STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
ANTHONYHO MICHAELA COLLINSE
přednesené dne 7. července 2022(1)
Věc C‑348/21
HYA,
IP,
DD,
ZI,
SS
další účastník řízení:
Specializirana prokuratura
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Specializiran nakazatelen sad (specializovaný trestní soud, Bulharsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Směrnice (EU) 2016/343 – Článek 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 – Důkazní břemeno – Právo být přítomen při řízení před soudem – Listina základních práv Evropské unie – Článek 47 druhý pododstavec a čl. 48 odst. 2 Listiny – Právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu – Výpověď svědka v přípravném řízení za účasti soudce bez účasti obviněných nebo jejich zástupců – Nemožnost obviněných a jejich zástupců vyslechnout svědky obžaloby v soudní části trestního řízení“
I. Úvod
1. Zahrnuje právo obviněného být přítomen při řízení před soudem právo se zúčastnit, nebo právo být divákem? Specializiran nakazatelen sad (specializovaný trestní soud, Bulharsko) žádá Soudní dvůr, aby tuto otázku vyřešil v rámci druhé z pěti žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, které podal v rámci téhož trestního řízení(2).
II. Právní rámec
A. Právo Evropské unie
2. Článek 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem(3) stanoví společná minimální pravidla týkající se některých aspektů presumpce neviny a práva být přítomen při řízení před soudem.
3. Body 9 až 11, 22, 33 až 35, 47 a 48 směrnice 2016/343 znějí následovně:
„(9) Cílem této směrnice je posílit právo na spravedlivý proces v trestním řízení stanovením společných minimálních pravidel pro některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při řízení před soudem.
(10) Stanovením společných minimálních pravidel pro ochranu procesních práv podezřelých a obviněných osob tato směrnice usiluje o posílení důvěry členských států v systémy trestního soudnictví jiných členských států, a tím usnadňuje vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech. Tato společná minimální pravidla mohou rovněž vést k odstranění překážek volného pohybu občanů na území členských států.
(11) Tato směrnice by se měla vztahovat pouze na trestní řízení, jak je vykládá Soudní dvůr […], aniž je dotčena judikatura Evropského soudu pro lidská práva. […]
[…]
(22) Důkazní břemeno při prokazování viny podezřelé nebo obviněné osoby leží na obžalobě a jakákoli pochybnost by se měla vykládat ve prospěch podezřelé nebo obviněné osoby. K porušení presumpce neviny dojde tehdy, pokud by bylo důkazní břemeno přesunuto z obžaloby na obhajobu, aniž by tím byly dotčeny jakékoli vyhledávací pravomoci soudu z moci úřední, nezávislost soudní moci při posuzování viny podezřelé nebo obviněné osoby a uplatnění domněnek na základě skutečností či právních předpisů ve vztahu k trestní odpovědnosti podezřelé nebo obviněné osoby. […]
[…]
(33) Právo na spravedlivý proces představuje jednu ze základních zásad demokratické společnosti. Právo podezřelé nebo obviněné osoby na to, aby byla přítomna při řízení před soudem, z tohoto práva vychází a mělo by být zajištěno v celé Unii.
(34) Pokud podezřelá nebo obviněná osoba z důvodů, jež se vymykají její kontrole, nemůže být přítomna při řízení před soudem, měla by mít ve lhůtě stanovené vnitrostátním právem možnost požádat o nový termín řízení před soudem.
(35) Právo podezřelé nebo obviněné osoby na to, aby byla přítomna při řízení před soudem, není právem absolutním. Za určitých podmínek by měla mít podezřelá nebo obviněná osoba možnost se tohoto práva výslovně nebo mlčky vzdát, musí to však učinit jednoznačně.
[…]
(47) Tato směrnice podporuje základní práva a zásady uznané v Listině [základních práv Evropské unie (dále jen ‚Listina‘)] a EÚLP [Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ‚EÚLP‘)], včetně […] práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpce neviny a práva na obhajobu. Zejména by se mělo přihlížet k článku 6 Smlouvy o Evropské unii, v němž se uvádí, že Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině, a dále, že základní práva, která jsou zaručena EÚLP a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, mají tvořit obecné zásady práva Unie.
