ROZSUDEK SOUDU (čtvrtého senátu)
9. července 2003 (*)
„Hospodářská soutěž – Kartelová dohoda – Lyzin – Pokyny o metodě stanovování pokut – Obrat – Polehčující okolnosti – Spolupráce během správního řízení“
Ve věci T‑230/00,
Daesang Corp., se sídlem v Soulu (Jižní Korea),
Sewon Europe GmbH, se sídlem v Eschbornu (Německo),
zastoupené J.-F. Bellisem a S. Reinartem, avocats, a A. Kmiecikem, solicitor, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené W. Wilsem a R. Lyalem, jako zmocněnci, ve spolupráci s J. Flynnem, barrister, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na snížení pokuty uložené Komisí žalobkyním v rozhodnutí 2001/418/ES, ze dne 7. června 2000 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/36.545/F – Aminokyseliny) (Úř. věst. 2001, L 152, s. 24),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (čtvrtý senát),
ve složení M. Vilaras, předseda, V. Tiili a P. Mengozzi, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: D. Christensen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 25. dubna 2002,
vydává tento
Rozsudek
Skutkový základ sporu
1 Žalobkyně, společnost Daesang Corp. (dále jen „Daesang“) a její evropská dceřiná společnost Sewon Europe GmbH. (dále jen „Sewon Europe“), působí v odvětví výroby krmiv a aminokyselin. Daesang, založená koncem roku 1997 je korejským podnikem vzniklým ze spojení podniků Miwon Corp. Ltd a Daesang Industrial Ltd, dříve známý pod názvem Sewon Corp. Ltd (dále jen „Sewon Corp.“). V první polovině roku 1998 převedla své celosvětové činnosti na trhu s lyzinem na jiný podnik.
2 Lyzin je hlavní aminokyselinou používanou pro nutriční účely v krmivech pro zvířata. Syntetický lyzin se používá jako přísada v krmivech, která neobsahují dostatečné množství přírodního lyzinu, například v obilninách, aby se umožnilo odborníkům pro výživu sestavit režimy na základě proteinů, které odpovídají potřebám výživy zvířat. Krmiva, do kterých je lyzin doplněn, mohou rovněž nahradit krmiva, která obsahují dostatečné množství přírodního lyzinu, jako je sója.
3 V roce 1995 byly v důsledku tajného šetření vedeného Federal Bureau of Investigation (FBI) ve Spojených státech prohledány prostory vícero podniků působících na trhu s lyzinem. V měsících srpnu a říjnu 1996 byly společnosti Archer Daniels Midland Co. (dále jen „ADM Company“), Kyowa Hakko Kogyo Co. Ltd, Sewon Corp., Cheil Jedang Corp. (dále jen „Cheil“) a Ajinomoto Co. Inc. obviněny americkými orgány z uzavření kartelové dohody, která spočívala ve stanovení cen lyzinu a rozdělení si objemu prodeje tohoto produktu v období mezi červnem 1992 a červnem 1995. V návaznosti na dohody uzavřené s americkým ministerstvem spravedlnosti uložil soud, kterému byla věc předložena, těmto podnikům pokuty, a sice pokutu 10 milionů amerických dolarů (USD) pro Kyowa Hakko Kogyo a Ajinomoto Co. Inc., pokutu 70 milionů USD pro ADM Company a pokutu 1,25 milionů USD pro Cheil. Výše pokuty uložené Sewon Corp. dosahovala podle této společnosti 328 000 USD. Kromě toho byli tři vedoucí pracovníci ADM Company za svou úlohu v kartelové dohodě odsouzeni k trestům odnětí svobody a pokutám.
4 V červenci 1996 navrhla společnost Ajinomoto na základě sdělení Komise 96/C 207/04 o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci“) Komisi, že s ní bude spolupracovat při prokázání existence kartelu na trhu s lyzinem a jeho účinků v Evropském hospodářském prostoru (EHP).
5 Dne 11. a 12. června 1997 provedla Komise šetření podle čl. 14 odst. 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3) v evropských prostorách ADM Company a Kyowa Hakko Europe GmbH. V důsledku těchto šetření Kyowa Hakko Kogyo a Kyowa Hakko Europe projevily přání spolupracovat s Komisí a poskytly jí určité informace, týkající se zejména časového sledu setkání mezi výrobci lyzinu.
6 Dne 28. července 1997 zaslala Komise podle článku 11 nařízení č. 17 zaslala žádosti o informace ADM Company a její evropské dceřiné společnosti Archer Daniels Midland Ingredients Ltd (dále jen „ADM Ingredients“), společnostem Sewon Corporation a Sewon Europe (dále společně jen „Sewon“), jakož i společnosti Cheil, které se týkaly jejich chování na trhu s aminokyselinami a setkání v rámci kartelové dohody identifikovaných v těchto žádostech. V odpovědi na tuto žádost, Sewon uvedla, že je ochotna spolupracovat s Komisí. Předložila zápisy ze schůzek mezi výrobci lyzinu a poskytla informace o setkáních, které nebyly označeny v žádosti Komise. Poté poskytla ještě doplňující informace.
7 Dne 30. října 1998 Komise na základě informací, jež jí byly sděleny, zaslala žalobkyním a jiným dotčeným podnikům, a to ADM Company a ADM Ingredients (dále společně jen „ADM“), Ajinomoto a její evropské dceřiné společnosti Eurolysine SA (dále společně jen „Ajinomoto“), Kyowa Hakko Kogyo a její evropské dceřiné společnosti Kyowa Hakko Europe (dále společně jen „Kyowa“) a Cheil oznámení námitek pro porušení čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP (dále jen „Dohoda o EHP“). Ve svém oznámení námitek Komise těmto podnikům vytýkala, že určovaly ceny lyzinu v EHP, jakož i prodejní kvóty pro tento trh a že si vyměňovaly informace o svém objemu prodeje od měsíce září 1990 (Ajinomoto, Kyowa a Sewon), března 1991 (Cheil) a června 1992 (ADM) až do června 1995.
8 Po vyslechnutí dotyčných podniků dne 1. března 1999 jim Komise dne 17. srpna 1999 zaslala doplňující oznámení námitek, které se týkalo délky trvání kartelové dohody, na něž žalobkyně odpověděly dne 8. října 1999.
9 Po skončení řízení přijala Komise rozhodnutí 2001/418/ES ze dne 7. června 2000 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/36.545/F3 – Aminokyseliny) (Úř. věst. 2001, L 152, s. 24, dále jen „Rozhodnutí“). Rozhodnutí bylo oznámeno Daesang dne 19. června 2000 a Sewon Europe dne 28. června 2000.
10 Rozhodnutí obsahuje tato ustanovení:
„Článek 1
[ADM Company] a jeho evropská dceřiná společnost [ADM Ingredients], Ajinomoto Company, Incorporated a jeho evropská dceřiná společnost Eurolysine SA, Kyowa hakko Company Limited a jeho evropská dceřiná společnost Kyowa Hakko Europe GmbH, [Daesang] a jeho evropská dceřiná společnost [Sewon Europe], jakož i [Cheil] porušily čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP tím, že se účastnily na dohodách o cenách, objemu prodeje a výměně individuálních informací o objemu prodeje syntetického lyzinu, které pokrývaly celý EHP.
Délka trvání protiprávního jednání byla následující:
a) v případě [ADM Company] a [ADM Ingredients]: od 23. června 1992 do 27. června 1995;
b) v případě Ajinomoto Company Incorporated a Eurolysine SA : nejméně od července 1990 do 27. června 1995;
c) v případě Kyowa Hakko Kogyo Company Limited a Kyowa Hakko Europe GmbH: nejméně od července 1990 do 27. června 1995;
d) v případě [Daesang] a [Sewon Europe]: nejméně od července 1990 do 27. června 1995;
e) v případě [Cheil]: od 27. srpna 1992 do 27. června 1995.
Článek 2
Podnikům uvedeným v článku 1 se z důvodu protiprávního jednání konstatovaného v uvedeném článku ukládají následující pokuty:
a) [ADM Company] a
[ADM Ingredients]
(odpovědným společně a nerozdílně) pokuta ve výši: 47 300 000 eur ;
b) Ajinomoto Company Incorporated a
Eurolysine SA
(odpovědným společně a nerozdílně) pokuta ve výši: 28 300 000 eur ;
c) Kyowa Hakko Kogyo Company Limited a
Kyowa Hakko Europe gMBh
(odpovědným společně a nerozdílně) pokuta ve výši: 13 200 000 eur ;
d) [Daesang] a
[Sewon Europe]
(odpovědným společně a nerozdílně) pokuta ve výši: 8 900 000 eur ;
e) [Cheil], pokuta ve výši: 12 200 000 eur.
[…]“
11 Pro účely stanovení výše pokut použila Komise ve svém Rozhodnutí metodu uvedenou v Pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny“), jakož i ve sdělení o spolupráci.
12 Zaprvé, základní částka pokuty stanovená na základě závažnosti a délky trvání protiprávního jednání byla, co se týče žalobkyň, stanovena na 21 milionů eur. Co se týče společností Ajinomoto, ADM, Kyowa a Cheil byla základní částka pokuty stanovena na 42, 39, 21 a 19,5 milionů eur (bod 314 odůvodnění Rozhodnutí), v uvedeném pořadí.
13 Při stanovení výchozí částky pokut určené na základě závažnosti protiprávního jednání měla Komise nejdříve za to, že se dotyčné podniky dopustily velmi závažného protiprávního jednání s ohledem na jeho povahu, skutečný dopad na trh s lyzinem v EHP a velikost relevantního zeměpisného trhu. Protože se Komise dále na základě jejich celkových obratů uskutečněných v průběhu posledního roku, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání, domnívala, že existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání, přistoupila k rozdílnému zacházení. V důsledku toho byla výchozí částka pokut stanovena na 30 milionů eur pro ADM a Ajinomoto a na 15 milionů eur pro Kyowa, Cheil a žalobkyně (bod 305 odůvodnění Rozhodnutí).
14 Za účelem zohlednění délky trvání protiprávního jednání, kterého se dopustil každý z podniků a za účelem stanovení základní částky jejich příslušné pokuty byla takto stanovená výchozí částka zvýšena o 10 % za rok, to znamená zvýšení o 30 % pro ADM a Cheil a o 40 % pro Ajinomoto, Kyowa a žalobkyně (bod 313 odůvodnění Rozhodnutí).
