ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)

26. listopadu 2015(*)

„Státní podpory – Digitální televizní vysílání – Podpora na zavedení digitálního pozemního televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech ve Španělsku – Rozhodnutí, kterým se podpory prohlašují za zčásti slučitelné a zčásti neslučitelné s vnitřním trhem – Pojem „podnik“ – Hospodářská činnost – Zvýhodnění – Služba obecného hospodářského zájmu – Narušení hospodářské soutěže – Článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU – Povinnost řádné péče – Přiměřená lhůta – Právní jistota – Rovné zacházení – Proporcionalita – Subsidiarita – Právo na informace“

Ve věci T‑461/13,

Španělské království, zastoupené A. Rubio Gonzálezem, abogado del Estado,

žalobce,

proti

Evropské komisi, zastoupené É. Gippini Fournierem, B. Stromskym a P. Němečkovou, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2014/489/EU ze dne 19. června 2013 o státní podpoře SA.28599 [C 23/10 (ex NN 36/10, ex CP 163/09)] poskytnuté Španělským královstvím na zavedení digitálního pozemního televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech (kromě oblasti Kastilie-La-Mancha) (Úř. věst. L 217, s. 52),

TRIBUNÁL (pátý senát),

ve složení A. Dittrich (zpravodaj), předseda, J. Schwarcz a V. Tomljenović, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 11. března 2015,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Projednávaná věc se týká opatření provedených španělskými orgány v rámci přechodu z analogového na digitální vysílání na celém území Španělska s výjimkou autonomního společenství Kastilie-La-Mancha (Španělsko). Tato digitalizace, kterou je technicky možné provést prostřednictvím platformy pozemního, satelitního či kabelového vysílání nebo širokopásmovým připojením k internetu, umožňuje účinnější využití pásma radiových frekvencí. Při digitálním vysílání je televizní signál odolnější vůči interferencím a může být doprovázen řadou doplňkových služeb, které dodávají vysílaným programům přidanou hodnotu. Proces digitalizace kromě toho umožňuje získat tzv. „digitální dividendu“, tj. uvolněné frekvence, neboť technologie digitálního televizního vysílání zabírají mnohem užší pásmo než technologie analogové. Právě z důvodu těchto výhod vybízí Evropská komise k digitalizaci v Evropské unii již od roku 2002.

2        Španělské království zavedlo nezbytný právní rámec na podporu procesu přechodu z analogového vysílání na vysílání digitální zejména přijetím Ley 10/2005 de Medidas Urgentes para el Impulso de la Televisión Digital Terrestre, de Liberalización de la Televisión por Cable y de Fomento del Pluralismo (zákon 10/2005 o naléhavých opatřeních v zájmu rozvoje digitálního pozemního televizního vysílání, liberalizace televizního kabelového vysílání a podpory pluralismu) ze dne 14. června 2005 (BOE č. 142 ze dne 15. června 2005, s. 20562, dále jen „zákon 10/2005“) a Real Decreto 944 /2005 por el que se aprueba el Plan técnico nacional de la televisión digital terrestre (královské nařízení 944/2005, kterým se přijímá celostátní technický plán pro pozemní digitální televizní vysílání) ze dne 29. července 2005 (BOE č. 181 ze dne 30. července 2005, s. 27006, dále jen „královské nařízení 944/2005“). Toto královské nařízení uložilo vnitrostátním vysílacím subjektům povinnost zajistit na jejich příslušných územích pokrytí 96 % obyvatel v případě subjektů ze soukromého sektoru a 98 % obyvatel v případě subjektů z veřejného sektoru.

3        K zabezpečení přechodu z analogového televizního vysílání na digitální televizní vysílání bylo španělské území španělskými orgány rozděleno do tří oblastí:

–        v oblasti I, která zahrnuje 96 % španělského obyvatelstva a která byla považována za komerčně výnosnou, nesly náklady na přechod na digitální vysílání veřejné a soukromé vysílací subjekty;

–        v oblasti II, která zahrnuje méně urbanizované a vzdálené regiony, kde žije 2,5 % španělského obyvatelstva, vysílací subjekty v důsledku nedostatku obchodního zájmu do digitalizace neinvestovaly, což přimělo španělské orgány k poskytnutí financování z veřejných prostředků;

–        v oblasti III zahrnující 1,5 % španělského obyvatelstva je z topografických důvodů pozemní digitální přenos vyloučen, takže byla zvolena platforma satelitního vysílání.

4        Rozhodnutím ze dne 7. září 2007 přijala španělská rada ministrů celostátní plán pro přechod na digitální pozemní televizní vysílání (dále jen „DTT“) k provedení celostátního technického plánu upraveného královským nařízením 944/2005. Podle uvedeného plánu bylo španělské území rozděleno na 90 technických projektů pro přechod na digitální vysílání a pro každý z těchto projektů bylo stanoveno nejzazší datum ukončení analogového vysílání. Cílem vytýčeným v tomto plánu bylo dosáhnout podobného pokrytí španělského obyvatelstva službou DTT, jako tomu bylo v případě analogového televizního vysílání v roce 2007, tj. více než 98 % španělského obyvatelstva.

5        Jelikož hrozilo, že povinné pokrytí stanovené pro DTT (viz bod 2 výše) povede k menšímu pokrytí španělského obyvatelstva, než tomu bylo v případě dosavadního analogového vysílání, bylo nutné zajistit televizní pokrytí v oblasti II. Projednávaná věc se týká pouze veřejného financování poskytnutého španělskými orgány na podporu procesu pozemní digitalizace v uvedené oblasti.

6        Dne 29. února 2008 přijalo španělské ministerstvo průmyslu, cestovního ruchu a obchodu (dále jen „MITC“) rozhodnutí, které mělo zajistit zlepšení telekomunikačních infrastruktur a zavést kritéria a způsoby rozdělení finančních prostředků na opatření zaměřená na rozvoj informační společnosti v rámci plánu nazvaného „Plan Avanza“. Rozpočet schválený na základě tohoto rozhodnutí byl zčásti vyčleněn na digitalizaci televizního vysílání v oblasti II.

7        V době od července do listopadu 2008 probíhala digitalizace v oblasti II prostřednictvím různých dodatků k platným rámcovým smlouvám z roku 2006, které v rámci Plan Avanza uzavřelo MITC s autonomními společenstvími Španělského království. V návaznosti na tyto dodatky převedlo MITC finanční prostředky autonomním společenstvím, která se zavázala, že ostatní náklady na tato opatření pokryjí z vlastních rozpočtových zdrojů.

8        Dne 17. října 2008 udělila španělská rada ministrů povolení k přidělení dalších finančních prostředků pro účely rozšíření a dokončení pokrytí DTT v rámci projektů pro přechod na digitální vysílání, které měly být dokončeny během první poloviny roku 2009. K přidělení finančních prostředků došlo na základě podepsání nových rámcových smluv mezi MITC a autonomními společenstvími v prosinci 2008 týkajících se provádění celostátního plánu pro přechod na DTT. Dne 29. května 2009 schválila španělská rada ministrů kritéria pro rozdělení finančních prostředků určených k financování opatření přechodu na DTT.

9        Po podpisu dodatků k rámcovým smlouvám z roku 2008 týkajících se rozšíření pokrytí DTT a zveřejnění těchto rámcových smluv a dodatků v Boletín oficial del Estado zahájila autonomní společenství proces rozšiřování. Za tímto účelem buď sama uspořádala výběrová řízení, nebo pověřila jejich organizací soukromé podniky. Autonomní společenství pověřovala v některých případech zajištěním rozšíření také obce.

10      Ve Španělsku byly zpravidla pořádány dva druhy výběrových řízení. Zaprvé proběhla výběrová řízení týkající se rozšíření pokrytí, u nichž bylo pravidlem, že podnik, jemuž byla zadána zakázka, byl pověřen úkolem zajistit funkční síť DTT. Za tímto účelem bylo nutné uskutečnit práce, mezi něž patří navržení a provozování sítě, přenos signálu, zavedení sítě a dodání nezbytného zařízení. Ostatní výběrová řízení se týkala dodání telekomunikačních zařízení.

11      V období let 2008 a 2009 se do rozšíření pokrytí v oblasti II celkem investovalo téměř 163 milionů eur ze státního rozpočtu, přičemž se částečně jednalo o úvěry za zvýhodněných podmínek, jež autonomním společenstvím poskytlo MITC, a přibližně 60 milionů eur z rozpočtů dotyčných šestnácti autonomních společenství. Rozšíření financovaly částkou přibližně 3,5 milionu eur také obce.

12      Poté, co bylo pokrytí DTT rozšířeno na oblast II, pořádala některá autonomní společenství od roku 2009 v rámci druhé etapy další výběrová řízení nebo bez výběrového řízení uzavírala smlouvy pro účely provozování a údržby zařízení, která byla digitalizována a uváděna do provozu během fáze rozšiřování. Celková výše finančních prostředků, které byly prostřednictvím výběrových řízení přiděleny na provozování a údržbu v období let 2009 až 2011, činila nejméně 32,7 milionu eur.

13      Dne 18. května 2009 obdržela Komise od jednoho evropského satelitního provozovatele, společnosti SES Astra, stížnost týkající se údajného režimu podpor přijatého španělskými orgány pro přechod od analogového na digitální televizní vysílání v oblasti II. Tento provozovatel uvedl, že toto opatření představuje neoznámenou podporu, která vede k narušení hospodářské soutěže mezi platformou pozemního a satelitního vysílání.

14      Dopisem ze dne 29. září 2010 oznámila Komise Španělskému království, že se rozhodla zahájit ohledně dotyčné podpory řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, a to pro celé území Španělska s výjimkou autonomního společenství Kastilie-La-Mancha, pro kterou bylo zahájeno zvláštní řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“). Při vyhlášení rozhodnutí o zahájení řízení dne 14. prosince 2010 v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. C 337, s. 17) Komise vyzvala zúčastněné strany k předložení vyjádření.

15      Po obdržení vyjádření španělských orgánů a dalších zúčastněných stran přijala Komise dne 19. června 2013 rozhodnutí 2014/489/EU o státní podpoře SA.28599 [(C 23/2010) (ex NN 36/2010, ex CP 163/2009)] poskytnuté Španělským královstvím na zavedení digitálního pozemního televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech (kromě oblasti Kastilie-La-Mancha) (Úř. věst. L 217, s. 52, dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrok zní:

„Článek 1

Státní podpora, kterou Španělsk[é království] protiprávně v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU poskytlo provozovatelům platformy pozemního vysílání pro účely zavedení, údržby a provozování sítě digitálního pozemního televizního vysílání v oblasti II, je neslučitelná s vnitřním trhem, vyjma podpory, která byla poskytnuta v souladu s kritériem technologické neutrality.

Článek 2

Jednotlivá podpora poskytnutá v rámci režimu uvedeného v článku 1 nepředstavuje podporu, pokud v době svého poskytnutí splňovala podmínky stanovené v nařízení přijatém na základě článku 2 nařízení Rady (ES) č. 994/98, jež bylo použitelné v době poskytnutí podpory.

Článek 3

1. Španělsk[é království] je povinno vymáhat od provozovatelů digitální pozemní televizní sítě navrácení neslučitelné podpory, která byla poskytnuta v rámci režimu uvedeného v článku 1, bez ohledu na to, zda byli přímými či nepřímými příjemci této podpory.

2. Částky, které mají být vráceny, jsou úročeny od data, kdy byly poskytnuty příjemcům, až do dne jejich splacení.

3. Úroky se vypočítají ze složeného základu v souladu s kapitolou V nařízení Komise (ES) č. 794/2004.

4. Ode dne oznámení tohoto rozhodnutí zruší Španělsk[é království] všechny dosud neproplacené platby v rámci režimu podpory uvedeného v článku 1.

Článek 4

1. Vrácení podpory poskytnuté v rámci režimu uvedeného v článku 1 je okamžité a účinné.

2. Španělsk[é království] zaručí, aby toto rozhodnutí bylo vykonáno ve lhůtě čtyř měsíců ode dne jeho oznámení.

3. Ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení tohoto rozhodnutí poskytne Španělsk[é království] Komisi následující informace:

a)       seznam příjemců, kteří získali podporu v rámci režimu uvedeného v článku 1, a celkovou částku podpory, kterou získal každý z těchto příjemců v rámci uvedeného režimu, rozdělenou podle kategorií uvedených v oddíle 6.2,

b)       celkovou částku (jistina a úroky), která má být vrácena každým příjemcem;

[…]

Článek 5

Toto rozhodnutí je určeno Španělskému království.“

16      K odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zaprvé uvedla, že základem režimu podpor na rozšíření DTT v oblasti II jsou jednotlivé nástroje přijaté na centrální úrovni a smlouvy uzavřené mezi MITC a autonomními společenstvími, které byly následně měněny. Autonomní společenství podle ní v praxi plnila pokyny španělské vlády ohledně rozšíření DTT (bod 91 odůvodnění uvedeného rozhodnutí).

17      Komise zadruhé konstatovala, že předmětné opatření musí být považováno za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Vzhledem k tomu, že uvedené opatření bylo financováno ze státního rozpočtu a z rozpočtů některých autonomních společenství a obcí, jedná se podle Komise o zásah ze státních prostředků. Podle Komise bylo rozšíření sítí televizního vysílání hospodářskou činností a nespadalo pod výkon výsad veřejné moci. Podle Komise jsou provozovatelé platformy DTT přímými příjemci podpory, zatímco provozovatelé sítě, kteří se účastnili výběrových řízení na rozšíření pokrytí, jsou nepřímými příjemci podpory. Zvýhodnění, jež z tohoto opatření plyne těmto provozovatelům sítě, je podle Komise selektivní, neboť takové opatření je určeno pouze odvětví vysílání a v rámci tohoto odvětví se týká pouze podniků, které působí na trhu v oblasti platformy pozemního vysílání. Podle napadeného rozhodnutí uvedly španělské orgány případ autonomního společenství Baskicka (Španělsko) jakožto nejlepší a jediný příklad, pokud jde o uplatnění neexistence státní podpory dle kritérií stanovených Soudním dvorem v rozsudku ze dne 24. července 2003, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg (C‑280/00, Recueil, EU:C:2003:415). Avšak první kritérium, které je v uvedeném rozsudku stanoveno a podle kterého musí být podnik-příjemce skutečně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně definovány, nebylo podle Komise splněno. Jelikož dále nejsou zaručeny co nejmenší náklady na zajištění obecného zájmu uvedeného autonomního společenství, nebylo podle ní splněno ani čtvrté kritérium stanovené uvedeným rozsudkem. Komise uvádí, že jelikož mezi platformami satelitního a pozemního vysílání existuje hospodářská soutěž, opatření zaměřené na zavádění, provozování a údržbu DTT v oblasti II narušuje hospodářskou soutěž mezi oběma platformami. Dané opatření podle ní rovněž ovlivňuje obchod v rámci Unie (body 94 až 141 odůvodnění uvedeného rozhodnutí).

