ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
2. července 2009 (*)
„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Posouzení platnosti – Přípustnost – Nařízení (EHS) č. 2081/92 a (ES) č. 1347/2001 – Platnost – Název, který zdruhověl – Koexistence ochranné známky s chráněným zeměpisným označením“
Ve věci C‑343/07,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Corte d’appello di Torino (Itálie) ze dne 6. července 2007, došlým Soudnímu dvoru dne 25. července 2007, v řízení
Bavaria NV,
Bavaria Italia Srl
proti
Bayerischer Brauerbund eV,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, T. von Danwitz, R. Silva de Lapuerta (zpravodajka), E. Juhász a J. Malenovský, soudci,
generální advokát: J. Mazák,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferriera, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. září 2008,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Bavaria NV a Bavaria Italia Srl G. van der Walem a F. van Schaikem, advocaten, jakož i M. Sterpim a L. Ghedinou, avvocati,
– za Bayerischer Brauerbund eV R. Knaakem, Rechtsanwalt, jakož i L. Ubertazzim a B. Ubertazzim, avvocati,
– za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s W. Ferrante, avvocato dello Stato,
– za českou vládu M. Smolkem, jako zmocněncem,
– za německou vládu M. Lummou a J. Kemper, jako zmocněnci,
– za řeckou vládu V. Kontolaimosem a I. Chalkiasem, jako zmocněnci,
– za nizozemskou vládu C. M. Wissels a M. de Gravem, jako zmocněnci,
– za Radu Evropské unie F. Florindo Gijónem, jakož i A. Lo Monaco a Z. Kupčovou, jako zmocněnci,
– za Komisi Evropských společenství C. Cattabriga a B. Dohertym, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 18. prosince 2008,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti a výkladu nařízení Rady (ES) č. 1347/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se doplňuje příloha nařízení Komise (ES) č. 1107/96 o zápisu zeměpisných označení a označení původu podle postupu stanoveného v článku 17 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 (Úř. věst. L 182, s. 3; Zvl. vyd. 03/33, s. 97), a nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 208, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 4).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi jednak Bayerischer Brauerbund eV (dále jen „sdružení Bayerischer Brauerbund“), a jednak Bavaria NV (dále jen „společnost Bavaria“) a Bavaria Italia Srl (dále jen „společnost Bavaria Italia“) ve věci práva posledně uvedených společností užívat určité ochranné známky obsahující slovo „Bavaria“ ve vztahu k zeměpisnému označení původu „Bayerisches Bier“.
Právní rámec
3 Podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 2081/92:
„1. Toto nařízení upravuje ochranu označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů určených pro lidskou spotřebu, které jsou uvedeny v příloze II Smlouvy, a potravin, které jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení, a zemědělských produktů, které jsou uvedeny v příloze II tohoto nařízení.
Toto nařízení se však nevztahuje na vinařské produkty a destiláty.
Přílohu I lze měnit v souladu s postupem stanoveným v článku 15.“
4 Článek 2 odst. 2 nařízení č. 2081/92 definuje chráněné označení původu (dále jen „CHOP“) a chráněné zeměpisné označení (dále jen „CHZO“) následovně:
„2. Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
a) označením původu název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny:
– které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země a
– jejichž jakost nebo vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele a jejichž produkce, zpracování a příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti;
b) zeměpisným označením název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, kterého se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny:
– které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země a
– které mají určitou jakost, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu a jejichž produkce a/nebo zpracování a/nebo příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti.“
5 Podle článku 3 nařízení č. 2081/92:
„1. Názvy, které zdruhověly, nemohou být zapsány.
Pro účely tohoto nařízení se názvem, který zdruhověl, rozumí název zemědělského produktu nebo potraviny, který, přestože se váže k místu nebo regionu, kde byly tento produkt nebo potravina původně vyprodukovány nebo uvedeny na trh, se stal pro zemědělský produkt nebo potravinu běžným názvem.
Pro určení, zda název zdruhověl či ne, se přihlíží ke všem činitelům, zejména:
– ke stávající situaci v členském státě, odkud název pochází, a v oblastech spotřeby,
– ke stávající situaci v ostatních členských státech,
– k příslušným vnitrostátním předpisům a předpisům Společenství.
Pokud je na základě postupu podle článků 6 a 7 žádost o zápis zamítnuta, protože název zdruhověl, zveřejní Komise toto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropských společenství.
2. Název nemůže být zapsán jako označení původu nebo zeměpisné označení, pokud se shoduje s názvem rostlinné odrůdy nebo zvířecího plemene, a v důsledku toho by mohl uvést veřejnost v omyl ohledně skutečného původu produktu.
3. Rada před vstupem tohoto nařízení v platnost kvalifikovanou většinou a na návrh Komise vypracuje a zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství nevyčerpávající seznam názvů zemědělských produktů nebo potravin, na které se vztahuje toto nařízení a které jsou ve smyslu odstavce 1 považovány za zdruhovělé, a nemohou být tedy zapsány do rejstříku podle tohoto nařízení.“
6 Článek 13 odst. 1 a 3 nařízení č. 2081/92 stanoví:
„1. Zapsaná označení jsou chráněna proti:
a) jakémukoliv přímému či nepřímému obchodnímu užití zapsaného označení pro produkty, na které se zápis nevztahuje, v míře, v jaké jsou tyto produkty srovnatelné s produkty zapsanými pod tímto označením, nebo v míře, v jaké užívání tohoto označení těží z dobré pověsti chráněného označení;
b) jakémukoliv zneužití, napodobení nebo vyvolání domněnky, i když je skutečný původ produktu uveden nebo je chráněné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazem jako ,druh‘, ,typ‘, ,metoda‘, ,na způsob‘, ,napodobeno‘, nebo [...] podobným výrazem [...];
c) jakémukoliv jinému lživému nebo klamavému údaji o místu, odkud byl produkt dovezen, jeho původu, povaze nebo základních vlastnostech, uvedených na obalu či na vnějším balení, reklamních materiálech nebo dokumentech týkajících se příslušného produktu, jakož i proti použití obalových nádob způsobilých vyvolat nepravdivý dojem o jeho původu;
d) všem ostatním praktikám způsobilým uvést veřejnost v omyl o skutečném původu produktu.
Pokud vlastní zapsané označení zahrnuje i název zemědělského produktu nebo potraviny, který je považován za druhový, není užití tohoto druhového názvu na dotyčném zemědělském produktu nebo potravině porušením odst. 1 písm. a) nebo b).
[…]
3. Chráněná označení nemohou zdruhovět.“
7 Článek 14 nařízení č. 2081/92 uvádí:
„1. Pokud je zapsáno označení původu nebo zeměpisné označení podle tohoto nařízení, zamítne se přihláška ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 a týkající se téhož druhu produktu, pokud tato přihláška ochranné známky byla podána po dni zveřejnění podle čl. 6 odst. 2.
Ochranné známky zapsané v rozporu s pododstavcem 1 se prohlásí za neplatné.
Tento odstavec se vztahuje také na případy, kdy byla přihláška [...] ochranné znám[ky] podána přede dnem zveřejnění žádosti o zápis podle čl. 6 odst. 2, pokud k tomuto zveřejnění došlo dříve, než byla ochranná známka zapsána.
2. S přihlédnutím k právu Společenství může užívání ochranné známky zapsané v dobré víře přede dnem podání žádosti o zápis označení původu nebo zeměpisného označení odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 pokračovat bez ohledu na zápis označení původu nebo zeměpisného označení, pokud tu nejsou důvody k prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo k jejímu zrušení, uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. c) a g) a čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách.
3. Označení původu nebo zeměpisné označení se nezapíší, pokud s ohledem na dobrou pověst a proslulost ochranné známky a dobu, po kterou byla užívána, by zápis mohl uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečnou totožnost produktu.“
8 Článek 17 nařízení č. 2081/92 stanoví:
„1. Do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost sdělí členské státy Komisi, která u nich právně chráněná označení nebo, v případě členských států, kde není systém ochrany, která ze vžitých označení chtějí zapsat podle tohoto nařízení.
2. V souladu s postupem stanoveným v článku 15 zapíše Komise označení uvedená v odstavci 1, která odpovídají článkům 2 a 4. Článek 7 se nepoužije. Názvy, které zdruhověly, však nelze připojit.