15 Zadruhé, z důvodu přitěžujících okolností byly základní částky pokut uložených ADM a Ajinomoto zvýšeny o 50 % pro každou z nich, to znamená o 19,5 milionů eur pro ADM a 21 milionů eur pro Ajinomoto, z důvodu, že tyto podniky hrály vedoucí úlohu v protiprávním jednání (bod 356 odůvodnění Rozhodnutí).
16 Zatřetí, z důvodu polehčujících okolností Komise snížila o 20 % zvýšení použité z důvodu délky trvání protiprávního jednání na žalobkyně, a to z důvodu, že Sewon hrála od začátku roku 1995 v kartelové dohodě pasivní úlohu (bod 365 odůvodnění Rozhodnutí). Komise kromě toho snížila o 10 % základní částky pokut každého z dotyčných podniků z důvodu, že všechny po prvních zásazích veřejného orgánu ukončily protiprávní jednání (bod 384 odůvodnění Rozhodnutí).
17 Začtvrté, Komise provedla „podstatné snížení“ výše pokut ve smyslu bodu D sdělení o spolupráci. Z tohoto titulu Komise poskytla Ajinomoto a žalobkyním 50% snížení výše pokuty, která by jim byla uložena, pokud by nespolupracovaly, Kyowa a Cheil snížení o 30 % a, konečně, ADM snížení o 10 % (body 431, 432 a 435 odůvodnění Rozhodnutí).
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
18 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 30. srpna 2000 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.
19 Na základě zprávy soudce zpravodaje se Soud (čtvrtý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření požádal Komisi, aby písemně odpověděla na různé otázky. Žalovaná splnila tuto žádost ve stanovené lhůtě.
20 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání, které proběhlo dne 25. dubna 2002.
21 Žalobkyně navrhují, aby Soud:
– snížil výši pokuty, jež jim byla uložena;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
22 Komise navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyním společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
23 Žaloba je založená na čtyřech hlavních vytýkaných skutečnostech. Zaprvé žalobkyně vytýkají Komisi, že provedla výpočet výše pokuty na základě kritérií stanovených pokyny. Zadruhé vyčítají Komisi, že při posuzování závažnosti protiprávního jednání nevzala v úvahu relevantní obrat. Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise nevzala v úvahu určité polehčující okolnosti. Konečně začtvrté žalobkyně vytýkají Komisi, že nesprávně posoudila jejich spolupráci během správního řízení.
24 Během jednání se žalobkyně vzdaly výtky týkající se tvrzeného použití pokynů se zpětnou účinnosti, jak je vylíčeno v bodě II B žaloby, což Soud zaznamenal do protokolu z jednání.
K obratu vzatému v úvahu při posuzování závažnosti protiprávního jednání
Argumenty účastnic řízení
25 Žalobkyně tvrdí, že při určování výchozí částky pokuty vzhledem k závažnosti protiprávního jednání se Komise dopustila porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení.
– K porušení zásady proporcionality
26 Žalobkyně vytýkají Komisi, že stanovila výchozí částku pokuty určenou vzhledem k závažnosti protiprávního jednání tak, že vzala v úvahu spíše světový obrat společnosti Sewon, nežli pouze obrat dosažený z prodeje lyzinu v EHP. Skutečnost, že Komise nevzala v úvahu tento posledně uvedený obrat je porušením zásady proporcionality z toho důvodu, že výchozí částka pokuty představovala v projednávaném případě 100 % celkového prodeje uskutečněného Sewon v EHP v roce 1995.
27 Podle žalobkyň Komise nesprávně usoudila, že obrat z prodeje výrobku, který je předmětem protiprávního jednání na relevantním zeměpisném trhu, není relevantním faktorem pro účely výpočtu výchozí částky pokuty (bod 318 odůvodnění Rozhodnutí). Tímto nedodržela zásadu proporcionality zakotvenou článkem 5 ES, která ukládá povinnost přijmout opatření, která nepřekračují to, co je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle.
28 Podle žalobkyň z rozsudku Soudního dvora ze dne 7. června 1983 Musique diffusion française a další v. Komise (100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 121) vyplývá, že celkový obrat není rozhodný pro určení výše pokuty a že se musí vzít v úvahu nízký obrat z prodeje výrobku, který je předmětem protiprávního jednání. Tento rozbor byl potvrzen rozsudkem Soudu ze dne 14. července 1994, Parker Pen v. Komise (T‑77/92, Recueil, s. II‑549), v němž byla výše pokuty snížena, aby se zohlednil nízký obrat dosažený z prodeje výrobku, který byl předmětem protiprávního jednání, oproti obratu dosaženému z celého uskutečněného prodeje.
29 Skutečnost, že Komise nevzala v úvahu obrat z prodeje výrobku, jenž je předmětem protiprávního jednání, na relevantním zeměpisném trhu, měla za následek nezohlednění skutečného rozsahu protiprávního jednání při určování základní částky pokuty. Žádný z faktorů, jež vzala Komise v úvahu, totiž neumožňuje ohodnotit dopad protiprávního jednání. Především kritérium týkající se povahy protiprávního jednání, i když je relevantní, se liší od kritéria týkající se jeho rozsahu. Dále i když Rozhodnutí uvádí dopad kartelové dohody na výrobce (body 261 a 296 odůvodnění), neposkytuje v tomto směru žádné vyčíslení, které by vyžadovalo vzít v úvahu objem provedených transakcí týkajících se dotčeného výrobku. Rozhodnutí se odvolává rovněž na skutečnost, že protiprávní jednání zahrnovalo trh EHP (bod 297 odůvodnění Rozhodnutí), ale určitý počet zemí dotčených kartelovou dohodou neznamená nezbytně, že měla významný dopad. Ani srovnání velikosti Sewon s ostatními účastníky kartelové dohody neumožňuje zohlednit, jaké mělo protiprávní jednání vliv na hospodářskou soutěž.
– K zohlednění nesprávného obratu a k porušení zásady rovného zacházení
30 Žalobkyně tvrdí, že Komise při srovnávání velikostí dotčených podniků pro účely stanovení výchozí částky pokut na základě závažnosti protiprávního jednání (body 303 až 305 odůvodnění Rozhodnutí) vycházela z nesprávného obratu, pokud jde o společnost Sewon, čímž došlo k diskriminaci v neprospěch této společnosti.
31 Žalobkyně zdůrazňují, že celkový obrat Sewon, na nějž se Komise odvolává, to znamená obrat podle prvního sloupce tabulky uvedené v bodě 304 odůvodnění Rozhodnutí, 946 milionů eur v roce 1995, je nesprávný, protože tento obrat byl pouze 295 milionů eur.
32 Žalobkyně z toho vyvozují, že jelikož byl obrat Sewon třikrát nižší, než bylo uvedeno, srovnání provedené Komisí je zjevně nesprávné. Zvláště světový obrat Sewon představuje jen 10 % obratu společnosti Kyowa a 15 % obratu společnosti Cheil, přestože tyto podniky byly považovány za srovnatelně velké jako Sewon.
33 Aby bylo možno použít rozdílné zacházení odrážející tyto rozdíly ve velikosti, bylo tedy třeba umístnit Sewon do třetí kategorie podniků. Výchozí částka pokuty uložená Sewon z důvodu závažnosti protiprávního jednání se totiž rovnala 50 % výchozí částky pokuty ADM a Ajinomoto, ačkoliv podle celkového obratu uskutečněného v roce 1995 je velikost Sewon pouze 2 % velikosti ADM a 6 % velikosti Ajinomoto. Kromě toho výchozí částka pokuty Sewon odpovídá přibližně 5 % jejího celkového obratu dosaženého v roce 1995, oproti 0,5 % obratu Kyowa a 0,79 % obratu Cheil.
34 Žalobkyně se ve své replice domnívají, že je těžké pochopit tvrzení Komise, uvedené v její žalobní odpovědi, podle něhož při zpochybněném srovnání vycházela ze skutečného celkového obratu Sewon ve výši 227 milionů eur. Tento obrat představuje totiž 8 % obratu Kyowa a 12 % obratu Cheil. I za předpokladu, že by Komise skutečně vycházela z tohoto obratu, její zacházení se společností Sewon by nebylo o nic méně diskriminační.
35 Co se týče argumentu Komise, že obrat Sewon z prodeje lyzinu v EHP v roce 1995 byl v každém případě srovnatelný s obraty společností Cheil a Kyowa, jedná se o odůvodnění ex post, od kterého samotná Komise upustila ve svém Rozhodnutí.
36 Komise v podstatě tvrdí, že základní částka pokuty určená na základě závažnosti protiprávního jednání není nepřiměřená ani diskriminační. Kromě toho výše pokuty musí být stanovena nikoliv na základě obratu v EHP, ale na základě závažnosti a délky trvání protiprávního jednání.
Závěry Soudu
– K porušení zásady proporcionality
37 Z ustálené judikatury vyplývá, že Komise disponuje v rámci nařízení č. 17 při stanovování výše pokut určitým prostorem pro uvážení s cílem směrovat chování podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže (rozsudky Soudu ze dne 6. dubna 1995, Martinelli v. Komise, T‑150/89, Recueil, s. II‑1165, bod 59; ze dne 11. prosince 1996, Van Megen Sports v. Komise, T‑49/95, Recueil, s. II‑1799, bod 53, a ze dne 21. října 1997, Deutsche Bahn v. Komise, T‑229/94, Recueil, s. II‑1689, bod 127). Účinné uplatňování těchto pravidel vyžaduje, aby Komise mohla kdykoliv přizpůsobit úroveň pokut potřebám politiky hospodářské soutěže, případně zvýšením této úrovně (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Musique diffusion française a další v. Komise, bod 109).
