ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
24. března 2011(*)
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Odvětví měděných spojovacích tvarovek a spojovacích tvarovek ze slitin mědi – Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES – Jediné a trvající protiprávní jednání – Účast na protiprávním jednání“
Ve věci T‑385/06,
Aalberts Industries NV, se sídlem v Utrechtu (Nizozemsko),
Comap SA, dříve Aquatis Francie SAS, se sídlem v La Chapelle‑Saint‑Mesmin (Francie),
Simplex Armaturen + Fittings GmbH & Co. KG, se sídlem v Argenbühl‑Eisenharz (Německo),
původně zastoupené R. Wesselingem a M. van der Woudem, poté R. Wesselingem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené A. Nijenhuisem, V. Bottkou a R. Sauerem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2006) 4180 ze dne 20. září 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/F‑1/38.121 – Spojovací tvarovky) a podpůrně návrh na snížení částky pokuty uložené tímto rozhodnutím žalobkyním,
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro, předsedkyně, N. Wahl (zpravodaj) a A. Dittrich, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: T. Weiler, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 2. února 2010,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu a napadené rozhodnutí
1 Rozhodnutím K(2006) 4180 ze dne 20. září 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/F‑ 1/38.121 – Spojovací tvarovky) (shrnutí v Úř. věst. 2007 L 283, s. 63, dále jen „napadené rozhodnutí“) Komise Evropských společenství konstatovala, že několik podniků porušilo čl. 81 odst. 1 ES a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „EHP“) tím, že se během různých období mezi 31. prosincem 1988 a 1. dubnem 2004 účastnily jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže Společenství ve formě souboru protisoutěžních dohod a jednání ve vzájemné shodě na trhu měděných spojovacích tvarovek a tvarovek ze slitin mědi, které zahrnovaly území EHP. Protiprávní jednání spočívalo v určování cen, domluvě na cenících, slevách, rabatech a na mechanismech provádění zvyšování cen, rozdělení vnitrostátních trhů a zákazníků a výměně dalších obchodních informací, a rovněž v účasti na pravidelných setkáních a v udržování dalších kontaktů, které měly usnadnit protiprávní jednání.
2 Žalobkyním – společnosti Aalberts Industries NV (dále jen „Aalberts“), společnosti Comap SA, dříve Aquatis France SAS (dále jen „Aquatis“) a společnosti Simplex Armaturen + Fittings GmbH & Co. KG (dále jen „Simplex“), bylo mezi jinými určeno napadené rozhodnutí.
3 Aalberts je mateřskou společností mezinárodní průmyslové skupiny kotované na burze Euronext v Amsterdamu (Nizozemsko). Kontroluje přímo či nepřímo kapitál několika společností činných v odvětví výroby nebo distribuce spojovacích tvarovek. Dne 30. srpna 2002 Aalberts získala veškerou výrobu a distribuci spojovacích tvarovek společnosti IMI plc, ačkoli tyto činnosti byly seskupeny v rámci „Yorkshire Fittings Group“. Tato operace spočívala zejména v získání všech akcií společnosti Raccord Orléanais SA (která se poté stala společností Aquatis) a společnosti R. Woeste & Co. Yorkshire GmbH (která se poté stala společností Simplex). Tyto dva podniky se podílely na jedné ze dvou nejvýznamnějších činností skupiny Aalberts, a to na kontrole kapalin.
4 V březnu 2006 byla Comap, jíž je určeno napadené rozhodnutí kvůli její účasti na protiprávním jednání, a jež byla pod kontrolou společnosti Legris Industries SA a žalobkyně ve věci T‑377/06, převedena do skupiny Aalberts. Elektronickou zprávou ze dne 16. dubna 2007 byl Soud (nyní Tribunál) informován o skutečnosti, že všechna aktiva a pasiva společnosti Aquatis byla převedena na společnost Comap a že Aquatis přestala jako právnická entita existovat. Za účelem sjednocení odkazů na posledně uvedenou s odkazy v napadeném rozhodnutí, bude tento rozsudek rovněž odkazovat na společnost Aquatis.
5 Dne 9. ledna 2001 Mueller Industries Inc, další výrobce měděných spojovacích tvarovek, informovala Komisi o existenci kartelové dohody v odvětví spojovacích tvarovek a v dalších souvisejících výrobních odvětvích na trhu s měděnými trubkami a o své vůli spolupracovat podle sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci z roku 1996“) (bod 114 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
6 Komise dne 22. a 23. března 2001 v rámci šetření týkajícího se měděných trubek a spojovacích tvarovek provedla podle čl. 14 odst. 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204, Zvl. vyd. 08/01, s. 3), neohlášená šetření v prostorách několika podniků, včetně společnosti IMI, která byla v té době mateřskou společností společností Raccords Orléanais a R. Woeste & Co. Yorkshire (bod 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
7 Následně po těchto prvních šetřeních Komise v dubnu 2001 rozdělila své šetření týkající se měděných trubek do tří různých řízení, a to řízení ve věci COMP/E-1/38.069 (Měděné sanitární trubky), řízení ve věci COMP/F‑1/38.121 (Spojovací tvarovky) a řízení ve věci COMP/E-1/38.240 (Průmyslové trubky) (bod 120 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
8 Dne 24. a 25. dubna 2001 provedla Komise další neohlášená šetření v prostorách společnosti Delta plc, což je společnost v čele mezinárodní stavební skupiny, jejíž úsek „Inženýrství“ seskupoval několik výrobců spojovacích tvarovek. Tato šetření se týkala pouze spojovacích tvarovek (bod 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
9 Od února/března 2002 zaslala Komise dotčeným stranám několik žádostí o informace podle článku 11 nařízení č. 17, později článku 18 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003 L 1, s. 1, Zvl. vyd. 08/02, s. 205) (bod 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
10 V září 2003 IMI plc podala žádost, aby se na ni použilo sdělení o spolupráci z roku 1996. Po této žádosti následovaly žádosti skupiny Delta (březen 2004) a společnosti FRA.BO SpA (červenec 2004). Poslední žádost o shovívavost byla předložena v květnu 2005 společností Advanced Fluid Connections plc (dále jen „AFC“). FRA.BO poskytla zejména informace, jež Komisi upozornily na skutečnost, že protiprávní jednání pokračovalo v období od roku 2001 do roku 2004, tj. po šetřeních Komise (bod 115 až 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
11 Dne 22. září 2005 Komise v rámci věci COMP/F‑1/38.121 (Spojovací tvarovky) zahájila řízení o protiprávním jednání a přijala oznámení námitek, které bylo oznámeno žalobkyním (body 123 a 124 napadeného rozhodnutí).
12 Dne 20. září 2006 přijala Komise napadené rozhodnutí.
13 V článku 1 napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že žalobkyně se účastnily protiprávního jednání v následujících obdobích:
– od 25. června 2003 do 1. dubna 2004, pokud jde o společnost Aalberts;
– od 31. ledna 1991 do 22. března 2001 jako členové skupiny IMI a od 25. června 2003 do 1. dubna 2004 jako členové skupiny Aalberts, pokud jde o společnosti Aquatis a Simples.
14 Za toto protiprávní jednání uložila Komise v čl. 2 písm. a) a b) napadeného rozhodnutí žalobkyním následující pokuty:
„a) společnosti [Aalberts]: 100,80 milionů eur
z toho společně a nerozdílně se společností:
[Aquatis]: 55,15 milionů eur a
[Simplex]: 55,15 milionů eur
b) 1. společnosti [IMI] společně a nerozdílně se společností IMI Kynoch Ltd: 48,30 milionů eur
z toho společně a nerozdílně se společností:
[…]
[Aquatis]: 48,30 milionů eur; a
[Simplex]: 48,30 milionů eur
2. [Aquatis] a [Simplex] jsou společně a nerozdílně povin[n]y zaplatit dodatečnou částku: 2,04 milionů eur“.
