ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

11. prosince 2008

Věc F-116/06

Anne Buckingham a další

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení tzv. ‚druhého typu‘ – Hodnotící období 2005 – Přidělení prioritních bodů – Přechodná ustanovení – Obecná prováděcí ustanovení článku 45 služebního řádu – Rovné zacházení – Přípustnost“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se A. Buckingham a třináct dalších úředníků Komise domáhají v podstatě zrušení rozhodnutí ze dne 23. listopadu 2005, zveřejněného v Administrativních sděleních č. 85-2005, které jim neposkytuje za rok 2004 prioritní body oceňující práci odvedenou v zájmu orgánu v průběhu roku 2003.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Systém povyšování zavedený Komisí – Rozhodnutí o udělení určitých kategorií bodů pro povýšení – Přípravný akt – Rozhodnutí, kterým se stanoví celkový počet bodů udělených úředníkům – Rozhodnutí napadnutelné žalobou

(Služební řád, články 45, 90 a 91)

2.      Úředníci – Povýšení – Přechod z jednoho systému na jiný

(Služební řád, čl. 45 odst. 1 první pododstavec)

1.      V rámci systému povyšování zavedeného Komisí představují jednotlivá rozhodnutí o udělení určitých kategorií bodů pro povýšení přijatá před tím, než orgán oprávněný ke jmenování s konečnou platností stanoví celkový počet bodů , které každý úředník získá, akty přípravné, které předcházejí a jsou nezbytné k vydání konečného rozhodnutí stanovujícího celkový počet bodů. Je tomu tak zejména při udělování prioritních bodů, které má každé generální ředitelství k dispozici, generálními řediteli na základě vnitřních předpisů Komise, nebo při udělování prioritních bodů oceňujících práci odvedenou v zájmu orgánu orgánem oprávněným ke jmenování na návrh výborů pro povýšení na základě uvedených předpisů. Tato rozhodnutí nestanovují s konečnou platností stanovisko orgánu oprávněného ke jmenování ve vztahu k dotyčným úředníkům.

Konečné rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, které stanoví celkový počet bodů získaných každým úředníkem, se kterým se lze seznámit v osobním spise o povýšení, je tak tvořeno souborem konečných rozhodnutí o udělení zvláštních kategorií bodů pro povýšení. Tato rozhodnutí obecně vyplývají z rozvržení celkového počtu bodů získaných každým úředníkem, tak jak je uvedeno v osobním spise úředníka o povýšení. I když tato rozhodnutí o udělení určitých kategorií bodů pro povýšení musejí být také považována za přípravná rozhodnutí předcházející rozhodnutí stanovujícímu celkový počet bodů, a nemohou tedy představovat začátek běhu lhůty pro podání stížnosti, nic to nemění na tom, že představují rozhodnutí s konečnou platností rozhodující o situaci dotyčného úředníka, pokud jde o dotčenou kategorii bodů.

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že tím, že v konečné fázi postupu povyšování požádal o zrušení seznamu úředníků, kterým byly uděleny prioritní body oceňující práci odvedenou v zájmu orgánu, úředník nezbytně zamýšlel zpochybnit celkový počet bodů, které získal, a jeho žaloba nemůže být odmítnuta jako nepřípustná pouze z důvodu, že formálně nesměřovala proti rozhodnutí o stanovení celkového počtu bodů.

(viz body 50 až 54)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 19. října 2006, Buendía Sierra v. Komise, T‑311/04, Sb. VS s. II‑4137, body 96 a 97

2.      Omezení, která s sebou nese přechod od jednoho způsobu řízení na jiný, pokud jde o služební postup úředníků, mohou nutit správní orgány k tomu, aby se dočasně a v jistých mezích odchýlily od striktního uplatňování trvalých pravidel a zásad, které běžně platí pro dotčené situace. Takové odchylky však musejí být odůvodněny kategorickou potřebou spojenou s přechodem na nový režim a nesmějí z hlediska svého trvání nebo rozsahu překračovat meze toho, co je nezbytné k zajištění řádného přechodu z jednoho režimu na druhý.

3.      V rámci prvního hodnotícího období podléhajícího novému systému povyšování zavedeného vnitřními předpisy Komise, který je založený na kvantifikaci zásluh a který stanoví prozatímní opatření sloužící k zajištění přechodu ze starého režimu na nový, je-li stanoveno přidělení různých druhů prioritních bodů úředníkům v platové třídě A 12 za rok předcházející tomuto hodnotícímu období, ale Komise rozhodne přechodně omezit udělování prioritních bodů, nelze mít za to, že takové omezení překračuje pravomoc svěřenou správnímu orgánu k tomu, aby v přechodném období připravil změnu pravidel týkajících se povyšování úředníků. Omezuje se totiž na stanovení meze pro zohlednění dříve přiznaných zásluh.

Je sice pravda, že je teoreticky možné si představit jiný systém, avšak správní orgány nemají v tomto ohledu žádné povinnosti. Změna metod platných pro povyšování úředníků totiž má již z povahy věci za cíl odstranit určité nevýhody vyplývající z uplatňování dřívějších pravidel. U takového reformního procesu, kde má správní orgán široký rozhodovací prostor k posouzení jeho nezbytnosti, tedy přirozeně dochází k tomu, že od určitého data se zásluhy úředníků hodnotí na novém základě.

(viz body 81 až 83)

Odkazy:

Soudní dvůr: 1. července 1976, De Wind v. Komise, 62/75, Recueil, s. 1167, bod 17

Soud prvního stupně: 13. července 1995, Rasmussen v. Komise, T‑557/93, Recueil FP, s. I‑A‑195 a II‑603, bod 20; 11. února 2003, Leonhardt v. Parlament, T‑30/02, Recueil FP, s. I‑A‑41 a II‑265, body 51 a 55; 3. května 2006, Klaas v. Parlament, T‑393/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑103 a II‑A‑2‑465, bod 56; výše uvedený rozsudek Buendía Sierra v. Komise, body 213 a 220