38 Je třeba připomenout, že Komise v Rozhodnutí určila výši pokuty uložené žalobkyním na základě metody výpočtu, jež je stanovena v pokynech. Přitom je ustálenou judikaturou, že Komise se nemůže odklonit od pravidel, která si sama stanovila (viz rozsudek Soudu ze dne 17. prosince 1991, Hercules Chemicals v. Komise, T‑7/89, Recueil, s. II‑1711, bod 53, potvrzen na základě kasačního opravného prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Hercules Chemicals v. Komise, C‑51/92P, Recueil, s. I‑4235 a citovaná judikatura). Zejména, jestliže Komise přijme pokyny určené k tomu, aby upřesnily, při dodržení Smlouvy, kritéria, která hodlá používat v rámci výkonu své posuzovací pravomoci, vyplývá z toho vlastní omezení této pravomoci v rozsahu, v němž Komisi přísluší dodržovat indikativní pravidla, která si sama stanovila (rozsudky Soudu ze dne 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, Recueil, s. II‑2169, bod 57, a ze dne 30. dubna 1998, Vlaams Gewest v. Komise, T‑214/95, Recueil, s. II‑717, bod 89).
39 Podle pokynů považuje Komise za výchozí bod při výpočtu pokut částku určenou vzhledem k závažnosti protiprávního jednání (dále jen „obecná výchozí částka“). Závažnost protiprávního jednání je stanovena v závislosti na různých faktorech, z nichž určité musí Komise nyní povinně vzít v úvahu.
40 V tomto ohledu stanoví pokyny, že kromě vlastní povahy protiprávního jednání, jeho skutečného dopadu na trh a velikosti relevantního zeměpisného trhu, je nezbytné brát v úvahu, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům, a určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odrazující účinek (bod 1A čtvrtý pododstavec).
41 Kromě toho je rovněž možno vzít v úvahu skutečnost, že velké podniky jsou lépe schopny rozpoznat, že jejich chování představuje protiprávní jednání a jaké důsledky z něj vyplývají (bod 1A pátý pododstavec).
42 V případech týkajících se několika podniků, jako je tomu v případě kartelů, je možno připustit zvážení obecné výchozí částky, aby se brala v úvahu specifická váha, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž, zejména pokud existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu, a aby se v důsledku toho přizpůsobila obecná výchozí částka pokuty zvláštní povaze každého podniku (dále jen „zvláštní výchozí částka“) (bod 1A šestý pododstavec).
43 Je třeba poznamenat, že pokyny nestanoví, že výše pokut je vypočtena na základě celkového obratu nebo obratu uskutečněného podniky na dotčeném trhu. Nicméně pokyny ani nebrání tomu, aby se tyto obraty vzaly do úvahy při určování výše pokuty, tak aby byly dodrženy obecné zásady práva Společenství a pokud to vyžadují okolnosti. Zvláště obrat může mít význam, posuzují-li se různé faktory vyjmenované výše v bodech 40 až 42 (rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, LR AF 1998 v. Komise, T‑23/99, Recueil, s. II‑1705, body 283 a 284).
44 Kromě toho je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že mezi posuzované faktory závažnosti protiprávního jednání je možné případně zahrnout objem a hodnotu zboží, které je předmětem protiprávního jednání, velikost a hospodářskou schopnost podniku, a tedy vliv, který tento podnik mohl vykonávat na trhu. Jednak z toho vyplývá, že je při stanovení výše pokuty možné přihlédnout jak k celkovému obratu podniku, který představuje údaj, byť jen přibližný a nedokonalý, o jeho velikosti a hospodářské síle, tak o části tohoto obratu, která pochází z prodeje zboží, které je předmětem protiprávního jednání, a která tedy může poskytnout údaj o rozsahu tohoto jednání. Na druhé straně z toho plyne, že ani jednomu, ani druhému z těchto údajů nelze přikládat přílišný význam ve srovnání s jinými posuzovanými faktory, takže stanovení přiměřené výše pokuty nemůže být výsledkem pouhého výpočtu založeného na celkovém obratu (výše uvedené rozsudky Musique diffusion française a další v. Komise, body 120 a 121; Parker Pen v. Komise, bod 94, a rozsudek Soudu ze dne 14. května 1998, SCA Holding v. Komise, T‑327/94, Recueil, s. II‑1373, bod 176).
45 V tomto případě z Rozhodnutí vyplývá, že pro určení výchozí částky pokuty, Komise nejdříve vzala v úvahu povahu protiprávního jednání, jeho skutečný dopad na trh a velikost zeměpisného trhu. Komise dále uvedla, že v rámci rozdílného zacházení, který je nutno použít na podniky, je důležité vzít v úvahu „skutečnou schopnost dotčených podniků způsobit významnou škodu na trhu s lyzinem v EHP“, odrazující dosah pokuty a příslušné velikosti těchto podniků. Za účelem posouzení těchto kritérií se Komise rozhodla vycházet z celkového obratu uskutečněného v průběhu posledního roku, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání, přičemž se domnívala, že tento obrat jí umožní „posoudit skutečné zdroje a význam dotčených podniků na trzích dotčených jejich protiprávním chováním“ (bod 304 odůvodnění Rozhodnutí).
46 Žalobkyně vytýkají Komisi přesně to, že vzala v úvahu výše uvedený obrat namísto obratu z prodeje dotčeného výrobku v EHP.
47 V této fázi je důležité zdůraznit, že s ohledem na určitou nejednoznačnost, která vyplývá ze znění Rozhodnutí Komise ve spojení s písemnostmi žalobkyně předloženými v v rámci tohoto řízení, Komise v průběhu jednání a na výslovnou otázku Soudu upřesnila, že nevzala v úvahu pouze „celkový“ obrat dotčených podniků, tj. obrat týkající se všech jejich činností, ale také celosvětový obrat na trhu s lyzinem, tyto dva druhy obratů jsou uvedeny v tabulce vložené v bodě 304 odůvodnění Rozhodnutí. Kromě toho je třeba uvést, že podle bodu 318 odůvodnění Rozhodnutí „Komise vzala ve svých závěrech k závažnosti náležitě v úvahu hospodářský význam konkrétní činnosti dotčené protiprávním jednáním“.
48 Je nicméně nesporné, že Komise nevzala v úvahu obrat uskutečněný dotčenými podniky na trhu, na němž došlo k protiprávnímu jednání, tj. na trhu s lyzinem v EHP.
49 Pokud se přitom jedná o rozbor „skutečné schopnosti dotčených podniků způsobit významnou škodu na trhu s lyzinem v EHP“ (bod 304 odůvodnění Rozhodnutí), který vyžaduje posouzení skutečného významu těchto podniků na dotčeném trhu, tj. posouzení jejich vlivu na tento trh, celkový obrat představuje jenom nepřesný ukazatel. Ve skutečnosti není možno vyloučit, že podnik s velkou tržní sílou a řadou různých činností je na zvláštním výrobkovém trhu, jako je trh s lyzinem, přítomen jenom omezeně. Rovněž není možné vyloučit, že podnik, jenž má významné postavení na zeměpisném trhu mimo Společenství, má pouze slabé postavení na trhu Společenství nebo v EHP. V takových případech pouhá skutečnost, že dotčený podnik dosáhl významného celkového obratu neznamená nezbytně, že má rozhodující vliv na trhu dotčeném protiprávním jednáním. Z tohoto důvodu Soudní dvůr zdůraznil ve svém rozsudku ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise (C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 139), že i když je pravda, že tržní podíly vlastněné určitým podnikem nejsou rozhodujícím ukazatelem pro závěr, že podnik je součástí silné hospodářské skupiny (entity), jsou naopak podstatné při určování vlivu, který tento podnik mohl mít na trhu. V projednávaném případě přitom Komise nevzala v úvahu ani objemově vyjádřené tržní podíly dotčených podniků na dotčeném trhu, ani obrat podniků na dotčeném trhu (trhu s lyzinem v EHP), což by umožnilo, vzhledem k neexistenci třetích výrobců na dotčeném trhu, určit relativní význam každého podniku na dotčeném trhu tím, že by se nepřímo zviditelnily hodnotově vyjádřené tržní podíly (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. prosince 1985, Stichting Sigarettenindustrie v. Komise, 240/82 až 242/82, 261/82, 262/82 a 269/82, Recueil, s. 3831, bod 99).
50 Kromě toho z Rozhodnutí vyplývá, že se Komise výslovně nezmínila, že vzala v úvahu „zvláštní váhu, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž“, tedy posouzení, které musí Komise nyní provádět podle pokynů, domnívá-li se, jako v tomto případě, že je třeba vážit výchozí částky pokuty z toho důvodu, že se jedná o protiprávní jednání, jehož se účastnilo několik podniků (typu kartelu) mezi nimiž existují významné rozdíly ve velikosti (viz bod 1A, šestý pododstavec pokynů).
51 V tomto ohledu nemůže zmínka v Rozhodnutí (poslední věta bodu 304 odůvodnění) o „skutečného významu podniků“ vyplnit výše uvedenou mezeru.
52 Ve skutečnosti posouzení zvláštní váhy, to znamená skutečného dopadu protiprávního jednání, jehož se dopustil každý podnik, spočívá v určení rozsahu protiprávního jednání, jehož se každý z podniků dopustil, a nikoliv významu dotčeného podniku, pokud se jedná o velikost nebo hospodářskou sílu. Jak přitom vyplývá z ustálené judikatury (viz zejména výše uvedený rozsudek Musique diffusion française a další v. Komise, bod 121 a rozsudek Soudu ze dne 14. května 1998, Mayr-Melnhof v. Komise, T‑347/94, Recueil, s. II‑1751, bod 369), část obratu, jenž pochází z prodeje zboží, které je předmětem protiprávního jednání, může poskytovat přesný ukazatel rozsahu protiprávního jednání na dotčeném trhu. Zvláště, jak zdůraznil Soud, obrat z prodeje výrobků, jež jsou předmětem restriktivního jednání, představuje objektivní kritérium, které udává skutečnou míru škodlivosti tohoto jednání pro běžnou hospodářskou soutěž (viz rozsudek Soudu ze dne 11. března 1999, British Steel v. Komise, T‑151/94, Recueil, s. II‑629, bod 643).
53 Z výše uvedeného vyplývá, že Komise tím, že se opřela o celosvětový obrat Sewon, aniž by zohlednila obrat na trhu dotčeném protiprávním jednáním, tj. na trhu s lyzinem v EHP, nedodržela bod 1A čtvrtý a šestý pododstavec pokynů.
