ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
11. listopadu 2021(*)
„Řízení o předběžné otázce – Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) – Omezující opatření vůči Íránské islámské republice – Nařízení (ES) č. 423/2007 – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů, které Rada Evropské unie označila za zapojené do šíření jaderných zbraní – Pojmy ‚zmrazení finančních prostředků‘ a ‚zmrazení hospodářských zdrojů‘ – Možnost uplatnit zajišťovací opatření na zmrazené finanční prostředky a hospodářské zdroje – Pohledávka z doby před zmrazením aktiv a nesouvisející s íránským jaderným a balistickým programem“
Ve věci C‑340/20,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Cour de cassation (Kasační soud, Francie) ze dne 10. července 2020, došlým Soudnímu dvoru dne 24. července 2020, v řízení
Bank Sepah
proti
Overseas Financial Limited,
Oaktree Finance Limited,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení L. Bay Larsen, místopředseda Soudního dvora, vykonávající funkci předsedy prvního senátu, J.-C. Bonichot a M. Safjan (zpravodaj), soudci,
generální advokát: G. Pitruzzella,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Bank Sepah L. Vidalem a J.-M. Thouveninem, avocats,
– za Overseas Financial Limited a Oaktree Finance Limited P. Spinosim, avocat,
– za francouzskou vládu J.-L. Carrém, jakož i E. de Moustier a A. Daniel, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi A. Bouquetem a J. Robertim di Sarsinou, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 17. června 2021,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 písm. h) a j) a čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2007, L 103, s. 1), čl. 1 písm. h) a i) a čl. 16 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007 (Úř. věst. 2010, L 281, s. 1), jakož i čl. 1 písm. j) a k) a čl. 23 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 (Úř. věst. 2012, L 88, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Bank Sepah, společností se sídlem v Teheránu (Írán), a společnostmi Overseas Financial Limited a Oaktree Finance Limited se sídlem ve státě Delaware (Spojené státy) ohledně možnosti uplatnit bez předchozího povolení příslušného vnitrostátního orgánu zajišťovací opatření týkající se zmrazených finančních prostředků a hospodářských zdrojů v rámci omezujících opatření přijatých vůči Íránské islámské republice.
Právní rámec
Mezinárodní právo
3 Za účelem vytvoření tlaku na Íránskou islámskou republiku, aby skoncovala s jadernými činnostmi, které představují riziko šíření jaderných zbraní, a s vývojem nosičů jaderných zbraní, přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů (dále jen „Rada bezpečnosti“) dne 23. prosince 2006 na základě článku 41 kapitoly VII Charty organizace spojených národů rezoluci 1737 (2006), která vůči tomuto státu zavádí určitá omezující opatření.
4 Podle bodů 2 a 12 uvedené rezoluce Rada bezpečnosti:
„2. Rozhoduje v této souvislosti, že Írán má bezodkladně pozastavit jaderné činnosti, jež představují riziko šíření jaderných zbraní […]
[…]
12. Rozhoduje, že všechny státy musí zmrazit finanční prostředky, další finanční aktiva a hospodářské zdroje, které se k datu přijetí této rezoluce nebo kdykoli později nacházejí na jejich území a jsou vlastněny nebo ovládány osobami či subjekty uvedenými v příloze, jakož i finanční prostředky, další finanční aktiva a hospodářské zdroje jiných osob nebo subjektů, které se podle Rady nebo Výboru [pro sankce] podílejí na jaderných činnostech Íránu, které představují riziko šíření jaderných zbraní, a na vývoji nosičů jaderných zbraní, nebo jsou s těmito činnostmi přímo spojeny nebo je podporují, nebo osob či subjektů, které jednají jejich jménem nebo na jejich příkaz, nebo subjektů, které jsou těmito osobami vlastněny nebo ovládány, a to i nedovolenými prostředky […], a dále rozhoduje, že všechny státy musí zajistit, aby jejich státní příslušníci nebo kterékoli osoby či subjekty na jejich území uvedeným osobám či subjektům nezpřístupnili finanční prostředky, další finanční aktiva nebo hospodářské zdroje ani neumožnili jejich využití ve prospěch těchto osob či subjektů.“ (neoficiální překlad)
5 V rezoluci č. 1747 (2007) ze dne 24. března 2007 Rada bezpečnosti zařadila Bank Sepah na seznam subjektů zapojených do íránského jaderného programu nebo programu balistických raket, jejichž aktiva musí být zmrazena.
