Věc T‑207/10
Deutsche Telekom AG
v.
Evropská komise
„Státní podpory – Daňový režim umožňující podnikům, které jsou daňovými rezidenty ve Španělsku, odepsat goodwill plynoucí z nabytí podílu v podnicích, které jsou daňovými rezidenty v zahraničí – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje podpora za neslučitelnou se společným trhem a nařizuje se její částečné navrácení – Ustanovení, které dovoluje, aby se režim nadále zčásti uplatňoval – Návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé – Přetrvání právního zájmu na podání žaloby – Legitimní očekávání – Konkrétní ujištění poskytnutá Komisí – Legitimita očekávání – Časová působnost legitimního očekávání“
Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (devátého senátu) ze dne 15. listopadu 2018
1. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Nezbytnost vzniklého a trvajícího zájmu – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje podpora za neslučitelnou s vnitřním trhem, nařizuje se její částečné navrácení a dovoluje, aby se dotčený daňový režim nadále zčásti uplatňoval – Přetrvání právního zájmu žalobkyně-stěžovatelky na podání žaloby proti ustanovení, kterým se povoluje nadále uplatňovat sporný režim podpory, navzdory okolnosti, která nastala po podání žaloby a která se týká nevyužití tohoto povolení konkurentem
[Článek 263 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 1 písm. h)]
2. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podpora poskytnutá v rozporu s procesními pravidly článku 108 SFEU – Případné legitimní očekávání příjemců – Neexistence kromě výjimečných okolností – Legitimní očekávání vzniklé na základě konkrétních, bezpodmínečných a soudržných záruk poskytnutých Komisí – Zveřejnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, kterým skončilo toto legitimní očekávání
(Článek 107 odst. 1 a čl. 108 odst. 3 SFEU)
3. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podpora poskytnutá v rozporu s procesními pravidly článku 108 SFEU – Případné legitimní očekávání příjemců – Neexistence kromě výjimečných okolností – Legitimní očekávání vzniklé na základě konkrétních, bezpodmínečných a soudržných záruk poskytnutých Komisí – Časová působnost uznaného legitimního očekávání – Transakce provedené před aktem vyvolávajícím uvedené očekávání – Zahrnutí
(Článek 107 odst. 1 a čl. 108 odst. 3 SFEU)
1. Přetrvávání právního zájmu žalobce na řízení je třeba posuzovat in concreto, a zejména s ohledem na důsledky tvrzené protiprávnosti a na povahu údajně utrpěné škody.
Takový právní zájem především vyplývá z postavení žalobkyně jakožto zúčastněné strany-stěžovatelky, jakož i z částečného a podstatného zamítnutí této stížnosti napadeným rozhodnutím.
Žalobkyně je totiž „zúčastněnou stranou“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), ve znění změn, „jej[íž] zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory“, která má již pojmově „zájem“ na formálním vyšetřovacím řízení, které nutně vede k přijetí rozhodnutí Komisí, a vzhledem k zamítnutí její stížnosti uvedeným rozhodnutím i související právní zájem na podání žaloby proti tomuto rozhodnutí, které pro ni není příznivé. Žalobkyně je mimoto zúčastněnou stranou, která podala stížnost, v níž tkví původ zahájení formálního vyšetřovacího řízení, a která v rámci této stížnosti vysvětlila důvody pro její podání.
I kdyby napadené rozhodnutí, a tedy napadené ustanovení, nepředstavovalo výslovnou odpověď na stížnost žalobkyně, nic to nemění na tom, že na rozdíl od toho, co uvedla žalobkyně ve své stížnosti, Komise v něm konstatovala, že se sporný režim může i nadále uplatňovat v některých případech, které jsou v něm uvedeny. Takové zamítnutí přitom postačuje k tomu, aby žalobkyně měla právní zájem na podání žaloby v projednávané věci v tom smyslu, že ze zrušení tohoto zamítnutí na základě jediného žalobního důvodu, který uplatnila, může mít prospěch, a to z prohlášení protiprávnosti a zákazu sporného režimu, včetně v případech stanovených napadeným ustanovením.
