ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
16. června 2015(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství POLYTETRAFLON – Starší slovní ochranná známka Společenství TEFLON – Neexistence skutečného užívání starší ochranné známky – Článek 42 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 207/2009 – Konečný výrobek obsahující složku – Užívání starší ochranné známky pro konečné výrobky třetích osob – Povinnost odůvodnění“
Ve věci T‑660/11,
Polytetra GmbH, se sídlem v Mönchengladbachu (Německo), zastoupená R. Schiffer, advokátkou,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému P. Bullockem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
EI du Pont de Nemours and Company, se sídlem ve Wilmingtonu, Delaware (Spojené státy), zastoupená E. Armijo Chávarrim, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 29. září 2011 (věc R 2005/2010-1), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi EI du Pont de Nemours and Company a Polytetra GmbH,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení H. Kanninen, předseda, I. Pelikánová a E. Buttigieg (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: I. Dragan, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 30. prosince 2011,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 12. dubna 2012,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 16. dubna 2012,
s ohledem na rozhodnutí ze dne 13. června 2012, kterým se odmítá povolit podání repliky,
s přihlédnutím ke změně složení senátů Tribunálu,
s přihlédnutím k organizačním procesním opatřením ze dne 28. července 2014,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté co za těchto okolností na základě zprávy soudce zpravodaje a podle článku 135a jednacího řádu Tribunálu rozhodl, že účastníky řízení vyslechne na jednání,
po jednání konaném dne 4. listopadu 2014,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 24. července 2007 podala žalobkyně, společnost Polytetra GmbH, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 26/78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení POLYTETRAFLON.
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 1, 11, 17 a 40 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 1: „Chemické výrobky určené pro průmysl, vědy a fotografii, jakož i pro zemědělství, zahradnictví a lesnictví; plastické hmoty v surovém stavu; hasicí směsi; přípravky pro popouštění a sváření kovů; lepidla pro průmyslové účely“;
– třída 11: „Výměníky tepla; stolní vařiče; trubková topná tělesa; přístroje pro osvětlení, topení, výrobu páry, pro vaření, přístroje chladicí, pro sušení, ventilaci, rozvod vody a sanitární zařízení“;
– třída 17: „Výrobky z plastických hmot (polotovary), zejména smrštitelné trubky, válcové potahy, vrapové hadice, potahy zářivek, skleněné tkaniny, potítka, sáčky, pásové dopravníky ze skleněných vláken, síťoviny ze skleněných vláken, laminátové desky ze skleněných vláken, příze, textilní výrobky, měchy, přívodní trysky; svářecí a pájecí drát z plastu; svářecí umělohmotné dráty; svářecí dráty a fólie z plastových hmot; plastové potahy; těsnění; potahy z fluorovaných plastických hmot; polotovary z plastických hmot k výrobním účelům; těsnicí, ucpávací a izolační materiál; ohebné trubky nekovové; kaučuk, gutaperča, guma, slída a výrobky z těchto materiálů, které nejsou zahrnuty do jiných tříd; polotovary z fluorovaných plastických hmot, zejména z polytetrafluorethenu, především ve tvaru desek, latěk, trubek a listů;
– třída 40: „Zpracování materiálů“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 9/2008 ze dne 25. února 2008.
5 Dne 23. května 2008 podala společnost EI du Pont de Nemours and Company proti zápisu ochranné známky přihlášené pro výrobky uvedené v bodě 3 výše námitky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009).
6 Námitky byly založeny na starší slovní ochranné známce Společenství TEFLON, jež byla zapsána dne 7. dubna 1999 pod č. 432120 a jejíž zápis byl obnoven dne 19. listopadu 2006, pro výrobky a služby spadající zejména do tříd 1, 11, 17 a 40, které pro každou z těchto tříd odpovídající následujícímu popisu:
– třída 1: „Chemické výrobky určené pro průmysl, vědy a fotografii, jakož i pro zemědělství, zahradnictví a lesnictví; pryskyřice umělé v surovém stavu, plastické hmoty v surovém stavu; zemědělská hnojiva; hasicí směsi; přípravky pro popouštění a sváření kovů; chemické výrobky určené ke konzervování potravin; třísloviny; lepidla pro průmyslové účely“;
– třída 11: „Přístroje pro osvětlení, topení, výrobu páry, pro vaření, přístroje chladicí, pro sušení, ventilaci, rozvod vody a sanitární zařízení“;
– třída 17: „Kaučuk, gutaperča, guma, azbest, slída a výrobky z těchto materiálů, které nejsou zahrnuty do jiných tříd; polotovary z plastických hmot určené k výrobě; materiály těsnicí, ucpávací a izolační; ohebné trubky nekovové“;
– třída 40: „Zpracování materiálů“.
7 Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) a odst. 5 nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) a odst. 5 nařízení č. 207/2009].
8 V rámci námitkového řízení předložila vedlejší účastnice několik dokumentů jakožto důkazy o dobrém jménu starší ochranné známky pro některé z výrobků, na které se vztahuje uvedená ochranná známka.
9 Žalobkyně podala v průběhu námitkového řízení žádost o předložení důkazu o skutečném užívání starší ochranné známky uplatněné na podporu námitek, ve smyslu čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009).
10 V odpověď na žádost o předložení důkazu o skutečném užívání starší ochranné známky odkázala vedlejší účastnice na dokumenty týkající se dobrého jména uvedené ochranné známky a předložila další důkazy k prokázání skutečného užívání této ochranné známky.
11 Rozhodnutím ze dne 14. září 2010 námitkové oddělení námitky zamítlo. Mělo za to, že výrobky a služby, na které se vztahují kolidující ochranné známky, jsou totožné. Naproti tomu shledalo, že mezi předmětnými označeními existuje velmi malá podobnost po stránce vzhledové a fonetické a že tato označení se liší po stránce pojmové. V důsledku toho vyloučilo jakékoli nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami. Dále mělo za to, že dokumenty předložené vedlejší účastnicí prokazovaly dobré jméno starší ochranné známky pro část výrobků, na které se tato ochranná známka vztahuje, avšak námitkám nelze vyhovět na základě čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, neboť podmínka podobnosti uvedených označení pro uplatnění tohoto ustanovení není splněna. Vzhledem k tomu, že námitkové oddělení námitky zamítlo, mělo za to, že není třeba zkoumat důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky.
12 Dne 15. října 2010 podala vedlejší účastnice proti rozhodnutí námitkového oddělení k OHIM odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
13 Rozhodnutím ze dne 29. září 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát OHIM odvolání vyhověl, rozhodnutí námitkového oddělení zrušil a tím, že vyhověl námitkám, zamítl přihlášku ochranné známky pro všechny předmětné výrobky a služby. Odvolací senát měl za to, že vedlejší účastnice prokázala užívání starší ochranné známky pro některé z výrobků spadajících do tříd 1, 11 a 17, zejména vzhledem k tomu, že antiadhezivní materiál uváděný na trh vedlejší účastnicí pod uvedenou ochrannou známkou byl užíván mnoha podniky na území Evropské unie k výrobě široké škály výrobků a tato ochranná známka byla viditelně vyobrazena v brožurách a reklamách na tyto výrobky. Odvolací senát byl naproti tomu názoru, že užívání starší ochranné známky nebylo prokázáno pro služby spadající do třídy 40. Kromě toho se ztotožnil s názorem námitkového oddělení, že se starší ochranná známka celosvětově těší mimořádně dobrému jménu, a to především na území Unie, ve vztahu k několika výrobkům, pro které byla zapsána. Shledal, že výrobky a služby, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jsou zčásti totožné a zčásti velmi podobné výrobkům, na které se vztahuje starší ochranná známka, pro které bylo skutečné užívání prokázáno, a že na rozdíl od závěru námitkového oddělení jsou předmětná označení podobná. V důsledku toho existovalo podle odvolacího senátu nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, neboť některé vzhledové a fonetické rozdíly mezi předmětnými označeními jsou vyrovnány totožností nebo vysokým stupněm podobnosti předmětných výrobků. Za těchto okolností nepovažoval odvolací senát za nutné zkoumat námitky v rozsahu, v němž se zakládaly na čl. 8 odst. 2 písm. c) a odst. 5 nařízení č. 207/2009.
Návrhová žádání účastníků řízení
14 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– napadené rozhodnutí zrušil;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
15 OHIM a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
16 Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a druhý vychází z porušení čl. 42 odst. 2 a 3 a čl. 15 odst. 1 téhož nařízení.
