ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního rozšířeného senátu)

19. června 2019(*)

„Státní podpory – Jednotlivé podpory pro komplex Nürburgring na výstavbu rekreačního areálu, hotelů a restaurací, jakož i na pořádání automobilových závodů – Rozhodnutí, kterými se prohlašují podpory za neslučitelné s vnitřním trhem – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje, že se vrácení podpor prohlášených za neslučitelné netýká nového vlastníka komplexu Nürburgring – Žaloba na neplatnost – Nedostatek podstatného dotčení soutěžního postavení – Nepřípustnost – Rozhodnutí, kterým se ve fázi předběžného posouzení konstatuje neexistence státní podpory – Žaloba na neplatnost – Zúčastněná strana – Právní zájem na podání žaloby – Přípustnost – Porušení procesních práv – Neexistence obtíží, které vyžadují zahájení formálního vyšetřovacího řízení – Stížnost – Prodej aktiv příjemců státních podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné – Otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné nabídkové řízení – Pečlivý a nestranný přezkum – Povinnost uvést odůvodnění“

Ve věci T‑353/15,

NeXovation, Inc., se sídlem v Hendersonville (Spojené státy), zastoupené původně A. von Bergweltem, F. Henkelem a M. Nordmannem, poté A. von Bergweltem a M. Nordmannem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené L. Flynnem, T. Maxian Ruschem a B. Stromskym, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU znějící na částečné zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2016/151 ze dne 1. října 2014 o státní podpoře Německa SA.31550 (2012/C) (ex 2012/NN) ve prospěch závodní dráhy Nürburgring (Úř. věst. 2016, L 34, s. 1),

TRIBUNÁL (první rozšířený senát),

ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, V. Valančius, P. Nihoul, J. Svenningsen a U. Öberg (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: N. Schall, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 30. ledna 2018,

vydává tento

Rozsudek

I.      Skutečnosti předcházející sporu

1        Komplex Nürburgring (dále jen „Nürburgring“), který se nachází v německé spolkové zemi Porýní-Falc, zahrnuje závodní okruh (dále jen „závodní okruh Nürburgring“), rekreační park, hotely a restaurace.

2        V letech 2002 až 2012 byli vlastníci Nürburgring (dále jen „prodávající“), a sice veřejné podniky Nürburgring GmbH, Motorsport Resort Nürburgring GmbH a Congress-und Motorsport Hotel Nürburgring GmbH, příjemci opatření podpory zejména od spolkové země Porýní-Falc na výstavbu rekreačního parku, hotelů a restaurací a na pořádání závodů Formule 1.

A.      Správní postup a prodej aktiv Nürburgringu

3        Dopisem ze dne 21. března 2012 oznámila Evropská komise Spolkové republice Německo své rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU týkající se různých podpůrných opatření prováděných v letech 2002 až 2012 ve prospěch Nürburgringu. Tímto rozhodnutím, jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2012, C 216, s. 14), vyzvala Komise zúčastněné strany k předložení vyjádření k dotčeným opatřením.

4        Vzhledem k dalším opatřením podpory, která Spolková republika Německo oznámila Komisi, se Komise rozhodla rozšířit formální vyšetřovací řízení na tato nová opatření. Rozhodnutí bylo Spolkové republice Německo oznámeno dopisem ze dne 7. srpna 2012. Tímto rozhodnutím, jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku (Úř. věst. 2012, C 333, s. 1), vyzvala Komise zúčastněné strany, aby předložily vyjádření k dalším opatřením.

5        Dne 24. července 2012 Amtsgericht Bad Neuenahr-Ahrweiler (okresní soud v Bad Neuenahr-Ahrweiler, Německo) rozhodl, že prodávající jsou v platební neschopnosti. Dne 1. listopadu 2012 zahájil insolvenční řízení. Uvedený soud rozhodl, že prodej aktiv prodávajících (dále jen „prodej aktiv Nürburgringu“) bude realizován. Prodávající jmenovali auditora KPMG AG jakožto právního a finančního poradce.

6        Dne 1. listopadu 2012 byla správa Nürburgringu svěřena Nürburgring Betriebsgesellschaft mbH, dceřiné společnosti, která byla 100% vlastněna jedním z prodávajících, a sice společností Nürburgring, jenž byla založena insolvenčními správci, které jmenoval Amtsgericht Bad Neuenahr-Ahrweiler (okresní soud v Bad Neuenahr-Ahrweiler).

7        Dne 15. května 2013 bylo zahájeno nabídkové řízení na prodej aktiv Nürburgringu (dále jen „nabídkové řízení“).

8        Dne 23. května 2013 sdělila Komise Spolkové republice Německo a insolvenčním správcům kritéria, která musí nabídkové řízení splňovat, aby byly vyloučeny prvky státní podpory, a informovala je o povinnosti nabyvatele navrátit zvýhodnění, která mu budou případně poskytnuta. Jednání v tomto ohledu probíhala mezi Komisí, Spolkovou republikou Německo a insolvenčními správci od října 2012.

9        Průběh nabídkového řízení byl následující:

–        dne 14. května 2013 bylo zahájení nabídkového řízení oznámeno tiskovým sdělením jednoho z insolvenčních správců;

–        dne 15. května 2013 zveřejnila společnost KPMG ve Financial Times, v Obchodním věstníku a na internetové stránce Nürburgringu výzvu k předkládání nabídek;

–        svůj zájem vyjádřilo 70 zájemců;

–        v dopise ze dne 19. července 2013 obdrželi zainteresovaní investoři dokumenty týkající se Nürburgringu a byli vyzváni, aby předložili orientační nabídku, a to jak pro možnost získat veškerá aktiva, tak pro definované skupiny aktiv a pro jednotlivá aktiva;

–        lhůta pro předložení orientační nabídky byla postupně stanovena na den 12. září 2013, dopisem ze dne 19. července 2013, a poté na den 26. září 2013, dopisem ze dne 12. září 2013; každý z těchto dopisů uváděl, že zohledněny budou i nabídky předložené po uplynutí lhůty;

–        na začátku února 2014 předložilo orientační nabídku 24 zájemců, mezi nimi žalobkyně, NeXovation, Inc., soukromá americká společnost působící v oblasti informačních technologií, výrobků běžné spotřeby, energetiky a automobilového průmyslu;

–        pro zájemce pozvané do další fáze nabídkového řízení, mezi nimiž byla i žalobkyně, byla postupně stanovena lhůta pro předložení potvrzujících nabídek, které musely být plně financovány a musely zahrnovat předem sjednanou dohodu o zpětném odkupu aktiv, na den 11. prosince 2013, dopisem ze dne 17. října 2013, a poté na den 17. února 2014, dopisem ze dne 17. prosince 2013; tento dopis uváděl, že budou zohledněny rovněž nabídky předložené po uplynutí lhůty, avšak upřesnil, že prodávající mohou krátce po uplynutí lhůty pro podání nabídek vybrat úspěšného nabyvatele;

–        třináct zájemců předložilo potvrzovací nabídky, přičemž čtyři předložili nabídku na veškerá aktiva, a sice Capricorn Nürburgring Besitzgesellschaft GmbH (dále jen „Capricorn“ nebo „nabyvatel“), překladatel nabídky č. 2 (dále jen „předkladatel nabídky č. 2“), žalobkyně a čtvrtý zájemce;

–        podle dopisů zaslaných zainteresovaným investorům dne 19. července a 17. října 2013 měli být investoři vybráni s ohledem na potřebu maximalizovat hodnotu všech aktiv a zajistit transakci; přičemž na základě těchto kritérií byly v závěrečné fázi nabídkového řízení zohledněny nabídky předkladatele č. 2 a společnosti Capricorn, která nabídla, že převezme všechna aktiva Nürburgringu, a předložila důkaz o finanční síle svých nabídek ze dne 7. a 11. března 2014. Návrhy smluv o postoupení byly projednávány souběžně s těmito dvěma uchazeči;

–        dne 11. března 2014 schválil věřitelský výbor prodávajících v rámci úpadkového řízení prodávajících prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn, jejíž nabídka činila 77 milionů eur, zatímco nabídka předkladatele č. 2 se pohybovala v rozmezí 47 až 52 milionů eur.

10      Dne 10. dubna 2014 podala žalobkyně stížnost ke Komisi na základě toho, že nabídkové řízení nebylo otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné a nevedlo k prodeji aktiv Nürburgringu za tržní cenu v rozsahu, v němž byla tato aktiva postoupena na místního uchazeče, jehož nabídka byla nižší než její nabídka a který byl zvýhodněn v rámci nabídkového řízení. Podle žalobkyně tak společnost Capricorn obdržela podporu odpovídající rozdílu mezi cenou, kterou zaplatila za nabytí aktiv Nürburgring, a tržní cenou těchto aktiv, a zajistila kontinuitu hospodářských činností prodávajících, takže příkaz k navrácení podpor přijatých prodávajícími měl přejít i na společnost Capricorn.

B.      Napadená rozhodnutí

11      Dne 1. října 2014 vydala Komise rozhodnutí (EU) 2016/151 o státní podpoře Německa SA.31550 (2012/C) (ex 2012/NN) ve prospěch závodní dráhy Nürburgring (Úř. věst. 2016, L 34, s. 1) a dne 13. dubna 2015 opravu uvedeného rozhodnutí zveřejněnou na své internetové stránce (dále jen společně „konečné rozhodnutí“).

12      V článku 2 konečného rozhodnutí Komise konstatovala, že některá opatření podpory ve prospěch prodávajících (dále jen „podpory, které byly poskytnuty prodávajícím“) jsou protiprávní a neslučitelná s vnitřním trhem.

13      Komise v čl. 3 odst. 2 konečného rozhodnutí rozhodla, že Capricorn a její dceřiné společnosti nejsou dotčeny případným navrácením podpor, které byly poskytnuty prodávajícím (dále jen „první napadené rozhodnutí“).

14      V článku 1 poslední odrážce konečného rozhodnutí Komise stanovila, že prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn nepředstavuje státní podporu (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“).

15      Komise totiž měla za to, že nabídkové řízení bylo vedeno otevřeným, transparentním a nediskriminujícím způsobem, že toto řízení vedlo k ceně odpovídající tržní ceně a že mezi prodávajícími a nabyvatelem neexistovala hospodářská kontinuita.

II.    Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

16      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 26. června 2015 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

17      Dopisem ze dne 15. října 2015 předložila Komise žádost o překlad některých příloh žaloby do jazyka řízení.

18      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 3. listopadu 2015 podali prodávající návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením ze dne 18. dubna 2016 předseda osmého senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl.

19      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 3. května 2016 prodávající Tribunál informovali, že svůj návrh na vstup do řízení berou zpět.

20      Usnesením předsedy osmého senátu Tribunálu ze dne 6. července 2016 byli prodávající vyškrtnuti z rejstříku Tribunálu jako vedlejší účastníci a bylo jim uloženo nést vlastní náklady a nahradit náklady žalobkyně, pokud jde o jejich vstup do tohoto řízení.

21      Rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne 3. října 2016 byla projednávaná věc přidělena novému soudci zpravodaji a věc byla přidělena prvním senátu Tribunálu.

22      Dne 31. července 2017 položil Tribunál na základě organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu Komisi písemné otázky, a zároveň ji vyzval, aby na ně písemně odpověděla. Komise předložila svá vyjádření v odpovědi ze dne 6. září 2017.

23      Na návrh prvního senátu rozhodl Tribunál podle článku 28 jednacího řádu o předání věci rozšířenému senátu.

24      Dne 29. listopadu 2017 Tribunál (první rozšířený senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení a na základě organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu vyzval účastníky řízení, aby předložili určité dokumenty, a položil jim písemné otázky, a zároveň je vyzval, aby na ně písemně odpověděli. Žalobkyně předložila svá vyjádření v odpovědích ze dne 14. prosince 2017 a 8. ledna 2018, a Komise v odpovědích ze dne 13. a 21. prosince 2017.