15 Podle článku 3 napadeného rozhodnutí byly podniky uvedené v článku 1 tohoto rozhodnutí povinny okamžitě ukončit protiprávní jednání, pokud tak dosud neučinily, a v budoucnosti se zdržet jakéhokoli úkonu či jednání, tak jak jsou popsány v článku 1, a rovněž jakéhokoli úkonu nebo jednání s totožným nebo podobným cílem či účinkem.
16 Pro účely stanovení výše pokuty uložené každému podniku použila Komise v napadeném rozhodnutí metodu definovanou v pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o [UO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3).(dále jen „pokyny z roku 1998“).
17 Co se týče nejprve stanovení výchozí částky pokuty podle závažnosti protiprávního jednání, Komise kvalifikovala protiprávní jednání jako velmi závažné kvůli jeho povaze a zeměpisnému rozsahu (bod 755 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
18 Jelikož Komise měla dále za to, že mezi dotčenými podniky existují významné rozdíly, přistoupila k odlišnému zacházení, a za tímto účelem vycházela z jejich relativního významu na relevantním trhu určeného podle jejich podílů na trhu. Na tomto základě rozdělila dotčené podniky do šesti kategorií, a vycházela přitom z jejich obratu dosaženého každým podnikem u výrobků dotčených tímto řízením v rámci EHP v roce 2000, s výjimkou společnosti Aalberts a společnosti AFC, u nichž zohlednila rok 2003 (bod 758 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
19 Aalberts byla zařazena do první kategorie, což je kategorie, pro niž byla výchozí částka pokuty stanovena na 60 milionů eur, zatímco IMI byla zařazena do druhé kategorie, pro niž byla výchozí částka stanovena na 46 milionů eur (bod 765 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
20 Komise dále zvýšila výchozí částku pokuty uložené každému dotčenému podniku o 10 % za každý rok účasti na kartelové dohodě, a případně o 5 % za každé období trvající od šesti měsíců do jednoho roku. Pro období od 31. prosince 1988 do 31. ledna 1991 Komise považovala za vhodné kvůli omezenému zeměpisnému rozsahu kartelové dohody v rozhodné době zvýšit pokutu o 5 % za rok (bod 775 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
21 Konečně, pokračování v účasti na protiprávním jednání po šetřeních Komise, a to v období od 25. června 2003 do 1. dubna 2004, bylo považováno za přitěžující okolnost, která odůvodňuje zvýšení základní částky pokuty uložené žalobkyním o 60 % (body 779 a 782 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
22 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. prosince 2006 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.
23 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (osmý senát) o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření vyzval Komisi, aby předložila některé dokumenty, což ve stanovené lhůtě učinila.
24 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 2. února 2010.
25 Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
– zrušil článek 1, čl. 2 písm. a) a b) bod 2 a článek 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jich tato ustanovení týkají;
– podpůrně podstatně snížil výši pokuty, která jim byla uložena;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
26 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
27 Na podporu své žaloby předkládají žalobkyně pět žalobních důvodů vycházejících z:
– protiprávnosti přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání společnosti Aalberts jakožto mateřské společnosti;
– neexistence porušení článku 81 ES;
– neúčasti na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání uvedeném v článku 1 napadeného rozhodnutí;
– porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a pokynů z roku 1998;
– porušení článku 2 nařízení č. 1/2003 a čl. 11 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 123, s. 18, Zvl. vyd. 08/03, s. 81).
28 V projednávaném případě Tribunál považuje za vhodné přezkoumat nejprve druhý a třetí žalobní důvod.
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z neexistence porušení článku 81 ES
Argumenty účastnic řízení
29 Žalobkyně mají za to, že Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala, že kontakty společnosti Aquatis a společnosti Simplex s jejich soutěžiteli, z nichž vycházela Komise v napadeném rozhodnutí, představují porušení článku 81 ES.
30 V tomto ohledu žalobkyně nejprve poznamenávají, že závěr v článku 1 napadeného rozhodnutí ohledně údajné účasti společnosti Aquatis na protiprávním jednání v období od 25. června 2003 do 1. dubna 2004 byl založen pouze na účasti na pěti setkáních oddělení logistiky Fédération française des négociants en appareils sanitaires, chauffage, climatisation et canalisations (Francouzská federace obchodníků se sanitárním zařízením, topením, klimatizací a kanalizací, dále jen „FNAS“), konaných mezi 25. červnem 2003 a 20. lednem 2004, a na telefonické konferenci dne 16. února 2004, která se rovněž konala v rámci federace FNAS.
31 Zaprvé zdůrazňují, že setkání oddělení logistiky federace FNAS byla organizována na žádost francouzských velkoobchodníků, kteří si přáli navrhnout svým zákazníkům balení s menším počtem armatur, což by předpokládalo další náklady a tedy zvýšení cen výrobků. Kromě technických otázek týkajících se provedení nového balení a organizačních otázek s tím souvisejících, se na těchto setkání projednaly finanční otázky spojené s novým balením armatur. Na rozdíl od toho, co uvádí Komise, tato setkání neměla protisoutěžní cíl. Vyjádření společnosti AFC v souvislosti s její žádostí o shovívavost, je podle žalobkyň ve stejném smyslu.
32 Zadruhé žalobkyně nejen zdůrazňují skutečnost, že důkazy, jež Komise uplatnila na podporu svého závěru ohledně existence protisoutěžní dohody, spočívají v zápisech ze setkání, které byly vyhotoveny zástupcem oddělení logistiky federace FNAS a nebyly podepsány zástupci společností, kteří se těchto setkání účastnili, avšak zpochybňují rovněž výklad těchto zápisů, jak jej provedla Komise.
33 Podle nich z uvedených zápisů vyplývá, že výměny názorů v rámci pracovní skupiny oddělení logistiky federace FNAS nevedly k uzavření dohody a neobsahovaly výměnu důvěrných informací.
34 Ohledně společnosti Simplex žalobkyně uvádí, že údajná účast na protiprávním jednání v období od 25. června 2003 do 1. dubna 2004 je založena pouze na dvou událostech, a to na telefonickém hovoru se společností FRA.BO dne 25. února 2004 a na výměně názorů na obchodním veletrhu v Essenu (Německo) dne 18. března 2004.
35 Žalobkyně zaprvé ohledně telefonického hovoru paní P (FRA.BO) s panem W (Simplex) uvádí, že jediným dokumentem z rozhodné doby, který Komise uplatnila proti společnosti Simplex, jsou poznámky v diáři paní P. ze dne 25. února 2004. Tyto poznámky jsou nejasné a nelze z nich vyvodit žádný závěr. Nejasnost uvedených poznámek, a rovněž nejasnost vysvětlení společnosti FRA.BO vedly Komisi k závěru v bodě 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že zvýšení cen potvrdil nezávislý dovozce společnosti Simplex (pan D.). Takový výklad by znamenal, že pan W. dne 25. února 2004 informoval paní P., že pan D. se rozhodl zvýšit od 1. března 2004 své ceny o 5 %. Pokud tomu tak bylo, informace o obchodní politice pana D., a nikoli informace o politice žalobkyň, již byla na trhu zveřejněna. Alternativní vysvětlení Komise uvedené v žalobní odpovědi, že se výraz „potvrzeno panem [D.]“ týkal pravděpodobně prohlášení pana W., podle něhož se zvýšení cen použije na prodeje společnosti Simplex uskutečněné prostřednictvím pana D., navíc prokazuje, že Komise neprovedla přezkum skutkového stavu a vznesených tvrzení.
