Věc T‑747/20
EOC Belgium
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) ze dne 21. prosince 2022
„Dumping – Dovoz určitých polyvinylalkoholů pocházejících z Číny – Konečné antidumpingové clo – Osvobození dovozu v režimu konečného užití – Žaloba na neplatnost – Oddělitelnost – Nařizovací akt vyžadující přijetí prováděcích opatření – Bezprostřední dotčení – Akt napadnutelný žalobou – Přípustnost – Článek 9 odst. 5 první pododstavec nařízení (EU) 2016/1036 – Clo uložené bez diskriminace – Rovné zacházení“
1. Žaloba na neplatnost – Předmět – Částečné zrušení – Podmínka – Oddělitelnost napadených ustanovení – Ustanovení nařízení Komise osvobozující od antidumpingového cla některé dovozy v režimu konečného užití – Neplatnost, která nemá za následek změnu podstaty nařízení – Splněná podmínka – Přípustnost
(Článek 263 SFEU; nařízení Komise 2020/1336, čl. 1 odst. 4)
(viz body 14–41)
2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Pojem „právní akt s obecnou působností [nařizovací akt]“ ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU – Všechny akty s obecnou působností s výjimkou legislativních aktů – Nařízení ukládající antidumpingová cla – Zahrnutí
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
(viz body 49–55)
3. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní akty s obecnou působností [nařizovací akty] – Akty nevyžadující přijetí prováděcích opatření – Předmět sporu omezený na osvobození od antidumpingového cla – Uživatel dotčeného výrobku, který nemá prospěch z osvobození – Absence prováděcích opatření – Přípustnost
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Komise 2020/1336, čl. 1 odst. 4)
(viz body 56–69)
4. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní akty s obecnou působností [nařizovací akty] – Akty nevyžadující přijetí prováděcích opatření a bezprostředně se týkající žalobce – Pojem „bezprostřední dotčení“ – Kritéria – Absence posuzovací pravomoci adresátů pověřených provedením napadeného opatření – Irelevance v případě neexistence prováděcích opatření – Přípustnost
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Komise 2020/1336, čl. 1 odst. 4)
(viz bod 72)
5. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní akty s obecnou působností [nařizovací akty] – Akty nevyžadující přijetí prováděcích opatření a bezprostředně se týkající žalobce – Pojem „bezprostřední dotčení“ – Kritéria – Akt, který vyvolává bezprostřední účinky na právní postavení žalobce – Nařízení Komise osvobozující od antidumpingového cla některé dovozy v režimu konečného užití – Žaloba podaná konkurenčními dovozci subjektů, na něž se vztahuje osvobození – Dovozci, kteří prokáží bezprostřední dotčení jejich práva nebýt podrobeni narušené hospodářské soutěži – Přípustnost
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Komise 2020/1336, čl. 1 odst. 4)
(viz body 79–126)
6. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty mající právní účinky – Pojem
(Článek 263 SFEU)
(viz body 131–140)
7. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Výklad s ohledem na mezinárodní smlouvy uzavřené Unií – Výklad nařízení 2016/1036 s ohledem na antidumpingovou dohodu GATT z roku 1994 – Zohlednění výkladu přijatého Orgánem pro řešení sporů
[Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (antidumpingová dohoda z roku 1994); nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 9 odst. 5]
(viz body 162–178)
8. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Uložení antidumpingového cla – Povinnost ukládat antidumpingová cla bez diskriminace – Nepoužití na uživatele dotčeného výrobku usazené na území člena WTO, který ukládá antidumpingová cla
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 9 odst. 5)
(viz body 179–191)
9. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Uložení antidumpingového cla – Povinnost ukládat antidumpingová cla bez diskriminace – Nařízení Komise osvobozující od antidumpingového cla některé dovozy v režimu konečného užití – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 9 odst. 5)
(viz body 195–217)
Shrnutí
Tribunál zamítl žalobu na zrušení prováděcího nařízení týkajícího se antidumpingového cla na dovoz některých PVA pocházejících z Čínské lidové republiky
Argumenty týkající se diskriminační povahy osvobození, jež se vztahovalo na dovoz PVA specificky určeného k výrobě suchých směsí lepidel, byly zamítnuty
Evropská komise prováděcím nařízením 2020/1336(1) uložila konečné antidumpingové clo na dovoz určitých polyvinylalkoholů (dále jen „PVA“) pocházejících z Čínské lidové republiky. Nařízení rovněž stanoví, že od uložení tohoto antidumpingového cla je osvobozen dovoz PVA určeného k výrobě suchých směsí lepidel (dále jen „předmětné osvobození“)(2).
