ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
18. září 2001 (*)
„Žaloba na neplatnost – Hospodářská soutěž – Placená televize – Společný podnik – Článek 85 Smlouvy o ES (nyní článek 81 ES) – Článek 85 odst. 1 Smlouvy – Negativní atest – Vedlejší omezení – Pravidlo rozumného uvážení – Článek 85 odst. 3 Smlouvy – Rozhodnutí o výjimce – Doba trvání“
Ve věci T‑112/99,
Métropole télévision (M6), se sídlem v Neuilly-sur-Seine (Francie),
Suez-Lyonnaise des eaux, se sídlem v Nanterre (Francie),
France Télécom, se sídlem v Paříži (Francie),
zastoupené D. Théophilem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
Télévision française 1 SA (TF1), se sídlem v Paříži, zastoupená P. Dunaudem a P. Elsenem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené É. Gippini Fournierem a K. Wiednerem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
podporované
CanalSatellite, se sídlem v Paříži, zastoupenou L. Cohen-Tanugim a F. Brunetem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh na zrušení článků 2 a 3 rozhodnutí Komise 1999/242/ES, ze dne 3. března 1999, v řízení podle článku 85 Smlouvy o ES (IV/36.237 ─ TPS) (Úř. věst. L 90, s. 6),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (třetí senát),
ve složení J. Azizi, předseda, K. Lenaerts a M. Jaeger, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: D. Christensen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. ledna 2001,
vydává tento
Rozsudek
Obecný rámec věci
A – Popis transakce
1 Tato věc se týká rozhodnutí Komise 1999/242/ES, ze dne 3. března 1999, v řízení podle článku 85 Smlouvy o ES (IV/36.237 – TPS) (Úř. věst. L 90, s. 6) (dále jen „napadené rozhodnutí), týkajícího se založení společnosti Télevision par satelite (dále jen „TPS“), předmětem jejíž činnosti je koncipovat, vyvíjet a vysílat digitálně a satelitem nabídku placených televizních programů a služeb evropským frankofonním televizním divákům (bod 76 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
2 Tato společnost, která byla založena ve formě veřejné obchodní společnosti (société en nom collectif) podle francouzského práva šesti velkými francouzskými společnostmi působícími v odvětví televizního vysílání [Metropole télévision (M6), Télévision Francaise 1 SA (TF1), France 2 a France 3], telekomunikací a kabelové distribuce (France Télécom a Suez-Lyonnaise des eaux), je novým účastníkem na trhu, kterému silně dominuje historický operátor, jímž je společnost Canal+ a její dceřiná společnost CanalSatellite.
B – Dotčené trhy a jejich struktura
3 Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že hlavním výrobkovým trhem dotčeným založením TPS je trh placené televize (body 23 a 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Transakce se rovněž dotýká trhu nabývání vysílacích práv a trhu komercializace tematických kanálů.
4 Co se týče dotčeného zeměpisného trhu, žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že v době přijetí zmíněného rozhodnutí tyto různé trhy musely být posouzeny na vnitrostátní úrovni, a tudíž se v projednávaném případě omezují na Francii (body 40 a 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
1. Trh placené televize ve Francii
5 Jak vyplývá z bodu 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tento trh tvoří výrobkový trh, jenž se liší od trhu volně přístupné televize (rovněž nazývané „televize ,en clair‘ “). Na rozdíl od posledně uvedeného trhu, kde vzniká obchodní vztah mezi vysílatelem a inzerentem, v případě trhu placené televize existuje vztah mezi vysílatelem a televizním divákem jakožto předplatitelem. Podmínky hospodářské soutěže na těchto dvou trzích jsou tedy různé.
6 Napadené rozhodnutí rovněž uvádí, že v době jeho přijetí zahrnoval trh placené televize tři způsoby vysílání (pozemní, satelitní a kabelové) a že tyto různé způsoby vysílání nepředstavují oddělené trhy (bod 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
7 Nejstarší operátor na trhu placené televize ve Francii je společnost Canal+, jež má vybudovaný obraz v očích veřejnosti a vysoce vyvinuté know-how v oblasti řízení (bod 44 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Skupina Canal+ zároveň působí v odvětví kabelové distribuce, neboť kontroluje síť NumériCâble. Navíc prostřednictvím své dceřiné společnosti CanalSatellite nabízí Canal+ řadu placených kanálů prostřednictvím satelitu v digitální kvalitě (dále jen „digitální řada“) (bod 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že „co se týče předplatitelů, představuje skupina Canal+, včetně premium kanálu Canal+, CanalSatellite a sítě Numéricâble, ke konci června 1998 přibližně 70 % francouzského trhu placené televize“ (bod 47 odůvodnění).
8 Jiný operátor na trhu placené televize, společnost AB-Sat, byl založen v dubnu 1996 francouzskou skupinou AB, jejíž hlavní činnost spočívá v produkci programů a distribuci televizních práv. AB-Sat měla 100 000 předplatitelů koncem června 1998 (bod 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
9 Nakonec, společnost TPS měla 457 000 předplatitelů koncem července 1998 a předvídala 600 000 předplatitelů ke konci roku 1998 (bod 50 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
2. Trh nabývání vysílacích práv, zejména ohledně filmů a sportu
10 Jelikož filmy a sport představují dva nejoblíbenější výrobky placené televize, nabytí vysílacích práv k těmto programům je nezbytné za účelem sestavení dostatečně přitažlivé nabídky pro přesvědčení budoucích předplatitelů, aby zaplatili za příjem televizních služeb (bod 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
11 Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že hlavními konkurenty TPS na tomto trhu, zejména v oblasti nákupu vysílacích práv k americkým a francouzským filmům a sportovním událostem, jsou Canal+ a tematické kanály, na kterých má Canal+ účast (bod 58 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise v napadeném rozhodnutí ještě uvádí, že „skupina Canal+ má na tomto trhu zvláště silné postavení“ (neoficiální překlad) a že společnost AB-Sat a všeobecné kanály jsou na něm rovněž přítomny (výše uvedený bod odůvodnění).
3. Trh komercializace a provozu tematických kanálů
12 Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že tematické kanály jsou nezbytné pro sestavení přitažlivé nabídky placené televize a že trh komercializace a provozu tematických kanálů je ve Francii v plném rozkvětu, zejména z důvodu zavedení digitální technologie (body 37 až 39 a 65 až 69 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
13 Co se týče struktury trhu, napadené rozhodnutí uvádí:
„Od příchodu satelitních platforem mají všechny subjekty působící v oblasti placené televize podíly v tematických kanálech provozovaných na trhu. Počet podílů, které mají hlavní účastníci na trhu, je dosti homogenní. Skupina Canal+ je však důležitým účastníkem, neboť vlastní podíly v nejstarších kanálech a nejlépe pronikla na trh kabelového vysílání a má největší počet předplatitelů.“ (neoficiální překlad) (Bod 67 a 68 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
C – Oznámení a oznámené dohody
14 Založení TPS bylo nejdříve projednáváno se žalovanou během léta 1996 s cílem učinit oznámení podle nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků [Úř. věst. 1990, L 257, s. 13; Zvl. vyd. 08/01, s. 31, naposledy pozměněného nařízením Rady (ES) č. 1310/97 ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. L 180, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 164)] ( bod 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Jelikož však společnosti účastnící se na založení TPS byly žalovanou informovány, že TPS není společným podnikem ve smyslu podniku podléhajícího společné kontrole společníků, oznámily transakci dne 18. října 1996 s cílem získat negativní atest nebo výjimku na základě nařízení Rady č. 17, ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3) (výše uvedený bod odůvodnění).
15 Byly oznámeny čtyři dohody. Hlavní zásady upravující fungování TPS jsou obsaženy v dohodě ze dne 11. a 18. dubna 1996 (dále jen „Dohoda“); poté byly konkretizovány a uspořádány ve společenské smlouvě podepsané dne 19. června 1996 a ve stanovách společnosti TPS a společnosti TPSG, podepsaných ve stejný den (bod 70 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Doba platnosti dohod je 10 let (bod 71 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
16 Tři doložky stanovené těmito dohodami upoutaly pozornost žalované v napadeném rozhodnutí. Zaprvé jde o konkurenční doložku, zadruhé o doložku týkající se tematických kanálů a zatřetí o doložku výlučnosti.
1. Konkurenční doložka
17 Tato doložka je obsažena v článku 11 Dohody a článku 5.3 výše uvedené společenské smlouvy a byla upřesněna na žádost žalované dodatečnou dohodou ze dne 17. září 1998. Zní takto:
„S výhradou případů existujících v den uzavření dohod a s výhradou prodeje nových programů a služeb, které nebyly předmětem smluv s TPS, se strany zavazují neúčastnit se jakýmkoli způsobem přímo či nepřímo a po dobu, kdy zůstanou akcionáři TPS, ve společnostech, jejichž činností nebo jejichž cílem je vysílání a komercializace nabídky placených programů a audiovizuálních služeb digitálně a satelitem určené evropským frankofonním domácnostem.“ (neoficiální překlad) (Bod 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí.)
2. Doložka týkající se tematických kanálů
18 Článek 6 Dohody (pod názvem „Programy a služby digitální nabídky“) a článek 5.4 výše uvedené společenské smlouvy stanoví, že TPS má přednostní právo a právo konečného odmítnutí vzhledem k produkci tematických kanálů a televizuálních služeb svými akcionáři. Tato doložka zní takto:
„Aby TPS byly poskytnuty programy nezbytné k její činnosti, každá ze stran se zavazuje přednostně nabídnout TPS kanály a služby, které provozuje nebo o kterých může skutečně rozhodovat v rámci vydavatelské společnosti, a rovněž ty, které může vytvořit. TPS má zároveň právo konečného odmítnutí nebo přijetí, za nejlepších podmínek nabízených soutěžiteli, všech služeb nebo kanálů, které akcionáři TPS nabízejí třetím osobám. Pokud je přijme, ať výlučně, či nevýlučně, TPS uplatní na tyto služby finanční a smluvní podmínky alespoň rovnocenné těm, kterým by tyto programy a služby podléhaly jinde.
Co se týče odkoupení těchto kanálů a služeb, TPS volně určí podle svého vlastního uvážení, zda přijme, či odmítne smluvně upravit jejich začlenění do své digitální nabídky, ať výlučně, či nevýlučně, přičemž strany potvrzují svůj záměr moci výlučně disponovat kanály a službami v digitální nabídce TPS.“ (neoficiální překlad) (Body 78 a 79 odůvodnění napadeného rozhodnutí.)
