ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého rozšířeného senátu)
5. července 2023(*)
„Dumping – Dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska – Konečná antidumpingová cla – Žádost o přezkum před pozbytím platnosti – Článek 11 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1036 – Článek 5 odst. 3 a 9 nařízení 2016/1036 – Zákonná lhůta – Dostatečnost důkazů – Postup nápravy nedostatků – Informace předložené po uplynutí zákonné lhůty“
Ve věci T‑126/21,
AO Nevinnomysskiy Azot, se sídlem v Něvinnomyssku (Rusko),
AO Novomoskovskaya Aktsionernaya Kompania NAK „Azot“, se sídlem v Novomoskovsku (Rusko),
zástupci: P. Vander Schueren a T. Martin-Brieu, avocats,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zástupci: G. Luengo a P. Němečková, jako zmocněnci,
žalované,
podporované:
Fertilizers Europe, zástupci: B. O’Connor a M. Hommé, avocats,
vedlejším účastníkem,
TRIBUNÁL (pátý rozšířený senát),
během porad ve složení: D. Spielmann, předseda, U. Öberg (zpravodaj), R. Mastroianni, M. Brkan a I. Gâlea, soudci,
za soudní kancelář: I. Kurme, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 30. listopadu 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, AO Nevinnomysskiy Azot a AO Novomoskovskaya Aktsionernaya Kompania NAK „Azot“, domáhají zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/2100 ze dne 15. prosince 2020 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 (Úř. věst. 2020, L 425, s. 21, dále jen „napadené nařízení“).
Skutečnosti předcházející sporu
2 Žalobkyně, usazené v Rusku, působí jakožto výrobci a vývozci dusičnanu amonného.
3 Nařízením Rady (ES) č. 2022/95 ze dne 16. srpna 1995 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska) (Úř. věst. 1995, L 198, s. 1, citace z uvedeného nařízení použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem) uložila Rada konečné antidumpingové clo na dovoz dusičnanu amonného spadajícího do kódů kombinované nomenklatury 3102 30 90 a 3102 40 90 a pocházejícího z Ruska.
4 V návaznosti na první přezkum před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1) a první prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení bylo nařízením Rady (ES) č. 658/2002 ze dne 15. dubna 2002 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska (Úř. věst. 2002, L 102, s. 1; Zvl. vyd. 11/41, s. 67) ponecháno v platnosti konečné antidumpingové clo.
5 Po druhém přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 nařízení č. 384/96 a druhém částečném prozatímním přezkumu v souladu s čl. 11 odst. 3 tohoto nařízení Rada zachovala platná opatření nařízením (ES) č. 661/2008 ze dne 8. července 2008, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska v návaznosti na přezkum před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 a na částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 384/96 (Úř. věst. 2008, L 185, s. 1).
6 Po třetím přezkumu před pozbytím platnosti Evropská komise ponechala uvedená opatření v platnosti prováděcím nařízením (EU) č. 999/2014 ze dne 23. září 2014 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (Úř. věst. 2014, L 280, s. 19).
7 Po prozatímním přezkumu a v souladu s čl. 11 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21; opraveno v Úř. věst. 2021, L 289, s. 57, dále jen „základní nařízení“), přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2018/1722 ze dne 14. listopadu 2018, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 999/2014 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska po prozatímním přezkumu podle čl. 11 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 (Úř. věst. 2018, L 287, s. 3).
8 Na žalobkyně se i nadále vztahuje antidumpingové clo v rozsahu 28,78 až 32,71 eura za tunu podle druhu výrobku, jež se použije ve vztahu k celému ruskému území.
9 Dne 21. června 2019 obdržela Komise žádost, v níž vedlejší účastník řízení, kterým je sdružení evropských výrobců hnojiv nazvané Fertilizers Europe, žádá, aby podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení Komise zahájila přezkum před pozbytím platnosti těchto cel (dále jen „původní žádost“). Uvedená žádost byla podána v návaznosti na zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti některých antidumpingových opatření v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2019, C 53, s. 3), mezi nimiž byla i cla uvedená v bodě 8 výše.
10 V původní žádosti bylo uvedeno, že na základě porovnání vývozních cen a početně zjištěné běžné hodnoty existují důkazy o přetrvávání dumpingu v případě pozbytí platnosti opatření. Vedlejší účastník se v tomto ohledu dovolává zvláštní situace, která panuje na trhu v Rusku kvůli dohodě o omezení cen a strategii ruské vlády, jež spočívá ve stanovení nepřirozeně nízkých cen zemního plynu, který je v případě dusičnanu amonného nejdůležitějším vstupním produktem.
11 V návaznosti na žádost Komise předložil vedlejší účastník dne 20. srpna 2019 dodatečné informace (dále jen „dodatečné informace“), jež byly zapracovány do konsolidovaného znění žádosti o přezkum před pozbytím platnosti (dále jen „konsolidovaná žádost“). Dodatečné informace, jež byly takto doplněny do konsolidované žádosti, se opírají a běžnou hodnotu, jež vychází ze skutečných cen na vnitrostátním ruském trhu.
12 Dne 23. září 2019 zveřejnila Komise oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska (Úř. věst. 2019, C 318, s. 6, dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“), neboť měla za to, že existují dostatečné důkazy pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti a k zahájení šetření.
13 Po ukončení šetření Komise konstatovala, že je pravděpodobné, že pozbytí platnosti platných opatření, jež se vztahují na dusičnan amonný pocházející z Ruska, povede k obnovení dumpingu. Rozhodla se tudíž, že přijetím napadeného nařízení prodlouží platnost těchto opatření na období pěti let.
Návrhová žádání účastníků řízení
14 Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
– zrušil napadené nařízení;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
15 Komise, podporovaná vedlejším účastníkem řízení, navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti dodatečného důkazu
16 Po ukončení písemné části řízení předložily žalobkyně na jednání konaném dne 30. listopadu 2022 další důkaz, který spočívá v tabulce poskytnuté agenturou pro informace a analýzu Chem-courier, která uvádí průměrné měsíční ceny dusičnanu amonného v závodě Acron Novgorod v roce 2018 (dále jen „příloha G.1“).
17 Komise a vedlejší účastník na jednání tvrdili, že tento důkaz musí být odmítnut jako nepřípustný. Tvrdili, že byl opožděný ve smyslu čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu a že žalobkyně neodůvodnily prodlení při předložení tohoto nového důkazu.
18 Tribunál připomíná, že protidůkazy a rozšíření původních důkazních návrhů v důsledku protidůkazu protistrany nejsou dotčeny pravidlem prekluze stanoveným v čl. 85 odst. 3 jednacího řádu. Toto ustanovení se totiž týká nových důkazů a musí být vykládáno ve světle čl. 92 odst. 7 uvedeného řádu, v němž je výslovně stanoveno, že mohou být předkládány protidůkazy a že původní důkazní návrhy lze rozšířit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, EU:C:1998:608, body 71 a 72).
19 V projednávané věci nemůže být tabulka průměrných měsíčních cen dusičnanu amonného v závodě Acron Novgorod v roce 2018, obsažená v příloze G.1, prohlášena za nepřípustnou z důvodu, že na jednání byla údajně předložena v rozporu s čl. 85 odst. 3 jednacího řádu.
20 Tento důkaz má za cíl odpovědět na argumenty Komise obsažené v bodech 30 a 32 jejích odpovědí na písemné otázky, které Tribunál položil dne 25. července 2022 v rámci organizačních procesních opatření.
21 Prostřednictvím uvedených organizačních procesních opatření ze dne 25. července 2022 totiž Tribunál požádal Komisi, aby uvedla důvody, proč bylo v rámci výpočtů dumpingového rozpětí uvedených v konsolidované žádosti odůvodněné, aby vedlejší účastník zohlednil různé výchozí body a body místa určení, a tedy různé úpravy přepravních nákladů, a sice závod Novomoskovsk Eurochem, pro srovnání cen, jež byly skutečně uplatňovány na ruském vnitrostátním trhu, s vývozními cenami do Estonska, zbytku Evropské unie a Brazílie, a závodu Acron Novgorod pro srovnání početně zjištěné běžné hodnoty s cenami vývozu do Estonska, zbytku Unie a Brazílie.
