Language of document : ECLI:EU:T:2022:58

Věc T868/16

(zveřejnění formou výňatků)

QI a další

v.

Evropská komise a Evropská centrální banka

 Rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 9. února 2022

„Mimosmluvní odpovědnost – Hospodářská a měnová politika – Restrukturalizace řeckého veřejného dluhu – Dohoda o výměně cenných papírů pouze ve prospěch centrálních bank Eurosystému – Zapojení soukromého sektoru – Ujednání o společném postupu – Soukromí věřitelé – Veřejnoprávní věřitelé – Přičitatelnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Článek 63 odst. 1 SFEU – Články 120 až 127 a čl. 352 odst. 1 SFEU – Právo na vlastnictví – Rovné zacházení“

1.      Žaloba na náhradu škody – Předmět – Návrhové žádání znějící na náhradu škody způsobené Euroskupinou nebo hlavami států či předsedy vlád eurozóny – Mezivládní orgány neformální povahy – Nedostatek vlastních pravomocí – Absence postavení instituce nebo jiného subjektu Unie – Nepřípustnost

(Článek 13 odst. 1 a čl. 16 odst. 6 SEU; Články 137 a 268 a čl. 340 druhý pododstavec SFEU; Protokol č. 14 připojený ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU, článek 1; Rozhodnutí Rady 2009/937)

(viz body 72–77, 86)

2.      Žaloba na náhradu škody – Předmět – Návrhové žádání znějící na náhradu škody způsobené akty nebo jednáním orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie přijatými na základě mezivládních nebo politických dohod s účastí Evropské centrální banky (ECB), Komise a Euroskupiny – Nečinnost Komise při kontrole souladu některých politických dohod uzavřených v rámci Euroskupiny – Přípustnost – Nezávaznost – Neexistence vlivu

(Článek 13 odst. 1, článek 15 a čl. 17 odst. 1 SEU; Článek 268 a čl. 340 druhý pododstavec SFEU)

(viz body 78–81, 83, 84)

3.      Hospodářská a měnová politika – Měnová politika – Provádění – Stanoviska Evropské centrální banky (ECB) určená vnitrostátním orgánům, která se týkají návrhů vnitrostátní právní úpravy, jež spadá do oblasti její působnosti – Závaznost – Neexistence

(Článek 127 odst. 4 a čl. 282 odst. 5 SFEU; Protokol č. 14 připojený ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU, článek 1; Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, článek 18; Rozhodnutí Rady 98/415)

(viz bod 82)

4.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Právní norma, která přiznává práva jednotlivcům – Pojem – Ustanovení týkající se definování a uskutečňování hospodářské a měnové politiky Unie – Povinnost členských států vyvarovat se nadměrných schodků veřejných financí – Cíl spočívající v zachování hospodářské a finanční stability Unie – Vyloučení

(Články 120 až 127, čl. 282 odst. 2, čl. 340 druhý pododstavec a čl. 352 odst. 1 SFEU; Nařízení Rady č. 3603/93, bod 7 odůvodnění)

(viz body 90–100, 104, 105)

5.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení unijního práva – Podmínka, aby orgány zjevně a závažně překročily meze své posuzovací pravomoci – Posouzení týkající se aktů přijatých Evropskou centrální bankou (ECB) při výkonu pravomocí v oblasti měnové politiky

(Články 120 až 127 a čl. 282 odst. 2 SFEU; Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, článek 18)

(viz body 102, 103)

6.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Právní norma, která přiznává práva jednotlivcům – Pojem – Právo na vlastnictví – Zahrnutí

(Článek 13 odst. 1 SEU; čl. 340 druhý a třetí pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 17 odst. 1 a článek 51)

(viz body 115–118)

7.      Právo Evropské unie – Zásady – Základní práva – Právo na vlastnictví – Omezení – Přípustnost – Podmínky

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 17 odst. 1 a čl. 52 odst. 1)

(viz body 119, 120)