18      Komise zatřetí konstatovala, že předmětné opatření nemůže být považováno za státní podporu slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, přestože se toto opatření zaměřuje na splnění jednoznačného cíle společného zájmu a přestože Komise uznala, že došlo k selhání trhu. Podle Komise toto opatření není přiměřené a nepředstavuje vhodný nástroj, jak obyvatelům oblasti II zajistit pokrytí otevřenými kanály, neboť nesplňuje zásadu technologické neutrality (body 148 až 171 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

19      Začtvrté Komise uvedla, že jelikož nebylo provozování platformy pozemního vysílání jednoznačně definováno jako veřejná služba, nemohlo být dané opatření odůvodněno na základě čl. 106 odst. 2 SFEU (bod 172 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

20      Zapáté Komise uvedla, že předmětné opatření není existující podporou, protože je třeba ho považovat za změnu samotné podstaty původního režimu. Španělské orgány tedy měly toto opatření oznámit (body 173 až 175 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

21      Zašesté Komise upřesnila jednotlivé případy, kdy musí španělské orgány zajistit navrácení předmětné podpory od jejích přímých a nepřímých příjemců (body 179 až 197 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

22      Žalobou došlou soudní kanceláři Tribunálu dne 30. srpna 2013 podalo Španělské království projednávanou žalobu.

23      Samostatným podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu téhož dne podalo Španělské království návrh na předběžné opatření, ve kterém v podstatě navrhovalo, aby předseda Tribunálu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Usnesením ze dne 16. října 2013, Španělsko v. Komise (T‑461/13 R, EU:T:2013:545), byl tento návrh zamítnut s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

24      Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 29. listopadu 2013 podala Asociación española de televisiones digitales privadas, autonómicas y locales (Asodal) návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Španělského království. Tento návrh byl usnesením ze dne 24. února 2014, Španělsko v. Komise (T‑461/13, EU:T:2014:109), zamítnut.

25      Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (pátý senát) o zahájení ústní části řízení.

26      V rámci organizačních procesních opatření upravených v článku 64 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 vyzval Tribunál Komisi k předložení určitých dokumentů. Komise této žádosti ve stanovené lhůtě vyhověla.

27      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 11. března 2015.

28      Španělské království navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

29      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

30      Na podporu žaloby předkládá Španělské království pět žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU a spočívá v tom, že Komise nesprávně konstatovala existenci státní podpory. Druhý žalobní důvod, který je uplatněn podpůrně, se týká otázky slučitelnosti této domnělé podpory s vnitřním trhem. Vychází z porušení podmínek pro povolení podpory podle čl. 106 odst. 2 SFEU a čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. V rámci třetího žalobního důvodu Španělské království tvrdí, že došlo k porušení procesních pravidel. Čtvrtý, podpůrně uplatněný žalobní důvod se týká žádosti o zajištění navrácení podpory a vychází z porušení zásad právní jistoty, rovného zacházení, proporcionality a subsidiarity. V rámci pátého žalobního důvodu Španělské království podpůrně namítá porušení základního práva na informace.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU

31      Španělské království Komisi vytýká, že konstatováním existence státní podpory porušila čl. 107 odst. 1 SFEU. Španělské království uvedlo, že zaprvé dotyčné entity nevykonávaly žádnou hospodářskou činnost, zadruhé předmětné opatření nebylo selektivní, nýbrž bylo službou obecného hospodářského zájmu (dále jen „SOHZ“), a zatřetí toto opatření nenarušovalo hospodářskou soutěž.

 K první části prvního žalobního důvodu, vycházející z neexistence hospodářské činnosti

32      Španělské království tvrdí, že provozování sítě DTT v oblasti II autonomními společenstvími, veřejnoprávními podniky a obcemi odpovídá výkonu výsad veřejné moci a není hospodářskou činností. Jejich jediným zájmem bylo podle Španělského království reagovat na potřeby venkovského obyvatelstva, a nikoli účastnit se trhu. Tyto entity proto nelze kvalifikovat jako podniky pro účely čl. 107 odst. 1 SFEU.

33      Úvodem je třeba připomenout, že kvalifikace jako podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby byly splněny všechny podmínky stanovené v tomto ustanovení. Zaprvé se musí jednat o zásah státu nebo o zásah ze státních prostředků. Zadruhé tento zásah musí být způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí poskytovat příjemci výhodu tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby. Začtvrté musí narušovat či hrozit narušením hospodářské soutěže (viz rozsudek ze dne 17. prosince 2008, Ryanair v. Komise, T‑196/04, Sb. rozh., EU:T:2008:585, bod 36 a citovaná judikatura).

34      Tato část prvního žalobního důvodu se konkrétně týká třetí z těchto podmínek, podle níž jsou za státní podpory považovány zásahy, které mohou v jakékoli formě přímo nebo nepřímo zvýhodňovat podniky nebo musí být považovány za hospodářské zvýhodnění, které by podnik-příjemce nezískal za obvyklých podmínek na trhu (viz rozsudek ze dne 2. září 2010, Komise v. Deutsche Post, C‑399/08 P, Sb. rozh., EU:C:2010:481, bod 40 a citovaná judikatura).

35      Z ustálené judikatury vyplývá, že se v kontextu soutěžního práva rozumí „podnikem“ jakákoli entita vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení této entity a způsobu jejího financování. Jakákoli činnost spočívající v nabízení zboží nebo poskytování služeb na daném trhu představuje hospodářskou činnost (viz rozsudek ze dne 10. ledna 2006, Cassa di Risparmio di Firenze a další, C‑222/04, Sb. rozh., EU:C:2006:8, body 107 a 108 a citovaná judikatura). Skutečnost, zda činnost má či nemá hospodářskou povahu, nezávisí na soukromoprávním nebo veřejnoprávním postavení entity, která tuto činnost vykonává, ani na rentabilitě této činnosti (viz rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise, C‑288/11 P, Sb. rozh., EU:C:2012:821, bod 50 a citovaná judikatura).

36      Podle judikatury činnosti, které se pojí s výkonem výsad veřejné moci, nevykazují hospodářský charakter, který by odůvodňoval použití pravidel Smlouvy o FEU v oblasti hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. ledna 1994, SAT Fluggesellschaft, C‑364/92, Recueil, EU:C:1994:7, body 30 a 31, a rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Nizozemsko a NOS v. Komise, T‑231/06 a T‑237/06, Sb. rozh., EU:T:2010:525, bod 93).

37      Pokud jde o případný dopad výkonu výsad veřejné moci na kvalifikaci právnické osoby jako podniku ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže, je třeba uvést, že okolnost, že entita při výkonu části svých činností disponuje výsadami veřejné moci, nebrání sama o sobě tomu, aby byla kvalifikována jako podnik ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže, pokud jde o zbývající část jejích hospodářských činností. Kvalifikace určité činnosti jako činnosti spadající pod výkon výsad veřejné moci, či jako hospodářské činnosti musí být provedena odděleně pro každou činnost vykonávanou danou entitou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. července 2008, MOTOE, C‑49/07, Sb. rozh., EU:C:2008:376, bod 25 a citovaná judikatura).

38      Je tedy třeba zkoumat, zda předmětná činnost spadá pod výkon výsad veřejné moci, jak tvrdí Španělské království, nebo pod výkon hospodářské činnosti.

39      K určení předmětné činnosti je na úvod třeba konstatovat, že podle článku 1 napadeného rozhodnutí spočívala tato činnost v zavedení, údržbě a provozování sítě DTT v oblasti II autonomními společenstvími, veřejnoprávními podniky a obcemi. Zdůrazňuje-li Španělské království skutečnost, že jejich jediným zájmem bylo reagovat na potřeby venkovského obyvatelstva, protože bylo nutné zajistit v uvedené oblasti televizní pokrytí, je třeba připomenout, že v oblasti státních podpor cíl státních zásahů sám o sobě nepostačuje k tomu, aby tyto zásahy nebyly kvalifikovány jako podpory ve smyslu článku 107 SFEU. Tento článek totiž nerozlišuje podle důvodů nebo cílů státních zásahů, ale definuje je podle jejich účinků (viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:757, body 84 a 85 a citovaná judikatura). Komise se tedy v souvislosti s určováním předmětné činnosti nedopustila pochybení.

40      K zodpovězení otázky, zda předmětná činnost tak, jak byla určena v napadeném rozhodnutí, spadá pod výkon výsad veřejné moci, nebo pod výkon hospodářských činností, je třeba ověřit, zda je tato činnost svou povahou, svým předmětem a z hlediska pravidel, jimiž podléhá, spojena s výkonem výsad veřejné moci, nebo zda má hospodářský charakter odůvodňující použití pravidel unijního práva v oblasti hospodářské soutěže (viz rozsudek ze dne 18. března 1997, Diego Calì & Figli, C‑343/95, Recueil, EU:C:1997:160, body 16, 18 a 23 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 28. února 2013, Ordem dos Técnicos Oficiais de Contas, C‑1/12, Sb. rozh., EU:C:2013:127, bod 40 a citovaná judikatura).

41      V bodech 97 až 99 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že předmětná činnost představuje hospodářskou činnost, jako je tomu i v jiných případech, kdy jsou infrastruktury spravovány regionálními orgány. Podle ní trh existuje, pokud – jak je tomu i v tomto případě – mají další provozovatelé zájem poskytovat dotčenou službu nebo toho jsou schopni. Komise shledala, že provozování sítě DTT není součástí výsad státu, ani typickou činností, kterou by mohl vykonávat jedině stát. Dotčené služby podle ní nejsou službami, které obvykle přísluší orgánům veřejné moci, a jako takové mají hospodářskou povahu, což dokládá i skutečnost, že na trhu v oblasti I působí několik podniků. Komise dále uvedla, že o poskytování těchto služeb v oblasti II projevil zájem i jeden evropský satelitní provozovatel v rámci výběrového řízení a že se předmětná činnost týká pouze přenosu soukromých celostátních a regionálních kanálů.

42      Ve světle kritérií týkajících se pojmu „podnik“ stanovených judikaturou citovanou v bodě 40 výše tyto úvahy právně dostačujícím způsobem dokládají, že předmětná činnost svou povahou, svým předmětem a z hlediska pravidel, jimž podléhá, není spojena s výkonem výsad veřejné moci, nýbrž má hospodářský charakter. Žádným z argumentů předložených Španělským královstvím nelze prokázat, že se Komise kvalifikací předmětné činnosti jako činnosti hospodářské dopustila pochybení.

43      Zaprvé, zdůrazňuje-li Španělské království, že rozšíření DTT bylo provedeno veřejnoprávními podniky jednajícími jakožto vlastní „nástroje“ veřejné správy, je třeba uvést, že pokud jde o uplatňování pravidel hospodářské soutěže, je nutno rozlišovat případ, kdy stát jedná při výkonu veřejné moci, a případ, kdy vykonává hospodářskou činnost průmyslové nebo obchodní povahy spočívající v nabízení zboží nebo služeb na trhu. V tomto ohledu není významné, zda stát jedná přímo orgánem, který je součástí veřejné správy, nebo prostřednictvím entity, které udělil zvláštní nebo výlučná práva (viz rozsudek Diego Calì & Figli, bod 40 výše, EU:C:1997:160, body 16 a 17 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 12. července 2012, Compass-Datenbank, C‑138/11, Sb. rozh., EU:C:2012:449, bod 35 a citovaná judikatura). Dále je třeba připomenout, že skutečnost, že určitou činnost může vykonávat soukromý podnik, je ukazatelem, který umožňuje kvalifikovat dotčenou činnost jako činnost hospodářskou (rozsudek ze dne 24. října 2002, Aéroports de Paris v. Komise, C‑82/01 P, Recueil, EU:C:2002:617, bod 82).

44      Pokud jde zadruhé o argumentaci Španělského království, podle níž v případě služby, jejímž účelem je zaručit každému právo na příjem televizního audiovizuálního vysílání, neexistuje trh, je třeba uvést, jak konstatovala Komise v bodech 97 a 99 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že pro službu zavádění digitální sítě ve Španělsku trh existoval. Předně je nesporné, že jeden evropský satelitní provozovatel projevil zájem o poskytování předmětné služby v oblasti II v rámci výběrového řízení konaného v roce 2008 pro oblast Kantábrie (Španělsko). Existence trhu pro zavádění digitální sítě ve Španělsku dále vyplývá z toho, že v oblasti I byla tato činnost prováděna soukromými podniky.

45      Zatřetí, zdůrazňuje-li Španělské království, že předmětné podniky neobdržely za tuto činnost žádnou ekonomickou protihodnotu, stačí připomenout, že otázka, zda měla předmětná činnost hospodářský charakter, nezávisí na ochotě soukromého investora vykonávat ji za stejných podmínek, ani na rentabilitě této činnosti (v tomto smyslu viz rozsudek Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise, bod 35 výše, EU:C:2012:821, bod 50). Mimoto bezplatnost plnění nebrání tomu, aby byla činnost kvalifikována jako hospodářská (rozsudek ze dne 23. dubna 1991, Höfner a Elser, C‑41/90, Recueil, EU:C:1991:161, body 19 až 23). Skutečnost, že akční plány autonomních společenství nevedly, jak uvádí Španělské království, k žádné změně ve vlastnictví digitalizovaných vysílacích středisek, jež byla i nadále veřejná, je pro kvalifikaci předmětné činnosti bezvýznamná.

46      Začtvrté Španělské království tvrdí, že úvaha Komise v bodě 99 odůvodnění a v poznámce pod čarou 50 napadeného rozhodnutí, podle níž se zavádění digitální sítě v oblasti II prováděné autonomními společenstvími, veřejnoprávními podniky a obcemi týká pouze přenosu soukromých celostátních a regionálních kanálů, je nesprávná. Tuto argumentaci nelze přijmout. Je totiž třeba konstatovat, že královské nařízení 944/2005 uložilo vnitrostátním vysílacím subjektům povinnost zajistit pokrytí 96 % obyvatelstva v případě soukromého sektoru a 98 % obyvatelstva v případě veřejného sektoru na jejich příslušném území (viz bod 2 výše). Je sice pravda, že oblasti I a II zahrnovaly 98,5 % španělského obyvatelstva, a že tedy povinnost vnitrostátních vysílacích subjektů z veřejného sektoru pokrýt na jejich příslušném území 98 % obyvatelstva, neznamenala, že by musely pokrýt celou oblast II, nicméně v případě takřka celé oblasti II toto povinné pokrytí zaručovalo přístup k veřejnoprávním kanálům, přičemž v oblasti III byl z topografických důvodů pozemní digitální přenos vyloučen (viz bod 3 výše).

