Věc T-385/06

Aalberts Industries NV a další

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Odvětví měděných spojovacích tvarovek a spojovacích tvarovek ze slitin mědi – Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES – Jediné a trvající protiprávní jednání – Účast na protiprávním jednání“

Shrnutí rozsudku

1.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Důkaz

(Článek 81 odst. 1 ES)

2.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Důkaz

(Článek 81 odst. 1 ES)

3.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zákaz – Porušení – Dohody a jednání ve vzájemné shodě, které lze kvalifikovat jako jediné protiprávní jednání – Pojem

(Článek 81 odst. 1 ES)

4.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné porušení – Podniky, kterým může být vytýkáno porušení spočívající v účasti na celkové dohodě – Kritéria

(Článek 81 odst. 1 ES)

5.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Zohledněný obrat – Omezení stanovené čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

1.      Co se týče provedení důkazu o protiprávním jednání porušujícím čl. 81 odst. 1 ES je Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že bylo spácháno údajné protiprávní jednání, povinna předložit dostatečně přesné a shodující se důkazy. Má-li soudce Unie pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí konstatující protiprávní jednání. Soudce tedy nemůže učinit závěr, že Komise existenci dotčeného protiprávního jednání prokázala právně dostačujícím způsobem, jestliže má soudce o této otázce stále ještě pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí, jímž se ukládá pokuta. Každý z důkazů předložených Komisí však nemusí nezbytně odpovídat těmto kritériím ve vztahu ke každému prvku protiprávního jednání. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává, odpovídá tomuto požadavku jako celek.

Mimoto je běžné, že činnosti, se kterými jsou spojeny protisoutěžní dohody, se odehrávají tajně, schůzky se konají tajně a související dokumentace je omezena na minimum. Z toho vyplývá, že i když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi subjekty, jako jsou zápisy ze setkání, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Proto ve většině případů musí být existence protisoutěžní praktiky nebo dohody dovozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které ve svém celku mohou představovat, pokud neexistuje jiné logické vysvětlení, důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže.

(viz body 44–46)

2.      Prohlášení učiněná v rámci politiky shovívavosti hrají důležitou úlohu. Tato prohlášení, učiněná jménem podniku, mají nezanedbatelnou důkazní hodnotu, jelikož implikují značná právní a hospodářská rizika. Prohlášení dotčeného podniku obviněného z účasti na kartelové dohodě, jehož správnost je popírána několika dalšími rovněž obviněnými podniky, však bez podložení jinými důkazními materiály nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito podniky.

(viz body 47, 66)

3.      Pojem jediného protiprávního jednání se vztahuje na situaci, ve které se několik podniků účastnilo protiprávního jednání, jež sestává z trvajícího chování, které sleduje jediný hospodářský cíl směřující k narušení hospodářské soutěže, nebo dále z individuálních protiprávních jednání vzájemně spojených stejným cílem (stejný účel všech prvků) a stejnými subjekty (totožnost dotyčných podniků, které jsou si vědomy, že se podílí na společném cíli). Tento výklad nelze zpochybnit, neboť jeden nebo více prvků z této řady úkonů nebo tohoto trvajícího jednání může rovněž sám o sobě, a nahlížen izolovaně, představovat porušení článku 81 ES. Pokud se jednotlivé skutky začleňují do „jednotného záměru“ z důvodu totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž uvnitř společného trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek. Pro účely kvalifikace jednotlivých jednání jako jediného a trvajícího protiprávního jednání je třeba ověřit, zda se doplňují v tom smyslu, že každé z nich má čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a zda tato jednání prostřednictvím interakce přispívají k uskutečnění souhrnu protisoutěžních účinků zamýšlených jejich původci v rámci celkového plánu směřujícího k jedinému cíli. V tomto ohledu je třeba zohlednit veškeré okolnosti, které mohou prokázat či zpochybnit uvedenou spojitost, jako je doba uplatňování, obsah, včetně použitých metod, a souvztažně cíl jednotlivých dotčených jednání.

Co se týče jednání spočívajícího v pravidelném organizování – během několika let – vícestranných a dvoustranných kontaktů mezi konkurenčními výrobci, jejichž cílem bylo zavedení protiprávních praktik, jež měly uměle organizovat fungování trhu s měděnými spojovacími tvarovkami, zejména na úrovni cen, skutečnost, že se některé znaky nebo intenzita těchto praktik změnily po šetřeních provedených Komisí, není relevantní, jestliže cíl protisoutěžních praktik, tedy jednání ve vzájemné shodě ohledně cen za spojovací tvarovky, zůstal stejný. V tomto ohledu je pravděpodobné, že se po šetřeních Komise forma kartelové dohody stane méně strukturovanou a intenzita její činnosti je více proměnlivá. Nicméně skutečnost, že intenzita činnosti v rámci kartelové dohody byla v určitých obdobích proměnlivá, neznamená, že tuto dohodu lze považovat za ukončenou.

(viz body 86–88, 91, 105)

4.      K prokázání účasti podniku na takové dohodě Komise musí prokázat, že uvedený podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o faktickém plánovaném nebo uplatňovaném jednání jiných podniků při sledování téhož cíle nebo ho mohl důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko. Skutečnost, že se podnik nepodílel na všech prvcích tvořících kartelovou dohodu, není rozhodná pro prokázání existence protiprávního jednání, jehož se dopustil. Tuto okolnost je třeba zohlednit pouze při posouzení závažnosti protiprávního jednání a popřípadě vymezení výše pokuty.

(viz body 89–90)

5.      Tvoří-li několik osob, kterým je určeno rozhodnutí, které ukládá pokutu za porušení pravidel hospodářské soutěže, „podnik“, ve smyslu hospodářské entity odpovědné za sankcionované protiprávní jednání, a to navíc v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí, může být maximální výše 10 % uvedená v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 vypočtena na základě celkového obratu tohoto podniku. Pakliže tato hospodářská entita byla naopak rozdělena na dvě různé entity v okamžiku přijetí rozhodnutí, má každá osoba, jíž je určeno rozhodnutí, právo na to, aby se uvedená maximální výše vztahovala na každou z nich jednotlivě.

(viz bod 125)