82 Smlouvy, mohou soudy členských států požádat Komisi, aby jim zaslala informace, které má k dispozici, nebo stanovisko v otázkách týkajících se používání pravidel hospodářské soutěže Společenství.
2. Členské státy předají Komisi kopie všech písemných rozsudků vnitrostátních soudů týkajících se používání článků 81 nebo 82 Smlouvy. Tyto kopie se zasílají neprodleně po doručení úplného písemného rozsudku stranám.
3. Orgány pro hospodářskou soutěž členských států mohou z vlastního podnětu předkládat vnitrostátním soudům svého členského státu písemná vyjádření k otázkám týkajícím se používání článků 81 nebo 82 Smlouvy. Se svolením dotyčného soudu mohou rovněž předkládat u vnitrostátních soudů svého členského státu ústní vyjádření. V případech, kdy to vyžaduje jednotné [soudržné] používání článků 81 nebo 82 Smlouvy, může Komise z vlastního podnětu předkládat soudům členských států písemná vyjádření. Se svolením dotyčného soudu může překládat rovněž ústní vyjádření.
Orgány pro hospodářskou soutěž členských států a Komise mohou výlučně pro účely přípravy svých vyjádření požádat příslušný soud členského státu, aby jim zaslal nebo zajistil zaslání jakýchkoli dokumentů nezbytných pro posouzení případu.
4. Tímto článkem není dotčena širší pravomoc předkládat vyjádření soudům, která je svěřena orgánům pro hospodářskou soutěž členských států podle právních předpisů jejich členského státu.“
5 Podle bodů 31 až 35 sdělení Komise o spolupráci mezi Komisí a vnitrostátními soudy při používání článků 81 ES a 82 ES (2004/C 101/04) (Úř. věst. 2004, C 101, s. 54):
„31. Podle článku 15 odst. 3 nařízení [č. 1/2003] mohou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a Komise předkládat vyjádření k otázkám souvisejícím s používáním článků 81 [ES] a 82 ES vnitrostátnímu soudu, který je má použít. [Toto] nařízení rozlišuje mezi písemnými vyjádřeními, která mohou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a Komise předkládat z vlastního podnětu, a vyjádřeními ústními, která mohou přednést pouze se svolením vnitrostátního soudu [...]
32. Nařízení stanoví, že Komise předloží vyjádření pouze tehdy, vyžaduje-li to soudržné uplatňování článku 81 [ES] nebo 82 ES. S ohledem na tento účel předkládaných vyjádření omezí Komise svá vyjádření na ekonomický a právní rozbor okolností konkrétní věci, kterou se vnitrostátní soud zabývá.
33. Aby Komise mohla svá vyjádření účinně předkládat, mohou být vnitrostátní soudy vyzvány k tomu, aby Komisi zaslaly nebo nechaly zaslat kopii všech dokumentů nutných k posouzení věci. Podle článku 15 odst. 3 druhého pododstavce nařízení [č. 1/2003] použije Komise tyto dokumenty pouze pro účely přípravy svých vyjádření […]
34. Protože [toto] nařízení nezakotvuje procesní rámec pro předkládání vyjádření, řídí se příslušný procesní rámec procesními normami a praxí členských států. Pokud členský stát dosud tento rámec nevymezil, musí vnitrostátní soud rozhodnout, jaké procesní normy se mají používat při předkládání vyjádření ve věci, kterou se zabývá.