54 Za těchto okolností náleží Soudu přezkoumat, zda skutečnost, že Komise nevzala v úvahu obrat na dotčeném trhu a následné nedodržení pokynů, které z toho vyplynulo, vedly v tomto případě k porušení zásady proporcionality ze strany Komise při stanovování výše pokuty. V tomto ohledu je třeba připomenout, že posouzení přiměřenosti uložené pokuty ve vztahu k závažnosti a délce trvání protiprávního jednání, kritériím uvedeným v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 spadá na základě článku 17 tohoto nařízení do neomezené pravomoci Soudu.
55 V tomto případě žalobkyně v podstatě uvádí, že zvláštní výchozí částka pokuty, stanovená na 15 milionů eur, je nepřiměřená v rozsahu, v němž se rovná obratu Sewon dosaženého na trhu s lyzinem v EHP během posledního roku, v němž došlo k protiprávnímu jednání.
56 Zaprvé je vhodné uvést, že skutečnost, že zvláštní výchozí částka pokuty je rovna obratu dosaženému na dotčeném trhu, není sama o sobě rozhodující. Ve skutečnosti částka 15 milionů eur představuje pouze střední částku, která v souladu s metodou vymezenou v pokynech, je dále přizpůsobovaná vzhledem k délce trvání protiprávního jednání a zjištěným přitěžujícím nebo polehčujícím okolnostem.
57 Zadruhé povaha protiprávního jednání, jeho skutečný dopad, zeměpisná velikost dotčeného trhu, nezbytný odrazující účinek pokuty a velikost dotčených podniků jsou také ukazatele, které Komise v tomto případě vzala v úvahu a které mohou odůvodnit takovou střední výši. Žalovaná správně kvalifikovala protiprávní jednání jako „velmi závažné“, protože Sewon se účastnila horizontální kartelové dohody, jejímž předmětem bylo stanovení cílových cen, kvót prodeje a zavedení systému výměn informací o objemu prodeje a která měla skutečný dopad na trh s lyzinem v EHP kvůli umělému zvýšení cen a omezení uvedeného objemu. Co se týče velikosti podniků a odrazujícího účinku pokut, je třeba zdůraznit, že Komise se správně rozhodla, že bude vycházet z celkového obratu dotčených podniků. Podle judikatury je to totiž celkový obrat, který poskytuje údaj o velikosti podniku (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Musique diffusion française a další v. Komise, bod 121), jakož i o jeho hospodářské síle, jež je rozhodující pro ohodnocení odrazujícího účinku pokuty pro podnik.
58 Zatřetí je důležité zdůraznit, že částka 15 milionů eur uložená žalobkyním je výrazně nižší než minimální prahová hodnota 20 milionů eur, která je obvykle stanovená v pokynech pro tento druh velmi závažného protiprávního jednání (viz bod 1A druhý pododstavec třetí odrážka).
59 Žalobkyně se na podporu svých požadavků výslovně odvolávají na výše uvedený rozsudek Parker Pen v. Komise, v němž Soud přijal žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality z důvodu, že Komise nevzala v úvahu skutečnost, že obrat dosažený z prodeje výrobků dotčených protiprávním jednáním byl relativně nízký ve srovnání s obratem z celkového prodeje uskutečněného dotčeným podnikem, což odůvodnilo snížení výše pokuty (body 94 a 95).
60 Je třeba nejdříve poznamenat, že řešení k němuž Soud ve výše uvedeném rozsudku Parker Pen v. Komise dospěl, se týká stanovení konečné výše pokuty, a nikoliv jako v tomto případě výchozí částky pokuty ve vztahu k závažnosti protiprávního jednání.
61 Dále i za předpokladu, že uvedená judikatura je uplatnitelná na tento případ, je třeba připomenout, že Soud je příslušný posoudit, v rámci své neomezené pravomoci, přiměřenost výše pokut. Toto posouzení může odůvodnit poskytnutí a zohlednění doplňujících informací (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, SCA Holding v. Komise, C‑297/98 P, Recueil, s. I‑10101, body 53 až 55), jako je v tomto případě obrat Sewon na trhu s lyzinem v EHP, jenž nebyl zohledněn v Rozhodnutí.
62 V tomto ohledu je důležité zdůraznit, že ze srovnání různých obratů Sewon za rok 1995 je možno získat dvě informace. Jednak je pravda, že obrat dosažený z prodeje lyzinu v EHP může být považován za nízký vzhledem k celkovému obratu, přičemž obrat z prodeje lyzinu v EHP představuje jenom 5 % celkového obratu. Na druhé straně se naopak zdá, že obrat z prodeje lyzinu v EHP představuje relativně důležitou část obratu na celosvětovém trhu s lyzinem, v daném případě více než 22 %.
63 Jelikož prodej lyzinu v EHP nepředstavuje malý zlomek, ale významnou část celosvětového obratu Sewon, nemůže být tedy právoplatně tvrzeno porušení zásady proporcionality, a to tím spíš, že výchozí částka pokuty nebyla určena pouze na základě jednoduchého výpočtu založeného na celosvětovém obratu, ale rovněž vycházela z obratu v odvětví a jiných relevantních informací, jako jsou povaha protiprávního jednání, jeho skutečný dopad na trh, velikost dotčeného trhu, nezbytný odrazující účinek sankce, velikost a tržní síla podniků.
64 Vzhledem k výše uvedeným důvodům se Soud v rámci výkonu své neomezené pravomoci domnívá, že výchozí částka pokuty určená vzhledem k závažnosti protiprávního jednání, kterého se společnost Sewon dopustila, je přiměřená a že skutečnost, že Komise nedodržela pokyny, nezpůsobila v tomto případě porušení zásady proporcionality, a proto je třeba zamítnout žalobní důvod vznesený v tomto ohledu žalobkyněmi.
– K porušení zásady rovného zacházení
65 Při určování výše pokut Komise nemůže porušit zásadu rovného zacházení, obecnou zásadu práva Společenství, která je podle ustálené judikatury porušena jen tehdy, je-li se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek Soudu ze dne 14. května 1998, BPB de Eendracht v. Komise, T‑311/94, Recueil, s. II‑1129, bod 309 a citovaná judikatura).
66 V souladu s touto zásadou bod 1A šestý pododstavec pokynů stanoví, že v případě protiprávního jednání, jehož se dopustilo několik podniků, může být provedeno zvážení výchozích částek pokut, aby se brala v úvahu specifická váha, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž, zejména pokud existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu.
67 Tak podle bodu 1A sedmého pododstavce pokynů může zásada rovného trestu za stejné chování podle okolností vést k udělení různých pokut dotyčným podnikům, aniž by se toto rozlišení řídilo aritmetickým výpočtem.
68 V Rozhodnutí (body 303 a 304 odůvodnění) měla Komise za to, že existoval značný rozdíl ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání. V důsledku toho usoudila, že k tomu, aby mohl být brán zřetel na skutečnou schopnost dotčených podniků způsobit významnou újmu na trhu s lyzinem v EHP, jakož i na nezbytnost zařídit, aby výše pokuty měla dostatečně odrazující povahu, je třeba rozdělit tyto podniky na základě jejich velikosti do dvou skupin, a sice jednak Ajinomoto a ADM, jejichž výchozí částka pokuty byla stanovena na 30 milionů eur, a jednak Kyowa, Cheil a Sewon, jimž byla uložena pokuta ve výši 15 milionů eur.
69 Na rozdíl od argumentace uvedené v rámci žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásady proporcionality se žalobkyně nyní již neodvolávají na skutečnost, že Komise nevzala do úvahy obrat dosažený na trhu s lyzinem v EHP. Naopak opírají se o srovnání celosvětových obratů podniků účastnících se kartelové dohody, aby odůvodnily své tvrzení ohledně diskriminační povahy výchozí částky pokuty a zároveň zdůrazňují, že tento obrat byl, co se jich týče, 295 milionů eur v roce 1995, a nikoliv 946 milionů eur, jak nesprávně uvedla Komise.
70 Je třeba poznamenat, že Komise uznala, že celkový obrat Sewon uvedený v tabulce v bodě 304 odůvodnění Rozhodnutí není přesný, a upřesnila, že ve skutečnosti použila údaj o obratu, jehož Sewon dosáhla v roce 1995, který byl uveden v bodě 16 odůvodnění Rozhodnutí, tedy 227 milionů eur, což je menší částka, než jakou uvedly žalobkyně.
71 I když se zdá, že je celkový obrat Sewon dosažený v roce 1995, ať už se jedná o částku 227 nebo 295 milionů eur, skutečně významně nižší než obrat dosažený společnostmi Cheil a Kyowa, s nimiž byly žalobkyně zařazeny do skupiny, toto zjištění nemůže nicméně vést k závěru, že v projednávaném případě došlo k porušení zásady rovného zacházení.
72 Ve skutečnosti ze srovnání obratů, které Cheil, Kyowa a Sewon dosáhly na světovém trhu s lyzinem a jež jsou zmíněny ve druhém sloupci tabulky uvedené v bodě 304 odůvodnění Rozhodnutí, vyplývá, že tyto podniky byly správně zařazeny do stejné skupiny a byla jim uložena tatáž zvláštní výchozí částka pokuty.
73 Je tak nesporné, že Sewon dosáhla za rok 1995 na světovém trhu s lyzinem obratu ve výši 67 milionů eur, což je částka velmi blízká výši obratu Kyowa, a sice 73 milionům eur, a mírně vyšší než obrat Cheil, a sice 40 milionů eur, podle bodu 18 odůvodnění Rozhodnutí dokonce 52 milionů eur, přičemž se upřesňuje, že Komise mohla v projednávaném případě legitimně argumentovat jejich vzájemnou velikostí v souladu s bodem 1A sedmým pododstavcem pokynů, což žalobkyně připustily na jednání.
74 Kromě toho Komise tvrdí, že provedené rozdělení je navíc odůvodněno srovnáním obratů na trhu s lyzinem v EHP dosaženém dotčenými podniky.
