Věc T‑342/11

Confederación Española de Empresarios de Estaciones de Servicio (CEEES)

a

Asociación de Gestores de Estaciones de Servicio

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Španělský trh čerpacích stanic – Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Nařízení (ES) č. 1/2003 – Nesplnění závazků, které byly rozhodnutím Komise prohlášeny za závazné – Znovuzahájení řízení – Pokuty – Penále“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 6. února 2014

1.      Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Návrhová žádání směřující k uložení příkazu orgánu – Nepřípustnost

(Články 263 SFEU a 266 SFEU)

2.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Závazek přijatý podniky vůči Komisi v rámci řízení o použití pravidel hospodářské soutěže – Nesplnění závazků, které byly rozhodnutím Komise prohlášeny za závazné – Pravomoci Komise – Prostor pro uvážení – Stanovení priorit Komisí

[Nařízení Rady č. 1/2003, článek 9, čl. 23 odst. 2 písm. c) a čl. 24 odst. 1 písm. c)]

3.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Povinnost Komise vydat rozhodnutí o existenci protiprávního jednání – Neexistence – Zohlednění unijního zájmu na vyšetření věci – Kritéria pro posouzení – Diskreční pravomoc Komise – Meze – Soudní přezkum – Rozsah

(Články 101 SFEU a 102 SFEU)

4.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Stížnost týkající se nedodržení závazků přijatých podnikem, který se dopustil protiprávního jednání – Zohlednění unijního zájmu na vyšetření věci – Posuzovací pravomoc Komise – Zohlednění opatření přijatých vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž vůči podniku – Přípustnost

[Nařízení Rady č. 1/2003, článek 9, čl. 23 odst. 2 písm. c) a čl. 24 odst. 1 písm. c)]

5.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah

(Článek 296 SFEU)

6.      Žaloba na neplatnost – Napadený akt – Posouzení legality na základě informací, které byly dostupné v okamžiku přijetí rozhodnutí

(Článek 263 SFEU)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 43)

2.      Pokud podnik nedodržuje rozhodnutí o závazcích ve smyslu čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1/2003, není Komise povinná znovu zahájit řízení proti uvedenému podniku na základě čl. 9 odst. 2 uvedeného nařízení, ale disponuje v tomto ohledu posuzovací pravomocí. Komise také disponuje posuzovací pravomocí ohledně použití čl. 23 odst. 2 písm. c) a čl. 24 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1/2003, na základě nichž může Komise ukládat pokuty nebo penále podnikům, pokud neplní závazek, jenž byl prohlášen rozhodnutím přijatým na základě čl. 9 odst. 1 téhož nařízení za závazný.

Pokud jde o skutečnosti určující výkon posuzovací pravomoci, kterou má Komise na základě čl. 9 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je třeba konstatovat, že Komise má pouze omezené zdroje, které musí využívat k zásahu proti potenciálně vysokému počtu jednání, jež jsou v rozporu s právem hospodářské soutěže. Komisi tedy přísluší přidělit problémům hospodářské soutěže, o nichž se dozví, různé stupně priority a rozhodnout, zda je v unijním zájmu pokračovat v přezkumu věci.

(viz body 48, 49, 58, 59)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 60, 61, 70)

4.      S ohledem na skutečnost, že pravomoc Komise prohlásit závazky na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 za závazné, má také za cíl zaručit dodržování článků 101 SFEU a 102 SFEU a na skutečnost, že pravomoci stanovené v čl. 9 odst. 2, čl. 24 odst. 1 písm. c) a čl. 23 odst. 2 písm. c) uvedeného nařízení mají za cíl zaručit splnění uvedených závazků, zásady týkající se rozhodnutí o zamítnutí stížnosti z důvodu porušení článků 101 SFEU a 102 SFEU se uplatní rovněž v případě, kdy je případné nesplnění závazku oznámeno Komisi a Komise musí rozhodnout, zda znovu zahájí řízení.

Vzhledem k tomu, že Komise musí posoudit otázku, zda je v unijním zájmu pokračovat v přezkumu stížnosti s ohledem na právní a skutkové okolnosti relevantní v projednávané věci, musí přitom zohlednit okolnost, že se situace může jevit odlišně v závislosti na tom, zda se tato stížnost týká případného nedodržení rozhodnutí o závazcích nebo případného porušení článku 101 SFEU nebo 102 SFEU. Vzhledem k tomu, že obecně lze nesplnění závazků dokázat snadněji než porušení článku 101 SFEU nebo 102 SFEU, bude rozsah vyšetřovacích opatření k prokázání takového nedodržení v zásadě omezenější.

Nicméně nelze z toho dovodit, že Komise musí v takovém případě systematicky znovu zahájit řízení a uložit pokutu nebo penále. Takový přístup by měl totiž za následek přeměnu pravomocí, které má Komise na základě čl. 9 odst. 2, čl. 23 odst. 2 písm. c) a čl. 24 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1/2003, ve vázané pravomoci, což by nebylo v souladu se zněním těchto ustanovení.

Za těchto okolností nic tedy nebrání tomu, aby Komise zohlednila opatření přijatá vůči podniku vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž, pokud provádí posouzení, zda je v unijním zájmu znovu zahájit řízení proti tomuto podniku z důvodu nesplnění jeho závazků, aby mu byla uložena pokuta nebo penále. Naopak, pokud pravomoci Komise na základě čl. 9 odst. 2, čl. 23 odst. 2 písm. c) a čl. 24 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1/2003 byly Komisi přiznány za účelem splnění jejího úkolu dohledu nad dodržováním článků 101 SFEU a 102 SFEU, je takové zohlednění nutné.

(viz body 62 až 64, 68)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 101)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 105)