47      První část prvního žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta.

 Ke druhé části prvního žalobního důvodu, vycházející z neexistence hospodářského zvýhodnění a z existence SOHZ

48      Španělské království tvrdí, že předmětné opatření není selektivní povahy, protože provozování sítí rozhlasového a televizního vysílání představuje podle španělských právních předpisů SOHZ. Dotyčné entity podle něj neobdržely žádné hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, protože byla splněna kritéria stanovená Soudním dvorem v rozsudku Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415). Španělské království mimoto uvádí, že Komise neprovedla žádné hodnocení na základě vlastních ustanovení pro určování, zda se jedná o SOHZ. Podle Španělského království bylo DTT ve Španělsku nákladově nejefektivnějším řešením pro přechod z analogové televize na televizi digitální v oblasti II, což podle něj dokládá jistá studie z července 2007. Podle uvedené studie by náklady na satelitní řešení pro rozšíření pokrytí z 96 % na 100 % obyvatelstva byly vyšší než náklady na řešení pozemní. Komise podle Španělského království neprovedla důkladnou analýzu této studie a zabývala se pouze případem autonomního společenství Baskicka.

49      Úvodem je třeba konstatovat, že podle Španělského království není předmětné opatření selektivní povahy, protože dotyčná služba podle něj představuje SOHZ. Je třeba připomenout, že otázka, zda dotyčná služba představuje SOHZ, je kritériem nezávislým na kritériu selektivnosti státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Otázka, zda dotyčná služba představuje SOHZ, je totiž relevantní z hlediska existence či neexistence hospodářského zvýhodnění, zatímco selektivnost opatření souvisí s požadavkem, podle něhož musí státní podpora zvýhodňovat určité podniky nebo určitá odvětví výroby (viz bod 33 výše).

50      Jelikož Španělské království nepodložilo své tvrzení, že předmětné opatření nezvýhodňuje určité podniky, je třeba konstatovat, že v rámci této části prvního žalobního důvodu v podstatě poukazuje na to, že předmětné opatření neposkytuje příjemcům žádné hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Podle Španělského království Komise nesprávně konstatovala existenci hospodářského zvýhodnění, když dospěla k závěru, že v projednávané věci nebyla splněna všechna čtyři kritéria stanovená rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415).

51      Je třeba připomenout, že Soudní dvůr v rozsudku Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), uvedl, že jestliže má být státní zásah považován za vyrovnání představující protihodnotu plnění uskutečněných podniky-příjemci za účelem plnění povinností veřejné služby, takže tyto podniky ve skutečnosti nejsou finančně zvýhodněny, a účinkem uvedeného zásahu tedy není poskytnout těmto podnikům výhodnější soutěžní postavení oproti konkurenčním podnikům, nespadá takový zásah do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU. Nicméně k tomu, aby v konkrétním případě takové vyrovnání nebylo kvalifikováno jako státní podpora, musí být kumulativně splněna čtyři kritéria (rozsudek Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše, EU:C:2003:415, body 87 a 88).

52      Z bodů 114 až 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že první a čtvrté kritérium stanovená rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), nebyla podle Komise v projednávané věci splněna.

–       K prvnímu kritériu stanovenému rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), týkajícímu se plnění povinností veřejné služby

53      Podle tohoto kritéria musí být podnik-příjemce skutečně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně definovány (rozsudek Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše, EU:C:2003:415, bod 89).

54      Je třeba poukázat na to, že Komise v bodech 119 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla k tomu, že první kritérium stanovené rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), není splněno.

55      Podle bodu 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí není ve španělských právních předpisech stanoveno, že provozování pozemní sítě je veřejnou službou. Ley 11/1998, General de Telecomunicaciones (všeobecný zákon 11/1998 o telekomunikacích) ze dne 24. dubna 1998 (BOE č. 99 ze dne 25. dubna 1998, s. 13909, dále jen „zákon 11/1998“) podle uvedeného bodu odůvodnění stanoví, že telekomunikační služby, včetně provozování sítí rozhlasového a televizního vysílání, jsou SOHZ, avšak nepatří do kategorie veřejných služeb, do níž spadají pouze některé telekomunikační služby, zejména služby související s národní bezpečností a civilní ochranou a provozování telefonní sítě. Tatáž definice je pak zachována v Ley 32/2003, General de Telecomunicaciones (všeobecný zákon 32/2003 o telekomunikacích) ze dne 3. listopadu 2003 (BOE č. 264 ze dne 4. listopadu 2003, s. 38890, dále jen „zákon 32/2003“). Vysílací služby určené pro televizní vysílání, tzn. přenos signálu prostřednictvím telekomunikačních sítí, jsou podle tohoto bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí považovány za telekomunikační služby a jako takové představují SOHZ, nikoliv však veřejnou službu.

56      Podle bodu 120 odůvodnění napadeného rozhodnutí v každém případě platí, že ustanovení španělského zákona jsou z hlediska technologií neutrální. Uvedený zákon podle tohoto bodu odůvodnění definuje telekomunikace jako provozování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a souvisejících prostředků. Telekomunikacemi se rozumí přenos signálu prostřednictvím jakékoliv přenosové sítě, nikoli konkrétně prostřednictvím pozemní sítě. Tento zákon navíc stanoví, že jedním z jeho cílů je prosazovat nejvyšší možnou míru technologické neutrality v právních předpisech.

57      V bodě 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí se uvádí, že přestože právní předpis, který byl platný a použitelný v době, kdy byly finanční prostředky převedeny, definoval veřejnoprávní vysílání jako veřejnou službu, nelze tuto definici rozšířit na provozování určité základní platformy. Existují ostatně různé typy přenosových platforem, a proto se nelze domnívat, že konkrétně jedna z nich je pro přenos televizního vysílání základní. Komise uvádí, že pokud by tedy bylo ve španělských právních předpisech stanoveno, že použití určité platformy pro přenos signálu televizního vysílání představuje veřejnou službu, jednalo by se o zjevné pochybení.

58      Komise dále v bodech 123 a 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí odmítla argumentaci, že provozování pozemních sítí bylo definováno jako veřejná služba v meziinstitucionálních smlouvách uzavřených mezi baskickou vládou, sdružením baskických obcí a třemi baskickými regionálními vládami.

59      V bodě 172 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala s odkazem na body 119 až 122 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, že ani Španělské království ani baskické orgány nedefinovaly provozování platformy pozemního vysílání jednoznačně jako veřejnou službu.

60      Je třeba poukázat na to, že v případě pojmu „veřejné služby“ ve smyslu rozsudku Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), účastníci řízení nezpochybňují, že odpovídá pojmu „SOHZ“ ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. února 2008, BUPA a další v. Komise, T‑289/03, Sb. rozh., EU:T:2008:29, bod 162, a rozsudek ze dne 16. července 2014, Zweckverband Tierkörperbeseitigung v. Komise, T‑309/12, EU:T:2014:676, bod 132).

61      Podle ustálené judikatury mají členské státy široký prostor pro uvážení při vymezení toho, co považují za SOHZ, a Komise tudíž může zpochybnit definici těchto služeb vytvořenou členským státem pouze v případě zjevného pochybení (viz rozsudek ze dne 15. června 2005, Olsen v. Komise, T‑17/02, Sb. rozh., EU:T:2005:218, bod 216, rozsudek ze dne 22. října 2008, TV2/Danmark a další v. Komise, T‑309/04, T‑317/04, T‑329/04 a T‑336/04, Sb. rozh., EU:T:2008:457, bod 101, a rozsudek ze dne 6. října 2009, FAB v. Komise, T‑8/06, EU:T:2009:386, bod 63). V případě, že v dané oblasti chybí harmonizovaná unijní právní úprava, totiž Komise není oprávněna vyjadřovat se k rozsahu úkolů veřejné služby, které má veřejnoprávní provozovatel plnit, tedy k úrovni nákladů spojených s touto službou, ani k vhodnosti politických rozhodnutí přijatých v tomto ohledu vnitrostátními orgány, ani k hospodářské efektivitě veřejnoprávního provozovatele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 1997, FFSA a další v. Komise, T ‑106/95, Recueil, EU:T:1997:23, bod 108, a rozsudek ze dne 1. července 2010, M6 v. Komise, T‑568/08 a T‑573/08, Sb. rozh., EU:T:2010:272, bod 139 a citovaná judikatura). Z článku 1 první odrážky protokolu č. 26 o službách obecného zájmu, kterým se doplňuje Smlouva o EU a Smlouva o FEU, vyplývá, že společné hodnoty Unie ve vztahu k SOHZ ve smyslu článku 14 SFEU zahrnují zejména zásadní úlohu a široké rozhodovací pravomoci celostátních, regionálních a místních orgánů při poskytování, pořizování a organizování SOHZ, aby tyto služby co nejlépe odpovídaly potřebám uživatelů.

62      Avšak oprávnění členského státu definovat SOHZ není neomezené a nemůže být vykonáváno svévolně pouze s cílem vyhnout se použití pravidel hospodářské soutěže na určité odvětví (rozsudek BUPA a další v. Komise, bod 60 výše, EU:T:2008:29, bod 168). Aby bylo možné danou službu kvalifikovat jako SOHZ, musí s ní být spojen obecný hospodářský zájem vykazující zvláštní znaky oproti zájmu, jaký je spojen s jinými činnostmi hospodářského života (rozsudek ze dne 10. prosince 1991, Merci convenzionali porto di Genova, C‑179/90, Recueil, EU:C:1991:464, bod 27, a rozsudek ze dne 17. července 1997, GT-Link, C‑242/95, Recueil, EU:C:1997:376, bod 53).

63      Rozsah, v jakém Tribunál přezkoumává posouzení Komise, bere nutně v úvahu skutečnost, že definování určité služby členským státem jako SOHZ může být Komisí zpochybněno pouze v případě zjevného pochybení. V rámci tohoto přezkumu je nicméně třeba se přesvědčit, zda jsou dodržena určitá minimální kritéria, tj. mimo jiné že je dán akt veřejné moci, který pověřuje dotyčné provozovatele úkolem SOHZ, jakož i univerzální a závazná povaha tohoto úkolu (viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2012, CBI v. Komise, T‑137/10, Sb. rozh., EU:T:2012:584, body 100 a 101 a citovaná judikatura). Mimoto podle článku 4 rozhodnutí 2005/842/ES ze dne 28. listopadu 2005 o použití čl. [106 odst. 2 SFEU] na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním SOHZ (Úř. věst. L 312, s. 67), musí být odpovědnost za provozování SOHZ udělena jedním nebo několika úředními akty, jejichž forma může být upravena právními předpisy příslušného členského státu, přičemž v těchto aktech musí být obsaženy zejména povaha a délka trvání závazků veřejné služby a označení dotčeného podniku a území.

64      V projednávané věci Španělské království tvrdí, že Komise nesprávně shledala, že předmětná služba není SOHZ ve smyslu unijního práva. Podle něj došlo k selhání trhu v důsledku toho, že vysílací subjekty nebyly ochotny nést dodatečné náklady na rozšíření sítí v oblasti II. To, že předmětné španělské právní předpisy výslovně nestanoví, že je předmětná služba veřejnou službou, podle Španělského království Komisi nedovoluje obejít se bez vyhodnocení předmětné služby na základě jejích vlastních ustanovení pro určování, zda se jedná o SOHZ, a to tím spíše, že tyto právní předpisy kvalifikují předmětnou službu jako službu obecného zájmu. Španělské království na jednání upřesnilo, že dotyční provozovatelé byli pověřeni plněním povinností veřejné služby prostřednictvím aktů španělských orgánů jako celku, zejména prostřednictvím veřejnoprávních smluv uzavřených mezi španělskými orgány a uvedenými provozovateli.

65      Tato argumentace nedokládá, že Komise v bodech 119 až 122 a 172 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně konstatovala, že předmětná služba, tj. zavádění, údržba a provozování sítě DTT v oblasti II, nebyla přesně definována jako veřejná služba ve smyslu rozsudku Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415).

66      Je totiž pravda, že služba provozování sítí rozhlasového a televizního vysílání byla španělským státem kvalifikována jako služba obecného zájmu podle článku 2 zákona 11/1998 i zákona 32/2003, které byly předloženy Komisí v návaznosti na organizační procesní opatření přijatá Tribunálem (viz bod 26 výše), ve spojení s jejich článkem 1.

67      Avšak z článku 2 zákona 11/1998 a zákona 32/2003 vyplývá, že se tato kvalifikace týká všech telekomunikačních služeb, včetně sítí rozhlasového a televizního vysílání. Přitom sama skutečnost, že je určitá služba označena jako služba obecného zájmu ve vnitrostátním právu, neznamená, že každý provozovatel, který ji zajišťuje, je pověřen plněním povinností veřejné služby jasně definovaných ve smyslu rozsudku Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415). Kdyby tomu tak bylo, všechny telekomunikační služby ve Španělsku by měly charakter SOHZ ve smyslu uvedeného rozsudku, což z těchto zákonů nijak nevyplývá. V tomto ohledu je třeba rovněž konstatovat, že čl. 2 odst. 1 zákona 32/2003 výslovně stanoví, že služby obecného zájmu ve smyslu tohoto zákona musí být poskytovány v rámci režimu volné hospodářské soutěže. Kvalifikace určité služby jako SOHZ ve smyslu rozsudku Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), přitom vyžaduje, aby odpovědnost za její provozování byla udělena určitým podnikům.

68      Mimoto je třeba konstatovat, že se Komise nedopustila žádného pochybení, když v bodech 119 až 125 odůvodnění napadeného rozhodnutí zkoumala, zda je první kritérium stanovené rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), splněno u služby provozování pozemních sítí, a nikoli u služby provozování sítí rozhlasového a televizního vysílání, jak tvrdí Španělské království. V tomto ohledu z bodu 120 odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že se ustanovení zákona 32/2003 vyznačovala technologickou neutralitou a že telekomunikacemi se rozumí přenos signálu prostřednictvím jakékoliv přenosové sítě, nikoli konkrétně prostřednictvím pozemní sítě, což Španělské království nezpochybnilo. Ve světle těchto upřesnění španělského zákona nelze činit závěr, že Komise v bodech 119 až 122 odůvodnění uvedeného rozhodnutí nesprávně shledala, že ve zmíněném zákoně nebylo provozování pozemní sítě definováno jako veřejná služba ve smyslu rozsudku Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415).

69      Pokud jde o argumentaci, že dotyční provozovatelé byli pověřeni plněním povinností veřejné služby prostřednictvím aktů španělských orgánů jako celku, zejména prostřednictvím veřejnoprávních smluv uzavřených mezi španělskými orgány a uvedenými provozovateli, nelze ani tuto argumentaci přijmout.