Unijní právo
Společný postoj 2007/140/SZBP
6 Za účelem provedení rezoluce 1737 (2006) přijala Rada Evropské unie společný postoj 2007/140/SZBP ze dne 27. února 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2007, L 61, s. 49).
7 Body 1 a 9 odůvodnění tohoto společného postoje uváděly:
„(1) Dne 23. prosince 2006 přijala Rada bezpečnosti […] rezoluci 1737 (2006), ve které naléhavě vyzvala Írán, aby bezodkladně pozastavil některé jaderné činnosti, jež by mohly ohrozit nešíření, a ve které zavedla některá omezující opatření vůči Íránu.
[…]
(9) Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1737 (2006) kromě toho ukládá zmrazení finančních prostředků, jiných finančních aktiv a hospodářských prostředků přímo nebo nepřímo náležejících nebo vlastněných, držených či ovládaných osobami a subjekty, které se podle Rady bezpečnosti OSN nebo výboru [pro sankce] podílejí na íránských jaderných činnostech, jež by mohly ohrozit nešíření, nebo na vývoji nosičů jaderných zbraní nebo jsou s těmito činnostmi přímo spojeny nebo je podporují, nebo osobami či subjekty, které jednají jejich jménem nebo na jejich příkaz, nebo subjekty, které jsou těmito osobami vlastněny nebo ovládány, a to i nedovolenými prostředky; a stanoví povinnost, aby žádné finanční prostředky, finanční aktiva ani hospodářské zdroje nebyly zpřístupněny těmto osobám nebo subjektům ani poskytnuty v jejich prospěch.“
8 Článek 5 odst. 1 tohoto společného postoje uvádí:
„Veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje přímo nebo nepřímo náležející, vlastněné, držené či ovládané
a) osobami a subjekty uvedenými v příloze rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1737 (2006) a dalšími osobami určenými Radou bezpečnosti nebo výborem podle odstavce 12 rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1737 (2006), přičemž tyto osoby nebo subjekty jsou uvedeny na seznamu v příloze I, se zmrazují
[…]“
Nařízení č. 423/2007
9 Na základě společného postoje 2007/140 přijala Rada nařízení č. 423/2007, které vstoupilo v platnost dne 20. dubna 2007.
10 Bod 3 odůvodnění tohoto nařízení uvádí:
„[Omezující] opatření [stanovená společným postojem 2007/140] spadají do oblasti působnosti Smlouvy o založení Evropského společenství, a proto jsou, pokud jde o Společenství, zejména s ohledem na zajištění jejich jednotného uplatňování hospodářskými subjekty ve všech členských státech, k jejich provedení nezbytné právní předpisy Společenství.“
11 Článek 1 písm. h) a j) tohoto nařízení stanovil:
„Pouze pro účely tohoto nařízení se rozumí:
[…]
h) ‚zmrazením finančních prostředků‘ zabránění veškerému pohybu, převodu, změně, využití finančních prostředků, přístupu k nim či nakládání s nimi jakýmkoli způsobem, v důsledku čehož by mohlo dojít ke změně jejich objemu, množství, umístění, vlastnictví, držby, povahy, určení nebo k jiné změně, která by umožnila použití těchto prostředků, včetně správy portfolia;
[…]
j) ‚zmrazením hospodářských zdrojů‘ zabránění v jejich použití k získání finančních prostředků, zboží nebo služeb jakýmkoli způsobem, zejména prodejem, pronájmem nebo zastavením“.
12 Článek 7 téhož nařízení stanovil:
„1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí fyzickým či právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze IV nebo které tyto osoby, subjekty nebo orgány vlastní, drží, nebo ovládají. Příloha IV zahrnuje osoby, subjekty a orgány určené Radou bezpečnosti […] nebo Výborem pro sankce v souladu s odstavcem 12 rezoluce […] 1737 (2006).
[…]
3. Fyzickým či právnickým osobám, subjektům ani orgánům uvedeným v příloze IV a v příloze V nesmějí být v jejich prospěch přímo ani nepřímo zpřístupněny žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje.