36 Zadruhé žalobkyně ohledně rozhovoru na obchodním veletrhu v Essenu dne 18. března 2004 mezi panem Ha. (IBP Ltd), panem H. a panem Be., poradcem a zaměstnancem společnosti Simplex, uvádí, že jediným důkazem je vzpomínka pana Ha. Podle posledně uvedeného došlo ke krátkých schůzkám s panem H. a panem Be.,a také s panem K. (Comap), kteří se ptali na plány společnosti IBP ohledně zvýšení cen, na což jim odpověděl, že IBP navrhla zvýšit ceny na konci měsíce. Rovněž uvedl, že o tom již informoval své zákazníky, takže tato informace již nebyla důvěrná.
37 V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že prohlášení pana Ha. není zaprvé podloženo žádným důkazem, a zadruhé, že pan H. a pan Be. zpochybnili ústřední myšlenku uvedeného prohlášení. Prohlášení posledně uvedených je potvrzeno skutečností, že Simplex se již před 18. březnem 2004 rozhodla a uskutečnila zvýšení cen, když o tom informovala své zákazníky. Podle žalobkyň tedy neexistuje žádný důvod, proč by si pan H. nebo pan Be. přáli být informováni o záměrech pana Ha.
38 Jednostranné prohlášení učiněné panem Ha. ohledně plánovaného zvýšení cen mimoto neobsahuje žádnou skutečnost, jež by naznačovala, že existovala dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 ES. Navíc informace, již podal pan Ha., nemůže být z obchodního hlediska považována za choulostivou, jelikož již byla na trhu známa.
39 Konečně žalobkyně zdůrazňují, že neexistuje důkaz týkající se dalších období. V této souvislosti žalobkyně odkazují na údajné kontakty mezi paní P. a zaměstnanci společností Comap, Simplex a Aquatis. V tomto ohledu uvádí, že se jednalo o „tři bezvýznamná setkání“, jež nevedla k porušení článku 81 ES.
40 Komise odpovídá, že v otázce důkazů o koluzi v rámci setkání federace FNAS, jichž se Aquatis účastnila, opírala své závěry o zápisy z uvedených setkání. Mimoto neexistuje žádný důvod k pochybnostem o důvěryhodnosti těchto zápisů.
41 V otázce Simplex má Komise za to, že poznámky v diáři paní P. jsou jasné a neponechávají žádnou pochybnost ohledně předmětu rozhovoru mezi ní a panem W., a to zvýšení cen o 5 % v Řecku.
42 Komise ohledně výměny názorů na obchodním veletrhu v Essenu dne 18. března 2004 rovněž zdůrazňuje, že kontakt mezi panem Ha a zástupci společnosti Simplex nebyl „jednostranný“, jelikož pan Ha. v odpovědi na otázku zástupců společnosti Simplex upřesnil, že IBP plánovala zvýšit ceny na konci měsíce. Navíc se z obchodního hlediska jedná o citlivou a dostatečně přesnou informaci, jedná-li se o den provedení. I když se Simplex, jak uvádí žalobkyně, již rozhodla zvýšit své ceny, pokus snížit nejistotu v případě úspěchu vlastního jednání na trhu je protisoutěžní, jelikož je v rozporu s požadavky samostatného jednání na trhu.
43 Konečně Komise uvádí, že jediný závěr, který lze vyvodit z důkazů týkajících se setkání federace FNAS, obchodního veletrhu v Essenu a výměny názorů ohledně řeckého trhu je, že žalobkyně obnovily svou účast na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání, jež bylo zahájeno v roce 1988.
Závěry Tribunálu
44 Úvodem Tribunál připomíná, že v případě provedení důkazu o protiprávním jednání porušujícím čl. 81 odst. 1 ES je Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že bylo spácháno údajné protiprávní jednání, povinna předložit dostatečně přesné a shodující se důkazy (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 28. března 1984, CRAM a Rheinzink v. Komise, 29/83 a 30/83, Recueil, s 1679, bod 20). Má-li soudce Evropské unie pochybnosti, musí tato skutečnost být ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí konstatující protiprávní jednání. Soudce Unie tedy nemůže učinit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala dotčené protiprávní jednání, jestliže má o této otázce stále ještě pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí, jímž se ukládá pokuta (viz rozsudek Tribunálu ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh. s. II‑4407, bod 215).
45 Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že každý z důkazů předložených Komisí nemusí těmto kritériím nezbytně odpovídat, se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, jehož se orgán dovolává, tomuto požadavku odpovídá jako celek (viz rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. rozh., s. II‑2501, bod 180 a citovaná judikatura).
46 Mimoto je běžné, že činnosti, s nimiž jsou spojeny protisoutěžní dohody, se odehrávají tajně, schůzky se konají tajně a související dokumentace je omezena na minimum. Z toho vyplývá, že i když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi subjekty, jako jsou zápisy ze setkání, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Proto ve většině případů musí být protisoutěžní praktika nebo dohoda odvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které v případě, že neexistuje jiné logické vysvětlení, ve svém celku mohou představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže (rozsudky Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑ 217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, body 55 až 57, a ze dne 25. ledna 2007, Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, C‑403/04 P a C‑ 405/04 P, Sb. rozh. s. I‑729, bod 51).
47 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že prohlášení učiněná v rámci politiky shovívavosti hrají důležitou úlohu. Tato prohlášení, učiněná jménem podniku, mají nezanedbatelnou důkazní hodnotu, jelikož implikují značná právní a hospodářská rizika (viz v tomto smyslu rozsudky JFE Engineering a další v. Komise, bod 45 výše, body 205 a 211, a Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, bod 46 výše, bod 103). Prohlášení podniku obviněného z účasti na kartelové dohodě, jehož správnost je popírána několika dalšími obviněnými podniky, však bez podložení jinými důkazními materiály nemůže být považováno za dostatečný důkaz protiprávního jednání spáchaného těmito podniky (viz rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 45 výše, bod 219 a citovaná judikatura).
48 V projednávaném případě není zpochybňován jednání vytýkané Komisí, tedy účast na setkáních federace FNAS, kontakty mezi zaměstnancem žalobkyň a zástupcem společnosti FRA.B a, kontakty navázané na veletrhu v Essenu,. Žalobkyně naproti tomu zpochybňují protisoutěžní povahu svého jednání, což je podmínka sine qua non pro zjištění porušení článku 81 ES.
49 V důsledku toho je tedy třeba určit, zda jednání zjištěné po šetřeních Komise v březnu 2011 musí být kvalifikováno jako protisoutěžní kontakty.
50 U společnosti Simplex, je třeba připomenout, že Komise vůči ní uplatnila dvě skutečnosti za účelem přijetí závěru, že posledně uvedená se účastnila protiprávního jednání vytýkaného v článku 1 napadeného rozhodnutí v období od 25. června 2003 do 1. dubna 2004 (dále jen „sporné období“), a to telefonický kontakt mezi paní P. (FRA.BO) a pan W. (Simplex) během první poloviny roku 2004 a setkání na veletrhu v Essenu dne 18. března 2004.