70      Poukazuje-li totiž Španělské království v tomto ohledu na skutečnost, že celostátní plán pro přechod na DTT, přijatý španělskou radou ministrů dne 7. září 2007, vytýčil za cíl dosažení podobného pokrytí španělského obyvatelstva službou DTT, jako tomu bylo v případě analogového televizního vysílání v roce 2007, tj. více než 98 % španělského obyvatelstva (viz bod 4 výše), je třeba uvést, že prostřednictvím tohoto plánu nebyl žádný provozovatel pověřen plněním povinností veřejné služby.

71      Pokud jde o veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi veřejnou správou a dotyčnými provozovateli, je pravda, že podle judikatury může pověření k plnění veřejné služby rovněž vyplývat ze smluvních aktů, jestliže pocházejí od veřejné moci a jsou závazné, což platí a fortiori, pokud takové akty konkrétně upravují povinnosti uložené právními předpisy (viz rozsudek CBI v. Komise, bod 63 výše, EU:T:2012:584, bod 109 a citovaná judikatura). V projednávané věci však Španělské království nepředložilo žádnou smlouvu, jíž by bylo možné jeho tvrzení podložit. Služba mimoto nemá automaticky a bez dalšího upřesnění od dotyčných orgánů charakter SOHZ ve smyslu rozsudku Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415) jen proto, že je předmětem veřejnoprávní smlouvy.

72      Pokud jde o konstatování Komise v bodech 123 a 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že ani meziinstitucionální smlouvy uzavřené mezi baskickou vládou, sdružením baskických obcí a třemi baskickými regionálními vládami nedefinovaly provozování pozemní sítě jako veřejnou službu, tato konstatování nebyla Španělským královstvím zpochybněna.

73      Dále je třeba konstatovat, že španělské orgány nebyly v žádném okamžiku schopny určit, jaké povinnosti veřejné služby byly svěřeny provozovatelům sítí DTT, ať již španělskými právními předpisy nebo provozními smlouvami, natož aby o tom podaly důkaz.

74      Konečně z bodu 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že by definování provozování určité základní platformy, v daném případě platformy pozemního vysílání, jako veřejné služby představovalo podle Komise zjevné pochybení španělských orgánů, protože existují-li různé typy přenosových platforem, nelze se domnívat, že konkrétně jedna z nich je pro přenos televizního vysílání základní (viz bod 57 výše), což Španělské království nezpochybnilo.

75      Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila pochybení, když měla za to, že bez jasného definování služby provozování pozemní sítě jako veřejné služby není splněno první kritérium stanovené rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415).

76      Ostatní argumenty předložené Španělským královstvím nemohou tento závěr zpochybnit.

77      Pokud jde zaprvé o argument, že se Komise zabývala výlučně případem autonomního společenství Baskicka, je třeba konstatovat, že Komise v bodech 119 a 120 odůvodnění napadeného rozhodnutí zohlednila rovněž zákony 11/1998 a 32/2003, jejichž působnost se neomezuje na uvedené autonomní společenství. Dále z bodu 114 odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že podle španělských orgánů bylo na autonomních společenstvích, aby se dovolávala neexistence státní podpory v souladu s rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), a že jako nejlepší a jediný příklad uvedly tyto orgány právě zmiňovaný případ. Podle tohoto bodu odůvodnění žádné jiné autonomní společenství nepředložilo argumentaci, jíž by bylo možné doložit, že provozování sítě pozemního vysílání představovalo veřejnou službu. Španělské království tedy nemůže Komisi vytýkat, že zkoumání soustředila na případ autonomního společenství Baskicka. Podle ustálené judikatury mimoto platí, že legalita rozhodnutí ve věci státních podpor musí být posuzována v závislosti na informacích, které mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijala (viz rozsudek ze dne 15. dubna 2008, Nuova Agricast, C‑390/06, Sb. rozh., EU:C:2008:224, bod 54 a citovaná judikatura).

78      Zadruhé Španělské království tvrdí, že jelikož Komise neprovedla žádné hodnocení na základě vlastních ustanovení pro určování, zda se jedná o SOHZ, nedodržela bod 47 svého sdělení o použití pravidel Unie v oblasti státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování SOHZ (Úř. věst. 2012, C 8, s. 4). Tento argument musí být odmítnut. Je totiž pravda, že Komise v uvedeném bodě sdělení upřesnila, že podniky pověřené poskytováním SOHZ jsou podniky pověřené zvláštním úkolem a obecně řečeno pověření zvláštním úkolem veřejné služby je spjato s poskytováním služeb, které by podnik z hlediska komerčního zájmu neposkytoval nebo neposkytoval ve stejném rozsahu nebo za stejných podmínek. Je však třeba konstatovat, že Komise v napadeném rozhodnutí nezpochybnila existenci SOHZ z důvodu, že nedošlo k selhání trhu, nýbrž konstatovala, že předmětná služba není jasně definována jako veřejná služba ve smyslu rozsudku Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415). V uvedeném bodě sdělení je obsažen rovněž požadavek, podle něhož musí být poslání SOHZ definováno členským státem, aby se vyhovělo prvnímu kritériu stanovenému uvedeným rozsudkem. Mimoto skutečnost, že došlo selhání trhu, nestačí k tomu, aby bylo možné konstatovat, že se jedná o SOHZ.

–       Ke čtvrtému kritériu stanovenému rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), týkajícímu se zaručení co nejmenších nákladů pro společnost

79      V souladu s tímto kritériem platí, že není-li výběr podniku, který má být pověřen plněním povinností veřejné služby, v konkrétním případě učiněn v rámci řízení o zadání veřejné zakázky umožňujícího vybrat zájemce schopného poskytovat tyto služby za nejmenších nákladů pro společnost, musí být úroveň nutného vyrovnání určena na základě analýzy nákladů, které by průměrný podnik, řádně řízený a přiměřeně vybavený k tomu, aby mohl uspokojit požadavky veřejné služby, vynaložil při plnění těchto povinností se zohledněním příjmů, které se k nim vztahují, jakož i zisku, který je přiměřený k plnění těchto povinností (rozsudek Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše, EU:C:2003:415, bod 93).

80      V bodě 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že vzhledem k tomu, že neproběhlo výběrové řízení, baskické orgány tvrdí, že toto kritérium bylo splněno, neboť veřejnoprávní podnik baskické vlády poskytující služby přenosu a pokrytí rozhlasovým a televizním vysíláním je řádně řízeným podnikem, který je přiměřeně vybaven k tomu, aby mohl vykonávat požadované činnosti. Komise uvádí, že na základě studie porovnávající náklady, která jí podle jejích slov nebyla předložena, dospěly baskické orgány k závěru, že zavedení satelitní infrastruktury by bylo dražší než zlepšení pozemní sítě, kterou provozoval dotyčný veřejnoprávní podnik. Pro účely splnění předmětného kritéria však podle Komise porovnání se satelitní technologií nepostačuje k tomu, aby bylo prokázáno, že je tento veřejnoprávní podnik efektivní, neboť mohli existovat jiní provozovatelé pozemních sítí, kteří by tuto službu mohli poskytovat s menšími náklady. Komise tedy učinila závěr, že čtvrté kritérium stanovené rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), není v případě autonomního společenství Baskicka splněno.

81      Španělské království v podstatě jen tvrdí, že ve srovnání s platformou satelitního vysílání byla platforma pozemního vysílání nákladově nejefektivnějším řešením, neboť již existovala infrastruktura pro analogové televizní vysílání, což podle něj prokazuje studie z července 2007. Španělské království tedy nezpochybňuje úvahu Komise, podle níž srovnání se satelitní technologií nepostačuje k prokázání, že předmětný veřejnoprávní podnik v Baskicku je efektivním podnikem, neboť mohli existovat jiní provozovatelé pozemních sítí, kteří by předmětnou službu mohli poskytovat s menšími náklady.

82      Španělské království tedy neprokázalo, že Komise nesprávně konstatovala nesplnění požadavků čtvrtého kritéria stanoveného rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415).

83      Každopádně vzhledem k tomu, že kritéria stanovená rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), jsou kumulativní, stačilo Komisi doložit nesplnění jediného z těchto kritérií, aby tím byla řádně prokázána existence hospodářského zvýhodnění.

84      Druhá část prvního žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta.

 Ke třetí části prvního žalobního důvodu, vycházející z neexistujícího narušení hospodářské soutěže

85      Španělské království tvrdí, že se Komise dopustila pochybení v rámci analýzy narušení hospodářské soutěže, když měla v bodě 130 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že platformy pozemního a satelitního vysílání působí na témž trhu. Španělské království uvádí, že služby satelitního digitálního televizního vysílání jsou službami placenými, zatímco přístup ke službám DTT je bezplatný. Podle Španělského království dále dospěla Comisión del mercado de la telecomunicaciones (španělská komise pro telekomunikační trh) ve svém rozhodnutí ze dne 2. února 2006 k závěru, že z trhu podpůrných služeb pozemního televizního přenosu je třeba vyloučit podpůrné služby satelitního přenosu televizního a rozhlasového signálu. Podle Španělského království mimoto v oblasti II nepanuje hospodářská soutěž, protože tato oblasti není pro provozovatele sítí atraktivní.

86      Je třeba konstatovat, že v bodě 130 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise učinila závěr, že platformy pozemního a satelitního vysílání působí na témž trhu. K podložení tohoto závěru uvedla v bodech 131 až 137 odůvodnění napadeného rozhodnutí sedm různých skutečností. Konečně v bodě 138 odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyslovila závěr, že vzhledem k tomu, že mezi platformami satelitního a pozemního vysílání existuje hospodářská soutěž, opatření zaměřené na zavedení, provozování a údržbu DTT v oblasti II narušuje hospodářskou soutěž mezi oběma platformami. Podle Komise došlo v důsledku předmětného opatření ke znevýhodnění jiných platforem, zejména internetového televizního vysílání.

87      Tyto úvahy nejsou argumentací Španělského království zpochybněny.

88      Je totiž třeba připomenout, že Komise není povinna prokazovat skutečný dopad podpor na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale pouze zkoumat, zda tato podpora může tento obchod ovlivnit a narušit hospodářskou soutěž (viz rozsudek ze dne 15. prosince 2005, Unicredito Italiano, C‑148/04, Sb. rozh., EU:C:2005:774, bod 54 a citovaná judikatura, rozsudek ze dne 9. června 2011, Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise, C‑71/09 P, C‑73/09 P a C‑76/09 P, Sb. rozh., EU:C:2011:368, bod 134 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 8. května 2013, Libert a další, C‑197/11 a C‑203/11, Sb. rozh., EU:C:2013:288, bod 76 a citovaná judikatura).

89      Konkrétně pokud podpora poskytnutá členským státem posiluje postavení podniku oproti jiným konkurenčním podnikům v rámci obchodu uvnitř Unie, je třeba mít za to, že tento obchod je ovlivněn (viz rozsudek Unicredito Italiano, bod 88 výše, EU:C:2005:774, bod 56 a citovaná judikatura, a rozsudek Libert a další, bod 88 výše, EU:C:2013:288, bod 77 a citovaná judikatura).

90      Zaprvé, pokud jde o argument, podle něhož je skutečnost, že platformy pozemního a satelitního vysílání nepůsobí na témž trhu, prokázána tím, že služby satelitní digitální televize jsou službami placenými, kdežto přístup ke službám DTT je bezplatný, je třeba konstatovat, jak uvádí Komise, že po technologické stránce jsou obě platformy schopny zprostředkovávat nabídku bezplatné i placené televize. Mimoto majitelé licencí k vysílání DTT ve Španělsku mohou vysílat placené kanály a španělská nabídka DTT může zahrnovat placené kanály stejně jako kanály bezplatné. Tento argument proto musí být odmítnut.

91      Zadruhé, pokud jde o závěry Comisión del mercado de la telecomunicaciones, na něž poukazuje Španělské království, nelze jimi zpochybnit konstatování, které Komise učinila v napadeném rozhodnutí. Španělské království totiž neupřesnilo, v jakých případech uvedená komise tyto závěry učinila, ani proč v těchto případech dospěla k závěru, že platformy pozemního a satelitního vysílání nepůsobí na témž trhu.

92      Zatřetí, pokud jde o argument týkající se neexistující hospodářské soutěže v oblasti II, musí být i tento argument odmítnut. Existence hospodářské soutěže v uvedené oblasti je totiž prokázána mimo jiné tím, že se výběrového řízení na rozšíření pokrytí digitální televizí v Kantábrii zúčastnil provozovatel platformy satelitního vysílání, jak to uvedla Komise v bodě 131 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Mimoto již bylo rozhodnuto, že mezi pozemní a satelitní platformou existuje hospodářská soutěž (rozsudek FAB v. Komise, bod 61 výše, EU:T:2009:386, bod 55, a rozsudek ze dne 15. června 2010, Mediaset v. Komise, T‑177/07, Sb. rozh., EU:T:2010:233, bod 97).

93      Proto je třeba třetí část prvního žalobního důvodu, a tím i celý první žalobní důvod zamítnout.

 Ke druhému, podpůrně uplatněnému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 106 odst. 2 a čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU

94      Španělské království podpůrně tvrdí, že Komise porušila čl. 106 odst. 2 a čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. V tomto ohledu tvrdí, že Komise obrátila důkazní břemeno, neboť jasně neprokázala porušení zásady technologické neutrality. Podle Španělského království Komise nezdůvodnila metodu zobecnění, na jejímž základě učinila závěr, že většina výběrových řízení nebyla technologicky neutrální. Komise podle něj nezdůvodnila ani použitou statistickou metodiku, takže není možné zjistit, na jaká výběrová řízení konkrétně poukazuje v poznámce pod čarou 29 napadeného rozhodnutí. Vzorek vybraný Komisí není podle Španělského království reprezentativní. Podle něj byla technika zobecnění použita svévolně a nad rámec prostoru pro uvážení, který Komisi náležel.

95      Zaprvé, pokud jde o údajné porušení čl. 106 odst. 2 SFEU, je třeba konstatovat, že Komise v bodě 172 odůvodnění napadeného rozhodnutí odmítla odůvodnění předmětné podpory na základě tohoto ustanovení s tím, že španělské orgány přesně nedefinovaly platformu pozemního vysílání jako veřejnou službu. Komise v tomto ohledu odkazuje na své úvahy k prvnímu kritériu stanovenému rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), týkajícímu se scházející definice SOHZ.

96      Vzhledem k tomu, že argumentace Španělského království o existenci SOHZ již byla odmítnuta a tento členský stát nepředložil v rámci posuzovaného žalobního důvodu žádný další argument, je třeba učinit závěr, že Komise čl. 106 odst. 2 SFEU neporušila.

