ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
27. října 2010
Věc F‑60/09
Gerhard Birkhoff
v.
Evropská komise
„Úředníci – Odměna – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Dítě trpící vážnou nemocí nebo invaliditou, která mu brání vydělávat si na živobytí – Žádost o prodloužení vyplácení příspěvku – Článek 2 odst. 5 přílohy VII služebního řádu – Maximální příjem dítěte jako podmínka pro prodloužení vyplácení příspěvku – Náklady odpočitatelné z uvedeného příjmu“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se G. Birkhoff v zásadě domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 14. listopadu 2008 o zamítnutí prodloužit po dni 31. prosince 2008 vyplácení příspěvku na vyživované dítě, který pobíral od roku 1978 podle čl. 2 odst. 5 přílohy VII služebního řádu úředníků Evropské unie na svoji invalidní dceru.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Právo na prodloužení vyplácení bez ohledu na věk v případě, že si dítě nemůže samo vydělávat na své živobytí
(Služební řád, příloha VII, čl. 2 odst. 5)
2. Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Odmítnutí orgánu prodloužit vyplácení uvedeného příspěvku – Lékařský posudek
3. Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Prodloužení vyplácení bez ohledu na věk v případě, že si dítě nemůže samo vydělávat na své živobytí
(Služební řád, příloha VII, čl. 2 odst. 5)
1. Příspěvek na vyživované dítě sleduje cíl sociální povahy odůvodněný výdaji vyplývajícími z aktuální a jisté nezbytnosti spojené s existencí dítěte a jeho skutečným vyživováním. Přitom je třeba v každém jednotlivém případě a s ohledem na situaci, ve které se nachází dotyčné osoby ověřit, zda sociální cíl sledovaný platbou dotčeného příspěvku, jejíž prodloužení lze získat na základě čl. 2 odst. 5 přílohy VII Služebního řádu, je dosažen. Z toho vyplývá, že při použití tohoto článku musí dotyčná správa v každém jednotlivém případě a při zohlednění všech okolností projednávané věci určit, zda vážná nemoc nebo invalidita, kterou je postiženo dotyčné dítě, mu bráni vydělávat si na živobytí.
Orgány Unie mohou v této souvislosti vypracovat obecný výklad neurčitého pojmu Služebního řádu jakým je požadavek, aby si dítě „nemohlo samo vydělávat na své živobytí“ podle čl. 2 odst. 5 přílohy VII Služebního řádu. V tomto ohledu může závěr schválený správou v rámci Komise sloužit s ohledem na použití čl. 2 odst. 5 přílohy VII Služebního řádu jen jako „východisko“ při posouzení každého projednávaného případu a skutečnost, že Komise formulovala objektivní kritérium 40 % procent základního platu úředníka platové třídy 1, prvního platového stupně jí nezbavuje povinnosti přezkoumat zvláštní okolnosti projednávaného případu.
Výdaje přímo spojené s invaliditou musí být z titulu „zvláštních okolností“ odpočteny z celkového hrubého či zdanitelného příjmu vyživovaného dítěte, což může vést k tomu, že při ověření jeho schopnosti vydělávat si na živobytí bude zohledněna jen část tohoto příjmu. Z toho vyplývá, že správa musí přistoupit k podrobnému přezkumu každého výdaje vynaloženého osobou postiženou invaliditou, aby ověřila, zda je tento výdaj přímo spojen s dotčenou invaliditou a pokud tomu tak je, přistoupit k jeho odečtení a případně k udělení dotčeného příspěvku.