51 Podle bodu 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí pan W. v dubnu 2004 informoval společnost FRA.BO o možném zvýšení cen o 5 % na řeckém trhu. Pan W. po společnosti FRA.BO požadoval, aby jej kontaktovala, aby se na tomto zvýšení dohodli. Před tímto kontaktem informoval pan W. během telefonického rozhovoru dne 25. února 2004 paní P., že zvýšení cen o 5 % by mělo vstoupit v platnost 1. března 2004. Toto zvýšení potvrdil pan D., což je řecký dovozce společnosti Simplex.
52 Je třeba nejprve konstatovat, že závěr Komise, podle něhož se Simplex účastnila kartelové dohody celé sporné období, není pro rok 2003 podložen žádným důkazem. Komise totiž pouze vycházela z výše uvedených skutečností, k nimž došlo v roce 2004.
53 Z žádosti o shovívavost společnosti FRA.BO, tak jak je shrnuta v bodě 506 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá, že tato společnost prohlásila, že po šetřeních Komise pokračovaly mezi soutěžiteli výměny citlivých informací, zejména prostřednictvím dvoustranných kontaktů. FRA.BO zejména poznamenala, že „tyto kontakty se uskutečňovaly mezi několika osobami, a zejména mezi p[anem] [W.] (IMI/Aalberts) a p[anem] [L.] ze společnosti Comap“.
54 Je však třeba poznamenat, že FRA.BO nepředložila listinné důkazy, které by prokázaly, že Simplex vedla časté telefonické rozhovory se svými zástupci. Na výpisech telefonních hovorů pan P. a paní B. (FRA.BO), které se vztahují na roky 2002 až 2004 a jsou připojeny k odpovědi společnosti FRA.BO na oznámení námitek, není jméno pana W. uvedeno.
55 Dále je třeba konstatovat, že diář z roku 2004 paní P. (FRA.BO) obsahuje několik písemných poznámek, z nichž pouze jedna skupina se týká společnosti Simplex, a to skupina týkající se telefonického kontaktu s panem W. dne 25. února 2004. Zde je třeba uvést, že v napadeném rozhodnutí Komise odkázala na kontakt, k němuž došlo na konci dubna mezi panem W. a paní P, a to pravděpodobně 29. dubna 2004. Kromě skutečnosti, že tento údajný kontakt se uskutečnil na konci protiprávního jednání zjištěného Komisí v napadeném rozhodnutí, je třeba uvést, že uvedené písemné poznámky neuvádí, že se jedná o kontakt s panem W. I kdyby se ostatně jednalo o kontakt s panem W., tyto písemné poznámky neuvádí, že oznámil zvýšení cen na řeckém trhu.
56 Je totiž zjevné, že FRA.BO ve své žádosti o shovívavost zaměnila různé písemné poznámky. V tomto ohledu z původního vyjádření společnosti FRA.BO ze dne 14. července 2004 vyplývá, že prohlásila, že ředitel společnosti IMI, pan W., ji na konci dubna 2004 informoval o možném zvýšení cen na řeckém trhu a žádal, aby toto projednali o několik dní později za účelem uzavření dohody (mettersi d’accordo). Odkaz na uzavření dohody se nacházel ve třetí skupině písemných poznámek v diáři paní P., a to ve skupině týkající se telefonického hovoru ze dne 29. dubna 2004 pouze s panem B. a s panem Hu s tím, že uzavření dohody mělo být umístěno do rámce vztahu dodavatel – zákazník (Aquatis/Raccord Orléanais – FRA.BO).
57 Svým prohlášením ze dne 25. ledna 2005 FRA.BO pozměnila své stanovisko a prohlásila, že telefonický hovor mezi panem W. a paní P. se uskutečnil 25. února 2004 a projednalo se během něj zvýšení cen na řeckém trhu. Pan W. rovněž prohlásil, že zvýšení cen o 5 % bylo panem D. potvrzeno od 1. března 2004.
58 Z bodu 508 oznámení námitek vyplývá, že Komise nezohlednila záměnu, k níž došlo mezi třemi různými skupinami písemných poznámek uvedených v bodech 55 a 56 výše. Stejně tak, bez ohledu na vyjádření žalobkyň ohledně této záměny v jejich odpovědi na oznámení námitek, Komise tento omyl v bodě 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí neopravila, kromě několika menších změn (viz bod 51 výše).
59 Je tedy třeba konstatovat, že jediným důkazem o kontaktu mezi společností Simplex a FRA.BO ve sporném období je skupina písemných poznámek ze dne 25. února 2004 v diáři paní P. (FRA.BO), jež byla uvedena v bodě 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsahuje údaj „rozhovor s p[anem] [W.] x zvýšení v Řecku potvrzeno x [D.] + 5 od 1. března 2004“ (Parlato con [W.] x aumento in Grecia confermato x [D.] + 5 dal 1/03/04).
60 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že písemné poznámky ze dne 25. února 2004 naznačují, že tento den skutečně došlo k výměně názorů ohledně cen. Tyto písemné poznámky však nejsou jasné ohledně identity osoby, která rozhodla zvýšit ceny. Není vyloučeno, že o zvýšení cen o 5 % od 1. března 2004 rozhodl nezávislý dovozce společnosti Simplex (pan D.).
61 Vzhledem k tomu, že kontakt s panem. W. byl předmětem pouze jedné skupiny písemných poznámek v diáři paní P., zmíněné v bodě 59 výše, nepostačovala tato skupina poznámek jako taková k prokázání toho, že společnost Simplex se účastnila protiprávního jednání vytýkaného v projednávaném případě. Nelze totiž vyloučit, že tento kontakt by mohl být považován za ojedinělou událost. Mimoto, jak již bylo uvedeno výše, pouhá skupina písemných poznámek by rovněž nemohla prokázat, že se společnost Simplex účastnila kartelové dohody v roce 2003.
62 Ohledně druhé události použité proti společnosti Simplex, a to setkání pana Ha. (IBP) se dvěma zástupci společnosti Simplex na veletrhu v Essenu dne 18. března 2004, jež bylo uvedeno v bodě 520 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá z prohlášení pana Ha. ze dne 28. listopadu 2005, jež se nachází v příloze k odpovědi společnosti AFC na oznámení námitek a které bylo následně opraveno, pokud jde o datum této události, jelikož tento veletrh se konal v březnu 2004, a nikoli v roce 2002, jak bylo uvedeno v žádosti o shovívavost, že odpověděl na otázku související s cenami společnosti IBP. Pan Ha. prohlásil, že si vzpomíná, že krátce diskutoval s panem H. a panem Be. (Simplex) a dále s panem M. K. V tomto ohledu prohlásil následující:
„Zeptali se mě na plány společnosti IBP Německo ohledně cen a já jsem jim řekl, že je zamýšlíme zvýšit na konci měsíce. Zvýšení souviselo se zvýšenými náklady na suroviny. Nedošlo k diskuzi, která by se týkala míry zvýšení nebo kdy bude toto zvýšení uskutečněno, ale pouhé informace, že jej provedeme. Tehdy jsem věřil, že jsem zákazníkům již oznámil, že se uskuteční zvýšení, takže informace již nebyla důvěrná. Mohly kolovat nepodložené informace, a to je pravděpodobně vedlo k tomu, aby se mě zeptali na zvýšení cen. Nemohli si tuto skutečnost potvrdit pouze tím, že by požádali zákazníky o kopii oficiálního ceníku společnosti IBP Německo, jelikož posledně uvedený byl zveřejněn teprve 30. března 2004 […]“
63 Je však třeba uvést, že žalobkyně zpochybňují, že došlo k protisoutěžnímu kontaktu. Za tímto účelem předložily v rámci správního řízení dvě prohlášení, jež odporují prohlášení pana Ha.