3. Doložka výlučnosti
19 Článek 6 Dohody stanoví, že všeobecné kanály, které přispěly k vytvoření a k zahájení činnosti TPS, což jsou M6, TF1, France 2 a France 3, budou vysílány výlučně TPS (bod 81 odůvodnění napadeného rozhodnutí). TPS ponese technické náklady přenosu a vysílání programů, ale neposkytne za ně žádnou úplatu.
D – Napadené rozhodnutí
20 Dne 3. března 1999 přijala žalovaná napadené rozhodnutí.
21 Jak vyplývá z článku 1 tohoto rozhodnutí, žalovaná se domnívala, že na základě informací, které má k dispozici, neměla zasahovat na základě čl. 85 odst. 1 Smlouvy o ES (nyní čl. 81 odst. 1 ES) ohledně založení TPS.
22 Naproti tomu, co se týče smluvních doložek popsaných výše v bodech 17 až 19, žalovaná dospěla k tomu, že:
– co se týče konkurenční doložky, nebylo namístě zasahovat s ohledem na tuto doložku během období tří let, tj. až do 15. prosince 1999 (článek 2 napadeného rozhodnutí),
– co se týče doložky výlučnosti a doložky o tematických kanálech, tato ustanovení mohla být předmětem výjimky podle čl. 85 odst. 3 Smlouvy po dobu 3 let, tj. až do 15. prosince 1999 (článek 3 napadeného rozhodnutí).
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
23 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 10. května 1999 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.
24 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 5. listopadu 1999 podala společnost CanalSatellite návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise.
25 Usnesením ze dne 31. ledna 2000 připustil předseda třetího senátu Soudu vedlejší účastenství a částečně vyhověl žádosti o důvěrné zacházení, předložené žalobkyněmi, s určitými informacemi uvedenými v žalobě a jejích přílohách.
26 Vedlejší účastnice předložila svůj spis dne 24. března 2000. Komise, TF1 a M6 předložily svá vyjádření ke spisu vedlejší účastnice dne 4., 5. a 8. května 2000.
27 Na základě zprávy soudce zpravodaje Soud (třetí senát) rozhodl zahájit ústní část řízení. V rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu vyzval účastnice řízení, aby odpověděly na otázky, a žalovanou, aby předložila dokument. Těmto žádostem bylo vyhověno ve stanovené lhůtě.
28 Řeči účastnic řízení a odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 18. ledna 2001.
29 Žalobkyně navrhují, aby Soud:
– zrušil články 2 a 3 napadeného rozhodnutí;
– uložil žalované a vedlejší účastnici, aby společně a nerozdílně nahradily náklady řízení.
30 Žalovaná a vedlejší účastnice navrhují, aby Soud:
– zamítl žalobu,
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
A – K přípustnosti žaloby
Argumenty účastnic řízení
31 Žalovaná, podporovaná v tomto ohledu vedlejší účastnicí, namítá nepřípustnost žaloby podané žalobkyněmi. Uvádí totiž, že podle ustálené judikatury lze napadnout pouze akty, které mohou mít závazné právní účinky zasahující do zájmů žalobkyň. Rovněž upozorňuje na to, že, jak vyplývá z rozsudků Soudu ze dne 17. září 1992, NBV a NVB v. Komise (T‑138/89, Recueil, II‑2181, bod 31), a ze dne 22. března 2000, Coca-Cola v. Komise (T‑125/97 a T‑127/97, Recueil, II‑1733, bod 79), pouze normativní text aktu může způsobit právní účinky, a tedy nepříznivě zasáhnout do právního postavení osoby. Naproti tomu odůvodnění dotyčného rozhodnutí podléhá přezkumu legality soudem Společenství pouze v rozsahu, v němž je, jako odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, nezbytnou podporou jeho normativního textu.
32 Podle žalované přitom normativní text rozhodnutí udělujícího negativní atest nebo výjimku, jako je rozhodnutí napadené projednávanou žalobou, nepříznivě nezasahuje do právního postavení osoby, jíž je určeno. Žaloba na neplatnost podaná žalobkyněmi je tudíž nepřípustná.
33 Žalovaná má za to, že tento závěr je o to víc nutný, že od 15. prosince 1999 napadené rozhodnutí pozbylo veškerých právních účinků, které vyvolávalo. Zájem v této věci je tedy čistě teoretický.
34 Žalobkyně namítají, že projednávaná žaloba je přípustná. Poukazují na to, že napadené rozhodnutí má závazné právní účinky zasahující do jejich zájmů (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, s. 2639, bod 9), neboť negativní atest a výjimka jsou uděleny pouze na dobu tří let. Dále upozorňují na to, že v rozsudku Soudu ze dne 15. září 1998, European Night Services a další v. Komise (T‑374/94, T‑375/94, T‑384/94 a T‑388/94, Recueil, s. II‑3141), který se rovněž týkal žaloby na neplatnost proti rozhodnutí o výjimce podané osobami, jimž byla tato výjimka udělena, byly žaloby připuštěny.
Závěry Soudu
35 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury jsou akty nebo rozhodnutí, jež mohou být předmětem žaloby na neplatnost podle článku 173 Smlouvy o ES (nyní po změně článku 230 ES), opatřeními vyvolávajícími právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem změní jeho právní postavení (rozsudky Soudního dvora IBM v. Komise, uvedený výše v bodě 34, bod 9, a ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise, C‑ 68/94 a C‑30/95, Recueil, s. I‑1375, bod 62; rozsudky Soudu ze dne 4. března 1999, Assicurazioni Generali a Unicredito v. Komise, T‑87/96, Recueil, s. II‑203, bod 37, a Coca-Cola v. Komise, uvedený výše v bodě 31, bod 77).
36 Každá fyzická či právnická osoba může podat žalobu na neplatnost proti rozhodnutí orgánu Společenství, které zcela nebo zčásti nevyhovuje přesnému a jasnému návrhu této osoby spadajícímu do působnosti uvedeného orgánu (viz v tomto smyslu, co se týče návrhu na základě čl. 3 odst. 2 písm. b) nařízení č. 17, rozsudek Soudního dvora ze dne 25. října 1977, Metro v. Komise, 26/76, Recueil, s. 1875, bod 13). V takové situaci má částečné nebo úplné zamítnutí návrhu závazné právní účinky, které mohou zasahovat do zájmů autora tohoto návrhu.
37 Je třeba ověřit ve světle těchto zásad, zda je projednávaná žaloba na neplatnost přípustná.
38 V projednávaném případě žalobkyně oznámily Komisi dohody týkající se založení TPS a omezení, která považují za vedlejší v této transakci, za účelem získat podle článku 2 nařízení č. 17 negativní atest po celou dobu trvání těchto dohod, tzn. po dobu deseti let, nebo za účelem získat podle čl. 4 odst. 1 téhož nařízení individuální výjimku po stejnou dobu.
39 Z normativního textu napadeného rozhodnutí vyplývá, že jak negativní atest týkající se konkurenční doložky (článek 2), tak individuální výjimka týkající se doložky výlučnosti a doložky týkající se tematických kanálů (článek 3) jsou uděleny pouze na dobu tří let.
40 Z tohoto omezení doby trvání negativního atestu a výjimky stanovených v článcích 2 a 3 vyplývá, že žalobkyně požívají právní jistoty vyplývající z takovéhoto rozhodnutí po mnohem kratší dobu, než se kterou bylo původně počítáno. Žalobkyně dále tvrdily, aniž by žalovaná v tomto ohledu cokoli namítala, že tento skutkový stav rovněž ovlivnil výpočet výnosnosti investic, jež byly základem uzavření oznámených dohod.
41 Tato část normativního textu napadeného rozhodnutí vyvolává závazné právní účinky, které mohou zasáhnout do zájmů žalobkyň.
42 V tomto ohledu není podstatné, zda by žalobkyně případně mohly, po opětovném oznámení sporných omezení, získat nový negativní atest nebo výjimku na dobu kratší, stejnou či delší, než původně získaly. Jelikož již nemají právní jistotu, kterou by měly, kdyby získaly negativní atest a výjimku, stanovené v článcích 2 a 3 napadeného rozhodnutí, na dobu deseti let, jejich zájmy jsou touto částí normativního textu napadeného rozhodnutí určitě dotčeny.
43 Je třeba podotknout, že v rozporu s návrhy ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky NBV a NVB v. Komise a Coca-Cola v. Komise, uvedené výše v bodě 31, se žaloba na neplatnost podaná žalobkyněmi vztahuje k normativnímu textu, a nikoliv k odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně totiž ve svých návrhových žádáních navrhují zrušení článků 2 a 3 normativního textu napadeného rozhodnutí. Mimoto, je-li pravda, že ve výše uvedeném rozsudku NBV a NVB v. Komise (bod 32) Soud shledal, že rozhodnutí o negativním atestu „vyhovělo navrhovateli a svojí povahou nemohlo změnit jeho právní postavení ani do něj nepříznivě zasáhnout“, je třeba podotknout, že ve věci, ve které byl vydán zmíněný rozsudek, byl negativní atest udělen na dobu, která odpovídala době, již dotčené strany požadovaly. Naproti tomu, jak bylo výše připomenuto, v projednávané věci byl negativní atest udělen na dobu tří let, zatímco žalobkyně požadovaly jeho udělení na dobu deseti let.
44 Z přecházejícího vyplývá, že žaloba je přípustná.
B – K věci samé
45 Soud se rozhodl nejdříve analyzovat žalobní důvody směřující ke zrušení článku 3 napadeného rozhodnutí, tedy důvody týkající se doložky výlučnosti a doložky týkající se tematických kanálů. Dále pak Soud přezkoumá důvod uplatněný vůči článku 2 napadeného rozhodnutí, týkající se konkurenční doložky.
1. K žalobním důvodům směřujícím ke zrušení článku 3 napadeného rozhodnutí
46 Co se týče článku 3 napadeného rozhodnutí, žalobkyně se dovolávají dvou žalobních důvodů vycházejících z porušení čl. 85 odst. 1 a 3 Smlouvy. V rámci prvního žalobního důvodu tvrdí, že žalovaná porušila čl. 85 odst. 1 Smlouvy v rozsahu, v němž žalobkyně mají za to, že doložka výlučnosti a doložka týkající se tematických kanálů neomezuje hospodářskou soutěž ve smyslu tohoto ustanovení, a podpůrně, že tyto závazky musí být kvalifikovány jako vedlejší omezení při založení TPS. V rámci druhého žalobního důvodu se žalobkyně domnívají, že žalovaná porušila čl. 85 odst. 3 Smlouvy v tom smyslu, že správně neuplatnila kritéria výjimky stanovená v tomto ustanovení a dopustila se nesprávného posouzení ohledně doby trvání výjimky.
a) K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 85 odst. 1 Smlouvy
i) K hlavní argumentaci vycházející ze skutečnosti, že doložka výlučnosti a doložka týkající se tematických kanálů neomezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy
47 Žalobkyně namítají, že aby žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že doložka výlučnosti a doložka týkající se tematických kanálů omezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy, jednak vycházela z nesprávného posouzení, a jednak nesprávně použila toto ustanovení.
