ROZSUDEK SOUDU (prvního senátu)
6. listopadu 2007(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství REVIAN’s – Starší ochranné známky evian, které nejsou ochrannými známkami Společenství – Opožděné předložení překladu osvědčení o zápisu starší ochranné známky – Posuzovací pravomoc svěřená čl. 74 odst. 2 nařízení (ES) č. 40/94“
Ve věci T‑407/05,
Société anonyme des eaux minérales d’Évian (SAEME), se sídlem v Évian-les-Bains (Francie), zastoupená C. Hertz-Eichenrodem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému G. Schneiderem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem, je
A. Racke GmbH & Co. OHG, se sídlem v Bingen (Německo), zastoupená N. Schindlerem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 22. července 2005 (věc R 82/2002‑4), týkajícímu se námitkového řízení mezi Société anonyme des eaux minérales d’Évian (SAEME) a A. Racke GmbH & Co. OHG, jakož i proti rozhodnutí č. 2754/2001 vydanému námitkovým oddělením OHIM dne 23. listopadu 2001,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (první senát),
ve složení J. D. Cooke, předseda, I. Labucka a M. Prek, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: K. Andová rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 16. listopadu 2005,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě OHIM došlému kanceláři Soudu dne 1. března 2006,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 3. března 2006,
po jednání konaném dne 28. března 2007,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Článek 42 odst. 3 a článek 74 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů, stanoví:
„Článek 42
Námitky
[…]
3. Námitky musejí být podány písemně a musí být odůvodněny. Za řádně podané se považují až po zaplacení poplatku za podání námitek. Ve lhůtě stanovené úřadem může ten, kdo podal námitky, předložit na jejich podporu skutečnosti, důkazy a vyjádření.
[…]
Článek 74
Zkoumání skutečností úřadem z úřední moci
1. V průběhu řízení zkoumá úřad skutečnosti z moci úřední; v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se však úřad při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky.
2. Úřad nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.“
2 Pravidlo 16, pravidlo 17 odst. 2 a pravidlo 20 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189, dále jen „prováděcí nařízení“), stanoví:
„Pravidlo 16
Skutečnosti, důkazy a argumenty uváděné na podporu námitky
1. Každé sdělení o námitce může obsahovat podrobnosti o skutečnostech, důkazech a argumentech předkládaných na podporu námitky, doplněné příslušnou podpůrnou dokumentací.
2. Je-li námitka podána na základě starší známky, která není ochrannou známkou Společenství, je třeba sdělení o námitce pokud možno doložit důkazem o zápisu nebo podání přihlášky starší známky, jako je osvědčení o zápisu. Je-li námitka podána na základě obecně známé známky ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. c) nařízení nebo na základě známky mající dobré jméno ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení, sdělení o námitce je třeba zpravidla doložit důkazem svědčícím o tom, že jde o obecně známou známku nebo o známku mající dobré jméno. Je-li námitka podána na základě jiného staršího práva, je třeba sdělení o námitce zpravidla doložit příslušným důkazem o získání a rozsahu ochrany tohoto práva.
3. Nejsou-li podrobnosti o skutečnostech, důkazech a argumentech a jiná podpůrná dokumentace uvedené v odstavci 1 a důkazy uvedené v odstavci 2 předloženy spolu se sdělením o námitce nebo následně, mohou být předloženy i po zahájení námitkového řízení ve lhůtě, kterou může úřad stanovit podle pravidla 20 odst. 2.
Pravidlo 17
Užívání jazyků v námitkovém řízení
[…]
2. Nejsou-li důkazy na podporu námitky ve smyslu pravidla 16 odst. 1 a 2 podány v jazyce námitkového řízení, předloží osoba, která podává námitky, překlad těchto důkazů do tohoto jazyka do jednoho měsíce od uplynutí lhůty k podání námitek, nebo případně ve lhůtě stanovené úřadem podle pravidla 16 odst. 3.
[…]
Pravidlo 20
Přezkoumání námitky
[…]
2. Neobsahuje-li sdělení o námitce podrobnosti o skutečnostech, důkazech a argumentech uvedené v pravidle 16 odst. 1 a 2, vyzve úřad osobu, která podala námitky, aby tyto podrobnosti sdělila ve lhůtě, kterou jí úřad stanoví. Každé sdělení osoby, která podala námitky, se doručí přihlašovateli, který dostane příležitost odpovědět ve lhůtě úřadem stanovené.“
Skutečnosti předcházející sporu
3 Dne 21. září 1998 podala společnost A. Racke GmbH & Co. OHG u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení č. 40/94.