Z toho plyne, že okolnost, kterou uvádí Komise a která údajně nastala po podání této žaloby, podle které její konkurentka nemohla mít prospěch ze sporného režimu prohlášeného za protiprávní v napadeném rozhodnutí, nemůže zpochybnit právní zájem žalobkyně na podání žaloby proti napadenému ustanovení. Pokud by tomu bylo jinak, a především pokud by bylo požadováno od zúčastněných stran, a zejména těch, které stály u zrodu zahájení formálního vyšetřovacího řízení, aby navíc prokázaly své postavení konkurenta skutečného příjemce ze sporného režimu zkoumaného v napadeném rozhodnutí, vedlo by to k záměně základní a prvořadé podmínky přípustnosti žaloby, kterou je právní zájem na podání žaloby, jenž musí přetrvávat až do ukončení řízení o žalobě, s podmínkou aktivní legitimace, které odpovídají odlišné podmínky, které musí fyzická či právnická osoba splňovat kumulativně.
Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně má nadále právní zájem také na navržení zrušení napadeného rozhodnutí, aby bylo možné zabránit tomu, že protiprávnost, kterou je tento akt údajně postižen, se zopakuje v budoucnu. Za tímto účelem je třeba zdůraznit, že se tvrzená protiprávnost může opakovat v budoucnu bez ohledu na okolnosti, které vedly k této žalobě, jelikož bez ohledu na tyto okolnosti zpochybňuje výklad obecných podmínek pro uplatnění zásady ochrany legitimního očekávání a časový rozsah ochrany, která může být poskytnuta na základě této zásady.
(viz body 22–32)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 33–46, 108, 110)
3. Pokud jde o časovou působnost uznaného legitimního očekávání příjemců podpory poskytnuté v rozporu s procesními pravidly článku 108 SFEU, které vzniklo na základě konkrétních, bezpodmínečných a soudržných záruk poskytnutých Komisí, je třeba rozlišovat mezi datem nabytí legitimního očekávání, které odpovídá datu, kdy se příjemce o konkrétních ujištěních dozvěděl, a předmětem, kterého se týká nabyté legitimní očekávání, jež může zahrnovat transakce provedené před tímto datem podle znění poskytnutých konkrétních ujištění.
Legitimní očekávání se vztahuje nejčastěji, a zejména v projednávaném případě, na zachování existující situace, která již pojmově vznikla před aktem vyvolávajícím očekávání jejího zachování. V tomto případě nevytváří akt vyvolávající legitimní očekávání zpětný účinek v tom smyslu, že by vyvolal legitimní očekávání již od dotčených dřívějších událostí, nýbrž se vztahuje od data, kdy k němu došlo, na události předcházející tomuto datu a jejich budoucí účinky.
Kdyby tomu bylo jinak, nebylo by totiž možné právoplatně se dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání, aby bylo zabráněno navrácení protiprávních podpor, které jsou ze své povahy poskytovány před tím, než Komise, která může nejlépe poskytnout konkrétní, nepodmíněná, shodující se a spolehlivá ujištění, může jakýmkoli způsobem rozhodnout o jejich kvalifikaci jako státní podpory a jejich slučitelnosti s vnitřním trhem. Článek 14 nařízení č. 659/1999 by tak byl zbaven užitečného účinku.
Tento závěr není zpochybněn okolností, že sporný režim nebyl v projednávaném případě oznámen Komisi a že příjemci tohoto režimu mohou mít legitimní očekávání, že byla při jejím poskytování zachována pravidla, pouze za výjimečných okolností. I když je totiž pravda, že z absence výjimečných okolností vyplývá, že příjemce neoznámené podpory nemůže mít legitimní očekávání ohledně její legality a jejího zachování, z existence takových okolností vyplývá, že po poskytnutí konkrétních ujištění, která jsou s to u příjemce podpory vyvolat podloženou naději, pokud jde o legalitu podpory, kterou se vyznačují tyto výjimečné okolnosti, a za podmínky, že daná ujištění nestanoví časové omezení, již nelze mít oprávněně za to, že tento příjemce mohl po určitou dobu vědět o protiprávnosti dotčené podpory. V opačném případě by to znamenalo odhlédnout od konkrétnosti a spolehlivosti daných ujištění, zejména pokud jde o časovou působnost uvedených ujištění, a zrušit tak jednu z podmínek pro uznání legitimního očekávání, což by však v případě neoznámených podpor přispívalo k tomu, aby legitimní očekávání ohledně legality těchto podpor bylo uznáno pouze za výjimečných okolností. Kdyby se totiž legitimní očekávání mělo vztahovat pouze na transakce uskutečněné po aktu vyvolávajícím očekávání, přestože posledně uvedený akt upřesnil, že se vztahuje na dřívější transakce, znamenalo by to omezení rozsahu těchto ujištění v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání.
(viz body 97–106)