48 Žalovaná, podporovaná vedlejší účastnicí, popírá opodstatněnost těchto dvou výtek.
– K výtce vycházející z nesprávného posouzení
– Argumenty účastnic řízení
49 Žalobkyně uvádí, že aby žalovaná konstatovala, že doložka výlučnosti má povahu omezující hospodářskou soutěž, snažila se prokázat, v bodech 102 až 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že všeobecné kanály představovaly programy přitažlivé pro televizní diváky a že tato doložka znemožnila soutěžitelům TPS přístup k těmto programům. Podle žalobkyň je toto zjištění založeno na nesprávném posouzení.
50 Zaprvé totiž namítají, že zjištění, podle něhož se přitažlivost všeobecných kanálů v nabídce TPS vysvětluje existencí stinných zón ve Francii, tj. zón, kde anténový příjem těchto kanálů má špatnou nebo nedostatečnou kvalitu, je nesprávné. Podle žalobkyň údaje uvedené ve studii vypracované institutem Médiamétrie z listopadu/prosince 1997 týkající se dvouměsíčního sledování spuštění (dále jen „studie Médiamétrie“), uvedené žalovanou, jsou chybné a neberou ohled na skutečnost, že téměř všichni Francouzi mají dobrý příjem TF1, France 2 a France 3. Na podporu tohoto tvrzení žalobkyně na jednání uvedly, že jednak studie Médiamétrie neupřesňovala, podle jakých metodologických zásad byla vypracována, a jednak, že kvalita vysílání televizních programů francouzskými televizními kanály byla ověřována každých pět let prostřednictvím Conseil supérieur de l‘audiovisuel v rámci řízení o udělení povolení či prodlužení jeho platnosti.
51 Žalobkyně zadruhé uvádějí, že na rozdíl od toho, co uvádí žalovaná v napadeném rozhodnutí, z průzkumu trhu vyplývá, že televizní diváci volí TPS více z důvodu bohatosti nabídky než z důvodu příjmu všeobecných kanálů v digitální kvalitě.
52 Žalobkyně mají zatřetí za to, že tvrzení žalované, podle něhož dvě další digitální řady, tedy CanalSatellite a AB-Sat, mohly být úspěšně zavedeny, aniž by výlučně vysílaly všeobecné kanály, není v projednávaném případě podstatné. Uvádí totiž, že jednak CanalSatellite požíval v době jeho spuštění četných výlučných kinematografických a sportovních práv a stále má výlučné právo k vysílání kanálu Canal+, a jednak že AB-Sat je vytvořena v odlišném tržním segmentu.
53 Žalobkyně nakonec uvádějí, že na rozdíl od toho, co shledala žalovaná v napadeném rozhodnutí, skutečnost, že čtyři všeobecné kanály, které představují 90 % všech televizních diváků a přibližně 75 % diváků kabelové televize, jsou vysílány výlučně TPS, nutně neznamená, že přístup soutěžitelů k programům těchto kanálů je omezen. Poukazují totiž na to, že trh televize „en clair“ a placené televize jsou dva odlišné trhy, takže neexistuje vztah příčiny a následku. Navíc podle žalobkyň není jisté, zda by žalobkyně souhlasily s účastí na jiné digitální řadě, kdyby čtyři všeobecné kanály nebyly zahrnuty v rámci založení TPS. Poznamenávají krom toho, že, jak to ukazuje situace v jiných evropských zemích, kde má jediný operátor monopol na trhu placené televize, nový vstup na trh placené televize ve Francii není již možný.
54 Žalovaná, podporovaná vedlejší účastnicí, popírá, že zjištění v napadeném rozhodnutí, podle něhož výlučné právo k vysílání čtyř všeobecných kanálů je omezením hospodářské soutěže, spočívá v nesprávném posouzení.
– Závěry Soudu
55 Je třeba poznamenat, že skutkové okolnosti, kterých se žalobkyně dovolávají, aby prokázaly, že zjištění žalované, že doložka výlučnosti omezuje hospodářskou soutěž, spočívá v nesprávném posouzení, jsou buď nepřesné, nebo nepodstatné.
56 Je tak třeba zaprvé zdůraznit, že jelikož neexistují důkazy, které by potvrdily jejich tvrzení, není možné souhlasit s tvrzením žalobkyň, že údaje ve studii Médiamétrie týkající se existence stinných zón ve Francii, které byly převzaty v bodě 104 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jsou nesprávné a že téměř všichni televizní diváci ve Francii přijímají TF1, France 2 a France 3 za dobrých podmínek.
57 Vedlejší účastnice totiž na jednání uvedla, aniž by jí žalobkyně protiřečily, že institut Médiamétrie je jediným institutem průzkumu, který ve Francii vypracovává studie sledovanosti, a že na tyto studie odkazují všechny francouzské televizní kanály, které je užívají, zejména pro výpočet svých příjmů z reklamy.
58 Navíc na rozdíl od tvrzení žalobkyň nejsou kontroly prováděné každých pět let prostřednictvím Conseil supérieur de l’audiovisuel v rámci řízení o udělení povolení nebo prodloužení jeho platnosti důkazem nesprávnosti těchto údajů. Jak totiž žalobkyně ostatně uznaly na jednání, kontrola prováděná prostřednictvím Conseil supérieur de l’audiovisuel se týká pouze vysílací kvality televizních kanálů, a nikoli kvality příjmu těchto kanálů francouzskými televizními diváky.
59 Je rovněž třeba podotknout, že existence velkých stinných zón ve Francii, jak ukázala studie Médaimétrie, se zdá být potvrzena studií o výzkumu trhu předloženou žalobkyněmi, neboť z této studie vyplývá, že […](1) dotázaných osob si předplatilo TPS, „aby mohlo řádně přijímat národní kanály“.
60 Krom toho žalovaná v napadeném rozhodnutí jasně uvedla, že údaje zveřejněné ve studii Médiamétrie pro ni mají „pouze informativní hodnotu, neboť kromě čtyř všeobecných kanálů vysílaných výlučně na TPS se tyto údaje týkají rovněž Arte a La Cinquième, jejichž inicializační míra je 80 % domácností, a rovněž pozemně vysílaného Canal+, který přibližně […] domácností přijímá za špatných podmínek“ (bod 104 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
61 Zadruhé je třeba uvést, že skutečnost, že podle různých průzkumů trhu objednaných TPS (zejména studie BVA) důvody, proč si osoby předplatily TPS, spočívají především v bohatosti jeho nabídky, a nikoli v možnosti přijímat rovněž všeobecné kanály, jak to tvrdí žalobkyně, nevyvrací zjištění žalované. Jelikož programy všeobecných kanálů umožňují obohatit nabídku TPS, přispívají tak k přitažlivosti této nabídky. Navíc, jak bylo shledáno výše v bodě 59, ze stejných průzkumů trhu vyplývá, že podstatná část dotázaných prohlásila, že se rozhodla předplatit si TPS, aby řádně přijímala všeobecné kanály.
62 Zatřetí, co se týče argumentu žalobkyň, podle něhož skutečnost, že CanalSatellite a AB-Sat mohly být uvedeny na trh bez výlučného práva vysílat všeobecné kanály, je v projednávaném případě nevýznamná, je třeba poznamenat, že tato skutečnost byla uvedena žalovanou, aby ukázala, že všeobecné kanály nejsou „oddělenou kategorií programů ani typem obsahu, který je zásadní pro placenou televizi“ (bod 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Ačkoliv je pravda, že tato skutečnost je relativně podřadného významu, co se týče určení, že doložka výlučnosti má povahu omezující hospodářskou soutěž, přesto však umožňuje prokázat, že tato doložka není objektivně nezbytná k založení TPS, takže ji nelze pokládat za vedlejší omezení (viz v tomto smyslu body 118 a následující níže).
63 Nakonec je třeba zamítnout skutkové argumenty žalobkyň za účelem ukázání, že doložka výlučnosti nebrání, na rozdíl od zjištění Komise v napadeném rozhodnutí, „soutěžitelům TPS v přístupu k přitažlivým programům“.
64 Je totiž zřejmé, že jelikož TPS je jediná oprávněna vysílat všeobecné kanály z důvodu výlučných práv, kterých požívá, je soutěžitelům TPS zabráněno v přístupu k programům, které jsou považovány četnými francouzskými televizními diváky za přitažlivé.
65 Krom toho žalobkyně nepředložily žádné důkazy na podporu svých tvrzení, podle nichž je možné, že by všeobecné kanály odmítly být vysílány v rámci jiných digitálních řad.
66 Vzhledem k předcházejícím úvahám žalobkyně neprokázaly, že se žalovaná opírala o chybné posouzení, aby dospěla k závěru, že doložka výlučnosti omezuje hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy.
67 Tato výtka musí být tudíž zamítnuta.
– K výtce nesprávného použití čl. 85 odst. 1 Smlouvy (nepoužití pravidla rozumného uvážení)
– Argumenty účastnic řízení
68 Žalobkyně namítají, že žalovaná měla použít čl. 85 odst. 1 Smlouvy ve světle pravidla rozumného uvážení, spíše než jej použít abstraktně. V souladu s tímto pravidlem protisoutěžní jednání nepodléhá zákazu stanovenému v čl. 85 odst. 1 Smlouvy, způsobuje-li více kladných než záporných účinků pro hospodářskou soutěž na daném trhu. Žalobkyně mají za to, že existence pravidla rozumného uvážení v právu hospodářské soutěže Společenství již byla potvrzena Soudním dvorem (rozsudky Soudního dvora ze dne 8. června 1982, Nungesser a Eisele v. Komise, 258/78, Recueil, s. 2015, a ze dne 6. října 1982, Coditel a další, 262/81 Recueil, s. 3381, bod 20). Tvrdí krom toho, že na rozdíl od tvrzení žalované, jsou tyto dva rozsudky v projednávaném případě relevantní, protože k založení TPS došlo rovněž za zvláštních podmínek a na zvláštním trhu.