(48) Vzhledem k tomu, že tato směrnice stanoví minimální pravidla, měly by mít členské státy možnost rozšířit práva stanovená v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany. Úroveň ochrany poskytovaná členskými státy by nikdy neměla být nižší než normy stanovené Listinou nebo EÚLP v souladu s tím, jak je vykládají Soudní dvůr a Evropský soud pro lidská práva.“
4. Článek 6 odst. 1 směrnice 2016/343, nadepsaný „Důkazní břemeno“, stanoví:
„Členské státy zajistí, aby důkazní břemeno při prokazování viny podezřelé nebo obviněné osoby leželo na obžalobě. Tím není dotčena případná povinnost soudce nebo příslušného soudu vyhledávat důkazy svědčící ve prospěch i v neprospěch podezřelé nebo obviněné osoby a právo obhajoby předkládat důkazy v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy.“
5. Článek 8 směrnice 2016/343, nadepsaný „Právo být přítomen při řízení před soudem“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby podezřelá nebo obviněná osoba měla právo být ve vlastní věci přítomna při řízení před soudem.
2. Členské státy mohou stanovit, že řízení před soudem, jež může vést k rozhodnutí o vině či nevině podezřelé nebo obviněné osoby, se může konat v její nepřítomnosti, pokud:
a) podezřelá nebo obviněná osoba byla o řízení před soudem řádně vyrozuměna a na následky nedostavení se k soudu upozorněna; nebo
b) podezřelá nebo obviněná osoba, jež byla o řízení před soudem vyrozuměna, je zastupována zmocněným obhájcem, jehož si tato podezřelá či obviněná osoba zvolila, nebo jenž jí byl ustanoven státem.“
6. Článek 13 směrnice 2016/343, nadepsaný „Zákaz snížení úrovně právní ochrany“, zní následovně:
„Nic v této směrnici nesmí být vykládáno tak, že omezuje práva zaručená a procesní záruky poskytované podle Listiny, EÚLP nebo podle jiných příslušných ustanovení mezinárodního práva nebo podle práva kteréhokoli členského státu, které stanoví vyšší úroveň ochrany, nebo že se od těchto práv a procesních záruk odchyluje.“
B. Bulharské právo
7. Podle článku 12 Nakazatelno-procesualen kodeks (trestní řád; dále jen „NPK“)(4) má soudní řízení kontradiktorní povahu a obhajoba má stejná práva jako obžaloba.
8. Z článku 46 odst. 2 bodu 1 a článku 52 NPK vyplývá, že přípravnou fázi trestního řízení provádějí vyšetřovací orgány pod vedením a dohledem státního zástupce.
9. Článek 117 NPK stanoví:
„Svědectvím je možné prokázat všechny skutečnosti, které svědek pozoroval a které přispívají ke zjištění objektivní pravdy.“
10. Předkládací rozhodnutí s odkazem na čl. 107 odst. 1 a články 139 a 224 NPK uvádí, že svědek je vyslýchán v přípravné fázi trestního řízení za účelem shromáždění důkazů obvykle bez přítomnosti obhájce. S odkazem na čl. 280 odst. 2 NPK ve spojení s jeho článkem 253 předkládací rozhodnutí rovněž uvádí, že při jednání je svědek znovu vyslechnut za přítomnosti obhájce, který mu pak může pokládat otázky.
11. Článek 223 NPK, nadepsaný „Výslech svědka za účasti soudce“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:
„(1) Hrozí-li, že se svědek nebude moci dostavit k soudu z důvodu vážné nemoci, delší nepřítomnosti v zemi nebo jiných důvodů, které znemožňují jeho účast na soudním řízení, a rovněž v případě, kdy je nezbytné zaznamenat svědectví, které je pro prokázání objektivní pravdy obzvláště významné, provede výslech soudce soudu prvního stupně, který je příslušný, nebo soudu prvního stupně, v jehož obvodu k události došlo. Za těchto podmínek není soudci předložen spis.
(2) Orgán, který je odpovědný za přípravné řízení, zajistí přítomnost svědka a umožní obviněnému a případně jeho obhájci účastnit se výslechu.“
12. Článek 281 NPK, nadepsaný „Čtení svědecké výpovědí“, v odstavcích 1 a 3 stanoví:
„(1) Svědecká výpověď poskytnutá v téže věci v přípravném řízení za účasti soudce nebo v jiném složení soudu se přečte, pokud:
[…]
3. svědek, který byl řádně předvolán, se k soudu nemůže dostavit po delší nebo neurčitou dobu a nesmí nebo nemůže být vyslechnut formou dožádání;
4. svědka nelze předvolat, protože ho nelze nalézt, nebo protože zemřel;
[…]
(3) Za podmínek stanovených v čl. 281 odst. 1 bodu 1 až 6 se výpověď svědka učiněná před orgánem, který vede předběžné řízení, přečte, pokud se obviněný a jeho obhájce, pokud byl takový obhájce ustanoven nebo zvolen, účastnili výslechu. V případě více obžalovaných vyžaduje přečtení výpovědí týkajících se obvinění vznesených proti nim souhlas obviněných, kteří nebyli předvoláni k výslechu nebo kteří svou nepřítomnost řádně odůvodnili.“
III. Spor v původním řízení a předběžná otázka
13. Specializirana prokuratura (specializované státní zastupitelství, Bulharsko) vznesla proti několika osobám obžalobu pro údajné členství těchto osob v organizované zločinecké skupině, jejímž cílem bylo ilegální převádění státních příslušníků třetích států přes bulharské hranice, protiprávní napomáhání ke vstupu na bulharské území a přijímání a poskytování úplatků v souvislosti s těmito činnostmi.