3. Členské státy mohou zachovat vnitrostátní ochranu označení uvedených v odstavci 1 až do doby, kdy bude vydáno rozhodnutí o jejich zápisu.“
9 Příloha I nařízení č. 2081/92 uvádí:
„Potraviny uvedené v čl. 1 odst. 1
– pivo
– [...]“
10 Článek 1 nařízení č. 1347/2001 název „Bayerisches Bier“ zapsal jako CHZO.
11 První až pátý bod odůvodnění tohoto nařízení stanoví:
„(1) Pro název oznámený Německem podle článku 17 nařízení (EHS) č. 2081/92 byla vyžádána dodatečná informace, aby bylo možno určit, že vyhovuje článkům 2 a 4 uvedeného nařízení. Tato dodatečná informace ukazuje, že název uvedeným článkům vyhovuje. Měl by být proto zapsán a připojen k příloze nařízení Komise (ES) č. 1107/96 […]
(2) Po oznámení žádosti o zápis názvu ,Bayerisches Bier‘ německými orgány jako [CHZO] informovaly nizozemské a dánské orgány Komisi o existenci ochranných známek na pivo, které obsahují tento název.
(3) Poskytnuté informace potvrzují existenci názvu ,Bavaria‘ jako platné ochranné známky. S ohledem na dostupné skutečnosti a informace však bylo shledáno, že zápis názvu ,Bayerisches Bier‘ nemůže, pokud jde o skutečnou identitu výrobku, uvést spotřebitele v omyl. Proto se v případě zeměpisného označení ,Bayerisches Bier‘ a ochranné známky ,Bavaria‘ nejedná o situaci uvedenou v čl. 14 odst. 3 nařízení (EHS) č. 2081/92.
(4) Užívání určitých ochranných známek, například nizozemské ochranné známky ,Bavaria‘ a dánské ochranné známky ,Høker Bajer‘ může pokračovat bez ohledu na zápis zeměpisného označení ,Bayerisches Bier‘, dokud splňují podmínky stanovené v čl. 14 odst. 2 nařízení (EHS) č. 2081/92.
(5) Při určení, zda název zdruhověl, a proto nemůže být zapsán, musí být podle článku 3 nařízení (EHS) č. 2081/92 posouzena situace v celém Společenství. V tomto konkrétním případě, i přes skutečnost, že termíny ,bajersk‘ a ,bajer‘, tj. dánské překlady názvu ,Bayerisches‘, se vžívají jako synonyma pro termín ,pivo‘, což je obecný název, ale není prokázáno, že označení ,Bayerisches‘ a jeho překlad[y] v jiných jazycích v členských státech zdruhověly.“
12 Třináctý bod odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 692/2003 ze dne 8. dubna 2003, kterým se mění nařízení č. 2081/92 (Úř. věst. L 99, s. 1; Zvl. vyd. 03/38, s. 354), stanoví:
„Zjednodušený postup stanovený v článku 17 nařízení (EHS) č. 2081/92 pro zápis názvů v členských státech již chráněných nebo vžitých neobsahuje právo vznést námitku. Z důvodů právní jistoty a průhlednosti by měl být zrušen. Z důvodů jednotnosti by pětileté přechodné období podle čl. 13 odst. 2 pro názvy zapsané podle článku 17 mělo být rovněž zrušeno, aniž je však dotčeno přechodné období pro již zapsané názvy.“
13 Článek 1 bod 15 nařízení č. 692/2003 uvádí:
„Ustanovení čl. 13 odst. 2 a článek 17 se zrušují. Ustanovení těchto článků se však i nadále používají pro zapsané názvy nebo názvy, u kterých byla podána žádost o zápis postupem stanoveným v článku 17 před vstupem tohoto nařízení v platnost.“
14 Podle čl. 3 odst. 1 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92):
„Do rejstříku nebudou zapsány, a jsou-li zapsány, budou prohlášeny neplatnými:
[…]
c) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby zboží nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností;
[…]
g) ochranné známky, které by mohly klamat veřejnost, např. pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ zboží nebo služby;
[…]“
15 Podle čl. 12 odst. 2 první směrnice 89/104:
„Majitel ochranné známky může být rovněž zbaven svých práv, jestliže známka, po dni, ke kterému byla zapsána:
[…]
b) v důsledku užívání majitelem nebo s jeho souhlasem pro zboží nebo služby, pro které byla zapsána, může vést ke klamání veřejnosti, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ tohoto zboží nebo služeb.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
16 Bayerischer Brauerbund je německé sdružení, jehož cílem je ochrana společných zájmů bavorských výrobců piva. Podle potvrzení Amtsgericht München jeho stanovy pocházejí ze dne 7. prosince 1917. V roce 1968 bylo sdružení Bayerischer Brauerbund majitelem zapsaných kolektivních ochranných známek Bayrisch Bier a Bayrisches Bier.
17 Bavaria je obchodní společnost podle nizozemského práva vyrábějící pivo, která působí na mezinárodním trhu. Tato společnost, dříve s názvem „Firma Gebroeders Swinkels“, začala od roku 1925 používat slovo „Bavaria“ a začlenila jej do svého názvu v roce 1930. Společnost Bavaria byla a je majitelkou několika zapsaných ochranných známek a obrazových prvků obsahujících slovo „Bavaria“. K zápisům došlo v letech 1947, 1971, 1982, 1991, 1992 a 1995. Některé ze zápisů byly obnoveny. Společnost Bavaria Italia patří do skupiny společností Bavaria.
18 Název „Bayerisches Bier“ byl předmětem dvoustranných dohod o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných zeměpisných označení mezi Spolkovou republikou Německo a Francouzskou republikou (1961), Spolkovou republikou Německo a Italskou republikou (1963), Spolkovou republikou Německo a Řeckou republikou (1964), Spolkovou republikou Německo a Švýcarskou konfederací (1967) a Spolkovou republikou Německo a Španělským královstvím (1970).
19 Dne 28. září 1993 sdružení Bayerischer Brauerbund se souhlasem sdružení Münchener Brauereien eV a Verband Bayerischer Ausfuhrbrauereien eV podalo u německé vlády žádost o zápis CHZO na základě čl. 17 odst. 1 nařízení č. 2081/92, který stanoví takzvaný „zjednodušený“ postup.
20 Dne 20. ledna 1994 německá vláda Komisi předala žádost o zápis CHZO „Bayerisches Bier“ na základě čl. 17 odst. 1 uvedeného nařízení.
21 Mezi Komisí a německými orgány došlo k výměně řady informací, jejímž cílem bylo doplnit spis, přičemž se mělo za to, že tento spis je kompletní dne 20. května 1997.
22 Konečná specifikace byla Komisi předána dopisem ze dne 28. března 2000, přičemž vyloučila pět druhů piva, na které se původně vztahovalo CHZO, které bylo předmětem žádosti o zápis, z důvodu, že neodpovídaly specifikaci.
23 Jelikož měla Komise za to, že uvedená žádost je opodstatněná, předložila dne 5. května 2000 výboru pro úpravu zeměpisných označení a označení původu (dále jen „výbor“) návrh nařízení, jehož cílem je zápis názvu „Bayerisches Bier“ jakožto CHZO.
24 Proti tomuto zápisu podalo několik členských států námitky. Diskuze v rámci výboru se týkala dvou otázek, a to jednak existence ochranných známek obsahujících také výraz „Bayerisches Bier“ nebo jeho překlady, a jednak posouzení, zda výraz „Bayerisches“ nebo jeho překlady zdruhověly.
25 Po analýze položených otázek (které předcházelo dokonce formální šetření ve všech členských státech, pokud jde o druhou otázku) Komise dospěla k závěru, že argumenty uplatněné proti zápisu CHZO „Bayerisches Bier“ nejsou opodstatněné. V důsledku toho byl výboru dne 30. března 2001 předložen druhý návrh nařízení. Tento výbor však nezaujal stanovisko, jelikož nebyla dosažena většina stanovená v čl. 15 druhém pododstavci nařízení č. 2081/92.
26 Vzhledem k tomu, že výbor ve stanovené lhůtě stanovisko nezaujal, Komise svůj návrh přeměnila na návrh nařízení Rady. Rada tak přijala nařízení č. 1347/2001, které název „Bayerisches Bier“ zapisuje jako CHZO.