25      V samostatném dokumentu došlém kanceláři Tribunálu dne 24. ledna 2018 navrhla Komise Tribunálu, aby na základě čl. 130 odst. 2 jednacího řádu rozhodl, že projednávaná žaloba je již bezpředmětná a není důvodné rozhodnout ve věci samé.

26      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 30. ledna 2018. Téhož dne Komise podala k zápisu z jednání připomínky.

27      Dne 6. března 2018 vyzval Tribunál na základě organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu účastníky řízení, aby předložili určité dokumenty, a položil jim písemné otázky, a zároveň je vyzval, aby na ně písemně odpověděli. Tribunál rovněž podle článku 24 statutu Soudního dvora Evropské unie vyzval Spolkovou republiku Německo, aby předložila určité dokumenty a položil jí písemné otázky, a zároveň ji vyzval, aby na ně písemně odpověděla. Účastníci řízení a Spolková republika Německo předložili svá vyjádření v odpovědích ze dne 27. března 2018 a ze dne 4. a 9. dubna 2018.

28      Dne 18. května 2018 předložila žalobkyně svá vyjádření k návrhu Komise na nevydání rozhodnutí ve věci samé.

29      Dne 12. června 2018 byla ústní část řízení ukončena.

30      Podáním návrhu v soudní kanceláři Tribunálu dne 20. července 2018 podala Komise podle čl. 113 odst. 2 jednacího řádu návrh na znovuotevření ústní části řízení. Rozhodnutím předsedy prvního rozšířeného senátu Tribunálu ze dne 16. srpna 2018 byl tento návrh zamítnut.

31      V hlavním řízení žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil první a druhé napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

32      V rámci téhož řízení Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        odmítl žalobu jako zčásti nepřípustnou a zamítl žalobu jako zčásti neopodstatněnou, a podpůrně ji zamítl jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

33      Ve vedlejším řízení Komise navrhuje, aby Tribunál rozhodl, že není důvodné rozhodnout ve věci samé, aniž výslovně rozhodne o nákladech řízení.

34      V rámci téhož řízení žalobkyně navrhuje, aby Tribunál zamítl návrh Komise na nevydání rozhodnutí ve věci samé, aniž výslovně rozhodne o nákladech řízení.

III. Právní otázky

35      Za okolností projednávané věci je nezbytné k rozhodování o věci samé připojit návrh Komise na nevydání rozhodnutí ve věci samé a přezkoumat jej společně s návrhy na zrušení prvního a druhého napadeného rozhodnutí, které žalobkyně podala v rámci hlavního řízení.

A.      K přípustnosti návrhu na zrušení prvního napadeného rozhodnutí

36      Žalobkyně se domáhá zrušení prvního napadeného rozhodnutí, kterým Komise poté, co určila, že mezi prodávajícími a nabyvatelem neexistuje hospodářská kontinuita, rozhodla, že nabyvatel není dotčen případným navrácením podpor, které byly poskytnuty prodávajícím.

37      Ve svém druhém žalobním důvodu, vycházejícím z chybného výkladu zásady hospodářské kontinuity totiž žalobkyně zejména tvrdí, že jelikož aktiva Nürburgringu nebyla postoupena za tržní cenu proto, že nabídkové řízení nebylo otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné, a že aktiva Nürburgring nebyla postoupena nejlepšímu uchazeči, existuje mezi prodávajícími a nabyvatelem hospodářská kontinuita, která vyžaduje, aby rozhodnutí o navrácení podpor, které byly poskytnuty prodávajícím, bylo rozšířeno i na společnost Capricorn.

38      Žalobkyně tvrdí, že první napadené rozhodnutí bylo vydáno ve fázi předběžného posouzení, a nikoliv ve formálním vyšetřovacím řízení vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zahájení formálního řízení ze dne 21. března a 7. srpna 2012 se netýkala otázky, zda byla podpora převedena na společnost Capricorn.

39      V žalobní odpovědi Komise tvrdí, že žaloba je nepřípustná v rozsahu, v němž směřuje na zpochybnění prvního napadeného rozhodnutí. Komise zejména tvrdí, pokud jde o rozhodnutí, které souvisí s rozhodnutím vydaným ve formálním vyšetřovacím řízení, kterým byla určena existence neslučitelných podpor, které musí být vráceny, a doplňuje jej, že žalobkyně nemůže být považována za osobně dotčenou pouze proto, že prokázala, že je zúčastněnou stranou, ale že musí prokázat, že její postavení na trhu bylo podstatně dotčeno podporami, které byly poskytnuty prodávajícím, takže se nacházela v situaci, která ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí. Postavení žalobkyně na trhu přitom podle Komise nebylo dotčeno jiným způsobem než postavení jiného uchazeče.

40      Komise však následně dospěla k závěru, že není důvodné, aby Tribunál rozhodl ve věci samé, včetně návrhu na zrušení prvního napadeného rozhodnutí, protože žalobkyně ztratila právní zájem na podání žaloby.

41      V projednávané věci je třeba nejprve zkoumat námitku nepřípustnosti konkrétně vznesenou Komisí v žalobní odpovědi v reakci na návrh na zrušení prvního napadeného rozhodnutí.

42      V odpovědi na tuto námitku nepřípustnosti žalobkyně v zásadě tvrdí, že její postavení na trhu bylo podstatně dotčeno poskytnutím podpory související s postoupením aktiv Nürburgring společnosti Capricorn, neboť prostřednictvím přidělení těchto aktiv byla vyloučena současně z akvizičního trhu Nürburgringu i z trhu jeho provozování.

43      Na prvním místě je třeba připomenout, že v rozsudku ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise (C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 104), Soudní dvůr rozhodl, že rozhodnutí týkající se hospodářské kontinuity je třeba považovat za rozhodnutí, které „souvisí“ s předcházejícím konečným rozhodnutím o dotčených podporách, které mu předchází, a „doplňuje“ jej, neboť upřesňuje jeho působnost, co se týče příjemců předmětných podpor, a osoby povinné podpory vrátit v případě, že po vydání tohoto rozhodnutí došlo k určité události, jako je nabytí aktiv původního příjemce uvedených podpor třetí osobou.

44      V projednávané věci Komise v prvním napadeném rozhodnutí poté, co určila, že mezi prodávajícími a nabyvatelem neexistuje hospodářská kontinuita, rozhodla, že nabyvatel není dotčen případným navrácením podpor, které byly poskytnuty prodávajícím.

45      Je tedy třeba učinit závěr, že první napadené rozhodnutí je rozhodnutí, které „souvisí“ s rozhodnutím vydaným ve formálním vyšetřovacím řízení o podporách, které byly poskytnuty prodávajícím, a „doplňuje“ jej.

46      Na druhém místě je třeba připomenout, že podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU „[k]aždá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností [proti nařizovacím aktům], které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření“.

47      V rozsahu, v němž se první napadené rozhodnutí týká podpor, které byly poskytnuty prodávajícím formou individuální podpory, a nikoli uplatněním režimu podpor, nelze toto rozhodnutí považovat za nařizovací akt ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

48      Podle ustálené judikatury subjekty jiné než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou tímto rozhodnutím osobně dotčeny pouze tehdy, pokud se jich toto rozhodnutí dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo skutkové situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí (rozsudky ze dne ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, EU:C:1963:17, s. 223, a ze dne 19. května 1993, Cook v. Komise, C‑198/91, EU:C:1993:197, bod 20).

49      V oblasti státních podpor za osobně dotčené rozhodnutím Komise, kterým se ukončuje formální vyšetřovací řízení, byly zejména uznány kromě podniku, který je příjemcem podpory, i podniky konkurující posledně uvedenému, které hrály aktivní úlohu v rámci takového řízení, pokud jejich postavení na trhu bylo dotčenou podporou podstatně dotčeno (viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 98 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 5. listopadu 2014, společnosti Vtesse Networks v. Komise, T‑362/10, EU:T:2014:928, bod 53 a citovaná judikatura).

50      Kritérium podstatného dotčení umožňuje určit konkurenty, které podpora individualizuje, takže splňují podmínky přípustnosti stanovené v rozsudku ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise (25/62, EU:C:1963:17). Podpora tedy charakterizuje konkurenty, kteří mají ve vztahu ke všem ostatním osobám právní zájem na podání žaloby, a individualizuje je stejně jako adresáta napadeného rozhodnutí. Skutečnost, zda bylo podstatně dotčeno postavení žalobkyně na trhu, tak přímo nezávisí na výši dotčené podpory, ale na tom, jak závažně může tato podpora uvedené postavení zasáhnout. Takový zásah se u podpor podobné výše může lišit v závislosti na takových kritériích, jakými je dotčený trh, specifická povaha podpory, doba, pro kterou byla poskytnuta, hlavní a vedlejší povaha zasažené činnosti žalující strany a možnosti žalující strany obejít negativní účinky podpory (viz rozsudek ze dne 5. listopadu 2014, Vtesse Networks v. Komise, T‑362/10, EU:T:2014:928, bod 41 a citovaná judikatura).

51      Pouhé postavení potenciálního konkurenta tedy nestačí k tomu, aby bylo jednotlivci přiznáno právo obrátit se na soudy Evropské unie za účelem napadení rozhodnutí, které Komise vydala ve formálním vyšetřovacím řízení.

52      V projednávané věci je třeba konstatovat, že se žalobkyně aktivně zúčastnila řízení, které předcházelo vydání prvního napadeného rozhodnutí, jelikož dne 10. dubna 2014 podala stížnost, protože měla za to, že nabídkové řízení bylo protiprávní a rozhodnutí o navrácení podpor poskytnutých prodávajícím mělo být rozšířeno i na nabyvatele.

53      Z judikatury citované v bodě 49 výše nicméně vyplývá, že z pouhé účasti žalující strany na správním řízení nelze vyvodit, že je aktivně legitimována. Žalobkyně musí v každém případě prokázat, že podpory, které byly poskytnuty prodávajícím, se mohly podstatně dotknout jejího postavení na trhu.

54      V bodě 20 odůvodnění konečného rozhodnutí Komise uvedla, že opatření podpory ve prospěch prodávajících se týkala financování výstavby a provozování zařízení Nürburgringu. V bodech 173 až 176 a 178 odůvodnění téhož rozhodnutí Komise dále uvedla, že trhy, na kterých mohla být těmito opatřeními narušena hospodářská soutěž, jsou trhy pro provoz závodních drah, offroadových areálů, rekreačních areálů, ubytovacích a gastronomických zařízení, center pro bezpečnou jízdu, autoškol, multifunkčních hal a bezhotovostních platebních systémů, stejně jako trhy pro podporu cestovního ruchu, realizaci projektů, výstavbu nemovitostí, řízení podniků a obchod s automobily nebo motocykly (dále jen „relevantní trhy“). V poslední řadě Komise v bodě 180 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvedla, že relevantní trhy lze považovat za trhy s evropským rozměrem.

55      V odpovědi na písemnou otázku položenou Tribunálem v rámci organizačních procesních opatření přijatých dne 29. listopadu 2017 (viz bod 24 výše) žalobkyně připustila, že v okamžiku podání žaloby a před tímto datem, nepůsobila na relevantních trzích. Na relevantních trzích tudíž neměla žádné postavení, které mohlo být, a fortiori podstatně, dotčeno podporami, které byly poskytnuty prodávajícím.