14. V přípravném řízení vyšetřovací orgány, které pomáhaly státnímu zastupitelství, vyslechly pět státních příslušníků třetích zemí, a sice MM, RB, KH, HN a PR (dále jen společně „svědci“), kterým ve vstupu na území Bulharska údajně pomáhalo pět osob, a sice IP, DD, ZI, SS a HYA (dále jen společně „obviněné osoby“). Prvními třemi obviněnými byli příslušníci pohraniční stráže na letišti v Sofii (Bulharsko).
15. V souladu s článkem 223 NPK byli svědci vyslechnuti za účasti soudce: MM, RB a PR byli vyslechnuti 30. března a 12. dubna 2017, HN dne 30. března 2017 a KH dne 26. května 2017(5). Tyto výslechy proběhly předtím, než byly obviněné osoby formálně obviněny a než jim byl umožněn přístup k obhájci. IP, DD, SS a HYA byli zatčeni večer dne 25. května 2017 a následující den byli obviněni(6), zatímco ZI byl zatčen a obviněn dne 31. května 2017. Následně byli obvinění vzati do zajišťovací vazby a byla jim umožněna pomoc obhájce.
16. Poté, co bylo proti obviněným osobám vzneseno obvinění, státní zástupce nepovažoval za nutné vyslechnout svědky za přítomnosti obviněných nebo jejich zástupců, ačkoli věděl o tom, že u čtyř z nich byly vydány příkazy k vyhoštění, na základě čehož bylo nepravděpodobné, že by se tito svědci mohli dostavit na soudní jednání s obviněnými.
17. Dne 21. července 2017 státní zástupce podruhé vyslechl svědky MM a RB. MM byl znovu vyslechnut dne 22. listopadu 2017. Tyto výslechy neproběhly za účasti soudce a obvinění ani jejich obhájci se jich nezúčastnili.
18. SS výslovně požádal o výslech MM dne 18. ledna 2018 a DD požádal o výslech MM dne 30. dubna 2018. Státní zástupce na tyto žádosti nereagoval(7).
19. V důsledku nezákonného pobytu v Bulharsku a současně s trestním stíháním bylo proti svědkům MM, RB, HN a PR vedeno správní řízení a byli zadrženi v ubytovně pro migranty. Předtím než byli propuštěni z vazby, jim byly doručeny příkazy k vyhoštění. KH, který vstoupil do země dne 25. května 2017, jí opustil dne 29. května 2017, aniž proti němu bylo zahájeno správní řízení.
20. Dne 19. června 2020 podalo specializované státní zastupitelství u předkládajícího soudu obžalobu proti obviněným. Snahy předkládajícího soudu nalézt a předvolat svědky za účelem jejich výslechu za přítomnosti obviněných nebo jejich zástupců byly neúspěšné buď proto, že nebylo známo jejich bydliště (v případě RB, HN a PR), nebo proto, že byli vyhoštěni z Bulharska (v případě MM), nebo proto, že zemi dobrovolně opustili (v případě KH). Předkládající soud tak dospěl k závěru, že nebylo možné vyslechnout svědky osobně za přítomnosti obviněných nebo jejich zástupců a že nebylo možné, aby obvinění nebo jejich obhájci kladli svědkům otázky.
21. Na jednání konaném dne 9. dubna 2021 státní zástupce na základě čl. 281 odst. 1 NPK požádal, aby při soudním jednáním s obviněnými byly přečteny výpovědi, které svědci poskytli v přípravném řízení za účasti soudce(8). Tím by se výpovědi staly součástí důkazů, na jejichž základě by soud rozhodl o obviněních vznesených proti obviněným osobám. Obviněné osoby s tímto návrhem nesouhlasily z důvodu, že by jim tím bylo odepřeno jejich právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 EÚLP.
