ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhého senátu)

8. října 2015

Spojené věci F‑106/13 a F‑25/14

DD

v.

Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA)

„Veřejná služba – Zaměstnanci FRA – Dočasný zaměstnanec – Posudek o vývoji služebního postupu – Interní odvolání – Obvinění z diskriminace – Obvinění z pronásledování ve smyslu směrnice 2000/43 – Administrativní šetření – Disciplinární řízení – Disciplinární sankce – Důtka – Články 2, 3 a 11 přílohy IX služebního řádu – Vypovězení smlouvy na dobu neurčitou – Článek 47 písm. c) bod i) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Právo být vyslechnut – Článek 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou DD zpochybňuje důtku, která mu byla udělena ředitelem Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA), jakož i rozhodnutí uvedeného ředitele o vypovězení jeho smlouvy dočasného zaměstnance uzavřené na dobu neurčitou a kterou se domáhá, aby bylo FRA uloženo nahradit mu újmu, která mu byla způsobena uvedenými akty.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 20. února 2013, kterým ředitel Agentury Evropské unie pro základní práva uložil DD důtku, se zrušuje. Rozhodnutí ze dne 13. června 2013, kterým ředitel Agentury Evropské unie pro základní práva vypověděl smlouvu DD dočasného zaměstnance uzavřenou na dobu neurčitou, se zrušuje. Žaloby ve věcech F‑106/12 a F‑25/13 se ve zbývající části zamítají. Agentura Evropské unie pro základní práva ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené DD.

Obsah

1.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Dodržování práva na obhajobu – Zahájení disciplinárního řízení a přijetí rozhodnutí o sankci během téhož slyšení – Absence předchozího seznámení se závěry předcházejícího vyšetřování, které bylo základem rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení a přijetí sankce – Porušení práva na obhajobu

(Služební řád, příloha IX, články 2, 3 a 11)

2.      Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Legalita – Dodržování práva na obhajobu – Porušení – Důsledky – Zrušení – Podmínky

[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a); služební řád, příloha IX, článek 9]

3.      Úředníci – Disciplinární režim – Vyšetřování předcházející zahájení disciplinárního řízení – Průběh při neexistenci obecných prováděcích ustanovení v dané oblasti – Nedostatek vlivu

(Služební řád, článek 110, a příloha IX, článek 2)

4.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Výpověď smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Přijetí rozhodnutí, aniž byla dotyčné osobě předem poskytnuta možnost vyjádřit se – Porušení práva být vyslechnut – Důsledky

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 47)

5.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Výpověď smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Přijetí rozhodnutí, aniž byla dotyčné osobě předem poskytnuta možnost vyjádřit se – Porušení práva být vyslechnut – Možnost následného zhojení v rámci řízení o stížnosti – Vyloučení

(Služební řád, čl. 90 odst. 2; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 47)

6.      Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření vyplývající z rozsudku – Rozsudek zrušující rozhodnutí o výpovědi smlouvy dočasného zaměstnance – Návrh žalobce na náhradu vzniklé majetkové újmy – Předčasnost návrhu

(Článek 266 SFEU)

1.      Článek 2 odst. 2 a článek 3 přílohy IX služebního řádu ukládají orgánu oprávněnému ke jmenování v případě, že zamýšlí zahájit disciplinární řízení na základě zprávy vyhotovené po skončení administrativního šetření, povinnost seznámit předtím dotyčného úředníka se závěry vyšetřovací zprávy, jakož i se všemi dokumenty ze spisu, tak aby měl tento k dispozici přiměřenou lhůtu k přípravě své obhajoby a mohl předložit veškeré relevantní připomínky.

V tomto ohledu vychází-li orgán oprávněný ke jmenování za účelem zahájení disciplinárního řízení a bezprostředního přijetí disciplinární sankce v rámci téhož jediného slyšení z vyšetřovací zprávy, skutečnost, že závěry uvedené vyšetřovací zprávy jsou dotyčnému úředníkovi oznámeny ústně během tohoto slyšení, nemůže postačovat k tomu, aby bylo zajištěno dodržení ustanovení služebního řádu, jelikož takové seznámení se nemůže zajistit odpovídající informovanost tohoto úředníka a umožnit mu účinný výkon jeho práva být vyslechnut.

