Věc T‑106/13
(zveřejněné výňatky)
d.d. Synergy Hellas Anonymi Emporiki Etaireia Parochis Ypiresion Pliroforikis
proti
Evropské komisi
„Rozhodčí doložka – Šestý a sedmý rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace – Předčasné vypovězení smluv – Legitimní očekávání – Přiměřenost – Dobrá víra – Mimosmluvní odpovědnost – Překvalifikování žaloby – Souběh návrhů na smluvní a mimosmluvní náhradu újmy – Systém včasného varování (EWS) – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Příčinná souvislost“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 18. listopadu 2015
1. Soudní řízení – Předložení věci Tribunálu na základě rozhodčí doložky – Smlouvy uzavřené v rámci zvláštního programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace – Předčasné vypovězení smluv z důvodu finančních nesrovnalostí, kterých se dopustila druhá smluvní strana – Žaloba pro porušení smluvních povinností – Zpětvzetí návrhu žalobkyně v rámci jiné smlouvy – Žalobkyní uplatněné žalobní důvody shodující se s těmi, které uplatnila ve druhé žalobě – Přípustnost
(Článek 272 SFEU)
2. Soudní řízení – Předložení věci Tribunálu na základě rozhodčí doložky – Smlouvy uzavřené v rámci zvláštního programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace – Předčasné vypovězení smluv z důvodu finančních nesrovnalostí, kterých se dopustila druhá smluvní strana – Žaloba pro porušení smluvních povinností – Existence vzniklého a trvajícího zájmu – Stále probíhající posuzování způsobilosti vykázaných nákladů – Nedostatek vlivu
(Článek 272 SFEU)
3. Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá správním orgánem
4. Soudní řízení – Předložení věci Tribunálu na základě rozhodčí doložky – Smlouvy uzavřené v rámci zvláštního programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace – Předčasné vypovězení smluv z důvodu finančních nesrovnalostí, kterých se dopustila druhá smluvní strana – Žaloba pro porušení smluvních povinností – Uplatnění zásady ochrany legitimního očekávání – Nepřípustnost – Meze – Dodržování zásady plnění smluv v dobré víře
(Článek 272 SFEU)
5. Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Podmínky – Rozšíření existujícího žalobního důvodu – Přípustnost
[Jednací řád Tribunálu (1991), čl. 48 odst. 2]
6. Soudní řízení – Předložení věci Tribunálu na základě rozhodčí doložky – Smlouvy uzavřené v rámci zvláštního programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace – Předčasné vypovězení smluv z důvodu finančních nesrovnalostí, kterých se dopustila druhá smluvní strana – Žaloba pro porušení smluvních povinností – Uplatnění zásady proporcionality – Přípustnost – Povinnost plnit smlouvu v dobré víře
(Článek 5 odst. 4 SEU, článek 272 SFEU)
7. Žaloba na náhradu škody – Mimosmluvní odpovědnost – Žaloba týkající se ve skutečnosti sporu smluvní povahy – Překvalifikování žaloby – Podmínky – Souběh návrhů na smluvní a mimosmluvní náhradu újmy – Podmínky
(Články 268 SFEU a 272 SFEU)
1. Pokud jde o žalobu pro porušení smluvních povinností podanou na základě předčasného vypovězení smlouvy uzavřené v rámci zvláštního programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace ze strany Komise z důvodu finančních nesrovnalostí, kterých se údajně dopustila druhá smluvní strana, zpětvzetí návrhu posledně uvedené ve věci, jejímž předmětem byla obdobná smlouva, nemá vliv na její právo se v rámci posuzovaných návrhových žádání týkajících se smluvní odpovědnosti Komise v důsledku vypovězení dotčené smlouvy dovolávat nesrovnalostí souvisejících s plněním smlouvy dotčené ve druhé věci.
Při zpětvzetí návrhu totiž Tribunál nerozhoduje o přípustnosti ani ve věci samé, ale bere pouze na vědomí vůli žalobkyně nepokračovat v soudním řízení. S usnesením o zpětvzetí návrhu tudíž není spojena překážka věci pravomocně rozsouzené. Pokud žalobce vezme svou žalobu zpět, projednávaný spor zanikne, a situace litispendence s jinou žalobou tudíž přestane existovat. Soudní dvůr upřesnil, že zájem vyhnout se tomu, aby jednotlivci využívali této možnosti způsobem, který je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, nevyžaduje, aby překážka litispendence trvala i ve vztahu k žalobě, kterou vzal žalobce zpět, jelikož tento zájem je dostatečně chráněn uložením náhrady nákladů řízení žalobci.
(viz body 46 a 47)
2. Pokud jde o žalobu pro porušení smluvních povinností podanou v návaznosti na předčasné vypovězení smlouvy uzavřené v rámci zvláštního programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace ze strany Komise z důvodu finančních nesrovnalostí, kterých se údajně dopustila druhá smluvní strana, skutečnost, že Komise právě posuzuje, zda náklady uplatňované žalobkyní jsou způsobilé k proplacení, a tudíž zda má na vyplacení určité částky na základě uvedené smlouvy nárok, neumožňuje konstatovat neexistenci vzniklého a trvajícího právního zájmu žalobkyně na tom, aby Tribunál Komisi uložil uskutečnit platbu dle smlouvy. Již od podání žaloby je totiž zjevné, že by žalobkyně měla z úspěchu své žaloby prospěch.
Mimoto Komise se nemůže dovolávat nedostatku právního zájmu žalobkyně na podání žaloby z důvodu, že v okamžiku podání žaloby bylo nevyplacení částky žalobkyni na základě uvedené smlouvy z její strany nejisté nebo hypotetické. Při podání žaloby bylo totiž jisté, že Komise spornou částku nevyplatila.