75 I když je pravda, že Komise nevzala v Rozhodnutí v úvahu tyto obraty, je třeba připomenout, jak je uvedeno v bodě 54 výše, že je Soud v rámci své neomezené pravomoci, která mu je přiznána články 229 ES a 17 nařízení č. 17, příslušný posoudit přiměřenost výše pokut. Toto posouzení přitom může odůvodnit poskytnutí a zohlednění takových doplňujících informací, jakými jsou v tomto případě obraty dosažené dotčenými podniky na trhu s lyzinem v EHP (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ze dne 16. listopadu 2000, SCA Holding v. Komise, body 53 až 55).
76 Zohlední-li se obrat, který Sewon dosáhla na trhu s lyzinem v EHP, jasně se ukáže, že se jedná téměř o stejnou situaci jako u ostatních „malých“ výrobců, jako jsou Cheil a Kyowa. Zatímco Ajinomoto a ADM dosáhly v roce 1995 na zmíněném trhu obratu ve výši 75 milionů eur a 41 milionů eur (body 5 a 10 odůvodnění Rozhodnutí), Cheil, Kyowa a Sewon dosáhly na tomtéž trhu obratů ve výši 17, 16 a 15 milionů eur. Rovněž se zdá, že vliv Sewon na dotčený trh byl srovnatelný s vlivem dvou dalších „malých“ výrobců, Cheil a Kyowa. S ohledem na skutečnost, že všechny tyto podniky se účastnily na stejném protiprávním jednání, je odůvodněné, že je výchozí částka pokuty, jež jim byla uložena, stejná.
77 Z toho vyplývá, že výchozí částka pokuty 15 milionů eur uložená žalobkyním není diskriminační.
K polehčujícím okolnostem
Argumenty účastnic řízení
78 Žalobkyně tvrdí, že Komise jim měla v souladu s bodem 3 druhou odrážkou pokynů týkajícího se „praktické neprovádění dohod nebo ujednání o protiprávním jednání“, snížit výši pokuty z toho důvodu, že Sewon prováděla dohody o cenách a množství v daleko menším rozsahu než ostatní výrobci.
79 Zaprvé Komise nevzala v úvahu jasné rozdíly v provádění dohod o cenách mezi výrobci. Ze srovnávací tabulky cen (příloha 6 žaloby a bod 47 odůvodnění Rozhodnutí) tak vyplývá, že ceny, které používala Sewon, byly daleko nižší než cílové ceny stanovené v dohodách a než ceny používané ostatními výrobci. Zejména průměrná měsíční cena, kterou používala Sewon v Evropě, byla nejnižší z cen všech výrobců během 27 měsíců.
80 Skutečnost, že Sewon nedodržovala dohody o cenách, byla také prokázána četnými písemnostmi ze spisu. V této souvislosti žalobkyně uvádějí kritiky Ajinomoto a Kyowa vůči Sewon na schůzce dne 12. března 1991 v Tokiu (příloha 7 žaloby), dále kritiku Ajinomoto na schůzce dne 2. listopadu 1992 v Soulu (bod 89 odůvodnění Rozhodnutí a příloha 8 žaloby), zprávu zástupce společnosti Kyowa ze dne 20. dubna 1993 a kritické vyjádření tohoto podniku na schůzce dne 27. května 1993 (přílohy 9 a 10 žaloby), fax ze dne 17. května 1994 zaslaný na vědomí společnosti Kyowa (příloha 11 žaloby), poznámky vyjádřené ADM v průběhu června 1994 (příloha 12 žaloby), prohlášení Ajinomoto ze dne 23. listopadu 1994 (příloha 13 žaloby) a zápis ze schůze Ajinomoto (příloha 14 žaloby).
81 Zadruhé Komise nezohlednila skutečnost, že Sewon nepřetržitě zvyšovala výrobu a maximalizoval prodej, což vedlo k tomu, že dohody nebyly prakticky prováděny.
82 Komise se v bodě 378 odůvodnění Rozhodnutí omezila pouze na prohlášení, že dohody o množstvích byly dodrženy, aniž by o tom poskytla přesvědčivý důkaz. Mimoto její tvrzení, podle kterého se jednalo o dohodu o stanovení minimálních množství, je těžko pochopitelné, jelikož tento druh kartelových dohod s sebou naopak nese snížení výroby za účelem zvýšení cen. V každém případě ze spisu vyplývá, že Sewon se naopak snažila maximalizovat svůj prodej. V této souvislosti se žalobkyně dovolávají zvýšení jejich prodeje v roce 1991 (bod 211 odůvodnění Rozhodnutí), jakož i v roce 1992 a 1993, interní zprávy potvrzující politiku Sewon směřující k výrobě na plnou kapacitu (příloha 15 žaloby), jakož i prohlášení jednoho zástupce ADM na schůzce dne 23. srpna 1994 (příloha 16 žaloby).
83 Na argument Komise, podle něhož byla úloha Sewon od roku 1995 shledána jako pasivní, což již zohlednila snížením pokuty o 20 %, žalobkyně namítají, že podle pokynů jsou „pasivní úloha“ určitého podniku v rámci kartelové dohody a „praktické neprovádění“ dohody dva odlišné koncepty. V důsledku toho skutečnost, že Sewon získala snížení výše pokuty na základě své pasivní úlohy, pokud se jedná o rozdělení objemu prodeje, nemůže odůvodnit odmítnutí přiznat jí snížení pokuty pro omezenější provádění dohod.
84 Komise navrhuje zamítnutí požadavků žalobkyň, přičemž tvrdí, že neprovádění dohody nemůže být zaměňováno s účastí na protiprávním jednání spojenou s podváděním a že Sewon už získala snížení pokuty pro pasivní přístup, pokud jde o rozdělení množství od roku 1995 (bod 365 odůvodnění Rozhodnutí).
Závěry Soudu
85 Jak vyplývá z judikatury, pokud se protiprávního jednání dopustilo více podniků, je třeba přezkoumat závažnost účasti na tomto jednání každého z nich (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, bod 623, a ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 150) za účelem zjištění, zda v jejich případě existují přitěžující, nebo polehčující okolnosti.
86 Body 2 a 3 pokynů stanoví úpravu základní částky pokuty vzhledem k určitým přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.
87 Zejména bod 3 pokynů obsahuje pod názvem polehčující okolnosti demonstrativní výčet okolností, které mohou vést ke snížení základní částky pokuty. Je zmíněna pasivní role podniku, praktické neprovádění dohod, ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla, existence odůvodněných pochybností podniku o tom, zda omezující chování nutně znamená protiprávní jednání, skutečnost, že protiprávní jednání bylo spáchané z nedbalosti, jakož i účinná spolupráce podniku při řízení, mimo oblast působnosti sdělení o spolupráci.
88 V této souvislosti se Komise ve své žalobní odpovědi dovolává rozsudku Soudu ze dne 14. května 1998, Cascades v. Komise (T‑308/94, Recueil, s. II‑925), v němž Soud usoudil, že skutečnost, že se podnik, jehož účast na kartelové dohodě v oblasti cen je prokázána, nechová na trhu v souladu s tím, co bylo dohodnuto s jeho soutěžiteli, není nezbytně skutečností, která musí být zohledněna jako polehčující okolnost při určování uložené pokuty (bod 230).
89 Je třeba poznamenat, že ve výše zmíněném rozsudku Soud provedl přezkum rozhodnutí Komise, v němž Komise nepoužila pokyny, protože tento rozsudek byl vydán před přijetím pokynů, které nyní výslovně stanoví povinnost zohlednění praktického neprovádění protiprávní dohody jako polehčující okolnost. Přitom, jak bylo již uvedeno v bodě 38 výše, je ustálenou judikaturou, že se Komise nemůže odklonit od pravidel, která si sama stanovila. Zejména, jestliže Komise přijme pokyny určené k tomu, aby upřesnily, při dodržení Smlouvy, kritéria, která hodlá používat v rámci výkonu své posuzovací pravomoci, vyplývá z toho vlastní omezení této pravomoci v rozsahu, v němž Komisi přísluší dodržovat indikativní pravidla, která si sama stanovila (výše uvedené rozsudky AIUFFASS a AKT v. Komise, bod 57, a Vlaams Gewest v. Komise, bod 89).
90 Zbývá zjistit, zda v tomto případě mohla mít Komise oprávněně za to, že žalobkyním nemohou svědčit polehčující okolnosti z důvodu praktického neprovádění dohod na základě bodu 3 druhé odrážky pokynů. Za tímto účelem je třeba ověřit, zda okolnosti, které vznesly žalobkyně, mohou prokázat, že v průběhu období, během kterého se Sewon k dohodám o protiprávním jednání připojila, se skutečně zdržela jejich provádění tím, že přijala soutěžní jednání na trhu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, body 4872 až 4874).
91 Zaprvé pokud se jedná o tvrzené neprovádění dohod o cenách, Komise ve svém Rozhodnutí podotkla (bod 376 odůvodnění), že dotčené dohody se týkaly cenových cílů (nebo „cílových cen“), takže provádění těchto dohod nepředpokládá, že bude použita cena odpovídající dohodnuté cílové ceně, ale že se strany budou snažit o sblížení svých cílových cen. Také uvedla, že „z informací, které Komise shromáždila, vyplývá, že v projednávané věci stanovily strany u většiny dohod o cenách jejich ceny podle těchto dohod“.
92 V odpovědi na písemnou otázku Soudu upřesnila Komise, že výše uvedené informace jsou informace o cenách podniků, které jsou uvedeny v bodě 47 odůvodnění Rozhodnutí a předložila graf, z něhož je vidět vývoj cílových cen a vývoj cen používaných každým z dotčených podniků.
93 S ohledem na tento dokument, je možno si nejdříve všimnout, že ceny, které používala Sewon se neshodovaly s cílovými cenami a byly obvykle nižší než cílové ceny, a to platí stejně i pro ceny používané jinými výrobci lyzinu, s výjimkou ADM, pro období od března 1992 až do ukončení období, v němž docházelo k protiprávnímu jednání v červnu 1995.
94 Dále se zdá, že ceny Sewon byly odpovídající cenám Cheil (někdy mírně vyšší a někdy mírně nižší) a obvykle nižší než ceny jiných výrobců, přičemž zjištěné rozdíly nemohou být považovány za významné a vyjadřující skutečně nezávislé a soutěživé chování na trhu.