27 Společnosti Bavaria a Bavaria Italia proti nařízení č. 1347/2001 nepodaly žádnou žalobu.
28 Žalobou ze dne 27. září 2004 podanou u Tribunale di Torino se sdružení Bayerischer Brauerbund, které navázalo na obdobné iniciativy přijaté v jiných členských státech, domáhalo toho, aby bylo společnostem Bavaria a Bavaria Italia zakázáno užívat italskou verzi ochranných známek uvedených v bodě 17 tohoto rozsudku poté, co budou incidenčně prohlášeny za neplatné nebo za zrušené z důvodu, že jsou v rozporu s CHZO „Bayerisches Bier“ ve smyslu článků 13 a 14 nařízení č. 2081/92, nebo v každém případě proto, že pokud jde o nizozemské pivo, uvedené ochranné známky obsahují zdruhovělé a klamavé zeměpisné označení.
29 Vzhledem k tomu, že Tribunale di Torino rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006 návrhu sdružení Bayerischer Brauerbund částečně vyhověl, společnosti Bavaria a Bavaria Italia proti tomuto rozsudku podaly odvolání.
30 V tomto kontextu se Corte d’appello di Torino rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je nařízení č. 1347/2001 […] neplatné, či nikoli, mimo jiné případně v důsledku neplatnosti vyplývající z neplatnosti jiných aktů, s ohledem na:
Porušení obecných zásad
– z důvodu, že ustanovení čl. 1 odst. 1 ve spojení s přílohou I nařízení č. 2081/92 jsou neplatná v rozsahu, v němž umožňují zápis zeměpisných označení týkajících se ,piva‘, které je alkoholickým nápojem (chybně) zahrnutým do výše uvedené přílohy I mezi ,potraviny‘ uvedené v čl. 1 odst. 1, a není zahrnuto mezi ,zemědělské produkty‘ uvedené v příloze I Smlouvy o ES a článcích 32 ES a 37 ES, z nichž Rada vycházela při přijetí nařízení č. 2081/92;
– z důvodu, že článek 17 nařízení č. 2081/92 je neplatný v rozsahu, v němž stanoví zrychlený postup zápisu, který může omezit práva dotčených subjektů a poškodit je podstatným způsobem tím, že nestanoví žádné právo vznést námitky, čímž dochází ke zjevnému porušení zásad transparentnosti a právní jistoty, a to zvláště jak ve světle složitosti samotného postupu týkajícího se zápisu CHZO ,Bayerisches Bier‘, který trval více než sedm let od roku 1994 do roku 2001, tak výslovného uznání uvedeného ve třináctém bodě odůvodnění nařízení č. 692/2003, jehož článek 15 zrušil z výše uvedených důvodů článek 17 nařízení č. 2081/92.
Nesplnění formálních podmínek
– z důvodu, že označení ,Bayerisches Bier‘ nesplňuje podmínky vyžadované v článku 17 nařízení č. 2081/92 k tomu, aby mohlo být zapsáno zjednodušeným postupem, který tento článek stanoví, neboť toto označení nebylo v okamžiku podání žádosti o zápis v Německu ,právně chráněné‘ ani ,vžité‘;
– z důvodu, že německá vláda před podáním žádosti o zápis Komisi ani samotná Komise po obdržení žádosti řádně nepřezkoumaly existenci podmínek pro zápis označení ,Bayerisches Bier‘, což je v rozporu s tím, co stanoví judikatura Soudního dvora (rozsudek ze dne 6. prosince 2001, [Carl Kühne a další, C‑269/99, Recueil, s. I‑9517]);
– z důvodu, že německá vláda žádost o zápis označení ,Bayerisches Bier‘ nepodala včas v souladu s tím, co stanoví čl. 17 odst. 1 nařízení č. 2081/92 (ve lhůtě 6 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost), neboť žádost původně podaná žadatelem uváděla osm různých označení s možností dodatečných a nespecifikovaných variací, která splynula do stávajícího jediného označení ,Bayerisches Bier‘ až dlouho po uplynutí konečné lhůty dne 24. ledna 1994.
Nesplnění věcných podmínek
– z důvodu, že označení ,Bayerisches Bier‘ nesplňuje věcné podmínky stanovené v čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2081/92 pro jeho zápis jako [CHZO] s ohledem na druhový charakter tohoto označení, které historicky označovalo pivo vyráběné zvláštním výrobním postupem vyvinutým v průběhu XIX. století v Bavorsku, odkud se rozšířil do zbývající části Evropy a do celého světa (tzv. ,bavorská metoda‘ spodního kvašení), které je v současné době také v několika evropských jazycích (dánštině, švédštině, finštině) druhovým výrazem pro pivo, a které v každém případě může pouze a druhově označit ,pivo vyráběné v německém Bavorsku‘ jakéhokoli druhu mezi mnoha a velmi odlišnými existujícími druhy piv, aniž by bylo možno identifikovat jakoukoli ,přímou vazbu‘ (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. listopadu 2000, [Warsteiner Brauerei, C‑312/98, Recueil, s. I‑9178]) mezi určitou jakostí, pověstí nebo jinými vlastnostmi produktu (piva) a jeho zvláštním zeměpisným původem (Bavorsko) a aniž by se jednalo o ,výjimečné případy‘, které jsou podle výše uvedeného ustanovení vyžadovány k tomu, aby bylo možné zapsat zeměpisné označení obsahující název země; z důvodu, že s ohledem na úvahy uvedené v předcházejícím odstavci je označení ,Bayerisches Bier‘ ,druhovým‘ označením, které jako takové nemůže být předmětem zápisu ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 17 odst. 2 nařízení 2081/92;
– z důvodu, že označení ,Bayerisches Bier‘ nemělo být zapsáno ve smyslu čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92, jelikož označení ,Bayerisches Bier‘ s ohledem na ,dobrou pověst, proslulost a dobu užívání‘ ochranných známek Bavaria ,může uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečnou totožnost produktu‘[?]
2) Podpůrně v případě, že by bylo rozhodnuto, že [první] otázka […] je nepřípustná nebo neopodstatněná, má být nařízení č. 1347/2001 […] vykládáno v tom smyslu, že uznáním CHZO ,Bayerisches Bier‘, které je v něm obsaženo, není dotčena platnost a možnost užívat starší ochranné známky třetích osob, ve kterých se vyskytuje slovo ,Bavaria‘?“
K řízení před Soudním dvorem
31 Dopisem došlým kanceláři Soudního dvora dne 21. ledna 2009 společnosti Bavaria a Bavaria Italia předložily vyjádření ke stanovisku generálního advokáta a požádaly Soudní dvůr o to, aby jim povolil k tomuto stanovisku předložit repliku.
32 Úvodem je důležité připomenout, že statut Soudního dvora ani jeho jednací řád nestanoví pro účastníky řízení možnost předložit vyjádření jako odpověď na stanovisko přednesené generálním advokátem. Judikatura proto uvádí, že návrhy v tomto směru musí být zamítnuty (viz zejména usnesení ze dne 4. února 2000, Emesa Sugar, C‑17/98, s. I‑665, body 2 a 19, jakož i rozsudek ze dne 15. února 2007, Lechouritou a další, C‑292/05, Sb. rozh. s. I‑1519, bod 18).
33 Je třeba dodat, že tentýž závěr by se uplatnil i za předpokladu, že žádost žalobkyň v původním řízení by měla být považována za směřující ke znovuotevření ústní části řízení.
34 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr může podle článku 61 svého jednacího řádu bez návrhu nebo na návrh generálního advokáta nebo na návrh účastníků řízení nařídit znovuotevření ústní části řízení, pokud má za to, že věc není dostatečně objasněna nebo že musí být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán (viz zejména rozsudky ze dne 19. února 2002, Wouters a další, C‑309/99, Recueil, s. I‑1577, bod 42, a ze dne 16. prosince 2008, Cartesio, C‑210/06, Sb. rozh. s. I-0000, bod 46).
35 Soudní dvůr má však po vyslechnutí generálního advokáta za to, že v projednávané věci disponuje všemi poznatky nezbytnými pro zodpovězení otázek položených předkládajícím soudem a že tyto poznatky byly předmětem jednání, které před ním proběhlo.
K předběžným otázkám
K první otázce
36 Podstatou první otázky – rozdělené na podotázky – předkládajícího soudu je, zda je nařízení č. 1347/2001 platné s ohledem na případné porušení buď obecných zásad práva Společenství, nebo formálních či věcných podmínek nařízení č. 2081/92. Podotázky týkající se souladu s obecnými zásadami práva Společenství se vztahují k nařízení č. 2081/92 jakožto právnímu základu nařízení č. 1347/2001.