8.      Hospodářská a měnová politika – Měnová politika – Provádění – Stanoviska Evropské centrální banky (ECB) určená vnitrostátním orgánům, která se týkají návrhů vnitrostátní právní úpravy, jež spadá do oblasti její působnosti – Přijetí zákona v členském státě, který se týká snížení hodnoty některých dluhopisů za účelem ochrany národního hospodářství a eurozóny před rizikem platební neschopnosti dotčeného členského státu – Vyloučení účasti Eurosystému na restrukturalizaci veřejného dluhu tohoto členského státu – Nepřiměřené omezení práva na vlastnictví – Neexistence

(Článek 123 a čl. 127 odst. 4 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 17 odst. 1; Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, článek 18)

(viz body 125, 127–136)

9.      Volný pohyb kapitálu – Omezení pohybu kapitálu – Vnitrostátní právní úprava týkající se snížení hodnoty dluhopisů emitovaných dotčeným členským státem nebo s jeho zárukou – Odůvodnění vycházející z nutnosti chránit národní hospodářství a eurozónu před rizikem platební neschopnosti dotčeného členského státu – Přípustnost

(Článek 63 SFEU)

(viz body 142–146)

10.    Hospodářská a měnová politika – Měnová politika – Provádění – Restrukturalizace řeckého veřejného dluhu za pomoci programu nákupu státních dluhopisů – Uzavření dohody o výměně cenných papírů pouze ve prospěch centrálních bank Eurosystému – Vyloučení účasti centrálních bank Eurosystému jakožto držitelek takových cenných papírů – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence

(Článek 127 odst. 1 a 2 a čl. 282 odst. 1 SFEU; Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, článek 18; Rozhodnutí Evropské centrální banky 2010/281)

(viz body 168–172)

11.    Hospodářská a měnová politika – Měnová politika – Oblast působnosti – Program nákupu státních dluhopisů Evropským systémem centrálních bank na sekundárním trhu s cennými papíry – Zahrnutí – Program s příznivými důsledky pro naplňování hospodářskopolitických cílů – Neexistence vlivu

(Článek 119 odst. 2, čl. 123 odst. 1, čl. 127 odst. 1 a 2 a čl. 282 odst. 1 a 2 SFEU; Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, článek 18)

(viz body 173–179)

12.    Hospodářská a měnová politika – Měnová politika – Provádění – Restrukturalizace řeckého veřejného dluhu za pomoci programu nákupu státních dluhopisů – Uzavření dohody o výměně cenných papírů pouze ve prospěch centrálních bank Eurosystému – Vyloučení účasti Evropské investiční banky (EIB) a Komise jakožto držitelek takových cenných papírů – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence

[Články 309 a 317, čl. 321 druhý pododstavec, čl. 322 odst. 1 písm. a) a čl. 340 druhý pododstavec SFEU; Protokol č. 5 připojený ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 až 3 a čl. 26 odst. 2; Nařízení Rady č. 1605/2002 a č. 480/2009]

(viz body 180–186)

Shrnutí

QI a ostatní žalobci (dále jen „žalobci“) podali žalobu na náhradu škody z důvodu odpovědnosti Unie a Evropské centrální banky (ECB) za újmu, která jim údajně vznikla v důsledku provedení povinné výměny státních dluhopisů v rámci restrukturalizace řeckého veřejného dluhu v roce 2012.

Dne 2. února 2012 požádala Řecká republika ECB o stanovisko(1) k návrhu řeckého zákona, kterým se zavádějí pravidla týkající se změny podmínek, jež se použijí na dluhopisy emitované řeckým státem nebo s jeho zárukou v rámci dohod s jejich držiteli pro účely restrukturalizace řeckého veřejného dluhu, která je založena mimo jiné na použití „doložek o společném postupu“ (dále jen „CAC“).

