Žaloba podaná dne 30. ledna 2024 – Evropská komise v. Irsko
(Věc C-69/24)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: J. Norris a E. Schmidt, zmocněnci)
Žalované: Irsko
Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr
určil, že Irská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU1 , nebo je v každém případě nesdělila Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 20 uvedené směrnice;
uložil Irsku povinnost zaplatit Komisi paušální částku odpovídající vyšší z následujících částek: i) denní částku ve výši 3 300 eur vynásobenou počtem dní, kdy protiprávní jednání přetrvávalo ode dne následujícího po uplynutí lhůty pro provedení stanovené ve směrnici do dne ukončení neplnění povinnosti nebo v případě nesplnění povinností dne vyhlášení rozsudku podle čl. 260 odst. 3 SFEU; nebo ii) minimální paušální částku ve výši 1 540 000 eur;
v případě, že neplnění povinností členského státu uvedených v [první odrážce] trvá až do dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci, uložil Irské republice povinnost zaplatit Komisi penále ve výši 14 850 eur za každý den ode dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci do dne, kdy budou splněny povinnosti vyplývající ze směrnice (EU) 2019/1158;
uložil Irsku náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Lhůta pro provedení směrnice uplynula dne 2. srpna 2022.
Cílem směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem je posílit právní rámec Unie a podporovat rovnost žen a mužů zaručením minimálních požadavků týkajících se otcovské dovolené, rodičovské dovolené a pečovatelské dovolené a pružného uspořádání práce pro pracovníky, kteří jsou rodiči nebo pečujícími osobami. Podle čl. 20 odst. 1 směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem jsou členské státy povinny uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 2. srpna 2022. Členské státy jsou rovněž povinny sdělit Komisi znění přijatých právních předpisů a vysvětlit, jak odpovídají ustanovením směrnice.
Komise tvrdí, že Irská republika tuto povinnost nesplnila. Uvádí, že dne 21. září 2022 proto zaslala Irské republice výzvu dopisem. Irská republika na tuto výzvu odpověděla dopisy ze dne 22. listopadu 2022, v nichž vysvětlila, že zpoždění při provedení směrnice (EU) 2019/1158 bylo způsobeno tím, že právní předpisy nezbytné k provedení jejích povinností podle směrnice procházely vnitrostátním legislativním postupem
Komise tvrdí, že dne 19. dubna 2023 zaslala Irské republice odůvodněné stanovisko, na které tato odpověděla dopisem ze dne 19. června 2023, v němž uznala, že směrnici neprovedla v plném rozsahu a že na tom „pracuje“. V další korespondenci Irské republiky ze dnů 24. července 2023 a 13. listopadu 2023 Irská republika vyjádřila politování nad tím, že směrnice dosud nebyla plně provedena. Zejména právní předpisy, které stanoví nárok na pružnou práci podle článku 9 směrnice, dosud nebyly ve vnitrostátním právu účinné. Irská republika uvedla, že pokračuje v práci.
Komise tvrdí, že Irská republika nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z článku 20 směrnice (EU) 2019/1158, a sice přijmout právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s uvedenou směrnicí do 2. srpna 2022 a neprodleně sdělit jejich znění Komisi. Tvrdí, že podmínky pro použití čl. 260 odst. 3 SFEU jsou tudíž splněny.
Komise proto navrhuje, aby byla Irské republice uložena povinnost zaplatit paušální částku a penále na základě čl. 260 odst. 3 SFEU, a požaduje částky, které vypočítala v souladu se sdělením Komise o peněžitých sankcích v řízeních o nesplnění povinnosti1 .
____________
1 Úř. věst. 2019, L 188, s. 79.Úř. věst. 2023, C 2, s. 1.