Language of document : ECLI:EU:T:2014:948

Věc T‑653/11

Aiman Jaber

v.

Rada Evropské unie

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků – Žaloba na neplatnost – Lhůta k podání žaloby – Částečná nepřípustnost – Právní zájem na podání žaloby – Důkazní břemeno – Úprava časových účinků zrušení“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 13. listopadu 2014

1.      Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek – Akt, z něhož pro osobu nebo pro subjekt vyplývají omezující opatření – Akt, který byl zveřejněn a sdělen adresátům – Datum sdělení aktu – Sdělení dotčené osobě prostřednictvím zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie – Přípustnost – Podmínky – Neexistence možnosti, aby Rada provedla oznámení

(Článek 263 šestý pododstavec SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 102 odst. 1 a 2; rozhodnutí Rady 2011/273/SBZP, 2011/488/SBZP a 2011/782/SBZP; nařízení Rady č. 442/2011 a č. 755/2011)

2.      Soudní řízení – Lhůty pro podání žaloby – Promlčení – Náhoda nebo vyšší moc

(Článek 263 šestý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, čl. 45 druhý pododstavec)

3.      Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Pojem – Nezbytnost vzniklého a trvajícího zájmu – Žaloba, která může žalobci přinést prospěch – Zájem, který musí přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí – Akt, kterým byl v průběhu řízení zrušen a nahrazen napadený akt – Nedoložení právního zájmu žalobce na podání žaloby – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; rozhodnutí Rady 2011/782/SBZP, 2012/739/SBZP a 2013/185/SBZP)

4.      Evropská unie – Soudní přezkum legality aktů orgánů – Omezující opatření vůči Sýrii – Rozsah přezkumu

(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; rozhodnutí Rady 2013/255/SBZP; nařízení Rady č. 36/2012 a č. 363/2013)

5.      Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Omezení Soudním dvorem – Omezující opatření vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Sýrii – Závažné a nenávratné ohrožení účinnosti jakéhokoliv zmrazení finančních prostředků, o němž by mohla Rada v budoucnu rozhodnout vůči osobám, kterých se zrušený akt týká – Zachování účinků zrušených rozhodnutí a nařízení až do uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku nebo až do jeho zamítnutí

(Článek 264 druhý pododstavec SFEU a článek 266 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 56 první pododstavec a čl. 60 druhý pododstavec; rozhodnutí Rady 2013/255/SBZP; nařízení Rady č. 36/2012 a č. 363/2013)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 38–40, 46–50)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 48)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 53–56, 63–68)

4.      Pokud jde o akty Rady, kterými se ukládají omezující opatření vůči Sýrii, účinnost soudní kontroly zaručená v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje zejména to, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zápisu nebo ponechání jména určité osoby na seznamu osob, na které se vztahují sankce, ujistil o tom, zda toto rozhodnutí spočívá na dostatečně pevném skutkovém základě. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na abstraktní posouzení pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené. V případě zpochybňování legality je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě podložené, přičemž tato osoba není povinna předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou. Je třeba, aby informace a důkazy předložené dotyčným orgánem podporovaly důvody v neprospěch dotyčné osoby, k nimž se přiklonil. Pokud tyto skutečnosti neumožňují konstatovat podloženost některého z důvodů, unijní soud ho nemůže přijmout jako důvod pro dotčené rozhodnutí o zápisu nebo ponechaní zápisu.

Pokud informace poskytnuté Radou neobsahují žádné důkazy na podporu tvrzení proti žalobci, vyplývá z toho, že Rada neunesla důkazní břemeno, které nese podle článku 47 Listiny základních práv.

(viz body 80, 81, 85, 86)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 88–94)