69 Žalobkyně tvrdí, že použití pravidla rozumného uvážení by bývalo vedlo k závěru, že čl. 85 odst. 1 Smlouvy se nepoužije na doložku výlučnosti a na doložku týkající se tematických kanálů. Podotýkají totiž, že jak implicitně vyplývá z úvah žalované ohledně čl. 85 odst. 3 Smlouvy, spíše než aby tyto doložky omezovaly hospodářskou soutěž na trhu placené televize ve Francii, podporují takovouto hospodářskou soutěž, jelikož umožňují přístup novému operátoru na trh, kterému do této doby dominuje jediný operátor, jímž je CanalSatellite a jeho mateřská společnost Canal+, přičemž nabídka AB-Sat není skutečně konkurenční, ale spíše doplňková vůči nabídce Canal+.
70 Podle žalobkyň jsou tyto úvahy týkající se nepoužitelnosti čl. 85 odst. 1 Smlouvy na doložku výlučnosti a na doložku týkající se tematických kanálů o to více platné vzhledem k judikatuře Soudního dvora. Z této judikatury totiž vyplývá jednak, že doložka výlučného prodeje musí být předmětem ekonomického hodnocení a nespadá nutně do působnosti čl. 85 odst. 1 Smlouvy (rozsudek Soudního dvora ze dne 30. června 1966, Société technique minière, 56/65, Recueil, s. 337), a jednak, že výlučné právo udělené za účelem proniknout na nový trh nepodléhá zákazu stanovenému v tomto článku (rozsudek Nungesser a Eisele v. Komise, uvedený výše v bodě 68, a výše uvedený rozsudek Société technique minière; obecněji k působnosti čl. 85 odst. 1 a 3 Smlouvy rozsudek Soudního dvora ze dne 12. prosince 1995, Oude Luttikhuis a další, C‑399/93, Recueil, s. I‑4515, bod 10, a rozsudky Soudu ze dne 14. května 1997, VGB a další v. Komise, T‑77/94, Recueil, s. II‑759, bod 140, a European Night Services a další v. Komise, uvedený výše v bodě 34, bod 136).
71 Žalovaná popírá, že porušila čl. 85 odst. 1 Smlouvy tím, že nepoužila pravidlo rozumného uvážení, jak navrhují žalobkyně, v rámci přezkumu slučitelnosti doložky výlučnosti a doložky týkající se tematických kanálů s tímto ustanovením.
– Závěry Soudu
72 Podle žalobkyň existence pravidla rozumného uvážení v právu hospodářské soutěže Společenství znamená, že v rámci použití čl. 85 odst. 1 Smlouvy je třeba porovnat prosoutěžní a protisoutěžní účinky dohody za účelem zjištění, zda tato dohoda podléhá zákazu stanovenému v tomto článku. Je však třeba úvodem poznamenat, že na rozdíl od tvrzení žalobkyň nebyla existence takového pravidla potvrzena soudy Společenství. Naopak v různých rozsudcích Soudní dvůr a Soud výslovně zdůraznily pochybnosti ohledně existence pravidla rozumného uvážení v právu hospodářské soutěže Společenství [viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Montecatini v. Komise, C‑235/92 P, Recueil, s. I‑4539, bod 133 („i kdyby pravidlo ,rule of reason‘ mělo své místo v rámci čl. 85 odst. 1 Smlouvy“), a rozsudky Soudu ze dne 10. března 1992, Montedipe v. Komise, T‑14/89, Recueil, s. II‑1155, bod 265, a ze dne 6. dubna 1995, Tréfilunion v. Komise, T‑148/89, Recueil, s. II‑1063, bod 109].
73 Dále je třeba zdůraznit, že výklad čl. 85 odst. 1 Smlouvy takovým způsobem, jaký navrhují žalobkyně, je obtížně slučitelný s normativní strukturou tohoto ustanovení.
74 Článek 85 Smlouvy ve svém odstavci 3 výslovně stanoví možnost vyjmout dohody omezující hospodářskou soutěž, pokud splňují několik podmínek, zejména jsou-li nezbytné k dosažení určitých cílů a neumožňují-li podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků. K porovnání prosoutěžních a protisoutěžních aspektů omezení může dojít pouze v přesném rámci tohoto ustanovení (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 28. ledna 1986, Pronuptia, 161/84, Recueil, s. 353, bod 24; rozsudek Soudu ze dne 15. července 1994, Matra Hachette v. Komise, T‑17/93, Recueil, s. II‑595, bod 48, a European Night Services a další v. Komise, uvedený výše v bodě 34, bod 136). Článek 85 odst. 3 Smlouvy by z velké části ztratil svůj užitečný účinek, pokud by měl být takový přezkum učiněn již v rámci čl. 85 odst. 1 Smlouvy.
75 Je pravda, že v několika rozsudcích se Soudní dvůr a Soud vyjádřily ve prospěch pružnějšího výkladu zákazu stanoveného v čl. 85 odst. 1 Smlouvy (viz zejména rozsudky Société technique minière a Oude Luttikhuis a další, uvedené výše v bodě 70, Nungesser a Eisele v. Komise a Coditel a další, uvedené výše v bodě 68, Pronuptia, uvedený výše v bodě 74, a European Night Services a další v. Komise, uvedený výše v bodě 34, a rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 1994, DLG, C‑250/92, Recueil, s. I‑5641, body 31 až 35).
76 Tyto rozsudky však nemohou být vykládány tak, že zavádějí pravidlo rozumného uvážení do práva hospodářské soutěže Společenství. Zapadají spíše do širšího proudu judikatury, podle které není nutné mít za to, zcela abstraktně a bez rozdílu, že každá dohoda omezující svobodu jednání stran nebo jedné z nich nutně podléhá zákazu stanovenému v čl. 85 odst. 1 Smlouvy. Pro účely analýzy použitelnosti tohoto ustanovení na dohodu je totiž třeba brát v úvahu konkrétní rámec, v němž se projevují její účinky, a zejména hospodářský a právní kontext, ve kterém dotčené podniky působí, povahu výrobků nebo služeb, na které se dohoda vztahuje, a skutečné podmínky fungování a struktury trhu (viz zejména rozsudek European Night Services a další v. Komise, uvedený výše v bodě 34, bod 136, Oude Luttikhuis a další, uvedený výše v bodě 70, bod 10, VGB a další v. Komise, uvedený výše v bodě 70, bod 140, a rozsudek Soudního dvora ze dne 28. února 1991, Delimitis, C‑234/89, Recueil, s. I‑935, bod 31).
77 Tento výklad totiž umožňuje, při respektování normativní struktury článku 85 Smlouvy, a zvláště pak užitečného účinku jeho odstavce 3, vyhnout se tomu, aby se zákaz stanovený v odstavci 1 tohoto ustanovení vztahoval, zcela abstraktně a bez rozdílu, na všechny dohody, jejichž účinkem je omezení svobody jednání stran nebo jedné z nich. Je ovšem třeba zdůraznit, že takový přístup nepředpokládá porovnání prosoutěžních a protisoutěžních účinků dohody pro účely určení použitelnosti zákazu stanoveného v čl. 85 odst. 1 Smlouvy.
78 S ohledem na předchozí je třeba mít za to, že na rozdíl od tvrzení žalobkyně žalovaná v napadeném rozhodnutí správně použila čl. 85 odst. 1 Smlouvy na doložku výlučnosti a na doložku týkající se tematických kanálů, jelikož neměla povinnost porovnat prosoutěžní a protisoutěžní aspekty těchto závazků mimo přesný rámec čl. 85 odst. 3 Smlouvy.
79 Komise naopak, v souladu s judikaturou, zhodnotila povahu omezující hospodářskou soutěž těchto doložek v jejich hospodářském a právním kontextu. Správně tudíž shledala, že všeobecné kanály uváděly programy přitažlivé pro předplatitele společnosti placené televize a že účinkem doložky výlučnosti bylo zbavení soutěžitelů TPS přístupu k těmto programům (body 102 až 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Co se týče doložky týkající se tematických kanálů, žalovaná shledala, že tato doložka vedla k omezení nabídky těchto kanálů na tomto trhu po dobu deseti let (bod 101 napadeného rozhodnutí).
80 Tato výtka musí být tudíž zamítnuta.
ii) K podpůrné argumentaci vycházející ze skutečnosti, že doložka výlučnosti a doložka týkající se tematických kanálů představují vedlejší omezení
– Argumenty účastnic řízení
– K pojmu „vedlejší omezení“
81 Co se týče pojmu „vedlejší omezení“, žalobkyně se domnívají, že je třeba odkázat na XXIV. Zprávu Komise o politice hospodářské soutěže za rok 1994 (s. 120, bod 166), ze které vyplývá, že „omezení hospodářské soutěže v rámci společných podniků“ jsou „omezení, která jsou uložena pouze stranám nebo společnému podniku (s vyloučením třetích osob) a která jsou objektivně nutná k řádnému fungování společného podniku; jsou tedy ve své podstatě vlastní zamýšlené transakci“.
82 Žalobkyně rovněž odkazují na sdělení Komise ze dne 16. února 1993 o zacházení s kooperativními společnými podniky podle článku 85 Smlouvy o EHS (neoficiální překlad) (Úř. věst. 1993, C 43, s. 2, dále jen „sdělení o kooperativních společných podnicích“), ve kterém žalovaná uvedla, že dohody, „které jsou přímo spojené se společným podnikem a nezbytné k jeho existenci, musí být posuzovány společně s tímto společným podnikem. Z pohledu práva hospodářské soutěže mají být považovány jako vedlejší omezení v rozsahu, v němž jsou podřízeny hlavnímu účelu společného podniku“ (bod 66).
83 Žalobkyně navíc podotýkají, že ze sdělení o kooperativních společných podnicích vyplývá jednak, že výlučná provozní licence udělená společnému podniku na dobu neurčitou byla považovaná za nezbytnou pro založení a činnost tohoto podniku, a jednak, že teorie vedlejších omezení se obecně použije v případě společného podniku s novými činnostmi, v jejichž rámci nejsou zakladatelé skutečnými či potenciálními soutěžiteli uvedeného podniku (bod 76 sdělení o kooperativních společných podnicích).
84 Podle žalobkyň svědčí rozhodovací praxe žalované o věrném používání těchto zásad.
85 Žalobkyně totiž podotýkají, že v rozhodnutí Komise 94/895/ES ze dne 15. prosince 1994 v řízení podle článku 85 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (IV/34.768 – International Private Satelite Partners) (Úř. věst. L 354, s. 75, bod 61) bylo shledáno, že doložky omezující hospodářskou soutěž musí být považovány za vedlejší omezení, jsou-li nezbytné pro společný podnik a nejdou-li nad rámec toho, co vyžaduje založení a provozování této společnosti [viz rovněž rozhodnutí Komise 97/39/ES ze dne 18. prosince 1996 v řízení podle článku 85 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (IV/35.518 – Iridium) (Úř. věst. 1997, L 16, s. 87, body 48 a následující) a rozhodnutí Komise ze dne 6. dubna 1995, kterým se prohlašuje spojení podniků za slučitelné se společným trhem na základě nařízení č. 4064/89 (IV/M.564 – Havas Voyages/American Express) (Úř. věst. C 117, s. 8)].
