Věc T‑466/12

RFA International, LP

v.

Evropská komise

„Dumping – Dovoz ferosilicia pocházejícího z Ruska – Zamítnutí žádostí o vrácení zaplaceného antidumpingového cla – Určení vývozní ceny – Jediná hospodářská jednotka – Stanovení dumpingového rozpětí – Použití jiné metody než v původním šetření – Změna okolností – Článek 2 odst. 9 a čl. 11 odst. 9 nařízení (ES) č. 1225/2009“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 17. března 2015

1.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze

2.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Určení vývozní ceny – Použití určené vývozní ceny – Podmínky – Spojení mezi vývozcem a dovozcem

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 9)

3.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Určení vývozní ceny – Použití určené vývozní ceny – Úpravy – Použití i bez návrhu – Zohlednění přiměřeného ziskového rozpětí a přiměřeného rozpětí pro náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 9)

4.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Určení vývozní ceny – Použití určené vývozní ceny – Úpravy – Přiměřenost – Důkazní břemeno

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 9)

5.       Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Určení vývozní ceny – Použití určené vývozní ceny – Úpravy – Zohlednění přiměřeného ziskového rozpětí – Výpočet na základě údajů od nezávislého dovozce

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 9)

6.      Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Rozsah – Zákaz rozhodnout ultra petitum

(Článek 263 SFEU)

7.      Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Žalobní důvod předložený poprvé na jednání – Žalobní důvod, který nelze považovat za rozšíření existujícího žalobního důvodu – Nepřípustnost

(Jednací řád Tribunálu, čl. 48 odst. 2)

8.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Volba mezi různými metodami výpočtu – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 11)

9.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Žádost o vrácení antidumpingového cla podaná na základě čl. 11 odst. 8 nařízení č. 1225/2009 – Posouzení Komisí – Použití jiné metody výpočtu než byla ta, které bylo použito v původním šetření – Podmínky – Změna okolností – Striktní výklad – Důkazní břemeno – Povinnost použít metodu, která je v souladu s ustanoveními článku 2 nařízení č. 1225/2009

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 8 a 9)

10.    Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Žádost o vrácení antidumpingového cla podaná na základě čl. 11 odst. 8 nařízení č. 1225/2009 – Posouzení Komisí – Použití jiné metody výpočtu než byla ta, které bylo použito v původním šetření – Podmínky – Změna okolností odůvodňující změnu metody výpočtu – Změna struktury a změna prodejních kanálů pro vývoz skupiny vyvážejícího výrobce – Posouzení

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 8 a 9)

11.    Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Určení vývozní ceny – Faktor, který je třeba použít – Cena účtovaná v běžném obchodním styku – Cena zaplacená prvním nezávislým kupujícím jediné hospodářské jednotce vyvážejícího výrobce – Pojem „jediná hospodářská jednotka“ – Dopad na kvalifikaci společností patřících do jediné hospodářské jednotky jako vyvážejícího výrobce – Neexistence

[Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 1 a čl. 2 odst. 10 písm. i)]

12.    Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Žádost o vrácení antidumpingového cla podaná na základě čl. 11 odst. 8 nařízení č. 1225/2009 – Posouzení Komisí – Určení metody výpočtu na základě čl. 11 odst. 9 nařízení č. 1225/2009 – Nezbytnost výkladu v souladu s antidumpingovou dohodou GATT z roku 1994 – Neexistence

(Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu, „antidumpingová dohoda z roku 1994“, článek 18.3; nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 9)

13.    Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Vrácení antidumpingového cla – Posuzovací pravomoc Komise – Účinek pokynů přijatých Komisí

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 8; oznámení Komise 2002/C 127/06)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 37)

2.      Podle čl. 2 odst. 9 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 jsou orgány za účelem výpočtu dumpingového rozpětí oprávněny v případě obchodního spojení mezi vývozcem a dovozcem určit vývozní cenu. Takovéto obchodní spojení existuje zejména, pokud vývozce a dovozce patří k téže skupině.

(viz bod 39)

3.      Za účelem určení vývozní ceny na základě ceny účtované prvnímu nezávislému kupujícímu nebo na jakémkoli jiném přiměřeném základě provedou orgány i bez návrhu úpravy stanovené v čl. 2 odst. 9 druhém pododstavci základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009, aby se stanovila spolehlivá vývozní cena na hranici Unie. V tomto ohledu čl. 2 odst. 9 druhý a třetí pododstavec základního nařízení nevylučuje, aby úpravy byly provedeny u nákladů vzniklých před dovozem, neboť tyto náklady obvykle nese dovozce.

