Žaloba podaná dne 7. října 2010 - Melli Bank v. Rada

(Věc T-492/10)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Melli Bank plc (Londýn, Spojené království) (zástupci: S. Gadhia, S. Ashley, solicitors, D. Anderson, QC a R. Blakeley, barrister)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobkyně

zrušit odst. 5 tabulky B přílohy II rozhodnutí 2010/413/SZBP¹ v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

zrušit odst. 3 tabulky B přílohy prováděcího nařízení Rady (EU) č. 668/2010² v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

prohlásit, že čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 423/2007³ není použitelný na žalobkyni; a

uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V této věci se žalobkyně domáhá částečného zrušení prováděcího nařízení Rady č. 668/2010 a rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP v rozsahu, v němž je žalobkyně zařazena na seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, jejichž prostředky a hospodářské zdroje jsou zmrazeny v souladu s tímto ustanovením. Dále se žalobkyně v souladu s čl. 277 SFEU domáhá nepoužitelnosti čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 423/2007.

Na podporu svých tvrzení žalobkyně uplatňuje následující žalobní důvody.

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení a rozhodnutí bylo přijato s porušením jejího právo na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu, jelikož důvody uváděné Radou jsou pro žalobkyni nedostatečné k porozumění základu, na němž bylo provedeno její označení a následné zmrazení jejích prostředků. Dále žalobkyně tvrdí, že jí Rada neposkytla důkazy a dokumenty ze spisu, z nichž Rada vycházela, a proto nebyla žalobkyně s to vznést účinné argumenty proti svému označení.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že nebyla splněna zásadní kritéria pro její označení, anebo se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení při určování, zda tato kritéria byla či nebyla splněna. Žalobkyně uvádí, že není "vlastněna nebo kontrolována" subjektem, který se podílí na údajných jaderných činnostech či vývoji systémů nosičů jaderných Iránu, jež by mohly ohrozit nešíření, je s nimi přímo spojen nebo jim poskytuje podporu. ve smyslu, jejž má výraz "vlastněný nebo kontrolovaný" v rozsudku Soudního dvora Melli Bank v. Rada (T-246/08)⁴.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 423/2007 nebo čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP jsou protiprávní, pokud jsou kogentní a vyžadují, aby Rada označila každou dceřinou společnost označené mateřské společnosti

Začtvrté žalobkyně uvádí, že hmotná kritéria pro označení její mateřské společnosti a tudíž i žalobkyně nejsou splněna, anebo se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení při určování, zda tato kritéria byla či nebyla splněna. Žalobkyně tvrdí, že pokud její mateřská úspěšně zpochybňuje nařízení Rady (ES) č. 1100/2009⁵ (věc T-35/10)⁶ a nařízení Rady 2008/475/ES⁷ (věc T­390/08⁸), musí být prováděcí nařízení Rady (EU) č. 668/2010 a rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP zrušeno v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.

Zapáté žalobkyně uvádí, že její označení a celosvětové zmrazení všech jejích prostředků nejsou v rozumně přiměřeném vztahu k cíli sledovanému Radou a porušují její vlastnické právo. Dále tvrdí, že uplatněná restriktivní opatření jsou nepřiměřená, jelikož značně poškozují žalobkyni a nejsou nejméně omezujícími opatřeními, jež by byla mohla být uplatněna.

____________

¹ - Rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 195, s. 39).

² - Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2010, L 195, s. 25).

³ - Nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2007, L 103, s. 1).

⁴ - Spojené věci T-46/08 a T-332/08, Melli Bank v. Rada, Sb. rozh. II-2629; v současnosti probíhá řízení o kasačním opravném prostředku jako věc C-380/09 P, Melli Bank v. Rada (Úř. věst. C 282, s. 30).

⁵ - Nařízení Rady (ES) č. 1100/2009 ze dne 17. listopadu 2009, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu a zrušuje rozhodnutí 2008/475/ES (Úř. věst. 2009, L 303, s. 31).

⁶ - Věc T-35/10, Bank Melli Iran v. Rada (Úř. věst. C 100, s. 47).

⁷ - Rozhodnutí Rady ze dne 23. června 2008, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 163, s. 29).

⁸ - Spojené věci T-390/08, Bank Melli Iran v. Rada, [2009] Sb. rozh. II-3967; v současnosti probíhá řízení o kasačním opravném prostředku jako věc C-548/09 P, Bank Melli Iran v. Rada (Úř. věst. C 80, s. 10).