17 Před provedením přezkumu žalobních důvodů považuje Tribunál za nutné přezkoumat z úřední povinnosti skutečnost, zda v projednávané věci byla dodržena povinnost odůvodnit napadené rozhodnutí.
K povinnosti odůvodnění
18 Je třeba připomenout, že podle čl. 75 první věty nařízení č. 207/2009 musí být rozhodnutí OHIM odůvodněna. Podle judikatury má tato povinnost tentýž obsah jako povinnost stanovená v čl. 296 druhém pododstavci SFEU a jejím cílem je umožnit na jedné straně zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo opatření přijato, za účelem obrany jejich práv, a na druhé straně unijnímu soudu vykonat přezkum legality rozhodnutí [viz rozsudky ze dne 6. září 2012, Storck v. OHIM, C‑96/11 P, EU:C:2012:537, bod 86, a ze dne 9. července 2008, Reber v. OHIM – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Mozart), T‑304/06, Sb. rozh., EU:T:2008:268, bod 43 a citovaná judikatura].
19 Přestože žalobkyně v projednávané věci zpochybňuje, že skutečné užívání ve smyslu čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009 bylo prokázáno pro starší ochrannou známku „v podobě, v jaké je užívána na trhu“, a má pochybnosti o tom, zda „homopolymerové a kopolymerové pryskyřice, fólie a apretace“, pro které nanejvýš vedlejší účastnice prokázala užívání, musí být považovány za výrobky spadající do třídy 1, nevznesla formálně žádný žalobní důvod vycházející z neexistence nebo nedostatku odůvodnění. Neexistence či nedostatek odůvodnění však spadá pod porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 263 SFEU a představuje nepominutelný důvod, který může, nebo dokonce musí být uplatněn unijním soudem i bez návrhu [rozsudky ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, Sb. rozh., EU:C:2009:742, bod 34, a ze dne 27. března 2014, Intesa Sanpaolo v. OHIM – equinet Bank (EQUITER), T‑47/12, Sb. rozh., EU:T:2014:159, bod 22].
20 Vzhledem k tomu, že účastníci řízení byli na jednání vyslechnuti k otázce dostatečnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o shodnost výrobků, ve vztahu k nimž odvolací senát uvedl důkazy předložené vedlejší účastnicí, na jejichž základě shledal, že skutečné užívání starší ochranné známky bylo prokázáno, s výrobky, pro které byla uvedená ochranná známka zapsána a na kterých byly založeny námitky, je třeba tento důvod uplatnit i bez návrhu. Pokud totiž napadené rozhodnutí neobsahuje v tomto směru dostatečné důvody, Tribunál nebude moci přezkoumat legalitu závěru obsaženého v bodě 28 napadeného rozhodnutí o skutečném užívání starší ochranné známky ve vztahu ke každému z výrobků, pro které bylo skutečné užívání uznáno (viz bod 26 níže).
21 OHIM, kterému byla tato otázka položena na jednání, odpověděl, že odvolací senát je v zásadě povinen ověřit, zda výrobky a služby, pro které byla ochranná známka užívána, skutečně spadají do kategorie výrobků a služeb, pro které byla uvedená ochranná známka zapsána, jak to stanoví nařízení č. 207/2009 a směrnice týkající se průzkumu prováděného úřadem, pokud jde o důkaz skutečného užívání.
22 OHIM připouští, že v projednávané věci napadené rozhodnutí neobsahuje podrobné odůvodnění, ani analýzu „podle jednotlivých kategorií“ každého z výrobků, pro které bylo skutečné užívání starší ochranné známky uznáno. Je však názoru, že i když je odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí v tomto ohledu spíše stručné, odvolací senát důkladně posoudil všechny důkazy předložené vedlejší účastnicí, což je patrné z napadeného rozhodnutí.
23 Je však nutno zaprvé podotknout, že rozhodnutí, které na jedné straně dospělo k závěru, že starší ochranná známka byla skutečně užívána ve smyslu čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009, a na druhé straně neuvádí, do jaké míry předložené důkazy tento závěr podkládají pro každý z výrobků nebo služeb nebo pro každou z kategorií výrobků nebo služeb, pro které bylo skutečné užívání uznáno, není dostatečně odůvodněno. Zadruhé je třeba též podotknout, že toto ustanovení ukládá odvolacímu senátu povinnost prokázat shodu mezi výrobky nebo službami, u nichž má odvolací senát za to, že pro ně bylo skutečné užívání prokázáno, a všemi nebo částí výrobků nebo služeb, pro které je uvedená ochranná známka zapsána, aby bylo možné následně posoudit nebezpečí záměny (v tomto smyslu viz rozsudek EQUITER, bod 19 výše, EU:T:2014:159, bod 27).
24 Nedostatečné upřesnění v tomto ohledu v rozhodnutí OHIM zejména znemožňuje přezkum uplatnění čl. 42 odst. 2 poslední věty nařízení č. 207/2009 ze strany odvolacího senátu, podle kterého „[b]yla-li starší ochranná známka užívána pouze pro některé z výrobků nebo služeb, pro které je zapsána, považuje se pro účely projednání námitek za zapsanou pouze pro tyto výrobky nebo služby“. Podle ustálené judikatury totiž z čl. 42 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení vyplývá, že pokud byla ochranná známka zapsána pro kategorii výrobků nebo služeb dostatečně širokou na to, aby uvnitř ní mohlo být rozlišeno několik podkategorií, které by mohly být považovány za samostatné, má důkaz o skutečném užívání ochranné známky pro část těchto výrobků nebo služeb v námitkovém řízení za následek pouze ochranu podkategorie nebo podkategorií, pod které spadají výrobky nebo služby, pro které byla ochranná známka skutečně užívána. Pokud byla naopak ochranná známka zapsána pro výrobky nebo služby vymezené tak přesným a ohraničeným způsobem, že není možné provést podstatná dělení uvnitř dotyčné kategorie, důkaz o skutečném užívání ochranné známky pro uvedené výrobky nebo služby se nezbytně týká, pro účely projednání námitek, celé této kategorie [rozsudky ze dne 14. července 2005, Reckitt Benckiser (España) v. OHIM – Aladin (ALADIN), T‑126/03, Sb. rozh., EU:T:2005:288, bod 45, a ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, Sb. rozh., EU:T:2007:46, bod 23].
25 Odvolací senát tak musí v případě, že je důkaz o užívání předložen pouze pro některé z výrobků nebo služeb spadajících do kategorie, pro kterou je starší ochranná známka zapsána a která je uváděna pro odůvodnění námitek, posoudit, zda tato kategorie zahrnuje samostatné podkategorie, pod něž spadají výrobky a služby, pro které je užívání prokázáno, takže bude muset mít za to, že uvedený důkaz byl předložen pouze pro tuto podkategorii výrobků nebo služeb, anebo naproti tomu zda takové podkategorie nepřicházejí v úvahu (v tomto smyslu viz rozsudek EQUITER, bod 19 výše, EU:T:2014:159, bod 20 a citovaná judikatura).
26 V projednávané věci odvolací senát dospěl v bodě 28 napadeného rozhodnutí k závěru, že skutečné užívání starší ochranné známky bylo prokázáno pro „chemické výrobky určené pro průmysl a vědy; pryskyřice umělé v surovém stavu; plastické hmoty v surovém stavu; lepidla pro průmyslové účely“, spadající do třídy 1, „přístroje pro osvětlení, topení, výrobu páry, pro vaření, přístroje chladicí, pro sušení, ventilaci, rozvod vody a sanitární zařízení“, spadající do třídy 11, a „polotovary z plastických hmot určené k výrobě; těsnicí, ucpávací a izolační materiál; ohebné trubky nekovové; spadající do třídy 17, na kterých byly založeny námitky.
27 K odůvodnění svého závěru odvolací senát v bodech 22 až 25 napadeného rozhodnutí uvedl, že polytetrafluorethen (PTFE) vyráběný vedlejší účastnicí je na základě licencí užíván jako potah několika konečných výrobků třetích osob. Následně v bodě 26 napadeného rozhodnutí odmítl argument žalobkyně, podle něhož užívání uvedené ochranné známky nebylo prokázáno pro konečné výrobky třetích osob jako takové, a to z důvodu, že potah pocházející od vedlejší účastnice je nedílnou součástí složení a struktury těchto výrobků a že tato ochranná známka byla viditelně vyobrazena v reklamních materiálech týkajících se těchto výrobků.