4 Ochranou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení vyvedené ve zlaté, černé a bílé barvě:
5 Výrobky, které přihlašovaná ochranná známka označuje, jsou „vína a šumivá vína“ obsažená ve třídě 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.
6 Dne 26. července 1999 byla přihláška k zápisu ochranné známky zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 58/99.
7 Dne 26. října 1999 Société anonyme des eaux minérales d’Évian (SAEME) podala námitky založené na čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 5 nařízení č. 40/94. Námitky se opíraly o následující starší práva:
– německou slovní ochrannou známku DE 1 185 308 evian (dále jen „německá ochranná známka“), která byla předložena k zápisu dne 11. listopadu 1985 a zapsána dne 10. července 1992 pro „minerální vody“ obsažené ve třídě 32, přičemž ochrana ochranné známky byla prodloužena do dne 30. listopadu 2015;
– francouzskou obrazovou ochrannou známku FR 98712542 (evian a motiv hory) (dále jen „francouzská ochranná známka“), která byla předložena k zápisu dne 12. ledna 1998 a zapsána k označení různých výrobků a služeb;
– mezinárodní ochrannou známku IR 696812 (dále jen „mezinárodní ochranná známka), zapsanou dne 6. července 1998 na základě výše uvedené francouzské ochranné známky s účinky v Dánsku, Německu, Španělsku, Itálii, Rakousku, Finsku, Švédsku, Spojeném království a zemích Beneluxu;
– starší ochrannou známku evian, obecně známou v Belgii a Francii k označení „minerálních vod“ (dále jen „obecně známá ochranná známka“).
8 Ke sdělení o námitce byla přiložena kopie německé ochranné známky, kopie francouzské ochranné známky (v původním francouzském jazyce) a kopie mezinárodní ochranné známky (v původním francouzském jazyce). Byl k němu rovněž přiložen překlad seznamu výrobků ze tříd 32 a 33 ve smyslu Niceské dohody, které byly uvedeny v námitkách zakládajících se na francouzské a mezinárodní ochranné známce, do jednacího jazyka, němčiny.
9 Dopisem ze dne 16. prosince 1999 námitkové oddělení na základě pravidla 15 odst. 2 písm. c) a pravidla 18 odst. 2 prováděcího nařízení vyzvalo žalobkyni, aby mu předložila tři kopie své francouzské a mezinárodní ochranné známky ve lhůtě dvou měsíců s uvedením, že jinak budou její námitky prohlášeny za nepřípustné.
10 Žalobkyně zaslala uvedené dokumenty dopisem dne 8. února 2000.
11 Standardním dopisem ze dne 28. února 2000 námitkové oddělení poskytlo žalobkyni lhůtu čtyř měsíců, aby jí umožnilo předložit veškeré doplňující skutečnosti, důkazy nebo vyjádření, které považuje za užitečné k podložení svých námitek, přičemž upřesnilo, že dokumenty musí být předloženy v jazyce námitkového řízení nebo musí být doložen jejich překlad.
12 Dne 29. srpna 2000 vedlejší účastnice zaslala své písemné vyjádření námitkovému oddělení, v němž zejména uplatnila, že důkaz o existenci a právní platnosti francouzské a mezinárodní ochranné známky nebyl předložen, jelikož žalobkyně nepředložila žádný překlad osvědčení o zápisu uvedených ochranných známek. Písemné vyjádření bylo poté zasláno žalobkyni dopisem ze dne 19. září 2000 a byla jí stanovena lhůta k odpovědi na vyjádření vedlejší účastnice.
13 Dne 22. listopadu 2000, tedy ve lhůtě dvou měsíců stanovené dopisem ze dne 19. září 2000 k předložení jejích vyjádření v odpověď na vyjádření vedlejší účastnice, žalobkyně zaslala úplný překlad osvědčení o zápisu své francouzské a mezinárodní ochranné známky.
14 Rozhodnutím č. 2754/2001 ze dne 23. listopadu 2001 námitkové oddělení zamítlo námitky jako neopodstatněné v rozsahu, ve kterém se opíraly o francouzskou a mezinárodní ochrannou známku. Odmítlo totiž zohlednit předložená osvědčení o zápisu z důvodu, že doručení jejich překladu bylo opožděné, a mělo za to, že existence a právní platnost těchto dvou starších ochranných známek nebyly prokázány. Námitky byly rovněž zamítnuty v rozsahu, ve kterém se opíraly o německou ochrannou známku zejména z důvodu značného rozdílu, který námitkové oddělení shledalo mezi výrobky. Konečně byly námitky zamítnuty rovněž v rozsahu, ve kterém se opíraly o obecně známou ochrannou známku.