95 Konečně je namístě především konstatovat, že vývoj cen Sewon se během období, v němž docházelo k protiprávnímu jednání, shodoval s vývojem cenových cílů dohodnutých mezi členy kartelové dohody, což navíc podporuje závěr, že tato dohoda měla škodlivý dopad na trh (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ze dne 17. prosince 1991, Hercules Chemicals v. Komise, bod 340). Tato shoda, během tak dlouhého období, prokazuje neexistenci jakékoliv vůle Sewon skutečně se vyhnout provádění dohod o cenách.
96 V této souvislosti je vhodné uvést, že během června 1993 se pět výrobců lyzinu dohodlo na stanovení ceny lyzinu na 3,20 německých marek (DEM) za kilogram (body 104 a 198 odůvodnění Rozhodnutí) s úmyslem nového postupného zvyšování cen. Cena lyzinu následně skutečně zaznamenala velké zvýšení a byla stanovena na 5,30 DEM za kilogram podle dohody uzavřené v říjnu 1993 (body 114 a 199 odůvodnění Rozhodnutí). Od srpna 1993 se přitom Sewon plně účastnila na zvyšování ceny, které prováděli všichni výrobci lyzinu, její ceny se zvýšily z 2,81 DEM za kilogram v červenci 1993 na 3,45 DEM v srpnu téhož roku, poté v září na 3,94 DEM a konečně v říjnu 1993 na 4,55 DEM. Sewon se během této důležité fáze kartelové dohody nijak nesnažila odklonit od ostatních výrobců tím, že by přijala skutečně soutěžní cenovou politiku.
97 Pokud se jedná o reakce ostatních členů kartelové dohody na chování Sewon, nemohou být považovány za důkaz skutečného neprovádění protisoutěžních dohod, ale odpovídají logickým výčitkám určeným partnerovi, který se snaží získat obchodní výhody ve vztahu k ostatním členům a zároveň zůstat členem uvedené kartelové dohody.
98 Z těchto úvah vyplývá, že není prokázáno skutečné neprovádění dohody o cenách společností Sewon, přičemž rozdílný stupeň v provádění dohod o cenách, jehož se žalobkyně dovolávají v jejich žalobě, nemůže být v tomto případě zaměněn za skutečné neprovádění těchto dohod.
99 Zadruhé, co se týče tvrzeného neprovádění dohod o objemu prodeje, je nejdříve vhodné připomenout, že Komise v Rozhodnutí (bod 378 odůvodnění) uplatňuje, že členové kartelové dohody považovali kvóty, které jim byly přiděleny, za „minimální množství“ a že „pokud každá strana mohla prodávat alespoň množství, které jí bylo přiděleno, dohoda byla dodržena“.
100 Rovněž, jak bylo správně zdůrazněno všemi dotčenými podniky, je toto tvrzení přinejmenším v rozporu s vytýkanými skutečnostmi, protože cíl, jímž je zvýšení cen, jenž byl hlavně sledován členy kartelové dohody, vyžaduje nezbytně omezení výroby lyzinu, a tudíž přidělení maximálních množství prodeje. To je potvrzeno zejména bodem 221 a následujícími odůvodnění Rozhodnutí, které se týkají posouzení dohod o množství vzhledem k čl. 81 odst. 1 ES, v němž se odkazuje na omezení prodeje. Toto tvrzení Komise musí být tudíž považováno za zcela irelevantní.
101 Je třeba dále uvést, že podle tohoto Rozhodnutí se při rozboru skutečného provádění dohod o objemu prodeje ze strany Sewon, musí rozlišovat dvě období, tj. před a po lednu 1995.
102 Pokud jde o první období, je vhodné zdůraznit, že podle bodu 211 odůvodnění Rozhodnutí došlo na základě schůzek ze dne 18. února 1991 a 12. března 1991 k dohodě mezi Ajinomoto, Kyowa a Sewon, jejímž účelem bylo omezit objemy prodeje Sewon v roce 1991 v Evropě na úroveň roku 1990. Kromě toho poté, co Sewon připustila plán rozdělení prodeje na rok 1992, jenž navrhly Ajinomoto a Kyowa, souhlasila s omezením svého prodeje v Evropě na 6000 tun (bod 214 odůvodnění Rozhodnutí). Konečně, i když podniky, jež jsou členy kartelové dohody, nedospěly ke globální dohodě o rozdělení prodeje na rok 1993, podepsala Sewon dne 8. prosince 1993 globální dohodu o přidělení prodejních kvót pro každého výrobce na rok 1994, podle níž jí byla přidělena základní kvóta odpovídající jejímu prodeji v roce 1993, jakož i doplňková kvóta ve výši 2000 tun na základě předpokládaného zvýšení prodeje (body 215 a 216 odůvodnění Rozhodnutí). V této fázi je vhodné připomenout, že žalobkyně výslovně ve své žalobě uvedly, že nezpochybňují ani nenamítají žádné skutkové zjištění v Rozhodnutí, jejich námitka se týká pouze výše pokuty jim uložené podle článku 2 uvedeného Rozhodnutí.
103 Na podporu svého tvrzení o nedodržování dohod o množstvích se žalobkyně odvolávají na nepřetržité zvyšování výroby a prodeje lyzinu od roku 1990.
104 V tomto ohledu se žalobkyně zaprvé odvolávají na různé číselné údaje uvedené v žalobě a týkající se výše uvedených činností, které vůbec neprokazují skutečné neprovádění dohod o objemu prodeje uvedených výše v bodě 102.
105 Tak číselné údaje uvedené v tabulce na straně 33 žaloby a převzaté v bodě 48 odůvodnění Rozhodnutí vyjadřují výrobu a celkový prodej lyzinu v tunách, a tudíž neprokazují nedodržování dohod o omezení tohoto prodeje v Evropě, s nímž Sewon souhlasila. Kromě toho z číselných údajů obsažených ve výše uvedené tabulce pro rok 1994 je možno vidět, že Sewon dodržela kvótu, která jí byla na tento rok přidělena. Navíc, i když žalobkyně neposkytly žádný číselný údaj o prodeji lyzinu v Evropě v roce 1990, což znemožňuje jakékoliv srovnání mezi roky 1990 a 1991, z údajů uvedených pro rok 1992 vyplývá, že prodej Sewon v Evropě byl výrazně nižší než 6000 tun.
106 Zadruhé odkaz na vnitřní marketingovou zprávu ze dne 3. května 1993 (příloha 15 žaloby), v níž je uvedeno toto: „Provádějte politiku plné výroby/prodeje celého množství“, je rovněž irelevantní, protože tento výrok vyjadřuje jen pouhý záměr, který nijak neprokazuje skutečné neprovádění dohod o množstvích.
107 Zatřetí prohlášení zástupce ADM ze dne 23. srpna 1994 (příloha 16 žaloby), podle něhož „je to vždy [Sewon], kdo žádá o dodatečné množství, ačkoliv [je] již jedinou, kdo [prodává] v plné kapacitě“, nemůže samo o sobě prokázat výše zmíněné neprovádění. Ostatně je třeba poznamenat, že pokud se jedná o tento rok 1994, z tabulky uvedené v bodě 267 odůvodnění Rozhodnutí, jež srovnává celosvětové tržní podíly přidělené pro tento rok každému členovi kartelové dohody na základě dohod a podíly, které skutečně vlastnily, je možno vidět, že Sewon zjevně nepřesáhla kvóty přidělené na základě dotčených dohod, přičemž její skutečný celosvětový tržní podíl byl dokonce nižší než ten, jenž jí byl přidělen. Žalobkyně v tomto ohledu neposkytly žádný důkaz o nesprávnosti údajů uvedených ve výše zmíněné tabulce.
108 Z toho vyplývá, že polehčující okolnost z důvodu skutečného neprovádění dohod o objemu prodeje v období od července 1990 do prosince 1994, nemůže žalobkyním svědčit.
109 Co se týče období posledních šesti měsíců trvání kartelové dohody, tj. od ledna do června 1995, je třeba uvést, že na schůzce dne 18. ledna 1995 se všechny dotčené podniky dohodly zachovat tržní podíly, které byly stanoveny na rok 1994, s výjimkou Sewon, která odmítla navrženou kvótu a žádala větší tržní podíl (bod 154 odůvodnění Rozhodnutí). Navíc na schůzce dne 21. dubna 1995 všichni členové kartelové dohody srovnávali výrobní kvóty, které byly stanoveny na rok 1994, jakož i na období od ledna do března 1995 s číselnými údaji o skutečně uskutečněném prodeji během tohoto období. Při této příležitosti Ajinomoto, ADM, Cheil a Kyowa silně protestovaly proti tomu, že Sewon zvýšila natolik objem svého prodeje, že překročila svou kvótu na rok 1995, což jí nebránilo potvrdit svůj prodejní cíl (bod 160 odůvodnění Rozhodnutí). Konečně na schůzce dne 27. dubna 1995 si ADM, Kyowa a Cheil dále stěžovaly na zvýšení objemu prodeje Sewon, jakož i na to, že Sewon poskytovala neúplné informace (bod 164 odůvodnění Rozhodnutí).
110 Na základě těchto skutečností měla Komise za to, že Sewon hrála od roku 1995 pasivní úlohu, pokud jde o dohodu o množstvích, z toho důvodu, že již nebyla stranou této dohody a navíc přestala informovat ostatní výrobce o objemu svého prodeje (bod 365 odůvodnění Rozhodnutí).
111 Z popisu chování Sewon provedeného ve výše uvedeném bodě 109 je možno vidět, že tento podnik se ve skutečnosti zdržoval provádění dohody o množstvích v období od ledna do června 1995, což je závěr, s nímž bezvýhradně souhlasil zástupce Komise na jednání konaném dne 25. dubna 2002.
112 Nic to nemění na tom, že bez ohledu na otázku přesné kvalifikace chování Sewon s ohledem na polehčující okolnosti uvedené v pokynech, získaly žalobkyně v Rozhodnutí 20% snížení zvýšení, které se uplatnilo z důvodu délky trvání, což představovalo snížení základní částky pokuty o 5,71 %.
113 Vzhledem k tomu, že snížení pokuty poskytnuté Komisí a snížení požadované žalobkyněmi spočívá přesně na stejných skutkových okolnostech, je třeba v rámci neomezené pravomoci Soudu považovat snížení pokuty již udělené žalobkyním za zcela přiměřené, pokud jde o jeho rozsah, vzhledem k chování Sewon ohledně dohody o objemu prodeje v období od ledna do června 1995.