K přípustnosti
37 Ve vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru vyvstala otázka týkající se možnosti uplatnit před vnitrostátním soudem důvody neplatnosti uvedené v první otázce. V některých z těchto vyjádření je uvedeno, že takové důvody uplatnit nelze z důvodu, že společnosti Bavaria a Bavaria Itália jsou nařízením č. 1347/2001 bezprostředně a osobně dotčeny a že proti tomuto nařízení nepodaly žalobu na neplatnost na základě článku 230 ES.
38 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je jednou z obecných zásad práva Společenství i právo žadatele, aby v rámci žaloby podané podle vnitrostátního práva proti zamítnutí jeho žádosti namítl protiprávnost aktu Společenství, který byl základem vnitrostátního rozhodnutí přijatého v neprospěch dotyčného, a otázka platnosti tohoto aktu Společenství může pak být předložena Soudnímu dvoru v rámci řízení o předběžné otázce (rozsudky ze dne 15. února 2001, Nachi Europe, C‑239/99, Recueil, s. I‑1197, bod 35, jakož i ze dne 8. března 2007, Roquette Frères, C‑441/05, Sb. rozh. s. I‑1993, bod 39).
39 Tato obecná zásada, jejímž cílem je zajistit, aby každá osoba měla možnost napadnout akt Společenství, jenž je základem rozhodnutí v její neprospěch, nicméně v žádném případě nebrání tomu, aby se nařízení stalo konečným vůči jednotlivci, ve vztahu ke kterému je toto nařízení třeba považovat za individuální rozhodnutí, jehož zrušení mohl bez jakékoliv pochybnosti požadovat na základě článku 230 ES, což tomuto jednotlivci brání namítat před vnitrostátním soudem protiprávnost tohoto nařízení (výše uvedené rozsudky Nachi Europe, bod 37, a Roquette Frères, bod 40).
40 Otázkou je tedy to, zda by žaloba na neplatnost společností Bavaria nebo Bavaria Italia na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES proti nařízení č. 1347/2001 byla bez jakékoliv pochybnosti přípustná z toho důvodu, že se jich uvedené nařízení bezprostředně a osobně dotýká (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 12. prosince 1996, Accrington Beef a další, C‑241/95, Recueil, s. I‑6699, bod 15, jakož i výše uvedené rozsudky Nachi Europe, bod 40, a Roquette Frères, bod 41).
41 V tomto ohledu je třeba uvést, že nelze mít za to, že společnosti Bavaria a Bavaria Italia jsou bez jakékoliv pochybnosti nařízením č. 1347/2001 „bezprostředně a osobně dotčeny“ ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.
42 Je totiž třeba konstatovat, že cílem uvedeného nařízení je produktu „Bayerisches Bier“ přiznat ochranu jakožto CHZO stanovenou v nařízení č. 2081/92 tím, že každému subjektu, jehož produkty splňují stanovené požadavky, přizná právo je uvádět na trh pod uvedeným CHZO.
43 I když přitom nařízením č. 1347/2001 právní postavení společností Bavaria a Bavaria Italia dotčeno být mohlo, takové dotčení nelze považovat za dotčení vyplývající přímo z tohoto nařízení. Podle ustálené judikatury totiž podmínka, podle které fyzická nebo právnická osoba musí být bezprostředně dotčena právní úpravou Společenství, která je předmětem žaloby, vyžaduje, aby uvedená právní úprava přímo zakládala následky pro právní postavení jednotlivce a jejím adresátům pověřeným jejím provedením neponechávala žádnou volnost uvážení, a naopak, aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z právní úpravy Společenství, aniž by bylo třeba použít další prostředkující předpisy (viz rozsudky ze dne 5. května 1998, Glencore Grain v. Komise, C‑404/96 P, Recueil, s. I‑2435, bod 41; ze dne 29. června 2004, Front national v. Parlament, C‑486/01 P, Sb. rozh. s. I‑6289, bod 34, a rozsudek ze dne 22. března 2007, Regione Siciliana v. Komise, C‑15/06 P, Sb. rozh. s. I‑2591, bod 31).
44 Jak vyplývá již ze samotného znění třetího a čtvrtého bodu odůvodnění nařízení č. 1347/2001, toto nařízení považuje starší ochrannou známku Bavaria za platnou a povoluje její další užívání i přes zápis CHZO „Bayerisches Bier“ při dodržení podmínek stanovených v čl. 14 odst. 2 nařízení č. 2081/92. Případné dotčení právního postavení společností Bavaria a Bavaria Italia tedy nelze považovat za dotčení vyplývající čistě automaticky z tohoto nařízení.
45 Nelze tudíž tvrdit, že společnosti Bavaria a Bavaria Italia jsou bez jakékoliv pochybnosti nařízením č. 1347/2001 dotčeny bezprostředně.
46 Je tedy třeba konstatovat, že společnosti Bavaria nebo Bavaria Italia nemohly bez jakékoliv pochybnosti proti nařízení č. 1347/2001 podat žalobu na neplatnost na základě článku 230 ES. V rámci žaloby podané podle vnitrostátního práva jsou tudíž oprávněny uplatňovat neplatnost tohoto nařízení, třebaže proti tomuto nařízení před soudem Společenství nepodaly žalobu na neplatnost ve lhůtě stanovené v článku 230 ES.
K tomu, že nařízení č. 2081/92 údajně porušilo obecné zásady práva Společenství, pokud jde o působnost tohoto nařízení a jeho právní základ
47 V této podotázce se předkládající soud zabývá platností nařízení č. 2081/92 z důvodu, že se jeho působnost vztahuje na pivo. Podle předkládajícího soudu vzhledem k tomu, že pivo je alkoholickým nápojem, nemůže být považováno za „potravinu“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 uvedeného nařízení, a tudíž ani nemůže být uvedeno v příloze I tohoto nařízení. Krom toho předkládající soud vyjadřuje pochybnosti ohledně platnosti nařízení č. 2081/92 z důvodu, že vzhledem k tomu, že pivo není zahrnuto mezi „zemědělské produkty“ uvedené v příloze I Smlouvy, články 32 ES a 37 ES nepředstavují vhodný právní základ pro přijetí tohoto nařízení.
48 Zaprvé, pokud jde o skutečnost, že je pivo pokládáno za potravinu, je třeba konstatovat, že výše uvedená právní úprava Společenství pojem „potravina“ nedefinuje. Žádná skutečnost však neodůvodňuje vyloučení piva z tohoto pojmu.
49 Jednak je totiž v běžném smyslu pojmu „potravina“ povaha piva jako potraviny nezpochybnitelná. Dále pak, jak uvedly právem německá vláda a Rada, pivo spadá pod definici pojmu „potravina“ uvedeného jinou právní úpravou Společenství, kterou je článek 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463).
50 Zadruhé, pokud jde o argument, podle kterého články 32 ES a 37 ES nepředstavují vhodný právní základ pro přijetí nařízení č. 2081/92 z důvodu, že pivo není zahrnuto mezi „zemědělské produkty“ uvedené v příloze I Smlouvy, je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že právní úprava přispívající k uskutečnění jednoho či několika cílů uvedených v článku 33 ES musí být přijata na základě článku 37 ES, třebaže se sice použije hlavně na produkty spadající do přílohy I Smlouvy, avšak vedlejším způsobem se týká i některých produktů, které v ní zahrnuty nejsou (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 16. listopadu 1989, Komise v. Rada, C‑11/88, Recueil, s. 3799, bod 15, a ze dne 5. května 1998, Spojené království v. Komise, C‑180/96, Recueil, s. I‑2265, bod 134).
51 V projednávané věci je nesporné, že jednak hlavním cílem nařízení č. 2081/92, jak vyplývá z jeho druhého bodu odůvodnění, je uskutečnění cílů uvedených v článku 33 ES, a jednak se toto nařízení týká hlavně produktů obsažených v příloze I Smlouvy. Krom toho, ačkoli je pravda, že pivo v této příloze výslovně uvedeno není, nic to nemění na tom, že většina přísad obsažených v jeho složení v ní uvedena je a že jeho zahrnutí do působnosti nařízení č. 2081/92 odpovídá cíli tohoto nařízení, zejména uskutečnění cílů uvedených v článku 33 ES.
52 V důsledku toho přezkum této části první otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost nařízení č. 2081/92.