64 Žalobkyně předložily prohlášení pana H., který prohlásil následující:
„Vzpomínám si, že jsem potkal pana [Ha.] na stánku společnosti Woeste a že jsem s ním mluvil, avšak v žádném případě jsem po něm nepožadoval informaci ohledně případného zvýšení cen společnosti IBP Německo. Pokud si vzpomínám, ani pan [Ha.] nezmínil tuto otázku.“
65 Stejně tak žalobkyně předložily prohlášení pana Be., který vysvětlil, že ačkoli si již nevzpomíná s jistotou, zda na tomto veletrhu potkal pana Ha., nemůže vyloučit, že jej viděl, i když si nepamatuje, že by s ním mluvil konkrétně o cenách.
66 V tomto rámci je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury prohlášení učiněné v rámci žádosti o shovívavost samo o sobě nepostačuje jako důkaz, pakliže byla zpochybněna správnost tohoto prohlášení (viz bod 47 výše).
67 V tomto ohledu má Tribunál za to že, na rozdíl od toho, co uvedla Komise na jednání, není prohlášení pana Ha. věrohodnější než prohlášení pana H. a pana Be., dvou zástupců jedné ze žalobkyň. Skutečnost, že IBP i bývalé dceřiné společnosti IMI se v minulosti dopustily protisoutěžního jednání, jež spočívalo ve výměně názorů ohledně cen, nepostačuje ohledně událostí na tomto veletrhu k tomu, aby prohlášení pana Ha. byla přiznána větší hodnota než prohlášení, z něhož vycházejí žalobkyně. Je tedy třeba dospět k závěru, že vzhledem k tomu, že neexistují další indicie, nebyl údajný protisoutěžní obsah kontaktu mezi zástupcem společnosti IBP a zástupci žalobkyň právně dostačujícím způsobem prokázán.
68 Z výše uvedeného vyplývá, že účast společnosti Simplex na porušení článku 81 ES ve sporném období nebyla právně dostačujícím způsobem prokázána.
69 Z toho vyplývá, že článek 1 napadeného rozhodnutí musí být zrušen v rozsahu, v němž Komise v tomto článku konstatovala, že Simplex se ve sporném období účastnila jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání.
70 U údajné účasti společnosti Aquatis na protiprávním jednání považuje Tribunál za vhodné přezkoumat tuto otázku v rámci třetího žalobního důvodu.
Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z neúčasti na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání uvedeném v článku 1 napadeného rozhodnutí
Argumenty účastnic řízení
71 Žalobkyně uvádí, že Komise neprokázala existenci jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, jež pokračovalo po šetřeních v březnu 2001, že Komise neprokázala objektivní vztah mezi jednáním společnosti Aquatis a „globálním omezujícím systémem“ a že Komise neprokázala, že Aquatis věděla nebo měla vědět o takovém systému.
72 Žalobkyně poznamenávají, že v březnu 2001 šetření Komise ukončila setkání nazvaná „Super EFMA“, organizovaná před setkáními European Fittings Manufacturers Association (Evropské sdružení výrobců spojovacích tvarovek, dále jen „EFMA“) nebo po nich, a „dlouhotrvající kartelovou dohodu“. Komise však nadále věřila, že Raccord Orléanais (která se poté stala společností Aquatis) porušovala článek 81 ES od června 2003 do 1. dubna 2004. Podle Komise kontakty uvedené společností FRA.BO prokázaly, že jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání nebylo ukončeno.
73 V této souvislosti žalobkyně připomínají, že využití konceptu jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání představuje výjimku z pravidla, podle níž Komise musí přesně prokázat, jak se podnik účastnil protiprávního jednání. Jako každá jiná výjimka ze základního pravidla implikuje restriktivní výklad. V projednávaném případě je stanovisko Komise v rozporu s presumpcí neviny, neboť by vedlo k situaci, v níž by jakákoli skupina zjevně nezávislých kontaktů mezi soutěžiteli mohla být považována za jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání.
74 Dovolávají se rovněž věcí, v nichž byly vydány rozsudky Tribunálu ze dne 14. května 1998, Buchmann v. Komise (T‑295/94, Recueil, s. II‑813, bod 121), a ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise (T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/,94, T‑318/94, T‑ 325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94, Recueil, s. II‑931, bod 773). Z těch podle žalobkyň vyplývá, že nejprve bylo nezbytné prokázat, v čem spočívá „společný systém“ a v jakém rozsahu byl tento systém skutečně zachován po šetřeních v roce 2001. Dále mělo být prokázáno, že jednání žalobkyň souviselo s tímto „společným systémem“ a konečně, že Komise měla prokázat, že Aquatis věděla nebo mohla pravděpodobně vědět, že se svým jednáním účastní jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, jež bylo zahájeno před šetřeními Komise.
75 Žalobkyně zaprvé uvádí, že struktura a provádění jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, a rovněž události, jež nastaly po roce 2001, jsou zcela odlišné.
76 „Kartelová dohoda Super EFMA“, tak jak fungovala před šetřeními v březnu 2001, se vyznačovala organizací na třech úrovních, a to na celoevropské úrovni, na vnitrostátní úrovni nebo na regionální úrovni a dvoustranným způsobem, a týkala se výměny názorů a dohod ohledně struktur cen a ceníků pro některé trhy. Celkově se jí účastnilo 27 výrobců měděných armatur ve třinácti členských státech, z nichž tři (IBP, IMI a Comap) byly odpovědny za organizaci a správu setkání nazvaných „Super EFMA“. Tato setkání se mimoto uskutečnila nikoli jenom před setkáními sdružení EFMA, nýbrž rovněž pokaždé, kdy to vyžadoval vývoj trhu.
77 Naproti tomu údajné pokračování v jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání v období od března 2001 do dubna 2004 se podle Komise vyznačuje telefonickými kontakty mezi společností AFC a FRA.BO a mezi společností Comap a FRA.BO, třemi telefonickými hovory mezi „společnostmi náležejícími společnostem Aalberts a FRA.BO“, třemi dvoustrannými kontakty mezi společností Comap a FRA.BO, dvěma dvoustrannými kontakty na obchodním veletrhu v březnu 2004 mezi společností IBP a Simplex a mezi společností IBP a Comap a setkáními oddělení logistiky federace FNAS, jež se týkala balení výrobků, a na něž byly pozváni výrobci armatur ve Francii.
78 Žalobkyně popírají, že výše uvedené kontakty a řada setkání velkoobchodníků ve Francii prokazují právně dostačujícím způsobem jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání porušující článek 81 ES a že toto „údajné protiprávní jednání“ představuje stejné protiprávní jednání, ke němuž došlo po šetřeních Komise. V tomto ohledu zdůrazňují, že několik podniků, včetně společnosti IMI, jak prokázala Komise, ukončily účast na „údajném protiprávním jednání“ po šetřeních Komise. Odvětví bylo mimoto v roce 2003 zcela restrukturalizováno. Stejně tak se většina klíčových osob, jež se účastnily organizace a fungování setkání „na vysoké úrovni“, jako byla setkání uskutečněná během období před šetřeními Komise, neúčastnila organizace a fungování údajných protisoutěžních kontaktů v období po uvedených šetřeních. Kartelová dohoda v odvětví měděných armatur by mimoto měla smysl pouze v případě, že by zahrnovala všechny členské státy, což se po roce 2001 nestalo, bez ohledu na to, jak jsou skutečnosti uvedené v bodě 566 odůvodnění napadeného rozhodnutí vykládány.