86 Žalobkyně krom toho tvrdí, že rozhodnutí a rozsudky uvedené žalovanou obecně nemají v projednávané věci význam.
87 Žalobkyně totiž uvádějí, že rozsudek Pronuptia (uvedený výše v bodě 74) a rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1985, Remia a další v. Komise (42/84, Recueil, s. 2545), se zabývají kritérii použití čl. 85 odst. 1 a 3 Smlouvy, aniž by se zmiňovaly o problematice vedlejších omezení. Dále uvádějí, že rozhodnutí Komise 87/100/EHS ze dne 17. prosince 1986 v řízení podle článku 85 Smlouva o EHS (IV/31.340 – Mitchell Cotts/Sofiltra) (Úř. věst. 1987, L 41, s. 31, bod 23) nepřináší nic nového. Pokud jde o rozhodnutí Komise 90/410/EHS ze dne 13. července 1990 v řízení podle článku 85 Smlouvy o EHS (IV/32.009 – Elopak/Metal Box-Odin) (Úř. věst. L 209, s. 15, bod 31), toto rozhodnutí, podle názoru žalobkyň, spíše potvrzuje, než vyvrací zásadu vyplývající z rozhodnutí, která žalobkyně zmínily.
88 Žalobkyně mají nakonec za to, na rozdíl od tvrzení žalované a vedlejší účastnice, že ke kvalifikaci doložky jako vedlejšího omezení by nemělo dojít prostřednictvím abstraktní analýzy, ale nutně prostřednictvím důkladné analýzy trhu.
89 Žalobkyně ostatně zdůrazňují, že žalovaná provedla takový přezkum v napadeném rozhodnutí. Rovněž uvádí, že soubor rozhodnutí a rozsudků, které uvádí vedlejší účastnice, dokládají skutečnost, že v rámci kvalifikace jako „vedlejších omezení“ se zohledňuje tržní kontext. V rozsudku Remia a další v. Komise, uvedeném výše v bodě 87, Soudní dvůr odmítl, s ohledem na okolnosti projednávané věci, kvalifikovat jako vedlejší omezení konkurenční doložku platnou po dobu delší než čtyři roky. V rozhodnutí Komise 1999/329/ES ze dne 12. dubna 1999 v řízení podle článků 85 a 86 Smlouvy o ES a článků 53 a 54 Dohody o EHP (IV/D-1/30.373 – Clubs de protection et d’indemnisation: dohoda Groupe international a IV/D-1/37.143 – Clubs de protection et d’indemnisation: dohoda o spojení) (Úř. věst. L 125, s. 12) bylo rozhodnuto, po přezkoumání cen a podmínek prodeje na trhu zajištění, že společné uzavírání zajišťovacích smluv bylo vedlejším omezením. V rozhodnutí Komise 1999/574/ES ze dne 27. července 1999 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (IV/36.581 – Télécom développement) (Úř. věst. L 218, s. 24, dále jen „rozhodnutí Télecom développement“) žalovaná posoudila hospodářské a soutěžní postavení společnosti Télecom développement na trhu hlasových telefonů, aby dospěla ke kvalifikaci oznámených doložek jako vedlejšího omezení. Konečně v rozhodnutí 97/39 se žalovaná rozhodla kvalifikovat oznámené doložky jako vedlejší omezení rovněž s ohledem na zvláštní podmínky projednávaného případu.
90 Žalovaná, podporovaná vedlejší účastnicí, popírá výklad pojmu „vedlejší omezení“, jejž zastávají žalobkyně.
– K následkům kvalifikace jako „vedlejší omezení“
91 Žalobkyně zdůrazňují, že jak z publikací vydaných žalobkyní, tak z její rozhodovací praxe vyplývá, že závazky, které jsou kvalifikované jako vedlejší omezení, musí být předmětem stejného zacházení jako hlavní transakce.
92 Žalobkyně podotýkají, že žalovaná ve své XXIV. Zprávě o politice hospodářské soutěže zdůraznila, že vedlejší omezení nejsou „předmětem odděleného přezkumu podle čl. 85 odst. 1, pokud společný podnik sám neporušuje tento článek nebo pokud je mu udělena výjimka podle čl. 85 odst. 3. Ačkoliv jsou tato omezení obvykle přijata pouze na omezenou dobu, pokud jde o společné podniky, jsou obecně povolena pro celou dobu trvání společného podniku“. Stejně tak podotýkají, že ve sdělení o kooperativních společných podnicích žalovaná uvedla, že „nepodléhá-li společný podnik jako takový čl. 85 odst. 1 Smlouvy o EHS, nepodléhají mu ani dodatkové dohody, které jsou samy omezeními hospodářské soutěže, ale jsou považovány za vedlejší ve výše vymezeném smyslu“ (bod 67), a že „musí být posuzovány společně se [společným podnikem]“ (bod 66).
93 Žalobkyně upozorňují na to, že žalovaná uplatnila tyto zásady v rámci své rozhodovací praxe. V bodě 62 odůvodnění rozhodnutí 94/895 měla žalovaná za to, že nepodléhá-li společný podnik zákazu stanovenému v čl. 85 odst. 1 Smlouvy, to samé platí i pro sporné doložky (viz rovněž rozhodnutí 97/39, bod 48 odůvodnění).
94 Žalovaná zdůrazňuje, že je-li pravdou, že právním následkem použití pojmu „vedlejší omezení“ je to, že smluvní doložky a priori omezující hospodářskou soutěž, které mohou citelně ovlivnit obchod mezi členskými státy, nepodléhají působnosti článku 85 Smlouvy, neznamená to však, že tyto doložky nutně požívají negativního atestu pro stejnou dobu, jako je doba trvání hlavní transakce. Podle Komise, jak vyplývá z rozsudku Remia a další v. Komise, uvedeného výše v bodě 87, a z napadeného rozhodnutí, může být doba trvání omezení zásadním kritériem pro určení, zda je, či není vedlejší.
– Ke kvalifikaci doložky výlučnosti jako vedlejšího omezení
95 Žalobkyně se domnívají, že není pochyb o tom, že žalovaná měla kvalifikovat doložku výlučnosti jako vedlejší omezení.
96 Uvádějí, že s ohledem na dominantní postavení Canal+ zejména na trhu vysílacích práv k francouzským a americkým filmům, představovala tato výlučnost jediný prostředek, jak vstoupit na trh placené televize ve Francii a zůstat na tomto trhu se zachováním přitažlivé nabídky. Zvláštní povaha této výhody vyplývá rovněž ze skutečnosti, že tato byla udělena TPS jejími akcionáři, aniž by došlo k placení na jakékoli straně, aby se zajistil její úspěch na trhu.
97 Podle žalobkyň je nesprávný hlavní argument předložený žalovanou za účelem zpochybnění vedlejší povahy doložky výlučnosti, tedy tvrzení, že založení podniku působícího v oblasti digitální satelitní televize je představitelné, aniž by výlučně vysílal čtyři všeobecné kanály. Žalobkyně totiž uvádějí, že v době, kdy se rozhodly založit TPS, neměly – a stále mají jen málo – výlučných práv k vysílání filmů a sportovních přenosů, takže jejich jedinou konkurenční zbraní bylo (a stále ještě je) výlučné vysílání všeobecných kanálů. Tato doložka je tedy přímo spjatá se založením TPS a je nutná k jejímu řádnému fungování.
98 Žalovaná popírá, že se dopustila nesprávného posouzení tím, že nekvalifikovala doložku výlučnosti jako vedlejší omezení.
– Ke kvalifikaci doložky týkající se tematických kanálů jako vedlejšího omezení
99 Žalobkyně mají za to, že se žalovaná dopustila nesprávného posouzení tím, že nekvalifikovala doložku týkající se tematických kanálů jako vedlejší omezení.
100 Podle žalobkyň, totiž žalovaná nevzala v úvahu skutečnost, že tato doložka byla nezbytná pro založení a provozování TPS, neboť přednostní přístup ke kanálům a programům jejích akcionářů, jakož i právo posledního odmítnutí, byly jediným prostředkem pro TPS, jak si zajistit získání tematických kanálů, s ohledem zejména na zvláště silné postavení skupiny Canal+ na trhu těchto kanálů.
101 V tomto ohledu se žalobkyně domnívají, že je užitečné zmínit rozhodnutí Komise 1999/573/ES ze dne 20. května 1999 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES (IV/36.592 – Cégétel +4) (Úř. věst. L 218, s. 14, dále jen „rozhodnutí Cégétel“) a rozhodnutí Télécom Développement. Tato rozhodnutí se totiž jednak týkala situace hospodářské soutěže dosti podobné projednávanému případu, tj. trhů dominovaných historickým operátorem, a jednak analýza žalované se v těchto rozhodnutích týkala doložek, které lze připodobnit k doložce týkající se tematických kanálů, neboť doložka v rozhodnutí Télécom développement stanovila přednostní přístup k infrastruktuře a doložka v rozhodnutí Cégétel stanovila přednostní koupi společného podniku ze strany jeho akcionářů. Žalobkyně uvádějí, že na rozdíl od toho, co žalovaná rozhodla v projednávané věci, neváhala kvalifikovat uvedené doložky jako vedlejší omezení a vyhradila pro ně zacházení naprosto shodné se zacházením se společným podnikem (viz rovněž rozhodnutí 1999/329).
102 Žalovaná popírá, že se dopustila nesprávného posouzení tím, že nekvalifikovala doložku týkající se tematických kanálů jako vedlejší omezení.
– Závěry Soudu
103 Je třeba nejprve upřesnit dosah pojmu „vedlejší omezení“ v právu hospodářské soutěže Společenství, jakož i následky vyplývající z takovéto kvalifikace. Dále je třeba uplatnit takto stanovené zásady na doložku výlučnosti a na doložku týkající se tematických kanálů za účelem určení, zda se, jak to uplatňují žalobkyně, žalovaná dopustila nesprávného posouzení tím, že nekvalifikovala tyto závazky jako vedlejší omezení.
– K pojmu „vedlejší omezení“
104 V právu hospodářské soutěže Společenství zahrnuje pojem „vedlejší omezení“ veškerá omezení přímo související a nezbytná pro uskutečnění hlavní transakce [viz v tomto smyslu sdělení Komise ze dne 14. srpna 1990 o vedlejších omezeních spojování podniků (neoficiální překlad) (Úř. věst. 1990, C 203, s. 5, dále jen „sdělení o vedlejších omezeních“, bod I), sdělení o kooperativních společných podnicích (bod 65) a čl. 6 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 4064/89].