Společnosti Grünig KG a EOC Belgium, dvě společnosti, které používají PVA k výrobě tekutého lepidla, podaly žalobu znějící na zrušení sporného nařízení v rozsahu, v němž se týká předmětného osvobození.
Proti této žalobě vznesla Komise několik námitek nepřípustnosti.
Tribunál tyto námitky nepřípustnosti zamítl a při této příležitosti upřesnil pojem „oddělitelný akt“ v kontextu, kdy je napadáno osvobození od antidumpingového cla, a nikoli jeho uložení. Tento soud rovněž dospěl k závěru, že žalobkyně byly bezprostředně dotčeny, když použil rozsudek Montessori(3) na jinou situaci, než je situace konkurenta příjemců režimu státní podpory, a sice na situaci uživatelů dotčeného výrobku, kteří podobně jako ostatní uživatelé uvedeného výrobku nemají prospěch z osvobození od antidumpingového cla. A konečně upřesnil působnost pojmu „napadnutelný akt“ ve smyslu rozsudku ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise(4).
Závěry Tribunálu
Pokud jde zaprvé o oddělitelnost ustanovení upravujícího předmětné osvobození, Tribunál připomněl, že ověření oddělitelnosti částí unijního aktu předpokládá přezkum jejich dosahu, aby bylo možné objektivně posoudit, zda by zrušení těchto částí změnilo ducha a podstatu tohoto aktu. V tomto kontextu je předmětné osvobození, vzhledem k tomu, že stanoví výjimku z pravidla ukládajícího antidumpingové clo, v zásadě oddělitelné od nařízení, které toto pravidlo stanoví.
V rozsudku ze dne 9. listopadu 2017, SolarWorld v. Rada(5), však Soudní dvůr uvedl indicie umožňující určit, v jakých případech může být osvobození od antidumpingového cla neoddělitelné od nařízení, které toto pravidlo stanoví, a sice že cíle sledované opatřením ukládajícím antidumpingové clo a opatřením stanovícím osvobození jsou totožné, obě tato opatření se vzájemně doplňují a stanovené osvobození nemá povahu výjimky. Tribunál přitom konstatoval, že v projednávané věci není dána žádná z těchto indicií a ani žádná další indicie neumožňuje učinit závěr, že by předmětné osvobození nepředstavovalo výjimku z pravidla ukládajícího antidumpingové clo.
Pokud jde zadruhé o aktivní legitimaci žalobkyň, Tribunál uvedl, že žalobkyně nejsou adresátkami sporného nařízení. V tomto rámci připomněl, že podle čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti aktu, jenž jí není určen, jestliže směřuje proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření a který se jí bezprostředně dotýká.
Tribunál v této souvislosti nejprve dovodil, že sporné nařízení je nařizovacím aktem, a poté konstatoval, že toto nařízení nevyžaduje přijetí prováděcích opatření vůči žalobkyním. Upřesnil, že v případě, že se žalobce domáhá jen částečného zrušení aktu, musí být případně vzata v úvahu jen ta prováděcí opatření, jejichž přijetí vyžaduje tato část aktu. Přitom i za předpokladu, že by předmětné osvobození vyžadovalo přijetí prováděcích opatření vnitrostátními orgány, nemohla by se tato opatření na žalobkyně použít, protože se na ně předmětné osvobození nevztahuje.