79 Zadruhé, v případě, že by Tribunál měl za to, že Komise prokázala, že společný systém kartelové dohody byl po březnu 2001 zachován, žalobkyně uvádí, že Komise neprokázala, že jednání společnosti Aquatis souviselo s tímto systémem.
80 Zatřetí Komise rovněž neprokázala, že Aquatis věděla nebo měla vědět, že navázáním kontaktů se soutěžiteli v rámci setkání federace FNAS, přistoupila ke „kartelové dohodě ‚Super EFMA‘“. V napadeném rozhodnutí Komise pouze prohlásila, že žalobkyně byly informovány o šetření, což nepopírají. Žalobkyně však zdůrazňují, že v srpnu 2002, když Aalberts získala veškerou výrobu a distribuci spojovacích tvarovek společnosti IMI, se ujistila, že IMI a její dceřiné společnosti, včetně Raccord Orléanais, která je nyní součástí společnosti Aquatis a R. Woeste & Co. Yorkshire, která je nyní součástí společnosti Simplex, skutečně ukončily účast na protiprávním jednání.
81 Komise odpovídá, že v napadeném rozhodnutí podrobně vysvětlila důvod, proč se v projednávaném případě jedná o jediné protiprávní jednání, nejprve do roku 2001 (body 559 až 563 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a následně po roce 2001 (body 564 až 591 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Konkrétněji, body 564 až 597 odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahují velmi podrobný přezkum pokračování protiprávního jednání. Komise dodává, že nemůže být pochybnosti o tom, že jednání žalobkyň v období po roce 2001 mělo stejný protisoutěžní cíl jako cíl, který měly ostatní podniky, jež se účastnily globální kartelové dohody.
82 Mimoto podmínka, podle níž žalobkyně „věděly nebo měly nutně vědět, že koluze, jíž se účastnily, byla součástí celkového plánu“ a podmínka, podle níž „věděly o protiprávním jednání ostatních účastníků, nebo jej mohly rozumně předvídat a byly připraveny přijmout z toho plynoucí riziko“, jsou splněny. V tomto ohledu Komise připomíná, že společnosti Aalberts byla přičtena odpovědnost za činnosti jejích dvou dceřiných společností, Aquatis a Simplex, které jsou právními nástupci společnosti Raccord Orléanais a společnosti R. Woeste & Co. Yorkshire, a že některé ze subjektů, jež se podílely na těchto činnostech, se již účastnily jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání před šetřeními.
Závěry Tribunálu
83 Je třeba nejprve přezkoumat, zda je jednání zakládající vytýkané protiprávní jednání po šetřeních Komise v březnu 2001 součástí jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání před těmito šetřeními.
84 V případě kladné odpovědi vzniká otázka, zda je účast společnosti Aquatis na setkáních federace FNAS součástí tohoto jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání.
85 Vzhledem k závěru vyplývajícímu z bodů 68 a 69 výše, ohledně Simplex, je přezkum třetího žalobního důvodu relevantní, pouze pokud jde o Aquatis.
86 Pojem jediného protiprávního jednání se vztahuje na situaci, ve které se několik podniků účastnilo protiprávního jednání, jež sestává z trvajícího chování, které sleduje jediný hospodářský cíl směřující k narušení hospodářské soutěže, nebo dále z individuálních protiprávních jednání vzájemně spojených stejným cílem (stejný účel všech prvků) a stejnými subjekty (totožnost dotyčných podniků, které jsou si vědomy, že se podílí na společném cíli) (rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, Sb. rozh. s. II‑1333, bod 257) . Tento výklad nelze zpochybnit, neboť jeden nebo více prvků z této řady úkonů nebo tohoto trvajícího jednání může rovněž sám o sobě, a nahlížen izolovaně, představovat porušení článku 81 ES (výše uvedený rozsudek BPB v. Komise, bod 252).
87 Pokud se jednotlivé skutky začleňují do „jednotného záměru“ z důvodu totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž uvnitř společného trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 46 výše, bod 258).
88 Je rovněž důležité upřesnit, že pojem jediného cíle nelze vymezit obecným odkazem na narušení hospodářské soutěže na trhu dotčeném protiprávním jednáním, neboť ovlivnění hospodářské soutěže je jakožto účel nebo účinek,prvkem inherentním jakémukoli chování spadajícímu do působnosti čl. 81 odst. 1 ES. Existuje riziko, že taková definice pojmu jediného cíle částečně zbaví pojem jediného a trvajícího protiprávního jednání jeho smyslu v rozsahu, v němž by měla za následek, že několik jednání týkajících se hospodářského odvětví zakázaných čl. 81 odst. 1 ES by muselo být systematicky kvalifikováno jako prvky naplňující znaky jediného protiprávního jednání. Pro účely kvalifikace jednotlivých jednání jako jediného a trvajícího protiprávního jednání je třeba ověřit, zda se doplňují v tom smyslu, že každé z nich má čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a zda tato jednání prostřednictvím interakce přispívají k uskutečnění souhrnu protisoutěžních účinků zamýšlených jejich původci v rámci celkového plánu směřujícího k jedinému cíli. V tomto ohledu je třeba zohlednit veškeré okolnosti, které mohou prokázat či zpochybnit uvedenou spojitost, jako je doba uplatňování, obsah, včetně použitých metod, a souvztažně cíl jednotlivých dotčených jednání (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, BASF a UCB v. Komise, T‑101/05 a T‑111/05, Sb. rozh. s. II‑4949, body 179 až 181).
89 K prokázání účasti podniku na takové dohodě mimoto Komise musí prokázat, že uvedený podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o faktickém plánovaném nebo uplatňovaném jednání jiných podniků při sledování téhož cíle nebo ho mohl důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 87).
90 Konečně skutečnost, že se podnik nepodílel na všech prvcích tvořících kartelovou dohodu, není rozhodná pro prokázání existence protiprávního jednání, jehož se dopustil. Tuto okolnost je třeba zohlednit pouze při posouzení závažnosti protiprávního jednání a popřípadě vymezení výše pokuty (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 46 výše, bod 86).
91 V projednávaném případě, je ohledně období před březnem 2001 třeba uvést, že podle napadeného rozhodnutí kartelová dohoda spočívala v pravidelném organizování - během několika let - vícestranných a dvoustranných kontaktů mezi konkurenčními výrobci, jejichž cílem bylo zavedení protiprávních praktik, jež měly uměle organizovat fungování trhu se spojovacími tvarovkami, zejména na úrovni cen.
92 Podle napadeného rozhodnutí v rámci této globální kartelové dohody se setkání a další protisoutěžní kontakty uskutečňovaly na celoevropské úrovni, a rovněž na vnitrostátní úrovni, neboť pro každou zemi byl stanoven vlastní postup koordinace cen a uzavírání místních dohod, jež doplňovaly dohody přijaté na evropské úrovni (body 129, 140 a 559 napadeného rozhodnutí).