105 Ve sdělení o vedlejších omezeních Komise správně zdůraznila, že omezením přímo souvisejícím s uskutečněním hlavní transakce je třeba rozumět jakékoli omezení, které významově závisí na uskutečnění této transakce a které vykazuje zjevnou souvislost s tímto uskutečněním (bod II 4).
106 Podmínka týkající se nezbytnosti omezení vyžaduje dvojí přezkum. Je totiž třeba zjistit jednak, zda je omezení objektivně nezbytné k uskutečnění hlavní transakce, a jednak, zda je ve vztahu k tomuto uskutečnění přiměřené (viz v tomto smyslu rozsudek Remia a další v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 20; viz rovněž body II 5 a II 6 sdělení o vedlejších omezeních).
107 Co se týče objektivní nezbytnosti omezení, je třeba zdůraznit, jak bylo prokázáno v bodě 72 a následujících, že jelikož existenci pravidla rozumného uvážení v právu hospodářské soutěže Společenství nelze připustit, bylo by nesprávné vykládat, v rámci kvalifikace vedlejších omezení, podmínku objektivní nutnosti jako podmínku implikující porovnání prosoutěžních a protisoutěžních účinků dohody. Taková analýza totiž může být provedena pouze ve zvláštním rámci čl. 85 odst. 3 Smlouvy.
108 Tento postoj je odůvodněný nejen respektováním užitečného účinku čl. 85 odst. 3 Smlouvy, ale i důvody soudržnosti. Jelikož totiž čl. 85 odst. 1 Smlouvy nevyžaduje analýzu kladných a záporných účinků hlavního omezení pro hospodářskou soutěž, stejné zjištění platí pro analýzu omezení, která jej doprovázejí.
109 Jak tedy správně tvrdí žalovaná, přezkum objektivní nezbytnosti omezení vůči hlavní transakci může být pouze relativně abstraktní. Nejde o to analyzovat, s ohledem na situaci hospodářské soutěže na relevantním trhu, zda je omezení nezbytné pro obchodní úspěch hlavní transakce, ale o to určit, zda je, ve zvláštním rámci hlavní transakce, omezení nezbytné k uskutečnění této transakce. Pokud se hlavní transakce bez tohoto omezení jeví obtížně uskutečnitelná, či dokonce neuskutečnitelná, omezení lze považovat za objektivně nezbytné k jejímu uskutečnění.
110 Soudní dvůr tak ve svém rozsudku Remia a další v. Komise, uvedeném výše v bodě 87 (bod 19), shledal, že konkurenční doložka byla objektivně nezbytná k uskutečnění převodu podniků vzhledem k tomu, že bez této doložky, „a když prodávající a kupující zůstávají konkurenty po převodu, zdá se nemůže dojít k dohodě o převodu podniku. Prodávající, který zná zvláště dobře převáděný podnik, si uchovává možnost znovu k sobě přitáhnout starou klientelu bezprostředně po převodu a učinit tak tento podnik neschopným života“.
111 Obdobně žalovaná mohla konstatovat, v rámci své rozhodovací praxe, že několik omezení bylo objektivně nezbytných k uskutečnění určitých transakcí. Bez takových omezení, dotčená transakce „nemohla být uskutečněna, nebo by mohla být uskutečněna pouze za nejistých podmínek, s podstatně vyššími náklady, ve značně delší lhůtě nebo s daleko menší pravděpodobností úspěchu“ (neoficiální překlad) (bod II 5 sdělení o vedlejších omezeních; viz rovněž například rozhodnutí 90/410, bod 22 a následující).
112 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, žádné z různých rozhodnutí, na která odkazují, nesvědčí o skutečnosti, že žalovaná provedla analýzu hospodářské soutěže, aby kvalifikovala dotčené doložky jako vedlejší omezení. Naopak tato rozhodnutí svědčí o relativně abstraktní povaze analýzy žalované. Bod 77 rozhodnutí 1999/329 tak zní následovně:
„Dohoda o spoluúčasti v případě škody může řádně fungovat pouze tehdy, je-li stupeň pokrytí stanoven společnou dohodou stran. Žádná strana se neúčastní v případě škody vzniklé jiným spolkům, jejíž výše je vyšší než výše škody, kterou může sama uplatnit v rámci seskupení.“ (neoficiální překlad)
113 Je-li omezení objektivně nezbytné k uskutečnění určité hlavní transakce, je třeba ještě ověřit, zda jeho trvání a jeho věcná a zeměpisná působnost nepřesahují to, co je nezbytné k uskutečnění uvedené transakce. Přesahuje-li doba trvání nebo působnost omezení to, co je nutné k uskutečnění transakce, musí být předmětem oddělené analýzy v rámci čl. 85 odst. 3 Smlouvy (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 2. července 1992, Dansk Pelsdyravlerforening v. Komise, T‑61/89, Recueil, s. II‑1931, bod 78).
114 Nakonec je třeba podotknout, že vzhledem k tomu, že posouzení vedlejší povahy určitého zvláštního závazku vůči hlavní transakci předpokládá komplexní ekonomická posouzení ze strany žalované, soudní přezkum těchto posouzení se omezuje na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (viz v tomto smyslu, co se týče posouzení přípustné doby platnosti konkurenční doložky, rozsudek Remia a další v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 34).
– K následkům kvalifikace jako „vedlejší omezení“
115 Pokud je prokázáno, že omezení přímo souvisí s hlavní transakcí a je nezbytné k jejímu uskutečnění, musí být slučitelnost tohoto omezení s pravidly hospodářské soutěže zkoumána se slučitelností hlavní transakce.
116 Nepodléhá-li hlavní transakce zákazu stanovenému v čl. 85 odst. 1 Smlouvy, totéž platí pro omezení přímo související a nezbytná pro tuto transakci (viz v tomto smyslu rozsudek Remia a další v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 20). Jestliže naopak hlavní transakce představuje omezení ve smyslu tohoto ustanovení, ale podléhá výjimce podle čl. 85 odst. 3 Smlouvy, tato výjimka se vztahuje rovněž na uvedená vedlejší omezení.
117 Pokud omezení přímo souvisejí a jsou nezbytná pro spojení podniků ve smyslu nařízení č. 4064/89, z čl. 6 odst. 1 písm.b) a z čl. 8 odst. 2 druhého pododstavce tohoto nařízení vyplývá, že tato omezení jsou zahrnuta rozhodnutím Komise, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné se společným trhem.
– Ke kvalifikaci doložky výlučnosti jako vedlejšího omezení
118 Je třeba zkoumat, s ohledem na zásady uvedené výše v bodech 103 až 114 , zda se v projednávaném případě žalovaná dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nekvalifikovala doložku výlučnosti jako vedlejší omezení ve vztahu k založení TPS.
119 Žalobkyně mají za to, že doložka výlučnosti je vedlejší ve vztahu k založení TPS, neboť tato doložka je nezbytná k tomu, aby v situaci, kdy TPS nevlastní výlučná práva k vysílání filmů a sportovních přenosů, bylo TPS umožněno proniknout na trh placené televize ve Francii.
120 Je však nutné úvodem podotknout, že skutečnost, že doložka výlučnosti je nezbytná k tomu, aby umožnila TPS trvale se usadit na trhu, je bezvýznamná pro kvalifikaci zmíněné doložky jako vedlejšího omezení.
121 Jak bylo zdůrazněno výše v bodě 106, takové úvahy, které se týkají nezbytnosti omezení s ohledem na situaci hospodářské soutěže na relevantním trhu, nespadají do analýzy vedlejší povahy omezení. Mohou se zohlednit pouze v rámci čl. 85 odst. 3 Smlouvy (viz v tomto ohledu rozsudek Pronuptia, uvedený výše v bodě 74, bod 24, a Dansk Pelsdyravlerforening v. Komise, uvedený výše v bodě 113, bod 78).
122 Dále je třeba podotknout, že přestože žalobkyně v projednávaném případě právně dostačujícím způsobem prokázaly, že doložka výlučnosti přímo souvisela se založením TPS, naopak neprokázaly, že výlučné vysílání všeobecných kanálů bylo pro tuto transakci objektivně nezbytné. V tomto ohledu je třeba poznamenat, jak rovněž správně zdůrazňuje žalovaná, že společnost působící v odvětví placené televize může vstoupit na trh ve Francii, aniž by vlastnila výlučná vysílací práva k všeobecným kanálům. Taková je situace CanalSatellite a AB-Sat, dalších dvou operátorů na tomto trhu.
123 I kdyby doložka výlučnosti byla objektivně nezbytná k založení TPS, žalovaná se nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že shledala, že toto omezení nebylo přiměřené ve vztahu k uvedenému cíli.
124 Doložka výlučnosti totiž platí na počáteční dobu deseti let. Jak však konstatuje žalovaná v bodě 134 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tato doba se zdá být nepřiměřená vzhledem k tomu, že „zavedení TPS [se musí] uskutečnit před koncem této doby“. Je totiž dosti pravděpodobné, že soutěžní nevýhoda TPS, zejména co se týče přístupu k výlučným právům k vysílání filmů a sportovních přenosů, se časem zeslabí (viz v tomto smyslu bod 133 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Nelze tedy vyloučit, že výlučné vysílání všeobecných kanálů, přestože bylo zpočátku určeno k posílení soutěžního postavení TPS na trhu placené televize, případně umožní TPS za několik let vyloučit hospodářskou soutěž na tomto trhu.
125 Doložka výlučnosti je rovněž nepřiměřená v rozsahu, v němž je jejím účinkem zbavit jak skutečné, tak potenciální soutěžitele TPS jakéhokoliv přístupu k programům, které jsou považovány za přitažlivé pro velký počet francouzských televizních diváků (viz v tomto smyslu rozsudek Oude Luttikhuis a další, uvedený výše v bodě 70, bod 16). Tato nepřiměřenost závazku je mimoto posílena existencí stinných zón. Televizní diváci, kteří bydlí v těchto zónách a kteří si přejí předplatit některou společnost placené televize, která rovněž vysílá všeobecné kanály, se mohou obrátit pouze na TPS.
126 Je tudíž třeba mít za to, že žalovaná se nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nekvalifikovala doložku výlučnosti jako vedlejší omezení ve vztahu k založení TPS.
127 Tato část argumentace žalobkyň musí být v důsledku toho zamítnuta.
– Ke kvalifikaci doložky týkající se tematických kanálů jako vedlejšího omezení
128 Je třeba rovněž zkoumat, s ohledem na zásady uvedené výše v bodech 103 až 114, zda se v projednávaném případě žalovaná dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nekvalifikovala doložku týkající se tematických kanálů jako vedlejší omezení.