22. Předkládající soud upřesňuje, že výslechy těchto svědků jsou základem obžaloby a jsou rozhodující pro posouzení viny obviněných. Má však pochybnosti o tom, zda je s unijním právem slučitelný postup stanovený v čl. 281 odst. 1 NPK ve spojení s článkem 223 NPK, podle kterého v případě nepřítomnosti svědka při soudním jednání s obviněným může být výpověď, kterou svědek poskytl za účasti soudce v přípravném řízení v nepřítomnosti obviněného nebo jeho zástupců, přečtena při soudní části trestního řízení, aniž obviněné osoby nebo jejich zástupci měli možnost vyslechnout tohoto svědka.
23. Předkládající soud uvádí, že trestní soud může při soudním jednání o protiprávním jednání vycházet ze svědeckých výpovědí učiněných za přítomnosti obviněného nebo jeho zástupců. Článek 281 odst. 1 a 3 NPK stanoví, že pokud soud rozhodující ve věci samé přečte výpovědi svědka z přípravného řízení, stávají se tyto výpovědi součástí spisu a mají stejnou důkazní hodnotu, jako kdyby byl svědek přítomen na soudním jednání a odpovídal na otázky účastníků řízení. Předkládající soud vysvětluje, že v případě, že hrozí, že se svědek nebude moci dostavit k soudu rozhodujícímu ve věci samé, může ho soudce vyslechnout v průběhu přípravného řízení, přičemž úlohou soudce je vést výslech tak, že zajistí jeho formální zákonnost. Jakmile je proti podezřelému formálně vzneseno obvinění, musí být o takovém výslechu informován a musí mu být umožněno se jej účastnit. Za účelem obcházení této zákonné povinnosti však vyšetřovací orgány často vyslechnou svědky v průběhu 24 hodin mezi zatčením podezřelého a jeho formálním obviněním(9). Tak tomu bylo v projednávané věci(10).
24. Podle předkládajícího soudu zahrnuje právo obviněného být přítomen při řízení před soudem podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 výkon veškerých jeho zákonných práv v tomto řízení pro účely jeho obhajoby, včetně práva vyslechnout svědky obžaloby. Soudce rozhodující v soudním řízení tak může vycházet pouze z důkazů získaných za přítomnosti obviněných nebo jejich zástupců. Ačkoli se obvinění v projednávané věci účastní soudního řízení, ve skutečnosti se účastní čtení výpovědí svědků obžaloby bez možnosti klást těmto svědkům otázky. S odkazem na čl. 47 druhý pododstavec Listiny má předkládající soud za to, že se obvinění nacházejí ve stejné situaci, jako kdyby státní zástupce vyslýchal tyto svědky při jednání v nepřítomnosti obviněných nebo jejich zástupců.
25. Předkládající soud kromě toho uvádí, že pokud státní zástupce shromáždí důkazy v rámci takového předběžného řízení, jako je řízení upravené v článku 223 NPK, bez účasti obhajoby a použije tyto důkazy k prokázání viny obviněných při soudním jednání, prokazuje věc takovým způsobem, který vylučuje jakoukoli možnost obviněných nebo jejich zástupců klást těmto svědkům otázky. Předkládající soud se táže, zda je za takových okolností řádně splněna povinnost prokázat vinu obviněného, kterou čl. 6 odst. 1 směrnice 2016/343 ukládá státnímu zástupci. Předkládající soud se rovněž táže, zda právo na spravedlivý proces zaručené čl. 47 druhým pododstavcem Listiny vyžaduje, aby obviněné osoby měly účinné právní prostředky k tomu, aby se bránily proti důkazům v jejich neprospěch předloženým obžalobou, zejména pak možnost vyslechnout svědky obžaloby. Předkládající soud tak chce zjistit, zda čl. 6 odst. 1 směrnice 2016/343 musí být vykládán ve spojení s čl. 8 odst. 1 této směrnice.
26. Předkládající soud nemá za to, že čtení svědecké výpovědi pořízené v průběhu přípravného řízení při soudním jednání s obviněnými, aniž měli obvinění možnost položit tomuto svědkovi vlastní otázky, je za všech okolností neslučitelné s unijním právem. I když tento postup porušuje právo obviněného být přítomen při řízení před soudem, může být nezbytný v případě, kdy není objektivně možné zajistit přítomnost svědka při řízení před soudem, kdy státní zástupce jedná v dobré víře a kdy existují vyrovnávací opatření.