35. Procesní rámec musí respektovat zásady připomenuté v bodě 10 tohoto sdělení. To zejména znamená, že procesní rámec pro předkládání vyjádření k otázkám souvisejícím s použitím článku 81 [ES] nebo 82 ES
a) musí být slučitelný s obecnými zásadami práva Společenství a zejména se základními právy dotčených stran;
b) nesmí činit předkládání těchto vyjádření nadměrně obtížným nebo prakticky nemožným (zásada efektivity) […] a
c) nesmí činit předkládání těchto vyjádření obtížnějším, než je tomu v případě soudních řízení, v nichž je používáno obdobné vnitrostátní právo ([…] zásada rovnocennosti).“
Vnitrostátní právní úprava
6 Zákon o nových pravidlech v oblasti hospodářské soutěže (zákon o hospodářské soutěži) [wet houdende nieuwe regels omtrent de economische mededinging (Mededingingswet)] ze dne 22. května 1997 (Stb. 1997, č. 242), ve znění zákona ze dne 9. prosince 2004 (Stb. 2005, č. 172, dále jen „zákon o hospodářské soutěži“), stanoví ve svém článku 89h:
„1. Rada [Správní rada Nederlandse Mededingingsautoriteit (nizozemský úřad pro hospodářskou soutěž, dále jen ‚NMa‘)] nebo Komise Evropských společenství mohou, nejsou-li účastníky řízení, pro účely rozhodnutí o žalobě podané ke správnímu soudu předložit písemná vyjádření podle čl. 15 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1/2003, pokud vyjádří takové přání. Soud může za tímto účelem stanovit lhůtu. Se svolením soudce mohou Rada [NMa] nebo Komise Evropských společenství rovněž přednést ústní vyjádření během jednání.
2. Na žádost učiněnou podle čl. 15 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 předá soud Radě [NMa] nebo Komisi Evropských společenství veškeré dokumenty, na které se vztahuje toto ustanovení. Účastníci řízení mohou ve lhůtě stanovené soudem oznámit své stanovisko týkající se dokumentů, které mají být předány.
3. Účastníci řízení mohou reagovat na vyjádření Rady [NMa] nebo Komise Evropských společenství ve lhůtě stanovené soudem. Soud může účastníkům řízení povolit, aby reagovali na svá vzájemná vyjádření.“
7 Dotčený článek 89h byl doplněn zákonem, kterým se mění zákon o hospodářské soutěži, jakož i některé další zákony v souvislosti s prováděním nařízení (ES) č. 1/2003 a č. 139/2004 (wet tot wijziging van de Mededingingswet en van enige andere wetten in verband met de implementatie van EG-verordeningen 1/2003 en 139/2004), ze dne 30. června 2004 (Stb. 2004, č. 345). Z předkládacího usnesení vyplývá, že důvodová zpráva k tomuto zákonu (Kamerstukken II, období 2003-2004, 29276, č. 3), obsahuje následující vývody:
„2.5 Spolupráce s vnitrostátními soudy
Spolupráce mezi Komisí a vnitrostátními soudy je představena v článku 15 a dvacátém prvním bodu odůvodnění [nařízení č. 1/2003].
[…]
Odstavec třetí tohoto článku kromě toho stanoví, že Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohou formulovat písemná a ústní vyjádření během rozhodování věci soudem (amicus curiae). Tato vyjádření mají povahu stanoviska a jejich účelem je napomáhat soudržnému používání pravidel hospodářské soutěže.
Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž jsou povinny za tímto účelem dodržovat nizozemské procesní normy. V řízení mezi dvěma účastníky řízení je totiž soud pasivní a udává rytmus řízení. Soudce není kromě toho vázán stanoviskem Komise (dvacátý první bod odůvodnění). Nezávislost soudu tedy není zpochybněna. Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž musí dodržovat práva účastníků řízení a dbát na to, aby údaje, které jsou předmětem obchodního tajemství, zůstaly důvěrnými. Konečně podle článku 15 odst. 1 nařízení [č. 1/2003] je vnitrostátní soud oprávněn požadovat od Komise, aby mu sdělila informace nebo stanovisko.
[…]
3.4 Spolupráce mezi generálním ředitelem NMa, Komisí a soudy
Článek 15 odst. 3 nařízení [č. 1/2003] stanoví, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a Komise mohou z vlastního podnětu předkládat písemná vyjádření týkající se použití článků 81 a 82 Smlouvy a že se svolením soudu mohou dokonce přednášet i vyjádření ústní.