56      Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že v podstatě mohla nabýt aktiva Nürburgringu, a že tudíž mohla vstoupit na relevantní trhy, kdyby s ní v nabídkovém řízení nebylo zacházeno diskriminujícím způsobem (viz bod 10 výše), a že pro ni bylo obtížné nabýt nebo provozovat jiné závodní okruhy s ohledem na ztrátu pověsti a negativní reklamu vyplývající z neúspěchu v nabídkovém řízení, je třeba poukázat na to, že její argumenty před unijním soudem a s ohledem na judikaturu citovanou v bodech 49 až 51 výše nepostačují k tomu, aby ji individualizovaly ve vztahu k podporám, které byly poskytnuty prodávajícím, a ve vztahu k prvnímu napadenému rozhodnutí, a splňovala tak podmínky přípustnosti stanovené v rozsudku ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise (25/62, EU:C:1963:17).

57      Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že je prvním napadeným rozhodnutím osobně dotčena.

58      Je třeba připomenout, že podmínky přípustnosti žaloby jsou kumulativní (rozsudek ze dne 28. března 2012, Ryanair v. Komise, T‑123/09, EU:T:2012:164, bod 199). Ač tak není nutné zkoumat právní zájem žalobkyně na zrušení prvního napadeného rozhodnutí, nebo a fortiori návrh Komise na nevydání rozhodnutí ve věci samé založený na ztrátě právního zájmu žalobkyně na zrušení téhož rozhodnutí, je třeba prohlásit žalobu za nepřípustnou v rozsahu, v němž zní na zrušení uvedeného rozhodnutí z důvodu nedostatku osobního dotčení.

B.      K návrhu na zrušení druhého napadeného rozhodnutí

59      Žalobkyně se rovněž domáhá zrušení druhého napadeného rozhodnutí, kterým Komise stanovila, že prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn nepředstavuje státní podporu.

1.      K přípustnosti a k návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci samé

60      Komise v žalobní odpovědi nezpochybnila přípustnost žaloby v rozsahu, v němž se týká druhého napadeného rozhodnutí. Komise však následně dospěla k závěru, že není důvodné, aby Tribunál rozhodl ve věci samé, včetně návrhu na zrušení druhého napadeného rozhodnutí, protože žalobkyně ztratila jakýkoliv právní zájem na podání žaloby. V této souvislosti Komise zpochybnila i aktivní legitimaci žalobkyně, pokud jde o druhé napadené rozhodnutí.

61      V projednávané věci je nejprve nutné zkoumat, zda je žalobkyně aktivně legitimována ke zrušení druhého napadeného rozhodnutí, než bude zkoumáno, do jaké míry má právní zájem, který přetrvává, na takovém zrušení.

62      Pokud jde o její aktivní legitimaci, žalobkyně tvrdí, že je bezprostředně a osobně dotčena druhým napadeným rozhodnutím. V tomto ohledu zvláštní postavení „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení Rady (ES) č. 659/1999, ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), které je vázáno na zvláštní účel žaloby, postačí k tomu, aby žalobkyně byla podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU individualizována. V poslední řadě je postavení žalobkyně na trhu podle jejího názoru podstatně dotčeno podporou, která byla poskytnuta nabyvateli v rámci nabídkového řízení.

63      Komise v návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci samé tvrdí, že žalobkyně nemůže své postavení zúčastněné strany zakládat na svém postavení zájemce o aktiva Nürburgringu, jelikož ve svém dopise ze dne 26. dubna 2016 zaslaném Komisi, Spolková republika Německo uvedla, že společnost Capricorn zaplatila za aktiva Nürburgringu plnou kupní cenu a vzdala se svého práva vypovědět kupní smlouvu v případě, že Komise rozhodne o navrácení podpor, které byly poskytnuty prodávajícím. Komise rovněž tvrdí, že žalobkyně nemůže své postavení zúčastněné strany zakládat na svém postavení konkurenta společnosti Capricorn, jelikož její odpovědi na otázky položené Tribunálem na základě organizačních procesních opatření přijatých dne 29. listopadu 2017 (viz bod 24 výše) umožňují, aby bylo konstatováno, že žalobkyně nepůsobila na relevantních trzích.

64      V rámci řízení o kontrole státních podpor je třeba rozlišovat fázi předběžného posouzení podpor podle čl. 108 odst. 3 SFEU, jejímž cílem je pouze umožnit Komisi, aby si utvořila prvotní názor na částečnou nebo plnou slučitelnost dotčené podpory, a dále fázi přezkumu upravenou v čl. 108 odst. 2 SFEU, která má Komisi umožnit, aby získala úplné informace o veškerých skutečnostech případu. Pouze v rámci řízení upraveného posledně uvedeným ustavením stanoví Smlouva o FEU procesní záruku, v rámci které je Komise povinna vyzvat zúčastněné strany, aby předložily své připomínky (rozsudky ze dne 19. května 1993, Cook v. Komise, C‑198/91, EU:C:1993:197, bod 22; ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise, C‑225/91, EU:C:1993:239, bod 16, a ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise, C‑521/06 P, EU:C:2008:422, bod 35).

65      Jestliže Komise, přestože nezahájila formální vyšetřovací řízení stanovené v čl. 108 odst. 2 SFEU, konstatuje rozhodnutím vydaným podle odstavce 3 téhož článku, že státní opatření není podporou neslučitelnou s vnitřním trhem, mohou se osoby, jimž svědčí uvedená procesní záruka, domoci jejího dodržení, pouze pokud mají možnost toto rozhodnutí napadnout před unijním soudem. Z těchto důvodů unijní soud prohlásí za přípustnou žalobu znějící na zrušení takového rozhodnutí podanou zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU, pokud původce této žaloby jejím podáním usiluje o ochranu procesních práv, kterých požívá na základě posledně uvedeného ustanovení (rozsudek ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise, C‑521/06 P, EU:C:2008:422, bod 36).

66      Je tak třeba mít za to, že na každou zúčastněnou stranu se musí pohlížet tak, že je bezprostředně a osobně dotčena rozhodnutím o neexistenci podpory vydaným ve fázi předběžného posouzení (rozsudek ze dne 28. března 2012, Ryanair v. Komise, T‑123/09, EU:T:2012:164, bod 68), přičemž je třeba připomenout, že pokud taková strana podala stížnost, je odmítnutí Komise vyhovět této stížnosti v každém případě považováno za odmítnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (rozsudek ze dne 18. listopadu 2010, NDSHT v. Komise, C‑322/09 P, EU:C:2010:701, body 51 až 54).

67      V projednávané věci se strany shodují na skutečnosti, že druhé napadené rozhodnutí je rozhodnutím vydaným ve fázi předběžného posouzení podpor podle čl. 108 odst. 3 SFEU a nikoliv ve formálním vyšetřovacím řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nelze z důvodů uvedených v bodech 55 až 57 výše považovat za osobu, která splňuje podmínky přípustnosti, jak byly stanoveny v rozsudku ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise (25/62, EU:C:1963:17), je třeba k tomu, aby bylo možné určit, zda je aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost druhého napadeného rozhodnutí, ověřit, zda je z právního hlediska dostatečně prokázáno, že je zúčastněnou stranou.

68      Podle čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999 se za „zúčastněnou stranu“ považuje kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory. Jinými slovy, jde o neurčitý okruh adresátů. Toto ustanovení však nevylučuje, aby podniku, který není přímým konkurentem příjemce podpory, bylo přiznáno postavení „zúčastněné strany“, jestliže tvrdí, že poskytnutím této podpory by mohly být dotčeny jeho zájmy. Postačí, když tento podnik právně dostačujícím způsobem prokáže, že podpora může mít konkrétní dopad na jeho situaci (viz rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, body 63 až 65 a citovaná judikatura).

69      Z toho v zásadě vyplývá, že jakýkoliv podnik, který uplatňuje existující či potenciální soutěžní vztah může být „zúčastněnou stranou“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU.

70      V projednávané věci je třeba mít za to, že žalobkyně prokázala svojí aktivní účastí až do závěrečné fáze nabídkového řízení a stížností, kterou v rámci tohoto řízení podala ke Komisi, svoji opravdovou vůli vstoupit na relevantní trhy, a tím prokázala i postavení potenciálního konkurenta společnosti Capricorn, která měla podle uvedené stížnosti a s ohledem na konkrétní okolnosti prodeje aktiv Nürburgringu mít prospěch ze státní podpory, kterou Komise zamítla v druhém napadeném rozhodnutí.

71      S ohledem na úvahy uvedené v bodech 68 a 69 výše a na výše uvedená posouzení je proto třeba v souvislosti s druhým napadeným rozhodnutím uznat žalobkyni za zúčastněnou stranu.

72      Pokud jde o právní zájem žalobkyně na podání žaloby, Komise ve svém návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci samé uvádí, že žalobkyně tento zájem pozbyla, a to zejména z toho důvodu, že společnost Capricorn zaplatila za tato aktiva plnou kupní cenu aktiv Nürburgringu a vzdala se svého práva vypovědět kupní smlouvu v případě, že Komise rozhodne o navrácení podpor, které byly poskytnuty prodávajícím (viz bod 63 výše).

73      Je však třeba připomenout, že „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU mají zájem na zrušení rozhodnutí vydaného ve fázi předběžného posouzení, jestliže by podle ustanovení článku 108 SFEU takové zrušení vyžadovalo, aby Komise zahájila formální vyšetřovací řízení a umožnila jim podat připomínky, a ovlivnit tak nové rozhodnutí Komise (rozsudek ze dne 10. února 2009, Deutsche Post a DHL International v. Komise, T‑388/03, EU:T:2009:30, body 62 a 64). V projednávané věci má žalobkyně zájem na zrušení druhého napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž první částí čtvrtého žalobního důvodu zpochybňuje skutečnost, že toto rozhodnutí, kterým byla konstatována neexistence podpory poskytnuté společnosti Capricorn v rámci nabídkového řízení, bylo vydáno, aniž Komise zahájila formální vyšetřovací řízení, čímž porušila procesní práva žalobkyně jakožto zúčastněné strany.

74      Zruší-li Tribunál druhé napadené rozhodnutí z důvodu porušení procesních práv žalobkyně, Komise v zásadě musí zahájit formální vyšetřovací řízení týkající se prodeje aktiv Nürburgringu a vyzvat žalobkyni jakožto zúčastněnou stranu, aby se k věci vyjádřila. Zrušení druhého napadeného rozhodnutí proto samo o sobě může mít právní důsledky pro žalobkyni jakožto zúčastněnou stranu.

75      Je tedy třeba učinit závěr, pokud jde o druhé napadené rozhodnutí, že žalobkyně je aktivně legitimována jakožto zúčastněná strana a má právní zájem na podání žaloby, který přetrvává, směřující k ochraně procesních práv, kterých požívá na základě čl. 108 odst. 2 SFEU.

76      Z toho vyplývá, že návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé předložený Komisí je třeba zamítnout a že projednávaná žaloba je přípustná v rozsahu, v němž se týká druhého napadeného rozhodnutí a v němž směřuje k ochraně procesních práv žalobkyně, kterých požívá na základě čl. 108 odst. 2 SFEU.

2.      K věci samé

a)      Úvodní poznámky k rozsahu soudního přezkumu rozhodnutí o neexistenci podpory, které bylo vydáno ve fázi předběžného posouzení

77      Na úvod je třeba připomenout, že článek 108 odst. 3 SFEU a článek 4 nařízení č. 659/1999 zavádějí fázi předběžného posouzení oznámených podpůrných opatření, jejímž cílem je umožnit Komisi, aby si utvořila prvotní názor na slučitelnost dotčené podpory s vnitřním trhem. Tato fáze končí konstatováním Komise, že toto opatření nepředstavuje podporu, anebo že spadá do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU. V posledně uvedeném případě pak uvedené opatření může vyvolávat, nebo naopak nevyvolávat pochybnosti o jeho slučitelnosti s vnitřním trhem (rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, bod 43).