K tomu, že nařízení č. 2081/92 údajně porušilo obecné zásady práva Společenství, pokud jde o postup týkající se zápisu podle jeho článku 17
53 Touto podotázkou chce předkládající soud zjistit, zda je článek 17 nařízení č. 2081/92 neplatný v rozsahu, v němž postup, který zavádí, nestanoví žádné právo vznést námitky.
54 Úvodem je třeba uvést, že i když čl. 17 odst. 2 nařízení č. 2081/92 výslovně stanovil, že se článek 7 tohoto nařízení v rámci zjednodušeného postupu týkajícího se zápisu nepoužije, a tudíž v uvedeném rámci vyloučil právo třetích osob s oprávněným zájmem podat námitky, stanovené v odstavci 3 posledně uvedeného ustanovení, i zápis na základě tohoto postupu předpokládal, že názvy jsou v souladu s věcnými pravidly tohoto nařízení (viz rozsudek ze dne 16. března 1999, Dánsko a další v. Komise, takzvaný „Feta I“, C‑289/96, C‑293/96 a C‑299/96, Recueil, s. I‑1541, bod 92).
55 V každém případě je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že náležitý výklad článku 17 nařízení č. 2081/92 nijak neznamená, že dotyčné třetí osoby, které měly za to, že jejich oprávněné zájmy jsou zápisem označení poškozeny, se nemohou vyjádřit a podat své námitky v členském státě, který o tento zápis požádal, zejména v souladu se zásadami týkajícími se soudní ochrany, tak jak vyplývá ze systému nařízení č. 2081/92 (viz výše uvedený rozsudek Carl Kühne a další, bod 41).
56 Tyto dotyčné třetí osoby tak mohly rovněž v rámci zjednodušeného postupu podle článku 17 uvedeného nařízení uplatnit své námitky proti dotyčné žádosti o zápis.
57 Příslušelo vnitrostátním soudům, aby o legalitě žádosti o zápis označení na základě článku 17 nařízení č. 2081/92 rozhodly za týchž podmínek přezkumu, jako jsou podmínky přezkumu vyhrazené jakémukoli konečnému aktu přijatému týmž vnitrostátním orgánem, který může poškodit práva, která třetí osoby vyvozují z práva Společenství, a aby v důsledku toho považovaly žalobu podanou za tím účelem za přípustnou, i když vnitřní procesní pravidla to v podobném případě nestanoví (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 3. prosince 1992, Oleificio Borelli v. Komise, C‑97/91, Recueil, s. I‑6313, bod 13, jakož i výše uvedený rozsudek Carl Kühne a další, bod 58).
58 V každém případě je třeba uvést, že ve věci v původním řízení byla většina výhrad proti zápisu vznesených společnostmi Bavaria a Bavaria Italia v jejich vyjádřeních u Soudního dvora již prodiskutována v rámci výboru, hlavně na návrh nizozemských orgánů, při postupu týkajícím se zápisu CHZO „Bayerisches Bier“.
59 Konečně pokud jde o argument, podle kterého zrušení zjednodušeného postupu nařízením č. 692/2003 obsahuje s ohledem na znění třináctého bodu odůvodnění tohoto nařízení implicitní uznání neplatnosti článku 17 nařízení č. 2081/92, nelze jej platně uplatňovat.
60 Jak totiž připomíná uvedený bod odůvodnění, cílem zjednodušeného postupu stanoveného v uvedeném článku byl podle původního znění nařízení č. 2081/92 zápis existujících označení, chráněných nebo vžitých v členských státech, na úrovni Společenství. Tento postup byl tedy stanoven pouze na přechodnou dobu.
61 S ohledem na předcházející přezkum této části první otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost nařízení č. 2081/92.
K údajnému nedodržení formálních podmínek při postupu týkajícím se zápisu CHZO „Bayerisches Bier“
62 Na základě těchto podotázek, které je třeba přezkoumat společně, se předkládající soud táže, zda je nařízení č. 1347/2001 neplatné z důvodu, že jednak jak německá vláda, tak ani Rada či Komise řádně nepřezkoumaly podmínky zápisu CHZO „Bayerisches Bier“, a jednak že žádost o zápis tohoto CHZO nebyla podána včas s ohledem na změny, ke kterým došlo následně.
63 Zaprvé má předkládající soud za to, že německá vláda ani Rada či Komise při postupu týkajícím se zápisu CHZO „Bayerisches Bier“ nesplnily svůj úkol ověření podmínek stanovených v nařízení č. 2081/92.
64 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v systému zavedeném nařízením č. 2081/92 jsou pravomoci rozděleny mezi dotyčný členský stát a Komisi. Bez ohledu na to, zda jde o zápis podle běžného postupu, nebo podle zjednodušeného postupu, k zápisu může dojít jen tehdy, když dotyčný členský stát v tomto ohledu podal žádost a sdělil specifikaci a informace nezbytné k zápisu v souladu s článkem 4 nařízení č. 2081/92 (viz výše uvedený rozsudek Carl Kühne a další, body 50 a 51).
65 Podle čl. 5 odst. 5 nařízení č. 2081/92 přísluší členským státům, aby ověřily, zda žádost o zápis podle běžného postupu je oprávněná s ohledem na podmínky uvedené v tomto nařízení. Toto ustanovení totiž stanoví, že členský stát, kterému je žádost o zápis zaslána v rámci běžného postupu, musí ověřit, zda je tato žádost oprávněná, a domnívá-li se, že jsou splněny požadavky nařízení č. 2081/92, postoupí ji Komisi. Ze samotného znění čl. 6 odst. 1 nařízení č. 2081/92 krom toho vyplývá, že před tím, než proběhne postup týkající se zápisu, který je stanoven v čl. 6 odst. 2 až 4 a v článku 7 uvedeného nařízení, Komise na základě formálního přezkumu pouze ověří, zda jsou uvedené požadavky splněny. V rámci zjednodušeného postupu přitom není namístě používat jiné zásady (viz výše uvedený rozsudek Carl Kühne a další, bod 52).
66 Z toho vyplývá, že rozhodnutí o zápisu označení jakožto CHOP nebo jakožto CHZO může Komise přijmout jen tehdy, když jí dotyčný členský stát za tímto účelem předložil žádost, a že taková žádost může být učiněna jen tehdy, když členský stát ověřil, že je oprávněná. Tento systém rozdělení pravomocí lze vysvětlit zejména tím, že zápis předpokládá ověření toho, že je splněn určitý počet podmínek, což ve značné míře vyžaduje důkladnou znalost skutečností, které jsou zvláštní pro dotyčný členský stát a k jejichž ověření mají vnitrostátní orgány tohoto státu nejlepší předpoklady (viz výše uvedený rozsudek Carl Kühne a další, bod 53).
67 V tomto systému rozdělení pravomocí přísluší Komisi, aby předtím, než označení zapíše do požadované kategorie, zejména ověřila, že jednak specifikace, která je připojena k žádosti, je v souladu s článkem 4 nařízení č. 2081/92, to znamená, že obsahuje požadované náležitosti a že se nezdá, že by tyto náležitosti byly stiženy zjevnými nedostatky, a že jednak na základě skutečností obsažených ve specifikaci označení splňuje požadavky čl. 2 odst. 2 písm. a) nebo b) nařízení č. 2081/92 (viz výše uvedený rozsudek Carl Kühne a další, bod 54).
68 Je tomu tak stejně, jestliže v souladu s článkem 15 nařízení č. 2081/92 opatření zamýšlená Komisí nejsou v souladu se stanoviskem výboru zavedeného uvedeným článkem nebo jestliže takové stanovisko vydáno nebylo, a rozhodnutí o zápisu je přijato Radou na návrh Komise.
69 S ohledem na předcházející úvahy je třeba přezkoumat skutečnosti vznesené předkládajícím soudem.
70 Úvodem je třeba konstatovat, že ačkoli je Soudní dvůr příslušný k tomu, aby analyzoval, zda označení zapsané na základě nařízení č. 2081/92 splňuje podmínky stanovené v tomto nařízení, přezkum ověření uvedeného dodržení provedeného příslušnými vnitrostátními orgány přísluší pouze vnitrostátním soudům, jak je připomenuto v bodech 55 a 57 tohoto rozsudku.
71 Soudnímu dvoru naproti tomu přísluší, aby přezkoumal, zda Rada a Komise řádně splnily svůj úkol ověřit dodržení podmínek stanovených v nařízení č. 2081/92.