Mimoto, k tomu, aby mělo právo být vyslechnut, zaručené článkem 11 přílohy IX služebního řádu, užitečný účinek, je administrativa povinna, zamýšlí-li uložit sankci písemné výstrahy nebo důtky, dotyčnému úředníkovi nebo zaměstnanci umožnit připravit si svou obhajobu, což vyžaduje, aby měl včas k dispozici veškeré ho se týkající informace uvedené ve spisu ve smyslu čl. 3 odst. 1 přílohy IX služebního řádu. V důsledku toho, rozhodne-li se administrativa zahájit disciplinární řízení a následně uložit sankci v rámci téhož jediného slyšení, nedodržení požadavků stanovených v článcích 2 a 3 přílohy IX služebního řádu představuje porušení práva být vyslechnut, tak jak je zaručené článkem 11 přílohy IX služebního řádu.

Proto se administrativa tím, že opomenula úředníka seznámit se závěry administrativního šetření ještě před jeho slyšením, jehož účelem je právě vyslechnout ho ohledně uvedených závěrů a během něhož bylo přijato rozhodnutí o uložení sankce, aniž by mu bylo umožněno připravit si svoji obhajobu, dopustila porušení povinností vyplývajících pro ni z článků 2, 3 a 11 přílohy IX služebního řádu.

(viz body 57 až 60 a 62 až 63)

2.      K tomu, aby porušení práva být vyslechnut mohlo vést ke zrušení rozhodnutí o uložení disciplinární sankce, je dále třeba přezkoumat, zda řízení mohlo mít v případě neexistence této vady jiný výsledek. V tomto ohledu je vzhledem k zásadní úloze dodržování práva být vyslechnut, tak jak je zakotveno v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie, na orgánu oprávněném ke jmenování, který přijal rozhodnutí o sankci a který je tak nejlépe seznámen se skutečnostmi, na nichž bylo toto rozhodnutí založeno, aby prokázal, že by i v případě, že by byl dotyčný řádně vyslechnut, nemohl přijmout jiné rozhodnutí.

Nicméně za okolností, kdy se administrativa rozhodne zahájit disciplinární řízení a následně přijmout sankci v rámci téhož jediného slyšení, aniž by dotyčného úředníka seznámila se závěry vyšetřovací zprávy, by konstatování, že by i po vyslechnutí dotyčného ohledně závěrů uvedené vyšetřovací zprávy, jakož i navrhované sankce přijala administrativa stejné rozhodnutí, neznamenalo nic jiného, než zbavit základní právo být vyslechnut jeho podstaty, protože samotný obsah tohoto práva předpokládá možnost dotyčného ovlivnit dotčený rozhodovací proces.

(viz body 65 a 67)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 3. července 2014, Kamino International Logistics a Datema Hellmann Worldwide Logistics, C‑129/13 a C‑130/13, EU:C:2014:2041, bod 79

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 14. května 2014, Delcroix v. ESVČ, F‑11/13, EU:F:2014:91, bod 44

3.      Okolnost, že unijní agentura provedla administrativní šetření, aniž by předtím přijala obecná prováděcí pravidla k článku 2 přílohy IX služebního řádu, a vymezila tak procesní rámec šetření, nemůže mít v disciplinární oblasti za následek protiprávnost uvedeného šetření. Článek 2 odst. 3 přílohy IX služebního řádu sice ukládá orgánu oprávněnému ke jmenování v rámci každého orgánu přijmout obecná prováděcí ustanovení k tomuto článku v souladu s článkem 110 služebního řádu. Nepřijetí takových ustanovení však samo o sobě nebrání zahájení a provedení administrativního šetření, jelikož to musí být v každém případě vedeno s ohledem na ustanovení přílohy IX služebního řádu a obecné právní zásady, včetně práva na obhajobu.