28 V této souvislosti je nutno konstatovat, že v rámci argumentace týkající se důkazů o skutečném užívání starší ochranné známky se odvolací senát omezil na to, že v bodě 22 napadaného rozhodnutí poukázal na skutečnost, že vedlejší účastnice poskytovala PTFE v různých podobách, zejména jako pryskyřici, pryskyřičný odlitek získaný granulární kompresí, bílý prášek nebo disperzi fluorpolymeru. Tyto výrobky se však jako takové nevyskytují mezi výrobky, pro které byla starší ochranná známka zapsána.
29 Je sice pravda, že „pryskyřice“ se jakožto „pryskyřice umělé v surovém stavu“ nacházejí mezi výrobky spadajícími do třídy 1, pro které je zapsána starší ochranná známka. Nicméně je třeba podotknout, že umělé pryskyřice jakožto polotovary spadají podle Niceského třídění do třídy 17. Odvolací senát však neupřesnil, zda pryskyřice, na které odkazoval v bodě 22 napadeného rozhodnutí, jsou takové výrobky v surovém stavu spadající do třídy 1, na jaké se vztahuje starší ochranná známka, nebo polotovary spadající do třídy 17, a v posledně zmíněném případě jakým výrobkům z těch spadajících do uvedené třídy, pro které byla starší ochranná známka zapsána, odpovídají.
30 Kromě toho i za předpokladu, že by odvolací senát shledal, že PTFE odpovídají „pryskyřicím umělým v surovém stavu“, spadajícím do třídy 1, pro které byla zapsána starší ochranná známka, z napadeného rozhodnutí nevyplývá, jaký je vztah tohoto výrobku k ostatním výrobkům spadajícím do stejné třídy, u kterých měl odvolací senát za to, že skutečné užívání bylo prokázáno.
31 Napadené rozhodnutí neumožňuje ani určit, zda se odkaz odvolacího senátu na PTFE v různých podobách a na potahy nebo na surovinu, které jsou součástmi různých výrobků, vztahuje na všechny nebo na část výrobků spadajících do třídy 1, nebo na všechny nebo na část výrobků spadajících do třídy 17, pro které byla zapsána starší ochranná známka.
32 Kromě toho je třeba konstatovat, že pokud jde o závěr obsažený v bodě 26 napadeného rozhodnutí, odvolací senát jasně neuvedl, na které z výrobků, pro které byla zapsána starší ochranná známka a na kterých byly založeny námitky, by se tento závěr měl vztahovat. Navíc v bodech 24 a 25 napadeného rozhodnutí zmiňuje odvolací senát různé konečné výrobky třetích osob, které obsahují antiadhezivní materiály pocházející od vedlejší účastnice, a sice nárazu odolné úchytky pro zářivky a zářivky se skleněným krytem, povrchovou ochranu pro zahradní chodníky, systém vysokoteplotních kabelů pro plynové turbíny, impregnovaná mazadla pro jízdní kola a leštidla pro automobily, hadice, průchodky do rámů tenisových raket, těsnící pásky pro instalatérské spoje, kuchyňské houby, umělohmotné výrobky používané v mikrovlnných troubách, domácí spotřebiče a kuchyňské nádobí. Je však nutno konstatovat, že žádný z těchto výrobků se jako takový nevyskytuje mezi výrobky, pro které byla starší ochranná známka zapsána a na kterých byly založeny námitky.
33 Kromě toho upřesnění podaná vedlejší účastnicí na jednání v odpověď na otázku Tribunálu, jež byla položena vzhledem k otázkám nadneseným v tomto směru žalobkyní, nejsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrná. Konkrétně nelze z odůvodnění napadeného rozhodnutí zjistit, zda „homopolymerové a kopolymerové pryskyřice, fólie a apretace“, pro které vedlejší účastnice předložila na důkaz skutečného užívání údaje o ročních obratech, ne které odkazovala žalobkyně, jsou výrobky v surovém stavu spadajícími do třídy 1, nebo polotovary spadajícími do třídy 17, ani jaké z výrobků, pro které byla starší ochranná známka zapsána, byly vyráběny a na trh uváděny přímo vedlejší účastnicí pod starší ochrannou známkou, ani pro jaké konečné výrobky třetích osob bylo skutečné užívání prokázáno z důvodu, že tyto osoby užívaly uvedenou ochranou známku pro své výrobky, jejichž složení a struktura zahrnují výrobky vedlejší účastnice.
34 Při neexistenci dostatečných důvodů umožňujících přezkum legality napadaného rozhodnutí nepřísluší Tribunálu provést analýzu zakládající se na důvodech, které z napadeného rozhodnutí nevyplývají. Posoudit přihlášku ochranné známky Společenství a rozhodnout o ní totiž přísluší OHIM. Následně Tribunálu přísluší případně vykonat soudní přezkum posouzení odvolacího senátu v přijatém rozhodnutí, na základě důvodů uplatněných odvolacím senátem k podložení jeho závěru. Tribunálu ale nepřísluší nahradit OHIM při výkonu pravomocí jemu svěřených nařízením č. 207/2009 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2006, Athinaiki Oikogeniaki Artopoiia v. OHIM – Ferrero (FERRÓ), T‑35/04, Sb. rozh., EU:T:2006:82, bod 22].
35 Je proto třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí je stiženo nedostatečným odůvodněním, neboť neumožňuje zjistit, do jaké míry důkazy, které předložila vedlejší účastnice a na které poukázal odvolací senát, prokázaly skutečné užívání starší ochranné známky pro každý z výrobků, pro něž byla uvedená ochranná známka zapsána a na nichž byly založeny námitky, pro které bylo skutečné užívání považováno za prokázané.
36 Toto nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí se však jako takové netýká zásadního zjištění obsaženého v bodě 26 napadeného rozhodnutí, na které se též vztahuje první část druhého žalobního důvodu, podle něhož bylo užívání starší ochranné známky prokázáno pro konečné výrobky z důvodu, že potahy vedlejší účastnice jsou nedílnou součástí složení a struktury konečných výrobků třetích osob, takže žalobkyně byla s to formulovat v rámci první části druhého žalobního důvodu výtky vůči tomuto závěru a bránit svá práva. Nedostatečné odůvodnění se netýká ani posouzení průkaznosti důkazů o užívání starší ochranné známky pro „homopolymerové a kopolymerové pryskyřice, fólie a apretace“, na které se vztahuje druhá část druhého žalobního důvodu. Tribunál je tedy ve vztahu k těmto výtkám s to provést přezkum legality napadeného rozhodnutí.
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 42 odst. 2 a 3 a čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009
37 Žalobkyně předně poukazuje na to, že odvolací senát při posuzování skutečného užívání starší ochranné známky přihlédl k důkazům, které se nevztahují k relevantnímu období.
38 Zbylé argumenty žalobkyně se dělí do dvou částí.
39 V rámci první části druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že důkazy vztahující se k relevantnímu období nanejvýš prokazují, že starší ochranná známka byla užívána pro fólie, pryskyřice, apretace, homopolymery a kopolymery používané třetími osobami jako suroviny, přísady nebo složky jejich konečných výrobků, zejména pro povrchovou úpravu těchto výrobků, nikoli však pro tyto konečné výrobky.
40 V rámci druhé části žalobkyně zpochybňuje, že vedlejší účastnice předložila dostatečné a náležité důkazy k prokázání skutečného užívání starší ochranné známky i pro fólie, pryskyřice, apretace, homopolymery a kopolymery. Podle žalobkyně nemohou být pro účely posouzení skutečného užívání starší ochranné známky zohledněny důkazy, které nejsou opatřeny datem, ani důkazy, ve kterých není starší ochranná známka vyobrazena „v podobě, v jaké je užívána na trhu“.
41 OHIM a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.
42 V této souvislosti je zaprvé třeba připomenout, že z bodu 10 odůvodnění nařízení č. 207/2009 vyplývá, že normotvůrce měl za to, že není důvod chránit starší ochranné známky, pokud nejsou skutečně užívány. Článek 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009 stanoví, že přihlašovatel ochranné známky Společenství může požadovat důkaz, že během pěti let před zveřejněním přihlášky ochranné známky, která je předmětem námitek, byla starší ochranná známka na území, kde je chráněna, skutečně užívána [viz rozsudek ze dne 27. září 2007, La Mer Technology v. OHIM – Laboratoires Goëmar (LA MER), T‑418/03, EU:T:2007:299, bod 51 a citovaná judikatura].
43 Podle pravidla 22 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1), jež upřesňuje ustanovení čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009, se důkaz o užívání musí týkat místa, času, rozsahu a povahy užívání starší ochranné známky (viz rozsudek LA MER, bod 42 výše, EU:T:2007:299, bod 52 a citovaná judikatura).
