Věc C‑605/21
Heureka Group a.s.
v.
Google LLC
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Městský soud v Praze)
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 18. dubna 2024
„Řízení o předběžné otázce – Článek 102 SFEU – Zásada efektivity – Žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů o hospodářské soutěži – Směrnice 2014/104/EU – Opožděné provedení směrnice – Časová působnost – Článek 10 – Promlčecí lhůta – Podmínky započetí běhu této lhůty – Ukončení protiprávního jednání – Znalost informací nezbytných pro podání žaloby o náhradu škody – Zveřejnění shrnutí rozhodnutí Evropské komise o porušení pravidel hospodářské soutěže v Úředním věstníku Evropské unie – Závazný účinek dosud nepravomocného rozhodnutí Komise – Pozastavení nebo přerušení běhu promlčecí lhůty po dobu šetření prováděného Komisí nebo do dne, kdy její rozhodnutí nabude právní moci“
1. Hospodářská soutěž – Žaloby o náhradu škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže – Směrnice 2014/104 – Časová působnost – Ustanovení upravující některé požadavky vztahující se na promlčecí lhůtu pro podání žaloby o náhradu škody – Hmotněprávní ustanovení – Zákaz použití vnitrostátní prováděcí úpravy se zpětnou působností
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104, články 10 a 22)
(viz body 47–49)
2. Hospodářská soutěž – Žaloby o náhradu škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže – Směrnice 2014/104 – Časová působnost – Žaloby o náhradu škody způsobené zneužitím dominantního postavení, které započalo před vstupem směrnice v platnost – Časová působnost ustanovení směrnice, které upravuje některé požadavky vztahující se na promlčecí lhůtu – Podmínka – Žaloby o náhradu škody, u kterých ke dni uplynutí lhůty k provedení směrnice ještě neuplynula promlčecí lhůta – Určení počátku běhu promlčecí lhůty pro podání uvedených žalob – Použití vnitrostátních právních předpisů – Meze – Dodržení článku 102 SFEU a zásady efektivity – Vnitrostátní promlčecí lhůta, jež může začít běžet až po ukončení protiprávního jednání a poté, co se poškozený seznámil s informacemi nezbytnými pro podání žaloby – Okamžik seznámení se s uvedenými informacemi, který se v zásadě shoduje s datem zveřejnění shrnutí rozhodnutí Komise o protiprávním jednání – Dosud nepravomocné rozhodnutí – Irelevance
(Článek 102 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104, články 10 a 22)
(viz body 50–78, 82–88)
3. Dominantní postavení – Zneužití – Zákaz – Přímý účinek – Právo jednotlivců domáhat se náhrady vzniklé škody – Podrobné podmínky výkonu – Promlčecí lhůty – Vnitrostátní právní úprava, která nepočítá s pozastavením nebo přerušením běhu promlčecí lhůty po dobu šetření prováděného Komisí – Nepřípustnost – Vnitrostátní právní úprava, která nepočítá s pozastavením promlčecí lhůty do okamžiku, kdy rozhodnutí Komise nabude právní moci – Přípustnost
(Článek 102 SFEU)
(viz body 79, 80)
4. Hospodářská soutěž – Žaloby o náhradu škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže – Směrnice 2014/104 – Promlčecí lhůta pro podání žalob o náhradu škody – Pozastavení promlčecí lhůty v návaznosti na přijetí opatření orgánu pro hospodářskou soutěž pro účely šetření nebo řízení v souvislosti s dotčeným porušením právních předpisů
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104, čl. 10 odst. 2 a 4)
(viz body 90, 91)
5. Akty orgánů – Směrnice – Provedení členskými státy – Nezbytnost zajistit účinnost směrnic – Povinnosti vnitrostátních soudů – Povinnost konformního výkladu – Rozsah – Výklad vnitrostátního práva contra legem – Vyloučení
(Článek 288 třetí pododstavec SFEU)
(viz bod 93)
Shrnutí
Velký senát Soudního dvora, kterému byla předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, se vyjádřil k tomu, jaké požadavky musí splňovat vnitrostátní úpravy promlčení vztahující se na žaloby o náhradu škody, jež jsou podány u vnitrostátních soudů v případě porušení unijního práva hospodářské soutěže. Tato upřesnění Soudní dvůr podal v souvislosti s žalobou na náhradu škody podanou českým podnikem proti společnosti Google LLC kvůli zneužití dominantního postavení, jehož se měly posledně uvedená společnost a její mateřská společnost Alphabet Inc. dopustit v České republice.