22 Komise v odpovědi na pátou písemnou otázku Tribunálu uvedla, že nelze rozumně očekávat, že by vedlejší účastník mohl získat údaje jak o nákladech, tak o cenách téhož závodu v Rusku, neboť jen v takovém případě by mohl být v obou metodách použit stejný výchozí bod. Komise, která nejprve uvedla, že závod Acron Novgorod se nachází blíže k hranici s Estonskem než závod Novomoskovsk Eurochem, čímž měl nižší náklady na dopravu, následně dodala, že úpravy byly provedeny na základě důkazů, které byly vedlejšímu účastníku přiměřeně dostupné.
23 Stanovisko takto vyjádřené Komisí nevyplývá z oznámení o zahájení, napadeného nařízení, žalobní odpovědi ani dupliky, takže se s ním žalobkyně seznámily pouze až v souvislosti s odpověďmi Komise na písemné otázky položené Tribunálem v rámci organizačních procesních opatření.
24 Předložením přílohy G.1 se přitom žalobkyně snaží popřít argumentaci Komise a prokázat, že je nesprávné tvrdit, že vedlejší účastník nemohl získat údaje o nákladech a cenách téhož závodu v Rusku, a to ani o závodu Acron Novgorod. Žalobkyně tvrdí, že Chem-courier, kterou Komise a vedlejší účastník považují za nezávislý odborný zdroj, sestavuje takové ceníky pro každý závod vyrábějící dusičnan amonný, a z tohoto důvodu předkládají tabulku průměrných měsíčních cen dusičnanu amonného v závodě Acron Novgorod za rok 2018.
25 Přílohu G.1 předloženou žalobkyněmi na jednání je tudíž třeba považovat za protidůkaz a pravidlo prekluze stanovené v čl. 85 odst. 3 jednacího řádu se nepoužije, takže její předložení je přípustné.
K věci samé
26 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňují jediný žalobní důvod, který v podstatě vychází z porušení čl. 11 odst. 2 a 5 základního nařízení, jakož i čl. 5 odst. 3 téhož nařízení, jelikož Komise nesprávně zahájila přezkumné řízení před pozbytím platnosti, přestože k tomu údajně neexistovaly dostatečné důkazy.
27 Zaprvé podle žalobkyň měla Komise zohlednit pouze původní žádost k tomu, aby odůvodnila posouzení dostatečnosti důkazů, jež byly předloženy k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, a nikoli dodatečné informace, které údajně změnily věcný obsah uvedené žádosti. Rovněž měla údajně přezkoumat správnost a vhodnost důkazů předložených vedlejším účastníkem v původní žádosti. Zadruhé žalobkyně tvrdí, že původní žádost neobsahovala dostatečné důkazy o pravděpodobném přetrvávání dumpingu v případě, že by opatření pozbyla platnosti. Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise měla každopádně nesprávně za to, že konsolidovaná žádost obsahuje dostatečné důkazy o takové pravděpodobnosti.
28 Tribunál považuje za vhodné přezkoumat nejprve argumentaci žalobkyň, jež vychází z dostatečnosti důkazů obsažených v původní žádosti s ohledem na právní kritéria, jež se použijí na žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, které jsou podány výrobci v Unii nebo jejich jménem na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení.
Úvodní poznámky k přezkumu Tribunálu a k zásadám, jimiž se řídí výklad základního nařízení
29 Podle ustálené judikatury Soudního dvora v oblasti společné obchodní politiky a obzvláště v oblasti obchodních ochranných opatření mají unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských a politických situací, které musí zkoumat, širokou posuzovací pravomoc, takže soudní přezkum takového posouzení musí být omezen na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla, zda jsou věcně správná skutková zjištění a zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení těchto skutkových zjištění nebo zda nedošlo ke zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2022:38, body 35 a 36 a citovaná judikatura).
30 V této souvislosti přezkum důkazů, na nichž unijní orgány zakládají svá zjištění, ze strany Tribunálu nepředstavuje nové posouzení skutkového stavu nahrazující posouzení těchto orgánů. Tento přezkum nezasahuje do široké posuzovací pravomoci uvedených orgánů v oblasti obchodní politiky, ale omezuje se na určení toho, zda tyto důkazy mohou podepřít závěry vyvozené zmíněnými orgány. Tribunálu tedy přísluší nejen ověřit věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být vzaty v úvahu při posuzování komplexní situace, a zda o ně lze opřít závěry, které jsou z nich vyvozovány [viz rozsudky ze dne 14. prosince 2017, EBMA v. Giant (China), C‑61/16 P, EU:C:2017:968, bod 69 a citovaná judikatura, a ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2022:38, bod 37 a citovaná judikatura].
31 Naproti tomu co se právních otázek týče, Tribunál provádí úplný přezkum, což zahrnuje výklad právních ustanovení na základě objektivních skutečností, jakož i ověření toho, zda jsou podmínky pro použití takového ustanovení splněny, či nikoli (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 1985, Remia a další v. Komise, 42/84, EU:C:1985:327, bod 34, a ze dne 9. listopadu 2022, Kambodža a DRF v. Komise, T‑246/19, EU:T:2022:694, bod 45).
32 V tomto ohledu přednost mezinárodních dohod uzavřených Unií před ustanoveními unijního sekundárního práva velí vykládat tato ustanovení v co největším možném rozsahu v souladu s těmito dohodami (viz rozsudky ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2022:38, bod 31 a citovaná judikatura, a ze dne 12. května 2022, Komise v. Hensol Paper, C‑260/20 P, EU:C:2022:370, bod 82 a citovaná judikatura).
33 Podle ustálené judikatury Soudního dvora za situace, kdy Unie zamýšlela vykonat zvláštní povinnost, kterou na sebe vzala v rámci Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“), nebo v případě, že akt Unie výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO, přísluší unijnímu soudu kontrola legality dotčeného unijního aktu ve vztahu k pravidlům WTO (rozsudky ze dne 23. listopadu 1999, Portugalsko v. Rada, C‑149/96, EU:C:1999:574, bod 49; ze dne 9. ledna 2003, Petrotub a Republica v. Rada, C‑76/00 P, EU:C:2003:4, bod 54, a ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale, C‑351/04, EU:C:2007:547, bod 30), což znamená, že musí být zohledněn výklad jednotlivých ustanovení této dohody, který provedl orgán WTO pro řešení sporů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2022:38, body 32 a 33 a citovaná judikatura, a ze dne 28. dubna 2022, Yieh United Steel v. Komise, C‑79/20 P, EU:C:2022:305, bod 102 a citovaná judikatura).
34 Z bodů 2 a 3 odůvodnění základního nařízení vyplývá, že jeho účelem je zejména v co největším možném rozsahu provést do unijního práva pravidla Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/21, s. 189, dále jen „antidumpingová dohoda“), mezi něž patří zejména pravidla týkající se doby trvání a přezkumu antidumpingových opatření, a to s cílem zajistit řádné a transparentní uplatňování uvedených pravidel. V bodě 4 odůvodnění základního nařízení je dále uvedeno, že k zachování rovnováhy mezi právy a povinnostmi vytvořené Všeobecnou dohodou o clech a obchodu (dále jen „GATT“) je nezbytné, aby Unie přihlédla k výkladu těchto pravidel svými nejvýznamnějšími obchodními partnery.
35 Unie se konkrétně prostřednictvím čl. 11 odst. 2 základního nařízení snažila provést zvláštní povinnosti, které obsahuje čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody (viz rozsudek ze dne 24. září 2008, Reliance Industries v. Rada a Komise, T‑45/06, EU:T:2008:398, bod 90 a citovaná judikatura).
36 Článek 5 základního nařízení do unijního práva v podstatě provádí články 5.1 až 5.9 a článek 6.1.3 antidumpingové dohody a musí být vykládán v co největším možném rozsahu ve světle posledně uvedených článků a výkladu, který k nim podal orgán pro řešení sporů WTO (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 2017, Viraj Profiles v. Rada, T‑67/14, nezveřejněný, EU:T:2017:481, bod 90, a ze dne 15. prosince 2016, Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, T‑199/04 RENV, nezveřejněný, EU:T:2016:740, bod 90).
37 Ve světle těchto zásad je tudíž třeba ověřit, zda Komise zahájila přezkum v souladu s právními kritérii, jež se použijí na žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, které byly podány výrobci v Unii nebo jejich jménem na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení.
K dostatečnosti důkazů obsažených v původní žádosti s ohledem na právní kritéria, jež se použijí na žádosti o přezkum před pozbytím platnosti opatření
38 Žalobkyně tvrdí, že podle čl. 11 odst. 2 čtvrtého pododstavce základního nařízení ve spojení s druhým pododstavcem téhož článku se dostatečnost důkazů prokazujících, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti, posoudí na základě důkazů uvedených v žádosti o přezkum podané „nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období“, po jehož uplynutí antidumpingová opatření pozbývají platnosti (dále jen „zákonná lhůta“).