44 Třebaže pojem skutečné užívání brání jakémukoli minimálnímu a nedostatečnému užívání k tomu, aby se mělo za to, že ochranná známka je na určitém trhu reálně a skutečně užívána, nic to nemění na tom, že cílem požadavku skutečného užívání není vyhodnocení obchodního úspěchu ani kontrola hospodářské strategie podniku nebo to, aby byla ochrana ochranných známek vyhrazena pouze jejich obchodnímu využití, které je kvantitativně rozsáhlé [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. července 2004, Sunrider v. OHIM – Espadafor Caba (VITAFRUIT), T‑203/02, Sb. rozh., EU:T:2004:225, bod 38, a ze dne 23. února 2006, Il Ponte Finanziaria v. OHIM – Marine Enterprise Projects (BAINBRIDGE), T‑194/03, Sb. rozh., EU:T:2006:65, bod 32].
45 Ochranná známka je skutečně užívána, je-li užívána v souladu se svou hlavní funkcí, kterou je zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána, aby vytvořila nebo zachovala odbyt pro tyto výrobky a služby, s vyloučením symbolického užití, které slouží pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky. Navíc podmínkou skutečného užívání ochranné známky je, aby byla ochranná známka tak, jak je chráněna na relevantním území, užívána veřejně a navenek (viz rozsudek LA MER, bod 42 výše, EU:T:2007:299, bod 54 a citovaná judikatura).
46 K přezkumu skutečného užívání dotčené ochranné známky je třeba konkrétně v daném případě provést globální posouzení dokumentů, které byly založeny do spisu, se zohledněním všech relevantních faktorů daného případu. Takové posouzení skutečného užívání ochranné známky je třeba provést na základě souhrnu skutečností a okolností, které jsou způsobilé prokázat její skutečné obchodní využívání, zvláště užívání, které je v dotyčném hospodářském odvětví považováno za odůvodněné za účelem udržení nebo získání podílů na trhu pro výrobky nebo služby chráněné ochrannou známkou, druhu těchto výrobků nebo těchto služeb, znaků trhu, rozsahu a četnosti užívání ochranné známky (viz rozsudek LA MER, bod 42 výše, EU:T:2007:299, bod 55 a citovaná judikatura).
47 Konečně skutečné užívání ochranné známky nelze prokázat na základě pravděpodobnosti nebo domněnek, ale musí se zakládat na konkrétních a objektivních okolnostech, které prokazují skutečné a dostatečné užívání ochranné známky na dotčeném trhu (viz rozsudek LA MER, bod 42 výše, EU:T:2007:299, bod 59 a citovaná judikatura).
48 Podle pravidla 22 odst. 4 nařízení č. 2868/95 se důkazy zpravidla omezí na předložení podpůrné dokumentace a předmětů, jako jsou například obaly, nálepky, ceníky, katalogy, faktury, fotografie, novinové inzeráty a písemná prohlášení v čl. 78 odst. 1 písm. f) nařízení č. 207/2009 [rozsudek ze dne 13. května 2009, Schuhpark Facies v. OHIM – Leder & Schuh (jello SCHUHPARK), T‑183/08, EU:T:2009:156, bod 25].
49 Druhý žalobní důvod je třeba zkoumat ve světle předcházejících úvah.
50 V projednávané věci z bodů 6 a 7 napadeného rozhodnutí a z analýzy dokumentů obsažených ve spise OHIM předaném Tribunálu vyplývá, že v odpověď na žádost o předložení důkazu o skutečném užívání starší ochranné známky odkázala vedlejší účastnice na dokumenty předložené k prokázání dobrého jména starší ochranné známky, konkrétně na tyto dokumenty:
– výňatek z internetových stránek popisující vlastnosti PTFE;
– svědectví pojednávající o historii její činnosti, výrobcích a službách poskytovaných žalobkyní pod ochrannou známkou TEFLON, o ročních obratech týkajících se antiadhezivních materiálů, které uváděla na trh pod starší ochrannou známkou v Evropě za roky 1998 až 2000, jakož i o ročních odměnách za poskytnutí licencí na užívání jejích potahů za roky 2003 až 2006 a reklamních činnostech a výdajích, zejména za roky 2004 až 2007;
– výňatky ze slovníků v různých jazycích obsahujících slovo „teflon“;
– průzkumy veřejného mínění a zprávy realizované během června, července a listopadu roku 2001, jakož i během července roku 2006, které se týkají znalosti spotřebitelů, zejména na území členských států, ochranné známky TEFLON, vlastností výrobků, které uvedená ochranná známka označuje, a jejich možného využití;
– seznam dceřiných společností vykonávajících činnosti celosvětově, zejména na území Unie;
– pokyny k užívání ochranné známky TEFLON na základě licencí, nadepsané „TEFLON Trademark Licence, Trademark Usage Rules“ (licence na ochrannou známku TEFLON, pokyny k užívání ochranné známky), rozhodnutí vnitrostátních soudů členských států týkající se sporů ohledně nedovoleného užívání uvedené ochranné známky, jakož i rozhodnutí OHIM o námitkách založených na ochranné známce TEFLON;
– informace o způsobu vyobrazení ochranné známky TEFLON a etikety výrobků, na kterých se nachází uvedená ochranná známka;
– reklamní materiál a časopisové články.
51 Vedlejší účastnice rovněž předložila OHIM k prokázání skutečného užívání starší ochranné známky další důkazy. Tyto důkazy zahrnovaly:
– údaje o obratech dosažených v období 2003–2008 na území členských států prodeji homopolymerových a kopolymerových pryskyřic, fólií a apretací pod ochrannou známkou TEFLON, jakož i reklamní výdaje související s těmito výrobky za téže období;
– výňatek z internetových stránek vedlejší účastnice popisující různé podoby a vlastnosti výrobků prodávaných pod ochrannou známkou TEFLON, jakož i jejich možné využití;
– informace o historii fluoropolymerů, zejména PTFE, které jsou uváděny na trh pod ochrannou známkou TEFLON, a o jejich možném využití v různých průmyslových odvětvích;
– brožury a reklamní materiály týkající se výrobků užívajících potahy a složky označené ochrannou známkou TEFLON;
– informace ohledně „Licenced Applicator Program“ (program autorizovaných uživatelů), týkajícího se výrobků, na které se vztahuje ochranná známka TEFLON, jakož i seznam uživatelů autorizovaných vedlejší účastnicí spolu s výňatky z jejich internetových stránek nebo brožur, jež se týkají užívání výrobků vedlejší účastnice označených ochrannou známkou TEFLON v jiných výrobcích.
K relevantnímu období
52 V projednávané věci byla přihláška ochranné známky Společenství podaná žalobkyní zveřejněna dne 25. února 2008. Jak vyplývá z bodu 21 napadeného rozhodnutí, pětileté období podle čl. 56 odst. 2 nařízení č. 207/2009, ve spojení s čl. 42 odst. 2 téhož nařízení, tudíž počíná dnem 25. února 2003 a končí dnem 24. února 2008. Vzhledem k tomu, že starší ochranná známka je ochrannou známkou Společenství, území, pro která se důkaz o užívání vyžaduje, jsou území členských států Unie.
53 Je třeba konstatovat, že jeden z důkazů, o který odvolací senát opřel závěr, že skutečné užívání starší ochranné známky bylo prokázáno, se nevztahuje k relevantnímu období, jak to tvrdí žalobkyně. Jedná se o španělský časopis, na který se odkazuje v bodech 22, 24 a 25 napadeného rozhodnutí, který z důvodu, že je z roku 2002, nemůže sám o sobě sloužit jako důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky během období od 25. února 2003 do 24. února 2008.
54 Je však třeba mít za to, že vzhledem k tomu, že se životnost výrobku vztahuje zpravidla na určité období a že pokračování v užívání je součástí údajů, které je třeba zohlednit k prokázání, že užívání je objektivně určeno k vytvoření či k zachování podílu na trhu, důkazy, které se nevztahují k relevantnímu období, vůbec nepostrádají relevanci a musí být zohledněny a zhodnoceny společně s ostatními skutečnostmi, neboť mohou poskytnout důkaz o reálném a skutečném obchodním využívání ochranné známky [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. dubna 2011, Bodegas y Viñedos Puerta de Labastida v. OHIM – Unión de Cosecheros de Labastida (PUERTA DE LABASTIDA), T‑345/09, EU:T:2011:173, bod 32 a citovaná judikatura, a ze dne 16. listopadu 2011, Buffalo Milke Automotive Polishing Products v. OHIM – Werner & Mertz (BUFFALO MILKE Automotive Polishing Products), T‑308/06, Sb. rozh., EU:T:2011:675, bod 65].