78      Jestliže Komise ve fázi předběžného posouzení vydá rozhodnutí, kterým konstatuje, že státní opatření není podporou neslučitelnou s vnitřním trhem, rovněž tím implicitně odmítá zahájit formální vyšetřovací řízení. Tato zásada se uplatní jak v případě, že Komise vydá rozhodnutí, protože má za to, že podpora je slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 4 odst. 3 nařízení č. 659/1999, tzv. „rozhodnutí nevznášet námitky“, tak v případě, že Komise je toho názoru, že opatření nespadá do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU a není tedy podporou podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 659/1999 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise, C‑521/06 P, EU:C:2008:422, bod 52, a ze dne 28. března 2012, Ryanair v. Komise, T‑123/09, EU:T:2012:164, bod 68).

79      Podle judikatury platí, že v případě, že žalující strana navrhuje zrušit rozhodnutí, které prohlašuje, že dotčené opatření nepředstavuje státní podporu nebo rozhodnutí nevznášet námitky, zpochybňuje tím především skutečnost, že Komise vydala rozhodnutí k dotčené podpoře, aniž zahájila formální vyšetřovací řízení, a tím porušila její procesní práva. Za účelem vyhovění jejímu návrhu na neplatnost může žalobkyně pro účely ochrany procesních práv, která jí svědčí v rámci formálního vyšetřovacího řízení, uplatnit jakýkoliv důvod, který jí umožní prokázat, že posouzení informací a skutečností, které Komise měla nebo mohla mít k dispozici ve fázi předběžného posouzení dotčeného opatření, mělo vyvolat pochybnosti ohledně jeho kvalifikace jako státní podpory nebo jeho slučitelnosti s vnitřním trhem (rozsudky ze dne 13. června 2013, Ryanair v. Komise, C‑287/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:395, bod 60, a ze dne 25. listopadu 2014, Ryanair v. Komise, T‑512/11, nezveřejněný, EU:T:2014:989, bod 31).

80      Takový důkaz o existenci pochybností může být předložen zejména prostřednictvím souboru shodujících se nepřímých důkazů, přičemž to, zda existují pochybnosti, musí být zjišťováno, pokud jde o rozhodnutí, kterým se konstatuje, že dotčené opatření nepředstavuje státní podporu, jak z okolností vydání uvedeného rozhodnutí, především z délky fáze předběžného posouzení, tak z jeho obsahu tím, že se porovná posouzení, z nichž Komise v uvedeném rozhodnutí vycházela, se skutečnostmi, které Komise měla nebo mohla mít k dispozici, když se vyjádřila ke slučitelnosti dotčené státní podpory (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2013, 3F v. Komise, C‑646/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:36, bod 31).

81      Komise je tak povinna zahájit formální vyšetřovací řízení zejména tehdy, pokud se s ohledem na informace, které získala nebo které mohla mít k dispozici v průběhu předběžného posouzení, musí nadále vypořádat se závažnými obtížemi spojenými s posouzením dotčeného opatření. Tato povinnost vyplývá přímo z čl. 108 odst. 3 SFEU, jak je vykládán judikaturou, a je potvrzena článkem 4 nařízení č. 659/1999, pokud Komise po předběžném posouzení konstatuje, že dotčené opatření vyvolává pochybnosti ohledně jeho kvalifikace jako podpory nebo slučitelnosti s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2016, Club Hotel Loutraki a další v. Komise, C‑131/15 P, EU:C:2016:989, body 30 až 33, a ze dne 12. února 2008, BUPA a další v. Komise, T‑289/03, EU:T:2008:29, bod 328). V takovém případě Komise nemůže odmítnout zahájení formálního vyšetřovacího řízení s odvoláním na jiné okolnosti, jako jsou zájmy třetích stran, hlediska hospodárnosti řízení či jakékoliv jiné důvody správní či politické vhodnosti (rozsudek ze dne 10. února 2009, Deutsche Post a DHL International v. Komise, T‑388/03, EU:T:2009:30, bod 90).

82      Ve stadiu soudního řízení se soudní přezkum unijního soudu musí zaměřit na to, zda s ohledem na argumenty a důkazy předložené v projednávané věci žalobkyní, byla posouzení, z kterých Komise vycházela v rozhodnutí o neexistenci podpory, s to vyvolat pochybnosti a tudíž odůvodnit zahájení formálního vyšetřovacího řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. května 1993, Cook v. Komise, C‑198/91, EU:C:1993:197, bod 31, a ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise, C‑225/91, EU:C:1993:239, bod 34).

b)      Úvodní poznámky k předmětu žaloby

83      První část čtvrtého žalobního důvodu vychází z porušení procesních práv žalobkyně v rozsahu, v němž Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU navzdory existenci vážných obtíží při posuzování dotčeného opatření.

84      K prokázání, že při posuzování dotčeného opatření existovaly tyto vážné obtíže, žalobkyně v rámci této části zejména tvrdí, že druhé napadené rozhodnutí je stiženo právními omyly, nesprávným posouzením a vadou v odůvodnění. Tyto chyby a vadu v odůvodnění žalobkyně kromě toho uplatňuje i v prvním žalobním důvodu, který se týká nesprávného výkladu pojmu „státní podpora“, v třetím žalobním důvodu týkajícím se nezohlednění pokračování v prodeji podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, postoupením na dalšího nabyvatele, a v pátém žalobním důvodu týkajícím se selhání ze strany státu.

85      Na prvním místě je tudíž třeba zkoumat první část čtvrtého žalobního důvodu, poté ve spojení s touto části, vycházející z porušení procesních práv žalobkyně, první, třetí a pátý žalobní důvod, aby bylo možné posoudit, zda argumenty uplatněné na jejich podporu umožňují určit vážné obtíže při posuzování dotčeného opatření, kvůli nimž by Komise bývala povinna zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, jak to judikatura umožňuje Tribunálu (viz rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, body 56 a 58).

86      Na druhém místě bude třeba zkoumat druhou, třetí a čtvrtou část čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z dalších porušení procesních práv žalobkyně, která rovněž mohla mít vliv na zjištění Komise ve druhém napadeném rozhodnutí o neexistenci vážných obtíží při posuzování dotčeného opatření odůvodňujících zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Druhá část čtvrtého žalobního důvodu vychází z porušení čl. 20 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 659/1999 a třetí a čtvrtá část čtvrtého žalobního důvodu vycházejí z toho, že Komise neprovedla pečlivý a nestranný přezkum nabídkového řízení. Je třeba připomenout, že druhý žalobní důvod, vycházející z existence hospodářské kontinuity, byl zaměřen pouze na první napadené rozhodnutí, k němuž žalobkyně není aktivně legitimována.

c)      K první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z existence vážných obtíží při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu

87      Žalobkyně se na prvním místě dovolává doby trvání fáze předběžného posouzení a na druhém místě obsahu druhého napadeného rozhodnutí.

1)      K době trvání fáze předběžného posouzení

88      Žalobkyně tvrdí, že Komise několikrát odložila své rozhodnutí, zejména mezi 23. červnem a 1. říjnem 2014, kdy bylo konečně vydáno konečné rozhodnutí. Kromě toho byla dne 13. dubna 2015 vydána oprava konečného rozhodnutí, což je více než jeden rok poté, co žalobkyně podala svou stížnost ke Komisi.

89      Komise tvrdí, že se při předběžném posouzení nepotýkala se závažnými obtížemi.

90      Je třeba připomenout, že v případě, kdy sporná státní opatření nebyla dotyčným státem oznámena, Komise není povinna přezkoumat tato opatření ve stanovené lhůtě. Komise však je povinna provést pečlivý přezkum stížnosti poukazující na existenci podpory neslučitelné s vnitřním trhem, přičemž přiměřenost doby trvání fáze předběžného posouzení musí být posouzena v závislosti na zvláštních okolnostech každé věci, a zejména jejím kontextu, jednotlivých fázích řízení, které je Komise povinna vést a složitosti věci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. září 2011, 3F v. Komise, T‑30/03 RENV, EU:T:2011:534, body 57 a 58 a citovaná judikatura).

91      Komise v projednávané věci obdržela stížnost žalobkyně dne 10. dubna 2014. Tato stížnost se týkala prodeje aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn za nižší než tržní cenu, a existence hospodářské kontinuity mezi prodávajícími a společností Capricorn, která podle žalobkyně odůvodňuje to, aby rozhodnutí o navrácení podpor poskytnutých prodávajícím bylo rozšířeno i na Capricorn. V souvislosti s prodejem aktiv Nürburgringu byly kromě toho podány tři další stížnosti. Konečné rozhodnutí bylo přijato dne 1. října 2014, tedy méně než šest měsíců po obdržení stížnosti žalobkyně. Taková lhůta nepřekračuje to, co vyplývá z prvního zkoumání otázek týkajících se prodeje aktiv Nürburgringu za cenu nižší než tržní, a nedokládá tedy existenci závažných obtíží při posuzování dotčeného opatření, které by odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

92      Z toho vyplývá, že tuto výtku je třeba zamítnout.

2)      K obsahu druhého napadeného rozhodnutí

93      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že druhé napadené rozhodnutí samo o sobě svědčí o existenci závažných obtíží, a uplatňuje k této věci, že přezkum Komise byl neúplný. Nedostatky se podle žalobkyně týkaly zejména posouzení otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné povahy nabídkového řízení, a to určitých skutečností, které byly v tomto ohledu relevantní, jako je převod aktiv Nürburgringu na dalšího nabyvatele, toho, zda tento postup vedl k prodeji uvedených aktiv uchazeči s nejvyšší nabídkou, a posouzení skutečnosti, že společnost Capricorn nebyla schopna splnit závazný požadavek na zajištění zaplacení prodejní ceny.

94      Právní omyly, kterých se kromě toho Komise podle žalobkyně dopustila v souvislosti s nesprávným uplatněním čl. 107 odst. 1 SFEU a článku 14 nařízení č. 659/1999, jakož i v souvislosti s porušením povinnosti uvést odůvodnění, potvrzují podle žalobkyně existenci závažných obtíží při posuzování dotčeného opatření, které odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

95      Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

96      Nejprve je třeba poznamenat, že Komise v bodě 285 odůvodnění konečného rozhodnutí při posuzování okolností případu konstatovala, že „prodej aktiv [Nürburgringu] nepředstavuje státní podporu“.

97      V bodě 281 odůvodnění konečného rozhodnutí Komise uvedla, že nenalezla „žádný důkaz o porušení zásady otevřeného, transparentního, nediskriminujícího a ničím nepodmíněného nabídkového řízení pro prodej aktiv [Nürburgringu], ani o nabídce, která by byla vyšší než nabídka ceny společnosti Capricorn se zajištěným financováním.“

98      Zejména v bodech 240, 261, 266, 271, 276 a 280 odůvodnění konečného rozhodnutí měla Komise za to, že Capricorn podala nejlepší nabídku se zárukou financování. Pokud jde o tuto záruku, Komise určila, že od dubna 2014 měla k dispozici dopis Deutsche Bank AG ze dne 10. března 2014, který podporoval nabídku společnosti Capricorn (dále jen „dopis Deutsche Bank ze dne 10. března 2014“). Není proto důvod pochybovat o tvrzení Komise, že provedla vlastní analýzu uvedeného dopisu a rozhodla, že dopis je zárukou financování, jehož závaznou povahu potvrdily německé orgány.

99      Argument týkající se záruky financování nabídky, kterou předložila společnost Capricorn, a toho, zda nabídkové řízení vedlo k prodeji uvedených aktiv uchazeči s nejvyšší nabídkou, je tedy nepodložený.