Rozhodnutím ze dne 27. června 2017(1) Evropská komise konstatovala, že od února 2013 porušovala společnost Google článek 102 SFEU, neboť zneužívala svého dominantního postavení na třinácti vnitrostátních trzích s obecným vyhledáváním, včetně České republiky, tím, že omezila provoz ze svých stránek s výsledky obecného vyhledávání směrem ke konkurenčním srovnávačům výrobků a zvýšila tento provoz směrem ke svému vlastnímu srovnávači výrobků. Dne 12. ledna 2018 bylo v Úředním věstníku Evropské unie(2) zveřejněno shrnutí tohoto rozhodnutí.
Společnosti Google a Alphabet podaly proti uvedenému rozhodnutí u Tribunálu žalobu, která byla v podstatné části zamítnuta(3). Řízení o kasačním opravném prostředku, který byl podán proti rozsudku Tribunálu, ovšem před Soudním dvorem stále probíhá, takže rozhodnutí Komise ještě není pravomocné.
V červnu 2020 podala česká společnost Heureka Group a.s. (dále jen „společnost Heureka“), která působí na trhu srovnávačů prodejních cen, u Městského soudu v Praze (Česká republika) žalobu, jíž se domáhala, aby byla společnosti Google uložena náhrada škody vzniklé v důsledku porušení článku 102 SFEU, které bylo konstatováno v rozhodnutí Komise a k němuž docházelo v České republice v období od února 2013 do 27. června 2017. Společnost Heureka se domnívala, že protisoutěžní jednání společnosti Google snížilo návštěvnost jejího portálu Heureka.cz.
Společnost Google na svou obranu namítla, že nárok společnosti Heureka na náhradu je přinejmenším zčásti promlčen.
Městský soud v Praze v tomto ohledu uvedl, že vnitrostátní pravidla vztahující se na žalobu společnosti Heureka stanoví tříletou promlčecí lhůtu, která počíná běžet samostatně a zvlášť pro každou dílčí škodu plynoucí z porušení pravidel hospodářské soutěže od okamžiku, kdy poškozený získá nebo se má za to, že získal vědomost o tom, že mu byla způsobena taková dílčí škoda, a o tom, kdo je povinen k její náhradě. K započetí běhu této lhůty se naproti tomu nevyžaduje, aby poškozený získal vědomost o tom, že předmětné jednání je porušením práva hospodářské soutěže, ani aby bylo toto porušování ukončeno. Relevantní vnitrostátní pravidla kromě toho nevyžadují, aby po dobu, kdy Komise ve vztahu k danému porušování provádí šetření, byla uvedená lhůta pozastavena nebo přerušena. Tato lhůta nemůže být pozastavena ani přinejmenším po dobu jednoho roku ode dne, kdy rozhodnutí Komise o tomto protiprávním jednání nabude právní moci.
Podle Městského soudu v Praze z toho v projednávané věci vyplývá, že při každém obecném vyhledání na internetových stránkách Google, které vedlo k umístění a zobrazení výsledků příznivějšímu pro srovnávač cen společnosti Google, začala běžet nová samostatná promlčecí lhůta.
Vzhledem k tomu, že směrnice 2014/104(4) byla do českého práva provedena opožděně, Městský soud v Praze kromě toho uvedl, že protiprávní jednání vytýkané společnosti Google bylo ukončeno po uplynutí lhůty k provedení této směrnice, tj. po 27. prosinci 2016, avšak podle všeho před nabytím účinnosti prováděcího právního předpisu, tj. před 1. zářím 2017.
S ohledem na výše uvedené předložil Městský soud v Praze Soudnímu dvoru několik předběžných otázek, jejichž podstatou je, zda článek 10 směrnice 2014/104 a/nebo článek 102 SFEU a zásada efektivity brání takové vnitrostátní právní úpravě promlčení, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, pokud jde o žaloby na náhradu škody v případě trvajícího porušování pravidel unijního práva hospodářské soutěže.