72 V projednávaném případě ze spisu vyplývá, že Rada a Komise svůj úkol ověření splnily řádně, jelikož označení „Bayerisches Bier“ bylo zapsáno až po dlouhém řízení, během něhož byl proveden důkladný přezkum týkající se toho, že uvedené označení splňuje podmínky nařízení č. 2081/92. V důsledku toho výhradu vznesenou předkládajícím soudem přijmout nelze.
73 Zadruhé předkládající soud zpochybňuje platnost nařízení č. 1347/2001 z důvodu, že žádost o zápis dotčeného CHZO nebyla podána včas s ohledem na změny, ke kterým došlo následně.
74 Úvodem je třeba konstatovat, jak bylo připomenuto v bodě 20 tohoto rozsudku, že žádost německé vlády o zápis byla Komisi předána dne 20. ledna 1994, tedy před uplynutím lhůty šesti měsíců stanovené v článku 17 nařízení č. 2081/92.
75 V důsledku toho je třeba přezkoumat, zda, jak se domnívá předkládající soud, platnost nařízení č. 1347/2001 může být zpochybněna skutečností, že původní žádost byla významným způsobem měněna, a to v průběhu období několika let po uplynutí lhůty šesti měsíců.
76 V tomto ohledu je třeba připomenout, že na rozdíl od článku 5 nařízení č. 2081/92, který výslovně stanoví, že v rámci běžného postupu je k žádosti o zápis připojena specifikace, článek 17 téhož nařízení se omezuje na to, že členským státům ukládá, aby Komisi sdělily, „která u nich právně chráněná označení nebo, v případě členských států, kde není systém ochrany, která ze vžitých označení chtějí zapsat“. Za těchto okolností článek 17 nařízení č. 2081/92 nelze vykládat tak, že členským státům ukládá, aby ve lhůtě šesti měsíců sdělily konečné znění specifikace a ostatní relevantní dokumenty, takže by jakákoli změna původně předložené specifikace měla za následek použití běžného postupu (viz výše uvedený rozsudek Carl Kühne a další, bod 32).
77 Tento výklad článku 17 nařízení č. 2081/92 je krom toho potvrzen skutečností, že členské státy ze severní Evropy historicky nevedly rejstříky chráněných označení, přičemž ochrana byla zajištěna zákony potlačujícími praktiky, které by mohly uvést v omyl. Jakmile nařízení č. 2081/92 vstoupilo v platnost, stalo se pro tyto členské státy nezbytným stanovit seznam existujících označení a určit, zda jde o CHOP, nebo CHZO. Bylo nerealistické od těchto členských států požadovat, aby Komisi ve lhůtě šesti měsíců po vstupu nařízení č. 2081/92 v platnost poskytly všechny údaje a dokumenty nezbytné k rozhodnutí o zápisu, s ohledem zejména na dobu požadovanou k tomu, aby dotyční vykonali na vnitrostátní úrovni příslušné úkony v rámci svých procesních záruk (viz výše uvedený rozsudek Carl Kühne a další, bod 33).
78 Je tedy třeba dospět k závěru, že v takové věci, jako je věc v původním řízení, změna původní žádosti o zápis po uplynutí lhůty šesti měsíců stanovené v článku 17 nařízení č. 2081/92 nezpůsobila, že použití zjednodušeného postupu je protiprávní.
79 S ohledem na předcházející přezkum této části první otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost nařízení č. 1347/2001.
K tomu, že zápis CHZO „Bayerisches Bier“ není údajně v souladu s hmotněprávními podmínkami nařízení č. 2081/92
80 Na základě těchto podotázek, které je třeba přezkoumat společně, předkládající soud zpochybňuje platnost nařízení č. 1347/2001 z důvodu, že zápis CHZO „Bayerisches Bier“ nesplňuje řadu hmotněprávních podmínek uvedených v nařízení č. 2081/92. Zaprvé dotčené označení nebylo právně chráněné ani vžité ve smyslu čl. 17 odst. 1 nařízení č. 2081/92. Zadruhé nesplňuje podmínky stanovené v čl. 2 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení a ve skutečnosti je „označením, které zdruhovělo“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 17 odst. 2 tohoto nařízení. Zatřetí dotčené označení odpovídá případu uvedenému v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92.
81 Úvodem je třeba zaprvé připomenout, že zákonodárce Společenství má v oblasti společné zemědělské politiky širokou posuzovací pravomoc, která odpovídá politické odpovědnosti, již mu přiznávají články 34 ES a 37 ES, a že Soudní dvůr mnohokrát rozhodl, že na legalitu takového opatření může mít vliv pouze zjevně nepřiměřená povaha opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který příslušný orgán zamýšlí sledovat (viz rozsudky ze dne 5. října 1994, Německo v. Rada, C‑280/93, Recueil, s. I‑4973, body 89 a 90, jakož i ze dne 13. prosince 1994, SMW Winzersekt, C‑306/93, Recueil, s. I‑5555, bod 21).
82 V důsledku toho se musí přezkum Soudního dvora omezit na ověření, zda dotčené opatření není stiženo zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci nebo zda dotčený orgán zjevně nepřekročil meze své posuzovací pravomoci (rozsudky ze dne 12. července 2001, Jippes a další, C‑189/01, Recueil, s. I‑5689, bod 80; ze dne 9. září 2004, Španělsko v. Komise, C‑304/01, Sb. rozh. s. I‑7655, bod 23, jakož i ze dne 23. března 2006, Unitymark a North Sea Fishermen’s Organisation, C‑535/03, Sb. rozh. s. I‑2689, bod 55).
83 Zadruhé je třeba uvést, že jestliže se orgány Společenství vyjadřují k žádosti o zápis na základě nařízení č. 2081/92, mají provést posouzení komplexní hospodářské a sociální situace.
84 Pokud přitom s sebou provádění zemědělské politiky Společenství Radou nebo Komisí nese nutnost posoudit komplexní hospodářskou nebo sociální situaci, neuplatňuje se diskreční pravomoc orgánů výlučně jen na povahu nebo působnost ustanovení, která je třeba přijmout, ale v určité míře i na zjišťování základních údajů v tomto smyslu. V této souvislosti může Rada nebo Komise vycházet případně z obecných zjištění (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 29. února 1996, Komise v. Rada, C‑122/94, Recueil, s. I‑881, bod 18; ze dne 19. února 1998, NIFPO a Northern Ireland Fishermen’s Federation, C‑4/96, Recueil, s. I‑681, body 41 a 42; ze dne 5. října 1999, Španělsko v. Rada, C‑179/95, Recueil, s. I‑6475, bod 29, jakož i ze dne 25. října 2001, Itálie v. Rada, C‑120/99, Recueil, s. I‑7997, bod 44).
85 Opodstatněnost otázek vznesených předkládajícím soudem je třeba přezkoumat ve světle výše uvedeného.
– K čl. 17 odst. 1 nařízení č. 2081/92
86 Předkládající soud má za to, že postup týkající se zápisu stanovený v čl. 17 odst. 1 nařízení č. 2081/92 se na označení „Bayerisches Bier“ použít nemohl, neboť toto označení nebylo „právně chráněné“ ani „vžité“ ve smyslu tohoto ustanovení.
87 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že toto posouzení patří k ověřením, která musejí provést příslušné vnitrostátní orgány, případně pod dohledem vnitrostátních soudů, předtím, než je žádost o zápis sdělena Komisi (viz výše uvedený rozsudek Carl Kühne a další, bod 60).
88 Jak bylo připomenuto v bodě 66 tohoto rozsudku, ověření, že označení „Bayerisches Bier“ bylo buď právně chráněné, nebo vžité, totiž ve značné míře vyžaduje důkladnou znalost skutečností zvláštních pro dotyčný členský stát, k jejichž ověření mají nejlepší předpoklady příslušné orgány tohoto státu.
89 Ve věci v původním řízení jednak takové ověření provedly německé orgány, aniž by jeho opodstatněnost byla zpochybněna před vnitrostátním soudem.
90 Kromě toho existence pěti dvoustranných dohod uvedených v bodě 18 tohoto rozsudku, jejichž cílem je chránit název „Bayerisches Bier“, ve spojení s ostatními skutečnostmi obsaženými ve spisu, zejména určitými etiketami a publikacemi, umožnila platně vyvodit závěr, že uvedený název je právně chráněn, nebo přinejmenším vžitý. Vzhledem k tomu, že se nezdá, že by posouzení učiněné příslušnými německými orgány bylo stiženo zjevným pochybením, Rada nebo Komise mohly mít řádně za to, že dotčené CHZO splňuje podmínky uvedené v čl. 17 odst. 1 nařízení č. 2081/92 pro účely zápisu podle zjednodušeného postupu.