100    Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise neprovedla úplný přezkum nabídkového řízení. Konkrétně konečné rozhodnutí nezmiňuje pokračování v prodeji.

101    V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že nedostatečná nebo neúplná povaha přezkumu provedeného Komisí během fáze předběžného posouzení naznačuje existenci obtíží, jež by odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení (viz rozsudek ze dne 11. října 2016, Søndvoraisen v. Komise, T‑167/14, EU:T:2016:603, bod 24 a citovaná judikatura).

102    Judikatura obecně rovněž uvádí, že legalita rozhodnutí v oblasti státních podpor musí být posuzována v závislosti na informacích, které měla nebo mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej vydala (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 81), přičemž je třeba připomenout, že informace, které Komise „mohla mít k dispozici“, jsou informace, které se jevily být relevantní pro posouzení, jež je třeba provést, a které mohla na svou žádost získat v průběhu předběžného posouzení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2017, Komise v. Frucona Košice, C‑300/16 P, EU:C:2017:706, bod 71).

103    Skutečnost, že Komise dle názoru žalobkyně neodpověděla na některé z výtek, které tato žalobkyně vznesla, neznamená, že se nemohla vyjádřit k dotčenému opatření na základě informací, které měla a mohla mít k dispozici, a že proto měla zahájit formální vyšetřovací řízení, aby doplnila své šetření (rozsudek ze dne 28. března 2012, Ryanair v. Komise, T‑123/09, EU:T:2012:164, bod 130).

104    V projednávané věci nelze Komisi vytýkat, že v konečném rozhodnutí nevyjádřila k pokračování v prodeji podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, postoupením na dalšího nabyvatele, k čemuž podle žalobkyně došlo dne 28. října 2014 na základě svěřenské smlouvy ze dne 5. října 2014, a tedy po vydání uvedeného rozhodnutí.

105    V poslední řadě žalobkyně tvrdí, že právní omyly, kterých se dopustila Komise, související s nesprávným uplatněním čl. 107 odst. 1 SFEU a článku 14 nařízení č. 659/1999, jakož i porušení povinnosti uvést odůvodnění potvrzují existenci závažných obtíží. Posouzení tohoto argumentu se překrývá s přezkumem prvního a pátého žalobního důvodu, které se týkají uvedených právních omylů a nedostatečného odůvodnění, který bude proveden níže.

106    S ohledem na výtky, které budou zkoumány v rámci prvního a pátého žalobního důvodu, tak argumenty uplatněné na podporu první části čtvrtého žalobního důvodu neumožňují prokázat, že se Komise ve fázi předběžného posouzení potýkala s obtížemi při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, jež by vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení. První část čtvrtého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

d)      K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného výkladu pojmu „státní podpora“, pokud jde o poskytnutí státní podpory nabyvateli v rámci nabídkového řízení

107    V prvním žalobním důvodu, který se skládá ze tří částí, žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně vyložila pojem „státní podpora“ ve smyslu článek 107 SFEU, když dospěla k závěru, že v rámci nabídkového řízení nebyla nabyvateli poskytnuta žádná státní podpora.

1)      K první části prvního žalobního důvodu, týkající se zvýhodnění poskytnutého nabyvateli v nabídkovém řízení

108    V první části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že nabyvateli bylo v nabídkovém řízení poskytnuto zvýhodnění. Uvedené řízení nebylo podle žalobkyně transparentní. Konkrétně má za to, že prodávající ani KPMG jasně neinformovali uchazeče o platných lhůtách, takže byli uvedeni v omyl, pokud jde o lhůtu pro předložení konečné nabídky. Nabyvatel podle žalobkyně předložil svoji konečnou nabídku až dne 10. března 2014, den před tím, než byl určen jako úspěšný uchazeč o aktiva Nürburgringu, takže lhůta měla být de facto prodloužena až do tohoto data.

109    Žalobkyně kromě toho tvrdí, že nabídkové řízení bylo diskriminující. Konkrétně jednání na podzim roku 2013 podle žalobkyně probíhala se zástupci prodávajících a nabyvatelem, nikoli však s jejími zástupci, a to navzdory nezajištěnému financování ze strany nabyvatele. Zejména bylo nabyvateli umožněno zúčastnit se jednání vedoucích prodávajících. Argument Komise vycházející ze skutečnosti, že žádný z uchazečů neposkytl záruku na financování celé kupní ceny, a že proto prodávající neporušili zásadu rovného zacházení, když v průběhu nabídkového řízení zmírnili požadavek na zajištěné financování, je podle žalobkyně kromě toho chybný, jelikož tato úprava podmínek zadávacího řízení nebyla sdělena všem uchazečům.

110    Žalobkyně dále tvrdí, že nabyvatel neodůvodnil zajištěné financování v rozsahu, v němž především předložil pouze jeden příslib v podobě dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014, a sice nezávazné prohlášení o záměru, a v rozsahu, v němž tento dopis byl pouze předběžným návrhem, jehož závazné účinky podléhaly splnění dodatečných podmínek a konečnému rozhodnutí Deutsche Bank.

111    V poslední řadě žalobkyně tvrdí, že nabídla vyšší kupní cenu a zajištěné financování.

112    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

113    S ohledem na výtky, které byly podány v první části prvního žalobního důvodu, je třeba určit, zda Komise při posuzování bezvadnosti nabídkového řízení byla s to vyloučit existenci závažných obtíží při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, jež mohly odůvodnit zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

114    Podle ustálené judikatury v případě, že podnik, který obdržel státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, je získán za tržní cenu, a sice za nejvyšší cenu, kterou by byl ochoten zaplatit soukromý investor za normálních podmínek hospodářské soutěže za tuto společnost ve stavu, v němž se – zejména po obdržení státní podpory – nachází, je prvek podpory ohodnocen tržní cenou a zahrnut do kupní ceny. Za těchto podmínek nelze mít za to, že nabyvatel byl zvýhodněn oproti ostatním hospodářským subjektům na trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Německo v. Komise, C‑277/00, EU:C:2004:238, bod 80 a citovaná judikatura).

115    Pokud se naopak prodej aktiv příjemce státní podpory uskuteční za nižší než tržní cenu, neodůvodněné zvýhodnění může být převedeno na nabyvatele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. března 2012, Ryanair v. Komise, T‑123/09, EU:T:2012:164, bod 161).

116    Pro účely ověření tržní ceny lze zejména vzít v úvahu formu převodu společnosti, například formu veřejného nabídkového řízení, o níž se má za to, že zaručuje prodej za tržních podmínek. Z toho vyplývá, že je-li podnik prodáván prostřednictvím otevřeného, transparentního a ničím nepodmíněného nabídkového řízení, je možno předpokládat, že tržní cena odpovídá nejvyšší nabídce, musí být ovšem prokázáno, zaprvé že tato nabídka má sílu závazku a je věrohodná a zadruhé že zohlednění jiných hospodářských faktorů než faktoru ceny není odůvodněné (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. října 2013, Land Burgenland a další v. Komise, C‑214/12 P, C‑215/12 P a C‑223/12 P, EU:C:2013:682, body 93 a 94, a ze dne 16. července 2015, BVVG, C‑39/14, EU:C:2015:470, bod 32).

117    Podle judikatury platí, že otevřená a transparentní povaha nabídkového řízení je posuzována podle souboru přímých a nepřímých důkazů na základě individuálních okolností dané věci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Německo v. Komise, C‑277/00, EU:C:2004:238, bod 95).

118    Ve světle judikatury připomenuté v bodech 114 až 117 výše je třeba v projednávané věci zkoumat opodstatněnost jednotlivých výtek předložených v první části prvního žalobního důvodu s přihlédnutím ke skutečnosti, že v této souvislosti Tribunál nemůže rozhodovat přímo o samotné legalitě nabídkového řízení.

i)      K výtce, vycházející z netransparentnosti nabídkového řízení

119    Vzhledem k tomu, že žalobkyně poukazuje na netransparentní povahu nabídkového řízení, je třeba připomenout (viz bod 9 sedmá odrážka výše), že lhůta pro předložení potvrzujících nabídek byla stanovena na 11. prosince 2013, jak vyplývá z dopisu KPMG ze dne 17. října 2013, a poté na 17. února 2014, jak vyplývá z dopisu KPMG ze dne 17. prosince 2013. V posledně uvedeném dopise bylo uvedeno, že budou zohledněny rovněž nabídky předložené po uplynutí lhůty. Bylo v něm však upřesněno, že prodávající mohou krátce po uplynutí lhůty pro podání nabídek vybrat úspěšného nabyvatele.

120    Jak Komise správně uvádí, možnost předložit nabídku po 17. únoru 2014 tedy byla známa všem uchazečům. Stejně tak skutečnost, že nabyvatel mohl předložit svou konečnou nabídku dne 10. března 2014, tedy po uplynutí lhůty, a od 11. března 2014 byl označován jako úspěšný uchazeč, je plně v souladu s ujednáními z dopisu společnosti KPMG ze dne 17. prosince 2013.

121    Z toho vyplývá, že tato výtka neumožňuje prokázat, že Komise měla mít pochybnosti o existenci zvýhodnění, které bylo poskytnuto nabyvateli v nabídkovém řízení z důvodu jeho netransparentní povahy, pokud jde o lhůtu pro předložení potvrzující nabídky.

ii)    K výtce, vycházející z diskriminující povahy nabídkového řízení

122    V rámci této výtky žalobkyně tvrdí, že nabídkové řízení bylo diskriminující. Nabyvatel podle jejího názoru neprokázal zajištěné financování, jelikož dopis Deutsche Bank ze dne 10. března 2014, který byl předložen na podporu jeho nabídky schválené dne 11. března 2014, neměl závazný účinek.

123    Dopis KPMG zaslaný zainteresovaným investorům dne 17. října 2013 uváděl, že jakékoliv finanční prostředky poskytnuté třetí osobou musí být založeny na závazném příslibu financování (viz bod 9 devátá odrážka výše). Je tedy třeba ověřit, zda posouzení provedené Komisí shodné s analýzou německých orgánů bylo s to vyloučit existenci pochybností o závaznosti dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014.

124    Zaprvé v dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014 se uvádí, že Deutsche Bank je připravena poskytnout nabyvateli úvěr ve výši 45 milionů eur. V dopise jsou podrobně popsány podmínky tohoto financování, což ukazuje na to, že Deutsche Bank provedla důkladnou analýzu podkladů a že mezi ní a nabyvatelem došlo k výměně informací, jak správně tvrdí Komise.

125    Zadruhé dopis Deutsche Bank ze dne 10. března 2014 opakovaně odkazuje na příslib Deutsche Bank ve prospěch společnosti Capricorn, který poskytla v uvedeném dopisu. Deutsche Bank tedy měla za to, že je uvedeným dopisem vázána.

126    V tomto ohledu, jak správně tvrdí Komise, srovnání dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014 se dvěma přípravnými a nezávaznými dopisy Deutsche Bank ze dne 17. a 25. února 2014 potvrzuje závaznou povahu dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014. V dopise ze dne 17. února 2014 je tak uvedeno, že nepředstavuje příslib Deutsche Bank, na rozdíl od dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014, který odkazuje na příslib Deutsche Bank vůči společnosti Capricorn, který Deutsche Bank poskytla v tom samém dopisu.

127    V poslední řadě se v dopise Deutsche Bank ze dne 10. března 2014 uvádí, že příslib, který Deutsche Bank poskytla, podléhá třem podmínkám. Tyto podmínky (uskutečnění transakce, neexistence významné změny týkající se nabytých aktiv, neexistence protiprávnosti) přitom umožňovaly Deutsche Bank zprostit se svého závazku pouze v případě, že by nabytí aktiv neproběhlo za stanovených podmínek.

