Věc C‑35/20
Syyttäjä
v.
A
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein oikeus)
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 6. října 2021
„Řízení o předběžné otázce – Občanství Unie – Právo občanů Unie svobodně se pohybovat na území členských států – Článek 21 SFEU – Směrnice 2004/38/ES – Články 4 a 5 – Povinnost mít s sebou průkaz totožnosti nebo cestovní pas – Nařízení (ES) č. 562/2006 (Schengenský hraniční kodex) – Příloha VI – Překročení námořní hranice členského státu na palubě rekreačního plavidla – Režim sankcí použitelný v případě pohybu mezi členskými státy bez průkazu totožnosti nebo cestovního pasu – Režim peněžitých trestů ve formě denních sazeb – Výpočet peněžitého trestu v závislosti na průměrném měsíčním příjmu pachatele – Proporcionalita – Výše trestu ve vztahu k trestnému činu“
1. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Vycestování do jiného členského státu – Vnitrostátní právní úprava ukládající svým státním příslušníkům pod hrozbou trestních sankcí povinnost mít u sebe průkaz totožnosti nebo cestovní pas – Přípustnost – Podmínka – Dodržení zásad proporcionality a zákazu diskriminace – Dopravní prostředek a trasa – Neexistence vlivu
(Článek 21 SFEU; Listina základních práv, čl. 49 odst. 3; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 562/2006, článek 20; směrnice 2004/38, bod 7 odůvodnění a čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 a 3)
(viz body 52–55, 57–61, 64, 65 a výrok 1)
2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Kodex Společenství o přeshraničním pohybu – Zrušení ochrany vnitřních hranic – Kontroly na území – Možnost členských států provádět kontroly totožnosti na území a stanovit povinnost vlastnit nebo mít u sebe průkazy a doklady – Přípustnost
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 562/2006, článek 21)
(viz bod 62)
3. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Občan Unie vracející se do členského státu, jehož je státním příslušníkem, z jiného členského státu – Vnitrostátní právní úprava ukládající svým státním příslušníkům pod hrozbou trestních sankcí povinnost mít u sebe průkaz totožnosti nebo cestovní pas – Možnost požadovat předložení průkazu totožnosti nebo cestovního pasu v případě cesty uskutečněné na palubě rekreační lodi a s průjezdem mezinárodními vodami – Přípustnost – Podmínky – Povinnost nepodmiňující právo na vstup – Dodržení zásad proporcionality a zákazu diskriminace
(Článek 21 odst. 1 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 562/2006, příloha VI, body 3.2.5 a 3.2.7.)
(viz body 70, 73–76, 78, 79 a výrok 2)
4. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Režim trestních sankcí použitelný v případě pohybu mezi členskými státy bez průkazu totožnosti nebo cestovního pasu – Výpočet pokuty v závislosti na průměrném čistém měsíčním příjmu pachatele – Pokuta ve výši 20 % tohoto příjmu – Nepřípustnost – Proporcionalita – Neexistence
(Článek 21 odst. 1 SFEU; Listina základních práv, čl. 49 odst. 3; směrnice 2004/38, články 4 a 36)
(viz body 86–92 a výrok 3)
Shrnutí
Členský stát může pod hrozbou sankcí uložit svým státním příslušníkům povinnost mít u sebe platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas, pokud cestují do jiného členského státu, bez ohledu na zvolený dopravní prostředek a trasu.
I když unijní právo nebrání tomu, aby uložená sankce byla trestní povahy, brání naopak nepřiměřeným sankcím, jako je pokuta ve výši 20 % výše průměrného čistého měsíčního příjmu pachatele.
A, finský státní příslušník, uskutečnil v srpnu 2015 zpáteční cestu mezi Finskem a Estonskem na palubě rekreační lodi. Během této cesty proplul mezinárodními vodami nacházejícími se mezi Finskem a Estonskem. A byl držitelem platného finského pasu, ale během této cesty jej neměl u sebe k dispozici. V důsledku toho tedy nebyl schopen se při hraniční kontrole provedené v Helsinkách v okamžiku své zpáteční cesty prokázat tímto cestovním pasem ani žádným jiným cestovním dokladem, avšak jeho totožnost mohla být zjištěna na základě jeho řidičského průkazu.
Syyttäjä (státní zástupce, Finsko) zahájil trestní stíhání proti Apro méně závažné narušení státních hranic. Podle finských právních předpisů totiž mají finští státní příslušníci pod hrozbou trestních sankcí povinnost mít u sebe platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas, pokud bez ohledu na dopravní prostředek a trasu cestují do jiného členského státu, nebo vstupují-li na území Finska z jiného členského státu.