Pokud jde o podmínku bezprostředního dotčení, ta vyžaduje splnění dvou kritérií, a sice že daný akt vyvolává bezprostřední účinky na právní postavení dotčené osoby a neponechává žádnou posuzovací pravomoc adresátům pověřeným jeho provedením. Vzhledem k tomu, že toto druhé kritérium není relevantní, pokud jde o opatření, které nevyžaduje přijetí prováděcích opatření vůči žalobkyni, zaměřil Tribunál svou analýzu na první kritérium.
Tribunál v tomto kontextu poukázal na to, že se žalobkyně nacházejí v situaci srovnatelné se situací žalobců v rozsudku Montessori. Soudní dvůr v uvedeném rozsudku rozhodl, že cílem pravidel týkajících se státních podpor je ochrana hospodářské soutěže a že ustanovení Smlouvy o FEU v dané oblasti zakládají právo konkurenta podniku, jemuž svědčí vnitrostátní opatření, na to, aby takovým opatřením nebyla narušena hospodářská soutěž. Soudní dvůr z toho dovodil, že rozhodnutí Komise přijaté v oblasti státních podpor, které může znevýhodnit hospodářský subjekt v hospodářské soutěži, může být považováno za rozhodnutí, kterým je bezprostředně dotčeno právní postavení uvedeného subjektu. V projednávané věci měl přitom Tribunál obdobně za to, že zájmy některých uživatelů dotčeného výrobku na ochraně jejich soutěžního postavení před účinky případného narušení způsobeného opatřením přijatým Komisí podle základního antidumpingového nařízení(6) spadají pod zájem Unie ve smyslu čl. 21 odst. 1 uvedeného nařízení, neboť cílem základního nařízení je nejen obnovení soutěžního postavení výrobců výrobního odvětví Unie, ale také ochrana účinné hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Uživatelé dotčeného výrobku, například žalobkyně, proto mají právo na to, aby nebyli podrobeni narušení hospodářské soutěže způsobené aktem přijatým Komisí podle základního nařízení. Vzhledem k existenci tohoto práva má předmětné osvobození, které je může porušit, dopad na právní postavení žalobkyň, a proto se jich bezprostředně dotýká.
Pokud jde zatřetí o kvalifikaci ustanovení upravujícího předmětné osvobození jako napadnutelného aktu, Tribunál rozhodl, že se požadavek vycházející z rozsudku IBM, podle kterého musí být právně závazné účinky napadeného opatření způsobilé dotýkat se zájmů žalobce tak, že podstatným způsobem změní jeho právní postavení, nevztahuje na fyzické nebo právnické osoby, které nejsou adresáty napadeného aktu a které již splňují podmínky stanovené v čl. 263 čtvrtém pododstavci druhé části věty SFEU.
Pokud jde o věc samou, Tribunál zamítl žalobní důvod vycházející z porušení čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení v tom, že předmětné osvobození je údajně diskriminační vůči uživatelům PVA v Unii. Podle tohoto ustanovení se antidumpingové clo uloží vždy v přiměřené výši bez diskriminace na dovoz výrobků nezávisle na jejich původu, pokud bylo zjištěno, že je dumpingový a způsobuje újmu. V tomto ohledu Tribunál s přihlédnutím k výkladu odpovídajícího ustanovení obsaženého v Dohodě o provádění článku VI antidumpingové dohody(7), provedenému orgány WTO zapojenými do procesu řešení sporů, a sice čl. 9.2 první věty antidumpingové dohody, že čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení nelze vykládat v tom smyslu, že se diskriminace, na kterou odkazuje, týká rozdílného zacházení, které se vztahuje na uživatele dotčeného výrobku usazené na území člena WTO, který ukládá antidumpingová cla.
Tribunál mimoto konstatoval, že z písemností ve spise nevyplývá, že by předmětné osvobození zakládalo faktickou diskriminaci mezi čínskými vývozci PVA.
Ve světle těchto úvah Tribunál žalobu zamítl v plném rozsahu.