27. V projednávané věci obžaloba věděla, že svědci budou vyhoštěni z Bulharska a že tedy bude obtížné, ne-li nemožné, aby se zúčastnili soudního jednání. Obžaloba tak věděla, že svědecké výpovědi poskytnuté za účasti soudce v přípravném řízení na otázky státního zástupce a v nepřítomnosti obviněných a jejich zástupců budou čteny při soudním jednání a že budou mít stejnou důkazní hodnotu, jako kdyby se obvinění nebo jejich zástupci účastnili výslechu v přípravném řízení(11). Kromě toho vnitrostátní právo nestanoví žádný opravný prostředek proti nečinnosti státního zástupce nebo proti odmítnutí státního zástupce poskytnout obviněným příležitost klást otázky svědkům, jejichž výslechů se státní zástupce chce dovolávat.
28. Za těchto okolností rozhodl Specializiran nakazatelen sad (specializovaný trestní soud) o přerušení řízení a o předložení následující předběžné otázky Soudnímu dvoru:
„Je s čl. 8 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 ve spojení s body 33 a 34 odůvodnění směrnice 2016/343, jakož i čl. 47 odst. 2 Listiny slučitelný vnitrostátní zákon, podle kterého je zachováno právo obviněného být přítomen při řízení a státní zastupitelství řádně splní svou povinnost prokázat vinu obviněného, pokud jsou v soudní fázi trestního řízení použity výpovědi svědků, které z objektivních důvodů nelze vyslechnout, pořízené v přípravném řízení, přičemž tito svědkové byli vyslechnuti pouze obžalobou a bez účasti obhajoby, avšak za účasti soudce, a obžaloba mohla účast obhajoby na tomto výslechu umožnit již v přípravném řízení, ale neučinila tak?“
29. Písemná vyjádření předložili DD, IP a Evropská komise.
IV. Právní posouzení
A. Význam článku 6 EÚLP a článků 47 a 48 Listiny
30. Předkládající soud se domnívá, že situace, která v projednávané věci vyvolává pochybnosti, by mohla být v souladu s unijním právem, pokud by byly splněny některé z požadavků stanovených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“)(12). Předkládající soud odkazuje zejména na rozsudek ESLP ve věci Gani v. Španělsko(13), ve kterém ESLP s ohledem na čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) EÚLP zkoumal možnost soudu uznat jako důkazy výpovědi pouze svědků obžaloby, které byly provedeny v přípravném řízení za situace, kdy obviněný a jeho obhájce nemohli svědkyni vyslechnout při soudním jednání, jelikož svědkyně trpěla posttraumatickou stresovou poruchou.
31. V tomto ohledu uvedu dvě poznámky.
32. Zaprvé předkládající soud při výkladu směrnice 2016/343 správně vychází z judikatury ESLP(14).
33. Bod 47 odůvodnění směrnice 2016/343 uvádí, že tato směrnice podporuje základní práva a zásady uznané v Listině a EÚLP, včetně práva na spravedlivý proces, presumpce neviny a práva na obhajobu. Z bodu 48 odůvodnění směrnice 2016/343 vyplývá, že úroveň ochrany poskytovaná členskými státy by nikdy neměla být nižší než normy stanovené Listinou nebo EÚLP v souladu s tím, jak je vykládají Soudní dvůr a ESLP. Požadavek na dodržování minimálních norem je úzce spjat s cílem posílit důvěru členských států v systémy trestního soudnictví jiných členských států a cílem usnadnit vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech(15).
34. Bod 33 odůvodnění směrnice 2016/343 uvádí, že právo obviněné osoby na to, aby byla přítomna při řízení před soudem, vychází z práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v článku 6 EÚLP a v druhém a třetím pododstavci článku 47 a v článku 48 Listiny. Podle vysvětlení k Listině(16) odpovídá čl. 47 druhý pododstavec Listiny článku 6 odst. 1 EÚLP a článek 48 Listiny má totožné znění jako čl. 6 odst. 2 a 3 EÚLP(17). Z toho vyplývá, že právo každého obviněného z trestného činu vyslýchat nebo svým jménem dát vyslýchat svědky proti sobě, zakotvené v čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP, je součástí práva na obhajobu zaručeného čl. 48 odst. 2 Listiny. Tato ustanovení vyžadují, aby dotčené osobě bylo umožněno uvést její stanovisko k obviněním, která proti ní byla vznesena(18), a obecně představuje specifický aspekt práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 47 druhém pododstavci Listiny(19).
35. Zadruhé tato zjištění mě přivádějí k závěru, že kromě čl. 47 druhého pododstavce Listiny, na který předkládající soud přímo odkazuje, je třeba rovněž zohlednit čl. 48 odst. 2 Listiny, aby bylo možné poskytnout užitečnou odpověď na otázku položenou předkládajícím soudem(20).