4. Vědomá a záměrná účast na činnostech, jejichž cílem nebo následkem je přímé nebo nepřímé obejití opatření uvedených v odstavcích 1, 2 a 3, se zakazuje.“
13 Článek 8 nařízení č. 423/2007 stanovil:
„Odchylně od článku 7 mohou příslušné orgány členských států uvedené na internetových stránkách v příloze III povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou předmětem soudcovského, správního nebo rozhodčího zástavního práva, které vzniklo před 23. prosincem 2006;
[…]“
14 Článek 9 tohoto nařízení stanovil:
„Odchylně od článku 7 a v případě, kdy je splatná platba osoby, subjektu nebo orgánu uvedených v příloze IV nebo V na základě smlouvy, dohody nebo závazku, které dotčená osoba nebo dotčený subjekt a orgán uzavřely nebo jimž závazek vznikl přede dnem, kdy byly označeny Výborem pro sankce, Radou bezpečnosti nebo Radou, mohou příslušné orgány členských států uvedené v příloze III za podmínek, které považují za vhodné, povolit uvolnění určitých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) dotčený příslušný orgán shledá, že:
i) finanční prostředky nebo hospodářské zdroje budou použity na platbu provedenou osobou, subjektem nebo orgánem uvedeným v přílohách IV a V,
II) smlouva, dohoda nebo závazek nepřispějí k výrobě, prodeji, koupi, převodu, vývozu, dovozu, přepravě nebo použití zboží a technologií uvedených v přílohách I a II a
III) platba není v rozporu s čl. 7 odst. 3;
b) v případě použití čl. 7 odst. 1 dotčený členský stát oznámil Výboru pro sankce své rozhodnutí a svůj úmysl udělit povolení a Výbor pro sankce proti takovému postupu nevznesl námitky do deseti pracovních dnů po tomto oznámení a
c) v případě použití čl. 7 odst. 2 dotčený členský stát oznámil rozhodnutí svého příslušného orgánu a svůj záměr udělit povolení ostatním členským státům a Komisi nejméně dva týdny před tímto povolením.“
15 Článek 10 uvedeného nařízení stanovil:
„1. Odchylně od článku 7 příslušné orgány členských států uvedené na internetových stránkách v příloze III mohou za podmínek, které považují za vhodné, povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů nebo zpřístupnění určitých finančních prostředků či hospodářských zdrojů, jsou-li splněny tyto podmínky:
a) dotčený příslušný orgán shledá, že tyto finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou:
i) nezbytné pro uspokojení základních potřeb osob uvedených v přílohách IV nebo V a na nich závislých členů rodiny, včetně úhrad za potraviny, nájemného nebo hypotéky, plateb za léky a lékařské ošetření, daní, pojistného a poplatků za veřejné služby,
ii) určeny výlučně k úhradě přiměřených poplatků za odborné výkony a náhradě výdajů vzniklých v souvislosti s poskytováním právních služeb;
iii) určeny výlučně k hrazení poplatků nebo nákladů na běžné vedení nebo správu zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů;
[…]
2. Odchylně od článku 7 mohou příslušné orgány členských států uvedené na internetových stránkách v příloze III povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů nebo zpřístupnění některých finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, jestliže rozhodnou, že dotyčné finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou nutné na mimořádné výdaje, jsou-i splněny tyto podmínky:
a) týká-li se povolení osoby, subjektu nebo orgánu uvedených v příloze IV, toto rozhodnutí oznámil dotčený členský stát Výboru pro sankce a tento výbor jej schválil, a
b) týká-li se povolení osoby, subjektu nebo orgánu uvedených v příloze V, příslušný orgán oznámil příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi důvody, na základě kterých se domnívá, že by mělo být uděleno zvláštní povolení, a to alespoň dva týdny před tímto udělením.
[…]“
16 V návaznosti na přijetí rezoluce 1747 (2007) přijala Rada dne 23. dubna 2007 společný postoj 2007/246/SZBP, kterým se mění společný postoj 2007/140 (Úř. věst. 2007, L 106, s. 67).
17 Komise přijala nařízení (ES) č. 441/2007 ze dne 20. dubna 2007, kterým se mění nařízení č. 423/2007 (Úř. věst. 2007, L 104, s. 28). Nařízením č. 441/2007 byla Bank Sepah zařazena na seznam uvedený v příloze IV nařízení č. 423/2007.
18 Dne 25. října 2010 přijala Rada nařízení č. 961/2010, kterým bylo zrušeno nařízení č. 423/2007. Nařízení č. 961/2010 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením č. 267/2012.
19 Článek 1 písm. h) a i) a článek 16 nařízení č. 961/2010, jakož i čl. 1 písm. j) a k) a článek 23 nařízení č. 267/2012 jsou v podstatě totožné s čl. 1 písm. h) a j) a článkem 7 nařízení č. 423/2007. Název společnosti Bank Sepah byl zařazen na seznamy uvedené v příloze VII nařízení č. 961/2010 a v příloze VIII nařízení č. 267/2012.