39 Podle žalobkyň konsolidované znění žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, jež bylo předloženo po uplynutí zákonné lhůty a během tří měsíců před koncem pětiletého období, není platným základem, neboť žádné ustanovení základního nařízení neumožňuje předložit po uplynutí zákonné lhůty nové důkazy za účelem doplnění nebo nápravy neexistence dostatečných důkazů v okamžiku podání žádosti o přezkum v uvedené lhůtě.
40 Rozhodnutí o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti tudíž podle žalobkyň nemůže být odůvodněno novými argumenty či důkazy, jež neexistovaly v okamžiku podání žádosti o přezkum v zákonné lhůtě. Podle žalobkyň lze během tří měsíců před koncem pětiletého období vyžadovat nebo předložit pouze vysvětlení a objasnění, jež umožňují porozumět důkazům, které již byly v uvedené lhůtě předloženy, nebo je opravit.
41 V tomto ohledu je třeba podle žalobkyň odlišovat zahájení původního šetření, které se řídí zejména čl. 5 odst. 9 základního nařízení a nepodléhá žádné lhůtě, v níž musí být podána stížnost obsahující dostatečné důkazy, od zahájení přezkumu před pozbytím platnosti na základě čl. 11 odst. 2 uvedeného nařízení, které vyžaduje, aby žádost o přezkum obsahující dostatečné důkazy byla podána v zákonné lhůtě. Použití čl. 5 odst. 9 základního nařízení na řízení o přezkumu před pozbytím platnosti je podle žalobkyň mimoto vyloučeno podle čl. 11 odst. 5 téhož nařízení.
42 Žalobkyně dodávají, že podle čl. 11 odst. 5 základního nařízení se čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení použije na přezkumy před pozbytím platnosti, takže Komise má povinnost přezkoumat správnost a vhodnost důkazů uvedených v původní žádosti.
43 Žalobkyně na druhou stranu rovněž tvrdí, že z judikatury WTO vyplývá, že se Komise nemůže dovolávat kritéria pro zahájení původního šetření, jež je stanoveno v článku 5.3 antidumpingové dohody, aby zohlednila dodatečné informace předložené po uplynutí zákonné lhůty, neboť uvedené kritérium se na přezkum před pozbytím platnosti nepoužije.
44 Takový výklad čl. 11 odst. 2 základního nařízení je podle žalobkyň potvrzen rozhodnutím Evropského veřejného ochránce práv ze dne 17. března 2016, kterým se ukončuje šetření stížnosti 577/2014/MDC týkající se odmítnutí Komise poskytnout podle nařízení č. 1225/2009 přístup k žádosti o přezkum před pozbytím platnosti platných antidumpingových opatření týkajících se dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska (dále jen „rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 577/2014/MDC“).
45 V projednávané věci přitom byla v zákonné lhůtě podána pouze původní žádost a jediné důkazy týkající se pravděpodobnosti pokračování dumpingu v případě pozbytí platnosti opatření, jež byly v uvedené žádosti předloženy, se týkaly výpočtů dumpingového rozpětí na základě početně zjištěné běžné hodnoty.
46 Naproti tomu dodatečné informace předložené dne 20. srpna 2019, tedy téměř dva měsíce po uplynutí zákonné lhůty, obsažené v konsolidované žádosti, stanoví dumpingové rozpětí na základě skutečných vnitrostátních cen v Rusku. Jedná se tedy o nové důkazy, které se řídí odlišnými právními ustanoveními, jsou založeny na odlišné metodice výpočtu a podle žalobkyň změnily podstatu důkazů obsažených v původní žádosti, takže je Komise nemohla vzít v úvahu.
47 O neexistenci dostatečných důkazů obsažených v původní žádosti mimoto podle žalobkyň svědčí i bod 23 odůvodnění napadeného nařízení, neboť je v něm v podstatě uvedeno, že bez objasnění, která vedlejší účastník předložil po uplynutí zákonné lhůty, by neexistovaly dostatečné důkazy, které by umožnily odůvodnit zahájení přezkumu před pozbytím platnosti.
48 Komise se tedy údajně dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení tím, že uvedla, jak vyplývá zejména z bodu 20 odůvodnění napadeného nařízení, že není relevantní, že původní žádost byla doplněna o odhadované běžné hodnoty na základě dostupných informací o skutečných cenách na domácím trhu v Rusku, a dále tím, že rozhodla o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti „na základě konsolidované žádosti o přezkum“, neboť uvedená konsolidovaná žádost obsahuje nové důkazy předložené po uplynutí zákonné lhůty. Komise údajně porušila čl. 11 odst. 2 základního nařízení, neboť rozhodla o zahájení uvedeného přezkumného řízení, přestože neexistovaly dostatečné důkazy o pravděpodobném přetrvání dumpingu.
49 Komise tvrdí, že žádné z ustanovení základního nařízení neomezuje její analýzu na informace uvedené v žádosti o přezkum, jak byla podána v zákonné lhůtě. Podmínku týkající se dostatečnosti důkazů je podle Komise třeba splnit až k okamžiku, v němž je přijato rozhodnutí o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti. Dále se nevyžaduje, aby již bylo konstatováno prokázání přetrvávání dumpingu.
50 Postup, jenž je stanoven v čl. 11 odst. 2 základního nařízení, je podle Komise dynamický. Podle Komise lze v případě potřeby prostřednictvím konsolidovaného znění žádosti o přezkum podané během tří měsíců před koncem pětiletého období, po jehož uplynutí antidumpingová opatření pozbývají platnosti, doplnit nebo objasnit žádost o přezkum podanou v zákonné lhůtě předložením dalších informací či vysvětlení unijními výrobci buď z jejich vlastního podnětu, či na základě jejich jednání s Komisí. Toto konsolidované znění nemůže nahrazovat žádost o přezkum podanou v zákonné lhůtě, ani změnit její podstatu, a nemůže představovat nové podání.
51 V tomto ohledu jsou odstavce 3 a 9 článku 5 základního nařízení, jimiž se řídí zahájení původního antidumpingového šetření, podle čl. 11 odst. 5 uvedeného nařízení použitelné na zahájení přezkumu před pozbytím platnosti a potvrzují výklad, podle kterého musí Komise v okamžiku, kdy přijme rozhodnutí o zahájení takového přezkumu, odůvodnit existenci dostatečných důkazů o tom, že pozbytí platnosti opatření pravděpodobně povede k přetrvání nebo obnovení dumpingu působícího újmu, a může za tímto účelem shromáždit další informace.
52 Naproti tomu, byť je ověření správnosti a přiměřenosti důkazů obsažených v žádosti o přezkum ve smyslu čl. 5 odst. 3 základního nařízení prostředkem k určení dostatečnosti důkazů, právní kritérium, které má být použito, jedná-li se o rozhodnutí o tom, zda má být zahájeno přezkumného šetření, se odvíjí pouze od „dostatečnosti“ důkazů v okamžiku zahájení uvedeného přezkumu, a nikoli od jejich přiměřenosti a přesnosti.
53 Podle Komise by jakýkoli jiný výklad omezoval její možnost přezkoumat dostatečnost důkazů, což podle ní potvrzuje rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 577/2014/MDC, jež citují žalobkyně.
54 Komise v písemném vyjádření dodává, že z rozdílů mezi ustanoveními použitelnými na původní šetření a ustanoveními, jež se použijí na přezkum před pozbytím platnosti, včetně lhůt, nevyplývá, že by v rámci uvedených přezkumů nemohl být nedostatek dostatečných důkazů v původní žádosti napraven prostřednictvím následných žádostí Komise.
55 V projednávané věci nebyla původní žádost posuzována izolovaně, ale společně s dodatečnými informacemi, jež byly předloženy během tří měsíců předcházejících konci období pěti let a jsou uvedeny v konsolidované žádosti.
56 Výpočty dumpingového rozpětí provedené na základě skutečných cen na domácím trhu v Rusku, které byly uvedeny v konsolidované žádosti, podle Komise potvrdily a doplnily základní důkazy týkající se srovnání mezi početně zjištěnou běžnou hodnotou a vývozními cenami uvedenými v původní žádosti, aniž měnily podstatu tvrzení obsažených v původní žádosti.