B. K předběžné otázce
36. Věc v původním řízení spadá do působnosti směrnice 2016/343, jelikož – jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí – se týká obviněných osob, proti nimž je vedeno trestní řízení z toho důvodu, že údajně spáchaly trestný čin, a ve věci doposud nebylo vydáno konečné rozhodnutí o jejich vině(21).
37. Komise ve svém písemném vyjádření usiluje o překvalifikování rozsahu žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a tvrdí, že otázka položená předkládajícím soudem v podstatě nastoluje otázku přípustnosti důkazů. Členské státy musí při posuzování výpovědi podezřelé nebo obviněné osoby nebo hodnocení důkazů získaných při porušení jejího práva nevypovídat či neobviňovat sama sebe zajistit dodržování práv na obhajobu a na spravedlivý proces. Tato povinnost je nicméně formulována tak, že platí, „aniž jsou dotčena vnitrostátní pravidla a systémy pro přípustnost důkazních prostředků“(22).
38. Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přinejmenším v rozsahu, v němž se týká výkladu čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem a čl. 48 odst. 2 Listiny, nevyvolává otázku přípustnosti důkazních prostředků. Naopak se výslovně týká práva obviněných osob být přítomen při řízení před soudem v situaci, kdy předkládající soud chce znát přesný rozsah a obsah tohoto práva, jakož i důsledky, které z toho mohou vyplývat pro vedení řízení proti obviněným osobám. Předkládající soud se zejména táže, zda je toto právo plně dodrženo za okolností, kdy obviněné osoby mohou být přítomny při soudní části trestního řízení a poslouchat výpovědi svědků obžaloby z přípravného řízení, které byly učiněny v nepřítomnosti obviněných či jejich zástupců, jež jsou čteny do protokolu, aniž bylo obviněným umožněno klást těmto svědkům otázky, a to z důvodu, že tito svědci nejsou na jednání přítomni. Jinými slovy, zahrnuje právo být přítomen při jednání před soudem, tak jak je zaručeno výše uvedenými ustanoveními, nutně právo obviněné osoby nebo jejích zástupců účastnit se tohoto jednání tím, že budou vyslýchat svědky obžaloby?
39. Podpůrně Komise tvrdí, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 se za takových okolností, jaké vyplývají z předkládacího rozhodnutí, nepoužije.
40. Komise zaprvé tvrdí, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 se použije pouze v soudní fázi trestního řízení. Neupravuje tedy shromažďování důkazů v přípravném řízení, včetně otázky, zda obviněné osoby nebo jejich zástupci mají právo být v této fázi přítomny při výslechu svědka.
41. Tato argumentace není přesvědčivá. Jak zdůrazňuje předkládací rozhodnutí, předkládající soud se táže na legalitu použití čl. 281 odst. 1 NPK v rámci soudní části trestního řízení proti obviněným, a nikoli na průběh trestního řízení v přípravném řízení.
42. Zadruhé Komise tvrdí, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 se týká práva obviněného být přítomen před soudem. Netýká se práva obviněných nebo jejich zástupců klást otázky svědkům.
43. Ačkoli čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 ani žádné jiné ustanovení této směrnice nezmiňují právo obviněného vyslechnout svědky obžaloby, výklad práva obviněných osob být přítomen před soudem, který uplatňuje Komise, by omezil úlohu obviněných na pouhé diváky. Tento výklad zbavuje čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 jakékoli podstaty a činí právo obviněných účastnit se řízení před soudem neúčinným, ba bezvýznamným. Předkládající soud má správně za to, že pokud by měl tento výklad převážit, obvinění by se ocitli ve stejné situaci, jako kdyby státní zástupce provedl výslech uvedených svědků v soudní části trestního řízení za nepřítomnosti obviněných nebo jejich zástupců.
44. V každém případě z judikatury Soudního dvora i ESLP vyplývá, že právo obviněných vyslýchat svědky obžaloby během soudní části trestního řízení spadá do podstaty práva osoby být přítomen při řízení před soudem.
45. Soudní dvůr s odkazem na judikaturu ESLP v rozsudku, ve kterém vyložil čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice 2016/343, uvedl, že „konání veřejného soudního jednání je základní zásadou zakotvenou v článku 6 EÚLP[, která] má zvláštní význam v trestních věcech, kde […] může jednotlivec legitimně požadovat, aby byl ‚vyslechnut‘, a mít zejména možnost ústně přednést svou obhajobu, vyslechnout si usvědčující výpovědi a vyslýchat svědky obhajoby i obžaloby“(23).