(viz bod 75)

4.      Pokud jde o rozhodnutí o vypovězení smlouvy dočasného zaměstnance, aniž by administrativa před jeho přijetím dotyčného výslovně informovala o tom, že o této možnosti uvažuje, a vyzvala ho k předložení veškerých relevantních připomínek, nelze platně tvrdit, že dotyčný byl řádně vyslechnut, jelikož byl již seznámen se skutečnostmi, které mu byly vytýkány, a měl možnost užitečně vyjádřit své stanovisko k událostem, které vedly k přijetí rozhodnutí o vypovězení. Právo být vyslechnut má totiž dotyčnému umožnit nejen vysvětlit své jednání a jeho důvody, ale právě rovněž uplatnit své argumenty k zamýšlenému opatření, které má být vůči němu přijato.

Za těchto podmínek administrativě přísluší prokázat, že by i v případě, že by bylo právo být vyslechnut dodrženo, bylo rozhodnutí o vypovězení nicméně přijato. V tomto ohledu nemůže pouhý argument založený na narušení vztahu důvěry s dotyčným nijak vyloučit, že by v případě, že by bylo právo dotyčného být vyslechnut administrativou dodrženo, mohla jím případně poskytnutá vysvětlení přesvědčit uvedený orgán k tomu, aby od vypovězení smlouvy dotyčného ustoupil.

Rozhodnutí o vypovězení smlouvy navíc představuje pro dotyčného zaměstnance krajně závažný akt, na základě kterého dotyčný ztrácí své zaměstnání a jeho kariéra by jím mohla být negativně ovlivněna po řadu let. Mimo to, že právo být vyslechnut dříve, nežli bude vůči němu přijato individuální opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout, je základním právem uvedeného zaměstnance, výkon jeho práva užitečně se vyjádřit k zamýšlenému rozhodnutí o vypovězení spadá do odpovědnosti orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy, který se této odpovědnosti musí bez výhrady zhostit.

(viz body 90, 91, 93 a 95)

5.      Nelze platně tvrdit, že právo zaměstnance na obhajobu, které bylo porušeno před přijetím rozhodnutí o vypovězení jeho smlouvy, bylo nicméně dodrženo následně, jelikož dotyčný mohl své argumenty proti uvedenému rozhodnutí uplatnit v rámci řízení o stížnosti stanoveném v čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Účinkem stížnosti podané podle čl. 90 odst. 2 uvedeného služebního řádu totiž není odklad výkonu sporného rozhodnutí, takže navzdory stížnosti podané dotyčným na rozhodnutí o vypovězení smlouvy mělo toto rozhodnutí okamžité negativní účinky na situaci dotyčného, který nebyl schopen uvedené rozhodnutí ovlivnit. Zdá se tak zjevným, že přijetí rozhodnutí o vypovězení smlouvy bez předchozího vyslechnutí dotyčného se mohlo dotknout podstaty jeho práva na obhajobu.

(viz body 97 a 98)

Odkazy:

Soud prvního stupně: usnesení ze dne 22. listopadu 2006, Milbert a další v. Komise, T‑434/04, EU:T:2006:359, bod 42

6.      Zrušení určitého aktu má za následek, že zrušený akt je se zpětnou účinností odstraněn z právního řádu, a pokud byl již vykonán, odstranění jeho účinku vyžaduje, aby byl obnoven právní stav, v jakém se žalobce nacházel před jeho přijetím. Dále v souladu s článkem 266 SFEU je orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný, povinen přijmout opatření vyplývající z rozsudku, který je mu určen.

Pokud jde o rozsudek zrušující rozhodnutí o vypovězení smlouvy dočasného zaměstnance z důvodu, že administrativa nerespektovala právo dotyčného být vyslechnut předtím, než byl přijat akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení, není-li vyloučeno, že pokud by bylo dotyčnému umožněno vyjádřit své stanovisko k zamýšlenému rozhodnutí o vypovězení, mohl by administrativu přesvědčit o tom, aby rozhodnutí o vypovězení vůči němu nepřijímala, unijní soud nemůže předjímat rozhodnutí, které bude žalovaná agentura nucena přijmout na základě zrušujícího rozsudku. Proto musí být návrhová žádání směřující k tomu, aby bylo žalované agentuře uloženo nahradit majetkovou újmu, kterou dotyčný zaměstnanec utrpěl v důsledku protiprávnosti rozhodnutí o vypovězení smlouvy, zamítnuta jako předčasná.

(viz body 103 a 104)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 26. října 2006, Landgren v. ETF, F‑1/05, EU:F:2006:112, bod 92 a citovaná judikatura