Francouzské právo
Zákon o exekučním řízení
20 Ustanovení § L. 521–1 zákona o exekučním řízení stanoví:
„Obstavení majetku se může vztahovat na veškerý movitý majetek, hmotný nebo nehmotný, náležející dlužníkovi. V důsledku obstavení nelze s tímto majetkem nakládat. […]“
21 Ustanovení § L. 522-1 tohoto zákona stanoví:
„Věřitel, který získal nebo vlastní exekuční titul, jímž byla konstatována peněžitá pohledávka, která je splatná, může navrhnout prodej majetku, s nímž nelze nakládat, až do výše jeho pohledávky.“
22 Ustanovení § L. 523-1 uvedeného zákona stanoví:
„Pokud se obstavení týká pohledávky, jejímž předmětem je peněžitá částka, nelze s ní v důsledku obstavení nakládat ve výši povolené soudem, nebo není-li takové povolení nezbytné, do výše částky, pro kterou je obstavení provedeno. Obstavení má účinky úschovy podle § 2350 občanského zákoníku.“
23 Ustanovení § L. 531–1 zákona o exekučním řízení stanoví:
„Soudem zřízeným zajištěním mohou být zatíženy nemovitosti, podnik, akcie, obchodní podíly a cenné papíry.“
24 Znění § L. 531-2 tohoto zákona je následující:
„Majetek, který je předmětem soudem zřízeného zajištění, je nadále zcizitelný. Cena je zaplacena a rozdělena za podmínek stanovených nařízením Conseil d’ État (Státní rada).
V případě prodeje cenných papírů zapsaných na účtu vedeném a spravovaném oprávněným zprostředkovatelem však může být cena použita k nabytí jiných cenných papírů, které jsou pak převedeny na prodané cenné papíry.“
Občanský zákoník
25 Ustanovení § 2333 občanského zákoníku stanoví:
„Zástava je dohoda, kterou zástavce přiznává zástavnímu věřiteli právo na přednostní uspokojení jeho pohledávky před ostatními věřiteli z movitého majetku nebo veškerého hmotného movitého majetku, současného nebo budoucího“.
[…]“
26 Ustanovení § 2350 tohoto zákoníku stanoví:
„Vklad nebo úschova částek, směnek nebo cenných papírů nařízený soudem za účelem zajištění má za následek vyhrazení ke konkrétnímu účelu a přednostní právo ve smyslu § 2333.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
27 Rozsudkem cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie) ze dne 26. dubna 2007 byla Bank Sepah uložena povinnost zaplatit společnostem Overseas Financial a Oaktree Finance částku 2 500 000 USD (přibližně 2 050 000 eur) a částku 1 500 000 USD (přibližně 1 230 000 eur), navýšené o úroky v zákonné sazbě ode dne vydání rozsudku.
28 Po obdržení dílčích plateb uskutečněných od roku 2007 do roku 2011 požádaly společnosti Overseas Financial a Oaktree Finance dne 2. prosince 2011 ministre chargé de l’économie (ministr hospodářství), aby na základě článku 8 nařízení 423/2007 povolil uvolnění zbývající dlužné částky. Společnosti Overseas Financial a Oaktree Finance podaly proti implicitnímu zamítnutí jejich žádosti žalobu na neplatnost k tribunal administratif de Paris (správní soud v Paříži, Francie). Tento soud rozsudkem ze dne 21. října 2013 žalobu zamítl.
29 Dne 17. května 2016 byly na návrh společností Overseas Financial a Oaktree Finance vydány platební rozkazy za účelem provedení exekučního prodeje směřující proti Bank Sepah před tím, než tyto společnosti požádaly dne 5. července 2016 o provedení přikázání pohledávek a obstavení práv společníků a cenných papírů u francouzské banky. Rozsudkem ze dne 9. ledna 2017 exekuční soud tribunal de grande instance de Paris (vyšší soud v Paříži, Francie) potvrdil platnost těchto přikázání a obstavení, jakož i jejich výši, včetně úroků stanovených v rozsudku cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži) ze dne 26. dubna 2007. Ačkoli měla Bank Sepah za to, že je povinna zaplatit jistinu částek, které jí byly uloženy, měla naproti tomu za to, že nedluží úroky, a napadla tedy exekuční opatření před tímto exekučním soudem. Zejména tvrdila, že nemůže být povinna zaplatit úroky, jelikož měla za to, že nemohla splácet svůj dluh v důsledku vyšší moci vyplývající ze zmrazení jejích aktiv nařízením č. 423/2007, což vedlo k pozastavení přirůstání těchto úroků.