57 Žalobkyně mimoto nesprávně vykládají bod 23 odůvodnění napadeného nařízení, v němž je jasně uvedeno, že přezkum byl zahájen jak na základě původní žádosti, tak na základě dodatečných informací, a netýká se otázky, zda informace poskytnuté v původní žádosti byly dostatečné k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti.
58 Komise se tedy nedopustila pochybení, když se v okamžiku přijetí rozhodnutí o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti opírala o konsolidovanou žádost, v důsledku čehož konstatovala, že má v tomto ohledu k dispozici dostatek důkazů.
59 Vedlejší účastník v podstatě odkazuje na argumenty Komise.
60 Pro účely projednávané věci Tribunál přezkoumá výtky žalobkyň, jež se týkají zaprvé porušení právních kritérií použitelných na obsah žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, která byla podána v zákonné lhůtě, a zadruhé dostatečnosti důkazů v původní žádosti a povahy dodatečných informací.
– K právním kritériím použitelným na obsah žádosti o přezkum před pozbytím platnosti
61 Podle čl. 11 odst. 1 základního nařízení antidumpingové clo zůstává v platnosti pouze po takovou dobu a v takovém rozsahu, které jsou nezbytné k vyrovnání účinku dumpingu, jenž působí újmu.
62 V článku čl. 11 odst. 2 prvním pododstavci základního nařízení je stanoveno, že antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let poté, co bylo uloženo, nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal dumpingu i újmy, pokud při tomto přezkumu nebylo zjištěno, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Přezkum opatření před pozbytím platnosti zahájí Komise z vlastního podnětu nebo na žádost podanou výrobci v Unii nebo jejich jménem a opatření zůstávají v platnosti až do dokončení tohoto přezkumu.
63 V článku 11 odst. 2 druhém pododstavci základního nařízení je mimo jiné stanoveno, že přezkum opatření před pozbytím platnosti se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Podle čtvrtého pododstavce uvedeného článku jsou po zveřejnění oznámení výrobci v Unii oprávněni podat nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období žádost o přezkum v souladu s druhým pododstavcem.
64 Jak vyplývá z judikatury citované v bodě 31 výše, Tribunál vykonává úplný přezkum, jak pokud jde o výklad ustanovení obsažených ve druhém a čtvrtém pododstavci čl. 11 odst. 2 základního nařízení, tak i o ověření toho, zda jsou splněny podmínky pro jejich použití.
65 Zaprvé, z doslovného výkladu čl. 11 odst. 2 základního nařízení vyplývá, že žádost o přezkum, která má být předložena výrobci v Unii nebo jejich jménem nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období platnosti antidumpingových opatření, musí již obsahovat dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbydou platnosti.
66 Čtvrtý pododstavec čl. 11 odst. 2 základního nařízení, v němž je stanovena zákonná lhůta, v níž musí být žádost o přezkum podána výrobci v Unii nebo jejich jménem, totiž výslovně odkazuje na druhý pododstavec čl. 11 odst. 2, který upřesňuje podmínky týkající se obsahu uvedené žádosti umožňující přezkum.
67 Vzhledem k tomu, že ze znění čl. 11 odst. 2 čtvrtého pododstavce základního nařízení vyplývá, že žádost o přezkum podaná výrobci v Unii nebo jejich jménem nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období musí být v souladu s druhým pododstavcem, musí uvedená žádost k tomu, aby bylo odůvodněno zahájení přezkumu, nejpozději k uvedenému datu obsahovat dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud dané opatření pozbude platnosti.
68 Jak správně tvrdí žalobkyně, takový výklad čl. 11 odst. 2 druhého a čtvrtého pododstavce základního nařízení rovněž uplatnil veřejný ochránce práv v rozhodnutí o stížnosti 577/2014/MDC, které se týkalo práva zúčastněné strany na přístup k původnímu znění žádosti o přezkum podané v zákonné lhůtě. V uvedeném rozhodnutí veřejný ochránce práv správně uvedl, že podání žádosti, která obsahuje dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, a to v zákonné lhůtě, ve skutečnosti představuje dvě kumulativní podmínky pro provedení přezkumu před pozbytím platnosti. Přístup ke znění žádosti o přezkum podané v zákonné lhůtě umožňuje zúčastněným stranám ověřit, zda byly v této fázi řízení splněny podmínky stanovené v tomto článku.
69 Cíle stanoveného v čl. 11 odst. 2 druhém a čtvrtém pododstavci základního nařízení, jímž je zajistit, aby byly důkazy předložené Komisi v zákonné lhůtě dostatečné k prokázání pravděpodobného přetrvávání nebo obnovení dumpingu a újmy, pokud by opatření pozbyla platnosti, by nebylo možné dosáhnout, pokud by tato ustanovení byla vykládána v tom smyslu, že výrobci v Unii mají po uplynutí zákonné lhůty další tři měsíce k tomu, aby tuto podmínku splnili.
70 Zavedení tříměsíční lhůty před koncem pětiletého období, po jehož uplynutí pozbývají antidumpingová opatření platnosti, přispívá k zajištění právní jistoty, neboť hospodářským subjektům na trhu umožňuje včas zjistit, zda by mohla být antidumpingová opatření zachována, což Komise potvrdila na jednání, a Komisi skýtá užitečnou lhůtu k tomu, aby posoudila důkazy obsažené v žádosti o přezkum podané v zákonné lhůtě výrobci Unie nebo jejich jménem a ujistila se o tom, že jsou dostatečné a relevantní, aby se zabránilo neoprávněnému zachování antidumpingového opatření po uplynutí stanovené doby.
71 Zadruhé, jak se shodují účastníci tohoto řízení, výrobci v Unii mají možnost po uplynutí zákonné lhůty během tříměsíční lhůty před koncem pětiletého období předložit dodatečné informace na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Je třeba mít rovněž za to, jak uznávají účastníci řízení, že takové důkazy nemohou představovat nové argumenty, nahrazovat žádost o přezkum podanou v zákonné lhůtě ani napravovat nedostatečné důkazy uvedené v původní žádosti. I když Komise v duplice tvrdila, že z rozdílů mezi ustanoveními použitelnými na původní šetření a ustanoveními, jež se použijí na přezkum před pozbytím platnosti, včetně lhůt, nevyplývá, že by v rámci uvedených přezkumů nemohla být nedostatečnost důkazů v původní žádosti napravena prostřednictvím následných žádostí Komise, nicméně na jednání Komise vzala toto tvrzení zpět.
72 Jak vyplývá z bodu 70 výše, tříměsíční lhůta, která předchází pozbytí platnosti antidumpingových opatření, umožňuje Komisi, aby před tím, než se rozhodne, zda přezkum zahájí či nikoli, posoudila důkazy obsažené v žádosti o přezkum, jak byla podána v zákonné lhůtě, a ověřila jejich dostatečnost a relevanci. Za tímto účelem je Komise oprávněna obdržet dodatečná vysvětlení nebo o ně požádat během tří měsíců před koncem pětiletého období, přičemž jejich výsledkem je konsolidované znění dané žádosti.
73 I když Komise může vzít v úvahu dodatečné informace, které takto výrobce v Unii předložil k odůvodnění zahájení přezkumu v návaznosti na žádost o přezkum podanou výrobci v Unii nebo jejich jménem, tito výrobci mohou takto pouze doplnit nebo potvrdit dostatečné důkazy předložené v zákonné lhůtě. Uvedení výrobci naproti tomu nemohou uvádět nové argumenty nebo důkazy ani napravit nedostatečnost důkazů, jež jsou obsaženy v původní žádosti, jež musí být posuzována podle důkazů, jež byly předložené v zákonné lhůtě.
74 Jak připustila Komise na jednání, neexistence dostatečných důkazů předložených výrobci Unie v zákonné lhůtě nemůže být Komisí napravena bez návrhu v rámci postupu doplňování informací od uvedených výrobců během tříměsíční lhůty před koncem pětiletého období.
75 Rozhodující otázka se tedy týká jak informací, jež Komise použila při zahájení přezkumného šetření na základě žádosti podané výrobci v Unii nebo jejich jménem, tak okamžiku, v němž Komise tyto informace obdržela, a dále i rozsahu, v němž informace obdržené v zákonné lhůtě představují dostatečný důkaz o tom, že pokud opatření pozbydou platnosti, pravděpodobně to povede k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy.
76 Komise tedy měla nesprávně za to, že tři měsíce bezprostředně předcházející konci pětiletého období byly zahrnuty do lhůty, v níž mohla být podána žádost o přezkum obsahující dostatečné důkazy, a že podmínka týkající se dostatečnosti důkazů musela být splněna až v okamžiku, v němž bylo přijato rozhodnutí o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti.