55 Z toho vyplývá, že jelikož odvolací senát nezaložil posouzení skutečného užívání starší ochranné známky pouze na španělském časopise zmíněném v bodě 53 výše, nýbrž k učinění závěru, že skutečné užívání uvedené ochranné známky bylo prokázáno, zohlednil tento důkaz spolu s ostatními důkazy, nepochybil, pokud jde o důkazy zohledněné při tomto posuzování.
K první části druhého žalobního důvodu, týkající se užívání starší ochranné známky pro jiné výrobky než „homopolymerové a kopolymerové pryskyřice, fólie a apretace“
56 Žalobkyně tvrdí, že důkazy vztahující se k relevantnímu období prokazují nanejvýš užívání starší ochranné známky pro homopolymerové a kopolymerové fólie, pryskyřice a apretace, spadající „pravděpodobně“ do třídy 1, které třetí osoby používají jako suroviny, přísady nebo složky svých výrobků, zejména pro jejich povrchovou úpravu, nikoli však pro tyto výrobky jako takové. Tvrdí, že starší ochranná známka je na konečných výrobcích třetích osob umísťována jakožto údaj o jedné z jejich složek, čímž přispívá k jejich propagaci prostřednictvím odkazu na jakost suroviny označené ochrannou známkou TEFLON, ale že samotné výrobky jsou vždy označovány a prodávány pod vlastní ochrannou známkou výrobce. Užívání starší ochranné známky uvedenými třetími osobami tedy podle žalobkyně nepředstavuje „užívání pro konečný výrobek [uvedených třetích osob]“, nýbrž pro výrobky vyráběné vedlejší účastnicí, tj. fólie, pryskyřice a potahy. Dále tvrdí, že jelikož otázka případné podobnosti mezi surovinou užívanou jakožto přísada nebo složka určitého výrobku a samotným výrobkem je diskutabilní, užívání ochranné známky pro takový výrobek nelze dovodit z důkazu o jejím užívání pro surovinu, případně podobnou, která je složkou tohoto výrobku.
57 Žalobkyně je proto názoru, že na rozdíl od toho, co shledal odvolací senát, nebylo skutečné užívání starší ochranné známky prokázáno pro výrobky spadající do tříd 11 a 17.
58 OHIM poukazuje na to, že není ojedinělé a může být považováno za obecně známou skutečnost, že pro tentýž výrobek jsou užívány dvě ochranné známky, přičemž jedna je ochrannou známkou výrobce, která identifikuje tento výrobek, a druhá je ochrannou známkou označující složku tohoto výrobku, jejíž výskyt může ovlivnit volbu spotřebitelů, a dokonce může být v tomto směru rozhodující. Tento jev je v marketingové literatuře znám jako „branding přísady“ nebo „podkategorie co-brandingu“.
59 OHIM tvrdí, že odvolací senát důkladně posoudil důkazy předložené vedlejší účastnicí, z nichž vyplývá, že ochranná známka TEFLON, jakožto označení potahu, je užívána pro různé výrobky vyráběné třetími osobami, které tento potah zahrnují do jejich složení a struktury, takže je nutno potvrdit, že skutečné užívání starší ochranné známky pro tyto výrobky bylo prokázáno. OHIM je proto názoru, že vzhledem ke zvláštnosti odvětví, v němž je využíván „co-branding“, a tudíž i existenci dílčího segmentu trhu skládajícího se z výrobků, které si konkurují podle druhu použitého potahu, odvolací senát právem shledal, že starší ochranná známka, která „doslovně“ označuje zvláštní druh potahu, se nadto stala „co-brand“ pro konečné výrobky.
60 Vedlejší účastnice poukazuje na to, že užívání starší ochranné známky bylo prokázáno pro všechny výrobky uvedené v bodě 28 napadeného rozhodnutí. Tvrdí, že vzhledem k tomu, že její pryskyřice, umělé hmoty, lepidla, chemické výrobky nebo potahy jsou nedílnou součástí složení a struktury konečných výrobků třetích osob, které jsou prodávány pod starší ochrannou známkou, může být užívání této ochranné známky uplatňováno rovněž na základě těchto prodejů. Poukazuje na to, že žalobkyně v argumentaci zaměňuje dva odlišné koncepty, a sice na jedné straně koncept výroby a na druhé straně koncept uvádění výrobků na trh. Podle vedlejší účastnice je při posuzování užívání ochranné známky třeba určit, zda je výrobek prodáván pod předmětnou ochrannou známkou, nezávisle na otázce, zda majitel ochranné známky vyrábí část (konkrétně pryskyřice a potahy) nebo celý tento výrobek, nebo zda je výrobek prodáván pod jednou či více ochrannými známkami. Skutečnost, že výrobek může být označen více ochrannými známkami, byla podle vedlejší účastnice potvrzena judikaturou Tribunálu.
61 V projednávané věci odvolací senát k důkazu o skutečném užívání starší ochranné známky v bodě 22 napadeného rozhodnutí uvedl, že vedlejší účastnice dodává PTFE v různých podobách. Uvedl, že vedlejší účastnice působí prostřednictvím „Licenced Applicator Program“, jehož účastníci jsou vybíráni na základě znalostí, zkušeností a kvality práce při aplikaci potahů označených ochrannou známkou TEFLON. V bodech 24 až 26 napadeného rozhodnutí odvolací senát s odkazem na různé důkazy předložené vedlejší účastnicí uvedl, že mnoho podniků v Unii užívá výrobek vedlejší účastnice jako složku nebo potah jejich různých výrobků „od kuchyňského nádobí po letecký průmysl, od automobilového průmyslu po zpracování polovodičů, od komunikačních kabelů po tkaniny“.
62 Kromě toho z bodu 24 napadeného rozhodnutí, v němž jsou zmíněni „uživatelé na základě licence“, ze spisu v řízení u OHIM předaného Tribunálu a z odpovědi vedlejší účastnice na písemnou otázku Tribunálu vyplývá, že vedlejší účastnice uděluje licence na užívání ochranné známky TEFLON třetím osobám, které její suroviny nebo potahy používají ve svých výrobcích. Držitelé této licence jsou tedy oprávněni uvádět své výrobky na trh s tím, že vedle své ochranné známky na nich uvádějí i ochrannou známku TEFLON vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice navíc tyto skutečnosti potvrdila v odpověď na otázky Tribunálu na jednání.
63 Odvolací senát tím, že v bodě 26 napadeného rozhodnutí uvedl, že potahy vyráběné vedlejší účastnicí jsou nedílnou součástí složení a struktury konečných výrobků třetích osob a že starší ochranná známka byla vyobrazena v brožurách a reklamách souvisejících s těmito výrobky, odmítl argument žalobkyně, podle kterého „důkaz o užívání nebyl předložen pro konečné výrobky“.
64 Odvolací senát tudíž dospěl k závěru, že užívání starší ochranné známky na území Unie bylo prokázáno, pokud jde o relevantní období, pro výrobky zmíněné v bodě 26 výše.
65 V tomto ohledu je třeba připomenout, že důvod požadavku, podle něhož musí být ochranná známka k tomu, aby byla chráněna na základě unijního práva, skutečně užívána, spočívá v tom, že rejstřík OHIM nelze pokládat za strategické a statické úložiště, přiznávající neaktivnímu majiteli legální monopol neurčitého trvání. V souladu s bodem 10 odůvodnění nařízení č. 207/2009 musí naopak uvedený rejstřík věrně odrážet označení, která podniky skutečně užívají na trhu k rozlišování svých výrobků a služeb v hospodářské oblasti [rozsudek ze dne 15. září 2011, centrotherm Clean Solutions v. OHIM – Centrotherm Systemtechnik (CENTROTHERM), T‑427/09, Sb. rozh., EU:T:2011:480, bod 24].
66 Vzhledem k argumentaci účastníků řízení bude otázka, zda může důkaz o užívání starší ochranné známky pro konečné výrobky třetích osob, které obsahují složku pocházející od vedlejší účastnice, společně s jinými ochrannými známkami pro tyto výrobky představovat důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky pro konečné výrobky, pro které byla posledně zmíněná ochranná známka zapsána, posouzena ve dvou částech. Zaprvé je třeba přezkoumat, zda mohou být složka a výrobek ji obsahující považovány za spadající do stejné skupiny výrobků, takže důkaz o užívání starší ochranné známky pro konečné výrobky třetích osob, které obsahují tuto složku, představuje důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky pro konečné výrobky, pro které byla posledně zmíněná ochranná známka zapsána. Zadruhé je třeba přihlédnout k hlavní funkci ochranné známky, kterou je označení obchodního původu výrobku, který označuje.
