Věc T-411/06
Sogelma – Societá generale lavori manutenzioni appalti Srl
v.
Evropská agentura pro obnovu (EAR)
„Veřejné zakázky na stavební práce – Nabídkové řízení Evropské agentury pro obnovu – Rozhodnutí o zrušení nabídkového řízení a o zveřejnění nové výzvy k podávání nabídek – Žaloba na neplatnost – Příslušnost Soudu – Nezbytnost předchozí správní stížnosti – Lhůta pro podání žaloby – Zmocnění – Povinnost odůvodnění – Návrh na náhradu škody s příslušenstvím“
Shrnutí rozsudku
1. Právo Společenství – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu
2. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty s právně závaznými účinky – Akty přijaté Evropskou agenturou pro obnovu na základě pravomocí přenesených Komisí
(Článek 230 ES; nařízení Rady č. 2666/2000, článek 1; nařízení Rady č. 2667/2000, články 1, 2 a 3)
3. Řízení – Přípustnost žalob
(Nařízení Rady č. 2667/2000, články 1 a 2, čl. 13 odst. 2, a čl. 13a odst. 3)
4. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Výchozí okamžik
(Článek 230 pátý pododstavec ES)
5. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty s právně závaznými účinky
6. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
7. Řízení – Důkazní opatření – Návrh na předložení dokumentů
1. Evropské společenství je společenství práva a Smlouva zavedla ucelený systém procesních prostředků a řízení určený k tomu, aby byl Soudnímu dvoru svěřen přezkum legality aktů orgánů. Systém Smlouvy poskytuje přímý procesní prostředek proti veškerým opatřením orgánů, která zakládají právní účinky. Z toho vyplývá obecná zásada, podle níž jakýkoli akt vydaný subjektem Společenství zakládající právní účinky ve vztahu k třetím osobám musí být soudně přezkoumatelný.
Proto nemůže být přijatelné, aby akty zakládající právní účinky ve vztahu ke třetím osobám přijaté takovými agenturami zřízenými na základě sekundárního práva, jako je Evropská agentura pro obnovu, byly vyňaty ze soudního přezkumu
.
(viz body 36–37)
2. Zrušení nabídkového řízení je aktem, který v zásadě může být předmětem žaloby podle článku 230 ES. Jedná se totiž o akt, který nepříznivě zasahuje do právního postavení uchazečů a který podstatným způsobem mění jejich právní postavení, jelikož v jeho důsledku již nebude moci být uchazečům zadána zakázka, ve vztahu k níž podali nabídku.
V rámci nařízení č. 2667/2000 o Evropské agentuře pro obnovu (EAR), ve znění změn, může Komise podle jeho článku 1 a 2 zejména přenést na EAR provádění pomoci Společenství pro Srbsko a Černou Horu stanovené v článku 1 nařízení č. 2666/2000 o pomoci pro Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Svazovou republiku Jugoslávii a Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii. Podle čl. 2 odst. 1 písm. c) nařízení č. 2667/2000 může Komise na EAR převést veškeré úkoly související s prováděním programů za účelem obnovy Srbska a Černé Hory, a zejména přípravu a vyhodnocování nabídkových řízení a zadávání zakázek.
Rozhodnutí, která by přijímala Komise, nemohou ztratit svou povahu napadnutelného aktu z pouhého důvodu, že Komise přenesla pravomoc na EAR, jelikož jinak by hrozilo vytvoření právního vakua. Z toho vyplývá, že rozhodnutí přijatá EAR v rámci postupů pro zadávání zakázky, která zakládají právní účinky ve vztahu k třetím osobám, představují akty napadnutelné před soudem Společenství.
(viz body 38–40, 43)
3. Žaloby musí v zásadě směřovat proti autorovi napadeného aktu, tzn. proti orgánu nebo subjektu Společenství, který rozhodnutí vydal.
Evropská agentura pro obnovu (EAR) je institucí Společenství nadanou právní subjektivitou a zřízenou nařízením s cílem provádění pomoci Společenství zejména pro Srbsko a Černou Horu. Za tímto účelem články 1 a 2 nařízení č. 2667/2000 o EAR, ve znění změn, výslovně opravňují Komisi, aby na EAR přenesla provádění této pomoci, a zejména přípravu a vyhodnocování nabídkových řízení a zadávání zakázek. EAR je tedy na základě zmocnění ze strany Komise příslušná k tomu, aby sama prováděla programy pomoci Společenství.