97      Zadruhé, pokud jde o údajné porušení čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, je třeba uvést, že podle ustálené judikatury musí být výjimky z obecné zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem, která je zakotvena v čl. 107 odst. 1 SFEU, vykládány restriktivně (viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Německo v. Komise, C‑277/00, Recueil, EU:C:2004:238, bod 20 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 14. října 2010, Nuova Agricast a Cofra v. Komise, C‑67/09 P, Sb. rozh., EU:C:2010:607, bod 74 a citovaná judikatura).

98      Mimoto je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou je Komise nadána při použití čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU širokou posuzovací pravomocí, jejíž výkon zahrnuje komplexní hodnocení hospodářské a sociální povahy. Soudní přezkum výkonu této posuzovací pravomoci se omezuje na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, a na kontrolu věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence nesprávného právního posouzení, zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností či zneužití pravomoci (rozsudek ze dne 26. září 2002, Španělsko v. Komise, C‑351/98, Recueil, EU:C:2002:530, bod 74, a rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise, C‑372/97, Recueil, EU:C:2004:234, bod 83).

99      Rovněž je třeba připomenout, že ačkoli má Komise určitý prostor pro uvážení v hospodářské oblasti, neznamená to, že unijní soud nesmí přezkoumávat výklad údajů hospodářské povahy provedený Komisí. Unijní soud totiž musí ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž posoudit, zda tyto skutečnosti představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít vyvozené závěry. Nicméně v rámci tohoto přezkumu mu nepřísluší nahradit hospodářské posouzení Komise vlastním posouzením. Kromě toho je třeba uvést, že v případě, kdy unijní orgán disponuje širokou posuzovací pravomocí, má kontrola dodržení určitých procesních záruk zásadní význam. V souladu s judikaturou k těmto zárukám patří i povinnost příslušného unijního orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny rozhodné skutečnosti projednávaného případu a dostatečným způsobem odůvodnit své rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C‑525/04 P, Sb. rozh., EU:C:2007:698, body 56 až 58 a citovaná judikatura). Komise je povinna provést pečlivý a nestranný přezkum dotyčných opatření, aby měla při přijímání konečného rozhodnutí stanovujícího existenci a případně i neslučitelnost nebo protiprávnost podpory k tomuto účelu úplné a spolehlivé poznatky (viz rozsudek ze dne 3. dubna 2014, Francie v. Komise, C‑559/12 P, Sb. rozh., EU:C:2014:217, bod 63 a citovaná judikatura).

100    K tomu, aby bylo prokázáno, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, musí být důkazy předložené žalobcem dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutkového stavu uvedená v rozhodnutí (rozsudek ze dne 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, Recueil, EU:T:1996:195, bod 59, a rozsudek FAB v. Komise, bod 61 výše, EU:T:2009:386, bod 78).

101    V projednávané věci z bodů 148 až 171 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že předmětná podpora nemůže být podle Komise považována za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, protože podle ní předmětné opatření nesplňuje zásadu technologické neutrality, není přiměřené a nepředstavuje vhodný nástroj, jak obyvatelům oblasti II zajistit pokrytí otevřenými kanály. V tomto ohledu Komise v bodě 155 odůvodnění uvedeného rozhodnutí konstatovala, že převážná většina výběrových řízení nebyla z hlediska technologií neutrální, protože odkazují na technologii pozemního vysílání a na DTT. V této souvislosti odkázala na popis předmětné podpory uvedený v bodech 23 až 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

102    V bodě 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise upřesnila, že orgány, které vyhlašovaly výběrová řízení, ve většině případů odkazovaly na technologie pozemního vysílání a DTT, a to buď explicitně, tedy určením předmětu výběrového řízení, nebo implicitně, tedy popisem technických specifikací nebo popisem zařízení, které má být financováno. Komise uvedla, že v několika málo případech, v nichž je výslovně zmíněna technologie satelitního vysílání, šlo o parabolické antény pro příjem satelitního signálu u pozemních vysílačů nebo o zařízení, která umožňují přístup k digitálnímu televiznímu vysílání v oblasti III. Podle Komise jen velmi málo výběrových řízení týkajících se rozšíření pokrytí je z hlediska technologií neutrální a nevylučuje jiné technologie než DTT.

103    V tomto ohledu Komise v poznámce pod čarou 29 napadeného rozhodnutí upřesnila, že z 516 výběrových řízení vyhlášených ve všech regionech s výjimkou autonomního společenství Kastilie-La Mancha analyzovala Komise vzorek čítající 82 výběrových řízení, z nichž 17 souviselo s rozšířením pokrytí a 65 s dodávkami. Z tohoto vzorku bylo pouze devět výběrových řízení považováno za technologicky neutrální, a to tři výběrová řízení na rozšíření pokrytí v oblasti Kastilie a León (Španělsko) a šest výběrových řízení na dodávky, z nichž 5 na Kanárských ostrovech (Španělsko) a jedno v Kantábrii.

104    Když Komise na základě tohoto vzorku dospěla k závěru, že předmětné opatření nerespektuje zásadu technologické neutrality, nedopustila se tím zjevného pochybení, ani neobrátila důkazní břemeno v otázce dodržení této zásady. Komise nebyla povinna poskytnout v tomto ohledu více podrobností. V případě režimu podpor se totiž Komise může omezit na prostudování charakteristik dotčeného režimu, aby v odůvodnění rozhodnutí posoudila, zda je tento režim vhodný k dosažení jednoho z cílů uvedených v čl. 107 odst. 3 SFEU. Komise tak není povinna v rozhodnutí, které se týká takového režimu, provést analýzu podpory poskytnuté v každém jednotlivém případě na základě takového režimu. Individuální situaci každého dotčeného podniku je třeba ověřovat pouze ve stadiu navracení podpor (rozsudek ze dne 7. března 2002, Itálie v. Komise, C‑310/99, Recueil, EU:C:2002:143, body 89 a 91, rozsudek Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise, bod 88 výše, EU:C:2011:368, bod 63, a rozsudek ze dne 13. června 2013, HGA a další v. Komise, C‑630/11 P až C‑633/11 P, Sb. rozh., EU:C:2013:387, bod 114).

105    V tomto ohledu je třeba odmítnout argument Španělského království, že se Komise neměla spokojit s analýzou vzorku výběrových řízení, nýbrž měla v napadeném rozhodnutí identifikovat všechna dotčená výběrová řízení. Podle judikatury totiž platí, že pokud Komise obecným a abstraktním způsobem rozhodne o režimu státních podpor, který prohlásí za neslučitelný s vnitřním trhem, a nařídí navrácení částek přijatých v rámci tohoto režimu, členskému státu přísluší ověřit individuální situaci každého podniku dotčeného takovým procesem navracení (rozsudek Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise, bod 88 výše, EU:C:2011:368, bod 64).

106    Nelze přijmout ani argument Španělského království, že vzorek nebyl dostatečně obsáhlý, protože z 82 výběrových řízení, která Komise analyzovala, se v 65 případech jednalo o výběrová řízení na dodávky, která nebyla napadeným rozhodnutím dotčena. Oněch 17 výběrových řízení na rozšíření sítě, která Komise analyzovala, totiž každopádně představuje v projednávané věci dostatečně obsáhlý vzorek mimo jiné vzhledem k tomu, že se správní řízení týkalo šestnácti autonomních společenství ve Španělsku.

107    Pokud jde o argument Španělského království, že Komise nezdůvodnila metodu zobecnění, na jejímž základě dospěla k závěru, že většina výběrových řízení nebyla technologicky neutrální, je třeba uvést, že se Komise na rozdíl od tvrzení Španělského království neuchýlila k zobecnění, když dospěla k názoru, že k nesrovnalostem zjištěným u vzorku docházelo v celém Španělsku. Komise pouze prostudovala charakteristické rysy předmětného režimu podpor a právě naopak neučinila závěr, že by kvůli tomu, že analyzovaná výběrová řízení nerespektovala zásadu technologické neutrality, nebyla tato zásada respektována ve všech výběrových řízeních týkajících se provozování sítě DTT, což se promítá zejména ve výroku napadeného rozhodnutí. Podle článků 1 a 3 uvedeného rozhodnutí je totiž Španělské království povinno vymáhat od provozovatelů DTT pouze navrácení podpory, která byla poskytnuta v rozporu s kritériem technologické neutrality. Dále podle čl. 4 odst. 3 písm. a) uvedeného rozhodnutí je Španělské království povinno poskytnout Komisi seznam příjemců, kteří získali podporu v rámci režimu uvedeného v článku 1 rozhodnutí, a celkovou částku podpory, kterou získal každý z těchto příjemců v rámci uvedeného režimu, rozdělenou podle kategorií uvedených v oddíle 6.2 téhož rozhodnutí.

108    Dále je třeba uvést, že Španělské království, jemuž přísluší za účelem splnění povinnosti spolupráce s Komisí poskytnout všechny poznatky, aby bylo Komisi umožněno ověřit, že podmínky pro výjimku, o kterou členský stát žádá, jsou splněny (viz rozsudek ze dne 15. června 2005, Regione autonoma della Sardegna v. Komise, T‑171/02, Sb. rozh., EU:T:2005:219, bod 129 a citovaná judikatura), neprokázalo, že vedle oněch devíti výběrových řízení, která Komise považovala za technologicky neutrální, toto kritérium splňovala i další výběrová řízení. V bodech 182 až 197 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise poskytla kritéria, na jejichž základě lze výběrová řízení klasifikovat jako technologicky neutrální. Španělské království tedy nepodalo důkazy dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutkového stavu provedené Komisí.

109    V tomto ohledu je rovněž třeba konstatovat, že na rozdíl od tvrzení Španělského království Komise v dopise ze dne 9. prosince 2013 zaslaném španělským orgánům během fáze navracení předmětné podpory neuznala, že by šest výběrových řízení pokládala chybně za neutrální. V uvedeném dopise Komise pouze upřesnila, že výběrová řízení týkající se dodávek zařízení nepodléhala povinnosti zajistit navrácení, což vyplývá také z článků 1 a 3 napadeného rozhodnutí ve světle bodů 110, 111 a 185 odůvodnění uvedeného rozhodnutí.

110    Konečně tvrdí-li Španělské království, že Komise neupřesnila oněch 82 výběrových řízení, která analyzovala, v podstatě tím namítá porušení povinnosti uvést odůvodnění. Podle ustálené judikatury závisí rozsah povinnosti uvést odůvodnění na povaze dotčeného právního aktu a na kontextu, v němž byl přijat. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, jednak aby unijní soud mohl vykonávat přezkum legality a jednak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, aby mohly hájit svá práva a ověřit, zda je rozhodnutí opodstatněné. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, EU:C:1998:154, bod 63, a rozsudek ze dne 3. března 2010, Freistaat Sachsen a další v. Komise, T‑102/07 a T‑120/07, Sb. rozh., EU:T:2010:62, bod 180). Jelikož španělské orgány v projednávané věci poskytly veškeré údaje k předmětným výběrovým řízením a Komise v napadeném rozhodnutí upřesnila kritéria umožňující klasifikovat daná výběrová řízení jako technologicky neutrální, bylo odůvodnění uvedeného rozhodnutí dostatečně jasné, aby se Španělské království mohlo seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a aby unijní soud mohl vykonat svůj přezkum legality.

111    Argumentace Španělského království týkající se údajného porušení čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU tedy musí být odmítnuta.

112    V důsledku toho musí být druhý žalobní důvod zamítnut.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení procesních pravidel

113    Španělské království Komisi vytýká, že porušila procesní pravidla, neboť zaprvé nezohlednila jím předložené důkazy, zadruhé vyšetřování v rámci správního řízení bylo vnitřně rozporné, zatřetí došlo v průběhu tohoto řízení k neúměrným průtahům a ke změnám v osobě vyšetřovatele a začtvrté v průběhu celého vyšetřování v rámci správního řízení scházela objektivita a nestrannost.

114    Komise tuto argumentaci zpochybňuje a tvrdí, že jelikož Španělské království neuvedlo žádné procesní ustanovení, jež bylo porušeno, je tento žalobní důvod nepřípustný.

115    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu ze dne 2. května 1991 musí žaloba obsahovat stručný popis žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit si obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě. Rovněž je třeba připomenout, že žalobce není povinen uvádět výslovně konkrétní právní normu, na níž se jeho výtka zakládá, za předpokladu, že je jeho argumentace dostatečně jasná k tomu, aby protistrana a unijní soud mohly tuto normu bez potíží určit [viz rozsudek ze dne 20. února 2013, Caventa v. OHIM – Anson’s Herrenhaus (BERG), T‑224/11, EU:T:2013:81, body 14 a 15 a citovaná judikatura].

116    V projednávané věci argumentace Španělského království těmto požadavkům vyhovuje, a je tedy přípustná. Zaprvé je třeba konstatovat, že Španělské království v rámci své argumentace několikrát odkázalo na úvahy Komise o otázce slučitelnosti předmětného opatření s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Zadruhé výtky týkající se nezohlednění skutkových okolností, vnitřní rozpornosti, nepřiměřené délky řízení a chybějící objektivity a nestrannosti v podstatě souvisí s požadavky zásady řádné správy. Z žaloby tedy právně dostačujícím způsobem vyplývá, že Španělské království namítá porušení zásady řádné správy, jehož se měla Komise dopustit při zkoumání slučitelnosti předmětného opatření s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Pokud jde o zásadu řádné správy v oblasti státních podpor, z ustálené judikatury vyplývá, že dodržení zásady řádné správy vyžaduje pečlivý a nestranný přezkum dotčeného opatření ze strany Komise (viz rozsudek ze dne 9. září 2009, Holland Malt v. Komise, T‑369/06, Sb. rozh., EU:T:2009:319, bod 195 a citovaná judikatura).

 K první výtce, vycházející z nezohlednění důkazů

117    Španělské království tvrdí, že Komise nezohlednila všechny důkazy týkající se srovnání nákladů souvisejících s platformami pozemního a satelitního vysílání.

118    Zaprvé Španělské království uvádí, že Komise bez platného odůvodnění nezohlednila v napadeném rozhodnutí zprávu o referenčních nákladech procesu zajišťování všeobecného přístupu k DTT ve Španělsku z července 2007, vypracovanou španělskými orgány, která ex ante považuje DTT za efektivnější než platformu satelitního vysílání.