30 Vzhledem k tomu, že tato argumentace byla uvedeným exekučním soudem odmítnuta, podala Bank Sepah odvolání. Rozsudkem ze dne 8. března 2018 cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži) toto odvolání zamítl z důvodu, že dočasná nedostupnost finančních prostředků a hospodářských zdrojů Bank Sepah neměla vliv na přirůstání úroků.
31 Kromě toho tento soud uvedl, že na okolnosti projednávaného případu se použije pětiletá promlčecí lhůta a dále že nic nebrání společnostem Financial a Oaktree Finance, aby podaly návrh na zajišťovací exekuční opatření, která mohla běh promlčecí lhůty přerušit. Jelikož taková opatření nebyla před vydáním platebních rozkazů ze dne 17. května 2016 učiněna, úroky, které společnosti Overseas Financial a Oaktree Finance mohly uplatnit, musely být proto omezeny na úroky vzniklé od 17. května 2011, tj. pět let přede dnem vydání uvedených rozkazů.
32 Jak Bank Sepah, tak Overseas Financial a Oaktree Finance podaly kasační opravný prostředek ke Cour de cassation (Kasační soud, Francie). Společnosti Overseas Financial a Oaktree Finance zpochybňují zejména část uvedeného rozsudku vydaného v odvolacím řízení, která se týká pětileté promlčecí lhůty pro úroky.
33 V tomto ohledu je předkládající soud toho názoru, že řešení sporu v původním řízení závisí na tom, zda společnosti Overseas Financial a Oaktree Finance mohly přerušit běh promlčecí lhůty tím, že podají návrh na vydání zajišťovacího opatření nebo na nucený výkon týkající se zmrazených aktiv Bank Sepah.
34 Tento soud uvádí, že ani nařízení č. 423/2007, ani nařízení č. 961/2010 a č. 267/2012 výslovně nezakazuje věřiteli domáhat se zjišťovacího opatření nebo nuceného výkonu. S ohledem na definice pojmů „zmrazení finančních prostředků“ a „zmrazení hospodářských zdrojů“ v těchto aktech nelze vyloučit, že opatření, na která se nevztahuje žádný ze zákazů uvedených v těchto definicích, mohou být uplatněna na zmrazená aktiva.
35 Konkrétně si klade otázku, zda lze bez předchozího povolení přijmout taková opatření, která nemají atributivní účinky, jako je soudem zřízené zajištění a obstavení majetku. Na jedné straně totiž soudem zřízené zajištění bez ohledu na to, zda je zřízeno k nemovitosti, tedy hypotéka, k podniku nebo k cenným papírům, tedy zástavní právo, neukládá žádnou povinnost vlastníkovi dotyčného majetku nebo práv převést je a nedotýká se jeho práva na výběr osoby, na kterou je převede. Soudem zřízené zajištění vede pouze k tomu, že v případě převodu majetku nebo práv, které zatěžuje, musí být pohledávka toho, kdo zajištění zřídil, přednostně uhrazena z ceny převodu. Na druhé straně, pokud jde o obstavení majetku, tento postup rovněž nemá atributivní účinek, neboť majetek, pohledávky a zajištěná práva zůstávají součástí vlastnictví dlužníka, což má účinky úschovy, která má za následek konkrétní určení a přednostní právo podle občanského zákoníku.
36 Předkládající soud si však klade otázku, zda taková opatření nemají za následek změnu „určení“ finančních prostředků, které jsou předmětem těchto opatření, ve smyslu definice pojmu „zmrazení finančních prostředků“, nebo obecně, zda nemohou umožnit „použití“ zmrazených finančních prostředků a hospodářských zdrojů ve smyslu nařízení č. 423/2007, č. 961/2010 a č. 267/2012. Kromě toho si klade otázku, zda je pro účely odpovědi na tuto otázku relevantní okolnost, že důvod pohledávky souvisí s íránským jaderným a balistickým programem a předchází zmrazení majetku Bank Sepah.
37 Za těchto podmínek se Cour de cassation (Kasační soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být [čl.] 1 písm. h) a j) a [čl.] 7 odst. 1 nařízení […] č. 423/2007, [čl.] 1 písm. i) a h) a [čl.] 16 odst. 1 nařízení […] č. 961/2010, jakož i [čl.] 1 písm. k) a j) a [čl.] 23 odst. 1 nařízení […] č. 267/2012 vykládány v tom smyslu, že brání domáhat se ve vztahu ke zmrazeným aktivům bez předchozího povolení příslušného vnitrostátního orgánu opatření, které nemá atributivní účinek, jako je soudem zřízené zajištění nebo obstavení, které jsou upraveny ve francouzském code des procédures civiles d’exécution (zákon o civilním exekučním řízení) […]?