93 Fungování kartelové dohody totiž bylo založeno zaprvé na setkáních „na vysoké úrovni“, která se týkala strategie a cen pro několik zemí, zadruhé na setkáních týkajících se pouze jednoho nebo několika vnitrostátních území, často za účelem provedení rozhodnutí přijatých na vyšší úrovni, a zatřetí na jednání na dvoustranné úrovni (bod 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
94 Podle napadeného rozhodnutí docházelo k protisoutěžnímu jednání před, během nebo po setkáních British Plumbing Fittings Manufacturers Association (Sdružení výrobců spojovacích tvarovek Spojeného království, dále jen „BPFMA“), či setkáních sdružení EFMA, ad hoc setkáních a setkáních dalších sdružení nebo setkáních, jež se uskutečnila na obchodních veletrzích (body 140 až 141 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
95 Setkání „na vysoké úrovni“ byla obecně organizována u příležitosti setkání sdružení EFMA každý rok na jaře a na podzim. Setkání na podzim spočívala obecně v diskuzích ohledně stanovení cen, zatímco setkání na jaře se týkala spíše sledování vývoje uplatňování cen dohodnutých v předchozím roce (bod 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
96 Diskuse týkající se zvýšení cen podle napadeného rozhodnutí obvykle vedly k dohodě ohledně úrovně zvýšení cen a způsobu, jak má být zvýšení provedeno, a jejich cílem bylo stanovit data provádění a podnik, jenž jako první zvýší ceny, což byl často „podnik s největším podílem na relevantním zeměpisném trhu“ (body 149 a 159 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
97 Setkání se rovněž týkala podmínek půjček a slev, kategorií zákazníků a cenových rozdílů, rozdělení zákazníků mezi dodavateli, sdílení informací týkajících se zvýšení nebo snížení objemu a cen uskutečněných v rámci kartelové dohody, diskusí ohledně křížových dodávek, stížností účastníků kartelové dohody proti dalším účastníkům této kartelové dohody, a rovněž koordinace proti výrobcům nebo distributorům, kteří nebyli účastníky kartelové dohody a jednání ve vzájemné shodě při předkládání nabídek v rámci některých nabídkových řízení (bod 161 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
98 Účastníky setkání „na vysoké úrovni“ byli podle napadeného rozhodnutí generální ředitelé, obchodní nebo prodejní ředitelé a někteří další obchodní manažeři, a je upřesněno, že IMI, IBP a Comap se vždy účastnily tohoto typu setkání (bod 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
99 Cílenější setkání na vnitrostátní úrovni následovala po setkáních „na vysoké úrovni“. Týkala se přípravy a provedení rozhodnutí a setkání „na vysoké úrovni“. Podle napadeného rozhodnutí byli účastníky setkání na vnitrostátní úrovni obvykle obchodní nebo prodejní ředitelé nebo další místní obchodní manažeři, kteří informovali účastníky setkání „na vysoké úrovni“ o úspěchu či neúspěchu změn cen a podmínek na trhu (bod 157 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
100 Konečně byla rovněž organizována dvoustranná setkání a větší neoficiální setkání.
101 Vytýkané jednání, jež následovalo po březnu 2001, se podle napadeného rozhodnutí vyznačuje rovněž kontakty navázanými v rámci profesních sdružení (setkání federace FNAS), dvoustrannými kontakty, jež se týkaly parametrů hospodářské soutěže a kontakty navázanými na obchodních veletrzích (veletrh v Essenu) (body 599 až 602 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
102 Je sice nesporné, že kartelová dohoda se v období po březnu 2001 vyznačovala „organizací“, jejíž struktura byla dostatečně flexibilní a která spočívala v zásadě ve dvoustranných ad hoc kontaktech. Stejně tak neexistovala koordinace strategie „na vysoké úrovni“, a tedy provedení na vnitrostátní úrovni rozhodnutí přijatých na celoevropské úrovni.
103 Je rovněž nesporné, že jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, účastníků kartelové dohody bylo před šetřeními v březnu 2001 devět a jejich počet se po těchto šetřeních snížil na čtyři.
104 Konečně je třeba uvést, že ačkoli před rokem 2001 měla kartelová dohoda celoevropský rozsah zahrnující třináct zemí, protiprávní jednání účastníků se po roce 2001 omezilo na německý, řecký, španělský, francouzský a italský trh, aniž mezi nimi existoval nějaký zjevný vztah.
105 Zůstal-li však cíl protisoutěžních praktik, tedy jednání ve vzájemné shodě ohledně cen, stejný, není skutečnost, že se některé znaky nebo intenzita těchto praktik změnily, v případě pokračování v dotčené kartelové dohodě relevantní. V tomto ohledu je třeba uvést, že je pravděpodobné, že po šetřeních Komise se forma kartelové dohody stala méně strukturovanou a intenzita její činnosti byla proměnlivější. Nicméně skutečnost, že intenzita činnosti v rámci kartelové dohody byla v určitých obdobích proměnlivá, neznamená, že tuto dohodu lze považovat za ukončenou.
106 Komise tedy měla správně za to, že kartelová dohoda pokračovala po šetřeních v březnu 2001 a dospěla správně k závěru o jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání.
107 Je tedy třeba přezkoumat otázku, zda se Aquatis účastí na setkáních, jež se uskutečnila v rámci pracovní skupiny oddělení logistiky federace FNAS za účelem provedení nového balení armatur, přesněji tím, že projednávala náklady s tím související, účastnila jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání.
108 Je třeba připomenout, že v napadeném rozhodnutí Komise společnosti Aquatis vytýkala účast ve sporném období jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, které zahrnovalo celkový - tzv. celoevropský - trh a které bylo popsáno v článku 1 uvedeného rozhodnutí.
109 Jak vyplývá z bodu 101 výše, prvky tvořící jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání po březnu 2001 spočívaly v dvoustranných kontaktech navázaných na obchodním veletrhu a kontaktech navázaných v rámci setkání federace FNAS za účelem koordinace cen.
110 V tomto ohledu je nesporné, že Aquatis se ve sporném období účastnila pouze setkání federace FNAS, a nikoli dvou dalších prvků protiprávního jednání. V tomto rámci je třeba poznamenat, že účast společnosti Aquatis na setkáních federace FNAS, jejichž cíl se shoduje s cílem dalších dvou událostí tvořících jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání, jímž je koordinace cen, nepostačuje jako taková k přijetí závěru, že se účastnila uvedeného protiprávního jednání, ledaže by se prokázalo, že věděla nebo měla nutně vědět, že její jednání je součástí celkového plánu, jenž zahrnuje soubor prvků tvořících kartelovou dohodu (viz v tomto smyslu rozsudek Komise v. Anic Parecipazioni, bod 89 výše, bod 83, a rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑ 88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, body 4027 a 4112).
111 V projednávaném případě je tedy třeba ověřit, zda Aquatis, když se účastnila setkání federace FNAS, věděla, nebo měla nutně vědět, že je součástí skupiny účastníků celoevropské kartelové dohody. Neboť pouze pokud se prokáže, že Aquatis věděla o existenci dalších dvou prvků tvořících protiprávní jednání, může být její účast na dohodě týkající se francouzského trhu považována za projev jejího přistoupení ke zjištěnému protiprávnímu jednání.
112 Je tedy třeba uvést, že Komise neprokázala, že Aquatis věděla o protisoutěžních činnostech ostatních podniků, když se účastnila setkání federace FNAS, nebo že tyto činnosti mohla rozumně předvídat, a tedy že její chování bylo součástí celkového plánu, který zahrnoval všechny prvky tvořící zjištěnou kartelovou dohodu.
113 Aby Komise prokázala, že Aquatis věděla o prvcích tvořících konstatované protiprávní jednání, odkázala pouze na skutečnost, že Aquatis se účastnila kartelové dohody od roku 1991 do března 2001. Taková skutečnost nepostačuje k prokázání, že se Aquatis opět připojila ke kartelové dohodě.
114 V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že když kapitál společnosti Aquatis kontrolovala IMI, její bývalá mateřská společnost, Aquatis ukončila svou účast na protiprávním jednání okamžitě po šetřeních Komise v březnu 2001. Žádná skutečnost nenaznačuje, že Aquatis věděla o pokračování uvedeného protiprávního jednání, jehož se dopustila IBP, Conap a FRA.BO.