15 Žalobkyně podala dne 21. ledna 2002 odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení.
16 Dne 22. července 2005 čtvrtý odvolací senát svým rozhodnutím R 82/2002-4 zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení. Schválil totiž to, že námitkové oddělení odmítlo osvědčení o zápisu francouzské a mezinárodní ochranné známky z důvodu opožděného doručení jejich překladu do jazyka námitkového řízení. Poté usoudil, pokud jde o nebezpečí záměny s německou ochrannou známkou, že námitkové oddělení právem dospělo k závěru o neexistenci takového nebezpečí, s přihlédnutím k dostatečnému rozdílu mezi dotčenými výrobky a rozdílu mezi kolidujícími označeními. Toto rozhodnutí odvolacího senátu bylo žalobkyni doručeno dne 16. září 2005.
17 Následně se žalobkyně rozhodla upustit od námitek, pokud jde o francouzskou ochrannou známku a obecně známou ochrannou známku, a omezila tak základ svého zpochybnění rozhodnutí námitkového oddělení a odvolacího senátu na mezinárodní ochrannou známku a německou ochrannou známku.
Návrhová žádání účastníků řízení
18 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil rozhodnutí námitkového oddělení;
– zrušil rozhodnutí odvolacího senátu;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
19 Žalobkyně omezuje základ svého zpochybnění rozhodnutí námitkového oddělení a odvolacího senátu na svou mezinárodní ochrannou známku a svou německou ochrannou známku.
20 Krom toho žalobkyně na jednání upřesnila, že její mezinárodní ochranná známka byla částečně vyškrtnuta ze třídy 32 a zcela vyškrtnuta ze třídy 33, a že se tedy týká pouze „vod neperlivých nebo perlivých (minerálních, či nikoliv)“ ze třídy 32. Rovněž navrhla, aby bylo rozhodnuto, že vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení.
21 OHIM navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
22 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
23 Žalobkyně vznáší dva žalobní důvody směřující ke zrušení, přičemž první vychází z porušení základních zásad řízení, konkrétně čl. 42 odst. 3 a článku 74 nařízení č. 40/94, jakož i zásady kontradiktornosti, a druhý z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.
Argumenty účastníků řízení
24 Žalobkyně má za to, že odvolací senát porušil čl. 42 odst. 3 a článek 74 nařízení č. 40/94 tím, že odmítl přihlédnout k mezinárodní ochranné známce z nesprávného důvodu, že její překlad nebyl doručen při podání námitek a že byl doručen pouze opožděně.
25 Zaprvé tvrdí, že její námitky splňovaly požadavky čl. 42 odst. 3 nařízení č. 40/94. Sdělení o námitce a jeho přílohy uvedené v bodě 8 výše totiž poskytly vedlejší účastnici všechny zásadní informace, jako datum podání přihlášky mezinárodní ochranné známky, datum jejího zápisu, její ztvárnění, jakož i překlad seznamu výrobků ze tříd 32 a 33 Niceské dohody chráněných uvedenou ochrannou známkou a uvedených v námitkách. Odvolací senát tedy nesprávně usoudil, že nebylo ani nepřiměřené, ani nerozumné vyžadovat překlad dokumentů poskytnutých ve francouzském jazyce do jednacího jazyka němčiny. Rovněž kritizuje mlčení odvolacího senátu, pokud jde o další údaje, které tento senát údajně chtěl mít přeložené.
26 Žalobkyně se dovolává rozsudku Soudu ze dne 30. června 2004, GE Betz v. OHIM – Atofina Chemicals (BIOMATE) (T‑107/02, Sb. rozh. s. II‑1845) a zdůrazňuje, že na rozdíl od neexistence překladu seznamů výrobků a služeb starší ochranné známky – což je v rozporu s pravidlem 15 odst. 2 prováděcího nařízení ve spojení s pravidlem 17 odst. 1 – neexistence překladu osvědčení o zápisu starší ochranné známky není v rozporu s žádným ustanovením nařízení č. 40/94 a prováděcího nařízení. Z toho údajně vyplývá, že pokud jde o její mezinárodní ochrannou známku, její námitky byly podány v řádné formě.
