Věci T-274/08 a T-275/08

Italská republika

v.

Evropská komise

„EZZF – Schválení účetních závěrek platebních agentur členských států týkajících se výdajů financovaných z EZZF – Částky, které má Italská republika vrátit, nedojde-li ke zpětnému získání ve stanovených lhůtách – Pojem ‚finanční důsledky‘ – Přihlédnutí k úrokům – Článek 32 odst. 5 nařízení (ES) č. 1290/2005“

Shrnutí rozsudku

Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZZF – Postup schválení účetní závěrky

(Nařízení Rady č. 1290/2005, čl. 32 odst. 5)

Článek 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005 o financování společné zemědělské politiky upravuje zvláštní situace, kdy členský stát nezískal částky splatné v důsledku nesrovnalostí nebo nedbalosti zpět buď během čtyř let následujících po dni prvotního zjištění správním orgánem nebo soudem, nebo během osmi let, jestliže je zpětné získání předmětem vnitrostátního soudního řízení. V takových situacích je upřesněno, že finanční důsledky toho, že částky nebyly získány zpět, nese z 50 % dotyčný členský stát a z 50 % rozpočet Společenství.

Pro výklad ustanovení práva Společenství je na místě vzít v úvahu nejen jeho znění, ale zároveň kontext, ve kterém se nachází, a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí. Zaprvé výraz „finanční důsledky“ má široký význam, neboť může zahrnovat všechny následky finanční povahy spojené s tím, že nejsou získány zpět částky, které byly převedeny protiprávně. Mezi tyto důsledky náleží nezbytně úroky, které měly být převedeny na základě čl. 32 odst. 1 uvedeného nařízení.

Zadruhé je tento doslovný výklad potvrzen čl. 34 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1290/2005, podle kterého se považují za účelově vázané příjmy ve smyslu článku 18 nařízení č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, částky, které musí být podle článků 31, 32 a 33 tohoto nařízení převedeny do rozpočtu Společenství, včetně souvisejících úroků. Tento výklad je rovněž v souladu s obecnou systematikou postupu schvalování účetních závěrek. Článek 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005 je totiž třeba vykládat s ohledem na čl. 32 odst. 1 uvedeného nařízení, který tvoří obecný rámec v oblasti vracení Společenství částek splatných v důsledku nesrovnalostí nebo nedbalosti při používání prostředků. Vzhledem k tomu, že odstavec 5 tohoto článku nijak nemění zásadu účtování úroků, ale omezuje se na rozdělení finanční odpovědnosti mezi členské státy a rozpočet Společenství v případě, že nedojde ke zpětnému získání splatných částek v přiměřených lhůtách, vyplývá z toho bezesporu to, že finanční důsledky uvedené v čl. 32 odst. 5 tohoto nařízení zahrnují zejména jistiny, jakož i související úroky.

Zatřetí z preambule nařízení č. 1290/2005, a zejména z bodů 25 a 26 odůvodnění uvedeného nařízení, vyplývá, že systém finanční spoluodpovědnosti zavedený čl. 32 odst. 5 uvedeného nařízení má za cíl chránit finanční zájmy rozpočtu Společenství tím, že připíše k tíži dotyčnému členskému státu část částek dlužných z důvodu nesrovnalostí, jež nebyly získány zpět v přiměřené lhůtě. Povinnost vrátit úroky splatné v době od zjištění nesrovnalosti do skutečného navrácení dotčených částek má kompenzační povahu, neboť se úroky vztahují ke škodě, kterou dočasně utrpěl rozpočet Společenství z důvodu, že v jeho prospěch nebyla zaúčtována žádná pohledávka.

Začtvrté zásada, podle které jsou úroky příslušenstvím pohledávky a uplatní se na ně stejný účetní režim jako na pohledávku, má obecnou platnost v rámci právní úpravy rozpočtu Společenství, jak o tom svědčí čl. 86 odst.1 nařízení č. 2342/2002 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 1605/2002, přijatý podle čl. 71 odst. 4 posledně zmíněného nařízení, který upřesňuje, že aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení vyplývající z použití zvláštních odvětvových předpisů, je každá pohledávka, která není zaplacena, zatížena úroky.

(viz body 36–37, 39–41, 44–45)