Language of document : ECLI:EU:C:2011:29

Věc C-168/09

Flos SpA

v.

Semeraro Casa e Famiglia SpA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Milano)

„Průmyslové a obchodní vlastnictví – Směrnice 98/71/ES – Právní ochrana (průmyslových) vzorů – Článek 17 – Povinnost kumulace ochrany (průmyslových) vzorů s ochranou autorského práva – Vnitrostátní právní předpisy, jež vylučují nebo po určitou dobu neumožňují autorskoprávní ochranu (průmyslových) vzorů, které se staly volnými před vstupem těchto předpisů v platnost – Zásada ochrany legitimního očekávání“

Shrnutí rozsudku

1.        Sbližování právních předpisů – (Průmyslové) vzory – Směrnice 98/71 – Zásada kumulace ochrany (průmyslových) vzorů s ochranou autorského práva

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71, článek 17; směrnice Rady 93/98, čl. 1 odst. 1 a čl. 10 odst. 2)

2.        Sbližování právních předpisů – (Průmyslové) vzory – Směrnice 98/71 – Zásada kumulace ochrany (průmyslových) vzorů s ochranou autorského práva

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71, článek 17)

1.        Článek 17 směrnice 98/71 o právní ochraně (průmyslových) vzorů musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které z ochrany podle autorského práva tohoto členského státu vylučují (průmyslové) vzory chráněné právem k (průmyslovému) vzoru, jež jsou v členském státě zapsány a které se staly volnými přede dnem vstupu těchto právních předpisů v platnost, přestože splňují veškeré požadavky stanovené k tomu, aby požívaly takové ochrany.

Ze znění článku 17 směrnice 98/71, a konkrétně z použití výrazu „také“ uvedeného v první větě tohoto článku, jasně vyplývá, že ochrana podle autorského práva musí být poskytnuta všem (průmyslovým) vzorům chráněným právem k (průmyslovému) vzoru, které jsou v dotyčném členském státě zapsány.

Vůle zákonodárce Unie poskytnout tuto ochranu krom toho vyplývá z osmého bodu odůvodnění směrnice 98/71, který vzhledem k neexistenci harmonizace právních předpisů o autorských právech stanovuje zásady pro kumulaci ochrany podle zvláštních právních předpisů o ochraně zapsaných (průmyslových) vzorů a podle právních předpisů o ochraně autorských práv.

Možnost členských států stanovit rozsah a podmínky, za kterých je ochrana podle autorského práva poskytována, se krom toho nemůže vztahovat ani na dobu této ochrany, která již byla na úrovni Unie harmonizována směrnicí 93/98 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících.

Článek 1 odst. 1 směrnice 93/98 v tomto ohledu stanoví ochranu literárního nebo uměleckého díla, ve smyslu článku 2 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl, podle autorského práva po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Článek 10 odst. 2 téže směrnice stanoví, že tato doba se vztahuje na všechna díla a předměty ochrany, které jsou chráněny podle autorského práva alespoň v jednom členském státě ke dni 1. července 1995.

Z toho plyne, že podle článku 17 směrnice 98/71 (průmyslové) vzory, které jsou chráněny právem k (průmyslovému) vzoru, jež jsou v členském státě zapsány, a které splňují podmínky stanovené členskými státy, za kterých je ochrana podle autorského práva poskytována, zejména podmínku úrovně původnosti, a pro které doba stanovená v článku 1 směrnice 93/98 ve spojení s čl. 10 odst. 2 této směrnice dosud neskončila, musí požívat ochrany podle autorského práva tohoto členského státu.

V tomto ohledu z čl. 10 odst. 2 směrnice 93/98 jasně vyplývá, že uplatnění doby ochrany stanovené touto směrnicí může mít v členských státech, jejichž právní předpisy stanovily kratší dobu ochrany, za následek obnovení ochrany děl nebo předmětů, které se již staly volnými. Tento následek vyplývá z výslovné vůle zákonodárce Unie a toto řešení bylo uplatněno za účelem co nejrychlejšího dosažení cíle harmonizovat vnitrostátní právní předpisy upravující doby ochrany podle autorského práva a práv s ním souvisejících, uvedené zejména ve druhém bodě odůvodnění téže směrnice, a zabránění tomu, aby určitá práva zaniklá v určitých členských státech byla v jiných členských státech chráněna.