Závěry Soudního dvora
Za účelem zodpovězení předběžných otázek Soudní dvůr nejprve zkoumal časovou působnost článku 10 směrnice 2014/104, který stanoví minimální délku promlčecí lhůty pro podání žaloby o náhradu škody v případě porušení právních předpisů o hospodářské soutěži, okamžik, od kdy nejdříve může tato lhůta začít běžet, a okolnosti, za kterých musí být pozastaven nebo přerušen její běh.
V tomto ohledu Soudní dvůr připomněl, že článek 10 směrnice 2014/104 je hmotněprávním ustanovením, takže v souladu s čl. 22 odst. 1 této směrnice musí členské státy zajistit, aby se předpisy provádějící tento článek nepoužily se zpětnou působností. Od okamžiku uplynutí lhůty k provedení této směrnice, tj. od 27. prosince 2016, ovšem musí být vnitrostátní právo vykládáno v souladu se všemi ustanoveními této směrnice.
Za účelem určení časové působnosti článku 10 směrnice 2014/104 v projednávané věci Soudní dvůr v těchto souvislostech ověřil, zda byla právní situace, o niž se jednalo ve věci v původním řízení, završena před 27. prosincem 2016, nebo zda vyvolávala účinky i nadále.
Za tímto účelem bylo třeba zjistit, zda k 27. prosinci 2016 vnitrostátní promlčecí lhůta použitelná na situaci dotčenou v původním řízení uplynula. V tomto rámci však bylo třeba zohlednit skutečnost, že i před uplynutím lhůty k provedení směrnice 2014/104 musela být použitelná vnitrostátní pravidla promlčení v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity a nemohla narušovat plnou účinnost článku 102 SFEU.
Plná účinnost článku 102 SFEU a zejména užitečný účinek zákazu, který je v tomto článku stanoven, přitom vyžadují, aby vnitrostátní promlčecí lhůty pro podání žalob o náhradu škody v případě porušení tohoto článku nezačínaly běžet před tím, než je porušení právních předpisů ukončeno a než se poškozený dozví nebo než u něj lze přiměřeně předpokládat, že jsou mu známy informace nezbytné pro podání žaloby o náhradu škody.
Pokud jde o první podmínku, tj. podmínku ukončení porušování právních předpisů, konstatoval Soudní dvůr, že jelikož se spory týkající se porušení pravidel práva hospodářské soutěže vyznačují v zásadě asymetrií informací v neprospěch poškozeného a pro takovou osobu bývá před ukončením takového porušování často mimořádně obtížné prokázat jeho existenci, rozsah a z něj plynoucí škodu, požadavek, podle něhož promlčecí lhůta nemůže začít běžet před ukončením dotčeného protiprávního jednání, je nezbytný k tomu, aby poškozený mohl účinně uplatnit své právo domáhat se náhrady škody v plné výši, které plyne z článku 102 SFEU. Vzhledem k tomu, že prokázat porušení tohoto článku bez rozhodnutí Komise nebo vnitrostátního orgánu o tomto porušení bývá pro poškozeného zpravidla obtížné, úprava promlčení, která by mohla vést k tomu, že by promlčecí lhůta uplynula mnohem dříve, než je přijato takové rozhodnutí, by mohla nadměrně ztížit uplatnění jeho práva domáhat se náhrady škody v plné výši.
Pokud jde o druhou podmínku, která se týká znalosti informací nezbytných pro podání žaloby o náhradu škody, připomněl Soudní dvůr, že k těmto informacím patří existence porušení práva hospodářské soutěže, existence škody, příčinná souvislost mezi škodou a porušením, jakož i totožnost porušitele.
I když je třeba, aby datum, kdy se společnost Heureka seznámila s těmito informacemi, určil v projednávaném případě předkládající soud, Soudní dvůr považoval za účelné uvést, že se tento okamžik v zásadě shoduje s datem, kdy bylo shrnutí rozhodnutí Komise, kterým bylo konstatováno porušení právních předpisů, zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, a to bez ohledu na to, zda toto rozhodnutí nabylo právní moci, či nikoli.