Článek 15 odst. 1 nařízení [č. 1/2003] zakotvuje kromě toho, že soud může požádat Komisi o informace nebo stanovisko k použití článků 81 a 82 Smlouvy […]
[…] Ve vztahu ke správním soudům je článek 15 nařízení [č. 1/2003] proveden úpravou zákona o hospodářské soutěži (článek 1 část G [novelizačního zákona,] články 89h, 89i a 89j [zákona o hospodářské soutěži]) a ve vztahu k civilním soudům úpravou občanského soudního řádu [(Wetboek van Burgerlijke Rechtsvordering)] (článek III).“
8 Článek 3.14 zákona o dani z příjmu za rok 2001 (Wet Inkomstenbelasting 2001), nazvaný „Neodpočitatelné obecné náklady“, ve znění vztahujícím se na příjmy za rok 2002 zakotvil:
„1. Při výpočtu zisků nejsou odpočitatelné náklady a výdaje související s následujícími položkami:
[…]
c. pokuty uložené nizozemským soudem a částky vyplacené státu za vyhnutí se soudnímu řízení v Nizozemsku nebo ke splnění podmínky související s rozhodnutím o udělení milosti, jakož i pokuty uložené orgánem Evropské unie a pokuty a navýšení uložené na základě obecného zákona o státních daních [(Algemene wet inzake rijksbelastingen)], celního zákona [(Douanewet)], koordinačního zákona o sociálním zabezpečení [(Coördinatiewet Sociale Verzekering)], zákona o správním řízení v případech některých přestupků proti předpisům o silničním provozu [(Wet administratiefrechtelijke handhaving verkeersvoorschriften)] a zákona o hospodářské soutěži;
[…]“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
9 Rozhodnutím Komise 2005/471/ES ze dne 27. listopadu 2002 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES určeným společnostem BPB PLC, Gebrüder Knauf Westdeutsche Gipswerke KG, Société Lafarge SA a Gyproc Benelux N.V. (věc COMP/E-1/37.152 – Sádrokartonové desky) (Úř. věst. 2005, L 166, s. 8) byly společnostem BPB, Knauf, Lafarge a Gyproc uloženy pokuty ve výši 138,6 milionu, 85,8 milionu, 249,6 milionu a 4,32 milionu eur. Tyto pokuty byly prozatímně uhrazeny nebo byly zajištěny bankovními zárukami.
10 Takto Komisí uložené sankce byly potvrzeny rozsudky Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 8. července 2008, Saint-Gobain Gyproc Belgium v. Komise (T‑50/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), Knauf Gips v. Komise (T‑52/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), BPB v. Komise (T‑53/03, Sb. rozh. s. II-1333) a Lafarge v. Komise (T‑54/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí). Společnosti Knauf a Lafarge podaly proti rozsudkům Soudu, jimiž byly jejich žaloby zamítnuty, kasační opravný prostředek (věci C‑407/08 P a C‑413/08 P).
11 Ještě před tím, než Soud vydal uvedené rozsudky, jedna z dotčených společností, která má podle spisu sídlo v Německu a kterou předkládající soud označuje jako X KG, částečně přenesla jí uloženou pokutu v rámci skupiny, v níž figuruje jako mateřská společnost, a to konkrétně na společnost X BV, jednu ze svých nizozemských dceřiných společností.
12 Dne 13. března 2004 zaslala nizozemská daňová správa společnosti X BV výměr korporační daně za rok 2002. Dopisem ze dne 8. dubna 2004 podala tato společnost proti tomuto daňovému výměru stížnost k Inspektorovi, zpochybňujíc, že pokuta, kterou uložila Komise a která na ni byla částečně přenesena mateřskou společností, představuje pokutu ve smyslu článku 3.14 initio a odst. 1 písm. c) zákona o dani z příjmu z roku 2001, který neumožňuje odečítat pokuty uložené orgány Společenství pro účely výpočtu zdanitelných zisků společnosti. Inspektor tuto stížnost zamítl rozhodnutím ze dne 11. března 2005.
13 Dne 19. dubna 2005 podala společnost X BV žalobu k Rechtbank Haarlem (soud prvního stupně v Haarlemu).
14 Tento soud rozsudkem ze dne 22. května 2006 připustil, že tato pokuta je částečně odpočitatelná.
15 Podáním ze dne 30. června 2006 se Inspektor proti tomuto rozsudku odvolal ke Gerechtshof te Amsterdam (odvolací soud, Amsterodam).