77 Takovým opačným výkladem by byl čl. 11 odst. 2 základního nařízení zbaven smyslu, neboť takový výklad by právní povinnost, která je v něm stanovena, činil bezpředmětnou a byl by v rozporu s účelem přezkumného řízení, který spočívá v požadavku, aby žádost podaná výrobci v Unii nebo jejich jménem nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období splňovala požadavek na předložení důkazu stanovený v druhém pododstavci tohoto ustanovení, podle kterého musí taková žádost obsahovat dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud by opatření pozbyla platnosti.
78 Odkaz Komise na čl. 11 odst. 5 základního nařízení nemůže tento závěr zpochybnit.
79 V článku 11 odst. 5 prvním pododstavci základního nařízení je totiž stanoveno, že na přezkumy prováděné mimo jiné podle odstavce 2 téhož článku se použijí odpovídající ustanovení uvedeného nařízení o postupech a provádění šetření, s výjimkou ustanovení o lhůtách.
80 I když tento článek výslovně neodkazuje na relevantní ustanovení, o která se jedná v projednávané věci, již bylo rozhodnuto, že podle čl. 11 odst. 5 základního nařízení se na přezkumná řízení nevztahují veškerá ustanovení o postupech a provádění šetření, jež se použijí v rámci počátečního šetření. Článek 11 odst. 5 uvedeného nařízení podmiňuje použití těchto ustanovení na přezkumná řízení jejich relevantností (rozsudek ze dne 11. září 2018, Foshan Lihua Ceramic v. Komise, T‑654/16, EU:T:2018:525, bod 37).
81 Přezkumné řízení se tudíž v zásadě odlišuje od řízení při počátečním šetření, které se řídí jinými ustanoveními základního nařízení. Soudní dvůr proto již konstatoval, že se některá z ustanovení, kterými se řídí počáteční šetření, nemají použít s ohledem na obecnou strukturu a cíle systému stanoveného základním nařízením na přezkumné řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. února 2010, Hoesch Metals and Alloys, C‑373/08, EU:C:2010:68, bod 77).
82 Tribunál předně připomíná, že v čl. 5 odst. 9 základního nařízení je stanoveno, že pokud je zřejmé, že existuje dostatek důkazů, které opravňují k zahájení řízení, učiní tak Komise během 45 dnů ode dne podání podnětu a zveřejní oznámení v Úředním věstníku Evropské unie. Jsou-li předložené důkazy nedostatečné, je o tom žadatel vyrozuměn do 45 dnů ode dne, kdy byl podnět podán Komisi. Komise informuje členské státy o posouzení podnětu, které provedla, obvykle do 21 dnů ode dne, kdy jí byl podnět podán.
83 Výraz „[p]okud je zřejmé, že existuje dostatek důkazů, které opravňují k zahájení řízení,“ kterým začíná čl. 5 odst. 9 základního nařízení, nelze vykládat nezávisle od zbývající části tohoto ustanovení, z jehož znění jasně vyplývá, že cílem tohoto ustanovení je upřesnit lhůty, ve kterých musí Komise zahájit původní šetření ode dne podání podnětu, vyrozumět žadatele o tom, že šetření neprobíhá, nebo poskytnout členským státům informace týkající se posouzení daného podnětu.
84 Ze znění čl. 11 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení přitom výslovně vyplývá, že ostatní ustanovení uvedeného nařízení, která se týkají lhůt, se na přezkum před pozbytím platnosti nepoužijí.
85 Jak správně tvrdí žalobkyně, vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 9 základního nařízení je ustanovením o lhůtách, jež se týkají zahájení antidumpingových šetření, nelze je tedy podle čl. 11 odst. 5 uvedeného nařízení použít na řízení o přezkumu před pozbytím platnosti.
86 Mimoto v čl. 5 odst. 3 základního nařízení je stanoveno, že „Komise v možném rozsahu zhodnotí správnost a [přiměřenost] důkazů obsažených v podnětu, aby zjistila, zda existuje dostatek důkazů pro zahájení šetření“.
87 V tomto ohledu Tribunál uvádí, že čl. 5 odst. 3 základního nařízení se týká pouze přezkumu správnosti a přiměřenosti důkazů obsažených v podnětu ze strany Komise, aby bylo určeno, zda existují dostatečné důkazy pro zahájení původního šetření, a nemůže odůvodňovat, aby byl bez návrhu zahájen postupu doplnění informací, pokud důkazy předložené v zákonné lhůtě, jež je stanovena pro žádosti o přezkum před pozbytím platnosti podané výrobci v Unii nebo jejich jménem, nepostačují k prokázání, že pozbytí platnosti opatření pravděpodobně povede k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy.
88 Je pravda, jak správně uvádí Komise, že Soudní dvůr měl příležitost konstatovat, že zahájení šetření, ať už při zahájení antidumpingového řízení nebo v rámci přezkumu nařízení, jímž se ukládá antidumpingové clo, je vždy podmíněno existencí dostatečných důkazů o existenci dumpingu a újmy, která z něj vyplývá (rozsudek ze dne 7. prosince 1993, Rima Eletrometalurgia v. Rada, C‑216/91, EU:C:1993:912, bod 16).
89 Tato judikatura však vychází z nařízení Rady (EHS) č. 2423/88 ze dne 11. července 1988 o ochraně před dumpingovými nebo subvencovanými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského hospodářského společenství (Úř. věst. 1988, L 209, s. 1, citace z uvedeného nařízení použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem), v němž ustanovení o zahájení přezkumu výslovně odkazovalo na článek, jenž se týkal zahájení původního šetření.
90 Článek 14 odst. 2 nařízení č. 2423/88, který se v plném rozsahu týkal přezkumného řízení, totiž odkazoval v souvislosti se šetřením na článek 7 uvedeného nařízení, jenž se použil pro původní řízení. Normotvůrce Společenství tímto výslovným odkazem vyjádřil, že je třeba se řídit stejnými pravidly jak v oblasti „původního“, tak „přezkumného“ šetření (stanovisko generálního advokáta P. Légera ve věci Komise v. NTN a Koyo Seiko, C‑245/95 P, EU:C:1997:400, bod 81).
91 Nařízení č. 2423/88 bylo přitom nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 3283/94 ze dne 22. prosince 1994 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1994, L 349, s. 1, citace z uvedeného nařízení použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem), v němž bylo znění dotčených ustanovení změněno a v uvedené podobě přetrvává i ve stávajícím znění článků 5 a 11 základního nařízení, které již takový výslovný odkaz neobsahují.
92 Nic v čl. 5 odst. 3 základního nařízení nenaznačuje, že by se kritéria týkající se dokazování, jež jsou v něm stanovena, použila i na jiná řízení, než na zahájení původních antidumpingových šetření, ani že by se kritéria, jež jsou v něm vymezena, mohla rovněž použít na šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti, jež jsou zahajována na základě žádosti o přezkum, jež byla podána výrobci v Unii nebo jejich jménem.
93 Komise rovněž nesprávně vykládá zprávy orgánů WTO, jež vykládají článek 5.3 antidumpingové dohody, jehož znění se shoduje se zněním čl. 5 odst. 3 základního nařízení, když tvrdí, že z uvedeného výkladu vyplývá, že dostatečnost důkazů musí být posouzena v okamžiku, kdy rozhoduje o tom, zda má být zahájeno přezkumné šetření před pozbytím platnosti, a dále že může zohlednit dodatečné informace předložené po uplynutí zákonné lhůty za tímto účelem.
94 Analýza, jež byla uvedena ve zprávě skupiny odborníků, nazvané „Pákistán – Antidumpingová opatření, která se týkají fólií biaxiálně orientovaného polypropylenu pocházejících ze Spojených arabských emirátů, jež byla přijata dne 18. ledna 2021 (WT/DS 538/R, bod 7.30), se týkala toho, jak má být správně vykládán článek 5.3 antidumpingové dohody o zahájení původního antidumpingového šetření na základě podnětu. Pokud jde o analýzu, jež byla uvedena ve zprávě skupiny odborníků, nazvané „Spojené státy – přezkum před pozbytím platnosti antidumpingových cel na výrobky z ploché uhlíkové oceli s antikorozní úpravou“, jež byla přijata dne 14. srpna 2003 (WT/DS 244/R, body 7.27 až 7.39 a 7.45), týkala se kritérií v oblasti dokazování, jež jsou uvedena v článcích 5.6 a 11.2 antidumpingové dohody, přičemž první z uvedených článků se týká zahájení původního antidumpingového šetření z podnětu orgánů, aniž byla za tímto účelem podána písemná žádost vnitrostátním výrobním odvětvím nebo jeho jménem, a druhý z nich přezkumu antidumpingových opatření i bez návrhu nebo na žádost kterékoli zúčastněné strany. Tyto otázky nicméně nejsou předmětem tohoto sporu, takže argumenty Komise a vedlejšího účastníka nejsou v tomto ohledu relevantní.