46. Obdobně ve věci týkající se uplatnění zásady bezprostřednosti trestního řízení, podle níž se soudce musí přímo a bezprostředně seznámit s projednávanou věcí(24), Soudní dvůr rozhodl, že osoby, které mají odpovědnost za rozhodnutí o vině či nevině obviněného, musí v zásadě vyslechnout svědky osobně a zhodnotit jejich věrohodnost, že hodnocení věrohodnosti svědka je složitým úkolem, který zpravidla nemůže být splněn pouhým přečtením obsahu jeho prohlášení zaznamenaných do protokolů o výsleších a že „jednou z důležitých náležitostí spravedlivého trestního řízení je možnost obviněného být konfrontován se svědky za přítomnosti soudce, který ve věci nakonec rozhodne“(25).
47. ESLP měl opakovaně příležitost vyložit právo osob obviněných z trestného činu vyslýchat nebo dát svým jménem vyslýchat svědky proti sobě, jak je zakotveno v čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP, jež představuje specifický aspekt práva na spravedlivý proces uznaného v čl. 6 odst. 1 EÚLP(26). S ohledem na uvedená ustanovení ESLP zkoumá, zda je trestní řízení jako celek, včetně způsobu, jakým jsou shromažďovány důkazy, spravedlivé(27).
48. Podle ESLP čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) standardně vyžadují, aby před tím, než bude obviněný ze spáchání trestného činu odsouzen, byly veškeré důkazní prostředky svědčící proti němu provedeny za jeho účasti na veřejném jednání za účelem umožnění kontradiktorní diskuze. Použití výpovědí získaných ve stadiu vyšetřování jako důkazních prostředků není samo o sobě neslučitelné s těmito ustanoveními za podmínky, že bude vždy dodrženo právo na obhajobu, které v zásadě vyžaduje, aby obviněný měl odpovídající a dostatečnou možnost zpochybnit a vyslechnout svědka svědčícího v jeho neprospěch(28).
49. ESLP posuzuje slučitelnost trestního řízení, v jehož průběhu jsou výpovědi svědka, který nebyl přítomen a vyslýchán během soudního jednání, použity jako důkazy, s čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) EÚLP podle třístupňového testu(29).
50. Zaprvé musí být neúčast svědka obžaloby na jednání řádně odůvodněna, jako např. úmrtím, zdravotním stavem, obavou ze svědecké výpovědi nebo nemožností nalézt svědka(30).
51. Zadruhé odsouzení založené výlučně nebo rozhodujícím způsobem na prohlášeních osoby, kterou obviněný nemohl vyslýchat nebo nechat svým jménem vyslýchat, ať již v průběhu vyšetřování nebo v rámci soudní části trestního řízení, omezuje právo na obhajobu v rozsahu, v němž je toto jednání neslučitelné se zárukami stanovenými v článku 6 EÚLP(31).
52. Zatřetí ESLP ověřuje, zda existovaly dostatečné vyvažující faktory, včetně silných procesních záruk, které by kompenzovaly znevýhodnění způsobená obhajobě akceptací neověřených prohlášení nepřítomného svědka, a zaručily spravedlivý proces jako celek(32). ESLP v této souvislosti zkoumá následující prvky: přístup soudu, pokud jde o neověřené důkazy nepřítomného svědka(33), existenci a sílu potvrzujících důkazů v řízení(34), jakož i procesní opatření přijatá za účelem zhojení nemožnosti provést křížový výslech svědka přímo při jednání(35).
53. Ve světle těchto úvah je třeba odpovědět na položenou otázku s ohledem na výklad čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343.
54. Jak vysvětluje předkládající soud, čl. 281 odst. 1 NPK ve spojení s článkem 223 tohoto zákona umožňuje soudu, u něhož byla podána obžaloba, aby v případě, že svědek nemůže z řádných důvodů být přítomen při jednání před soudem, zohlednil při rozhodování o vině nebo nevině obviněného výpovědi tohoto svědka učiněné za účasti soudce při výslechu ze strany obžaloby v přípravném řízení, za předpokladu, že pokud obviněný nebyl v době konání tohoto výslechu formálně obviněn, nemůže se tohoto výslechu účastnit.
55. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení v praxi brání obviněným nebo jejich právnímu zástupci vyslýchat svědka obžaloby v soudní části trestního řízení, mohou porušit právo těchto osob být přítomen při řízení před soudem, které je zaručeno čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343, jakož i právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 47 druhém pododstavci Listiny a právo na obhajobu zakotvené v čl. 48 odst. 2 Listiny.
