Language of document : ECLI:EU:C:2010:561

Věc C-104/09

Pedro Manuel Roca Álvarez

v.

Sesa Start España ETT SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Galicia)

„Sociální politika – Rovné zacházení pro pracovníky a pracovnice – Směrnice 76/207/EHS – Články 2 a 5 – Nárok na pracovní volno poskytované zaměstnaným matkám – Možné čerpání zaměstnanou matkou nebo zaměstnaným otcem – Matka, která není zaměstnankyní – Vyloučení nároku na pracovní volno pro zaměstnaného otce“

Shrnutí rozsudku

Sociální politika – Pracovníci a pracovnice – Přístup k zaměstnání a pracovní podmínky – Rovné zacházení

(Směrnice Rady 76/207, čl. 2 odst. 1, 3 a 4, a článek 5)

Článek 2 odst. 1, 3 a 4, jakož i článek 5 směrnice 76/207 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu opatření, které stanoví, že pracovnice, které mají dítě a postavení zaměstnankyně, mohou různými způsoby čerpat pracovní volno během prvních devíti měsíců po narození dítěte, zatímco pracovníci, kteří mají dítě a postavení zaměstnance, mohou čerpat totéž pracovní volno, pouze pokud má matka dítěte rovněž postavení zaměstnankyně.

Jelikož pracovní volno může bez rozdílu čerpat matka i otec, což znamená, že výživu a čas věnovaný péči o dítě může zajistit stejně dobře otec jako matka, je totiž takové volno zjevně poskytováno zaměstnancům, kteří jsou rodiči dítěte. Nelze se tudíž domnívat, že umožňuje zajistit ochranu biologického stavu ženy po těhotenství nebo ochranu zvláštního vztahu mezi matkou a jejím dítětem. Krom toho odmítnutí přiznání nároku na toto pracovní volno otcům, kteří mají postavení zaměstnanců, pouze proto, že matka dítěte toto postavení nemá, by mohlo mít za následek, že žena, která je osobou samostatně výdělečně činnou, bude nucena omezit svou výdělečnou činnost a sama nést zátěž vyplývající z narození jejího dítěte, aniž by jí otec dítěte mohl pomáhat. V důsledku toho nemůže být takové opatření chápáno ani jako opatření směřující k odstranění nebo omezení faktických nerovností, které mohou ve skutečnosti existovat v sociálním životě žen ve smyslu čl. 2 odst. 4 směrnice 76/207, ani jako opatření směřující k dosažení materiální, a nikoli jen formální rovnosti omezením faktických nerovností, ke kterým může docházet v sociálním životě, a tím k předcházení nebo vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře dotyčných osob v souladu s čl. 157 odst. 4 SFEU.

(viz body 31, 37–39 a výrok)