119    Tato argumentace musí být odmítnuta. Z bodů 52 a 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že Komise zprávu uvedenou v bodě 118 výše zohlednila. Bod 52 odůvodnění uvedeného rozhodnutí obsahuje shrnutí této zprávy provedené španělskými orgány. Komise tuto zprávu zkoumala v bodě 156 odůvodnění uvedeného rozhodnutí. V tomto ohledu uvedla, že předmětná zpráva dostatečně neprokázala přednosti platformy pozemního vysílání oproti platformě satelitního vysílání. Podle Komise naopak závěr této zprávy zní, že konkrétní technologické řešení, jímž má být provedeno rozšíření pokrytí, musí být zvoleno pro každou oblast zvlášť s přihlédnutím k jejím topografickým a demografickým charakteristikám. Komise uvedla, že tato zpráva klade důraz spíše na to, že má-li být určeno, která z platforem je nejvhodnější, je zapotřebí uspořádat technologicky neutrální výběrové řízení.

120    Je třeba uvést, že z bodu 6 zprávy uvedené v bodě 118 výše vyplývá, že španělské orgány analyzovaly dva možné scénáře, a sice rozšíření pokrytí obyvatelstva z 98 % na 100 % a rozšíření pokrytí obyvatelstva z 96 % na 100 %. Žádný z těchto dvou scénářů neodpovídá rozšíření pokrytí obyvatelstva z 96 % na 98,5 %. Podle závěrů uvedené zprávy týkajících se těchto dvou scénářů bylo mimoto možné, že nejvhodnějším finálním řešením bude řešení zohledňující obě alternativy, tj. platformu pozemního i satelitního vysílání, přičemž se použije to které řešení v závislosti na podmínkách a okolnostech skutečného rozmístění obyvatelstva, na které se bude pokrytí rozšiřovat. Bez předchozí odůvodněné studie autonomního společenství zohledňující orografické poměry, rozmístění obyvatelstva na území a situaci stávající sítě televizního vysílání by nebylo možné zjistit poměr, v jakém se bude každá z alternativ podílet na finálním řešení. Jak uvádí Komise, předmětná zpráva se tedy nijak nevyslovuje ve prospěch pozemní technologie v oblasti II. Mimoto je třeba uvést, že na rozdíl od tvrzení Španělského království Komise nekonstatovala, že tato zpráva nebyla provedena nezávislým odborníkem.

121    Zadruhé je třeba odmítnout argumentaci Španělského království, podle níž si Komise v rozporu s tím, co prohlašovala, neobstarala vlastní studii nákladů na různá řešení. Španělské království totiž neprokázalo, že by se Komise zavázala provést vlastní studii, což ostatně Komise zpochybňuje. Na rozdíl od tvrzení Španělského království dopis Komise ze dne 27. května 2011 adresovaný španělským orgánům neobsahuje v tomto ohledu žádný závazek Komise.

122    Zatřetí Španělské království tvrdí, že se Komise spokojila s potvrzením platnosti studie provozovatele uvedeného v bodě 13 výše, která přitom byla provedena ex post. Podle Španělského království zaslalo autonomní společenství Baskicka vlastní odhad nákladů v odpověď na žádost Komise o informace ze dne 14. února 2012. Z tohoto odhadu podle něj vyplývalo, že náklady na řešení DTT jsou nižší. Mimoto autonomní společenství Andalusie (Španělsko), Galicie (Španělsko) a Baskicka poskytla podle Španělského království Komisi kopii prezentace vyhotovené zmiňovaným provozovatelem s uvedením nákladů na satelitní řešení. Španělské království uvádí, že podle hodnocení těchto autonomních společenství by nabídky tohoto provozovatele znamenaly vyšší náklady než u pozemního řešení. Komise podle Španělského království tyto skutečnosti v napadeném rozhodnutí nezohlednila. Upřednostněním studie předložené uvedeným provozovatelem navíc měla projevit nedostatek nestrannosti.

123    V tomto ohledu je třeba uvést, že odmítnutí výpočtů předložených některými autonomními společenstvími během řízení před Komisí není na rozdíl od tvrzení Španělského království založeno na studii provozovatele uvedeného v bodě 13 výše. Z bodu 157 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že Komise tyto výpočty odmítla z důvodu, že nehledě na skutečnost, že nebylo jasně určeno jejich datum, žádný z nich nebyl natolik podrobný a spolehlivý, aby odůvodnil volbu technologie pozemního vysílání pro účely rozšíření pokrytí. Navíc žádný z těchto výpočtů nebyl proveden nezávislým odborníkem.

124    V bodě 158 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zmínila studii provozovatele uvedeného v bodě 13 výše z listopadu 2008, jak vyplývá z bodu 67 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, aby zdůraznila rozpory mezi studií předloženou provozovatelem telekomunikačních infrastruktur a dodavatelem síťových zařízení a shora zmiňovanou studií. Nepotvrdila však platnost výsledků posledně uvedené studie. Náklady předložené provozovatelem telekomunikačních infrastruktur a dodavatelem síťových zařízení pouze odmítla jako neužitečné, neboť se jednalo o náklady z roku 2010, tj. z doby po provedení předmětných opatření.

125    Z toho plyne, že Komise zohlednila výpočty předložené některými autonomními společenstvími a neupřednostnila studii provozovatele uvedeného v bodě 13 výše. Argumentace Španělského království proto musí být odmítnuta.

126    Začtvrté Španělské království tvrdí, že Komise neprávem nezohlednila zprávu jisté poradenské společnosti ze dne 20. září 2012 o srovnání nákladů na příjem pro uživatele řešení DTT a řešení satelitního, podle níž by náklady na platformu satelitního vysílání byly 7,7krát vyšší než náklady na platformu DTT.

127    Tato argumentace musí být odmítnuta. Zpráva uvedená v bodě 126 výše, jež byla Komisi předána v rámci jiné věci, kterou se zabývala, srovnává náklady na adaptaci zařízení pro příjem televize v každé domácnosti pro celé španělské obyvatelstvo, a nikoli jen pro oblast II, v návaznosti na uvolnění digitální dividendy. Dále srovnává náklady, přičemž vychází ze situace v roce 2012. Španělské království přitom nepředložilo nic, co by dovolovalo se domnívat, že výpočty vztahující se k této situaci byly relevantní pro posouzení vhodnosti předmětných opatření od roku 2008, a podle judikatury musí být otázka, zda opatření představuje státní podporu, řešena ve světle situace, která existovala v okamžiku přijetí tohoto opatření (viz rozsudek ze dne 12. května 2011, Région Nord-Pas-de-Calais a Communauté d’Agglomération du Douaisis v. Komise, T‑267/08 a T‑279/08, Sb. rozh., EU:T:2011:209, bod 143 a citovaná judikatura).

128    První výtka tedy musí být zamítnuta.

 Ke druhé výtce, vycházející z vnitřní rozpornosti vyšetřování v rámci správního řízení

129    Španělské království tvrdí, že Komise neprávem postupovala tak, že původně zkoumala jen opatření MITC. Podle Španělského království bylo podrobnější zkoumání opatření autonomních společenství Komisí zahrnuto do její analýzy až později. Proces rozšiřování pokrytí podle něj probíhal v neutrálním rámci, což měla Komise potvrdit v dopise ze dne 17. dubna 2009. Podle Španělského království je možné, že v průběhu tohoto procesu to či ono výběrové řízení nebylo neutrální. Komise však podle něj předpokládá absenci neutrality u celého procesu a podezírá všechna výběrová řízení z toho, že nejsou neutrální, ledaže bude předložen důkaz o opaku. Šetření, jež vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, bylo podle Španělského království ukončeno předčasně, protože uvedené rozhodnutí ukládá členskému státu, aby je doplnil a aby zkoumal všechna výběrová řízení jednotlivě. Důkazem toho je podle Španělského království rozpor, jehož se Komise dopustila v případě výběrového řízení vyhlášeného vládou Kantábrie. Španělské království uvádí, že zatímco celá řada výběrových řízení nebyla podle Komise technologicky neutrální, výběrové řízení vyhlášené touto vládou shledala technologicky neutrálním, ačkoli tomu tak nebylo.

130    Tuto argumentaci nelze přijmout.

131    Zaprvé je třeba uvést, že i kdyby východiskem pro zkoumání Komise byla opatření MITC, Španělské království výslovně připouští, že Komise v rámci řízení, které před ní bylo vedeno, zkoumala rovněž opatření autonomních společenství.

132    Poukazuje-li Španělské království v tomto ohledu na vnitřní rozpornost mezi rozhodnutím o zahájení řízení a napadeným rozhodnutím, stačí připomenout, že podle čl. 6 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), rozhodnutí o zahájení řízení shrne relevantní faktické a právní otázky, zahrne předběžné hodnocení Komise o charakteru navrhovaného opatření jako podpory a vyloží pochybnosti o jeho slučitelnosti s vnitřním trhem. Jak vyplývá ze znění výše uvedeného ustanovení, posouzení Komise je nezbytně předběžné povahy. Z toho vyplývá, že od Komise nebylo možné vyžadovat, aby ve svém oznámení o zahájení tohoto řízení předložila úplný rozbor dotčené podpory (viz rozsudek ze dne 1. července 2009, ISD Polska a další v. Komise, T‑273/06 a T‑297/06, Sb. rozh., EU:T:2009:233, bod 126 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 30. listopadu 2009, Francie v. Komise, T‑427/04 a T‑17/05, Sb. rozh., EU:T:2009:474, bod 148 a citovaná judikatura). Pokud jde o rozhodnutí o zahájení řízení, z judikatury vyplývá, že fáze zkoumání podle čl. 108 odst. 2 SFEU má umožnit Komisi, aby získala úplné informace o všech okolnostech věci (rozsudek Komise v. Sytraval a Brink’s France, bod 110 výše, EU:C:1998:154, bod 38). Z toho vyplývá, že nezmiňuje-li se rozhodnutí o zahájení řízení o určitých okolnostech, neznamená to, že lze řízení vedené Komisí považovat za vnitřně rozporné. Na rozdíl od toho, co tvrdí Španělské království, mimoto Komise v rozhodnutí o zahájení řízení nijak nekonstatovala, že by španělská vláda uložila autonomním společenstvím povinnost digitalizovat vysílání prostřednictvím pozemní technologie.

133    Zadruhé, pokud jde o dopis Komise ze dne 17. dubna 2009, Španělské království neuvádí žádný důvod, proč Komise neměla být oprávněna po obdržení stížnosti dne 18. května 2009 zkoumat, zda došlo k porušení čl. 107 odst. 1 SEU.

134    Zatřetí, pokud jde o argument, že Komise ukončila řízení předčasně a ponechala na Španělském království zkoumání každého výběrového řízení, stačí připomenout, že v případě režimu podpor se Komise může omezit na prostudování charakteristik dotčeného režimu, aby v odůvodnění rozhodnutí posoudila, zda je tento režim vhodný k dosažení jednoho z cílů uvedených v čl. 107 odst. 3 SFEU. Komise není povinna v rozhodnutí, které se týká takového režimu, provést analýzu podpory poskytnuté v každém jednotlivém případě na základě takového režimu. Individuální situaci každého dotčeného podniku je třeba ověřovat pouze ve stadiu navracení podpor (viz bod 104 výše).

135    Pokud jde v tomto ohledu o výběrové řízení vyhlášené v Kantábrii, je pravda, že v jeho rámci byly požadovány některé dokumenty týkající se satelitního přenosu a příjmu televizního vysílání. Avšak skutečnost, že se tohoto výběrového řízení účastnili provozovatelé platforem pozemního a satelitního vysílání, včetně jednoho evropského satelitního provozovatele, odporuje argumentu Španělského království, že toto výběrové řízení nebylo technologicky neutrální.

136    V důsledku toho musí být druhá výtka zamítnuta.

 Ke třetí výtce, vycházející z nepřiměřené délky řízení a ze změn v osobě vyšetřovatele

137    Španělské království tvrdí, že délka řízení před Komisí byla nepřiměřená. Podle něj měla Komise v porovnání s obvyklou délkou řízení toto řízení ukončit do března 2012. Tato délka řízení byla podle Španělského království způsobena změnami v týmu pověřeném vyšetřováním této věci v rámci Komise.

138    Je třeba konstatovat, že není-li sporný režim oznámen, jako tomu je v projednávané věci, ze znění čl. 4 odst. 5 nařízení č. 659/1999 a ze znění jeho čl. 7 odst. 6 jednoznačně vyplývá, že se tato ustanovení nepoužijí. Kromě toho čl. 13 odst. 2 tohoto nařízení výslovně stanoví, že Komise není v případech případné protiprávní podpory vázána lhůtami stanovenými mimo jiné v čl. 4 odst. 5 a čl. 7 odst. 6 uvedeného nařízení. Tento závěr vyplývá rovněž z judikatury, podle níž platí, že pokud sporný režim není oznámen, nevztahuje se na Komisi pravidlo dvouměsíční lhůty pro přezkoumání stanovené v čl. 4 odst. 5 uvedeného nařízení (viz rozsudek HGA a další v. Komise, bod 104 výše, EU:C:2013:387, body 74 a 75 a citovaná judikatura).

139    Je však třeba připomenout, že Komise je ve vyšetřovacím řízení týkajícím se státních podpor povinna jednat v přiměřené lhůtě a není oprávněna setrvávat v průběhu předběžného přezkumu v nečinnosti. Je třeba dodat, že přiměřenost délky řízení se posuzuje v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, jako jsou složitost věci a chování účastníků řízení (viz rozsudek HGA a další v. Komise, bod 104 výše, EU:C:2013:387, body 81 a 82 a citovaná judikatura).

140    Zaprvé fáze předběžného přezkumu, tj. fáze od přijetí stížnosti, kterou byla Komise dne 18. května 2009 informována o existenci domnělé podpory, do zahájení formálního vyšetřovacího řízení dne 29. září 2010, trvala o něco déle než šestnáct měsíců. Za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, které se vyznačovaly zejména účastí španělských orgánů ústřední, regionální a obecní úrovně a kdy bylo nezbytné poskytnout čas k podání doplňujících informací, jak to vyplývá z bodů 3 a 4 odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, nelze tuto dobu považovat za nepřiměřenou.

141    Zadruhé formální vyšetřovací řízení, tj. řízení od zahájení uvedeného řízení dne 29. září 2010 do přijetí napadeného rozhodnutí dne 19. června 2013, trvalo o něco méně než 33 měsíců. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že z bodu 4 odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že španělské orgány požádaly Komisi o prodloužení lhůty, která jim byla stanovena k předložení vyjádření. Z bodů 4 a 5 odůvodnění uvedeného rozhodnutí mimoto vyplývá, že vedle vyjádření španělské vlády obdržela Komise mnoho vyjádření od autonomních společenství a zúčastněných podniků. V případě vyjádření zúčastněných podniků bylo třeba, aby na ně odpověděly španělské orgány. Z bodů 6 a 7 odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že se konalo několik schůzek mezi Komisí, španělskými orgány a zúčastněnými podniky, že všechny zúčastněné strany poskytly informace z vlastního podnětu a Komise nicméně musela zaslat žádost o dodatečné informace španělským orgánům, které odpověděly až po prodloužení příslušné lhůty. Za těchto okolností a s ohledem na složitost dané oblasti je třeba uvést, že i kdyby došlo ke změnám v týmu pověřeném vyšetřováním této věci v rámci Komise, délka formálního vyšetřovacího řízení nebyla nepřiměřená [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. října 2014, Portovesme v. Komise, T‑291/11, Sb. rozh. (Výňatky), který je předmětem kasačního opravného prostředku, EU:T:2014:896, body 74 až 76].

