Věc T-308/05
Italská republika
v.
Komise Evropských společenství
„Strukturální fondy – Spolufinancování – Nařízení (ES) č. 1260/1999 a č. 448/2004 – Podmínky způsobilosti záloh vyplácených vnitrostátními orgány k započtení v rámci režimů státních podpor nebo v souvislosti s poskytováním podpor – Důkaz o použití prostředků individuálními příjemci – Žaloba na neplatnost – Napadnutelný akt“
Shrnutí rozsudku
1. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou
(Články 230 ES a 233 ES; nařízení Rady č. 1260/1999, čl. 32 odst. 1 čtvrtý pododstavec a odst. 3)
2. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky
(Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1)
3. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou
(Článek 230 ES; nařízení Rady č. 1260/1999)
4. Hospodářská a sociální soudržnost – Strukturální pomoc – Financování Společenství – Způsobilost výdajů vzniklých vnitrostátním orgánům
(Nařízení Rady č. 1260/1999, článek 32; nařízení Komise č. 448/2004, příloha, pravidlo č. 1 body 1 a 2)
5. Rozpočet Evropských společenství – Finanční podpora Společenství – Finanční kontrola pomocí
[Články 10 ES a 274 ES; nařízení Rady č. 1260/1999, čl. 32 odst. 1 třetí pododstavec a čl. 38 odst. 1 písm. g); nařízení Komise č. 438/2001, čl. 2 odst. 1 a čl. 7 odst. 2]
6. Akty orgánů – Volba právního základu – Právní úprava Společenství – Požadavek určitosti a předvídatelnosti
7. Hospodářská a sociální soudržnost – Strukturální pomoc – Financování Společenství – Způsobilost výdajů vzniklých vnitrostátním orgánům
(Nařízení Rady č. 1260/1999, čl. 32 odst. 1 třetí pododstavec)
8. Hospodářská a sociální soudržnost – Strukturální pomoc – Financování Společenství – Způsobilost výdajů vzniklých vnitrostátním orgánům
(Nařízení Rady č. 1260/1999, čl. 32 odst. 1 třetí pododstavec; nařízení Komise č. 448/2004, příloha, pravidlo č. 1 bod 1.3)
1. Žalobu na neplatnost ve smyslu článku 230 ES lze podat vůči veškerým ustanovením přijatým orgány bez ohledu na jejich povahu či formu, která směřují k založení právních účinků.
V tomto ohledu, jestliže jí je předložena žádost o platbu příspěvku ze strukturálních fondů v rámci režimu podpor, která je přípustná ve smyslu čl. 32 odst. 3 nařízení č. 1260/1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, Komise není oprávněna setrvávat v nečinnosti. Komise totiž musí provést průběžné platby odpovídající této žádosti s výhradou rozpočtových prostředků, jež má k dispozici, nejpozději do dvou měsíců po obdržení příslušné žádosti o platbu v souladu s čl. 32 odst. 1 čtvrtým pododstavcem uvedeného nařízení. Pokud tedy Komise v projednávaném případě tuto povinnost konat porušila, měl to dotčený členský stát zpochybnit podáním žaloby pro nečinnost. V případě, že by tato žaloba pro nečinnost byla prohlášena za opodstatněnou, příslušelo by Komisi podle článku 233 ES přijmout opatření vyplývající z rozsudku. V důsledku toho dopis Komise v rozsahu, v němž členskému státu oznamuje její odmítnutí konat, pokud jde o žádosti o platbu, dokud neobdrží informace týkající se záloh, nevyvolává žádné právní účinky, které by mohly být napadeny v rámci žaloby na neplatnost podané na základě článku 230 ES.
(viz body 56, 59, 62)
2. Článek 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu stanoví, že návrh na zahájení řízení musí obsahovat stručný popis žalobních důvodů. Musí proto ozřejmit, v čem spočívají žalobní důvody, na kterých se žaloba zakládá, takže se nemůže omezit na pouhé abstraktní vyjádření těchto žalobních důvodů.
Navíc i tento stručný popis musí být dostatečně jasný a přesný pro to, aby umožnil žalovanému připravit svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací. Právní jistota a řádný výkon spravedlnosti vyžadují pro to, aby žaloba, nebo konkrétněji žalobní důvod byly přípustné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých jsou založeny, vyplývaly uceleně a srozumitelně ze samotného textu žaloby.