Dne 23. února 2012 přijal řecký parlament na základě kladného stanoviska ECB(2) zákon č. 4050/2012(3) o změně cenných papírů emitovaných řeckým státem nebo s jeho zárukou v rámci dohod s jejich držiteli a o zavedení mechanismu CAC. Na základě uvedeného mechanismu měly být navržené změny právně závazné pro všechny držitele dluhopisů, jež se řídí řeckým právem a byly emitovány do 31. prosince 2011, jak byly popsány v aktu Řecké rady ministrů, kterým se schvalují výzvy k zapojení soukromého sektoru (Private Sector Involvement, dále jen „PSI“), pokud uvedené změny schválí kvorum držitelů, hlasujících hromadně a bez ohledu na sérii, představujících minimálně dvě třetiny nominální hodnoty uvedených dluhopisů. Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo usnášeníschopné kvalifikované většiny požadované k uskutečnění navrhované výměny, byly všem držitelům řeckých dluhopisů, včetně těch, kteří s touto výměnou nesouhlasili, jejich cenné papíry na základě uvedeného zákona vyměněny, a v důsledku toho se snížila jejich hodnota.

Žalobci jakožto držitelé řeckých dluhopisů se poté, co odmítli nabídku na výměnu svých dluhopisů, účastnili restrukturalizace řeckého veřejného dluhu na základě PSI a CAC zavedených na základě zákona č. 4050/2012. Žalobci se v žalobě dovolávali odpovědnosti Unie nebo ECB za újmu, která jim údajně vznikla z důvodu jejich nucené účasti na této restrukturalizaci a neúčasti Eurosystému a veřejných věřitelů Řecké republiky na uvedené restrukturalizaci.

Tribunál žalobu na náhradu škody podanou žalobci v plném rozsahu zamítl.

Závěry Tribunálu

Tribunál zaprvé shledal, že nemá pravomoc rozhodovat o legalitě aktů, jednání nebo nečinnosti Euroskupiny a hlav států nebo předsedů vlád eurozóny, přičemž zdůraznil, pokud jde o prohlášení Euroskupiny ze dne 20. června 2011 a 21. února 2012, že Euroskupina byla koncipována jako mezivládní orgán, kterýžto působí mimo institucionální rámec Unie a nelze ho stavět na roveň některému ze složení Rady ani jej nelze kvalifikovat jako instituci nebo jiný subjekt Unie. Tribunál připomněl, že z důvodu mezivládní povahy Euroskupiny se tyto úvahy použijí mutatis mutandis na společné prohlášení hlav států nebo předsedů vlád eurozóny na jejich summitu konaném dne 26. října 2011. Uvedená prohlášení tedy nelze kvalifikovat jako akty Unie nebo akty, které by jí byly přičitatelné.

Tribunál naproti tomu zdůrazňuje, že závěry Evropské rady ze dne 23. a 24. června 2011 a stanovisko ECB ze dne 17. února 2012 i přes nedostatek právní závaznosti v tom smyslu, že by pro Řeckou republiku zaváděly povinnost provést napadená opatření, mohou vést ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie nebo ECB na základě čl. 340 druhého a třetího pododstavce SFEU. Pokud jde o případnou odpovědnost Unie za porušení povinnosti dohledu ze strany Evropské komise na základě čl. 17 odst. 1 SEU, Tribunál připomíná, že tento orgán si v rámci své účasti na činnostech Euroskupiny zachovává svou roli strážkyně Smluv. Z toho vyplývá, že případná nečinnost Komise při kontrole souladu politických dohod uzavřených v rámci Euroskupiny s unijním právem může vést ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU. Zadruhé má Tribunál za to, že předmětná jednání ECB, zejména uzavírání a naplňování dohody o výměně dluhopisů ze dne 15. února 2012 s cílem zabránit použití CAC na řecké dluhopisy držené centrálními bankami Eurosystému, byla součástí výkonu pravomocí a základních úkolů, které jí byly svěřeny pro účely definování a uskutečňování měnové politiky Unie. V tomto ohledu Tribunál uvádí, že žádné z ustanovení, jichž se žalobci dovolávají na základě článků 120 až 127, čl. 282 odst. 2 a čl. 352 odst. 1 SFEU na podporu výtky vycházející z toho, že orgány jednaly ultra vires, jim nepřiznává zvláštní práva, jejichž porušení by mohlo založit mimosmluvní odpovědnost Unie nebo ECB.