142    Třetí výtka tedy musí být zamítnuta.

 Ke čtvrté výtce, vycházející z nedostatku objektivity a nestrannosti

143    Španělské království tvrdí, že Komise v průběhu správního řízení nejednala objektivně a nestranně. Zaprvé podle něj Komise zohlednila vyjádření provozovatele uvedeného v bodě 13 výše, která se nevázala k žádné žádosti o informace. Některá z těchto vyjádření byla španělským orgánům předána se značným zpožděním. Zadruhé uvádí, že zatímco Komise požádala španělské orgány o nedůvěrné verze jejich vyjádření, vyhověla žádosti uvedeného provozovatele, aby jeho vyjádření nebyla zpřístupněna třetím osobám. Španělské orgány tedy nemohly zaslat vyjádření tohoto provozovatele zainteresovaným třetím osobám. Zatřetí podle Španělského království Komise v bodech 158, 162 až 164 a 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí považovala argumenty uvedeného provozovatele za platné bez jejich posouzení a bez jejich porovnání s vyjádřeními španělských orgánů.

144    Na prvním místě, pokud jde o argumentaci, že Komise zohlednila vyjádření předložená provozovatelem uvedeným v bodě 13 výše z jeho vlastního podnětu a tato vyjádření předala španělským orgánům se zpožděním, je třeba poukázat na to, že z bodu 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že i španělské orgány zaslaly z vlastního podnětu Komisi informace, které Komise zohlednila. Dále případné zpoždění v předání dokumentů nemůže být samo o sobě a bez dalších skutečností oporou pro argument o nedostatku objektivity a nestrannosti Komise. Tato argumentace tedy musí být odmítnuta.

145    Na druhém místě argumentace, že Komise vyhověla žádosti provozovatele uvedeného v bodě 13 výše, aby jeho vyjádření nebyla zpřístupněna třetím osobám, nedokazuje nedostatek objektivity a nestrannosti Komise. Podle článku 24 nařízení č. 659/1999 totiž Komise nesmí zveřejnit informace, které získala při používání tohoto nařízení a které jsou předmětem profesního tajemství (rozsudek ze dne 8. listopadu 2011, Idromacchine a další v. Komise, T‑88/09, Sb. rozh., EU:T:2011:641, bod 43). Španělské království mimoto netvrdí, že neobdrželo všechny relevantní dokumenty pro svou obranu v řízení.

146    Na třetím místě Španělské království v rámci své argumentace, podle níž Komise považovala argumenty provozovatele uvedeného v bodě 13 výše za platné bez jejich posouzení a bez jejich porovnání s vyjádřeními španělských orgánů, odkazuje na body 158, 162 až 164 a 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

147    Pokud jde zaprvé o bod 158 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba konstatovat, že Komise v něm posoudila studie týkající se nákladů předložené provozovatelem telekomunikačních infrastruktur a dodavatelem síťových zařízení. V tomto ohledu dospěla k názoru, že bez ohledu na to, zda mohou být tyto studie považovány za dostatečně nezávislé a spolehlivé, nemohou odůvodnit skutečnost, že španělská vláda nepřistoupila k uspořádání technologicky neutrálního výběrového řízení, neboť byly provedeny až po přijetí napadených opatření. Komise dodala, že závěry těchto studií jsou v rozporu s odhady nákladů předloženými provozovatelem uvedeným v bodě 13 výše, které prokazují, že nejvýnosnější je technologie satelitního vysílání.

148    Jak již bylo konstatováno (viz bod 124 výše), z bodu 158 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise odmítla studie předložené provozovatelem telekomunikačních infrastruktur a dodavatele síťových zařízení a nevyjádřila se k nezávislosti a spolehlivosti těchto studií, a to proto, že tyto studie byly vyhotoveny až po předmětných opatřeních a byly v rozporu s odhady nákladů předloženými provozovatelem uvedeným v bodě 13 výše. Na rozdíl od tvrzení španělských orgánů Komise neupřednostnila studii předloženou provozovatelem uvedeným v bodě 13 výše před studiemi předloženými provozovatelem telekomunikačních infrastruktur a dodavatele síťových zařízení. Spíše jen prezentovala obsah studie provozovatele uvedeného v bodě 13 výše, podle které je satelitní technologie výnosnější, což bylo v rozporu s výsledky studií předložených provozovatelem telekomunikačních infrastruktur a dodavatele síťových zařízení. Tento závěr je potvrzen tím, že z bodu 154 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že podle Komise bylo možné volbu konkrétní technologie připustit, pokud by byla odůvodněna závěry předběžné studie, z níž by vyplývalo, že z hlediska kvality a nákladů bylo možné zvolit pouze jediné technologické řešení. Na rozdíl od tvrzení Španělského království tedy Komise nevyslovila závěr, že studie provozovatele uvedeného v bodě 13 výše je platná nebo že dokládá přednosti satelitního řešení. Jejím cílem bylo posoudit, zda z důvodu nerespektování zásady technologické neutrality mohla být předmětná opatření odůvodněna předběžnou studií, jež by volila jediné technologické řešení. Na základě bodu 158 odůvodnění uvedeného rozhodnutí tedy nelze činit závěr, že Komise nebyla objektivní a nestranná.

149    Pokud jde zadruhé o bod 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Španělské království tvrdí, že Komise akceptovala odhady provozovatele uvedeného v bodě 13 výše o počtu regionálních kanálů, místo aby zohlednila oficiální údaje poskytnuté autonomními společenstvími. Tato argumentace musí být odmítnuta. V uvedeném bodě odůvodnění totiž Komise pouze uvedla, že podle tohoto provozovatele je počet 1 380 regionálních kanálů, o němž hovoří španělská vláda, velmi nadnesený. Komise naproti tomu nekonstatovala, že by počet regionálních kanálů odhadovaný tímto provozovatelem, tj. 415 podle poznámky pod čarou 93 uvedeného rozhodnutí, byl správný. Pokud Komise v tomto bodě odůvodnění uvedla, že španělské orgány nepodložily svůj argument, podle něhož satelitní technologie není vybavena zařízením k vysílání velkého počtu regionálních kanálů, pouze uplatnila pravidlo důkazního břemene uvedené v bodě 154 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého je na Španělském království, aby prokázalo, že z hlediska kvality a nákladů bylo možné zvolit pouze jediné technologické řešení.

150    Pokud jde zatřetí o bod 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Španělské království uvádí, že se Komise ztotožnila s argumentem provozovatele uvedeného v bodě 13 výše, podle něhož je satelitní řešení hospodárnější než DTT, když uvedla, že kvůli chybějícímu výběrovému řízení na celostátní úrovni se částka podpory zvýšila. Když mimoto Komise v tomto bodě odůvodnění uvedla, že španělská vláda mohla motivovat autonomní společenství k tomu, aby ve výběrových řízeních zohlednila možné úspory, měla tím Komise na mysli, že tato autonomní společenství měla vyhlásit výběrová řízení konkrétně přizpůsobená satelitní technologii.

151    Tato argumentace nedokazuje, že Komise nesplnila povinnost jednat objektivně a nestranně. Na rozdíl od tvrzení Španělského království totiž z bodu 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by Komise považovala satelitní řešení za hospodárnější než DTT. V uvedeném bodě odůvodnění Komise zkoumala přiměřenost předmětného opatření a poukázala na určité zvláštnosti satelitního řešení, jež mohly být španělskými orgány zohledněny při rozhodování o tom, jaké technologické řešení je z hlediska kvality a nákladů nejlepší. Položila důraz na možné slevy, kterých by bylo možné dosáhnout použitím satelitního řešení, kdyby bylo vyhlášeno výběrové řízení na celostátní úrovni. Stejně tak zdůraznila možnost španělské vlády motivovat autonomní společenství k tomu, aby ve výběrových řízeních zohlednila možné úspory, kterých by bylo možné docílit s použitím určitých platforem. Zdůrazněním těchto různých skutečností neupřednostnila satelitní řešení.

152    Pokud jde začtvrté o body 162 a 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Španělské království tvrdí, že se Komise neprávem ztotožnila s argumenty provozovatele uvedeného v bodě 13 výše o zahrnutí nákladů spojených s digitální dividendou a s mobilními frekvencemi čtvrté generace LTE. Španělské orgány podle Španělského království nemohly předvídat existenci těchto nákladů v okamžiku plánování přechodu z pozemního analogového televizního vysílání na DTT. Komise podle něj posoudila vhodnost opatření zavedeného v letech 2009 a 2010 na základě událostí nastalých v letech 2011 a 2012.

153    V tomto ohledu je třeba uvést, že v bodech 162 a 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že je nadále sporné, zda je pozemní řešení vhodné, a to kvůli nákladům spojeným s digitální dividendou, a jeho vhodnost je zpochybňována i do budoucna z důvodu nákladů spojených s mobilními frekvencemi čtvrté generace. Je třeba konstatovat, že tyto úvahy byly učiněny poté, co Komise v bodě 159 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla k závěru, že předmětné opatření nelze považovat za vhodné. Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti, na jejich základě Komise poukázala na vznik těchto nákladů, nejsou Španělským královstvím zpochybňovány, nelze činit závěr, že Komise v uvedených bodech odůvodnění nesplnila svou povinnosti jednat objektivně a nestranně.

154    Čtvrtou výtku, a tím i celý třetí žalobní důvod je proto třeba zamítnout.

 Ke čtvrtému, podpůrně uplatněnému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad právní jistoty, rovného zacházení, proporcionality a subsidiarity v souvislosti s žádostí o zajištění navrácení podpory

155    S odkazem na článek 14 nařízení č. 659/1999 Španělské království podpůrně tvrdí, že navrácení předmětné podpory naráží na obecné zásady unijního práva, a sice na zásady právní jistoty, rovného zacházení, proporcionality a subsidiarity.

 K první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady právní jistoty

156    Španělské království zaprvé tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu právní jistoty, neboť tento členský stát čelí vážným potížím s výpočtem přesné výše částek, které mají být navráceny. Španělské království se domnívá, že musí nejprve určit, zda každé z 516 výběrových řízení pořádaných regiony je technologicky neutrální. Mimoto vzhledem k tomu, že každé autonomní společenství zavedlo vlastní akční programy, je podle Španělského království obtížné určit částky, které se navracet nemají, zejména pokud jde o veřejné zakázky na dodávky a o podpory de minimis. Navíc podle něj existují smíšené zakázky na dodávky a na služby, pro něž je nezbytné určit jejich hlavní povahu, a zakázky týkající se výhradně údržby, které lze stavět na roveň kategorii zakázek na dodávky. Podle Španělského království je rovněž třeba mít k dispozici konkrétní údaje o částkách vyplacených v autonomních společenstvích. Napadené rozhodnutí podle něj nedefinuje ani dotyčné příjemce, ani částku, která má být navrácena. Zadruhé Španělské království uvádí, že uvedené rozhodnutí porušuje zásadu právní jistoty proto, že jeho součástí je rozhodnutí o zahájení řízení. Zatřetí byla podle něj porušena zásada právní jistoty tím, že na něj Komise přenesla důkazní břemeno v souvislosti s tou částí podpory, která nemá být navracena, protože je coby podpora de minimis slučitelná s vnitřním trhem na základě článku 2 nařízení Rady (ES) č. 994/1998 ze dne 7. května 1998 o použití článků 107 a 108 SFEU na určité kategorie horizontální státní podpory (Úř. věst. L 142, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 312).

157    V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada právní jistoty, která je jednou z obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby právní normy byly jasné, přesné a s předvídatelnými účinky, tak aby se dotčené osoby mohly orientovat v právních stavech a vztazích, které vyplývají z unijního právního řádu (viz rozsudek ze dne 8. prosince 2011, France Télécom v. Komise, C‑81/10 P, Sb. rozh., EU:C:2011:811, bod 100 a citovaná judikatura).

158    Je třeba uvést, že členský stát, jehož orgány poskytly podporu v rozporu s procesními pravidly stanovenými v článku 108 SFEU, se nemůže dovolávat zásady právní jistoty, aby se vyhnul povinnosti přijmout opatření nezbytná k výkonu rozhodnutí Komise, které nařizuje navrácení podpory (rozsudek ze dne 14. září 1994, Španělsko v. Komise, C‑278/92 až C‑280/92, Recueil, EU:C:1994:325, bod 76).

159    Španělské království v projednávané věci nepředložilo žádný argument, který by umožňoval odchylku od tohoto pravidla.

160    Pokud jde zaprvé o údajnou absenci podrobnějších informací o rozdělení částek podpory, která má být navrácena, je třeba připomenout, že jedná-li se o výkon rozhodnutí týkajících se režimů podpor, přísluší orgánům dotyčného členského státu ve fázi vracení podpor ověřit individuální situaci každého dotčeného podniku, jelikož tyto orgány mohou nejlépe stanovit přesné částky k navrácení. Z toho plyne, že Komise může ponechat výpočet přesné výše částek, které mají být navráceny, na vnitrostátních orgánech (viz rozsudek ze dne 13. května 2014, Komise v. Španělsko, C‑184/11, Sb. rozh., EU:C:2014:316, bod 22 a citovaná judikatura). Žádné ustanovení unijního práva nevyžaduje, aby Komise, když nařídí vrácení podpory, jež byla shledána neslučitelnou s vnitřním trhem, určila přesnou částku podpory, která má být vrácena. Postačuje totiž, pokud rozhodnutí Komise obsahuje údaje, které umožní jeho příjemci, aby sám bez nadměrných obtíží určil tuto částku (viz rozsudek ze dne 12. května 2005, Komise v. Řecko, C‑415/03, Sb. rozh., EU:C:2005:287, bod 39 a citovaná judikatura). Jelikož byla v projednávané věci výběrová řízení v bodech 183 až 188 odůvodnění napadeného rozhodnutí klasifikována a Komise v bodech 189 až 197 odůvodnění uvedeného rozhodnutí stanovila jednotlivé kategorie příjemců podpory, Španělské království nepředložilo nic, co by dovolovalo se domnívat, že se tento členský stát může potýkat s nadměrnými obtížemi při určování částky, která má být navrácena.