(viz body 29 až 31, 36, 40, 42 a 43)
Odkazy:
Soudní dvůr: 7. května 1992, Rada v. Brems, C‑70/91 P, Recueil, s. I‑2973, bod 9
Tribunál: 30. listopadu 1994, Dornonville de la Cour v. Komise, T‑498/93, Recueil FP, s. I‑A‑257 a II‑813, bod 38; 21. října 2003, Birkhoff v. Komise, T‑302/01, Recueil FP, s. I‑A‑245 a II‑1185, body 40, 41, 43, 44, 47 a 48
2. I když soud Unie může stěží přezkoumat opodstatněnost lékařských posouzení posudkových lékařů zúčtovacích oddělení, nemá nicméně za to, že tato posouzení, i když jsou přijata za řádných podmínek, jsou konečná a vyňata z jeho přezkumu podobně jako lékařská posouzení lékařských komisí a výborů pro otázky invalidity nebo posouzení nezávislého lékaře, jehož konzultaci upravuje čl. 59 odst. 1 pátého pododstavce Služebního řádu pro případ žádosti o nezávislé posouzení. Je to odůvodněno tím, že lékařská posouzení vyjádřena jednostranně lékařem zaměstnaným orgánem, jako je posudkový lékař zúčtovacího oddělení, nezaručují stejné záruky rovnováhy mezi stranami a objektivity jako posouzení vyjádřená lékařskými komisemi a výbory pro otázky invalidity, s ohledem na jejich složení.
Z tohoto důvodu vykonává Soud pro veřejnou službu přezkum jak odmítnutí orgánu prodloužit vyplácení příspěvku na vyživované dítě tak stanoviska posudkového lékaře zúčtovacího oddělení, na kterém se toto odmítnutí případně zakládá, přezkum, který je sice omezený, ale který se vztahuje na nesprávné skutkové zjištění, nesprávné právní posouzení a zjevně nesprávné posouzení skutkového stavu.
(viz body 48 a 49)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. května 1981, Morbelli v. Komise, 156/80, Recueil, s. 1357, body 15 až 20
Tribunál: 11. května 2000, Pipeaux v. Parlament, T‑34/99, Recueil FP, s. I‑A‑79 a II‑337, body 29 a 30; 12. května 2004, Hecq v. Komise, T‑191/01, Sb. VS s. I‑A‑147 a II‑659, body 64 až 78; 23. listopadu 2004, O v. Komise, T‑376/02, Sb. VS s. I‑A‑349 a II‑1595, bod 29
Soud pro veřejnou službu: 22. května 2007, López Teruel v. OHIM, F‑99/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑147 a II‑A‑1‑797, body 74 až 76; 18. září 2007, Botos v. Komise, F‑10/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑243 a II‑A‑1‑1345, body 40 až 50
3. Boj proti diskriminaci z důvodu zdravotního postižení má za cíl provést zásadu rovného zacházení zdravotně postižené osoby se zdravou osobou ve srovnatelné situaci, aby umožnil též zdravotně postižené osobě účastnit se na společenském a profesním životě. Z toho vyplývá, že žaloba ve prospěch zdravotně postižené osoby není samoúčelná, ale představuje prostředek k zajištění rovného zacházení. Žaloba ve prospěch zdravotně postižené osoby je tak povolena jen tehdy, pokud směřuje k dosažení rovného zacházení se zdravou osobou ve srovnatelné situaci. Jakkoliv je úsilí zdravotně postižené osoby snažící se vést atypické a dynamické povolání hodné obdivu, právní rámec týkající se sociálních dávek umožňuje za současného stavu Služebního řádu opatřit této osobě pouze prostředky, které mohou napravit finanční nevýhody vyplývající přímo z její invalidity. Připustit, že účel čl. 2 odst. 5 přílohy VII Služebního řádu se může rovněž vztahovat na prostředky rozvoje společenského a profesního života zdravotně postižené osoby by šlo nad cíl sledovaný tímto článkem. Taková opatření ve prospěch zdravotně postižených osob by překračovala rámec příspěvku na vyživované dítě, jak je vymezen oddílem 1 přílohy VII Služebního řádu nazvaným „Rodinné přídavky“.
(viz bod 51)
Odkazy:
Soudní dvůr: 17. července 2008, Coleman, C‑303/06, Sb. rozh. s. I‑5603, bod 47
Tribunál: výše uvedený rozsudek Birkhoff v. Komise, bod 48