K spolupráci Sewon během správního řízení
Argumenty účastnic řízení
114 Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila ustanovení bodu C sdělení o spolupráci z důvodu, že jim odmítla významně snížit výši pokuty, o 50 až 75 % a poskytla jim pouze snížení o 50 % podle bodu D uvedeného sdělení.
115 V tomto ohledu jednak žalobkyně uvádí, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že Sewon nesplňuje podmínku bodu B písm. d) sdělení o spolupráci, na kterou odkazuje zejména jeho bod C, jelikož měla za to, že její spolupráce „nebyla úplně dobrovolná“, ačkoliv jí poskytla všechny užitečné informace a trvale a plně spolupracovala v průběhu šetření v souladu s podmínkami tohoto ustanovení. Skutečnost, že u Kyowa a ADM již byla zahájena šetření a že Sewon byla zaslána žádost o informace je irelevantní, protože ani bod B písm. d), ani bod C sdělení o spolupráci nevyžadují, aby spolupráce začala před zahájením vyšetřování.
116 Krom toho byla splněna druhá podmínka výše uvedeného bodu C, tj., že informace jsou poskytnuty poté, co bylo provedeno šetření, ale před tím, nežli Komise získá dostatečné důkazy k odůvodnění zahájení řízení za účelem přijetí rozhodnutí. Ve skutečnosti šetření u ADM a Kyowa neumožnila získat informace o protiprávním jednání, k němuž docházelo v období mezi roky 1990 a 1992.
117 Komise nejdříve uvádí, že Sewon byla sice první, kdo poskytl určující a úplné informace o délce trvání kartelové dohody, ale Ajinomoto jako první poskytla určující důkazy, pokud jde o období po vstupu ADM na trh.
118 Dále Sewon nesplnila podmínku bodu B písm. d) sdělení o spolupráci, protože, aby spolupráce mohla být považována za „stálou a plnou“ je třeba, aby podnik poskytl spontánně úplné důkazy, a nikoliv jako v tomto případě až po žádosti o informace podle článku 11 nařízení č. 17. Tento výklad byl potvrzen výše uvedeným rozsudkem Cascades v. Komise.
119 Kromě toho se podle Komise nejednalo o situaci, v níž by po provedení šetření u účastníků kartelové dohody neměla dostatečné informace k odůvodnění zahájení řízení.
120 Konečně i za předpokladu, že Sewon by splnila podmínky bodu C sdělení o spolupráci, nezbytně by nemusela obdržet větší snížení pokuty než to, které získala na základě bodu D uvedeného sdělení, tj. 50 % výše pokuty, která by jí byla jinak uložena.
Závěry Soudu
121 Úvodem je třeba připomenout, že Komise ve svém sdělení o spolupráci vymezila podmínky, za kterých mohou být podniky, které s Komisí spolupracují v průběhu jejího šetření kartelové dohody, osvobozeny od pokuty nebo být oprávněny ke snížení pokuty, kterou by jinak musely zaplatit (viz bod A3 sdělení o spolupráci).
122 Pokud jde o použití sdělení o spolupráci na situaci Sewon, není popíráno, že nespadá do působnosti bodu B tohoto sdělení, jenž upravuje případ, kdy podnik oznámil tajnou kartelovou dohodu Komisi před tím, než provedla šetření (případ, který může vést ke snížení pokuty o nejméně 75 % výše pokuty).
123 V rozsahu, v němž se žalobkyně naopak domnívají, že Komise jim nesprávně odmítá přiznat snížení pokuty stanovené v bodě C sdělení o spolupráci, je třeba ověřit, zda Komise neporušila podmínky použití zmíněného bodu.
124 Bod C sdělení o spolupráci, nazvaný „Významné snížení výše pokuty“, stanoví toto:
„Podnik, který při splnění podmínek uvedených v bodě B písm. b) až e), oznámí tajnou kartelovou dohodu poté, co Komise na základě rozhodnutí provedla šetření u podniků, které se účastnily kartelové dohody, aniž by toto šetření mohlo poskytnout dostatečný základ k odůvodnění zahájení řízení za účelem přijetí rozhodnutí, je oprávněn ke snížení částky pokuty o 50 až 75 %“.
125 Podmínky bodu B, na které odkazuje bod C, se týkají podniku, který:
„b) je první, kdo poskytne určující důkazy o existenci kartelové dohody;
c) ukončil svou účast na protiprávním jednání nejpozději v okamžiku, kdy oznámí kartelovou dohodu;
d) poskytne Komisi všechny užitečné informace, jakož i všechny dokumenty a důkazy týkající se kartelové dohody, kterými disponuje, přičemž stále a plně spolupracuje v průběhu celého šetření;
e) nepřinutil jiný podnik k účasti na kartelové dohodě ani neměl iniciativní nebo určující roli v protiprávním jednání.“
126 Komise v Rozhodnutí usoudila, že žádný z dotčených podniků nemůže obdržet významné snížení pokuty podle bodu C sdělení o spolupráci, protože žádný z nich nesplnil podmínky stanovené v bodě B písm. b) až e), na něž odkazuje bod C (bod 429 odůvodnění).
127 Z bodů 423 až 425 odůvodnění Rozhodnutí vyplývá, že – jak uvádí žalobkyně aniž by byly zpochybněny – Komise nepřímo připustila z důvodů uvedených v bodě 423 odůvodnění Rozhodnutí, že Sewon splnila podmínky vyžadované bodem B písm. b), c) a e) sdělení o spolupráci. Prospěch ze snížení pokuty stanoveného v bodě C tohoto sdělení byl Sewon odmítnut z jediného důvodu, a to z toho, že spolupráce Sewon údajně neodpovídala podmínkám bodu B písm. d) sdělení o spolupráci.
128 Důvody, na které se Komise v tomto ohledu odvolává (bod 424 odůvodnění Rozhodnutí), jsou zjevně v rozporu jak se zněním bodu B písm. d) sdělení o spolupráci, tak i s duchem ustanovení bodu C zmíněného sdělení.
129 Pokud jde o první uvedený důvod, tj., že v době, kdy Sewon začala spolupracovat, Komise již měla dostatečné informace k prokázání existence kartelové dohody od doby vstupu ADM na trh, tento nemůže odůvodnit odmítnutí považovat podmínku stanovenou v bodě B písm. d) za splněnou, a tedy odmítnutí použití bodu C sdělení o spolupráci.
130 V tomto ohledu z bodu 423 odůvodnění Rozhodnutí vyplývá, že samotná Komise měla za to, že Sewon byla „prvním členem kartelové dohody, který poskytl určující a úplné informace prokazující existenci zjištěného protiprávního jednání“, a že dokumenty, které předala, představují, pokud jde o první fázi kartelové dohody v období mezi roky 1990 a 1992, „hlavní zdroj důkazů, jež Komise použila při vypracování tohoto rozhodnutí“. V rámci své obhajoby Komise rovněž připouští, že Sewon byla první, kdo poskytl určující a úplné informace o délce trvání kartelové dohody. Za těchto podmínek nemůže být popřeno, že Sewon poskytla Komisi „všechny užitečné informace, všechny dokumenty a důkazy týkající se kartelové dohody“ ve smyslu bodu B písm. d) sdělení o spolupráci.
131 Je třeba poznamenat, že se Komise svých písemnostech snažila odůvodnit svůj názor tím, že se odvolala na druhou podmínku uloženou bodem C sdělení o spolupráci, podle níž je nezbytné, aby provedená šetření neposkytla dostatečný základ k odůvodnění zahájení řízení za účelem přijetí rozhodnutí. Snaží se rovněž uplatňovat, že v době, kdy začala Sewon spolupracovat, měla již k dispozici informace poskytnuté Ajinomoto o existenci kartelové dohody v období mezi roky 1992 a 1995, jež jí již od té doby umožňovaly zahájit řízení.
132 Soud nemůže přijmout tuto argumentaci.
133 Kromě skutečnosti, že Komise se v Rozhodnutí neopírá o tuto druhou podmínku bodu C sdělení o spolupráci, ale pouze o nepoužitelnost bodu B písm.d) tohoto sdělení, na který bod C odkazuje, nic tato argumentace nemění na tom, že to byly v každém případě informace poskytnuté Sewon o dřívější existenci dohody v období mezi roky 1990 a 1992, které umožnily Komisi zahájit řízení proti Ajinomoto, Kyowa a samotné Sewon za toto období protiprávního jednání a na základě toho významně zvýšit jejich pokuty z důvodu délky trvání protiprávního jednání. V důsledku toho byla v tomto případě i při doslovném výkladu splněna podmínka bodu C o nemožnosti zahájit řízení na základě informací obdržených ve fázi šetření, protože Komise nemohla zahájit řízení za období protiprávního jednání mezi roky 1990 a 1992 před tím, než jí Sewon poskytla důkazy, které měla k dispozici.
134 Co se týče druhého uvedeného důvodu – tj., že Sewon oznámila kartelovou dohodu poté, co Komise provedla šetření v prostorách ADM a Kyowa – je rovněž neopodstatněný, a to jak ve vztahu k ustanovením bodu B písm. d) sdělení o spolupráci, tak i na základě ustanovení bodu C tohoto sdělení týkajícího se druhé podmínky. Ustanovení bodu B písm. d) uvedeného sdělení nepodmiňují jejich použití neprovedením šetření. Ustanovení bodu C sdělení o spolupráci upravují dokonce právě případ, kdy šetření byla u podniků, jež jsou stranami kartelové dohody, provedena.
135 Konečně, co se týče posledního důvodu zmíněného v Rozhodnutí týkajícího se toho, že podstatná část informací poskytnutých Sewon byla předložena jako odpověď na žádost o informace podle č. 11 odst. 1 nařízení č. 17, a proto spolupráce Sewon nebyla úplně dobrovolná, musí být odmítnut.
136 V tomto ohledu se Komise odvolává na ustálenou judikaturu, podle níž spolupráce při šetření, která nepřekračuje to, co vyplývá z povinností, jež náleží podnikům podle čl. 11 odst. 4 a 5 nařízení č. 17, neodůvodňuje snížení pokuty (rozsudky Soudu ze dne 10. března 1992, Solvay v. Komise, T‑12/89, Recueil, s. I‑907, bod 341, a výše uvedený Cascades v. Komise, bod 260).