(viz body 71–72)
3. Dopis zaslaný členskému státu, kterým Komise tento členský stát požádala o to, aby doplnil prohlášení o výdajích přiložená k žádostem o platbu příspěvku ze strukturálních fondů, které jí zaslal, v rozsahu, v němž odkazuje na výkladové sdělení týkající se čl. 32 odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 1260/1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, podle kterého v rámci režimů státních podpor ve smyslu článku 87 ES nebo v souvislosti s poskytováním podpor zálohy vyplacené vnitrostátními orgány, u kterých jejich použití individuálními příjemci nebylo doloženo, nejsou způsobilé k příspěvku z fondů, nezměnil rozsah působnosti právní úpravy Společenství, a nemůže tak představovat akt, který by byl v tomto rozsahu napadnutelný ve smyslu článku 230 ES.
(viz body 102, 114)
4. V rozsahu, v němž je dopis zaslaný Komisí členskému státu založen na výkladovém sdělení týkajícím se článku 32 odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 1260/1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, podle kterého v rámci režimů státních podpor ve smyslu článku 87 ES nebo v souvislosti s poskytováním podpor zálohy vyplacené vnitrostátními orgány, u kterých jejich použití individuálními příjemci nebylo doloženo, nejsou způsobilé k příspěvku z fondů, za účelem odmítnutí hradit z fondů částky odpovídající zálohám nedoloženým listinnými důkazy o jejich použití individuálními příjemci, je uvedený dopis v souladu s článkem 32 uvedeného nařízení č. 1260/1999 a pravidlem č. 1 body 1 a 2 přílohy nařízení č. 448/2004, kterým se mění nařízení č. 1685/2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla nařízení č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy.
(viz body 103, 148)
5. Komise plní souhrnný rozpočet Evropské unie na základě článku 274 ES. Vzhledem k tomu, že tento posledně uvedený článek nijak nerozlišuje v závislosti na použitém způsobu řízení, Komise vykonává i nadále tuto obecnou odpovědnost v rámci sdíleného řízení strukturálních fondů. Navíc z článků 10 ES a 274 ES vyplývá, že v rámci sdíleného řízení strukturálních fondů musejí členské státy spolupracovat s Komisí, aby zajistily využití prostředků Společenství v souladu se zásadami řádného finančního řízení. Výše uvedená pravidla jsou připomenuta v čl. 38 odst. 1 písm. g) nařízení č. 1260/1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, který se týká finanční kontroly pomocí.
Jestliže jsou řídicí a kontrolní systémy členských států spolehlivé a zajišťují „dostatečnou pomůcku pro audit se zaměřením na finanční toky“ ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 438/2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla uvedeného nařízení č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů, potvrzování vykázaných výdajů dotyčným členským státem v zásadě Komisi poskytuje dostatečné záruky správnosti, řádnosti a způsobilosti žádostí o pomoc Společenství, jak vyplývá z čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení č. 438/2001.
Avšak v případě, kdy Komise a členský stát vykládají předpis určující podmínky způsobilosti některých výdajů odlišně, spolehlivost vnitrostátního řídicího a kontrolního systému již Komisi nezajišťuje, že všechny výdaje vykázané tímto členským státem jsou způsobilými výdaji ve smyslu použitelné právní úpravy. Přísluší pak dotyčnému členskému státu, aby v rámci výkonu svých povinností v oblasti potvrzování výdajů a v rámci loajální spolupráce s orgány Společenství umožnil Komisi, aby plnila rozpočet na svou vlastní odpovědnost tím, že jí poskytne všechny informace, o kterých bude mít Komise za to, že jsou nezbytné k tomu, aby jí umožnily provádět platby v souladu s čl. 32 odst. 1 třetím pododstavcem uvedeného nařízení č. 1260/1999. Jakýmkoli jiným řešením by byl dotčen užitečný účinek čl. 38 odst. 1 tohoto posledně uvedeného nařízení, a obecněji i článků 10 ES a 274 ES.