Kromě toho uvedené ustanovení nestanoví metodu výpočtu nebo určení přiměřeného rozpětí pro uvedené náklady a zisk. Toto ustanovení pouze odkazuje na přiměřenost tohoto rozpětí, které je předmětem úpravy.

Orgány konečně mají širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o určení přiměřeného rozpětí pro tyto náklady a zisk, takže unijní soud může vykonávat pouze omezený soudní přezkum. Toto určení totiž nutně zahrnuje složitá hospodářská posouzení.

(viz body 40–43)

4.      V souvislosti s výpočtem dumpingového rozpětí na základě určené vývozní ceny přísluší zúčastněné straně, která má v úmyslu zpochybnit rozsah úprav provedených na základě čl. 2 odst. 9 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009, v rozsahu, v němž jsou rozpětí určená z tohoto titulu nepřiměřená, poskytnout důkazy a konkrétní výpočty odůvodňující její tvrzení a zejména alternativní sazbu, kterou případně navrhuje. Zúčastněná strana je zejména povinna předložit takové číselné údaje na podporu svých zpochybnění, jako jsou konkrétní výpočty odůvodňující její tvrzení. V tomto ohledu zejména tvrzení o existenci hospodářské jednotky spojující dovozní a vývozní funkce nemůže přenést toto důkazní břemeno a uložit orgánům povinnost přistoupit i bez návrhu k rozlišení mezi oběma dovozními a vývozními funkcemi a s nimi souvisejícími náklady a ziskem.

(viz body 44, 61–63)

5.      Přiměřené ziskové rozpětí uvedené v čl. 2 odst. 9 třetím pododstavci základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 může být v případě existence obchodního spojení mezi vývozcem a dovozcem v Unii vypočítáno nikoliv na základě údajů od přidruženého dovozce, jež mohou být ovlivněny tímto obchodním spojením, ale na základě údajů od nezávislého dovozce.

(viz bod 68)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 77, 78)

7.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 80–82)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 86)

9.      Při všech řízeních o vrácení zaplaceného cla ve smyslu čl. 11 odst. 8 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 Komise v souladu se zněním čl. 11 odst. 9 tohoto nařízení postupuje v případě, že nedošlo ke změně okolností, a s patřičným ohledem zejména na článek 2 téhož nařízení, stejným způsobem jako při původním šetření, které vedlo k uložení předmětného antidumpingového cla.

V této souvislosti musí být výjimka, která Komisi umožňuje použít v rámci řízení o vrácení zaplaceného cla jinou metodu než při původním šetření, jestliže se okolnosti změnily, nezbytně předmětem striktního výkladu, jelikož odchylka nebo výjimka z obecného pravidla musí být vykládána restriktivně. Má-li tedy Komise v úmyslu použít jinou metodu než při původním šetření, přísluší jí prokázat, že se okolnosti změnily.

Kromě toho, aby byla změna metody odůvodněna s ohledem na čl. 11 odst. 9 základního nařízení, musí souviset se zjištěnou změnou okolností.

Pokud jde v této souvislosti o výjimečný charakter takové změny okolností, požadavek striktního výkladu nemůže Komisi umožnit vykládat a uplatňovat toto ustanovení způsobem neslučitelným s jeho zněním a účelem. V tomto ohledu uvedené ustanovení konkrétně stanoví, že použitá metoda musí být v souladu s ustanoveními článku 2 základního nařízení. Z toho vyplývá, že pokud by ve fázi řízení o vrácení zaplaceného cla vyšlo najevo, že uplatnění metody použité při původním šetření nebylo v souladu s ustanoveními článku 2 základního nařízení, Komise by již uvedenou metodu nesměla uplatňovat, přičemž je věcí Komise, aby prokázala, že metoda použitá při původním šetření nebyla v souladu s článkem 2 základního nařízení. Avšak v případě, že je předchozí metoda v souladu s článkem 2 základního nařízení, k odůvodnění změny metody naproti tomu nepostačuje, aby nová metoda byla vhodnější než ta předchozí.

(viz body 87–91)

10.    V rámci posouzení žádosti o vrácení zaplaceného antidumpingového cla je Komise oprávněna uplatnit jinou metodu výpočtu dumpingového rozpětí, než byla metoda použitá v původním šetření, pouze tehdy, pokud může prokázat, že změna okolností odůvodňuje použití nové metody.