91 V důsledku toho je třeba dospět k závěru, že přezkum podmínek čl. 17 odst. 1 nařízení č. 2081/92 neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost nařízení č. 1347/2001.
– K čl. 2 odst. 2 písm. b), čl. 3 odst. 1 a čl. 17 odst. 2 nařízení č. 2081/92
92 Předkládající soud vyjadřuje pochybnosti týkající se toho, zda označení „Bayerisches Bier“ splňuje podmínky čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2081/92 z důvodu jednak údajné neexistence přímé vazby mezi pivem pocházejícím z Bavorska a určitou jakostí, pověstí nebo jinými jeho vlastnostmi, které lze přičíst tomuto původu, a jednak toho, že projednávaný případ neodpovídá výjimečnému případu, který by odůvodnil zápis názvu země. Krom toho si klade otázku, zda tento název není ve skutečnosti „názvem, který zdruhověl“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 17 odst. 2 nařízení č. 2081/92.
93 V tomto ohledu je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že posouzení výše uvedených podmínek ve značné míře vyžaduje od dotyčného členského státu důkladnou znalost skutečností zvláštních pro dotyčný členský stát, k jejichž ověření mají nejlepší předpoklady příslušné orgány tohoto státu, patří toto posouzení rovněž k ověřením, která musejí být provedena uvedenými orgány, případně pod dohledem vnitrostátních soudů, předtím, než je žádost o zápis sdělena Komisi. Je třeba rovněž uvést, že ve věci v původním řízení takové ověření německé orgány provedly, aniž by jeho opodstatněnost byla zpochybněna před vnitrostátním soudem.
94 Pokud jde o podmínky čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2081/92, je třeba úvodem uvést, že ze znění tohoto ustanovení, jakož i ze systematiky tohoto nařízení vyplývá, že pojem „země“ se týká buď členského státu, nebo třetího státu. Vzhledem k tomu, že Bavorsko je nižší jednotkou v rámci státu, otázka, zda jde o „výjimečný případ“ ve smyslu tohoto ustanovení, ve věci v původním řízení vůbec nevyvstává.
95 S ohledem na přímou vazbu vyžadovanou uvedeným ustanovením je třeba uvést, že zápis názvu „Bayerisches Bier“ jakožto CHZO je založen zejména na takové vazbě mezi pověstí a bavorským původem piva, jak Rada a Komise zdůraznily před Soudním dvorem.
96 Takový závěr orgánů Společenství nelze vyvrátit, jak navrhují předkládající soud, jakož i společnosti Bavaria a Bavaria Italia, z důvodu, že se bavorský zákon o čistotě piva z roku 1516 („Reinheitsgebot“) rozšířil i jinde v Německu od roku 1906 a že tradiční metoda výroby piva spodním kvašením, pocházející z Bavorska, se rozšířila do celého světa během XIX. století.
97 Je totiž třeba uvést, že na čistotě ani tradiční metodě výroby piva spodním kvašením samotných zápis CHZO „Bayerisches Bier“ založen nebyl. Jak bylo připomenuto v bodě 95 tohoto rozsudku, určující je spíše pověst piva pocházejícího z Bavorska.
98 Přispění „Reinheitsgebot“ a tradiční metody výroby piva spodním kvašením k takové pověsti je zajisté nepochybné. Nelze však platně tvrdit, že tato pověst může zaniknout pouze z důvodu, že se „Reinheitsgebot“ začal používat od roku 1906 na zbytku německého území, nebo také z důvodu, že uvedená tradiční metoda se během XIX. století rozšířila do jiných států. Krom toho takové skutečnosti naopak odrážejí pověst bavorského piva, která byla určující pro rozšíření jak zákona o jeho čistotě, tak jeho metody výroby, a tudíž představují spíše indicie, které umožňují odůvodnit, že přímá vazba mezi Bavorskem a pověstí jeho piva existuje, nebo přinejmenším existovala.
99 V důsledku toho stanovení takové přímé vazby mezi bavorským pivem a jeho zeměpisným původem nelze považovat za zjevně nepřiměřené z důvodu skutečností, které uplatnil předkládající soud, jakož i společnosti Bavaria a Bavaria Italia.
100 Tyto okolnosti se ve skutečnosti vztahují spíše k argumentu, podle kterého je název „Bayerisches Bier“ „názvem, který zdruhověl“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 17 odst. 2 nařízení č. 2081/92, a v důsledku toho neměl být zapsán. S ohledem na to, co bylo právě uvedeno výše, jde zejména o to zjistit, zda předmětný název již zdruhověl v okamžiku podání žádosti o zápis.
101 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci posouzení druhové povahy určitého názvu je třeba na základě čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2081/92 vzít v úvahu místa výroby dotčeného výrobku, existující jak uvnitř členského státu, v jehož prospěch bylo dotčené označení zapsáno, tak i mimo tento členský stát, spotřebu tohoto výrobku a způsob, jakým je tento název vnímán spotřebiteli uvnitř uvedeného členského státu a mimo něj, existenci zvláštních vnitrostátních předpisů týkajících se uvedeného výrobku, jakož i způsob, jakým byl uvedený název použit v právu Společenství (viz rozsudek ze dne 26. února 2008, Komise v. Německo, C‑132/05, Sb. rozh. s. I‑957, bod 53).
102 Předkládající soud, jakož i společnosti Bavaria a Bavaria Italia, se domnívají, že zobecnění názvu „Bayerisches Bier“ je prokázáno zejména užíváním slova „Bayerisches“ nebo jeho překladů jako synonym pro „pivo“ přinejmenším ve třech členských státech (Dánsku, Švédsku a Finsku), jakož i jako synonym pro starou bavorskou metodu výroby piva spodním kvašením v názvech, ochranných známkách a na etiketách obchodních společností z celého světa, včetně Německa.
103 Ani takovou výhradu nelze ve věci v původním řízení přijmout.
104 Pokud jde jednak o užívání názvu „Bayerisches“ nebo jeho překladů jako synonym pro výraz „pivo“, je totiž třeba připomenout, že si Komise od členských států v tomto ohledu vyžádala dodatečné informace a že tyto dodatečné informace ukázaly, jak uvádí pátý bod odůvodnění nařízení č. 1347/2001, že uvedený název na území Společenství nezdruhověl, i přes známky toho, že dánský překlad tohoto názvu se vžívá jako synonymum pro termín „pivo“, což je obecný název.
105 Pokud jde dále o to, že se na trhu vyskytují ochranné známky a etikety obchodních společností obsahující slovo „Bayerisches“ nebo jeho překlady jako synonyma pro starou bavorskou metodu výroby piva spodním kvašením, ani uvedená okolnost neumožňuje dospět k závěru, že dotčený název v okamžiku podání žádosti o zápis již zdruhověl.
106 Krom toho cílem zápisu CHZO v souladu s nařízením č. 2081/92 je mimo jiné zabránit neoprávněnému užívání názvu třetími osobami, které by chtěly těžit z dobré pověsti, kterou získal, a ostatně i zabránit zániku tohoto názvu v důsledku jeho popularizace na základě jeho obecného užívání buď mimo jeho zeměpisný původ, nebo mimo určitou jakost, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst uvedenému původu a zápis odůvodňují.
107 Pokud jde tedy o CHZO, název zdruhoví pouze tehdy, když přímá vazba mezi zeměpisným původem produktu a určitou jakostí tohoto produktu, jeho pověstí nebo jinými jeho vlastnostmi, které lze přičíst uvedenému původu, zanikne, takže název již pouze popisuje určitý druh nebo typ produktů.
108 V projednávané věci orgány Společenství konstatovaly, že CHZO „Bayerisches Bier“ nezdruhovělo, a že tedy přímá vazba existující mezi pověstí bavorského piva a jeho zeměpisným původem nezanikla, aniž by takové konstatování mohlo být kvalifikováno jako zjevně nepřiměřené pouze v důsledku toho, že se na trhu vyskytují ochranné známky a etikety obchodních společností obsahující slovo „Bayerisches“ nebo jeho překlady jako synonyma pro starou bavorskou metodu výroby piva spodním kvašením.