(viz body 109, 111–112)
6. Právní předpisy Společenství musí být určité a jejich použití předvídatelné pro všechny subjekty, kterých se dotýkají. Zásada právní jistoty, která je součástí obecných zásad práva Společenství, vyžaduje, aby závazná povaha jakéhokoliv aktu, který směřuje k založení právních účinků, byla odvozena z ustanovení práva Společenství, které stanoví právní formu aktu a které v něm musí být výslovně uvedeno jako právní základ. Opomenutí odkazu na přesný právní základ aktu však nemusí představovat podstatnou vadu, pokud tento právní základ může být určen na základě jiných prvků aktu. Výslovný odkaz je však nezbytný, pokud jsou v případě neexistence takového výslovného odkazu zúčastněné osoby a příslušný soud Společenství ponechány v nejistotě, co se týče přesného právního základu.
(viz body 123–124)
7. Článek 32 odst. 1 třetí pododstavec nařízení č. 1260/1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech a jeho prováděcí pravidla Komisi nepřiznávají žádný prostor pro uvážení, co se týče stanovení podmínek způsobilosti záloh k započtení. Komise nemohla jednat v rozporu se zásadami proporcionality, rovného zacházení či právní jistoty, když v dopise zaslaném členskému státu rozhodla, že zálohy vyplacené vnitrostátními orgány, u kterých jejich použití individuálními příjemci nebylo doloženo, a tímto státem vykázané jako průběžné platby nejsou způsobilé k příspěvku z fondů.
(viz bod 150)
8. Zásada úhrady nákladů ve formě průběžných plateb a plateb konečného zůstatku, na které jsou založeny článek 32 nařízení č. 1260/1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech a jeho prováděcí pravidla, ani výkladové sdělení Komise týkající se čl. 32 odst. 1 třetího pododstavce uvedeného nařízení, podle kterého v rámci režimů státních podpor ve smyslu článku 87 ES nebo v souvislosti s poskytováním podpor zálohy vyplacené vnitrostátními orgány, u kterých jejich použití individuálními příjemci nebylo doloženo, nejsou způsobilé k příspěvku z fondů, neporušují zásady proporcionality, rovného zacházení nebo právní jistoty.
Co se týče zásady proporcionality v systému zavedeném článkem 32 uvedeného nařízení č. 1260/1999, zásada úhrady nákladů ve formě průběžných plateb a plateb konečného zůstatku totiž přispívá k zajištění užívání prostředků Společenství v souladu se zásadami řádného finančního řízení uvedenými v článku 274 ES. Umožňuje zabránit tomu, aby Společenství poskytlo významné finanční příspěvky a následně je – v případě, že by příspěvky nebyly využity v souladu s jejich určením – nemohlo nebo jen s obtížemi mohlo získat zpět, když omezuje riziko pro rozpočet Společenství na částku představující 7 % příspěvku z fondů na danou pomoc. Zásadu úhrady nákladů ve formě průběžných plateb a plateb konečného zůstatku, jakož i uvedené výkladové sdělení, které tuto zásadu provádí, tedy nelze považovat za zjevně nepřiměřená opatření.
Pokud jde o zásadu rovného zacházení, pravidlo č. 1 bod 1.3 přílohy nařízení č. 448/2004, kterým se mění nařízení č. 1685/2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla nařízení č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, které uvádí, že státní podpory poskytnuté ve formě plateb do rizikových kapitálových fondů, úvěrových fondů nebo záručních fondů se považují za skutečně zaplacené výdaje ve smyslu výše uvedeného čl. 32 odst. 1 třetího pododstavce, pokud dané výdaje splňují požadavky pravidel č. 8 a č. 9 uvedené přílohy, uplatňuje zásadu úhrady nákladů ve formě průběžných plateb a plateb konečného zůstatku zvláštním způsobem, aby zohlednilo specificitu financování rizikového kapitálu podniků. Tato financování jsou poskytnuta malým a středním podnikům nezávislými právními entitami, které jednají jakožto zprostředkovatelé. Na rozdíl od záloh proudí financování rizikového kapitálu přes fondy, jejichž cílem je usnadnit přístup individuálních příjemců ke zdrojům financování. V důsledku této zvláštní situace, která není srovnatelná se situací v případě záloh, mohly být platby provedené do rizikových kapitálových fondů, úvěrových fondů nebo záručních fondů považovány za skutečně zaplacené výdaje ve smyslu téhož čl. 32 odst. 1 třetího pododstavce.
Konečně nelze mít za to, že v projednávaném případě došlo k porušení zásady právní jistoty, jelikož jak zásada úhrady nákladů ve formě průběžných plateb a plateb konečného zůstatku, tak uvedené výkladové sdělení představují konformní uplatnění použitelné právní úpravy.
(viz body 155–157, 159–162)