95 Mimoto ve zprávě skupiny odborníků, nazvané „Evropská unie – Metody úpravy nákladů II (Rusko)“, která byla přijata dne 24. července 2020 (WT/DS 494/R, body 7.332 a 7.333), je k článku 11.3 antidumpingové dohody výslovně uvedeno, že skutečnost, že v uvedeném článku není jakýmkoli způsobem odkazováno na článek 5.3 uvedené dohody, je třeba chápat tak, že kritérium pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti se odlišuje od kritéria, jež je vyžadováno pro zahájení původního šetření, a že kritérium stanovené v článku 5.3 uvedené dohody se nepoužije na přezkum před pozbytím platnosti.
96 Je pravda, že pokud jde o zprávu skupiny odborníků WT/DS 494/R, Komise uvedla, že dne 28. srpna 2020 podala odvolání a že ji následovala i Ruská federace, která podala odvolání dne 2. září 2020. Vzhledem k tomu, že v současné době odvolací orgán není s to tato odvolání přezkoumat kvůli nedostatečnému obsazení míst jeho členů, Komise na jednání tvrdila, že tato zpráva nemá žádnou precedenční hodnotu a že v blízké době se zřejmě nelze dobrat právního řešení tohoto sporu.
97 V tomto ohledu vedlejší účastník na jednání tvrdil, že by nebylo žádoucí, aby unijní soud přejímal část přímo z rozhodnutí orgánu WTO a uplatnil ji jakožto výklad unijního práva, zejména pokud mají dotčená ustanovení odlišnou formulaci a účel.
98 Nicméně při neexistenci výkladu ustanovení antidumpingové dohody odvolacím orgánem, z něhož by se unijní soud mohl případně inspirovat při výkladu ustanovení, jež mají v unijním právu odpovídající znění, se normativní síla rozhodnutí skupiny odborníků, proti němuž bylo podáno odvolání „do slepé uličky“ k odvolacímu orgánu, může každopádně zakládat pouze na důkazní síle odůvodnění, o nějž se opírá výklad těchto ustanovení orgány WTO pro řešení sporů.
99 Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, není nicméně možné zahájit „dynamický proces“ spočívající v tom, že jsou výrobci v Unii požádání o nová nezbytná vysvětlení za účelem splnění podmínky, jež se týká požadavku „dostatečných“ důkazů v okamžiku zahájení přezkumu před pozbytím platnosti.
100 Ustanovení unijního práva, která odpovídají příslušným ustanovením antidumpingové dohody, a sice čl. 5 odst. 3 a 9 základního nařízení, se totiž nepoužijí na přezkumy před pozbytím platnosti na základě žádosti o přezkum podané výrobci v Unii nebo jejich jménem na základě čl. 11 odst. 2 uvedeného nařízení. Obecná struktura a cíle systému zavedeného uvedeným nařízením brání tomu, aby Komise využila čl. 11 odst. 5 uvedeného nařízení jako základu s cílem zprostit se povinnosti, podle níž se má ujistit, že žádost o přezkum podaná v zákonné lhůtě obsahuje dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbydou platnosti.
101 Tribunál konstatuje, že objektivní rozdíl mezi přezkumným řízením a zahájením původního šetření spočívá v tom, že dovozy podléhající přezkumnému řízení jsou dovozy, na něž již byla uložena konečná antidumpingová opatření a ve vztahu k nimž již bylo v zásadě dostatečně prokázáno, že zrušení těchto opatření by pravděpodobně podpořilo přetrvávání nebo obnovení dumpingu a újmy. Naproti tomu, když jsou dovozy podrobeny počátečnímu šetření, je jeho předmětem právě to, aby byla určena existence, stupeň a účinek údajného dumpingu [rozsudky ze dne 27. ledna 2005, Europe Chemi-Con (Deutschland) v. Rada, C‑422/02 P, EU:C:2005:56, bod 50, a ze dne 28. dubna 2015, CHEMK a KF v. Rada, T‑169/12, EU:T:2015:231, bod 60].
102 Proto platí, že pokud v šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti v návaznosti na žádost o přezkum, jež byla podána výrobci v Unii nebo jejich jménem, nepostačují důkazy předložené v zákonné lhůtě k prokázání pravděpodobnosti, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, stávající antidumpingová opatření pozbývají platnosti automaticky. Naproti tomu, pokud jsou takové důkazy dostatečné a Komise uvedený přezkum zahájí, zůstává platnost antidumpingových cel během období šetření automaticky zachována.
103 Z výše uvedeného vyplývá, že podmínka týkající se dostatečnosti důkazů obsažených v žádosti o přezkum podané výrobci v Unii nebo jejich jménem ve smyslu čl. 11 odst. 2 druhého pododstavce základního nařízení je splněna, pokud jsou tyto důkazy předloženy v souladu se čtvrtým pododstavcem tohoto ustanovení nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období.
104 Komise se tedy dopustila nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 20 odůvodnění napadeného nařízení uvedla, že není relevantní, že původní žádost byla doplněna o dodatečné informace a že zahájení přezkumu před pozbytím platnosti lze odůvodnit na základě konsolidované žádosti o přezkum.
– K dostatečnosti důkazů v původní žádosti a povaha dodatečných informací
105 Z výše uvedené analýzy vyplývá, že v projednávané věci měla Komise prokázat dostatečnost důkazů obsažených v původní žádosti podané dne 21. června 2019. Měla na to tříměsíční lhůtu, tj. do 25. září 2019, kdy měla antidumpingová opatření pozbýt platnosti. Pokud jde o dodatečné informace, jež vedlejší účastník předložil po uplynutí zákonné lhůty dne 20. srpna 2019, mohla je Komise zohlednit pouze potud, pokud doplňovaly nebo podporovaly dostatečné důkazy obsažené v původní žádosti a pokud nebyly novými důkazy ani argumenty.
106 V tomto ohledu není zpochybňováno, že důkazy obsažené v původní žádosti, které sloužily jako základ pro tvrzení o přetrvání dumpingu v případě pozbytí platnosti opatření, byly založeny na početně zjištěné běžné hodnotě, přičemž vedlejší účastník se dovolával existence zvláštní situace na trhu v Rusku kvůli dohodě o omezení cen a strategii ruské vlády, jež spočívá ve stanovení uměle nízkých cen zemního plynu, který je nejdůležitějším vstupním produktem u dusičnanu amonného.
107 Mimoto není zpochybňováno, že důkazy obsažené v dodatečných informacích, jež jsou uvedeny v konsolidované žádosti, se týkaly běžné hodnoty určené na základě skutečných cen na domácím trhu v Rusku.
108 Tribunál v této souvislosti uvádí, že existují podstatné rozdíly mezi důkazy pro výpočet dumpingových rozpětí, jež jsou uvedeny v původní žádosti, a důkazy, jež jsou uvedeny v dodatečných informacích.
109 Vedlejší účastník totiž v původní žádosti použil početně zjištěnou běžnou hodnotu. Vedlejší účastník tvrdil, že na trhu v Rusku panuje zvláštní situace kvůli regulovaným cenám, takže v případě běžného obchodního styku nejsou k dispozici spolehlivé údaje o domácích cenách pro Rusko. Na podporu tohoto tvrzení předložil seznam maximálních cen minerálních hnojiv určených k použití zemědělskými výrobci, jež byl zveřejněn dne 18. dubna 2017 a vztahoval se na období čtyř měsíců roku 2017.