27 Zadruhé žalobkyně zpochybňuje, že úplný překlad osvědčení o mezinárodním zápisu byl doručen opožděně. Dovolává se v tomto ohledu rozsudku Soudu ze dne 9. listopadu 2005, Focus Magazin Verlag v. OMHI – ECI Telecom (Hi-FOCuS) (T‑275/03, Sb. rozh. s. II‑4725), ve kterém bylo rozhodnuto, že předložení překladu osvědčení o zápisu v příloze odvolání k odvolacímu senátu nebylo opožděné ve smyslu čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94. S přihlédnutím k funkční kontinuitě existující mezi námitkovým oddělením a odvolacím senátem Soud totiž nejprve zdůraznil, že odvolací senát je povinen založit své rozhodnutí na všech skutkových a právních okolnostech předložených jak v řízení před námitkovým oddělením, tak před odvolacím senátem s výhradou, že by byly předloženy opožděně ve smyslu čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 (body 37 a 38). Soud poté usoudil, že překlad osvědčení o zápisu předložený při podání odvolání k odvolacímu senátu byl předložen včas. Žalobkyně z toho vyvozuje, že v projednávaném případě nelze a fortiori usoudit, že se jedná o opožděné předložení ve smyslu čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, neboť odpověděla ve stanovené lhůtě na důvod vznesený vedlejší účastnicí tím, že předložila námitkovému oddělení úplný překlad osvědčení o zápisu mezinárodní ochranné známky do jednacího jazyka.
28 OHIM má za to, že úvahy žalobkyně vycházejí ze špatného pochopení systematiky pravidla 15 a následujících prováděcího nařízení. Má za to, že je třeba činit rozdíl mezi sdělením o námitce a důkazy předloženými na podporu námitek.
29 Pokud totiž sdělení o námitce neodpovídá ustanovením prováděcího nařízení, námitky musí být odmítnuty pro nepřípustnost s výhradou možnosti odstranit vady zjištěné na základě pravidla 18 odst. 2 prováděcího nařízení. Pokud OHIM neodmítne námitky pro nepřípustnost, je námitkové řízení inter partes zahájeno doručením sdělení o námitce přihlašovateli.
30 Pokud jde naproti tomu o důkazy, které mají být předloženy na podporu námitek, zejména důkazy týkající se existence a platnosti staršího práva, nemusí být předloženy spolu se sdělením o námitce. Mohou být totiž předloženy následně po něm ve lhůtě stanovené OHIM po zahájení námitkového řízení (pravidlo 16 odst. 3 prováděcího nařízení). OHIM upřesňuje, že důkaz vyplývající z osvědčení o zápisu musí splňovat jazykové požadavky uvedené v pravidle 17 odst. 2 prováděcího nařízení, neboť jinak by námitky byly zamítnuty jako neopodstatněné.
31 Pokud jde o opožděnost či neopožděnost doručení dotčeného dokumentu, OHIM tvrdí, že z rozsudku Soudu ze dne 23. října 2002, Institut für Lernsysteme v. OHIM – Educational Services (ELS) (T‑388/00, Recueil, s. II‑4301) vyplývá, že pokud osoba, která podala námitky, nedodržela lhůtu, která jí byla stanovena pro předložení důkazů, tyto důkazy jsou z tohoto důvodu vyloučeny až do zahájení řízení na neplatnost. Její odvolání k odvolacímu senátu tedy nezahájilo znovu běh lhůt pro předložení důkazů. Odvolací senát tudíž právem zamítl námitky v rozsahu, ve kterém se opíraly o mezinárodní ochrannou známku, jelikož k předložení jejího překladu došlo po lhůtě stanovené námitkovým oddělením.
32 Pokud jde o vedlejší účastnici, ta má za to, že jedinou určující skutečností je objektivní nesplnění procesních pravidel žalobkyní a že to nelze napravit předložením dokumentů později po uplynutí lhůt.
Závěry Soudu
33 V argumentaci, kterou vznáší na podporu svého prvního žalobního důvodu, žalobkyně nejprve uvádí, že splnila jazykové požadavky, kterým právní úprava podrobuje námitkové řízení, a dále popírá, že překlad mezinárodní ochranné známky byl doručen opožděně. Pro účely přezkumu tohoto prvního žalobního důvodu je třeba analyzovat postupně každý z těchto dvou bodů.
K jazykovému požadavku námitkového řízení
34 Nejprve je namístě připomenout, že v souladu s pravidlem 16 odst. 2 prováděcího nařízení, je-li námitka podána na základě starší známky, která není ochrannou známkou Společenství, je třeba sdělení o námitce pokud možno doložit důkazem o zápisu nebo podání přihlášky starší známky, jako je osvědčení o zápisu.