16 Komise, upozorněná z tisku a prostřednictvím vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, informovala předkládající soud dopisem ze dne 15. března 2007 o tom, že si přeje zasáhnout do řízení jako amicus curie podle čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a podle článku 89h zákona o hospodářské soutěži. Komise navíc požádala, aby za tímto účelem byla stanovena lhůta a byly jí zaslány dokumenty nutné k pochopení sporu.
17 Během jednání před Gerechtshof te Amsterdam dne 22. srpna 2007 byli účastníci původního řízení, jakož i Komise vyzváni k tomu, aby se vyjádřili k otázce, zda čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1/2003 umožňuje Komisi, aby z vlastního podnětu předkládala písemná vyjádření v řízení, které před uvedeným soudem probíhá.
18 Za těchto okolností se Gerechtshof te Amsterdam rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Opravňuje čl. 15 odst. 3 nařízení […] č. 1/2003 Komisi k tomu, aby z vlastního podnětu předkládala písemná vyjádření v řízení, které se týká otázky, zda je možné z (daňových) zisků, jichž dotčená společnost dosáhla v daňovém roce 2002, odečíst pokutu, kterou Komise uložila společnosti X KG z důvodu porušení práva hospodářské soutěže [Společenství] a kterou tato společnost na dotčenou společnost (částečně) přenesla?“
K předběžné otázce
19 Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1/2003 opravňuje Komisi k tomu, aby z vlastního podnětu předkládala písemná vyjádření v řízení před vnitrostátním soudem, které se týká otázky, zda je možné odečíst od zdanitelných zisků celou výši pokuty, kterou uložila Komise z důvodu porušení článků 81 ES a 82 ES, nebo její část.
20 S cílem zaručit soudržné uplatňování pravidel hospodářské soutěže v členských státech byl v kapitole IV nařízení č. 1/2003 zaveden mechanismus spolupráce mezi Komisí, vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž i soudy členských států.
21 Tato spolupráce spadá do rámce obecné zásady loajální spolupráce, zmíněné v článku 10 ES, který upravuje vztahy mezi členskými státy a orgány Společenství. Jak Soudní dvůr konstatoval, povinnost loajální spolupráce, která zavazuje orgány Společenství, má zvláštní význam, jestliže dochází ke spolupráci se soudními orgány členských států pověřenými dohledem nad uplatňováním a dodržováním práva Společenství ve vnitrostátním právním řádu (viz usnesení ze dne 13. července 1990, Zwartveld a další, C‑2/88 IMM, Recueil, s. I‑3365, bod 18).
22 V tomto rámci vnitrostátní soudy na straně jedné a Komise a soudy Společenství na straně druhé jednají podle toho, jakou úlohu jim svěřuje Smlouva (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 14. prosince 2000, Masterfoods a HB, C‑344/98, Recueil, s. I‑11369, bod 56).
23 Články 11 až 14 nařízení č. 1/2003 předpokládají různé formy spolupráce mezi Komisí a vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž.
24 Článek 15 dotčeného nařízení, nazvaný „Spolupráce s vnitrostátními soudy“, zavádí systém vzájemné výměny informací mezi Komisí a vnitrostátními soudy a za určitých stanovených okolností umožňuje Komisi a orgánům pro hospodářskou soutěž členských států zasahovat do řízení probíhajících před vnitrostátními soudy.
25 Jak zmiňuje dvacátý první bod odůvodnění nařízení č. 1/2003, mechanismus spolupráce mezi Komisí a soudy členských států se uplatňuje ve vztahu ke všem soudům členských států, které používají články 81 ES a 82 ES v rámci sporů mezi jednotlivci, jakožto orgány jednající ve veřejném zájmu nebo jako instance rozhodující o prostředcích právní ochrany.