110 Vedlejší účastník tedy vypočítal běžnou hodnotu na základě výrobních nákladů dusičnanu amonného v Rusku a před úpravou ceny plynu odhadl jeho skutečné náklady na 104,88 amerických dolarů (USD) za tunu nebo 6387,19 ruských rublů (RUB) za tunu. V důsledku uměle nízkých cen plynu v Rusku zohlednil ceny plynu dodávaného do Waidhausu v Německu. Tyto náklady byly dále upraveny tak, aby zohledňovaly náklady na přepravu ve výši 6 eur za tunu, prodejní, správní a další režijní náklady, jakož i průměrné ziskové rozpětí ve výši 8 % a ziskové rozpětí v USA ve výši 29 %. Po úpravě nákladů na plyn, prodejních, správních a dalších režijních nákladů a ziskových rozpětí činila početně zjištěná běžná hodnota pro Estonsko a zbytek Unie 191 eur za tunu při použití ziskového rozpětí ve výši 8 % a 247 eur za tunu při použití ziskového rozpětí ve výši 29 %.
111 Dumpingová rozpětí byla vypočtena srovnáním početně zjištěných běžných hodnot s vývozními cenami do Estonska, zbytku Unie a Brazílie s přihlédnutím k průměrným vývozním cenám ve výši 139 eur za tunu pro Estonsko, 152 eur za tunu pro zbytek Unie a 142 nebo 143 eur za tunu pro Brazílii. Vedlejší účastník dospěl k dumpingovému rozpětí pro Unii s výjimkou Estonska ve výši 39 eur za tunu, když uplatnil ziskové rozpětí ve výši 8 %, a 95 eur za tunu, když uplatnil ziskové rozpětí ve výši 29 %. V případě Estonska činil výsledek 52 eur za tunu v případě ziskového rozpětí ve výši 8 % a 108 eur za tunu v případě ziskového rozpětí ve výši 29 %.
112 Naproti tomu v dodatečných informacích vedlejší účastník vycházel z běžné hodnoty založené na skutečných cenách uplatňovaných na ruském domácím trhu. Zohlednil seznam obchodních cen za kalendářní rok 2018 a průměrné roční obchodní ceny podle nezávislého znalce Chem-courier. Použil domácí cenu ruského dusičnanu amonného ve výši 142 eur za tunu nebo 10 501 rublů za tunu, která byla upravena tak, aby zohledňovala náklady na dopravu ve výši 25 eur za tunu.
113 Dumpingové rozpětí bylo tedy vypočteno srovnáním cen skutečně účtovaných na ruském domácím trhu s vývozními cenami do Unie s přihlédnutím k průměrné vývozní ceně ve výši 133 eur za tunu. Vedlejší účastník dospěl k dumpingovému rozpětí ve výši 9 eur za tunu.
114 Důkazy obsažené v dodatečných informacích se tedy opírají o jinou metodu výpočtu pro stanovení dumpingového rozpětí a vycházejí z jiných údajů, než jaké jsou obsaženy v původní žádosti.
115 Tyto důkazy jsou navíc založeny na odlišném právním základě a týkají se jiných okolností.
116 V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že určení běžné hodnoty výrobku představuje jednu ze základních etap umožňujících zjistit existenci případného dumpingu (rozsudek ze dne 1. října 2014, Rada v. Alumina, C‑393/13 P, EU:C:2014:2245, bod 20; viz rovněž rozsudek ze dne 12. května 2022, Komise v. Hansol Paper, C‑260/20 P, EU:C:2022:370, bod 76 a citovaná judikatura).
117 Pro účely určení této běžné hodnoty je v čl. 2 odst. 1 prvním pododstavci základního nařízení uvedena hlavní metoda a je stanoveno, že se tato hodnota obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku. Ve druhém pododstavci tohoto ustanovení je upřesněno, že pokud vývozce v zemi vývozu obdobné výrobky nevyrábí ani neprodává, stanoví se běžná hodnota na základě cen jiných prodejců nebo výrobců (rozsudek ze dne 12. května 2022, Komise v. Hansol Paper, C‑260/20 P, EU:C:2022:370, bod 77; viz rovněž rozsudek ze dne 14. července 2021, Interpipe Niko Tube a Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant v. Komise, T‑716/19, EU:T:2021:457, bod 56 a citovaná judikatura).
118 Tato obecná zásada se pro určení běžné hodnoty použije přednostně. Soudní dvůr totiž již konstatoval, že jak ze znění, tak ze systematiky čl. 2 odst. 1 prvního pododstavce základního nařízení vyplývá, že při určování běžné hodnoty je třeba v zásadě přednostně pro účely stanovení této hodnoty zohlednit cenu, která je skutečně zaplacena nebo má být skutečně zaplacena v běžném obchodním styku (viz rozsudek ze dne 12. května 2022, Komise v. Hansol Paper, C‑260/20 P, EU:C:2022:370, bod 79 a citovaná judikatura).
119 Podle čl. 2 odst. 3 prvního pododstavce základního nařízení se lze od použití obecné zásady uvedené v čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení odchýlit jen, pokud nejsou obdobné výrobky v běžném obchodním styku prodávány, pokud jsou tyto prodeje nedostatečné nebo pokud z důvodu zvláštní situace na trhu takové prodeje neumožňují přiměřené srovnání, a to tak, že se běžná hodnota určí buď na základě výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky pro prodejní, správní a režijní náklady a zisk, nebo na základě reprezentativních vývozních cen. Tyto odchylky od metody stanovení běžné hodnoty založené na skutečných cenách jsou taxativní (viz rozsudek ze dne 1. října 2014, Rada v. Alumina, C‑393/13 P, EU:C:2014:2245, body 20 a 21 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 12. května 2022, Komise v. Hansol Paper, C‑260/20 P, EU:C:2022:370, bod 80 a citovaná judikatura).
120 Článek 2 odst. 1 první a druhý pododstavec a čl. 2 odst. 3 první pododstavec základního nařízení tedy zavádějí hierarchii mezi postupy pro určení běžné hodnoty, které jsou v těchto ustanoveních uvedeny. Z toho vyplývá, že se situace, na které se vztahuje každá z uvedených metod, nepřekrývají (rozsudek ze dne 12. května 2022, Komise v. Hansol Paper, C‑260/20 P, EU:C:2022:370, bod 81).
121 V projednávané věci přitom důkazy uvedené v původní žádosti, které se týkají početně zjištěné běžné hodnoty, vycházejí z čl. 2 odst. 3 základního nařízení, který upřesňuje kritéria pro odchýlení se od metody stanovení běžné hodnoty a podpůrné metody výpočtu této hodnoty. Tyto odchylky od metody stanovení běžné hodnoty založené na skutečných cenách jsou taxativní. Kromě toho se týkají zvláštní situace, neboť vedlejší účastník měl za to, že se výpočty dumpingového rozpětí nemohou opírat o obchodní ceny, jež jsou v Rusku skutečně uplatňovány.
122 Naproti tomu v dodatečných informacích se důkazy opírají o běžnou hodnotu, jež odpovídá zásadě stanovené v čl. 2 odst. 1 základního nařízení.
123 Vzhledem k tomu, že pojmy „běžná hodnota“ a „početně zjištěná běžná hodnota“ jsou upraveny odlišnými právními ustanoveními a opírají se o různé obchodní metodiky, nelze tvrdit, že uplatnění jiné metody výpočtu běžné hodnoty v dodatečných informacích, jež se podstatně odlišuje od metody, jež byla uvedena v původní žádosti a je založena na jiném právním ustanovení a jiné zásadě, může být považováno za informaci, jejímž cílem je doplnit nebo potvrdit důkazy obsažené v původní žádosti..
124 Mimoto na rozdíl od toho, co tvrdila Komise na jednání, nelze mít za to, že seznam skutečných cen na ruském domácím trhu poskytnutý v rámci dodatečných informací má sloužit k doplnění cen uvedených v původní žádosti. Původní žádost totiž neobsahovala seznam cen skutečně uplatňovaných na ruském domácím trhu za první čtyři měsíce roku 2017, nýbrž seznam maximálních cen minerálních hnojiv určených k použití zemědělskými výrobci v Rusku, jak byl zveřejněn dne 18. dubna 2017. Tento seznam maximálních cen mimoto neměl sloužit ke stanovení běžné hodnoty založené na skutečných cenách, ale byl základem pro tvrzení vedlejšího účastníka týkající se zvláštní situace na trhu z důvodu strategie ruské vlády spočívající ve stanovení uměle nízkých cen.
125 Zahrnutí výpočtů dumpingových rozpětí na základě údajných ruských cen na domácím trhu do konsolidované žádosti tudíž není pouhým objasněním důkazů obsažených v původní žádosti, jež vycházejí z početně zjištěné běžné hodnoty. Jedná se o nové důkazy, které podstatným způsobem změnily určení dumpingových rozpětí, jež byla stanovena v původní žádosti, a změnily podstatu této žádosti. Vzhledem k tomu, že byly předloženy po uplynutí zákonné lhůty, nemohla se o ně Komise opírat, když rozhodovala o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti v návaznosti na žádost o přezkum podanou vedlejším účastníkem.