35 Z judikatury vyplývá, že pravidlo 17 odst. 2 prováděcího nařízení, podle kterého musejí být důkazy předložené na podporu námitky předloženy v jazyce námitkového řízení nebo k nim musí být připojen překlad do tohoto jazyka (viz bod 2 výše), je odůvodněné nutností dodržovat zásadu kontradiktornosti, jakož i zásadu rovnosti zbraní účastníků řízení v řízeních inter partes [rozsudek Soudu ze dne 13. června 2002, Chef Revival USA v. OHIM – Massagué Marín (Chef), T‑232/00, Recueil, s. II‑2749, bod 42, a výše uvedený rozsudek BIOMATE, bod 72].
36 Z judikatury rovněž vyplývá, že ačkoliv je pravda, že osoba, která podává námitky, není povinna předložit úplný překlad osvědčení o zápisu starších ochranných známek, neznamená to, že námitkové oddělení je povinno vzít při přezkumu meritu námitek v úvahu osvědčení o zápisu předložená v jiném jazyce než v jazyce námitkového řízení. Při neposkytnutí překladu osvědčení o zápisu v jednacím jazyce může námitkové oddělení oprávněně zamítnout námitky jako neopodstatněné, ledaže by o nich mohlo rozhodnout jinak na základě důkazů, které má již případně k dispozici v souladu s pravidlem 20 odst. 3 prováděcího nařízení (výše uvedené rozsudky Chef, bod 44, a BIOMATE, bod 72).
37 Konečně, byť důkaz vyplývá z osvědčení o zápisu, a nikoliv z jejich překladu, nic to nemění na tom, že aby k tomuto důkazu mohl být přihlédnuto, musí splňovat jazykové požadavky zakotvené v pravidle 17 odst. 2 prováděcího nařízení (výše uvedený rozsudek BIOMATE, bod 73).
38 V projednávaném případě je nesporné, že ke sdělení o námitce byla přiložena pouze kopie mezinárodní ochranné známky v původním francouzském jazyce, jakož i překlad do jednacího jazyka, němčiny, seznamu výrobků ze tříd 32 a 33 ve smyslu Niceské dohody, to znamená těch, které byly uvedeny v námitkách zakládajících se na mezinárodní ochranné známce.
39 S přihlédnutím k předcházejícímu a na rozdíl od názoru žalobkyně výše uvedené přílohy sdělení o námitce nemohly splňovat jazykové požadavky vyplývající z čl. 42 odst. 3 nařízení č. 40/94 a pravidla 17 odst. 2 prováděcího nařízení.
40 Pokud jde o nutnost překládat celé osvědčení o mezinárodním zápisu, kterou žalobkyně zpochybňuje, je třeba poznamenat, že otázka, zda určité prvky dotčeného dokumentu mohou být považovány za irelevantní pro dotčené námitky, a tudíž nemusejí být přeloženy, je ponechána na volné úvaze osoby, která podala námitky. Je nicméně třeba uvést, že odvolací senát musí vzít v úvahu pouze části skutečně přeložené do jednacího jazyka. Krom toho v projednávaném případě ze spisu vyplývá, že délka osvědčení o zápisu mezinárodní ochranné známky poskytnutého ve francouzštině není, zejména ve vztahu k přeloženému seznamu výrobků, taková, aby povinnost předložit jejich překlad mohla být kvalifikována jako nepřiměřená a nerozumná (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek BIOMATE, bod 74).
41 Pokud jde dále o argument žalobkyně uvedený v bodě 27 výše, podle něhož výše uvedený rozsudek BIOMATE právě potvrdil, že pokud jde o její mezinárodní ochrannou známku, její námitky byly předloženy ve správné a řádné formě, je namístě ho odmítnout, neboť vychází ze záměny mezi ustanoveními prováděcího nařízení týkajícími se sdělení o námitce a ustanoveními týkajícími se důkazů a podpůrné dokumentace předložených na podporu námitek.
42 Ze znění článku 42 nařízení č. 40/94 ve vzájemném spojení s pravidly 16 až 18 a pravidlem 20 prováděcího nařízení totiž vyplývá, že zákonodárce činí rozdíl mezi podmínkami, které musí splňovat sdělení o námitce, které jsou podmínkami přípustnosti námitek, a předložením skutečností, důkazů a vyjádření, jakož i podpůrné dokumentace na podporu námitek, které spadají do průzkumu těchto námitek (výše uvedený rozsudek Chef, bod 31).