Rozhodnutím soudu prvního stupně bylo konstatováno, že se A dopustil trestného činu tím, že překročil finskou státní hranici, aniž by byl vybaven cestovním dokladem. Nicméně mu nebyl uložen žádný trest z důvodu, že trestný čin byl méně závažný, a že výše pokuty, která by mu mohla být uložena podle trestního režimu stanoveného finským právem, by byla v závislosti na jeho průměrném měsíčním příjmu nepřiměřená, jelikož celková výše uvedené pokuty by činila 95 250 eur.
Vzhledem k tomu, že odvolání podané státním zástupcem proti tomuto rozhodnutí nebylo vyhověno, podal státní zástupce kasační opravný prostředek ke Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko). Tento soud se následně rozhodl položit Soudnímu dvoru otázku týkající se slučitelnosti finských právních předpisů dotčených v projednávané věci, a zejména režimu trestních sankcí, jehož prostřednictvím může být za překročení státní hranice bez platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu uložena pokuta, která může činit 20 % čistého měsíčního příjmu pachatele, s právem občanů Unie na volný pohyb zakotveným v článku 21 SFEU(1).
Závěry Soudního dvora
Soudní dvůr ve svém rozsudku nejprve upřesňuje podmínky, za kterých může být pod hrozbou sankcí, případně i trestní povahy, uložena povinnost mít u sebe průkaz totožnosti nebo cestovní pas při cestách do jiného členského státu, než je členský stát, jehož je dotyčná osoba státním příslušníkem.
V tomto ohledu zaprvé konstatuje, že slovní spojení „s platným průkazem totožnosti nebo cestovním pasem“ použité ve směrnici 2004/38(2), jež upřesňuje článek 21 SFEU, znamená, že výkon práva státních příslušníků členského státu cestovat do jiného členského státu je spojen s podmínkou, že mají jeden z těchto dvou platných dokladů u sebe. Cílem této formality spojené s volným pohybem(3) je usnadnit výkon práva na volný pohyb zajištěním toho, aby každá osoba požívající tohoto práva byla bez obtíží jako taková identifikována při případném ověřování. V důsledku toho členský stát, který ukládá svým státním příslušníkům povinnost, aby s sebou měli při překročení státní hranice pro cestování do jiného členského státu jeden z uvedených dokladů, přispívá k dodržení této formality.
Pokud jde zadruhé o sankce, které mohou být uloženy občanovi Unie, který nedodržuje uvedenou formalitu, Soudní dvůr s odkazem na autonomii členských států v tomto ohledu upřesňuje, že členské státy mohou stanovit sankce, případně i trestní povahy, za podmínky, že tyto sankce dodržují zejména zásady proporcionality a zákazu diskriminace.
Soudní dvůr proto dospěl k závěru, že právo občanů Unie na volný pohyb nebrání vnitrostátní právní úpravě, kterou členský stát pod hrozbou trestních sankcí ukládá svým státním příslušníkům povinnost mít u sebe platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas, pokud cestují do jiného členského státu, bez ohledu na zvolený dopravní prostředek a trasu. Podmínky těchto sankcí však musí být v souladu s obecnými zásadami unijního práva, včetně zásad proporcionality a zákazu diskriminace.
Soudní dvůr dospěl k témuž závěru, pokud jde o požadavek, aby měl státní příslušník členského státu při vstupu na jeho území z území jiného členského státu u sebe průkaz totožnosti nebo cestovní pas. Upřesňuje však, že i když může být státní příslušník členského státu při návratu na jeho území požádán, aby předložil průkaz totožnosti nebo cestovní pas, nemůže povinnost mít u sebe takový doklad podmiňovat právo na vstup.
Soudní dvůr konečně zkoumá otázku, zda čl. 21 odst. 1 SFEU a směrnice 2004/38 vykládané ve světle zásady přiměřenosti trestu stanovené Listinou základních práv Evropské unie(4) brání takovému režimu trestních sankcí, jako je režim stanovený ve finském právu v rámci překročení státní hranice bez platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu.
V tomto ohledu uvádí, že i když členské státy mohou uložit pokutu jako sankci za porušení formálního požadavku týkajícího se výkonu práva přiznaného unijním právem, musí být tato sankce odpovídající závažnosti protiprávního jednání. Pokud je přitom, jako v projednávaném případě, povinnost mít u sebe platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas porušena osobou, která má právo na volný pohyb a je držitelem takového dokladu, ale pouze jej opomněla mít s sebou během cesty, jedná se o málo závažný trestný čin. Tak vysoká peněžitá sankce, jako je pokuta ve výši 20 % výše průměrného čistého měsíčního příjmu pachatele, tudíž není přiměřená závažnosti tohoto protiprávního jednání.