128    S ohledem na předcházející úvahy Komise podle všeho neměla mít pochybnosti o závazné povaze dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014.

129    Naopak a jak uvedla Komise v bodě 272 odůvodnění konečného rozhodnutí, žalobkyně nikdy nepřeložila důkaz o financování.

130    Dne 30. září 2013 žalobkyně předložila orientační nabídku na veškerá aktiva Nürburgringu ve výši 150 milionů eur. Tato nabídka neobsahovala důkazy o její schopnosti financování, na což byla upozorněna společností KPMG v dopisech ze dne 11. a 17. prosince 2013, jakož i v dopise ze dne 18. prosince 2013. Žalobkyně rovněž obdržela od společnosti KPMG dopis ze dne 17. října 2013, ve kterém se uvádělo, že jakékoliv finanční prostředky poskytnuté třetí osobou musí být založeny na závazném příslibu financování.

131    Dne 17. února 2014 žalobkyně předložila konečnou nabídku ve výši 110 milionů eur na veškerá aktiva. Tvrdila přitom, že obdržela závazný příslib financování od společnosti DRC Capital LLP ve výši 30 milionů eur. K nabídce však nebyl připojen žádný dokument od DRC Capital, na což společnost KPMG upozornila žalobkyni e-mailem ze dne 18. února 2014.

132    Dne 21. února 2014 žalobkyně uvedla, že by měla být schopna ve lhůtě dvou až pěti týdnů získat všechny závazné přísliby financování. Dne 11. března 2014 poskytla aktualizovanou verzi konečné nabídky v celkové výši 150 milionů eur a potvrdila, že předloží všechny závazné přísliby financování do 31. března 2014. Žalobkyně v poslední řadě tvrdí, že dne 26. března 2014 obdržela příslib financování od Jupiter Financial, avšak přiznává, že jej nikdy nepředala společnosti KPMG. V e-mailu ze dne 9. dubna 2014 KPMG informovala žalobkyni, že od ní stále neobdržela písemné potvrzení poskytnuté třetí osobou ohledně financování její nabídky.

133    Z výše uvedeného vyplývá, že nabyvatel, jehož nabídka byla vybrána, disponoval dvěma přípravnými dopisy Deutsche Bank ze dne 17. a 25. února 2014, a poté dopisem Deutsche Bank ze dne 10. března 2014, o jehož závaznosti Komise podle všeho neměla mít pochybnosti, zatímco žalobkyně, jejíž nabídka nebyla vybrána, vůbec nepředložila jakýkoliv důkaz o financování. Žalobkyni byl nadto požadavek na závazný příslib financování opakovaně připomínán.

134    S ohledem na předcházející úvahy není důvodné mít za to, že Komise s ohledem na právní a skutkové poznatky uplatněné žalobkyní měla mít pochybnosti o existenci zvýhodnění poskytnutého nabyvateli v nabídkovém řízení z důvodu netransparentní povahy nabídkového řízení, pokud jde o požadavek na závazný příslib financování.

iii) K výtce, která se týká výše a financování nabídek společnosti Capricorn a žalobkyně

135    V rámci této výtky žalobkyně tvrdí, že nabídla nejvyšší kupní cenu, jakož i zajištěné financování, zatímco nabídka společnosti Capricorn, která byla nakonec vybrána, byla nižší než nabídka žalobkyně a neměla zajištěné financování.

136    Vzhledem k tomu, že výše konečné nabídky, kterou žalobkyně předložila, činila 110 milionů eur, zatímco výše nabídky společnosti Capricorn činila 77 milionů eur, žalobkyně správně tvrdí, že nabídla vyšší kupní cenu než společnost Capricorn.

137    V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 116 výše však lze předpokládat, že tržní cena odpovídá nejvyšší nabídce předložené v otevřeném, transparentním a ničím nepodmíněném nabídkovém řízení pouze tehdy, pokud se prokáže, že tato nabídka je závazná a věrohodná.

138    V projednávané věci podle dopisů KPMG zaslaných zainteresovaným investorům ve dnech 19. července a 17. října 2013 měli být tito investoři vybráni mimo jiné s ohledem na požadavek na zajištění transakce (viz bod 9 devátá odrážka výše).

139    Žalobkyně tedy nesprávně tvrdí, že nabídla zajištěné financování, protože vůbec nepředložila jakýkoliv důkaz o financování. Z bodu 272 odůvodnění konečného rozhodnutí vyplývá, že německé orgány mohly v případě neexistence důkazů o její finanční schopnosti a solventnosti zpochybnit její schopnost shromáždit potřebné finanční prostředky k uhrazení kupní ceny, kterou nabídla, a tedy zpochybnit důvěryhodnost její nabídky a to, zda vyhověla požadavku na zajištění zaplacení kupní ceny.

140    Společnost Capricorn naproti tomu disponovala nejprve dvěma přípravnými dopisy Deutsche Bank ze dne 17. a 25. února 2014, a poté dopisem Deutsche Bank ze dne 10. března 2014, jehož závaznost, jak již bylo posouzeno, nemusela vyvolávat pochybnosti ze strany Komise (viz body 128 a 133 výše).

141    Jak bylo kromě toho uvedeno v bodě 273 odůvodnění konečného rozhodnutí, závěrečné fáze jednání vedených v rámci nabídkového řízení se zúčastnili pouze předkladatel nabídky č. 2 a společnost Capricorn, přičemž nabídky obou dvou byly nižší než nabídka žalobkyně, ale zahrnovaly přísliby financování. Prodávající proto porovnali nabídku společnosti Capricorn právě s nabídkou předkladatele nabídky č. 2. To potvrzuje i skutečnost, že podle právních zástupců prodávajících byla ke dni 26. února 2014 potvrzující nabídka předkladatele nabídky č. 2 nejlepší nabídkou, třebaže byla nižší než nabídka ceny společnosti Capricorn, a právě s ohledem na vyšší částku nabídky ceny Capricorn prodávající také usilovali o dokončení prodeje aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn. Z bodu 273 odůvodnění konečného rozhodnutí přitom vyplývá, že příslib financování poskytnutý Capricorn byl v důsledku vyšší, než nabídka a příslib financování předložený předkladatelem nabídky č. 2.

142    Není tedy prokázáno, že Komise měla mít pochybnosti o tom, že společnost Capricorn byla uchazečem, který předložil nejlepší závaznou a důvěryhodnou nabídku nejen vzhledem k ceně, kterou nabídla, ale také k nabídnutým zárukám zajištění transakce. Jinými slovy není prokázáno, že Komise měla mít pochybnosti o tom, že „dotčená aktiva byla prodána uchazeči, který předložil nejvyšší nabídku se zajištěným financováním“, jak bylo uvedeno v bodě 276 konečného rozhodnutí, a o tom, že neexistovala „nabídka, která by byla vyšší než nabídka ceny společnosti Capricorn se zajištěným financováním“, jak bylo uvedeno v bodě 281 odůvodnění téhož rozhodnutí.

143    Z toho vyplývá, že i tuto výtku je třeba zamítnout.

144    Podle judikatury citované v bodech 114 až 117 výše, bylo šetření Komise tedy takové, že bylo s to vyloučit jakoukoli pochybnost o neoprávněném zvýhodnění ve prospěch nabyvatele v rámci nabídkového řízení, a tudíž o poskytnutí státní podpory nabyvateli. Není proto důvodné mít za to, že první část prvního žalobního důvodu svědčí o závažných obtížích při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, které by vedly Komisi k zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.

145    První část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

2)      K druhé části prvního žalobního důvodu, týkající se zvýhodnění poskytnutého nabyvateli v souvislosti se smlouvou o provozním nájmu týkající se aktiv Nürburgringu

146    V druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že nabyvateli bylo rovněž poskytnuto zvýhodnění v rámci smlouvy o provozním nájmu týkající se aktiv Nürburgringu. Z bodu 56 odůvodnění konečného rozhodnutí podle žalobkyně vyplývá, že tento pronájem byl uzavřen mezi nezávislou společností prodávajících, která prakticky jednala jako uschovatel uvedených aktiv, a provozní společností založenou společností Capricorn na období od 1. ledna 2015 za účelem regulace přechodné situace, která odpovídala možnému splnění podmínky, na kterou byl prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn vázán, a sice vydání rozhodnutí Komise o vyloučení jakéhokoli rizika, že nabyvatel uvedených aktiv může mít povinnost vrátit podpory, které byly poskytnuty prodávajícím. Roční nájemné nepřesahovalo 5 milionů eur, zatímco podle žalobkyně mělo být stanoveno ve výši nejméně 7,7 milionu eur.

147    Komise tuto argumentaci zpochybňuje, a zejména tvrdí, že nájemné představovalo pouze předčasné zaplacení zlomků prodejní ceny aktiv společnosti Nürburgring, kterážto odpovídala tržním podmínkám.

148    Z důvodů uvedených v bodech 119 až 133 výše není důvodné mít za to, že Komise měla mít pochybnosti o transparentní a nediskriminující povaze nabídkového řízení.

149    Ze stejných důvodů byla Komise oprávněna tvrdit, že nepochybovala o existenci zvýhodnění poskytnutého nabyvateli v nabídkovém řízení, včetně smlouvy o provozním nájmu týkající se aktiv Nürburgringu, která byla sjednána pro případ, že by nebyly splněny podmínky pro bezvadný prodej.

150    Druhou část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zmítnout.

3)      K třetí části prvního žalobního důvodu, která se týká zásahu z veřejných prostředků v rámci prodeje aktiv Nürburgringu nabyvateli

151    V třetí části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise nezkoumala, zda byly veřejné prostředky zahrnuty do prodeje aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn. Přitom Komise měla podle žalobkyně určit, že tomu tak bylo.

152    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

153    Je třeba připomenout, že Komise může zamítnout stížnost, pokud může předem vyloučit kvalifikaci dotčených opatření jako státní podporu poté, co konstatovala, že nebyla splněna jedna ze základních podmínek použití čl. 107 odst. 1 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. dubna 2006, Deutsche Bahn v. Komise, T‑351/02, EU:T:2006:104, bod 104).

154    V projednávané věci měla Komise při posouzení v bodech 266 až 281 odůvodnění konečného rozhodnutí toho, zda nabídkové řízení bylo otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné a zda byla společnost Capricorn uchazečem, který podal nejlepší nabídku se zárukou na financování, v podstatě za cíl ověřit, zda aktiva Nürburgringu byla prodána za tržní cenu v souladu s judikaturou uvedenou v odstavci 116 výše.

155    Pokud se prodej aktiv Nürburgringu uskutečnil za nižší než tržní cenu, jak bylo připomenuto v bodě 115 výše, mohlo být neodůvodněné zvýhodnění převedeno na nabyvatele (rozsudek ze dne 28. března 2012, Ryanair v. Komise, T‑123/09, EU:T:2012:164, bod 161). Šetření Komise se tedy týkalo otázky, zda v rámci nabídkového řízení bylo toto zvýhodnění v projednávané věci poskytnuto společnosti Capricorn.

156    Komise dospěla k závěru, že vzhledem k neexistenci takového zvýhodnění nebyla společnosti Capricorn poskytnuta žádná státní podpora v souvislosti s prodejem aktiv Nürburgringu. Jinými slovy Komise konstatovala, že nebyla splněna jedna z podmínek nezbytných pro použití čl. 107 odst. 1 SFEU, které se týkají existence zvýhodnění.

157    Komisi proto nelze platně vytýkat, že rovněž nezkoumala, zda byla splněna podmínka zásahu ze strany státu nebo ze státních prostředků.