To, zda byla Komise povinna spornou částku před podáním žaloby vyplatit, zda mohla její vyplacení pozastavit z důvodu probíhajícího auditu a zda měl Tribunál přerušit soudní řízení do doby, než audit Komise skončí, nebo zda měl naopak rovnou rozhodnout o způsobilosti nákladů, vyžaduje zkoumání skutečností souvisejících s meritem žaloby, a nikoliv s její přípustností.
Tento závěr není zpochybněn judikaturou týkající se návrhu, aby unijní soud určil, že si smluvní strana může ponechat částky, které již byly Komisí na základě dotčených smluv vyplaceny. Zatímco totiž u žalob na plnění, jež směřují k uspokojení konkrétních nároků, lze zájem na jejich podání zpravidla snadno dovodit z kontextu samotného žalobního návrhu, zájem žalobce na abstraktním určení existence nebo neexistence právních vztahů soudem – popř. existence či neexistence určitého nároku, který je třeba chránit – vyžaduje zpravidla zvláštní odůvodnění. Úkolem unijních soudů totiž není vydávat abstraktní právní stanoviska.
(viz body 51–55)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 66)
4. Pokud jde o žalobu pro porušení smluvních povinností podanou na základě předčasného vypovězení smlouvy uzavřené v rámci zvláštního programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace ze strany Komise z důvodu finančních nesrovnalostí, kterých se údajně dopustila druhá smluvní strana, Tribunál musí výtku založenou na tom, že Komise při svém plnění výše uvedené smlouvy porušila zásadu ochrany legitimního očekávání, která upravuje vztah podřízenosti adresáta veřejné správy vůči této správě, prohlásit za nepřípustnou.
Tato zásada totiž spadá pod přezkum legality podle článku 263 SFEU, který může Tribunál provést u aktů přijatých orgány.
U žaloby pro porušení smluvních povinností však byla Tribunálu věc předložena jakožto soudu příslušnému pro rozhodování v daných smluvních věcech. V tomto ohledu okolnost, podle níž se smlouva řídí zejména unijním právem, neumožňuje změnit příslušnost Tribunálu, tak jak ji vymezuje žalobkyní zvolený procesní prostředek. Ve svém návrhu na smluvní náhradu újmy tedy žalobkyně může Komisi vytýkat pouze porušení práva rozhodného pro smlouvu.
Nelze však vyloučit, že je ve smluvním právu možné uplatnit určitou formu legitimního očekávání, pokud přispívá k dodržení povinnosti stran plnit smlouvu v dobré víře. To plyne z toho, že zásada plnění smluv v dobré víře brání plněním smluv představujícím zneužití práva.
(viz body 66–68 a 72)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 70)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 87–89)
7. Vzhledem k autonomii smluvních a mimosmluvních procesních prostředků a podmínkám založení odpovědnosti vlastním každému z těchto prostředků je Tribunál povinen určit, zda předmětem žaloby, která k němu byla podána, je návrh na náhradu škody, který objektivně vychází z práv a povinností smluvní či mimosmluvní povahy.
Prosté uplatnění právních pravidel nebo zásad, které nevyplývají ze smlouvy mezi stranami, ale jsou pro strany závazné, nemůže mít za následek změnu smluvní povahy sporu.
Nicméně vzhledem k tomu, že podle Smlouvy o FEU jsou unijní soudy v zásadě příslušné pro rozhodování o žalobách týkajících se mimosmluvní odpovědnosti orgánů i o žalobách týkajících se smluvní odpovědnosti orgánů v případech, kdy uzavřely smlouvu obsahující rozhodčí doložku, byla-li k Tribunálu podána žaloba pro porušení mimosmluvních povinností, i když je spor ve skutečnosti smluvní povahy, Tribunál žalobu překvalifikuje, jsou-li pro toto překvalifikování splněny podmínky.
Konkrétně při sporu takové povahy nemůže Tribunál překvalifikování žaloby provést, brání-li takovému překvalifikování výslovná vůle žalobce nezaložit návrh na článku 272 SFEU nebo neopírá-li se žaloba o žádný žalobní důvod vycházející z porušení pravidel upravujících dotčený smluvní vztah, bez ohledu na to, zda se jedná o smluvní ustanovení, či ustanovení vnitrostátního práva určeného ve smlouvě.
Mimoto, porušení smluvního ustanovení některým orgánem nemůže samo o sobě zakládat mimosmluvní odpovědnosti uvedeného orgánu vůči jedné ze stran, s níž uzavřel smlouvu obsahující uvedené ustanovení. V takovém případě má totiž protiprávnost přičitatelná tomuto orgánu čistě smluvní původ a vyplývá z jeho závazku jakožto smluvní strany, a nikoliv z nějakého jiného jeho postavení, například správního orgánu. Za takových okolností musí být tudíž tvrzení o porušení smluvního ustanovení uplatňované na podporu návrhu na mimosmluvní náhradu újmy považováno za irelevantní.
Nelze však vyloučit, že by smluvní a mimosmluvní odpovědnost unijního orgánu mohly ve vztahu k některé jiné smluvní straně existovat současně. Povaha protiprávního jednání přičitatelného orgánu, kterým byla způsobena újma a které může být předmětem návrhu na mimosmluvní náhradu újmy, totiž není jasně vymezena. Za předpokladu, že by takový souběh odpovědností orgánu existoval, byl by možný pouze za podmínky, že protiprávnost přičitatelná dotčenému orgánu představuje nikoliv pouze nesplnění smluvní povinnosti, ale i obecné povinnosti, a dále že tato protiprávnost týkající se uvedené obecné povinnosti způsobila škodu jinou, než která plyne z nedostatku řádného plnění smlouvy.
(viz body 145–150)