26 Článek 15 odst. 1 nařízení č. 1/2003 stanoví zaprvé, že uvedené soudy mohou žádat Komisi, aby jim zaslala informace, které má k dispozici, nebo stanovisko k otázkám týkajícím se používání pravidel hospodářské soutěže Společenství. Odstavec druhý dotčeného článku zadruhé uvádí, že členské státy předávají Komisi kopie všech písemných rozsudků vnitrostátních soudů týkajících se používání článků 81 ES nebo 82 ES.
27 První a druhá věta čl. 15 odst. 3 prvního pododstavce opravňují orgány pro hospodářskou soutěž členských států k tomu, aby k otázkám týkajícím se používání článku 81 ES a 82 ES předkládaly soudům svého členského státu písemná vyjádření z vlastního podnětu a se svolením dotčeného soudu i ústní vyjádření. Třetí a čtvrtá věta téhož ustanovení opravňují k tomu, aby písemná vyjádření z vlastního podnětu a se svolením dotčeného soudu i ústní vyjádření předkládala před vnitrostátními soudy i Komise, vyžaduje-li to soudržné používání článku 81 ES nebo 82 ES.
28 Článek 15 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1/2003 tak předpokládá dva odlišné druhy zásahu, jejichž působnost se liší: zásah vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž před soudy jejich členského státu v otázkách týkajících se používání článku 81 ES a 82 ES a zásah Komise před soudy členských států, vyžaduje-li to soudržné používání článku 81 ES a 82 ES.
29 Čtyři věty tohoto pododstavce a zejména skutečnost, že jeho druhá a čtvrtá věta jsou téměř zcela totožné, podtrhují, že zákonodárce Společenství měl v úmyslu oddělit tyto dvě situace, ačkoli se nacházejí v témže pododstavci.
30 Doslovný výklad čl. 15 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1/2003 tedy vede k závěru, že možnost, aby Komise z vlastního podnětu předkládala písemná vyjádření soudům členských států, závisí na jediné podmínce, totiž na tom, zda to vyžaduje soudržné používání článku 81 ES a 82 ES. Tato podmínka může být splněna i v případě, kdy dotčené řízení neprobíhá ve věci používání článku 81 nebo 82 Smlouvy.
31 Dotčený výklad není zpochybněn ani čtvrtou větou dvacátého prvního bodu odůvodnění nařízení č. 1/2003, podle kterého je třeba umožnit Komisi a orgánům pro hospodářskou soutěž členských států formulovat písemná a ústní vyjádření před vnitrostátními soudy, pokud se používá článek 81 ES nebo 82 ES. Tento bod odůvodnění prostě sleduje typickou situaci, aniž by vylučoval další případy, v nichž může Komise zasahovat. Navíc bod odůvodnění nařízení sice může umožňovat objasnění toho, jak má být určitá právní norma vykládána, sám ale takovou normou být nemůže (rozsudek ze dne 13. července 1989, Casa Fleischhandels, 215/88, Recueil, s. 2789, bod 31, a ze dne 24. listopadu 2005, Deutsches Milch‑Kontor, C‑136/04, Sb. rozh. s. I‑10095, bod 32 a citovaná judikatura).
32 Kromě toho v rozporu s tím, co obhajuje společnost X BV, jakož i nizozemská vláda, není výklad čl. 15 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1/2003 podaný v bodě 30 tohoto rozsudku popírán body 31 až 35 sdělení Komise o spolupráci mezi Komisí a vnitrostátními soudy při používání článků 81 ES a 82 ES, které stanoví, že Komise může předkládat vyjádření k otázkám souvisejícím s používáním článku 81 ES nebo 82 ES. Obecný pojem „otázky související s používáním článků 81 [...] ES nebo 82 [ES]“ totiž v dotčeném sdělení zahrnuje pro Komisi možnost předkládat, vyžaduje-li to soudržné používání článku 81 ES a 82 ES, písemná vyjádření vnitrostátním soudům. V každém případě obsah sdělení Komise nemůže mít přednost před ustanoveními nařízení.