158    Je proto třeba konstatovat, že posouzení třetí části prvního žalobního důvodu a tudíž i prvního žalobního důvodu jako celku neodhalilo žádný důkaz o existenci pochybností, pokud jde o to, zda prodej aktiv Nürburgringu představuje státní podporu, které by vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.

159    První žalobní důvod ve spojení s první části čtvrtého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

e)      K třetímu žalobnímu důvodu, který se týká nezohlednění pokračování v prodeji podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, který vedl k postoupení na dalšího nabyvatele

160    V třetím žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise v konečném rozhodnutí chybně uvedla, že prodej aktiv Nürburgringu skončil dne 11. března 2014 jejich přidělením společnosti Capricorn.

161    Prodávající totiž podle jejího názoru pokračovali v prodeji od července 2014 poté, co společnost Capricorn prokázala svoji neschopnost provést druhou částečnou úhradu kupní ceny. Neformální jednání probíhala od září 2014, během kterých samotní prodávající navrhli převod aktiv Nürburgringu, která dne 28. října 2014 vyvrcholila postoupením podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí těchto aktiv, na dalšího nabyvatele. Pokračování v prodeji nebylo podle žalobkyně ani v souladu s požadavky na otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné řízení.

162    Podle žalobkyně je postoupení podílu, jejž držela společnost Capricorn skrze nabytí aktiv Nürburgringu, na dalšího nabyvatele výsledkem prodeje uvedených aktiv a bylo dokončeno v zájmu prodávajících a nikoliv společnosti Capricorn. Společnost Capricorn totiž z tohoto postoupení nezískala žádné zvýhodnění, s výjimkou zvýhodnění, které se týkalo ukončení jejích smluvních závazků. Skutečnost, že cena postoupení tohoto podílu byla totožná s cenou, za kterou byla aktiva Nürburgringu prodána společnosti Capricorn, neodůvodňuje podle žalobkyně neexistenci závazku zahájit v projednávané věci nové nabídkové řízení.

163    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

164    Z důvodů uvedených v bodech 103 a 104 výše nemůže být Komisi vytýkáno, že se v konečném rozhodnutí nevyjádřila k pokračování v prodeji podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, postoupením na dalšího nabyvatele, jelikož k tomuto postoupení, jak uznává i sama žalobkyně, došlo po vydání uvedeného rozhodnutí.

165    Třebaže z novinového článku ze dne 30. září 2014 kromě toho vyplývá, že Deutsche Bank odvolala své financování určené společnosti Capricorn a že insolvenční správci hledali nové kupce aktiv Nürburgringu, žalobkyně neprokázala, že Komise měla nebo mohla mít takové informace v okamžiku vydání konečného rozhodnutí k dispozici.

166    V každém případě podle judikatury citované v bodech 114 až 117 výše a jak tvrdila Komise ve svých vyjádřeních ze dne 13. prosince 2017 v odpovědi na písemné otázky Tribunálu, cílem šetření Komise bylo pro účely ověření, zda aktiva Nürburgringu byla postoupena za tržní cenu, zjistit, zda nabídkové řízení bylo otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné. V opačném případě se uvedený prodej mohl uskutečnit za nižší tržní cenu, a neoprávněné zvýhodnění mohlo být převedeno na nabyvatele.

167    Je tudíž třeba mít za to, že podpora, o které podle žalobkyně (viz bod 10 výše) měla Komise rozhodnout v druhém napadeném rozhodnutí a která podle žalobkyně odpovídá rozdílu mezi cenou, kterou zaplatila společnost Capricorn za nabytí aktiv Nürburgringu, a tržní cenou těchto aktiv, byla poskytnuta společnosti Capricorn dne 11. března 2014, tedy v den, kdy byla aktiva Nürburgringu přidělena společnosti Capricorn a kdy byla podepsána smlouva o prodeji, která určila cenu nabytí uvedených aktiv, jenž měla společnost Capricorn uhradit. Z toho vyplývá, že skutečnosti, které následovaly po tomto datu, jako potíže společnosti Capricorn ve fázi realizace smlouvy o prodeji a postoupení podílu Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, na dalšího nabyvatele, nebyly relevantní pro zkoumání otázky, zda byla společnosti Capricorn v rámci nabídkového řízení případně poskytnuta podpora.

168    V poslední řadě, jak ve svých připomínkách ze dne 13. prosince 2017 v odpovědi na otázky Tribunálu správně tvrdila Komise, jestliže žalobkyně usilovala o to, aby Komise zkoumala rovněž existenci nové podpory vyplývající z údajného pokračování v prodeji po vydání druhého napadeného rozhodnutí, měla v této věci podat novou stížnost.

169    Z toho vyplývá, že argumenty předložené na podporu třetího žalobního důvodu, vycházející z nezohlednění pokračování v prodeji po vydání druhého napadeného rozhodnutí, neumožňují prokázat, že se Komise ve fázi předběžného posouzení potýkala s obtížemi při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, které vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

170    Třetí žalobní důvod ve spojení s první částí čtvrtého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

f)      K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

171    Svým pátým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že Komise neodpověděla na její výtky týkající se zaprvé, posouzení požadavku na zajištění transakce, zadruhé, pokračování v prodeji a postoupení aktiv Nürburgringu na dalšího nabyvatele, zatřetí použití veřejných prostředků a účasti státu v uzavření prodeje a pronájmu týkajícího se aktiv Nürburgringu, začtvrté poskytnutí další státní podpory ve výši šest milionů eur ve prospěch nabyvatele, které odpovídaly částečnému uhrazení ceny odepsané ze zisku správce Nürburgringu za rok 2014 (viz bod 6 výše), zapáté úlohy advokátní kanceláře zastupující nabyvatele a prodávající, zašesté, diskriminující povahy nabídkového řízení, pokud jde o dohody spojené s provozováním Nürburgringu, zasedmé smlouvy o provozním nájmu uzavřené mezi nabyvatelem a prodávajícími a otázky, zda se jednalo o státní podporu, a zaosmé ověření kupní ceny aktiv Nürburgringu na základě znaleckých posudků.

172    Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise neuvedla jasné a jednoznačné odůvodnění, jednak pokud jde o organizaci uvedenou v bodě 56 odůvodnění konečného rozhodnutí, která byla vytvořena po uzavření prodeje aktiv Nürburgringu pro účely zajištění prozatímního provozu Nürburgringu do vydání pravomocného rozhodnutí Komise, které objasní právní postavení společnosti Capricorn s ohledem na podpory poskytnuté prodávajícím, a dále pokud jde o závazek zajištění této transakce.

173    V poslední řadě žalobkyně tvrdí, že Komise neuvedla detailní odůvodnění, pokud jde o změny, které provedla ve své rozhodovací praxi v rámci posouzení požadavku na zajištění transakce a vazeb existujících mezi insolvenčními správci a státem.

174    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

175    Odůvodnění vyžadované druhým pododstavcem článku 296 SFEU musí dotčeným osobám umožnit seznámit se s důvody, které vedly k přijetí opatření, a unijnímu soudu musí umožnit provést přezkum (viz rozsudky v oblasti státní podpory ze dne 6. září 2006, Portugalsko v. Komise, C‑88/03, EU:C:2006:511, body 88 a 89, ze dne 22. dubna 2008, Komise v. Salzgitter, C‑408/04 P, EU:C:2008:236, bod 56, a ze dne 30. dubna 2009, Komise v. Itálie a Wam, C‑494/06 P, EU:C:2009:272, body 48 a 49). Komise je povinna dostatečně objasnit stěžovateli důvody, proč skutkové a právní poznatky uplatňované ve stížnosti nepostačují k prokázání existence státní podpory (rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Stravaal a Brink France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 64, a ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 89).

176    V projednávané věci je v bodech odůvodnění 266 až 281 konečného rozhodnutí, v oddílu „Stížnosti týkající se prodeje aktiv [Nürburgringu]“, obsaženo podrobné odůvodnění, které vedlo Komisi k rozhodnutí, že prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn nepředstavuje státní podporu. Toto odůvodnění postačuje k tomu, aby umožnilo dotčeným osobám zjistit důvody, které vedly k přijetí tohoto opatření, a aby umožnilo unijnímu soudu provést přezkum a aby žalobkyni umožnilo pochopit důvody, proč skutkové a právní poznatky uplatňované v její stížnosti nepostačují k prokázání existence státní podpory.

177    Komise zejména a v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, neopomněla odpovědět na její výtky týkající se i) požadavku na zajištění transakce, které byly přezkoumány v bodech 272 a 273 odůvodnění konečného rozhodnutí, které se týkají důkazu o financování nabídek žalobkyně a společnosti Capricorn, ii) jednání o dohodách o provozování Nürburgringu společností Capricorn, které je zmíněno v bodě 275 písm. e) odůvodnění téhož rozhodnutí, nebo iii) úlohy advokátní kanceláře zastupující nabyvatele a prodávající, která je zmíněna v bodě 275 písm. j) odůvodnění uvedeného rozhodnutí.

178    I kdyby tedy Komise opomněla odpovědět na jiné výtky uplatněné ve stížnosti žalobkyní, toto opomenutí nemůže představovat porušení povinnosti uvést odůvodnění, jelikož tato povinnost nevyžaduje, aby Komise uvedla jiné skutečnosti než skutečnosti a právní úvahy, o kterých má za to, že mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí. Nezbytný vzájemný vztah mezi důvody uplatněnými ve stížnosti a odůvodněním rozhodnutí Komise totiž nemůže znamenat, že Komise má povinnost odmítnout každý argument, který je uplatňován na podporu těchto důvodů (viz rozsudky ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další., C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 96 a citovaná judikatura, a ze dne 3. března 2010, Freistaat Sachsen v. Komise, T‑102/07 a T‑120/07, EU:T:2010:62, bod 180 a citovaná judikatura).

179    To platí tím spíše v případě rozhodnutí vydaného ve fázi předběžného posouzení podpor, které vzhledem k tomu, že bylo přijato v rámci krátkých lhůt, musí pouze obsahovat důvody, na jejichž základě má Komise za to, že se nestřetla s vážnými obtížemi při posuzování slučitelnosti dotčeného opatření, které by odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení (rozsudek ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise, C‑225/91, EU:C:1993:239, bod 48, a ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 65).

180    Z toho vyplývá, že pátý žalobní důvod, vycházející z nedostatečného odůvodnění, neumožňuje prokázat, že se Komise potýkala s obtížemi při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, které by vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

181    Vzhledem k předchozím úvahám je třeba pátý žalobní důvod zamítnout.

182    Z toho vyplývá, že ani první část čtvrtého žalobního důvodu, ani první, třetí a pátý žalobní důvod neumožnily prokázat, že ve fázi předběžného posouzení se Komise potýkala s obtížemi při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, které by vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

g)      Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 20 odst. 2 druhé odrážky nařízení č. 659/1999

183    Druhou částí čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise porušila čl. 20 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 659/1999, jelikož žalobkyni neinformovala o svém úmyslu zamítnout její stížnost ani ji nevyzvala, aby předložila nové připomínky.

184    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

185    Článek 20 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 659/1999 ve znění nařízení Rady (EU) č. 734/2013, ze dne 22. července 2013, kterým se mění nařízení č. 659/1999 (Úř. Věst. 2013, L 204, s. 15), stanoví, že „[p]okud se Komise na základě prvního posouzení domnívá, že zúčastněná strana nesplňuje povinný formulář pro stížnosti nebo neposkytuje po skutkové a právní stránce dostatečné důvody, jež by doložily existenci protiprávní podpory nebo zneužití podpory, zúčastněnou stranu o tom uvědomí a vyzve ji, aby předložila připomínky ve stanovené lhůtě, která obvykle nepřesáhne jeden měsíc.“ Dále stanoví, že „[p]okud se zúčastněná strana ve stanovené lhůtě nevyjádří, stížnost se považuje za staženou.“

186    Článek 20 odst. 2 třetí věta nařízení č. 659/1999 ve znění nařízení č. 734/2013 stanoví, že „Komise zašle stěžovateli kopii rozhodnutí v případu, kterého se daná stížnost týkala“.