– K přináležitosti složky a výrobku ji obsahujícího ke stejné skupině výrobků
67 Podle judikatury musí být čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009 vykládán tak, že směřuje k zabránění, aby částečně užívaná ochranná známka požívala rozsáhlé ochrany pouze z důvodu, že byla zapsána pro širokou řadu výrobků nebo služeb. Za těchto okolností se taková ochranná známka vztahuje pouze na výrobky, které nejsou podstatně odlišné od výrobků, pro které mohl majitel starší ochranné známky prokázat skutečné užívání, a které spadají do stejné skupiny, jež nemůže být rozdělena jinak než náhodně (v tomto smyslu viz rozsudek ALADIN, bod 24 výše, EU:T:2005:288, body 44 a 46).
68 V projednávané věci je nutno konstatovat, že antiadhezivní materiály, které vedlejší účastnice dodává svým zákazníkům, procházejí zpracovatelským procesem buď ze strany uvedených zákazníků, nebo ze strany podniků autorizovaných vedlejší účastnicí, jehož výsledkem jsou výrobky určené k prodeji konečným spotřebitelům s cílem jejich užívání jako takových. Za těchto okolností i v případě, že konečné výrobky třetích osob obsahují antiadhezivní materiály vedlejší účastnice nebo že jejich potah je vyroben z těchto materiálů, tyto výrobky se jak povahou, tak určením nebo účelem zásadně odlišují od antiadhezivních materiálů a nespadají do stejné skupiny, která nemůže být rozdělena jinak než náhodně ve smyslu judikatury citované v bodě 67 výše [v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 3. května 2012, Conceria Kara v. OHIM – Dima (KARRA), T‑270/10, EU:T:2012:212, bod 53].
69 Z toho vyplývá, že v projednávané věci důkaz o užívání starší ochranné známky pro konečné výrobky třetích osob, které obsahují složku pocházející od vedlejší účastnice, neumožňuje dovodit závěr, že tato ochranná známka byla užívána pro konečné výrobky, pro které byla zapsána. Odvolací senát nepodložil závěr obsažený v bodě 26 napadeného rozhodnutí žádným argumentem, který by toto zjištění vyvrátil. Odvolací senát tudíž neprávem shledal, že skutečné užívání ochranné známky TEFLON bylo v tomto ohledu prokázáno pro konečné výrobky.
– K hlavní funkci starší ochranné známky
70 Z judikatury připomenuté v bodě 45 výše vyplývá, že ochranná známka je skutečně užívána pouze tehdy, je-li užívána s cílem zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána. Ztotožnění se se závěrem odvolacího senátu obsaženým v bodě 26 napadeného rozhodnutí by přitom znamenalo se domnívat, že uvedené konečné výrobky pocházejí od vedlejší účastnice spolu s jejími zákazníky, přestože to sama o své podnikatelské činnosti netvrdí a nevyplývá to ani ze spisu (v tomto smyslu viz rozsudek KARRA, bod 68 výše, EU:T:2012:212, bod 54).
71 Ze spisu naopak vyplývá, že ochranná známka TEFLON je třetími osobami užívána za účelem informace o výskytu suroviny nebo potahu pocházejících od vedlejší účastnice, jak tvrdí žalobkyně, a nikoli za tím účelem, že tato ochranná známka zakládá vazbu původu buď mezi vedlejší účastnicí a výrobkem třetí osoby, nebo mezi třetí osobou a jejím výrobkem.
72 Zaprvé vedlejší účastnice v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu uvedla, že užívání ochranné známky TEFLON třetími osobami podléhá několika podmínkám, jejichž cílem je v zásadě to, aby třetí osoby odebíraly suroviny pocházející od vedlejší účastnice buď přímo od ní, nebo od uživatelů autorizovaných vedlejší účastnicí, aby výrobky vyrobené za použití těchto surovin podrobily schválení vedlejší účastnicí nebo autorizovaným uživatelem a aby uzavřely licenční smlouvu vztahující se k uvedené ochranné známce. Z dokumentu přiloženého k této odpovědi, nadepsaného „Trademark usage guidelines“ (pokyny k užívání ochranné známky), navíc vyplývá, že držitel licence musí při prodeji svého výrobku uvádět následující údaj: „[V]yrobeno a distribuováno [držitelem licence], který nese odpovědnost za výrobu tohoto výrobku“.
73 Zadruhé příklady způsobu užívání starší ochranné známky, které vedlejší účastnice uvedla v pokynech k užívání ochranné známky TEFLON na základě licencí, nadepsaných „TEFLON Trademark Licence, Trademark Usage Rules“, a to jak příklady obsažené ve spisu OHIM předaném Tribunálu, tak příklady uvedené v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu, dokládají též skutečnost, že záměrem vedlejší účastnice je identifikovat prostřednictvím uvedené ochranné známky potahy, pryskyřice nebo jiné suroviny nebo složky, a nikoli uvádět obchodní původ konečných výrobků třetích osob obsahujících tyto suroviny nebo složky. Jako příklad se uvádí, že užívání starší ochranné známky, které vedlejší účastnice považuje za řádné, vyžaduje uvedení na konečném výrobku třetí osoby jednoho z následujících údajů: „Valves coated with TEFLON non-stick resin“ (ventily potažené neadhezivní pryskyřicí TEFLON), „TEFLON brand resin“ (pryskyřice značky TEFLON), „Wear resistance with TEFLON fluoropolymer“ (odolnost proti opotřebení s fluorpolymerem TEFLON), „Valves lined with TEFLON industrial coatings“ (ventily s průmyslovým potahem TEFLON) nebo „I cook with pans that have TEFLON coating“ (vařím s pánvemi s teflonovou vrstvou).
74 Dále je třeba podotknout, že OHIM připouští, že ochranná známka TEFLON označuje „doslovně“ zvláštní druh potahu (viz bod 59 výše).
75 Zatřetí z důkazů předložených vedlejší účastnicí před OHIM vyplývá, že starší ochranná známka je užívána v souvislosti s konečnými výrobky třetích osob spolu s vlastní ochrannou známkou jejich výrobců. OHIM a vedlejší účastnice mají za to, že se jedná o „co-branding“ uvedených konečných výrobků.
76 Je pravda, že jak vyplývá z judikatury uvedené vedlejší účastnicí, neexistuje v oblasti ochranné známky Společenství žádné pravidlo, které by osobu, která podala námitky, zavazovalo k prokázání užívání starší ochranné známky samostatně, nezávisle na jakékoli jiné ochranné známce [rozsudky ze dne 8. prosince 2005, Castellblanch v. OHIM – Champagne Roederer (CRISTAL CASTELLBLANCH), T‑29/04, Sb. rozh., EU:T:2005:438, body 33 a 34; ze dne 21. září 2010, Villa Almè v. OHIM – Marqués de Murrieta (i GAI), T‑546/08, EU:T:2010:404, bod 20, a ze dne 14. prosince 2011, Völkl v. OHIM – Marker Völkl (VÖLKL), T‑504/09, Sb. rozh., EU:T:2011:739, bod 100].
77 Nicméně ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky uvedené v bodě 76 výše, ochranné známky, které se vztahovaly na tentýž výrobek, označovaly tentýž obchodní původ tohoto výrobku a každá samostatně mohla plnit hlavní funkci ve vztahu k tomuto výrobku. Jak bylo uvedeno výše, v projednávané věci je však starší ochranná známka umísťována na konečných výrobcích třetích osob jakožto údaj o výskytu složky pocházející od vedlejší účastnice, avšak samotné výrobky jsou vždy označovány a prodávány pod vlastní ochrannou známkou výrobce, která označuje obchodní původ tohoto výrobku.
78 Taková obchodní praktika vyjadřuje vůli výrobců konečných výrobků poskytnout spotřebitelům informaci, kdo je původcem zpracování surovin označených ochrannou známkou TEFLON, a umožnit jim zjistit, kdo je konečným tvůrcem těchto výrobků (v tomto smyslu viz rozsudek KARRA, bod 68 výše, EU:T:2012:212, bod 55).