V této souvislosti změna struktury skupiny podniků a organizace prodejů této skupiny na vývoz, která vytvořila nový prodejní kanál a umožnila tedy poprvé zjistit jednotlivé vývozní ceny různých vyvážejících výrobců, kteří do ní patří, odůvodňuje použití nové metody spočívající ve výpočtu individuálních dumpingových rozpětí pro každého z dotčených vyvážejících výrobců, a poté s ohledem na to, že náleží ke skupině podniků, ve stanovení váženého průměrného dumpingové rozpětí.

Za těchto okolností, i pokud by Komise během původního šetření opomenula požádat o předložení individuálních údajů, nemůže takové opomenutí vést k protiprávnosti závěru týkajícího se existence změny okolností.

(viz body 98–102, 117)

11.    Pokud jde o analýzu dumpingových praktik, pojem „jediná hospodářská jednotka“ byl vytvořen pro účely určení běžné hodnoty ve smyslu čl. 2 odst. 1 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009. Pokud totiž výrobce svěří úkoly, které obvykle provádí vnitřní prodejní oddělení, společnosti, která distribuuje jeho výrobky a kterou hospodářsky kontroluje, použití cen zaplacených prvním nezávislým kupujícím uvedené distribuční společnosti za účelem určení běžné hodnoty je odůvodněné, a to vzhledem k tomu, že tyto ceny lze považovat za ceny prvního prodeje výrobku v běžném obchodním styku ve smyslu čl. 2 odst. 1 prvního pododstavce základního nařízení. Tyto úvahy je možné obdobně uplatnit na úpravy vývozní ceny provedené podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. V tomto kontextu, pokud výrobce distribuuje své výrobky do Unie prostřednictvím společnosti s odlišnou právní subjektivitou, nad níž však vykonává hospodářskou kontrolu, požadavek zjištění odrážejícího hospodářskou realitu vztahů mezi tímto výrobcem a touto prodejní společností svědčí spíše pro použití pojmu „jediné hospodářské jednotky“ k výpočtu vývozní ceny.

Z toho plyne, že pojem „jediná hospodářská jednotka“ je založen zejména na nutnosti zohlednit hospodářskou realitu vztahů mezi výrobcem a jeho prodejní společností, která plní úkoly vnitřního prodejního oddělení uvedeného výrobce.

Naproti tomu skutečnost, že dva výrobci náleží k téže skupině a se společností s odlišnou právní subjektivitou, která náleží rovněž k uvedené skupině a je pověřena úkoly vnitřního prodejního oddělení, tvoří jedinou hospodářskou jednotku, nezavazuje orgány vycházet z toho, že pouze uvedenou jednotku lze kvalifikovat jako vyvážejícího výrobce. Takovýto předpoklad by totiž nebral v úvahu hospodářskou realitu spočívající v tom, že dva výrobci navzdory tomu, že jakožto sesterské společnosti vlastněné stejnými akcionáři náleží k téže skupině, či dokonce – byla-li by tato skutečnost prokázána – k jediné hospodářské jednotce, tvoří samostatné právní subjekty, které během šetření týkajícího se vrácení zaplaceného cla vyráběly a uváděly své výrobky na trh individuálně.

(viz body 108–112)

12.    Podle bodu 3 odůvodnění základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 je účelem tohoto nařízení provést v co možná největší míře do unijního práva pravidla obsažená v Dohodě o provádění článku VI GATT 1994 (antidumpingová dohoda). Ustanovení základního nařízení proto musí být v co možná největší míře vykládána ve světle odpovídajících ustanovení antidumpingové dohody. Nicméně pokud jde o metodu výpočtu, která má být použita pro účely posouzení žádosti o vrácení zaplaceného antidumpingového cla, antidumpingová dohoda neobsahuje ustanovení srovnatelná s ustanoveními čl. 11 odst. 9 základního nařízení, takže pravidlo, které posledně uvedené ustanovení obsahuje, nemůže být považováno za provedení jednoho z podrobných pravidel uvedené dohody, které musí být vykládáno v souladu s touto dohodou. Kromě toho ze znění a kontextu článků 18.3 a 18.3.1 antidumpingové dohody vyplývá, že na rozdíl od čl. 11 odst. 9 základního nařízení, který určuje metodu použitelnou ve všech řízeních o vrácení zaplaceného cla, článek 18.3.1 antidumpingové dohody patří mezi závěrečná ustanovení uvedené dohody a konkrétně mezi ustanovení uvedená v článku 18.3, která určují její časovou působnost.

(viz body 135–137, 139)

13.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 142–144)