43 Zákonné požadavky týkající se zejména důkazů a podpůrné dokumentace, jako osvědčení o zápisu starší ochranné známky, jakož i jejich překlad do jazyka námitkového řízení, nespadají přitom do podmínek přípustnosti námitek uvedených v pravidle 18 odst. 2 prováděcího nařízení, ale představují hmotněprávní podmínky námitek (výše uvedený rozsudek Chef, bod 52).
44 Námitky ostatně nebyly v projednávaném případě odmítnuty pro nepřípustnost, jelikož sdělení o námitce předložené žalobkyní splňuje podmínky uvedené v pravidlech 16 a 18 prováděcího nařízení, ale byly prohlášeny za nepodložené pro nedostatek důkazů.
K opožděnosti doručení překladu osvědčení o zápisu mezinárodní ochranné známky
45 Je nutno připomenout, že standardním dopisem ze dne 28. února 2000 námitkové oddělení udělilo žalobkyni lhůtu čtyř měsíců, aby jí umožnilo předložit veškeré doplňující skutečnosti, důkazy nebo vyjádření, které považuje za užitečné k podložení svých námitek, přičemž upřesnilo, že dokumenty musí být vyhotoveny v jazyce námitkového řízení nebo musí být doložen jejich překlad.
46 V tomto ohledu je namístě konstatovat, že tento standardní dopis je v souladu s článkem 42 nařízení č. 40/94, jakož i s pravidlem 16 odst. 2 a 3 a pravidlem 17 odst. 2 prováděcího nařízení, neboť tato ustanovení stanoví, že skutečnosti, důkazy nebo vyjádření, které mají být předloženy na podporu námitek, mohou být předloženy ve lhůtě stanovené OHIM. V úvodu tohoto dopisu je ostatně zmíněno pravidlo 19 odst. 1, pravidlo 16 odst. 3, pravidlo 17 odst. 2 a pravidlo 20 odst. 2 prováděcího nařízení.
47 Žalobkyně nicméně nezaslala překlad osvědčení o zápisu mezinárodní ochranné známky ve lhůtách stanovených námitkovým oddělením v tomto dopise. Předložila tento překlad až v příloze dopisu ze dne 22. listopadu 2000 v odpověď na vyjádření vedlejší účastnice doručené námitkovým oddělením dne 19. září 2000, které právě poukazovalo na neexistenci dotčeného dokumentu.
48 Nicméně tvrdí, že překlad tohoto dokumentu byl předložen včas před odvolacím senátem, přičemž se v tomto ohledu opírá o výše uvedený rozsudek Hi-FOCuS (body 37 a 38), ve kterém Soud rozhodl, opíraje se o funkční kontinuitu existující mezi odděleními OHIM, že předložení překladu osvědčení o zápisu při podání odvolání k odvolacímu senátu nebylo opožděné ve smyslu čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, jelikož k tomuto předložení došlo ve čtyřměsíční lhůtě k podání odvolání stanovené článkem 59 téhož nařízení.
49 Z ustálené judikatury sice vyplývá, že existuje funkční kontinuita mezi jednotlivými útvary OHIM, a sice průzkumovým referentem, námitkovým oddělením, oddělením správy ochranných známek a právních záležitostí a zrušovacími odděleními na jedné straně a odvolacími senáty na straně druhé [rozsudky Soudu ze dne 23. září 2003, Henkel v. OHIM – LHS (UK) (KLEENCARE), T‑308/01, Recueil, s. II‑3253, bod 25; ze dne 10. července 2006, La Baronia de Turis v. OHIM – Baron Philippe de Rothschild (LA BARONNIE), T‑323/03, Sb. rozh. s. II‑2085, bod 57, a ze dne 11. července 2006, Caviar Anzali v. OHIM – Novomarket (Asetra), T‑252/04, Sb. rozh. s. II‑2115, bod 30].
50 Z této funkční kontinuity mezi jednotlivými odděleními OHIM vyplývá, že v rámci přezkumu rozhodnutí vydaných v prvním stupni útvary OHIM, jejž jsou odvolací senáty povinny provádět, mají tyto senáty povinnost založit své rozhodnutí na všech skutkových a právních okolnostech, které účastníci řízení uplatnili buď v řízení před útvarem rozhodujícím v prvním stupni, nebo v odvolacím řízení [rozsudky Soudu KLEENCARE, uvedený výše, bod 32; ze dne 1. února 2005, SPAG v. OHIM – Dann a Backer (HOOLIGAN), T‑57/03, Sb. rozh. s. II‑287; bod 18; Hi-FOCuS, uvedený výše, bod 37; LA BARONNIE, uvedený výše, bod 58, a Asetra, uvedený výše, bod 31].