187    Článek 20 odst. 2 nařízení č. 659/1999 je třeba číst ve spojení s pravidlem zahrnutým v bodě 48 kodexu osvědčených postupů pro provádění řízení ve věcech kontroly státní podpory (Úř. věst. 2009, C 136, s. 13), které stanoví, že Komise se bude snažit během dvanácti měsíců zpravidla přijmout rozhodnutí u prioritních případů podle článku 4 nařízení č. 659/1999 a jeho kopii zaslat stěžovateli; nebo zaslat stěžovateli počáteční úřední dopis, v němž uvede své předběžné stanovisko k neprioritním případům.

188    Podle čl. 20 odst. 2 druhého a třetího pododstavce nařízení č. 659/1999, kterým se řídí práva zúčastněné strany, má Komise poté, co od zúčastněné strany získá informace o údajných protiprávních podporách buď za to, že tyto informace neposkytují dostatečný základ k vyjádření se k případu, a uvědomí o tom uvedenou zúčastněnou stranu, nebo přijme rozhodnutí v případu týkajícím se předmětu věci, ke které byly poskytnuty informace (rozsudek ze dne 18. listopadu 2010, NDSHT v. Komise, C‑322/09 P, EU:C:2010:701, bod 55).

189    V projednávané věci Komise vydala rozhodnutí na základě posouzení informací poskytnutých žalobkyní a poté, co zaujala stanovisko k těmto informacím.

190    Je proto třeba učinit závěr, že Komise neporušila čl. 20 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 659/1999.

191    Druhou část čtvrtého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

192    Nyní je třeba zkoumat čtvrtou část čtvrtého žalobního důvodu a poté třetí část čtvrtého žalobního důvodu.

h)      Ke čtvrté části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z neprovedení pečlivého přezkumu stížnosti žalobkyně

193    Ve čtvrté části čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise neprovedla pečlivý přezkum nabídkového řízení. Zejména si podle názoru žalobkyně nevyžádala další informace od prodávajících a německých orgánů a spoléhala pouze na ty informace, které poskytli insolvenční správci německým orgánům, jejichž důvěryhodnost měla ověřit. Komise kromě toho nevyhověla návrhu žalobkyně ze dne 6. července 2014, kterým ji žalobkyně vyzvala, aby Spolkové republice Německo a dotčeným třetím stranám položila dodatečné otázky.

194    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

195    Podle judikatury Soudního dvora je Komise povinna pečlivě a nestranně přezkoumat stížnosti, které obdrží v oblasti státních podpor, což může vyžadovat, aby přezkoumala stížnost, která jde nad rámec pouhého přezkoumání skutkových a právních poznatků, se kterými ji seznámil stěžovatel, a aby přezkoumala skutečnosti, které stěžovatel výslovně neuvedl (rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytal a Brink France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 62, a ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, bod 90).

196    V oblasti kontroly státních podpor, i když členský stát na základě povinnosti loajální spolupráce stanovené v článku 4 odst. 3 SEU musí spolupracovat s Komisí tak, že jí poskytuje informace, které jí umožní rozhodnout o tom, zda dotčené opatření má povahu státní podpory, nic to nemění na tom, že Komise, v zájmu řádného provádění základních pravidel Smlouvy týkajících se státních podpor podléhá povinnosti nezávislého a pečlivého přezkumu, a že tato povinnost jí zejména ukládá pečlivě přezkoumat informace, které jí jsou poskytnuty členským státem (viz rozsudek ze dne 22. října 2008, TV2/Danmark a další v. Komise, T‑309/04, T‑317/04, T‑329/04 a T‑336/04, EU:T:2008:457, bod 183 a citovaná judikatura).

197    Komise sice disponuje prostorem pro uvážení, avšak nemůže s ohledem na svou povinnost pečlivého a nestranného přezkumu opomenout vyžádat si sdělení informací, které by patrně mohly potvrdit nebo vyvrátit jiné informace relevantní pro přezkum dotčeného opatření, ale jejichž hodnověrnost nemůže být považována za dostatečně prokázanou (rozsudek ze dne 26. června 2008, SIC v. Komise, T‑442/03, EU:T:2008:228, bod 225).

198    V poslední řadě Komise musí dospět k posouzení v rámci předběžné fáze posouzení zavedené čl. 108 odst. 3 SFEU s přihlédnutím k informacím jak oznámeným dotčeným státem, tak poskytnutým případnými stěžovateli (viz rozsudek ze dne 3. května 2001, Portugalsko v. Komise, C‑204/97, EU:C:2001:233, bod 35).

199    Žalobkyně se první výtkou domáhá nedostatečného pečlivého přezkumu její stížnosti v důsledku toho, že Komise nevyhověla jejímu návrhu ze dne 6. července 2014, kterým ji vyzvala, aby Spolkové republice Německo a dotčeným třetím stranám zaslala dodatečné otázky.

200    V tomto ohledu je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 178 výše, že Komise není povinna zaujmout stanovisko ke všem argumentům, jichž se před ní dovolávají zúčastněné strany. Postačuje, že uvede skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí (viz rozsudky ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další., C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 96 a citovaná judikatura, a ze dne 3. března 2010, Freistaat Sachsen v. Komise, T‑102/07 a T‑120/07, EU:T:2010:62, bod 180 a citovaná judikatura).

201    Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že Komise nepřezkoumala nebo neověřila informace potřebné k vydání druhého napadeného rozhodnutí, je tudíž třeba tuto výtku zamítnout.

202    Druhou výtkou žalobkyně namítá, že nebyl proveden pečlivý přezkum stížnosti z důvodu, že si Komise od prodávajících a německých orgánů nevyžádala dodatečné informace a spolehla se pouze na informace, které insolvenční správci poskytli německým orgánům.

203    V tomto ohledu z dokumentů ve spisu vyplývá, že v návaznosti na podání stížnosti žalobkyně si Komise vyžádala od německých orgánů informace dne 23. května a 4. a 7. července 2014, které jí byly poskytnuty ve dnech 23. dubna, 26. května a 10. července 2014. Služby Komise se ve dnech 22. července a 5. září 2014 setkaly se zástupci německých orgánů, insolvenčními správci a společností KPMG.

204    V bodech 272 až 276 odůvodnění konečného rozhodnutí Komise přezkoumala připomínky žalobkyně uvedené v bodech 115 až 120 odůvodnění uvedeného rozhodnutí a porovnala je s připomínkami insolvenčních správců, které předložily německé orgány a které jsou uvedeny v bodech 121 až 135 odůvodnění téhož rozhodnutí. Komise v těchto bodech uvádí svá zjištění a připomínky k příslušným skutečnostem, zejména k prokázání finanční způsobilosti pro nabytí aktiv Nürburgringu žalobkyní na straně jedné a společností Capricorn na straně druhé.

205    Komise tedy v projednávané věci řádně přezkoumala a posoudila informace předložené jak žalobkyní, tak německými orgány. V tomto kontextu nic neumožňuje učinit závěr, že šetření provedené Komisí bylo nedostatečné nebo že nesplnila svou povinnost pečlivě přezkoumat stížnost.

206    Tuto druhou výtku je tedy třeba zamítnout, a tudíž i čtvrtou část čtvrtého žalobního důvodu jako neopodstatněnou.

i)      K třetí části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z neprovedení nestranného přezkumu stížnosti žalobkyně

207    V třetí části čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že provedení nestranného přezkumu její stížnosti ze strany Komise bylo znemožněno prohlášením mluvčího člena Komise odpovědného za hospodářskou soutěž, které bylo oznámeno v tisku dne 15. května 2014 (dále jen „sporné prohlášení“). Z tohoto prohlášení, jak je citováno v novinovém článku předloženém žalobkyní, vyplývá, že podle informací, které měla mít Komise k dispozici, se německé orgány řídily pokyny, které jim poskytl člen Komise odpovědný za hospodářskou soutěž v dopise při zahájení prodeje aktiv Nürburgringu a že tato aktiva byla prodána uchazeči s nejvyšší nabídkou na základě otevřeného, transparentního a nediskriminujícího řízení, a sice po zákonném nabídkovém řízení a za tržní cenu.

208    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

209    Podle ustálené judikatury v oblasti kartelových dohod nebo zneužití dominantního postavení může nesrovnalost, jako je zpřístupnění informací tisku, které se neomezuje pouze na vyjádření osobních názorů člena Komise odpovědného za hospodářskou soutěž o slučitelnosti posuzovaných opatření s unijním právem, vést ke zrušení rozhodnutí týkajícího se těchto opatření, pokud se prokáže, že uvedené rozhodnutí mohlo mít odlišný obsah v případě, že by k takové nesrovnalosti nedošlo (rozsudky ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, EU:C:1975:174, bod 91, a ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, T‑62/98, EU:T:2000:180, bod 283).

210    Podle téže judikatury je na žalobkyni, aby předložila na podporu takového návrhu alespoň nepřímé důkazy (rozsudek ze dne 15. března 2006, BASF v. Komise, T‑15/02, EU:T:2006:74, bod 606).

211    Tuto judikaturu, která se týká uplatňování článků 101 a 102 SFEU, lze analogicky použít na postupy v oblasti státních podpor týkajících se použití článků 107 a 108 SFEU, a zejména na projednávaný případ.

212    Na základě této judikatury je přitom třeba uvést, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz nebo nepřímý důkaz o tom, že kdyby nebylo sporné prohlášení učiněno, konečné rozhodnutí mohlo mít odlišný obsah. Tribunál totiž konstatoval, že přezkum prvního, třetího a pátého žalobního důvodu a první části čtvrtého žalobního důvodu neumožnil prokázat, že se Komise ve fázi předběžného šetření potýkala s obtížemi při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, které by vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Tribunál rovněž shledal, že čtvrtá část čtvrtého důvodu neumožňuje dospět k závěru, že šetření vedené Komisí bylo nedostatečné nebo že Komise nesplnila svou povinnost pečlivě přezkoumat stížnost.

213    Není nutné rozhodovat o povaze nebo rozsahu sporného prohlášení, je tedy třeba třetí část čtvrtého žalobního důvodu, a tudíž čtvrtý žalobní důvod v plném rozsahu zamítnout.

214    Vzhledem k tomu, že žalobní důvody znějící na zrušení druhého napadeného rozhodnutí kvůli porušení procesních práv žalobkyně vycházejících z čl. 108 odst. 2 SFEU byly zamítnuty, je třeba zamítnout návrh na zrušení uvedeného rozhodnutí.

215    Žalobkyně předložila několik důkazů výslechem svědků. Vzhledem k tomu, že uvedené důkazy podle všeho nejsou nezbytné k vyřešení sporu, a zejména, k ověření, zda skutečnosti nebo důkazy předložené žalobkyní měly vést Komisi k pochybnostem, je třeba je odmítnout.

216    S ohledem na všechna předchozí posouzení je třeba dospět k závěru, že žalobu je třeba odmítnout jako částečně nepřípustnou a ve zbývající části zamítnout jako neopodstatněnou.

IV.    K nákladům řízení

217    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé se spojuje s věcí samou.

2)      Návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé se zamítá.

3)      Žaloba se zamítá.

4)      NeXovation, Inc. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Pelikánová Valančius Nihoul

Svenningsen       Öberg

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 19. června 2019.

Podpisy.

Obsah

*      Jednací jazyk: angličtina.