33 Právo Společenství zavedlo ucelený systém dohledu nad kartelovými dohodami a zneužíváními dominantního postavení, který definuje zásadu zákazu obsaženou v článcích 81 ES a 82 ES a zásadu jejich sankcionování vycházejícího z článku 83 ES. Dotčené články musí být chápány jako součást celkového souboru ustanovení, která mají zakázat a postihovat protisoutěžní praktiky.
34 Z článku 83 odst. 2 písm. a) ES plyne, že pokuty a penále, které mohou být uloženy podnikům při uplatňování práva hospodářské soutěže Společenství, mají za cíl „zajistit dodržování zákazů uvedených v čl. 81 odst. 1 [ES] a čl. 82 [ES]“. Účelem dotčeného článku 83 ES je tedy zejména zajistit účinnost kontroly nad kartelovými dohodami a zneužíváními dominantního postavení.
35 Pravomoc Komise ukládat pokuty podnikům, které úmyslně nebo z nedbalosti poruší ustanovení čl. 81 odst. 1 ES nebo článku 82 ES, představuje jeden z prostředků svěřených Komisi k tomu, aby mohla plnit úkol dohledu, který jí svěřuje právo Společenství (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 7. června 1983 Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 105, a ze dne 7. června 2007, Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C‑76/06 P, Sb. rozh. s. I‑4405, bod 22).
36 Oddělit zásadu zákazu protisoutěžních praktik od sankcí zakotvených pro případy porušení těchto zákazů by proto zbavilo jednání orgánů pověřených dohledem nad dodržováním tohoto zákazu a postihováním takových praktik účinnosti. Ustanovení článků 81 ES a 82 ES by totiž byla nefunkční, pokud by nebyla doprovázena donucovacími opatřeními předvídanými v čl. 83 odst. 2 písm. a) ES. Jak nastínil generální advokát v bodě 38 svého stanoviska, mezi pokutami a používáním článků 81 ES a 82 ES existuje neoddělitelná vazba.
37 Účinnost sankcí ukládaných orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo Společenství na základě čl. 83 odst. 2 písm. a) ES je tedy podmínkou soudržného používání článku 81 ES a 82 ES.
38 V rámci řízení o sankcích v oblasti protisoutěžních praktik podle čl. 83 odst. 2 písm. a) ES rozhodnutí, které má přitom dotčený soud vydat, může negativně poznamenat účinnost těchto sankcí, a tedy i ohrozit soudržné používání článků 81 ES a 82 ES.
39 V okolnostech věci v původním řízení je zjevné, že výsledek sporu o daňovou odpočitatelnost části nebo celé pokuty uložené Komisí může poznamenat účinnost sankce stanovené orgánem pro hospodářskou soutěž Společenství. Účinnost rozhodnutí Komise, jímž tato ukládá pokutu určité společnosti, by mohla být významně oslabena, pokud by dotčená společnost či přinejmenším společnost, která je s ní spojena, mohla odečíst celou výši této pokuty nebo její část od svých zdanitelných zisků, poněvadž taková možnost by ve svém důsledku částečně kompenzovala povinnost uhradit dotčenou pokutu snížením daňové zátěže.
40 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že čl. 15 odst. 3 první pododstavec třetí věta nařízení č. 1/2003 musí být vykládán v tom smyslu, že opravňuje Komisi k tomu, aby z vlastního podnětu předkládala písemná vyjádření soudu členského státu v řízení, které se týká otázky, zda je možné od zdanitelných zisků odečítat celou výši pokuty, kterou uložila Komise z důvodu porušení článku 81 ES nebo článku 82 ES, nebo část této pokuty.
K nákladům řízení
41 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
Článek 15 odst. 3 první pododstavec třetí věta nařízení (ES) č. 1/2003 musí být vykládán v tom smyslu, že opravňuje Komisi Evropských společenství k tomu, aby z vlastního podnětu předložila písemná vyjádření soudu členského státu v řízení, které se týká otázky, zda je možné od zdanitelných zisků odečítat celou výši pokuty, kterou Komise uložila z důvodu porušení článku 81 ES a 82 ES, nebo část této pokuty.
Podpisy.