79 Začtvrté, je třeba připomenout, že z judikatury vyplývá, že cílem hlavní funkce ochranné známky v rámci posuzování jejího užívání, tj. funkce spočívající v označení obchodního původu výrobků nebo služeb, je umožnit spotřebiteli, který získá výrobky nebo služby označené ochrannou známkou, aby při dalším nabytí nebo využití učinil stejnou volbu, pokud byla jeho zkušenost pozitivní, nebo jinou volbu, pokud byla tato zkušenost negativní [rozsudek ze dne 27. února 2002, REWE-Zentral v. OHIM (LITE), T‑79/00, Recueil, EU:T:2002:42, bod 26].
80 V projednávané věci neumožňuje užívání ochranné známky TEFLON pro konečné výrobky třetích osob zajistit hlavní funkci této ochranné známky ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 79 výše ve vztahu k těmto konečným výrobkům. Okolnosti projednávané věci uvedené v bodech 70 až 78 výše totiž umožňují dospět k závěru, že spotřebitel je schopen snadno odlišit obchodní původy na jedné straně antiadhezivního materiálu označeného ochrannou známkou TEFLON a na druhé straně konečného výrobku označeného ochrannou známkou výrobce. Jestliže se zkušenost spotřebitele ukáže jako pozitivní, pokud jde o potah nebo jinou složku konečného výrobku třetí osoby, označeného ochrannou známkou TEFLON, bude spotřebitel vyhledávat odpovídající výrobek obsahující složku označenou touto ochrannou známkou. Výskyt ochranné známky TEFLON na konečných výrobcích třetích osob tak orientuje volbu spotřebitele směrem k určitému výrobku na základě pozitivní zkušenosti ohledně potahu nebo určitých funkčních vlastností výrobku, které jsou důsledkem výskytu suroviny označené touto ochrannou známkou, a nikoli pokud jde o konečný výrobek jako takový. Naproti tomu v případě, že se zkušenost spotřebitele nebo konečného uživatele výrobku jako takového ukáže jako pozitivní, bude vyhledávat tentýž výrobek podle ochranné známky původu výrobce označující tento výrobek.
81 Z výše uvedených úvah vyplývá, že ochranná známka TEFLON užívaná třetími osobami pro jejich konečné výrobky neplní hlavní funkci záruky původu těchto výrobků. Proto na rozdíl od závěru odvolacího senátu obsaženého v bodě 26 napadeného rozhodnutí nemůže být takové užívání starší ochranné známky považováno za užívání pro tyto výrobky ve smyslu čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009.
82 Argumenty OHIM ani argumenty vedlejší účastnice nemohou závěry obsažené v bodech 69 a 81 výše vyvrátit.
83 Zaprvé nemůže obstát argument OHIM, který odkazuje na zvláštní vlastnosti předmětných konečných výrobků a na zvláštní podmínky na trhu s těmito výrobky, podle něhož by skutečné užívání ochranné známky TEFLON označující složku mělo být přijato i pro konečné výrobky třetích osob, jejichž je tato složka součástí, neboť předmětné výrobky si konkurují podle jejich potahu nebo suroviny, z níž se skládají.
84 V této souvislosti je třeba podotknout, že z judikatury citované v bodě 46 výše sice vyplývá, že vlastnosti výrobků, jakož i charakteristické znaky dotyčného trhu, které mají vliv na obchodní strategii majitele ochranné známky, musí být zohledněny při posuzování skutečného užívání ochranné známky. Avšak i když může být volba spotřebitele ohledně konečného výrobku ovlivněna vlastnostmi, které tento výrobek získal díky výskytu určité suroviny nebo složky, tudíž odbyt pro tento výrobek by mohl být vytvořen v závislosti na složce, kterou obsahuje, jako je tomu v projednávané věci u potahů označených starší ochrannou známkou, neznamená to, že ochranná známka označující tuto složku a její obchodní původ může být považována za označující obchodní původ tohoto výrobku.
85 Výskyt starší ochranné známky označující určitou složku výrobku v reklamách, brožurách nebo dokonce na samotném výrobku, na který poukázal odvolací senát v bodě 26 napadeného rozhodnutí, totiž představuje obchodní strategii výrobce konečného výrobku v tom smyslu, že uvádí některé funkční vlastnosti tohoto výrobku získané díky výskytu určité složky označené ochrannou známkou TEFLON.
86 Užívání ochranné známky TEFLON pro konečné výrobky třetích osob tak může mít za následek to, že tato ochranná známka plní funkci reklamní či sdělovací, směřující k informování nebo přesvědčování spotřebitele (ohledně reklamní a sdělovací funkce ochranné známky viz rozsudky ze dne 18. června 2009, L’Oréal a další, C‑487/07, Sb. rozh., EU:C:2009:378, bod 58, a ze dne 23. března 2010, Google France a Google, C‑236/08 až C‑238/08, Sb. rozh., EU:C:2010:159, body 75, 77 a 91). Tím však neplní hlavní funkci záruky původu konečného výrobku, která je jako jediná relevantní pro posouzení skutečného užívání ochranné známky ve smyslu čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009.
87 Zadruhé je pravda, že jak uvádí vedlejší účastnice, skutečné užívání ochranné známky pro výrobky, pro které je zapsána, nutně nepředpokládá, že majitel dovolávající se užívání své ochranné známky pro tyto výrobky bude jejich výrobcem. Konkrétně z čl. 15 odst. 2 nařízení č. 207/2009 vyplývá, že majitel ochranné známky má právo dovolávat se užívání této ochranné známky třetí osobou, k němuž dochází se souhlasem majitele. Třetí osoba může přitom užívat ochrannou známku pro výrobky, které sama vyrábí a uvádí na trh. Kromě toho není ojedinělé, že majitel ochranné známky uvádí pod touto ochrannou známkou na trh výrobky, které vyrábí jiný subjekt.
88 Žádná z uvedených okolností však nebyla v projednávané věci v souvislosti s užíváním ochranné známky TEFLON pro konečné výrobky třetích osob prokázána ani namítána. Vedlejší účastnice nepředložila důkazy, z nichž by bylo patrné, že ochranná známka TEFLON je užívána třetími osobami pro konečné výrobky za účelem označení obchodního původu těchto výrobků jako pocházejících buď od vedlejší účastnice, nebo od třetích osob, jak bylo uvedeno výše v bodě 70 a násl..
89 Zatřetí, pokud jde o argument, který vedlejší účastnice vyvozuje z rozsudku ze dne 11. března 2003, Ansul (C‑40/01, Recueil, EU:C:2003:145, bod 41), který uvedla na jednání, je třeba podotknout, že Soudní dvůr v uvedeném rozsudku zajisté připustil, že v případě náhradních dílů, které jsou nedílnou součástí výrobků a jsou prodávány pod toutéž ochrannou známkou, musí být skutečné užívání ochranné známky pro tyto díly posuzováno jako vztahující se na výrobky, které již byly samy uvedeny na trh, a jako způsobilé zachovat práva majitele k těmto výrobkům. Avšak i za předpokladu, že by situace náhradních dílů byla srovnatelná se situací složky, která je nedílnou součástí konečného výrobku, již nelze v zásadě během životnosti daného výrobku nahradit, je nutno konstatovat, že skutkové okolnosti projednávané věci se liší od skutkových okolností, které vedly k vydání výše uvedeného rozsudku Ansul (EU:C:2003:145). Z posledně zmíněného rozsudku totiž vyplývá, že obchodní původ předmětných náhradních dílů a výrobku, pro který měly být tyto náhradní díly použity, byl stejný. V projednávané věci se však obchodní původ konečných výrobků třetích osob liší od obchodního původu složky označené ochrannou známkou TEFLON pocházející od vedlejší účastnice.
90 Začtvrté nebezpečí nekalého jednání třetích osob, které by mohly usilovat o zápis ochranné známky totožné se starší ochrannou známkou nebo jí podobné pro konečné výrobky, ani otázka případného dobrého jména starší ochranné známky, na které poukázala vedlejší účastnice na jednání, nejsou v rámci posuzování skutečného užívání starší ochranné známky relevantní. Závěry obsažené v bodech 69 a 81 výše každopádně nezbavují starší ochrannou známku jakékoli ochrany ve vztahu k přihlášce k zápisu totožné nebo podobné ochranné známky pro konečné výrobky. Nic by totiž vedlejší účastnici nebránilo v tom, aby případně namítla existenci nebezpečí záměny s touto ochrannou známkou třetí osoby, vzhledem k případné podobnosti výrobků a ochranných známek a vzhledem k vyšší než běžné rozlišovací způsobilosti z důvodu známosti, které se na trhu těší starší ochranná známka u veřejnosti, pokud by byla prokázána. Není vyloučeno ani to, že by takovéto nebezpečí záměny mohlo být uplatněno ve vztahu k přihlášce k zápisu ochranné známky podobné nebo totožné se starší ochrannou známkou pro výrobky, které nejsou podobné, pokud by vedlejší účastnice prokázala dobré jméno starší ochranné známky ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.