51 Odvolací senáty proto mohou, s jedinou výhradou čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, odvolání vyhovět na základě nových skutečností dovolávaných účastníkem, který podal odvolání, nebo také na základě nových důkazů předložených tímto účastníkem [rozsudky Soudu KLEENCARE, uvedený výše, bod 26, a ze dne 3. prosince 2003, Audi v. OHIM (TDI), T‑16/02, Recueil, s. II‑5167, bod 81]. Přezkum prováděný odvolacími senáty se neomezuje na přezkum legality napadeného rozhodnutí, nýbrž v důsledku devolutivního účinku odvolacího řízení znamená nové posouzení celého sporu, přičemž odvolací senáty musí v plném rozsahu přezkoumat původní návrh a přihlédnout k včas předloženým důkazům (rozsudky LA BARONNIE, výše uvedený, bod 59, a Asetra, výše uvedený, bod 32).
52 Nicméně na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, článek 59 nařízení č. 40/94 nelze vykládat tak, že poskytuje odvolateli novou lhůtu k předložení skutečností a důkazů na podporu jeho námitek (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul, C‑29/05 P, Sb. rozh. s. I‑2213, bod 61).
53 Článek 59, který upřesňuje podmínky podání odvolání k odvolacímu senátu, se totiž nevztahuje na rozdíl od čl. 42 odst. 3 nařízení č. 40/94 na předložení skutečností nebo důkazů, nýbrž pouze na předložení odůvodnění odvolání ve lhůtě čtyř měsíců (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 60).
54 Jelikož v projednávaném případě nebyl překlad dotčeného dokumentu žalobkyní předložen ve lhůtě, která jí byla stanovena k tomuto účelu na základě ustanovení nařízení č. 40/94, tedy ani „včas“ ve smyslu čl. 74 odst. 2 uvedeného nařízení, je třeba z toho vyvodit důsledky.
55 Předem je namístě konstatovat, že jak vyplývá ze znění čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, OHIM nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.
56 Z tohoto znění vyplývá, že obecně platí, není‑li stanoveno jinak, že předložení skutečností a důkazů účastníky řízení je stále možné i po uplynutí lhůt, kterým podléhá takové předložení podle ustanovení nařízení č. 40/94, a že OHIM nic nezakazuje přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, které byly takto opožděně uvedeny nebo předloženy (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 42).
57 Naproti tomu z uvedeného znění stejně jasně vyplývá, že takové opožděné uvedení nebo předložení skutečností a důkazů nemůže účastníku řízení, který tak učinil, přiznávat bezpodmínečné právo na to, aby bylo k takovým skutečnostem nebo důkazům ze strany OHIM přihlédnuto. Článek 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 tím, že upřesňuje, že OHIM „nemusí“ v takovém případě přihlížet k těmto skutečnostem a důkazům, přiznává totiž OHIM širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o jeho rozhodnutí, zda k nim přihlédne, či nikoliv, přičemž však toto rozhodnutí musí být v tomto ohledu řádně odůvodněno (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 43).
58 Takové zohlednění ze strany OHIM v případě, kdy má rozhodovat v rámci námitkového řízení, může být zvláště odůvodněné, usoudí-li OHIM jednak, že skutečnosti předložené opožděně mohou na první pohled být skutečně relevantní, pokud jde o výsledek námitek podaných k OHIM, a jednak, že stadium řízení, ve kterém dojde k tomuto opožděnému předložení, a okolnosti, které jej provázejí, takovému zohlednění nebrání (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 44).
59 Taková možnost oddělení, které rozhoduje o sporu, přihlédnout ke skutečnostem a důkazům opožděně předloženým účastníky řízení, může, alespoň co se týče námitkového řízení, přispět k tomu, aby se předešlo zápisům ochranných známek, jejichž užívání by mohlo být následně úspěšně zpochybněno v řízení na neplatnost nebo v řízení ve věci porušení práv. Jak přitom Soudní dvůr rozhodl, důvody právní jistoty a řádného úředního postupu svědčí ve prospěch tohoto přístupu (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 48).
60 V tomto případě Soud konstatuje, že se odvolací senát omezil na to, že usoudil, že námitkové oddělení právem nepřihlédlo k překladům předloženým žalobkyním v průběhu námitkového řízení z důvodu jejich opožděného předložení. Ze spisu však nevyplývá, že vykonal posuzovací pravomoc, kterou mu svěřuje čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, aby určil, zda bylo namístě přihlédnout, či nikoliv k dotčenému dokumentu, nebo se přinejmenším nejeví, že své rozhodnutí v tomto bodě odůvodnil.