2) Je pro účely odpovědi na první otázku relevantní okolnost, že důvod pohledávky, která má být vymáhána od osoby nebo subjektu, jejichž aktiva jsou zmrazena, nesouvisí s íránským jaderným a balistickým programem a předchází [rezoluci č. 1737 (2006)]?“
K předběžným otázkám
K první otázce
38 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 7 odst. 1 nařízení č. 423/2007, ve spojení s čl. 1 písm. h) a j) tohoto nařízení, mají být čl. 16 odst. 1 nařízení č. 961/2010 ve spojení s čl. 1 písm. h) a i) tohoto posledně uvedeného nařízení a čl. 23 odst. 1 nařízení č. 267/2012 ve spojení s čl. 1 písm. j) a k) tohoto posledně uvedeného nařízení vykládány v tom smyslu, že brání domáhat se ve vztahu ke zmrazeným finančním prostředkům nebo hospodářským zdrojům v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky bez předchozího povolení příslušného vnitrostátního orgánu zajišťovacích opatření, která zakládají ve prospěch dotčeného věřitele nárok na přednostní zaplacení ve vztahu k ostatním věřitelům, třebaže taková opatření nevedou k vynětí určitého majetku z vlastnictví dlužníka.
39 Úvodem je třeba poznamenat, že vzhledem k tomu, že ustanovení nařízení č. 961/2010 a č. 267/2012 uvedená v předchozím bodě jsou v podstatě totožná s čl. 1 písm. h) a j) a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 423/2007, úvahy týkající se ustanovení posledně uvedeného nařízení se použijí rovněž na ustanovení prvních dvou nařízení.
40 Je třeba uvést, že čl. 7 odst. 1 nařízení č. 423/2007 stanoví, že se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které vlastní, drží či ovládají osoby, subjekty či orgány uvedené v příloze IV tohoto nařízení nebo které tyto osoby, subjekty nebo orgány vlastní, drží, nebo ovládají.
41 Pojmy „zmrazení finančních prostředků“ a „zmrazení hospodářských zdrojů“ jsou definovány v čl. 1 písm. h) a v čl. 1 písm. j) tohoto nařízení.
42 Článek 1 písm. h) nařízení č. 423/2007 definuje pojem „zmrazení finančních prostředků“ jako „zabránění veškerému pohybu, převodu, změně, využití finančních prostředků, přístupu k nim či nakládání s nimi jakýmkoli způsobem, v důsledku čehož by mohlo dojít ke změně jejich objemu, množství, umístění, vlastnictví, držby, povahy, určení nebo k jiné změně, která by umožnila použití těchto prostředků, včetně správy portfolia.“
43 Z této definice vyplývá, že zmrazení finančních prostředků má za cíl minimalizovat operace, které mohou být uskutečněny ohledně zmrazených finančních prostředků, což dokládá vysoký počet uvedených případů a použití výrazu „veškerý“. Prostředky k omezení těchto činností jsou rovněž unijním normotvůrcem definovány široce.
44 Výše uvedené úvahy platí rovněž pro pojem „zmrazení hospodářských zdrojů“. Tento pojem je definován v čl. 1 písm. j) nařízení 423/2007 jako „zabránění v jejich použití k získání finančních prostředků, zboží nebo služeb jakýmkoli způsobem, zejména prodejem, pronájmem nebo zastavením“.
45 Z toho vyplývá, že pojmy „zmrazení finančních prostředků“ a „zmrazení hospodářských zdrojů“ uvedené v nařízení č. 423/2007 jsou definovány velmi široce.
46 Pokud jde o taková opatření, jako jsou opatření dotčená ve věci v původním řízení, která zakládají ve prospěch dotčeného věřitele nárok na přednostní zaplacení ve vztahu k ostatním věřitelům, je třeba konstatovat, jak uvedl generální advokát v bodech 55 až 61 svého stanoviska, že taková opatření mají za následek změnu určení zmrazených finančních prostředků a umožňují použití zmrazených hospodářských zdrojů za účelem získání finančních prostředků, zboží nebo služeb.
47 Z toho vyplývá, že taková opatření spadají pod pojmy „zmrazení finančních prostředků“ a „zmrazení hospodářských zdrojů“ ve smyslu čl. 1 písm. h) a j) a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 423/2007.