Je třeba mít za to, že tyto úvahy musí být rovněž použity, pokud jde o obnovení ochrany (průmyslových) vzorů, které byly dříve chráněny jiným právem duševního vlastnictví, podle autorského práva.

(viz body 37–44, výrok 1)

2.        Článek 17 směrnice 98/71 o právní ochraně (průmyslových) vzorů musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které vylučují – buď po značně dlouhé období deseti let, nebo zcela – z ochrany podle autorského práva (průmyslové) vzory, které, přestože splňují veškeré požadavky stanovené k tomu, aby požívaly této ochrany, se staly volnými přede dnem vstupu těchto právních předpisů v platnost, ve vztahu k jakékoli třetí osobě, která vyrobila nebo uvedla na trh v tomto státě výrobky vyrobené podle uvedených (průmyslových) vzorů, a to bez ohledu na datum, ke kterému byly tyto činnosti uskutečněny.

Pokud jde zaprvé o legislativní opatření stanovící pro určitou kategorii třetích osob přechodné období za účelem ochrany jejich oprávněných zájmů, ze zásad dodržování nabytých práv a ochrany legitimního očekávání vyplývá, že článek 17 směrnice 98/71 nebrání takovému ustanovení, pokud nemá za následek odložení použití nové právní úpravy ochrany (průmyslových) vzorů podle autorského práva na značně dlouhé období, čímž by zabránilo jejímu použití ke dni stanovenému touto směrnicí.

Posouzení slučitelnosti doby trvání tohoto přechodného období, jakož i kategorie třetích osob uvedené v tomto legislativním opatření je třeba v tomto ohledu provést z hlediska zásady proporcionality.

Legislativní opatření přijaté dotyčným členským státem tak musí být způsobilé dosáhnout cíle sledovaného vnitrostátními právními předpisy a nezbytné k tomuto účelu, tedy k zaručení dodržování rovnováhy mezi nabytými právy a legitimním očekáváním uvedených třetích osob a zájmy majitelů autorských práv. Mimoto je třeba dbát, aby legislativní opatření nepřekračovalo meze toho, co je nezbytné k zajištění této rovnováhy.

Za tímto účelem lze uvedené opatření považovat za vhodné pouze tehdy, pokud se týká kategorie třetích osob, které se mohou dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání, tedy osob, které již uskutečnily využívání volných (průmyslových) vzorů ke dni vstupu v platnost právních předpisů provádějících článek 17 směrnice 98/71 do vnitrostátního práva dotyčného členského státu.

Krom toho by takové legislativní opatření mělo být omezeno na dobu užívání uvedených (průmyslových) vzorů těmito třetími osobami, která je pro ně nezbytná buď k postupnému ukončení činnosti v rozsahu, v němž spočívá v předchozím užívání uvedených (průmyslových) vzorů, nebo k prodeji zásob. Opatření nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k zajištění rovnováhy existujících práv, pokud na značně dlouhé období neodkládá nárok na ochranu podle autorského práva.

Pokud jde zadruhé o legislativní opatření, které zrušuje odklad a zavádí neomezenou nepoužitelnost ochrany výrobků vyrobených podle (průmyslových) vzorů, které se staly volnými přede dnem vstupu vnitrostátních právních předpisů provádějících směrnici 98/71 v platnost, podle autorského práva, z výše uvedeného vyplývá, že takové opatření zbavuje článek 17 směrnice 98/71 jeho podstaty, jelikož má za následek obecně zabránit použití nové ochrany, tedy ochrany plynoucí z autorského práva. Cílem tohoto opatření není ani omezit kategorii třetích osob, které se mohou dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání. Toto opatření naopak rozšiřuje uplatnění nepoužitelnosti autorského práva, jelikož podle tohoto ustanovení není nezbytné, aby třetí osoba započala využívání uvedených (průmyslových) vzorů přede dnem vstupu vnitrostátních právních předpisů provádějících danou směrnici v platnost.

(viz body 55–60, 64–65, výrok 2)