Věc C‑442/16

Florea Gusa

proti

Minister for Social Protection a další

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2004/38/ES – Osoba, která ukončila výkon samostatně výdělečné činnosti – Zachování postavení osoby samostatně výdělečně činné – Právo pobytu – Právní předpisy členského státu vyhrazující přiznání dávky při hledání zaměstnání osobám, které mají právo pobytu na území tohoto členského státu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 20. prosince 2017

Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Právo pobytu po dobu delší než tři měsíce – Zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné – Státní příslušník členského státu, jenž poté, co čtyři roky vykonával samostatně výdělečnou činnost v hostitelském členském státě, ukončil výkon této činnosti pro nedostatek práce v tomto hostitelském členském státě – Zachování postavení osoby samostatně výdělečně činné

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 7 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. b)]

Článek 7 odst. 3 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, musí být vykládán v tom smyslu, že si ponechává postavení osoby samostatně výdělečně činné pro účely čl. 7 odst. 1 písm. a) této směrnice státní příslušník členského státu, jenž poté, co přibližně čtyři roky řádně pobýval a pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná v hostitelském členském státě, ukončil výkon této činnosti pro řádně prokázaný nedostatek práce způsobený důvody nezávislými na jeho vůli a je zaregistrován jako uchazeč o zaměstnání u příslušného úřadu práce tohoto hostitelského členského státu.

Ze třetího a čtvrtého bodu odůvodnění směrnice 2004/38 totiž vyplývá, že jejím účelem je posílit základní a individuální právo všech občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, jakož i usnadnit výkon tohoto práva, překonat odvětvový a rozdrobený přístup, jímž se vyznačovaly nástroje unijního práva předcházející této směrnici, které rozlišovaly zejména mezi zaměstnanými osobami a osobami samostatně výdělečně činnými, vypracováním jediného legislativního aktu, který bude kodifikovat a revidovat tyto nástroje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. června 2014, Saint Prix, C‑507/12, EU:C:2014:2007, bod 25).

Vykládat čl. 7 odst. 3 písm. b) uvedené směrnice tak, že se vztahuje jedině na osoby, které byly zaměstnané více než jeden rok, a vylučuje osoby, které vykonávaly po tuto dobu samostatně výdělečnou činnost, by přitom bylo s tímto účelem v rozporu.

Dále by takový výklad vedl k neodůvodněnému rozdílnému zacházení mezi těmito dvěma kategoriemi osob vzhledem k cíli sledovanému tímto ustanovením, jímž je zajistit zachováním postavení pracovníka právo pobytu pro osoby po skončení jejich pracovní činnosti pro nedostatek práce kvůli okolnostem nezávislým na jejich vůli.

Stejně jako zaměstnaná osoba, která může nedobrovolně ztratit své zaměstnání, zejména v důsledku propuštění, může být totiž osoba, která vykonávala samostatně výdělečnou činnost, donucena tuto činnost ukončit. Tato osoba by se tak mohla nacházet ve zranitelné situaci, která je srovnatelná se situací propuštěné zaměstnané osoby. Za takových okolností by nebylo odůvodněné, aby uvedená osoba nepožívala, pokud jde o zachování jejího práva pobytu, stejné ochrany, jaké požívá osoba, která přestala vykonávat zaměstnaneckou činnost.

(viz body 40–43, 46 a výrok)