91 Z výše uvedených úvah vyplývá, že napadené rozhodnutí je stiženo nesprávným právním posouzením, neboť odvolací senát dospěl v bodě 26 napadeného rozhodnutí k závěru, že vedlejší účastnice prokázala užívání starší ochranné známky pro konečné výrobky z důvodu, že potahy vyráběné vedlejší účastnicí jsou nedílnou součástí složení a struktury konečných výrobků třetích osob a že starší ochranná známka byla vyobrazena v brožurách a reklamách souvisejících s těmito výrobky.
K druhé části druhého žalobního důvodu, týkající se užívání starší ochranné známky pro „homopolymerové a kopolymerové pryskyřice, fólie a apretace, pravděpodobně spadající do třídy 1“
92 Žalobkyně popírá, že vedlejší účastnice předložila dostatečné a náležité důkazy k prokázání skutečného užívání starší ochranné známky i pro „homopolymerové a kopolymerové pryskyřice, fólie a apretace“, o nichž má za to, že „pravděpodobně“ spadají do třídy 1. Podle žalobkyně nemohou být důkazy neopatřené datem, ani důkazy, ve kterých není starší ochranná známka vyobrazena „v podobě, v jaké je užívána na trhu“, zohledněny při posuzování skutečného užívání starší ochranné známky.
93 Žalobkyně v odpověď na písemnou otázku Tribunálu na jednání upřesnila, že v rámci tohoto argumentu zejména tvrdí, že byť vedlejší účastnice předložila dokumenty týkající se ročních obratů u takových výrobků, jako jsou „homopolymerové a kopolymerové pryskyřice, fólie a apretace“, nepředložila důkazy, ve kterých by starší ochranná známka byla vyobrazena v souvislosti s těmito výrobky. Naproti tomu důkazy, na kterých byla vyobrazena ochranná známka TEFLON, se podle žalobkyně týkají pouze konečných výrobků třetích osob. Pro posledně zmíněné výrobky však vedlejší účastnice nepředložila důkazy, které by umožnily odhadnout objem prodejů.
94 V této souvislosti je třeba připomenout, že otázku skutečného užívání ochranné známky je třeba posuzovat globálně, s přihlédnutím ke všem dostupným poznatkům. Toto posouzení předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledňovanými faktory [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. července 2004, MFE Marienfelde v. OHIM – Vétoquinol (HIPOVITON), T‑334/01, Sb. rozh., EU:T:2004:223, bod 36, a VITAFRUIT, bod 44 výše, EU:T:2004:225, bod 42]. Každý z důkazů nemá být tedy posouzen samostatně, ale mají být posouzeny společně s cílem zjistit nejpravděpodobnější a nejkoherentnější význam. V rámci takového posouzení nelze vyloučit, že by soubor důkazů mohl prokázat zjišťované skutečnosti, přestože každý z těchto důkazů posuzovaných samostatně by správnost těchto skutečností prokázat nemohl [rozsudky ze dne 15. prosince 2010, Epcos v. OHIM – Epco Sistemas (EPCOS), T‑132/09, EU:T:2010:518, bod 28, a ze dne 29. února 2012, Certmedica International a Lehning entreprise v. OHIM – Lehning entreprise a Certmedica International (L112), T‑77/10 a T‑78/10, EU:T:2012:95, bod 57].
95 V projednávané věci se starší ochranná známka nachází zejména v brožurách, reklamách nebo výňatcích z internetových stránek týkajících se konečných výrobků třetích osob, jak to připouští žalobkyně. Některé z těchto dokumentů nejsou sice opatřeny datem, avšak při globálním posouzení mohou přesto být zohledněny ve spojení s ostatními důkazy vztahujícími se k relevantnímu období, k prokázání skutečného užívání starší ochranné známky [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. února 2011, J & F Participações v. OHIM – Plusfood Wrexham (Friboi), T‑324/09, EU:T:2011:47, bod 33].
96 V této souvislosti je třeba předně podotknout, že některé časopisy nebo výňatky z internetových stránek uvedené odvolacím senátem jsou opatřeny datem a vztahují se k relevantnímu období.
97 Dále, jak bylo konstatováno v rámci posouzení první části druhého žalobního důvodu, starší ochranná známka byla užívána třetími osobami jako odkaz na potahy nebo suroviny pocházející od vedlejší účastnice. S ohledem na informace poskytnuté vedlejší účastnicí o možném využití výrobků, které vyrábí a uvádí na trh pod starší ochrannou známkou, tyto potahy a suroviny se shodují s výrobky prodávanými vedlejší účastnicí pod touto ochrannou známkou během relevantního období, jak to vyplývá zejména ze svědectví a dokumentu týkajících se ročních obratů dosažených prodeji „homopolymerových a kopolymerových pryskyřic, fólií a apretací“ na území Unie za roky 2003 až 2008, na které odkazuje žalobkyně. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokázal nesprávnost těchto údajů o ročních obratech předložených vedlejší účastnicí a vztahujících se k relevantnímu období. Nezpochybnila ani relevantnost údajů obsažených v těchto dokumentech.
98 Konečně ze spisu, a konkrétně ze dvou dokumentů zmíněných v bodě 97 výše, jejichž obsah žalobkyně nezpochybnila, rovněž vyplývá, že vedlejší účastnice vynaložila během relevantního období značné reklamní úsilí v souvislosti s výrobky, které uváděla na trh pod ochrannou známkou TEFLON. Jak vyplývá z judikatury, užívání ochranné známky lze považovat za skutečné, pokud je tato ochranná známka užívána za účelem získání klientely, zejména v reklamních kampaních [v tomto smyslu viz rozsudek Ansul, bod 89 výše, EU:C:2003:145, bod 37]. Tato skutečnost je tedy další významnou indicií skutečného užívání starší ochranné známky během relevantního období pro antiadhezivní materiály vedlejší účastnice [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2006, Gagliardi v. OHIM – Norma Lebensmittelfilialbetrieb (MANŪ MANU MANU), T‑392/04, EU:T:2006:400, bod 86].
99 Z toho vyplývá, že důkazy neopatřené datem nebo důkazy, ve kterých je starší ochranná známka vyobrazena v souvislosti s konečnými výrobky třetích osob, mohly být odvolacím senátem legitimně zohledněny při globálním posuzování důkazů o skutečném užívání starší ochranné známky pro výrobky pocházející od vedlejší účastnice. Tato část druhého žalobního důvodu musí být tedy zamítnuta.
100 Z výše uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno v rozsahu, v němž je stiženo nedostatečným odůvodněním závěru odvolacího senátu obsaženého v bodě 28 napadeného rozhodnutí a dále nesprávným právním posouzením závěru odvolacího senátu obsaženého v bodě 26 napadeného rozhodnutí. Za těchto okolností není namístě zkoumat první žalobní důvod ani otázku přípustnosti dokumentů, které žalobkyně předložila na podporu tohoto žalobního důvodu před Tribunálem.
K nákladům řízení
101 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a OHIM neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepožadovala, aby byla vedlejší účastnici uložena náhrada nákladů řízení, stačí rozhodnout, že posledně zmíněná ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 29. září 2011 (věc R 2005/2010-1) se zrušuje.
2) OHIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Polytetra GmbH.
3) Společnost EI du Pont de Nemours and Company ponese vlastní náklady řízení.
Kanninen | Pelikánová | Buttigieg |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 16. června 2015.
Podpisy
Obsah
Skutečnosti předcházející sporu
Návrhová žádání účastníků řízení
Právní otázky
K povinnosti odůvodnění
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 42 odst. 2 a 3 a čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009
K relevantnímu období
K první části druhého žalobního důvodu, týkající se užívání starší ochranné známky pro jiné výrobky než „homopolymerové a kopolymerové pryskyřice, fólie a apretace“
– K přináležitosti složky a výrobku ji obsahujícího ke stejné skupině výrobků
– K hlavní funkci starší ochranné známky
K druhé části druhého žalobního důvodu, týkající se užívání starší ochranné známky pro „homopolymerové a kopolymerové pryskyřice, fólie a apretace, pravděpodobně spadající do třídy 1“
K nákladům řízení