48 Okolnost, že taková opatření nemají za následek převod majetku dlužníka z vlastnictví dlužníka, nemůže tento závěr zpochybnit.
49 Pojem „zmrazení finančních prostředků“ totiž zahrnuje jakékoliv použití finančních prostředků, které má za následek zejména změnu určení těchto finančních prostředků, i když takové použití prostředků nevede k tomu, že majetek dlužníka je vyňat z vlastnictví dlužníka.
50 Pokud jde dále o definici pojmu „zmrazení hospodářských zdrojů“, tento pojem například zmiňuje použití hospodářských zdrojů jejich zastavením. Takové opatření přitom nemá za následek, že by byl majetek vyňat z vlastnictví dlužníka.
51 Proto je třeba konstatovat, že samotné definice pojmů „zmrazení finančních prostředků“ a „zmrazení hospodářských zdrojů“ cílí zejména na opatření, jejichž účinkem není vynětí majetku z vlastnictví dlužníka.
52 Tento výklad potvrzují cíle nařízení č. 423/2007, kterým se provádí omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice.
53 V tomto ohledu je třeba uvést, že nařízení č. 423/2007 podle třetího bodu odůvodnění zajišťuje uplatňování společného postoje 2007/140 přijatého za účelem dosažení cílů rezoluce 1737 (2006) v Evropské unii, a má tak provést posledně uvedenou rezoluci. Pro účely výkladu uvedeného nařízení je tedy třeba zohlednit znění a cíl uvedené rezoluce (rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Afrasiabi a další, C‑72/11, EU:C:2011:874, bod 43).
54 Ze znění jak rezoluce 1737 (2006), konkrétně z jejích bodů 2 a 12, tak společného postoje 2007/140, zejména z bodu 1 a 9 odůvodnění jednoznačně vyplývá, že omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice jsou preventivní v tom smyslu, že mají zabránit „riziku šíření“ jaderných zbraní v tomto státě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Afrasiabi a další, C‑72/11, EU:C:2011:874, bod 44).
55 Opatření spočívající ve zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů mají tedy zabránit tomu, aby aktiva, na která se zmrazení vztahuje, nemohla být použita k obstarání finančních prostředků, zboží nebo služeb, které by mohly přispět k šíření jaderných zbraní v Íránu, jež mají rezoluce 1737 (2006), společný postoj 2007/140 a nařízení č. 423/2007 potírat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Afrasiabi a další, C‑72/11, EU:C:2011:874, bod 46).
56 Jak uvedl generální advokát v bodě 50 svého stanoviska, k dosažení těchto cílů je nejen legitimní, ale i nezbytné, aby byly definice pojmů „zmrazení finančních prostředků“ a „zmrazení hospodářských zdrojů“ vykládány široce, jelikož se jedná o to zabránit jakémukoli použití zmrazených aktiv, které by umožnilo dotčená nařízení obejít a využít mezer v systému.
57 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba konstatovat, že zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů stanovené v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 423/2007 ve spojení s čl. 1 písm. h) a j) tohoto nařízení brání tomu, aby se na zmrazených aktivech uplatnila zajišťovací opatření, která zakládají ve prospěch dotčeného věřitele nárok na přednostní zaplacení ve vztahu k ostatním věřitelům, i když taková opatření nevedou k vynětí majetku z vlastnictví dlužníka.
58 Dále je třeba upřesnit, že článek 7 nařízení č. 423/2007 sice stanoví zásadu zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů označených osob a subjektů rovněž ve vztahu k těmto opatřením, avšak příslušný vnitrostátní orgán může vydat předchozí povolení v souladu s výjimkami stanovenými v článcích 8 až 10 tohoto nařízení, pokud jsou splněny vyžadované podmínky.
59 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 7 odst. 1 nařízení č. 423/2007 ve spojení s čl. 1 písm. h) a j) tohoto nařízení, čl. 16 odst. 1 nařízení č. 961/2010 ve spojení s čl. 1 písm. h) a i) tohoto posledně uvedeného nařízení, a čl. 23 odst. 1 nařízení č. 267/2012 ve spojení s čl. 1 písm. j) a k) tohoto posledně uvedeného nařízení, musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby se na zmrazených finančních prostředcích a hospodářských zdrojích v rámci zahraniční a bezpečnostní politiky bez předchozího povolení příslušného vnitrostátního orgánu uplatnila zajišťovací opatření, která zakládají ve prospěch dotčeného věřitele nárok na přednostní zaplacení ve vztahu k ostatním věřitelům, i když taková opatření nevedou k vynětí majetku z vlastnictví dlužníka.