161    Pokud jde zadruhé o argument, že napadené rozhodnutí nedefinuje dotyčné příjemce, je třeba konstatovat, že bod 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojení s body 100 až 112 odůvodnění uvedeného rozhodnutí poskytuje dostatek údajů, jež umožňují Španělskému království určit příjemce předmětného opatření. Podle bodu 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou totiž přímými příjemci podpory provozovatelé platformy, kteří přímo získali finanční prostředky na zlepšení a rozšíření svých sítí nebo na jejich provozování a údržbu. A pokud byla podpora poskytnuta veřejnoprávním podnikům, které následně uspořádaly výběrová řízení na rozšíření pokrytí, má se za to, že vybraný provozovatel platformy je nepřímým příjemcem. Vzhledem k tomu, že Španělské království nepředložilo nic, co by dovolovalo se domnívat, že s ohledem na údaje obsažené v napadeném rozhodnutí se potýká s nadměrnými obtížemi při určování příjemců předmětné podpory, musí být jeho argumentace odmítnuta.

162    Dále je třeba připomenout, že pokud měly španělské orgány v této souvislosti vážné pochybnosti, mohly – stejně jako jakýkoli členský stát, který se při výkonu nařízeného navrácení podpory potýká s nepředvídanými obtížemi – sdělit tyto problémy Komisi, aby je posoudila, v zájmu nalezení řešení v souladu se zásadou loajální spolupráce a při plném dodržení ustanovení Smlouvy týkajících se podpor (rozsudek ze dne 13. června 2002, Nizozemsko v. Komise, C‑382/99, Recueil, EU:C:2002:363, bod 92, a rozsudek Komise v. Španělsko, bod 160 výše, EU:C:2014:316, bod 66). Vydá-li Komise rozhodnutí nařizující navrácení podpory, nemohou případné procesní nebo jiné obtíže s jeho výkonem ovlivňovat jeho legalitu (viz rozsudek ze dne 1. července 2009, KG Holding a další v. Komise, T‑81/07 až T‑83/07, Sb. rozh., EU:T:2009:237, bod 200 a citovaná judikatura).

163    Pokud jde zatřetí o argumentaci, podle níž je situace ve Španělsku složitá z důvodu různých programů zavedených autonomními společenstvími, je třeba připomenout, že Komise při přezkumu takového režimu podpor, jako je režim v projednávaném případě, obecně nemůže, ani není povinna přesně identifikovat částku podpory přijaté každým jednotlivým příjemcem. Zvláštní okolnosti týkající každého příjemce podpory lze posoudit až v okamžiku navrácení podpory [viz rozsudek ze dne 31. května 2006, Kuwait Petroleum (Nederland) v. Komise, T‑354/99, Sb. rozh., EU:T:2006:137, bod 67 a citovaná judikatura].

164    Pokud jde začtvrté o argumentaci, podle níž Komise přenesla na Španělské království břemeno důkazu v souvislosti s tou částí podpory, která nemá být navracena, protože je slučitelná s vnitřním trhem na základě článku 2 nařízení č. 994/1998, je třeba uvést, že okolnosti, za nichž lze určité opatření považovat za podporu de minimis, jsou stanoveny v nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 107 SFEU a 108 SFEU na podporu de minimis (Úř. věst. L 379, s. 5). Ve fázi navracení podpory přísluší členskému státu poskytnout veškeré informace nezbytné k tomu, aby bylo možné určit, v jakých případech nemá k navrácení dojít z důvodu splnění podmínek podpory de minimis.

165    Zapáté, tvrdí-li Španělské království obecně a bez upřesnění, že pokud Komise zahrnula rozhodnutí o zahájení řízení do napadeného rozhodnutí, došlo tím k porušení zásady právní jistoty ve vztahu k navrácení předmětné podpory, i tato jeho argumentace musí být odmítnuta. Je totiž pravda, že Komise v bodě 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že rozhodnutí o zahájení řízení je jeho nedílnou součástí. Zahrnutí veškerých úvah obsažených v rozhodnutí o zahájení řízení, které má předběžnou povahu, do napadeného rozhodnutí se sice jeví být jen stěží slučitelné s konečnou povahou hodnocení Komise obsaženého v napadeném rozhodnutí, nicméně rozhodnutí o zahájení řízení neobsahuje žádné úvahy o navrácení předmětné podpory.

166    V důsledku toho musí být první část čtvrtého žalobního důvodu zamítnuta.

 Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady rovného zacházení

167    Španělské království tvrdí, že budou-li na základě čl. 3 odst. 4 napadeného rozhodnutí zrušeny dosud neproplacené platby, nebude možné po provozovatelích sítě požadovat, aby pokračovali v provozování a údržbě sítě v oblasti II, což by vedlo k přerušení televizního signálu v této oblasti. Toto přerušení by se dotklo zvláště znevýhodněných skupin, jako jsou starší osoby a obyvatelé s nižšími příjmy, což by porušovalo zásadu rovného zacházení. Přístup k televizním kanálům přes jiné sítě je podle Španělského království pro tyto osoby vzhledem k nezbytným investičním nákladům nemožný.

168    Z ustálené judikatury vyplývá, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek ze dne 14. září 2010, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise a další, C‑550/07 P, Sb. rozh., EU:C:2010:512, bod 55 a citovaná judikatura).

169    V projednávané věci Komise tuto zásadu neporušila. Když totiž dospěla k závěru, že podpora protiprávně poskytnutá provozovatelům platformy pozemního televizního vysílání pro účely zavedení, údržby a provozování sítě DTT v oblasti II je neslučitelná s vnitřním trhem, vyjma podpory, která byla poskytnuta v souladu s kritériem technologické neutrality, a když požádala o navrácení této podpory na základě napadeného rozhodnutí, nezacházela tím odlišně se srovnatelnými situacemi, ani stejně s odlišnými situacemi.

170    V tomto ohledu je rovněž třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být zásada rovného zacházení v souladu s dodržováním zásady legality, což předpokládá, že nikdo nemůže ve svůj prospěch uplatňovat případnou protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby (viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2011, The Rank Group, C‑259/10 a C‑260/10, Sb. rozh., EU:C:2011:719, bod 62 a citovaná judikatura).

171    Dále je třeba shodně s Komisí uvést, že Španělské království nepředložilo nic, čímž by bylo možné prokázat, že napadené rozhodnutí, kterým se nařizuje navrácení předmětné státní podpory a zrušení dosud neproplacených plateb, vede ke skutečnému přerušení služby DTT v celé oblasti II a připravilo by dotyčné obyvatele o možnost výkonu základního práva na informace poskytované prostřednictvím televize. Španělské království dostatečně neupřesnilo počet, totožnost, postavení a finanční schopnosti jednotlivých provozovatelů platforem pozemního televizního vysílání, kterých se dotýkají předmětná opatření o navrácení podpory a o zrušení plateb, a nepovažovalo za nutné popsat – formou příkladu a pro názornost – situaci byť jediného provozovatele, ani částku, která by měla být proplacena nebo která by byla nezbytná k zachování služeb správy a údržby dotyčných vysílacích středisek. Za těchto okolností musí být tvrzení Španělského království o přerušení televizních služeb v oblasti II v případě navrácení předmětné podpory kvalifikována jako nepodložené dohady.

172    Dále je třeba připomenout, že se napadené rozhodnutí nedotýká povinnosti zajistit v případě veřejnoprávních kanálů pokrytí takřka celé oblasti II (viz bod 46 výše) a Španělskému království přísluší zajistit rozšíření digitální televizní sítě v souladu s unijním právem v oblasti státních podpor.

173    Druhá část čtvrtého žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta.

 Ke třetí části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady proporcionality

174    Španělské království tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu proporcionality jak z důvodu, že vede k přerušení televizního signálu v oblasti II, tak i z důvodu nezájmu provozovatelů jiných technologií na účasti ve výběrových řízeních. Podle Španělského království je v případě výběrových řízení považovaných Komisí za technologicky nikoli neutrální tento nezájem dán malou výhodností vyplývající z územního omezení. Toto omezení je výsledkem rozdělení pravomocí mezi jednotlivými úrovněmi španělské veřejné správy. Nezájem se podle Španělského království projevil také při technologicky neutrálních výběrových řízeních na Kanárských ostrovech, v jejichž rámci nebyla předložena žádná nabídka ze strany satelitních provozovatelů. Podle Španělského království proto příjemci vrácením podpory nepřijdou o výhodu, kterou měli na trhu oproti svým konkurentům, neboť je takřka jisté, že by tuto výhodu získali přidělením zakázek v rámci neutrálních výběrových řízení. Nenavrácení předmětné podpory tedy podle Španělského království nezpůsobí provozovatelům jiných platforem než DTT žádnou újmu.

175    Je třeba připomenout, že zásada proporcionality vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi více přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření (viz rozsudek ze dne 17. května 1984, Denkavit Nederland, 15/83, Recueil, EU:C:1984:183, bod 25 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 9. září 2009, Diputación Foral de Álava a další, T‑230/01 až T‑232/01 a T‑267/01 až T‑269/01, EU:T:2009:316, bod 376 a citovaná judikatura).

176    Podle judikatury platí, že odstranění protiprávní podpory prostřednictvím jejího navrácení je logickým důsledkem konstatování její protiprávnosti, takže navrácení této podpory za účelem obnovení předchozího stavu v zásadě nelze považovat za nepřiměřené opatření vzhledem k cílům ustanovení Smlouvy v oblasti státních podpor (viz rozsudek ze dne 28. července 2011, Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, C‑471/09 P až C‑473/09 P, EU:C:2011:521, bod 100 a citovaná judikatura).

177    Španělské království v projednávané věci nepředložilo žádný argument, který by umožňoval odchylku od tohoto pravidla.

178    Zaprvé je třeba uvést, že tvrdí-li Španělské království, že napadené rozhodnutí vede k přerušení televizního signálu v oblasti II, stačí konstatovat, že tato argumentace již byla odmítnuta (viz body 171 a 172 výše). V rámci této části čtvrtého žalobního důvodu je třeba dodat, že uvedené rozhodnutí neukládá Španělskému království, aby zajistilo navrácení všech poskytnutých prostředků, ani aby zrušilo všechny související platby, nýbrž že tomuto členskému státu pouze přísluší zajistit navrácení předmětné podpory a zrušit všechny předmětné platby v rozsahu, v němž nebyla respektována zásada technologické neutrality a v němž nelze předmětné opatření považovat za podporu de minimis.

179    Pokud jde zadruhé o argumentaci, podle níž z důvodu nezájmu provozovatelů jiných platforem než DTT na účasti ve výběrových řízeních v oblasti II příjemci nepřijdou o svou výhodu, stačí uvést, že i podle Španělského království takový důsledek není jistý a je jen pouhým předpokladem.

180    Třetí část čtvrtého žalobního důvodu proto musí být zamítnuta.

 Ke čtvrté části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady subsidiarity

181    Španělské království tvrdí, že Komise porušila zásadu subsidiarity tím, že se v napadeném rozhodnutí snažila vnutit určitý konkrétní model audiovizuálního vysílání. Tato otázka přitom podle Španělského království náleží do pravomoci členských států.

182    Tuto argumentaci nelze přijmout. Vzhledem k tomu, že posuzování slučitelnosti podpory s vnitřním trhem spadá do výlučné pravomoci Komise, a to pod dohledem unijního soudu, nemohla Komise porušit zásadu subsidiarity (v tomto smyslu viz rozsudek Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise, bod 35 výše, EU:C:2012:821, bod 79 a citovaná judikatura). Podle čl. 5 odst. 3 SEU se tato zásada uplatní pouze v oblastech, které nespadají do výlučné pravomoci Unie.

183    Proto je třeba čtvrtou část čtvrtého žalobního důvodu, a tím i celý čtvrtý žalobní důvod zamítnout.

 K pátému, podpůrně uplatněnému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení základního práva na informace v souvislosti s žádostí o navrácení podpory

184    Španělské království podpůrně tvrdí, že zrušením všech dosud neproplacených plateb v rámci posuzovaného domnělého režimu podpor přijde 1,2 milionu obyvatel o jakoukoli možnost přístupu k televiznímu kanálu a zůstane bez možnosti vykonávat právo na informace upravené v článku 11 Listiny základních práv Evropské unie. Zásah do tohoto práva není podle Španělského království odůvodněný, ani přiměřený.

185    V tomto ohledu stačí poukázat na to, že argumentace Španělského království, podle níž napadené rozhodnutí vede k přerušení televizního signálu v oblasti II, již byla odmítnuta v rámci zkoumání druhé části čtvrtého žalobního důvodu (viz body 171 a 172 výše). Nařízením zrušení veškerých plateb na základě čl. 3 odst. 4 uvedeného rozhodnutí tedy Komise právo na informace upravené v článku 11 Listiny základních práv neporušila.

186    Z toho vyplývá, že pátý žalobní důvod musí být zamítnut, a v důsledku toho musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

187    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Španělské království nemělo ve věci úspěch, je důvodné uložit mu náhradu nákladů hlavního řízení a náhradu nákladů řízení o předběžném opatření.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Španělské království nahradí náklady hlavního řízení a náklady řízení o předběžném opatření.

Dittrich Schwarcz Tomljenović

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 26. listopadu 2015.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU

K první části prvního žalobního důvodu, vycházející z neexistence hospodářské činnosti

Ke druhé části prvního žalobního důvodu, vycházející z neexistence hospodářského zvýhodnění a z existence SOHZ

– K prvnímu kritériu stanovenému rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), týkajícímu se plnění povinností veřejné služby

– Ke čtvrtému kritériu stanovenému rozsudkem Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, bod 17 výše (EU:C:2003:415), týkajícímu se zaručení co nejmenších nákladů pro společnost

Ke třetí části prvního žalobního důvodu, vycházející z neexistujícího narušení hospodářské soutěže

Ke druhému, podpůrně uplatněnému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 106 odst. 2 a čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU

Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení procesních pravidel

K první výtce, vycházející z nezohlednění důkazů

Ke druhé výtce, vycházející z vnitřní rozpornosti vyšetřování v rámci správního řízení

Ke třetí výtce, vycházející z nepřiměřené délky řízení a ze změn v osobě vyšetřovatele

Ke čtvrté výtce, vycházející z nedostatku objektivity a nestrannosti

Ke čtvrtému, podpůrně uplatněnému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad právní jistoty, rovného zacházení, proporcionality a subsidiarity v souvislosti s žádostí o zajištění navrácení podpory

K první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady právní jistoty

Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady rovného zacházení

Ke třetí části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady proporcionality

Ke čtvrté části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady subsidiarity

K pátému, podpůrně uplatněnému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení základního práva na informace v souvislosti s žádostí o navrácení podpory

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: španělština.