129 V tomto ohledu je vhodné připomenout, že v napadeném rozhodnutí (bod 101 odůvodnění) žalovaná uvádí:
„Můžeme si klást otázku, zda povinnost společníků nabídnout své tematické kanály přednostně TPS není vedlejší doložkou ve vztahu k založení platformy; nicméně tato povinnost, jež je stanovena na dobu deseti let, vede k omezení nabídky tematických kanálů a televizních služeb. Z tohoto hlediska spadá zkoumaná doložka do působnosti čl. 85 odst. 1.“ (neoficiální překlad)
130 Z tohoto bodu odůvodnění vyplývá, že hlavním důvodem, proč žalovaná odmítla kvalifikovat tuto doložku jako vedlejší omezení, byl záporný dopad této doložky na situaci třetích osob po dosti dlouhou dobu.
131 Žalobkyně, přestože nesou v tomto ohledu důkazní břemeno, nepředložily žádný důkaz, který by zbavil toto posouzení platnosti.
132 Omezují se na tvrzení, že z důvodu politiky výlučnosti uskutečňované CanalSatellite jsou jimi provozované nebo zřízené tematické kanály jedinými, ke kterým má TPS přístup, takže sporná doložka je nezbytná pro její přežití. I když se připustí správnost takovéhoto tvrzení, nelze k takovéto úvaze, týkající se soutěžní situace TPS, přihlédnout za účelem kvalifikace této doložky jako vedlejšího omezení. Jak bylo uvedeno výše v bodech 107 až 112, objektivní nezbytnost doložky se totiž ověřuje bez ohledu na soutěžní situaci.
133 Navíc vzhledem k tomu, že trh komercializace tematických kanálů je charakteristický prudkým rozmachem (bod 65 odůvodnění napadeného rozhodnutí), žalovaná se nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že povinnost akcionářů TPS nabízet tematické kanály přednostně TPS po dobu deseti let, přesahuje meze toho, co je nezbytné k založení TPS.
134 Nakonec, jak správně zdůrazňuje žalovaná, žalobkyně nesprávně odkazovaly na rozhodnutí Cégétel a Télécom développement, neboť tato rozhodnutí se týkají odlišných skutkových situací. Situaci TPS tak nelze srovnávat se situací nového vstupujícího na trh, kde dominuje jedna společnost v historickém monopolním postavení, který požaduje přístup k základní infrastruktuře. Canal+ totiž nemá historický monopol na trhu komercializace tematických kanálů a vstup na trh nevyžaduje přístup k základní infrastruktuře. Navíc v rozhodnutích Cégétel a Télécom développement analyzované doložky neměly za následek to, že došlo k znemožnění veškerého přístupu třetích osob ke službám akcionářů. Jednalo se pouze o přednost.
135 Je tedy třeba mít za to, že žalovaná se nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nekvalifikovala doložku týkající se tematických kanálů jako vedlejší omezení ve vztahu k založení TPS.
136 Tato část podpůrné argumentace žalobkyň musí být v důsledku toho zamítnuta.
iii) Závěr
137 Vzhledem k předchozímu musí být projednávaný žalobní důvod zamítnut jako neopodstaněný.
b) K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 85 odst. 3 Smlouvy
i) K argumentu vycházejícímu z nesprávného použití kritérií pro výjimku stanovených v čl. 85 odst. 3 Smlouvy
– Argumenty účastnic řízení
138 Žalobkyně nejprve tvrdí, že žalovaná porušila čl. 85 odst. 3 Smlouvy tím, že při použití tohoto ustanovení přihlédla k posouzením týkajícím se hospodářské soutěže na trhu placené televize, která podle ní spadají pod odstavec 1 tohoto ustanovení.
139 Žalobkyně dále uvádí, že v souladu s judikaturou (rozsudek Soudu ze dne 11. července 1996, Métropole télévision a další v. Komise, T‑528/93, T‑542/93, T‑543/93 a T‑546/93, Recueil, s. II‑649, bod 114), skutečnosti, které Komise zohledňuje pro účely použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy, musí být relevantní a vztahovat se k tomuto článku. Podle žalobkyň však žalovaná místo toho, aby zkoumala, zda doložka výlučnosti a doložka týkající se tematických kanálů, o nichž rozhodla, že jsou v rozporu s čl. 85 odst. 1 Smlouvy, splňují podmínky pro výjimku stanovené v odstavci 3 tohoto článku, ve skutečnosti analyzovala, zda tyto podmínky splňovalo vytvoření TPS na trhu.
140 Žalovaná popírá, že nesprávně uplatnila kritéria pro výjimku stanovená v čl. 85 odst. 3 Smlouvy.
– Závěry Soudu
141 Co se týče argumentace žalobkyň, pokud jde o povinnost žalované porovnat spíše v rámci použití čl. 85 odst. 1 Smlouvy, než čl. 85 odst. 3 Smlouvy, prosoutěžní a protisoutěžní účinky určitého omezení, je třeba odkázat na zjištění uvedená výše v bodě 72 a následujících.
142 Co se týče otázky, zda žalovaná správně ověřila, zda podmínky pro výjimku byly splněny, co se týče doložky výlučnosti a doložky týkající se tematických kanálů, je třeba nejprve podotknout, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, žalovaná zkoumala, zda tyto podmínky byly splněny pro každou z těchto doložek.
143 Co se týče podmínky týkající se přispívání ke zlepšení výroby nebo distribuce anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, žalovaná shledala, že tato podmínka byla splněna v rozsahu, v němž „usnadněním úspěšného zavedení nové platformy na trhu placené televize [doložka výlučnosti a doložka týkající se tematických kanálů] umožňují vytvoření nového operátora a rozšiřují nabídku služeb placené televize pro francouzské televizní diváky“ (neoficiální překlad) (bod 114 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
144 Tyto doložky mají rovněž příznivý účinek pro spotřebitele, neboť vedly ke „zvýšení nabídky a rozvoji nových služeb založených na využívání nové technologie“ (neoficiální překlad) (bod 118 napadeného rozhodnutí) a k „velmi živé hospodářské soutěži, která vznikla ihned po založení TPS, mezi touto platformou a CanalSatellite/Canal+“ (neoficiální překlad) (bod 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
145 Co se týče nezbytnosti sporných doložek, žalovaná zejména shledala, že „[b]ez přednostního přístupu k těmto [tematickým] kanálům by TPS musela sama vydávat velké množství kanálů, což by podstatně zvýšilo již tak vysoké výdaje spojené se zavedením platformy“ (neoficiální překlad) (bod 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a že „výlučné vysílání všeobecných kanálů, jakožto poptávaného výrobku a odlišujícího prvku nabídky TPS, je nezbytné k zavedení TPS na francouzském trhu placené televize“ (neoficiální překlad) (bod 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
146 Je pravda, že co se týče čtvrté podmínky stanovené v čl. 85 odst. 3 Smlouvy, spočívající v tom, že není možné vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků, žalovaná výslovně neodkázala na doložku výlučnosti a na doložku týkající se tematických kanálů. Spokojila se s tím, že konstatovala, že „dohoda TPS, která zdaleka nevylučuje hospodářskou soutěž, posledně uvedenou podporuje“ (neoficiální překlad) (bod 135 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z analýzy žalované však implicitně vyplývá, že pro tento závěr přihlédla k těmto doložkám s tím, že tyto doložky byly nezbytné pro úspěch TPS.
147 Zadruhé je vhodné poznamenat, že i kdyby žalovaná správně shledala, že nelze doložku výlučnosti a doložku týkající se tematických kanálů považovat za vedlejší omezení ve vztahu k založení TPS z důvodů uvedených výše v bodech 118 až 137, tato omezení nicméně přímo souvisejí s touto transakcí. Analýza, zda jsou splněny různé podmínky stanovené v čl. 85 odst. 3 Smlouvy, musí být provedena s ohledem na hlavní transakci, ke které se tyto doložky váží.
148 Je ostatně třeba podotknout, že argumentace žalobkyň je v tomto ohledu protichůdná. Žalobkyně tvrdí, že jednak žalovaná měla považovat tyto doložky za vedlejší omezení ve vztahu k založení TPS , a jednak že žalovaná měla ověřit, bez ohledu na hlavní transakci, zda podmínky stanovené v čl. 85 odst. 3 Smlouvy byly ohledně těchto doložek splněny.
149 Tento rozpor spočívá v nesprávném výkladu pojmu „vedlejší omezení“. Podle žalobkyň totiž, nemůže-li být určité omezení kvalifikované jako vedlejší omezení, musí být nutně analyzováno odděleně. Jak bylo připomenuto výše v bodě 147, takováto koncepce však nebere v úvahu skutečnost, že určitá omezení, jež přímo souvisejí s určitou transakcí, nemohou být kvalifikována jako vedlejší omezení, protože nejsou objektivně nezbytná nebo nejsou přiměřená k uskutečnění hlavní transakce, přesto však jsou neoddělitelně spjata s touto transakcí. Je tedy obvyklé, že jsou analyzována se zohledněním hospodářského a právního kontextu této transakce.
150 Tato část argumentace žalobkyň musí být v důsledku toho zamítnuta.
ii) K argumentu vycházejícímu z nesprávného posouzení, co se týče doby trvání individuální výjimky
– Argumenty účastnic řízení
151 Žalobkyně se domnívají, že se žalovaná dopustila nesprávného posouzení tím, že v napadeném rozhodnutí měla za to, že doba trvání výjimky pro doložku výlučnosti musela být stanovena na tři roky. Důvody uvedené žalovanou, podle nichž jednak toto omezení je nezbytné pro TPS pouze během doby jejího zavedení, a jednak že nezbytnost se časem oslabí vzhledem k tomu, že TPS bude moci získat předplatitele, získat zkušenosti v oboru placené televize, a zlepšit tak svoji nabídku, jsou chybné.
152 Podle žalobkyň se nezbytnost výlučnosti neoslabí, ale naopak se zvýší vzhledem k nezvratnému postavení skupiny Canal+ na trhu. Podotýká, že bez výlučnosti vysílání všeobecných kanálů je ohrožena životaschopnost TPS.
153 V tomto ohledu se žalobkyně domnívají, že je třeba odkázat na rozhodnutí Cégétel, ve kterém byla udělena výjimka na dobu deseti let pro doložku o výhradní distribuci určitých telefonických služeb zejména z důvodu, že společnost Cégétel může učinit rentabilními investice povolené pro telekomunikační služby pouze ve velmi dlouhé době.
