Věc T-304/06

Paul Reber GmbH & Co. KG

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Společenství Mozart – Předmět sporu – Absolutní důvod pro zamítnutí – Popisný charakter – Povinnost uvést odůvodnění – Legitimní očekávání – Rovné zacházení – Zásada legality – Článek 7 odst. 1 písm. c), čl. 51 odst. 1 písm. a), čl. 73 první věta a čl. 74 odst. 1 první věta nařízení (ES) č. 40/94“

Shrnutí rozsudku

1.      Ochranná známka Společenství – Přezkumné řízení – Žaloba k soudu Společenství

(Jednací řád Soudu, čl. 135 odst. 4; nařízení Rady č. 40/94, čl. 44 odst. 1)

2.      Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Odůvodnění rozhodnutí

(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 40/94, článek 73)

3.      Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Důvody absolutní neplatnosti

?Nařízení Rady č. 40/94, čl. 7 odst. 1 písm. c) a čl. 51 odst. 1 písm. a)?

1.      Rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) může být napadeno před Soudem pouze ve vztahu k určitým výrobkům nebo službám uvedeným na seznamu, kterého se týká dotyčná přihláška ochranné známky Společenství k zápisu. V takovém případě se toto rozhodnutí pro ostatní výrobky nebo služby uvedené na tomtéž seznamu stává konečným.

S ohledem na tuto možnost Soud prohlášení přihlašovatele ochranné známky před ním učiněné, a tedy časově následující po rozhodnutí odvolacího senátu, podle něhož svou přihlášku bere pro některé výrobky uvedené v původní přihlášce zpět, vyložil jako prohlášení, že napadené rozhodnutí je zpochybněno pouze v rozsahu, v němž se týká zbývajících dotčených výrobků, nebo jako částečné zpětvzetí v případě, že k tomuto prohlášení došlo v pokročilém stadiu řízení před Soudem.

Takový výklad omezení seznamu výrobků nebo služeb, kterých se týká přihláška ochranné známky Společenství, je před Soudem přitom možný jen tehdy, jestliže se přihlašovatel omezí na to, že z tohoto seznamu vyjme jeden nebo několik výrobků nebo služeb nebo jednu nebo několik kategorií výrobků nebo služeb, které se jako takové vyskytují na uvedeném seznamu. Je totiž zjevné, že se v takovém případě ve skutečnosti nepožaduje, aby Soud přezkoumal legalitu rozhodnutí odvolacího senátu v rozsahu, v němž se týká výrobků nebo služeb ze seznamu vyjmutých, ale přezkoumal ji pouze v rozsahu, v němž se týká ostatních výrobků nebo služeb, které na tomtéž seznamu zůstaly.

Tento případ je třeba odlišit od omezení seznamu výrobků nebo služeb obsaženého v přihlášce ochranné známky Společenství, ke kterému dojde před Soudem a jehož účelem je celková nebo částečná změna popisu uvedených výrobků nebo služeb. V tomto posledně uvedeném případě nelze vyloučit, že tato změna může mít vliv na průzkum předmětné ochranné známky provedený odděleními Úřadu v průběhu správního řízení. Za těchto okolností by se připuštění této změny ve stadiu řízení před Soudem rovnalo změně předmětu sporu v průběhu řízení zakázané čl. 135 odst. 4 jednacího řádu.

(viz body 26–29)

2.      Podle čl. 73 první věty nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství musí být rozhodnutí Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) odůvodněna. Tato povinnost má tentýž rozsah jako povinnost zakotvená v článku 253 ES a jejím cílem je umožnit jednak zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo opatření přijato za účelem obrany jejich práv, a jednak soudu Společenství vykonat svůj přezkum legality rozhodnutí. Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí tyto požadavky splňuje, musí být posouzena s ohledem nejen na jeho znění, ale také na jeho kontext, jakož i na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast.

Pokud jde o právní pravidla použitelná v oblasti ochranné známky Společenství, způsobilost označení k zápisu musí být posuzována pouze na základě nařízení č. 40/94 tak, jak je vykládáno soudem Společenství. Rozhodnutí vnitrostátních orgánů a soudů, jakož i rozhodovací praxe samotného Úřadu představují pouhé skutečnosti, které, aniž by byly určující, mohou být zohledněny při posouzení, zda je označení způsobilé k zápisu jako ochranná známka Společenství. Jestliže tak Úřad odmítne zapsat označení jako ochrannou známku Společenství, musí pro odůvodnění svého rozhodnutí uvést absolutní či relativní důvod pro zamítnutí, který brání tomuto zápisu, jakož i ustanovení, z něhož tento důvod vychází, a uvést skutkové okolnosti, které považoval za prokázané a které podle něj odůvodňují použití uplatněného ustanovení. Takové odůvodnění je v zásadě dostačující pro splnění uvedených požadavků.

Kontext přijetí rozhodnutí, který se zejména vyznačuje výměnou názorů mezi autorem tohoto rozhodnutí a dotyčným účastníkem řízení, může zajisté za určitých okolností ztížit požadavky odůvodnění. Nelze tedy vyloučit, že v některých případech budou argumenty uvedené jedním z účastníků řízení před Úřadem, včetně argumentů vycházejících z existence vnitrostátního rozhodnutí či rozhodnutí Úřadu v podobné věci, vyžadovat specifickou odpověď, která půjde nad rámec těchto požadavků. Od odvolacích senátů však nelze vyžadovat, aby poskytovaly vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabývaly každým z argumentů uvedených účastníky před nimi probíhajícího sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího senátu přijato, a příslušnému soudu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum. Z toho vyplývá, že Úřad ve svém rozhodnutí zpravidla nemusí poskytovat specifickou odpověď na každý argument vycházející z toho, že v jiných podobných věcech existují rozhodnutí jeho vlastních oddělení nebo vnitrostátních orgánů a soudů, která obsahují určitý názor, pokud z odůvodnění rozhodnutí přijatého Úřadem v konkrétní věci probíhající u jeho oddělení přinejmenším implicitně, ale jasně a jednoznačně vyplývají důvody, pro které tato ostatní rozhodnutí nejsou relevantní nebo nejsou při jeho posouzení zohledněna.

(viz body 43–46, 53–56)

3.      Slovní ochranná známka Mozart neměla být zapsána jako ochranná známka Společenství pro „jemné pečivo, cukrovinky, čokoládové výrobky a cukroví“ spadající do třídy 30 ve smyslu Niceské dohody, protože existoval absolutní důvod pro zamítnutí podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství v rozsahu, v němž přinejmenším pro zmíněné výrobky, které jsou prezentovány ve tvaru čokoládové koule, a sice pro část výrobků spadajících do kategorií uvedených v přihlášce ochranné známky, může být tato posledně zmíněná ochranná známka užívána k popisným účelům v části Společenství, a sice v německy hovořících zemích (Německo a Rakousko). Průměrný spotřebitel z obou těchto zemí, který se setká s koulí obalenou v čokoládě označenou výrazem „Mozart“, totiž v tomto výrazu spatří spíše odkaz na charakteristický recept Mozartkugeln než informaci o obchodním původu dotčeného výrobku. Neuvedení výrazu „Kugel“ nemůže vést k odlišnému závěru, neboť tento posledně uvedený výraz nepředstavuje odkaz na recept, ale na tvar předmětného výrobku, který je zjevný vzhledem k vnějšímu tvaru výrobku.

(viz bod 99)