56. I když se Soudní dvůr nemusí řídit třístupňovým testem vypracovaným ESLP, tento test poskytuje užitečný koncepční rámec, s nímž lze slučitelnost takových postupů, jako jsou postupy popsané v předkládacím rozhodnutí, posuzovat z hlediska čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 a práv zakotvených v čl. 47 druhém pododstavci a v čl. 48 odst. 2 Listiny.
57. Vnitrostátní právní úprava, na kterou odkazuje předkládající soud, patrně splňuje první část tohoto testu, jelikož důkaz ve formě svědectví svědka obhajoby je přípustný pouze v případě řádného odůvodnění jeho nepřítomnosti při soudním jednání. O tom, zda obžaloba může za okolností řízení probíhajícího před předkládajícím soudem řádně vysvětlit nepřítomnost svědků, musí rozhodnout předkládající soud.
58. Je rovněž věcí předkládajícího soudu, aby posoudil uplatnění druhé části testu stanoveného ESLP, a to ve světle skutkových okolností, které mu byly předloženy. V případě, že bude mít za to, že důkaz ve formě výpovědi nepřítomných svědků je rozhodující pro určení viny obviněných, z toho bude vyplývat, že vnitrostátní právní předpisy, kterých se předkládající soud dovolává, omezují právo těchto osob na obhajobu v míře, která je neslučitelná se zárukami stanovenými v článku 6 EÚLP.
59. Pokud jde o třetí část uvedeného testu, informace, které má Soudní dvůr k dispozici, nasvědčují tomu, že neexistují dostatečné vyrovnávací faktory, které by kompenzovaly znevýhodnění způsobená obviněným přijetím takových neověřených svědeckých výpovědí a mohly by zajistit spravedlnost celého řízení. Podle předkládajícího soudu mají výpovědi svědků učiněné za účasti soudce na základě článku 223 NPK a vykládané v souladu s čl. 281 odst. 1 NPK stejnou důkazní hodnotu, jako kdyby svědci byli přítomni na jednání a odpověděli na otázky obžaloby i obhajoby. Obžaloba tak konkrétně po vyslechnutí svědka za účasti soudce podle článku 223 NPK bez účasti obhajoby nemusí tohoto svědka vyslýchat v přípravném řízení znova za účasti obhajoby(36). Obhajoba pak nemůže napadnout to, že obžaloba odmítne vyhovět návrhu na výslech svědků v přípravném řízení, ani nemůže chtít po obžalobě, aby na tento návrh reagovala.
60. Pokud jde o výklad čl. 6 odst. 1 směrnice 2016/343, na který rovněž odkazuje předběžná otázka, toto ustanovení je jedním z pěti článků obsažených v kapitole 2 této směrnice věnované presumpci neviny. Jak vyplývá z bodu 22 odůvodnění této směrnice, toto ustanovení ukládá členským státům zajistit, aby důkazní břemeno při prokazování viny podezřelé nebo obviněné osoby leželo na obžalobě.
61. Článek 6 odst. 1 směrnice 2016/343 tak slouží k rozložení důkazního břemene v trestních řízeních. Na rozdíl od toho, co tvrdí předkládající soud, toto ustanovení neobsahuje požadavek, podle kterého k prokázání viny obviněných může obžaloba předložit pouze důkazy, které případně získala při dodržení zákona včetně čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343. Předmětem směrnice 2016/343, jak je vymezen v jejím článku 1, není úprava takových záležitostí.
62. Jsem tedy toho názoru, že výklad čl. 6 odst. 1 směrnice 2016/343 není v projednávané věci relevantní, a tedy není namístě odpovídat na žádost předkládajícího soudu týkající se výkladu tohoto ustanovení.
V. Závěry
63. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžnou otázku položenou Specializiran nakazatele sad (specializovaný trestní soud, Bulharsko) odpověděl následovně:
„S článkem 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/43 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem, ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem a čl. 48 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie je neslučitelný vnitrostátní zákon, podle kterého je zachováno právo obžalovaného být přítomen při řízení, pokud jsou v soudní fázi trestního řízení použity výpovědi svědků, které z objektivních důvodů nelze vyslechnout, pořízené v přípravném řízení, přičemž tito svědkové byli vyslechnuti pouze obžalobou a bez účasti obhajoby, avšak za účasti soudce, a obžaloba mohla účast obhajoby na tomto výslechu umožnit již v přípravném řízení, ale neučinila tak.“