Zatřetí Tribunál odmítl argument vycházející z dostatečně závažného porušení práva na vlastnictví zaručeného čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), když měl za to, že i přes fakt, že přijetí a uplatňování zákona č. 4050/2012 vedlo k zásahu do práva žalobců na vlastnictví, odpovídá tento zákon cílům obecného zájmu, mezi něž patří cíl zajistit stabilitu bankovního systému celé eurozóny. Krom toho je Tribunál toho názoru, že vzhledem k povaze dotčeného vlastnického titulu, rozsahu, závažnosti a hloubce řecké dluhové krize, k souhlasu řeckého státu a většiny držitelů řeckých dluhopisů v rámci výměny uvedených dluhopisů s devalorizací a k významu utrpěných ztrát nepředstavovalo snížení hodnoty sporných řeckých dluhopisů na základě napadených opatření ani vyloučení účasti Eurosystému na restrukturalizaci řeckého veřejného dluhu vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž by byla dotčena samotná podstata práva na vlastnictví zaručeného uvedeným ustanovením Listiny.

Začtvrté, pokud jde o argument vycházející z dostatečně závažného porušení práv žalobců vyplývajících z čl. 63 odst. 1 SFEU, který zakazuje veškerá omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi, Tribunál konstatuje, že žalobci neprokázali, že napadená opatření a vyloučení účasti Eurosystému na restrukturalizaci řeckého veřejného dluhu jsou nepřiměřené. Uvedená opatření totiž umožnila obnovit stabilitu bankovního systému celé eurozóny a není prokázáno, že překračovala meze toho, co bylo nezbytné k obnovení uvedené stability.

Zapáté a na posledním místě Tribunál odmítl argument vycházející z dostatečně závažného porušení práva na rovné zacházení zakotveného v článku 20 Listiny, přičemž zdůraznil, že s ohledem na cíl napadených opatření, kterým je zajistit restrukturalizaci řeckého veřejného dluhu tak, aby byl udržitelný, neprokázali žalobci právně dostačujícím způsobem, že se nacházeli v situaci odlišné od situace jiných soukromých držitelů řeckých dluhopisů, včetně institucionálních nebo profesionálních investorů. S ohledem na uvedený cíl se totiž tyto osoby nacházely a priori v totožných nebo srovnatelných situacích, jelikož nabyly řecké dluhopisy pouze v soukromém majetkovém zájmu, či dokonce za účelem zisku či spekulace, a akceptovaly riziko ztráty, které s nimi bylo spojeno, přičemž si byly vědomy situace finanční krize, v níž se Řecká republika v té době nacházela. Z toho podle Tribunálu vyplývá, že žalobci nemohou důvodně tvrdit, že se soukromí vlastníci, kteří investovali do řeckých dluhopisů pouze v soukromém majetkovém zájmu, nacházeli v situaci srovnatelné se situací Eurosystému včetně ECB a Evropské investiční banky, které držely řecké dluhopisy pouze za účelem uskutečňování svých politik a plnění úkolů ve veřejném zájmu.


1–      Podle čl. 127 odst. 4 SFEU ve spojení s čl. 282 odst. 5 SFEU.


2–      Stanovisko ECB ze dne 17. února 2012 k podmínkám týkajících se cenných papírů emitovaných Řeckou republikou nebo s její zárukou (CON/2012/12).


3–      Nomos 4050/2012, Kanones tropopoiiseos Titlon, ekdoseos i engyiseos tou Ellinikou Dimosiou me symfonia ton Omologiouchon, ze dne 23. února 2012 (FEK A’36, s. 1075, dále jen „zákon č. 4050/2012“).