Soudní dvůr kromě toho uvedl, že článek 102 SFEU a zásada efektivity vyžadují, aby po dobu šetření prováděného Komisí byla promlčecí lhůta pozastavena nebo přerušena. Tento článek a tato zásada naproti tomu nevyžadují, aby byla promlčecí lhůta pozastavena až do okamžiku, kdy rozhodnutí Komise nabude právní moci. Poškozený totiž může svoji žalobu o náhradu škody opřít o závěry uvedené v nepravomocném rozhodnutí Komise, jelikož toto rozhodnutí vyvolává závazný účinek, dokud není zrušeno.
S ohledem na výše uvedené Soudní dvůr konstatoval, že taková vnitrostátní úprava promlčení, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení – podle které počíná tříletá promlčecí lhůta běžet samostatně a zvlášť pro každou dílčí škodu plynoucí z porušení článku 102 SFEU od okamžiku, kdy poškozený získá nebo lze přiměřeně předpokládat, že získal vědomost o tom, že mu byla způsobena dílčí škoda, a o tom, kdo je povinen k její náhradě, přičemž není nutné, aby bylo protiprávní jednání ukončeno a poškozený získal vědomost o tom, že předmětné jednání je porušením pravidel hospodářské soutěže, a podle které nelze uvedenou lhůtu po dobu, kdy Komise ve vztahu k takovému protiprávnímu jednání provádí šetření, pozastavit ani přerušit – je neslučitelná s článkem 102 SFEU a zásadou efektivity, jelikož prakticky znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje uplatnění práva domáhat se náhrady škody vzniklé v důsledku tohoto protiprávního jednání.
Při zjišťování, zda k datu uplynutí lhůty k provedení směrnice 2014/104, tedy k 27. prosinci 2016, promlčecí lhůta stanovená ve vnitrostátním právu, která se vztahuje na situaci dotčenou v původním řízení až do tohoto data, uplynula, je tudíž třeba odhlédnout od těch aspektů této úpravy promlčení, které jsou neslučitelné s článkem 102 SFEU a zásadou efektivity.
Z rozhodnutí Komise, kterým bylo konstatováno zneužití dominantního postavení ze strany společnosti Google, v tomto ohledu plyne, že toto protiprávní jednání ke dni přijetí rozhodnutí, tedy k 27. červnu 2017, ještě nebylo ukončeno. Z toho vyplývá, že ke dni uplynutí lhůty k provedení směrnice 2014/104 promlčecí lhůta nejenže neuplynula, ale ani nezačala běžet.
Situace, o niž se jednalo ve věci v původním řízení, nebyla před uplynutím lhůty k provedení směrnice 2014/104 završena, takže článek 10 uvedené směrnice je na ni ratione temporis použitelný. Soudní dvůr přitom konstatoval, že z jednoznačného znění tohoto čl. 10 odst. 2 a 4 vyplývá, že dotčená vnitrostátní úprava promlčení je neslučitelná i s tímto ustanovením. Konkrétně uvedl, že zmíněný čl. 10 odst. 4 nyní vyžaduje, aby pozastavení běhu promlčecí lhůty v návaznosti na přijetí opatření orgánu pro hospodářskou soutěž pro účely šetření nebo řízení v souvislosti s porušením právních předpisů o hospodářské soutěži, jehož se týká žaloba o náhradu škody, skončilo nejdříve jeden rok poté, co rozhodnutí o tomto protiprávním jednání nabylo právní moci nebo bylo řízení jinak ukončeno. Toto ustanovení tudíž v tomto překračuje rámec požadavků plynoucích z článku 102 SFEU a ze zásady efektivity.
Soudní dvůr nakonec připomněl, že i když se neprovedené směrnice nelze přímo dovolávat ve sporu mezi jednotlivci, vnitrostátní soud, kterému byl takový spor předložen, je povinen vykládat vnitrostátní právo v souladu s touto směrnicí, jakmile uplyne lhůta k jejímu provedení, aniž přitom provádí výklad vnitrostátního práva contra legem.