137 Nicméně z téže judikatury rovněž vyplývá, že snížení pokuty je odůvodněné, pokud podnik poskytl informace, které jdou nad informace, jejichž poskytnutí Komise může požadovat na základě článku 11 nařízení č. 17 (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Cascades v. Komise, body 261 a 262).
138 V projednávaném případě přitom stačí konstatovat, že informace, které Sewon poskytla ve své odpovědi, šly dále než informace, o něž Komise žádala. Jak totiž konstatovala i samotná Komise v bodě 172 odůvodnění Rozhodnutí, „Sewon rovněž poskytla informace o schůzkách, které nebyly zmíněny v žádosti Komise a dále pokračovala v poskytování doplňujících informací“.
139 Kromě toho odmítnutí přiznat žalobkyním snížení pokuty stanovené v bodě C sdělení o spolupráci z důvodu, že jim byla zaslaná žádost o informace, je zároveň v rozporu s podmínkami stanovenými v tomto ustanovení.
140 Jak bylo vylíčeno, upravuje bod C sdělení o spolupráci případ, v němž „šetření na základě rozhodnutí“, akt stanovený čl. 14 odst. 3 nařízení č. 17, provedla Komise „u podniků, které se účastnily kartelové dohody“, aniž by jí to umožnilo zahájení řízení. V projednávaném případě v době, kdy Sewon spolupracovala, provedla Komise dvě šetření u podniků, které se účastnily kartelové dohody, tj. u ADM a Kyowa (bod 168 odůvodnění Rozhodnutí), aniž by to samo o sobě umožnilo Komisi zahájit řízení za účelem přijetí rozhodnutí. Po provedení těchto šetření pokračovalo předběžné šetření zasláním žádosti o informace na základě článku 11 nařízení č. 17 (bod 171 odůvodnění Rozhodnutí). Navíc je možno zdůraznit, že nebylo provedeno žádné šetření v prostorách Sewon, což by ostatně nezbytně nevyloučilo použití bodu C sdělení o spolupráci, nepřineslo-li by toto šetření dostatečný základ odůvodňující zahájení řízení za účelem přijetí rozhodnutí.
141 Proto okolnost, že žádost o informace byla zaslaná Sewon na základě čl. 11 odst. 1 nařízení č. 17, nemůže být rozhodující pro vyloučení prospěchu z významného snížení pokuty, tj. mezi 50 a 75 % výše pokuty, na základě bodu C sdělení o spolupráci, zvláště když je taková žádost méně závazným aktem než šetření provedené na základě rozhodnutí.
142 Tento výklad je jasně potvrzen rozsudkem Soudu ze dne 14. května 1998, Mo och Domsjö v. Komise (T‑352/94, Recueil, s. II‑1989), v němž Soud poté, co zdůraznil, že Stora poskytla informace, jež jdou dále než informace, jejichž poskytnutí mohlo být žádáno v rámci žádosti o informace (bod 401 rozsudku), shledal, že „i když Stora začal spolupracovat až po provedení šetření u podniků na základě čl. 14 odst. 3 nařízení č. 17, Komise tím, že snížila o dvě třetiny výši pokuty uložené Stora, nepřekročila prostor pro uvážení, který jí náleží při určování výše pokut“ (bod 402 rozsudku). I když se tento rozsudek týká rozhodnutí, které bylo vydáno před zveřejněním sdělení o spolupráci, výklad v něm obsažený zůstává nadále platný při použití ustanovení bodu C uvedeného sdělení.
143 Za těchto okolností je třeba mít za to, že Komise porušila bod C sdělení o spolupráci.
144 V důsledku toho náleží Soudu, aby v rámci své neomezené pravomoci rozhodl o výši snížení pokuty, jež musí být žalobkyním poskytnuto podle bodu C sdělení o spolupráci. Komise uvádí, že snížení pokuty poskytnuté na tomto základě by nemuselo být nezbytně vyšší než je snížení pokuty udělené v projednávaném případě podle bodu D uvedeného sdělení, a sice 50 %.
145 Nicméně je třeba podotknout, že informace, jež poskytla Sewon, byly určující pro zjištění existence protiprávního jednání v období mezi roky 1990 a 1992 a tudíž pro stanovení délky trvání protiprávního jednání, což odůvodňuje snížení výše pokuty o 60 %.
K metodám výpočtu a konečné výši pokuty
146 Komise v Rozhodnutí přiznala žalobkyním dvě polehčující okolnosti, jednu na základě pasivní úlohy Sewon v roce 1995, pokud jde o prodejní kvóty, což vedlo ke 20% snížení zvýšení použitého na tento podnik z důvodu délky trvání protiprávního jednání (bod 365 odůvodnění) a druhou vzhledem k ukončení protiprávního jednání ihned po prvních zásazích veřejného orgánu (bod 384 odůvodnění), což odůvodnilo snížení o 10 % použité na výsledek prvního uvedeného snížení.
147 Je nutno konstatovat, že Komise ve dvou výše uvedených případech, nepoužila, na rozdíl od případu Cheil, snížení na základě polehčujících okolností na základní částku pokuty určenou vzhledem k závažnosti a délce trvání protiprávního jednání.
148 Písemnou otázkou oznámenou Komisi dne 7. února 2001 vyzval Soud Komisi, aby zejména upřesnila a odůvodnila svou metodu stanovení výše pokut.
149 Komise ve své odpovědi ze dne 27. února 2002 uvedla, že správná metoda výpočtu zvýšení a snížení určených k zohlednění přitěžujících a polehčujících okolností spočívá v použití procentní sazby na základní částku pokuty. Rovněž uznala, že nesledovala systematicky tuto metodou výpočtu v rámci svého Rozhodnutí, konkrétněji pokud jde o situaci Ajinomoto a ADM.
150 V průběhu jednání žalobkyně uvedly, že nemají žádnou námitku vůči metodě stanovení výše pokuty přednesené Komisí.
151 V této souvislosti je důležité zdůraznit, že podle pokynů Komise poté, co určí základní částku pokuty vzhledem k závažnosti a délce trvání protiprávního jednání, zvýší nebo sníží uvedenou částku na základě přitěžujících nebo polehčujících okolností.
152 Vzhledem ke znění pokynů se Soud domnívá, že procentní sazba odpovídající zvýšení či snížení udělenému na základě přitěžujících nebo polehčujících okolností, musí být použita na základní částku pokuty určenou vzhledem k závažnosti a délce trvání protiprávního jednání, a nikoliv na zvýšení předtím provedené na základě délky trvání protiprávního jednání nebo na výsledek vzniklý po provedení prvního zvýšení nebo snížení pokuty pro přitěžující nebo polehčující okolnosti. Rovněž jak Komise správně zdůraznila ve své odpovědi na písemný dotaz Soudu, výše popsaná metoda stanovení výše pokuty se odvozuje ze znění pokynů a umožňuje zajistit rovnost zacházení mezi různými podniky účastnícími se na stejné kartelové dohodě.
153 Je třeba připomenout, že v rámci analýzy chování Sewon s ohledem na dohody o objemu prodeje, usoudil Soud (výše uvedený bod 111), že Sewon ve skutečnosti neprováděla uvedené dohody v období od ledna do června 1995. Poté, co bylo konstatováno, že snížení pokuty udělené Komisí pro pasivní úlohu, jež měla Sewon ohledně prodejních kvót a snížení požadované žalobkyněmi pro neprovádění dohod, spočívají na stejných skutečnostech, měl Soud (výše uvedený bod 113) 20% snížení zvýšení, které bylo použito na základě délky trvání protiprávního jednání, za úplně přiměřené, pokud jde o jeho rozsah. Toto snížení odpovídá snížení základní částky pokuty (21 milionů eur) o 5,71 %.
154 Kromě toho je třeba podotknout, že snížení pokuty o 10 % udělené Komisí pro ukončení protiprávního jednání ihned po prvních zásazích veřejného orgánu a použité na výsledek vzniklý po prvním snížení pokuty pro pasivní úlohu Sewon, což je částka 19,8 milionů eur, se rovná snížení o přibližně 9,43 % základní částky pokuty, které je skutečně přiměřené, pokud jde o jeho rozsah.
155 Za těchto okolností má Soud v rámci své neomezené soudní pravomoci za to, že je třeba ke snížení pokuty o 5,71 % připojit snížení o 9,43 %, zmíněné ve výše uvedeném bodě, což je celkové snížení o 15,14 % na základě polehčujících okolností, které musí být použito na základní částku pokuty, a představuje pokutu ve výši 17 820 600 eur před použitím ustanovení sdělení o spolupráci.
156 Z výše uvedených důvodů je třeba na základě bodu C sdělení o spolupráci poskytnout žalobkyním snížení částky 17 820 600 eur o 60 % , což je snížení o 10 692 360 eur. V důsledku toho musí být konečná výše pokuty uložené žalobkyním stanovena na 7 128 240 eur.
K nákladům řízení
157 Na základě čl. 87 odst. 3 jednacího řádu může Soud rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch. V projednávaném případě je důvodné uložit žalobkyním, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí společně a nerozdílně dvě třetiny nákladů řízení vzniklých Komisi.
Z těchto důvodů
SOUD (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Výše pokuty uložené společně a nerozdílně společnostem Daesang Corp. a Sewon Europe GmbH se stanoví na 7 128 240 eur.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Společnostem Daesang Corp. a Sewon GmbH se ukládá, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí společně a nerozdílně dvě třetiny nákladů řízení Komise. Komise ponese třetinu vlastních nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 9. července 2003.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
Obsah
Skutkový základ sporu
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
Právní otázky
K obratu vzatému v úvahu při posuzování závažnosti protiprávního jednání
Argumenty účastnic řízení
– K porušení zásady proporcionality
– K zohlednění nesprávného obratu a k porušení zásady rovného zacházení
Závěry Soudu
– K porušení zásady proporcionality
– K porušení zásady rovného zacházení
K polehčujícím okolnostem
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K spolupráci Sewon během správního řízení
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K metodám výpočtu a konečné výši pokuty
K nákladům řízení