109 Navíc to, že mezi roky 1960 a 1970 existovaly kolektivní ochranné známky Bayrisch Bier a Bayerisches Bier, jakož i pět různých dvoustranných dohod týkajících se ochrany názvu „Bayerisches Bier“ jakožto zeměpisného označení, prokazuje spíše skutečnost, že tento název druhovou povahu nemá.
110 S ohledem na předcházející je třeba dospět k závěru, že Rada měla v nařízení č. 1347/2001 právem za to, že název „Bayerisches Bier“ odpovídá podmínkám čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2081/92 a že nepředstavuje „název, který zdruhověl“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 17 odst. 2 tohoto posledně uvedeného nařízení.
– K čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92
111 Předkládající soud si klade otázku, zda zápis názvu „Bayerisches Bier“ neměl být v souladu s čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92 zamítnut, jelikož s ohledem na dobrou pověst, proslulost a dobu, po kterou byly ochranné známky obsahující slovo „Bavaria“ užívány, by toto označení mohlo uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečnou totožnost produktu.
112 V tomto ohledu z třetího bodu odůvodnění nařízení č. 1347/2001 vyplývá, že Rada shledala, že s ohledem na dostupné skutečnosti a informace zápis názvu „Bayerisches Bier“ nemůže, pokud jde o skutečnou identitu výrobku, uvést spotřebitele v omyl, a proto se v případě výše uvedeného zeměpisného označení a ochranné známky Bavaria nejedná o situaci uvedenou v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92.
113 Jednak se nezdá, že by zjištění Rady bylo zjevně nepřiměřené, a jednak předkládající soud ani společnosti Bavaria a Bavaria Italia nevznesly žádný argument, který by směřoval ke zpochybnění takového zjištění.
114 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že Rada měla v nařízení č. 1347/2001 právem za to, že se na název „Bayerisches Bier“ nevztahuje situace uvedená v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92.
115 V důsledku toho je třeba dospět k závěru, že přezkum první otázky položené předkládajícím soudem neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost nařízení č. 1347/2001.
Ke druhé otázce
116 Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda okolnost, že článek 1 nařízení č. 1347/2001 zapsal název „Bayerisches Bier“ jako CHZO a že jeho třetí bod odůvodnění stanoví, že se v případě uvedeného CHZO a ochranné známky Bavaria nejedná o situaci uvedenou v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92, má dopad na platnost a možnost užívat starší ochranné známky třetích osob, ve kterých se vyskytuje slovo „Bavaria“.
117 V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 14 nařízení č. 2081/92 upravuje speciálně vztahy mezi názvy zapsanými na základě tohoto nařízení a ochrannými známkami, přičemž podle různých uvedených situací stanoví normy pro případ kolize, jejichž působnost, účinky a adresáti se různí.
118 Jednak se totiž čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92 týká situace, kdy CHOP nebo CHZO kolidují se starší ochrannou známkou, pokud s ohledem na dobrou pověst a proslulost ochranné známky a dobu, po kterou byla užívána, by zápis dotčeného názvu mohl uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečné totožnosti produktu. Účinkem stanoveným v případě takové kolize je zamítnutí zápisu názvů. Jde tedy o pravidlo implikující analýzu před zápisem CHOP nebo CHZO, které je určeno zejména orgánům Společenství.
119 Kromě toho se čl. 14 odst. 2 nařízení č. 2081/92 týká situace, kdy zapsané CHOP nebo CHZO koliduje se starší ochrannou známkou, pokud užívání této starší ochranné známky odpovídá některé ze situací uvedených v článku 13 nařízení č. 2081/92 a pokud byla ochranná známka zapsána v dobré víře přede dnem podání žádosti o zápis CHOP nebo CHZO. Účinkem stanoveným v tomto případě je to, že užívání může pokračovat bez ohledu na zápis názvu, pokud tu nejsou důvody k prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo k jejímu zrušení, uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. c) a g), jakož i v čl. 12 odst. 2 písm. b) první směrnice č. 89/104. Jde tedy o pravidlo implikující analýzu po zápisu, jež je určeno zejména správním orgánům a soudům uplatňujícím dotčená ustanovení.
120 Analýza vyplývající z čl. 14 odst. 3 uvedeného nařízení se omezuje na možnost případného uvedení spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečnou totožnost produktu, v důsledku zápisu dotčeného názvu na základě posouzení názvu, který má být zapsán, a starší ochranné známky, přičemž se zohlední dobrá pověst a proslulost ochranné známky a doba, po kterou byla užívána.
121 Naproti tomu analýza vyplývající z čl. 14 odst. 2 nařízení č. 2081/92 zahrnuje nejdříve ověření toho, zda užívání ochranné známky odpovídá některé ze situací uvedených v článku 13 tohoto nařízení, dále pak zda ochranná známka byla zapsána v dobré víře přede dnem podání žádosti o zápis názvu, a konečně případně zda neexistují důvody k prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo k jejímu zrušení, uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. c) a g), jakož i v čl. 12 odst. 2 písm. b) první směrnice 89/104.
122 Posledně uvedená analýza tedy vyžaduje skutkový a právní přezkum na vnitrostátní úrovni, na úrovni Společenství nebo na mezinárodní úrovni, který musí provést pouze vnitrostátní soud, případně prostřednictvím žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce stanovené v článku 234 ES (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 4. března 1999, Consorzio per la tutela del formaggio Gorgonzola, C‑87/97, Recueil, s. I‑1301, body 28, 35, 36, 42 a 43).
123 Z toho vyplývá, že odstavce 2 a 3 článku 14 nařízení č. 2081/92 mají odlišné cíle a funkce a podléhají různým podmínkám. Okolnost, že článek 1 nařízení č. 1347/2001 zapsal název „Bayerisches Bier“ jakožto CHZO a že jeho třetí bod odůvodnění stanoví, že se v případě uvedeného CHZO a ochranné známky Bavaria nejedná o situaci uvedenou v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92, tak na posouzení podmínek pro umožnění koexistence uvedené ochranné známky s uvedeným CHZO, které jsou stanoveny v čl. 14 odst. 2 uvedeného nařízení, dopad mít nemůže.
124 Konkrétně neexistence nebezpečí záměny u spotřebitele ve smyslu čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92 mezi dotčeným názvem a starší ochrannou známkou nevylučuje, že by užívání této ochranné známky mohlo spadat pod jeden z případů uvedených v čl. 13 odst. 1 uvedeného nařízení nebo také že by mohly existovat důvody k prohlášení uvedené ochranné známky za neplatnou nebo k jejímu zrušení, uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. c) a g), jakož i v čl. 12 odst. 2 písm. b) první směrnice 89/104. Uvedená neexistence nebezpečí záměny krom toho ani nezbavuje povinnosti ověřit, zda dotčená ochranná známka byla zapsána v dobré víře přede dnem podání žádosti o zápis CHOP nebo CHZO.
125 S ohledem na předcházející je na druhou otázku třeba odpovědět tak, že nařízení č. 1347/2001 musí být vykládáno v tom smyslu, že jím není dotčena platnost a možnost užívání, které odpovídá některé ze situací uvedených v článku 13 nařízení č. 2081/92, starších ochranných známek třetích osob, ve kterých se vyskytuje slovo „Bavaria“, které byly zapsány v dobré víře přede dnem podání žádosti o zápis CHZO „Bayerisches Bier“, pokud neexistují důvody k prohlášení těchto ochranných známek za neplatné nebo k jejich zrušení, uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. c) a g), jakož i v čl. 12 odst. 2 písm. b) první směrnice 89/104.
K nákladům řízení
126 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Přezkum první otázky položené předkládajícím soudem neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost nařízení Rady (ES) č. 1347/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se doplňuje příloha nařízení Komise (ES) č. 1107/96 o zápisu zeměpisných označení a označení původu podle postupu stanoveného v článku 17 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92.
2) Nařízení č. 1347/2001 musí být vykládáno v tom smyslu, že jím není dotčena platnost a možnost užívání, které odpovídá některé ze situací uvedených v článku 13 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin, starších ochranných známek třetích osob, ve kterých se vyskytuje slovo „Bavaria“, které byly zapsány v dobré víře přede dnem podání žádosti o zápis chráněného zeměpisného označení „Bayerisches Bier“, pokud neexistují důvody k prohlášení těchto ochranných známek za neplatné nebo k jejich zrušení, uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. c) a g), jakož i v čl. 12 odst. 2 písm. b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách.
Podpisy.