K druhé otázce
60 Podstatou druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda je pro účely odpovědi na první předběžnou otázku relevantní okolnost, že důvod pohledávky, která má být vymáhána od osoby nebo subjektu, jejichž finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou zmrazeny, nesouvisí s íránským jaderným a balistickým programem a předchází rezoluci 1737 (2006).
61 V tomto ohledu je třeba uvést, že definice pojmů „zmrazení finančních prostředků“ a „zmrazení hospodářských zdrojů“ uvedené v čl. 1 písm. h) a j) nařízení č. 423/2007 a odpovídající ustanovení nařízení č. 961/2010 a č. 267/2012 nerozlišují podle důvodu pohledávky, která má být vymáhána od osoby nebo subjektu, na něž se vztahují omezující opatření.
62 Kromě toho čl. 7 odst. 1 nařízení č. 423/2007 a odpovídající ustanovení nařízení č. 961/2010 a č. 267/2012 nerozlišují v případě zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů ani důvod této pohledávky.
63 Jak uvedl generální advokát v bodě 68 svého stanoviska, za těchto podmínek je třeba posoudit možnost provedení opatření ve vztahu ke zmrazeným aktivům pouze na základě právních účinků, které vyvolává, a nikoli na základě důvodu pohledávky související s tímto opatřením.
64 Je třeba dodat, že články 8 až 10 nařízení č. 423/2007, které stanoví a upřesňují omezující podmínky, za kterých mohou příslušné vnitrostátní orgány povolit určitá opatření, jejichž účinek je v rozporu se zmrazením finančních prostředků a hospodářských zdrojů, neodkazují na situace, kdy důvod pohledávky, která má být vymáhána, nesouvisí s íránským jaderným a balistickým programem a předchází rezoluci 1737 (2006).
65 Kromě toho, pokud by měla být zohledněna okolnost, že důvod pohledávky nesouvisí s tímto programem a předchází rezolucí 1737 (2006), bylo by třeba v každém jednotlivém případě prokázat existenci takové okolnosti, což s sebou nese skutečné riziko obcházení zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů a vystavilo by členské státy obtížným aplikačním problémům (obdobně viz rozsudek ze dne 11. října 2007, Möllendorf et Möllendorf-Niehuus, C‑117/06, EU:C:2007:596, bod 58).
66 Kromě toho Soudní dvůr již rozhodl, že význam cílů sledovaných unijním aktem zavádějícím omezující opatření může odůvodnit nepříznivé dopady, a to i značné, na některé hospodářské subjekty, včetně subjektů, které nenesou žádnou odpovědnost za situaci, která vedla k přijetí příslušných opatření, ale do jejichž zejména vlastnických práv bylo zasaženo (obdobně viz rozsudek ze dne 3. září 2008 Kadi et Al Barakaat International Foundation/Conseil et Commission, C‑402/05 P a C‑415/05 P, EU:C:2008:461, bod 361 a citovaná judikatura).
67 Vzhledem k výše uvedenému je na druhou otázku třeba odpovědět v tom smyslu, že okolnost, že důvod pohledávky, která má být vymáhána od osoby nebo subjektu, jejichž finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou zmrazeny, nesouvisí s íránským jaderným a balistickým programem a předchází rezoluci 1737 (2006), není relevantní pro účely odpovědi na první otázku.
K nákladům řízení
68 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Článek 7 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu ve spojení s čl. 1 písm. h) a j) nařízení č. 423/2007, čl. 16 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007, ve spojení s čl. 1 písm. h) a i) tohoto posledně uvedeného nařízení, a čl. 23 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010, ve spojení s čl. 1 písm. j) a k) nařízení č. 267/2012, musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby se na zmrazených finančních prostředcích a hospodářských zdrojích v rámci zahraniční a bezpečnostní politiky bez předchozího povolení příslušného vnitrostátního orgánu uplatnila zajišťovací opatření, která zakládají ve prospěch dotčeného věřitele nárok na přednostní zaplacení ve vztahu k ostatním věřitelům, i když taková opatření nevedou k vynětí majetku z vlastnictví dlužníka.
2) Okolnost, že důvod pohledávky, která má být vymáhána od osoby nebo subjektu, jejichž finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou zmrazeny, nesouvisí s íránským jaderným a balistickým programem a předchází rezoluci Rady bezpečnosti Spojených národů 1737 (2006) ze dne 23. prosince 2006, není relevantní pro účely odpovědi na první předběžnou otázku.
Podpisy.