Věc T-409/06

Sun Sang Kong Yuen Shoes Factory (Hui Yang) Corp. Ltd

v.

Rada Evropské unie

„Dumping – Dovoz obuvi se svrškem z usně pocházející z Číny a Vietnamu – Status podniku působícího v tržním hospodářství – Výběr vzorku – Nespolupráce – Právo na obhajobu – Újma – Povinnost uvést odůvodnění“

Shrnutí rozsudku

1.      Společná obchodní politika – Obrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Použití dostupných údajů v případě odmítnutí spolupráce ze strany podniku

(Nařízení Rady č. 384/96, článek 18)

2.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Antidumpingové řízení – Právo na obhajobu – Poskytnutí konečné informace podnikům Komisí

(Nařízení Rady č. 384/96 čl. 20 odst. 2 a 4)

3.      Právo Společenství – Zásady – Právo na obhajobu – Dodržování v rámci správních řízení – Antidumping – Povinnost orgánů zajistit informování dotčených podniků – Dodatečný dokument poskytující konečné informace

(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 20 odst. 5)

4.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Újma – Posuzované období

(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 2)

5.      Společná obchodní politika – Obrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny

(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 10)

1.      Článek 18 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 provádí do práva Společenství obsah bodu 6.8, jakož i přílohu II Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994, v jejichž světle musí být v co největším možném rozsahu vykládán. V tomto ohledu je třeba uvést, že použití dostupných údajů je odůvodněno, jestliže podnik odmítne spolupracovat nebo jestliže předloží nepravdivé nebo zavádějící informace, neboť čl. 18 odst. 1 druhá věta základního nařízení nevyžaduje úmyslné jednání.

Míra snahy zúčastněné strany sdělit některé informace totiž nutně nesouvisí se samotnou kvalitou sdělených informací a v každém případě není jediným určujícím prvkem. Pokud požadované informace nejsou nakonec získány, Komise má právo použít dostupné údaje co se týče požadovaných informací

Toto posouzení je v souladu s čl. 18 odst. 3 uvedeného základního nařízení, podle kterého, nejsou-li předložené informace ve všech ohledech dokonalé, přesto se k nim přihlédne, pokud neúměrně neztěžují zjištění přiměřeně správných závěrů, jsou předloženy včas, pokud je možno je ověřit a pokud účastník řízení jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Skutečnost, že jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí je tedy jednou z podmínek, která musí být splněna, aby Komise musela zohlednit nedostatečné informace.

Jestliže producent, jehož se týká antidumpingové řízení, přestože má k dispozici celkový objem svých vývozů na trh Společenství, sdělí Komisi během správního řízení údaje o svých prodejích na vývoz, které si odporují, nelze jej považovat za jednajícího podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Za těchto podmínek nemá Komise povinnost zohlednit za účelem výpočtu vývozní ceny seznamy prodejů na trhu Společenství, jelikož použití všech údajů v nich uvedených by určitě vedlo k chybnému výsledku.

(viz body 103–106)

2.      Podnikům, jichž se týká šetření předcházející přijetí antidumpingového nařízení, musí být v průběhu správního řízení umožněno, aby účinně vyjádřily své stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění a tvrzených okolností, jakož i k důkazům, které Komise uplatnila na podporu svého posouzení existence dumpingové praxe a újmy z této praxe vyplývající.

V tomto kontextu je rovněž třeba uvést, že neúplnost konečné informace požadované účastníky na základě čl. 20 odst. 2 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 způsobuje protiprávnost nařízení o uložení konečného antidumpingového cla pouze tehdy, pokud zúčastněné strany nemohly z důvodu tohoto opomenutí účinně hájit své zájmy. O takový případ by šlo zejména, kdyby se opomenutí týkalo skutečností nebo úvah odlišných od skutečností nebo úvah použitých pro prozatímní opatření, kterým musí být věnována zvláštní pozornost v konečné informaci, podle uvedeného ustanovení. Na základě týchž důvodů jde o tentýž případ tehdy, pokud se opomenutí týká skutečností nebo úvah odlišných od těch, na nichž je založeno rozhodnutí přijaté Komisí nebo Radou po oznámení dokumentu poskytujícího konečné informace, jak vyplývá z čl. 20 odst. 4 poslední věty uvedeného základního nařízení.

Nicméně skutečnost, že Komise změnila svou analýzu po komentářích, které dotčené strany vyjádřily k dokumentu poskytujícímu konečné informace, nepředstavuje sama o sobě porušení práva na obhajobu. Jak vyplývá z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení, dokument poskytující konečné informace totiž nebrání jakémukoli pozdějšímu rozhodnutí Komise nebo Rady. Toto ustanovení pouze ukládá Komisi oznámit, co možná nejdříve, skutečnosti a úvahy odlišné od těch, o něž se opíral původní přístup obsažený v dokumentu poskytujícím konečné informace. Proto je pro určení, zda Komise dodržela práva zúčastněných osob vyplývající z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení, ještě třeba ověřit, zda jim Komise oznámila skutečnosti a úvahy přijaté za účelem nové analýzy ohledně újmy a formy požadovaných opatření k jejímu odstranění v rozsahu, v němž se odlišují od skutečností a úvah přijatých v dokumentu poskytujícím konečné informace.

(viz body 134–135, 140–141)

3.      Tím, že Komise producentovi, jehož se týká antidumpingové řízení, poskytla lhůtu kratší než deset dní pro vyjádření k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace, porušila čl. 20 odst. 5 základního antidumpingového nařízení č. 384/96. Tato okolnost nicméně sama o sobě nemůže vést ke zrušení napadeného nařízení. Je totiž třeba ještě prokázat, že skutečnost, že byla poskytnuta lhůta kratší než lhůta legální, mohla konkrétně ovlivnit jejich práva na obhajobu v rámci dotčeného řízení.

(viz bod 147)

4.      Uložení antidumpingových cel není sankcí za předchozí jednání, ale obranným a ochranným opatřením proti nekalé hospodářské soutěži vyplývající z dumpingových praktik. Je tedy nezbytné vést šetření na základě tak aktuálních informací, jak je jen možné, aby mohla být stanovena antidumpingová cla vhodná k ochraně výrobního odvětví Společenství proti dumpingovým praktikám.

Pokud orgány Společenství konstatují, že se dovozy výrobku, který doposud podléhal množstevním omezením, po ukončení uvedených omezení zvyšují, mohou tento růst zohlednit za účelem svého posouzení újmy způsobené průmyslu Společenství.

(viz body 157–158)

5.      V rámci antidumpingového řízení, pokud dotčený výrobek sestává z širokého sortimentu zboží, které je značně odlišné pokud jde o jeho charakteristiky a cenu, může se ukázat nezbytným toto zboží rozdělit do víceméně homogenních kategorií. Tento postup má za cíl umožnit spravedlivé srovnání mezi srovnatelnými výrobky a vyhnout se tak chybnému výpočtu dumpingového rozpětí a újmy vyplývajícímu z nepřiměřených srovnání.

(viz bod 172)