154 Žalobkyně mají rovněž za to, že se žalovaná dopustila nesprávného posouzení tím, že omezila dobu trvání výjimky pro doložku týkající se tematických kanálů na tři roky, což je doba zavedení podniku na trhu. Domnívají se totiž, že nezbytnost této doložky se neomezuje na dobu zavedení na trhu, jak to tvrdí žalovaná, ale vztahuje se na celou dobu provozování TPS, jelikož pro ni je tato doložka jediným prostředkem k zabezpečení dodávky tematických kanálů.
155 Žalovaná popírá, že se dopustila nesprávného posouzení tím, že stanovila výjimku na tři roky.
– Závěry Soudu
156 Je třeba nejprve podotknout, že podle ustálené judikatury výkon pravomocí žalované v rámci čl. 85 odst. 3 Smlouvy nutně zahrnuje komplexní ekonomická posouzení, což znamená, že soudní přezkum těchto posouzení se musí omezit zvláště na přezkum věcné správnosti skutkových zjištění a právních kvalifikací, které Komise z těchto skutkových zjištění vyvozuje (viz zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 1966, Consten a Grundig v. Komise, 56/64 a 58/64, Recueil, s. 429, 501, a rozsudek Matra Hachette v. Komise, uvedený výše v bodě 74, bod 104).
157 Tato zásada se uplatní zvláště, co se týče určení žalovanou doby, během níž je určité omezení považováno za nezbytné (rozsudek Remia a další v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 34).
158 Zadruhé je třeba připomenout, že v rozsudku Matra Hachette v. Komise, uvedeném výše v bodě 74 (bod 104), Soud rozhodl, že „je na oznamujících podnicích, aby Komisi předložily důkazy o tom, že podmínky stanovené v čl. 85 odst. 3 jsou splněny [rozsudek Soudního dvora ze dne 17. ledna 1984, VBVB a VBBB v. Komise, 43/82 a 63/82, Recueil, s. 19], přičemž tato povinnost musí být v rámci soudního řízení posuzována s přihlédnutím k břemenu žalobkyně spočívajícímu v poskytnutí informací, jež mohou zpochybnit posouzení Komise“.
159 Je nutné konstatovat, že se žalobkyně spokojily s tvrzením, že se žalovaná dopustila nesprávného posouzení, neboť spíše než aby se nezbytnost výlučnosti snížila, jak to shledala žalovaná v bodě odůvodnění 133 napadeného rozhodnutí, tak se podle žalobkyň naopak zvýší vzhledem k nezvratnému postavení skupiny Canal+ na trhu. Co se týče doložky týkající se tematických kanálů, žalobkyně namítají, že tato doložka je nezbytná k zabezpečení dodávání těchto druhů kanálů společnosti TPS. Žalobkyně však nepředkládají žádné rozhodné důkazy, které by prokázaly správnost tohoto tvrzení, které navíc nebere v úvahu vývoj trhu. Žalobkyně nakonec nepopírají žádnou skutkovou okolnost, na jejímž základě žalovaná jednak shledala, že nezbytnost těchto doložek by se časem nutně snížila, a jednak dospěla k závěru, že tři roky jsou minimální dobou, po kterou byly tyto doložky nezbytné pro TPS (bod 134 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
160 Zatřetí je třeba podotknout, že žalobkyně chybně odkazují na rozhodnutí Cégétel. Jak správně zdůrazňuje žalovaná, v tomto rozhodnutí byla předmětem výjimky pouze výlučnost distribuce určitých výrobků a tato distribuce představovala pouze omezenou část činnosti společnosti Cégétel, zatímco výlučnost vysílání všeobecných kanálů tvoří hlavní prvek nabídky TPS.
161 Je tudíž třeba mít za to, že žalovaná se nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že omezila dobu trvání výjimky na tři roky.
162 Tato část argumentace žalobkyň musí být v důsledku toho zamítnuta.
iii) Závěr
163 S ohledem na předcházející úvahy je třeba zamítnout projednávaný žalobní důvod jako neopodstaněný.
2. Co se týče žalobního důvodu týkajícího se článku 2 napadeného rozhodnutí, vycházejícího z porušení zásady právní jistoty
Argumenty účastnic řízení
164 Žalobkyně se domnívají, že vydáním negativního atestu na omezenou dobu tří let z toho důvodu, že konkurenční doložka může být kvalifikována jako vedlejší omezení ve vztahu k založení TPS pouze po dobu jejího zavedení na trhu, žalovaná nesplnila podmínky, které stanovila ve své XXIV. Zprávě o politice hospodářské soutěže. Podotýkají totiž, že žalovaná v tomto dokumentu, jímž je vázána, uvedla, že „když se jedná o společné podniky jsou [vedlejší omezení] obecně povolena pro celou dobu trvání společného podniku“ (neoficiální překlad) (s. 120, bod 166).
165 Podle žalobkyň vyplývá z ustálené judikatury (rozsudky Soudu ze dne 17. prosince 1991, Herkules Chemicals v. Komise, T‑7/89, Recueil, s. II‑1711, a ze dne 10. března 1992 Hüls v. Komise, T‑9/89, Recueil, s. II‑499), že tím, že nedodržela toto pravidlo v projednávané věci, porušila žalovaná zásadu právní jistoty.
166 Žalobkyně podotýkají, že pozice žalované v projednávané věci je o to více hodná kritiky, že zmíněné pravidlo je stále aktuální, jak vyplývá z rozhodnutí Cégétel a Télécom développement. V těchto rozhodnutích byly totiž dvě konkurenční doložky kvalifikovány jako vedlejší omezení a byly předmětem stejného zacházení jako společný podnik.
167 Žalovaná popírá, že porušila zásadu právní jistoty či se dopustila nesprávného posouzení tím, že měla za to, že konkurenční doložka představuje vedlejší omezení pouze během doby zavedení podniku na trhu, tj. během prvních tří let.
Závěry Soudu
168 Úvodem je třeba poznamenat, že z výňatku ze XXIV. Zprávy o politice hospodářské soutěže citovaného žalobkyněmi, podle něhož vedlejší omezení „jsou obecně povolena pro celou dobu trvání společného podniku“, a rovněž z konkrétního rámce, ve kterém se nachází, jímž je analýza založení pěti společných podniků v oblasti výzkumu a vývoje, vyplývá, že ta část zprávy, v níž se nachází tento výňatek, neobsahuje přísná pravidla, která by žalovaná musela dodržovat při kvalifikaci určitého závazku jako vedlejšího omezení. Jedná se spíše o jednoduchý popis několika zásad, kterými se žalovaná obvykle řídí při analýze určitých doložek, které považuje za vedlejší ve vztahu k hlavní transakci.
169 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, projednávanou věc tedy nelze připodobňovat k věci, ve které byl vydán rozsudek Herkules Chemicals v. Komise, uvedený výše v bodě 165. V uvedené věci totiž žalovaná oznámila, prostřednictvím své výroční zprávy o politice hospodářské soutěže, několik pravidel týkajících se přístupu ke spisu v oblasti hospodářské soutěže, která si stanovila.
170 Z výňatku ze XXIV. Zprávy o politice hospodářské soutěže citovaného žalobkyněmi ostatně vyplývá, že tento výňatek téměř doslovně pouze přebírá zásady stanovené žalovanou v bodě 67 sdělení o kooperativních společných podnicích. Z tohoto sdělení je přitom zřejmé, že má pouze informativní hodnotu, co se týče způsobu, jakým žalovaná používá teorii vedlejších omezení v praxi.
171 Z toho vyplývá, že se žalobkyně nemohou opírat o zmíněný výňatek za tím účelem, aby prokázaly, že žalovaná porušila ve vztahu k nim zásadu právní jistoty.
172 Vzhledem k předcházejícímu musí být projednávaný žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný.
173 Jelikož všechny žalobní důvody uplatněné žalobkyněmi jsou neopodstatněné, žaloba musí být zamítnuta.
K nákladům řízení
174 Podle čl. 87 odst. 2 druhého pododstavce jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení vynaložených žalovanou a vedlejší účastnicí.
Z těchto důvodů
SOUD (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Žalobkyně ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalovanou a vedlejší účastnicí.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 18. září 2001.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
Obsah
Obecný rámec věci
A – Popis transakce
B – Dotčené trhy a jejich struktura
1. Trh placené televize ve Francii
2. Trh nabývání vysílacích práv, zejména ohledně filmů a sportu
3. Trh komercializace a provozu tematických kanálů
C – Oznámení a oznámené dohody
1. Konkurenční doložka
2. Doložka týkající se tematických kanálů
3. Doložka výlučnosti
D – Napadené rozhodnutí
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
Právní otázky
A – K přípustnosti žaloby
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
B – K věci samé
1. K žalobním důvodům směřujícím ke zrušení článku 3 napadeného rozhodnutí
a) K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 85 odst. 1 Smlouvy
i) K hlavní argumentaci vycházející ze skutečnosti, že doložka výlučnosti a doložka týkající se tematických kanálů neomezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy
– K výtce vycházející z nesprávného posouzení
– Argumenty účastnic řízení
– Závěry Soudu
– K výtce nesprávného použití čl. 85 odst. 1 Smlouvy (nepoužití pravidla rozumného uvážení)
– Argumenty účastnic řízení
– Závěry Soudu
ii) K podpůrné argumentaci vycházející ze skutečnosti, že doložka výlučnosti a doložka týkající se tematických kanálů představují vedlejší omezení
– Argumenty účastnic řízení
– K pojmu „vedlejší omezení“
– K následkům kvalifikace jako „vedlejší omezení“
– Ke kvalifikaci doložky výlučnosti jako vedlejšího omezení
– Ke kvalifikaci doložky týkající se tematických kanálů jako vedlejšího omezení
– Závěry Soudu
– K pojmu „vedlejší omezení“
– K následkům kvalifikace jako „vedlejší omezení“
– Ke kvalifikaci doložky výlučnosti jako vedlejšího omezení
– Ke kvalifikaci doložky týkající se tematických kanálů jako vedlejšího omezení
iii) Závěr
b) K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 85 odst. 3 Smlouvy
i) K argumentu vycházejícímu z nesprávného použití kritérií pro výjimku stanovených v čl. 85 odst. 3 Smlouvy
– Argumenty účastnic řízení
– Závěry Soudu
ii) K argumentu vycházejícímu z nesprávného posouzení, co se týče doby trvání individuální výjimky
– Argumenty účastnic řízení
– Závěry Soudu
iii) Závěr
2. Co se týče žalobního důvodu týkajícího se článku 2 napadeného rozhodnutí, vycházejícího z porušení zásady právní jistoty
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K nákladům řízení