126 Komise se tedy dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, když měla za to, jak vyplývá z bodů 20, 23, 25, 26 a 29 odůvodnění napadeného nařízení, že k prokázání dostatečnosti důkazů pro účely odůvodnění zahájení přezkumu před pozbytím platnosti mohla vycházet z konsolidované žádosti, která zahrnuje důkazy obsažené v dodatečných informacích.
127 Na jednání Komise poprvé uvedla, že z bodů 1 a 4.1 oznámení o zahájení řízení, jakož i z bodu 23 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že i v samotné původní žádosti byly obsaženy dostatečné důkazy o tom, že pozbytí platnosti opatření by pravděpodobně podpořilo přetrvávání dumpingu. Dodala, že údajně mohla zahájit přezkum před pozbytím platnosti toliko na základě původní žádosti.
128 Nicméně z oznámení o zahájení přezkumu a z napadeného nařízení nijak nevyplývá, že Komise měla za to, že původní žádost obsahovala dostatečné důkazy o tom, že pozbytí platnosti opatření pravděpodobně povede k přetrvávání dumpingu.
129 V bodě 23 odůvodnění napadeného nařízení je totiž výslovně uvedeno, že přezkum před pozbytím platnosti byl zahájen na základě konsolidované žádosti, a dále je v něm upřesněno, že Komise měla za to, že původní žádost „obsahuje dostatečné důkazy o tom, že s výhradou vysvětlení, která [vedlejší účastník] poskytl v rámci nápravy nedostatků“, bylo zahájení přezkumu před pozbytím platnosti odůvodněno.
130 Znění jiných jazykových verzí bodu 23 odůvodnění napadeného nařízení, než je francouzské jazykové znění, jako je anglické jazykové znění, v němž je použit výraz „subject to the clarifications provided by the applicants following the deficiency process to supplement its initial request“, nebo německé jazykové znění, v němž je uvedeno „nach Anforderung noch fehlender Informationen“, potvrzují, že si Komise vyžádala doplňující informace, aby napravila nedostatek spočívající v chybějících nebo nedostatečných informacích v původní žádosti.
131 Mimoto, v bodě 25 odůvodnění napadeného nařízení je upřesněno, že „[n]ení pochyb o tom, že přezkum před pozbytím platnosti byl zahájen na základě [konsolidované] žádosti“, a že „[t]o lze potvrdit výkladem oddílu 4.1 oznámení o zahájení přezkumu, který jasně odkazuje na důkazy vyplývající z konsolidované žádosti o přezkum“. Stejně tak v bodě 29 odůvodnění uvedeného nařízení je opětovně potvrzeno, že „zahájení tohoto přezkumu před pozbytím platnosti není založeno pouze na informacích obdržených v původní žádosti o přezkum podané dne 21. června 2019, ale také na dalších důkazech doplněných [vedlejším účastníkem] před zahájením přezkumu a obsažených v konsolidované žádosti o přezkum“.
132 Komise mimoto v žalobní odpovědi i duplice soustavně tvrdila, že měla za to, že existují dostatečné důkazy o pravděpodobnosti dumpingu a újmy na základě konsolidované žádosti, a že původní žádost jako taková nebyla zkoumána izolovaně, ale ve spojení s případnými dalšími důkazy, které měla Komise k dispozici, včetně dodatečných vysvětlení poskytnutých vedlejším účastníkem, takže „se napadené nařízení nezabývá otázkou, zda jsou informace poskytnuté v původní žádosti dostatečné k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti“.
133 Na jednání Komise potvrdila, že přezkum skutečně zahájila na základě konsolidované žádosti. Dodala, že v jiných šetřeních byl přezkum zahájen na základě žádosti podané v zákonné lhůtě a početně zjištěné běžné hodnoty.
134 V bodě 1 oznámení o zahájení řízení je rovněž zmíněna jak původní, tak konsolidovaná žádost, přičemž Komise upřesnila, že posledně uvedená žádost byla označena jako „veřejně přístupná verze žádosti“. Pokud jde o bod 4.1 oznámení o zahájení řízení, je v něm uvedeno, že vedlejší účastník poskytl „dostatečné důkazy o tom, že pokud jde o běžný obchodní styk, nebyly spolehlivé údaje o cenách na domácím trhu v Rusku […] k dispozici“, takže vedlejší účastník běžnou hodnotu vypočítal. Dostatečnost důkazů, na niž je odkazováno, se tedy týká odůvodnění použití početně zjištěné běžné hodnoty v původní žádosti, ale v žádném případě neznamená, že by uvedená žádost obsahovala dostatečné důkazy o tom, že pozbytí platnosti opatření pravděpodobně povede k přetrvání dumpingu ve smyslu čl. 11 odst. 2 základního nařízení.
135 Z těchto úvah tedy výslovně vyplývá, že napadené nařízení nelze vykládat tak, že prokazuje, že původní žádost obsahovala dostatečné důkazy o tom, že pozbytí platnosti opatření pravděpodobně povede k přetrvání dumpingu. Z napadeného nařízení naopak vyplývá, že bez objasnění uvedených v dodatečných informacích, jež vedlejší účastník předložil dne 20. srpna 2019, by Komise nutně nezahájila přezkum před pozbytím platnosti.
136 Tribunál má tedy za to, že v případě žádosti, s níž se Komise obrátila na vedlejšího účastníka, aby získala skutečné ceny na ruském domácím trhu pro celý rok 2018, nelze mít za to, že jejím cílem bylo doplnit důkazy uvedené v původní žádosti, neboť uvedené důkazy vycházely pouze z výpočtů dumpingových rozpětí zjištěných vypočítanou běžnou hodnotou, ale měla za cíl napravit nedostatek informací.
137 Jak přitom vyplývá z výše uvedených analýz, Komisi nepřísluší, aby od unijních výrobců, kteří podali žádost o přezkum před pozbytím platnosti v zákonné lhůtě, požadovala, aby odstranili vady spočívající v případné nedostatečnosti důkazů, jež jsou v takové žádosti uvedeny.
138 Komise má totiž před pozbytím platnosti opatření tříměsíční lhůtu na to, aby se ujistila o dostatečnosti těchto důkazů a mohla v tomto ohledu získat dodatečné informace, avšak nemůže zhojit nebo napravit neexistenci dostatečných důkazů v žádosti podané v zákonné lhůtě nebo nahradit chybějící nebo jinak nedostatečné důkazy uvedené žádosti novými informacemi.
139 Tribunálu každopádně nepřísluší nahradit vlastním posouzením dostatečnosti důkazů obsažených v původní žádosti posouzení Komise, jak vyplývá z oznámení o zahájení řízení a z napadeného nařízení.
140 Podle judikatury totiž Tribunál nemůže důvody uplatněné během antidumpingového šetření nahradit jinými důvody, které byly poprvé uplatněny až před ním (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. září 2015, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise, C‑398/13 P, EU:C:2015:535, bod 22 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2017, Changmao Biochemical Engineering v. Rada, T‑442/12, EU:T:2017:372, bod 153 a citovaná judikatura). Takovými důvody uplatněnými poprvé až před Tribunálem jsou posouzení Komise týkající se skutečnosti, že původní žádost obsahovala dostatečné důkazy o pravděpodobnosti přetrvávání dumpingu v případě pozbytí platnosti opatření, takže mohla rozhodnout o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti pouze na tomto základě.
141 Výtkám žalobkyň, které vycházejí z porušení čl. 11 odst. 2 základního nařízení, je tedy třeba vyhovět.
142 Z výše uvedeného vyplývá, že napadené nařízení musí být zrušeno, aniž by bylo nutné přezkoumávat ostatní výtky uplatňované žalobkyněmi.
K nákladům řízení
143 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise neměla ve věci úspěch a žalobkyně požadovaly náhradu nákladů řízení, je důvodné jí uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyněmi.
144 Podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu ponese vedlejší účastník vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (pátý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/2100 ze dne 15. prosince 2020 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 se zrušuje.
2) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené AO Nevinnomysskiy Azot a AO Novomoskovskaya Aktsionernaya Kompania NAK „Azot“.
3) Fertilizers Europe ponese vlastní náklady řízení.
Spielmann | Öberg | Mastroianni |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 5. července 2023.
Podpisy