Vzhledem k tomu, že to byla právě EAR, která přijala sporné rozhodnutí o zrušení nabídkového řízení na základě pravomoci, která na ni byla přenesena Komisí v souladu s nařízením č. 2667/2000, a že se Komise procesu přijetí rozhodnutí neúčastnila, je EAR autorem napadeného aktu. V důsledku toho ji může žalobkyně jako takovou žalovat před Soudem.
Mimoto z čl. 13 odst. 2 a z čl. 13a odst. 3 uvedeného nařízení vyplývá, že EAR je příslušná k tomu, aby se bránila před soudem ve sporech týkajících se vzniku její mimosmluvní odpovědnosti a ve sporech týkajících se rozhodnutí, která přijala podle článku 8 nařízení č. 1049/2001. Za těchto okolností nelze mít za to, že by EAR neměla povinnost bránit před soudem rovněž ostatní rozhodnutí, která přijala.
(viz body 49–53)
4. Pokud datum oznámení rozhodnutí nelze s jistotou určit, má z pochybností, které z toho vyplývají, prospěch žalobce a jeho žaloba je považována za podanou včas, pokud se ve světle skutkových okolností nejeví jako zcela vyloučené, že dopis, kterým bylo rozhodnutí oznámeno, došel dostatečně pozdě, takže lhůta pro podání žaloby byla dodržena. Stejně tak svědčí pochybnosti ve prospěch žalobce, pokud se nejedná o určení dne oznámení, ale dne, kdy se žalobce s daným aktem seznámil. Účastníku řízení, který se dovolává opožděnosti žaloby, přísluší, aby poskytl důkaz o dni, kdy se stala událost, kterou počíná běh lhůty.
Odeslání zprávy elektronickou poštou nezaručuje její skutečné přijetí jejím adresátem. Může se totiž stát, že mu zpráva nedojde z technických důvodů. Přestože odesílatel neobdržel zprávu o „nepřijetí“, neznamená to nutně, že zpráva svému adresátu skutečně došla. Mimoto, dokonce i v případě, že zpráva svému adresátu skutečně dojde, je možné, že k přijetí nedojde v den odeslání. Pokud odesílatel zprávy, který neobdrží žádné potvrzení o přijetí, dále nereaguje, nemůže obvykle prokázat, že tato zpráva přijata byla, a případně v jaký den.
(viz body 75–78)
5. Akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 230 ES, mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobců tím, že podstatným způsobem mění jejich právní postavení. V obecné rovině rozhodnutí o uspořádání nabídkového řízení nepříznivě do právního postavení nezasahuje, jelikož zúčastněným osobám pouze poskytuje možnost účastnit se řízení a podat nabídku.
(viz body 85–86)
6. Vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství ve smyslu článku 288 druhého pododstavce ES je vázán na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi uváděným jednáním a uplatňovanou škodou.
Jelikož jsou tyto tři podmínky vzniku odpovědnosti kumulativní, stačí skutečnost, že jedna z nich není splněna, k tomu, aby byla žaloba na náhradu škody zamítnuta.
V tomto ohledu, pokud jde o rozhodnutí Evropské agentury pro obnovu (EAR) o zrušení nabídkového řízení týkajícího se zakázky na stavební práce, pouhá skutečnost, že mezi odesláním poslední žádosti o vysvětlení uchazečům a oznámením rozhodnutí o zrušení nabídkového řízení uplynula doba delší než 6 měsíců, nemůže být kvalifikována jako protiprávní jednání na straně EAR. Ostatně nemůže existovat žádná příčinná souvislost mezi dobou, po kterou EAR trvalo, než přijala a oznámila rozhodnutí o zrušení nabídkového řízení, a náklady, které uchazeč vynaložil na vypracování své nabídky.
(viz body 146–147, 149–150)
7. Aby mohl Soud určit, zda je pro řádný průběh řízení užitečné nařídit předložení některých dokumentů, musí účastník řízení, který takový návrh podává, označit požadované dokumenty a sdělit Soudu alespoň minimální množství okolností prokazujících užitečnost těchto dokumentů pro potřeby řízení.
Návrh na předložení všech dokumentů týkajících se zadávacího řízení je obdobný návrhu na předložení interního spisu. Přezkum interního spisu subjektu Společenství soudem Společenství s cílem ověřit, zda bylo rozhodnutí tohoto subjektu ovlivněno jinými úvahami než úvahami uvedenými v odůvodnění, představuje důkazní opatření výjimečné povahy. Toto opatření předpokládá, že existují okolnosti související s dotčeným rozhodnutím, které vedou k vážným pochybnostem ohledně skutečných důvodů, a zejména k podezření, že tyto důvody jsou cizí cílům práva Společenství, a že tedy představují zneužití pravomoci.
(viz body 152, 157)