115 Navíc s ohledem na zvláštní cíl sledovaný pracovní skupinou oddělení logistiky federace FNAS - možnost nového balení - je obtížné spojit okamžitě setkání, jež se konala v tomto rámci s kartelovou dohodou zahájenou před březnem 2001. Skutečnost, že někteří výrobci projednávali odpovědnost za náklady, které s tím byly spojeny, nemůže tento závěr zpochybnit.
116 Zadruhé je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co konstatovala Komise v bodech 575 a 584 odůvodnění napadeného rozhodnutí, se diskuse v rámci setkání federace FNAS týkaly pouze francouzského trhu. Jak sama Komise připustila na jednání, ze zápisů z uvedených setkání vůbec nevyplývá, že se tato setkání týkala rovněž „Španělska, Itálie, Spojeného království, Německa a evropského trhu obecně“, což by podle Komise znamenalo, že měla celoevropský rozměr. Je tedy třeba konstatovat, že koluze v rámci setkání federace FNAS neměla celoevropský rozsah.
117 Zatřetí, vzhledem k tomu, že se uvedená setkání týkala pouze francouzského trhu a že neexistuje žádná indicie umožňující dospět k závěru, že ostatní účastníci tato setkání využili jako rámec pro projednání nebo koordinaci cen za spojovací tvarovky na dalších vnitrostátních trzích, nebylo prokázáno, že Aquatis mohla rozumně předvídat, že uvedená setkání jsou součástí protiprávního jednání širšího rozsahu, jež bylo součástí celkového plánu.
118 Je samozřejmě třeba zdůraznit, že dne 29. dubna 2004 došlo k dvoustrannému kontaktu mezi zástupcem společnosti Aquatis a zástupcem společnosti FRA.BO v rámci vztahu dodavatel – zákazník (viz bod 56 výše). Avšak kromě toho, že k tomuto kontaktu došlo mimo období protiprávního jednání, není takový kontakt relevantní s ohledem na právo hospodářské soutěže, ledaže by se prokázalo, že při tomto obchodním kontaktu byly projednány záležitosti protisoutěžní povahy. Písemné poznámky v diáři paní P. žádnou indicii v tomto smyslu neposkytují.
119 Je tedy třeba konstatovat, že nebylo prokázáno, že Aquatis věděla o tom, že se svým jednáním připojila ke kartelové dohodě tvořenou různými událostmi s jedním společným cílem nebo ke kartelové dohodě, jíž se účastnila před březnem 2001 a která dále pokračovala.
120 Pro všechny žalobkyně je tedy třeba zrušit článek 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise v tomto článku konstatovala, že se ve sporném období účastnily jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání tím, že se podílely na souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě na trhu s měděnými spojovacími tvarovkami a spojovacími tvarovkami ze slitin mědi, tak jak je popsán v uvedeném ustanovení.
121 Za těchto okolností není nezbytné rozhodnout o dalších žalobních důvodech, tedy o prvním žalobním důvodu vycházejícím z protiprávnosti přičtení společnosti Aalberts odpovědnosti za protiprávní jednání jakožto mateřské společnosti, ani o čtvrtém žalobním důvodu vycházejícím z několika omylů při výpočtu částky pokuty uložené žalobkyním, a dokonce ani o pátém žalobním důvodu vycházejícím z porušení uvedených práv na obhajobu.
122 Vzhledem k výše uvedenému je třeba zrušit pokutu ve výši 100,8 milionů eur uloženou společnosti Aalberts, kterou má do výše 55,15 milionů eur zaplatit společně a nerozdílně se společnostmi Aquatis a Simplex, a rovněž částku 2,04 milionů eur, kterou byly povinny společně a nerozdílně zaplatit společnosti Aquatis a Simplex, neboť výpočet této částky je založen na nesprávném závěru.
123 Je totiž třeba uvést, že Komise vypočítala základní částku pokuty uložené za účast společnosti Aquatis a společnosti Simplex na kartelové dohodě, když jejich kapitál kontrolovala společnost IMI, tedy výchozí částku ve výši 46 milionů eur, která byla zvýšena o 100 % kvůli délce trvání, a za její údajnou účast na protiprávním jednání, když jejich kapitál kontrolovala společnost Aalberts, tedy výchozí částku pokuty ve výši 60 milionů eur, která byla zvýšena o 5 % kvůli délce trvání. Kvůli přitěžujícím okolnostem byla druhá částka zvýšena o 60 %. Z toho vznikla celková částka pokuty 192,8 milionů eur (92 milionů eur + 100,8 milionů eur). Tato celková částka byla následně snížena na 105,5 milionů eur za účelem zohlednění maximální výše 10 % obratu společnosti Aalberts, poté rozdělena poměrně podle toho, zda byla konstatována účast společnosti Aquatis a společnosti Simplex na protiprávním jednání, když byly pod kontrolou společnosti IMI (50,34 milionů eur) nebo společnosti Aalberts (55,15 milionů eur).
124 Ačkoli společnosti IMI bylo přiznáno snížení částky pokuty o 50 % na základě sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod, základní částka pokuty, která ji byla uložena, která činila 96,6 milionů eur, tedy výchozí částka pokuty ve výši 46 milionů eur, která byla zvýšena o 110 % kvůli délce trvání, byla snížena na 48,3 milionů eur. Vzhledem k tomu, že IMI podala svou žádost o shovívavost teprve v září 2003, nebylo těmto dvěma bývalým dceřiným společnostem možno přiznat snížení částky pokuty o 50 %, jež bylo přiznáno společnosti IMI. Komise tedy shledala, že Aquatis a Simplex jsou společně a nerozdílně odpovědné zaplatit částku 2,04 milionů eur (50,34 – 48,30), za kterou ani IMI ani Aalberts nebyly odpovědné.
125 Mimoto je třeba připomenout, že tvořilo-li několik osob, kterým je určeno napadené rozhodnutí, v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí „podnik“, může být maximální výše 10 % uvedená v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 vypočtena na základě celkového obratu tohoto podniku. Pakliže tato hospodářská entita byla naopak rozdělena na dvě různé entity v okamžiku rozhodnutí, má každá osoba, jíž je určeno rozhodnutí, právo na to, aby se uvedená maximální výše vztahovala na každou z nich jednotlivě (rozsudek Tribunálu ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 390). Vzhledem k tomu, že žalobkyně navrhovaly zrušení pouze čl. 2 písm. a) a b) bodu 2 napadeného rozhodnutí, není třeba přezkoumat otázku, zda skutečnost, že podnik IMI byl rozdělen na několik různých entit před přijetím napadeného rozhodnutí měla mít dopad na maximální výši pokuty, která byla uložena společnosti Simplex a společnosti Aquatis v čl. 2 písm. b) bodě 1 napadeného rozhodnutí.
K nákladům řízení
126 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovaly náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Článek 1 rozhodnutí Komise K(2006) 4180 ze dne 20. září 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/F‑ 1/38.121 – Spojovací tvarovky) se zrušuje v rozsahu, v němž stanoví, že společnosti Aalberts Industries NV, Comap SA, dříve Aquatis France SAS, a Simplex Armaturen + Fittings GmbH & Co. KG se účastnily protiprávního jednání od 25. června 2003 do 1. dubna 2004.
2) Článek 2 písm. a) a b) bod 2 rozhodnutí Komise K(2006) 4180 se zrušuje.
3) Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Martins Ribeiro | Wahl | Dittrich |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. března 2011.
Podpisy.