61 Odůvodnění odvolací senátu se totiž týká pouze nezbytnosti překladu do jazyka námitkového řízení důkazy předložené na podporu námitek, a neexistence povinnosti námitkového oddělení přihlédnout k dokumentům předloženým v jiném jazyce než v jednacím jazyce, ale netýká se možnosti přihlédnout, či nikoliv k překladu předloženému opožděně.
62 Krom toho vyjádření OHIM formulovaná na jednání, podle nichž odvolací senát vykonal svou posuzovací pravomoc, jsou irelevantní. OHIM totiž tvrdí, že odvolací senát se zabýval tím, zda to, že námitkové oddělení odmítlo přihlédnout k dotčenému dokumentu, bylo opodstatněné, a v bodě 43 svého rozhodnutí usoudil, že by bylo v rozporu se zásadou rovnosti zbraní, kdyby byla poskytnuta nová lhůta účastníkovi řízení, který nechal uplynout lhůtu, která mu byla stanovena k předložení důkazů, protože druhý účastník upozornil právě na nepředložení těchto důkazů.
63 Úvahy uvedené v bodě 43 rozhodnutí odvolacího senátu přitom neumožňují Soudu přezkoumat, zda se odvolací senát skutečně seznámil s dotčeným dokumentem, aby byl schopen určit, zda tento dokument může být v námitkovém řízení na první pohled skutečně relevantní, ani ověřit, zda okolnosti projednávaného případu a stadium řízení, ve kterém došlo k tomuto opožděnému předložení, bránily zohlednění tohoto dokumentu
64 Odvolací senát tak porušil čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 tím, že nevykonal nebo přinejmenším nevysvětlil, jak vykonal, posuzovací pravomoc, kterou mu tento článek svěřil, a tudíž tím, že právně dostačujícím způsobem neodůvodnil své rozhodnutí nepřihlédnout k překladu osvědčení o zápisu mezinárodní ochranné známky.
65 Je však nutné zkoumat důsledky, které je třeba vyvodit z tohoto porušení čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94. Podle ustálené judikatury totiž vada řízení vede k celkovému nebo částečnému zrušení rozhodnutí pouze tehdy, jestliže je prokázáno, že v případě neexistence této vady mohlo mít napadené rozhodnutí jiný obsah (výše uvedený rozsudek LA BARONNIE, bod 69). Rovněž tak ze znění čl. 63 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94 v jejich vzájemném spojení vyplývá, že zrušení stejně jako změna rozhodnutí odvolacích senátů jsou možné pouze tehdy, pokud je uvedené rozhodnutí věcně nebo formálně protiprávní (výše uvedený rozsudek LA BARONNIE, bod 69).
66 V projednávaném případě nelze vyloučit, že důkaz, ke kterému odvolací senát nepřihlédl, může být takové povahy, že změní obsah rozhodnutí tohoto senátu. V tomto ohledu však Soudu nepřísluší, aby nahradil OHIM v posouzení skutečností věci.
67 Z toho vyplývá, že z tohoto pouhého důvodu musí být rozhodnutí odvolacího senátu zrušeno, aniž by bylo třeba se vyjádřit k otázce porušení zásady kontradiktornosti, vznesené v rámci prvního žalobního důvodu nebo ke druhému žalobnímu důvodu a aniž by se Soud musel vyjádřit k přípustnosti návrhu směřujícího ke zrušení rozhodnutí námitkového oddělení.
K nákladům řízení
68 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. V projednávaném případě OHIM neměl ve věci úspěch a žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení.
69 Podle čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce téhož řádu může Soud rozhodnout, že vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení. V projednávaném případě neměla vedlejší účastnice ve věci úspěch stejně jako OHIM. Nicméně žalobkyně navrhla, aby bylo rozhodnuto, že vedlejší účastnice ponese pouze vlastní náklady řízení a OHIM neměl výhrady k bodu návrhového žádání směřujícímu k tomu, aby mu jako jedinému byla uložena náhrada nákladů řízení vynaložených žalobkyní.
70 V důsledku toho je namístě rozhodnout, že OHIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení žalobkyně a že vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 22. července 2005 (věc R 82/2002-4) se zrušuje.
2) OHIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení žalobkyně.
3) Vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. listopadu 2007.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |