ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
4. března 2010 (*)
„Dumping – Dovoz obuvi se svrškem z usně pocházející z Číny a Vietnamu – Určení dovozené běžné hodnoty – Vývozní cena – Právo na obhajobu – Újma – Povinnost uvést odůvodnění“
Ve věci T‑410/06,
Foshan City Nanhai Golden Step Industrial Co., Ltd, se sídlem v Lishui (Čína), zastoupená I. MacVayem, soliFcitor, R. Thompsonem, QC, a K. Bealem, barrister,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené J.-P. Hixem, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Berrischem, advokátem,
žalované,
podporované
Evropskou komisí, zastoupenou H. van Vlietem a T. Scharfem, jako zmocněnci,
a
Evropskou konfederací obuvnického průmyslu (CEC), se sídlem v Bruselu (Belgie), původně zastoupenou P. Vlaemminckem, G. Zonnekeynem a S. Verhulstem, poté P. Vlaemminckem a A. Hubertem, advokáty,
vedlejšími účastnicemi řízení,
jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení nařízení Rady (ES) č. 1472/2006 ze dne 5. října 2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 275, s. 1) v rozsahu, v jakém se jí týká,
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro, předsedkyně, S. Papasavvas (zpravodaj) a A. Dittrich, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kantza, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. února 2009,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Článek 1 odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45) v platném znění (dále jen „základní nařízení“) uvádí:
„1. Antidumpingové clo může být uloženo na každý výrobek, jehož propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu.
2. Výrobek je považován za dumpingový, jestliže je vývozní cena výrobku vyváženého do Společenství nižší, než je při běžném obchodu srovnatelná cena obdobného výrobku určeného pro spotřebu ve vývozní zemi.“
2 Co se týče zjišťování dumpingu, článek 2 základního nařízení stanoví pravidla použitelná pro srovnání mezi běžnou hodnotou dotčeného výrobku a vývozní cenou, přičemž dumpingové rozpětí je podle odstavce 12 téhož ustanovení částka, o niž běžná hodnota přesahuje vývozní cenu.
3 Článek 2 odst. 1 první a druhý pododstavec a čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení znějí takto:
„1. Běžná hodnota se obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku.
Pokud však nebyly obdobné výrobky vývozcem v zemi vývozu vyrobeny ani prodány, může být běžná hodnota stanovena podle cen jiných prodejců nebo výrobců.
[…]
3. Pokud obdobné výrobky v běžném obchodním styku nejsou prodány nebo jen v neuspokojivém množství nebo tyto prodeje nepřipouštějí z důvodu zvláštní situace na trhu přiměřené srovnání, měla by být určena běžná hodnota obdobného výrobku podle výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky za prodejní, správní a režijní náklady a za zisky nebo podle cen platných při vývozu do vhodné třetí země v běžném obchodním styku, pokud jsou tyto ceny reprezentativní.
[…]
6. Částky pro prodejní, správní a režijní náklady, jakož i zisky, se stanoví na základě skutečných údajů, které vývozce nebo výrobce skutečně zaznamená při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku. Není-li to možné, tak se částky stanoví na základě:
a) váženého průměru skutečných částek, které byly zjištěny pro jiné prošetřované vývozce nebo výrobce při výrobě a prodeji obdobného výrobku na tuzemském trhu země původu;
b) skutečných částek, které daný vývozce nebo výrobce skutečně zaznamená při výrobě a prodeji zboží stejné obecné skupiny zboží na tuzemském trhu země původu;
c) jakékoli jiné rozumné metody, pokud zisk takto zjištěný není vyšší než zisk, který dosahují ostatní vývozci nebo výrobci při prodejích výrobků stejné obecné kategorie na tuzemském trhu země původu.“
4 Pokud jde o podmínky přiznání statutu podniku působícího v tržním hospodářství (dále jen „STH“), čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení stanoví:
„V rámci antidumpingového šetření dovozů z […] Čínské lidové republiky […], se běžná hodnota určí podle odstavců 1 až 6, pokud se prokáže na základě řádně odůvodněných žádostí jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření […], že při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro výrobce nebo více výrobců podmínky tržního hospodářství […]“
5 Článek 2 odst. 8 a odst. 9 první pododstavec základního nařízení uvádí:
„8. Vývozní cena je skutečně zaplacená cena, nebo cena, kterou je třeba zaplatit, za výrobek prodaný za účelem vývozu ze země vývozu do Společenství.
9. Neexistuje-li vývozní cena, […] lze vývozní cenu spočítat na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupci nebo, pokud výrobek není prodán nezávislému kupci, nebo není znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen, na jakémkoli jiném přiměřeném základě.“
6 Co se týče zjišťování újmy, čl. 3 odst. 2, 3 a 6 základního nařízení stanoví:
„2. Zjištění újmy je založeno na skutečných důkazech a zahrnuje objektivní přezkum jak a) objemu dumpingových dovozů a jejich účinku na ceny obdobných výrobků na trhu Společenství, tak b) následného vlivu těchto dovozů na výrobní odvětví Společenství.
3. V souvislosti s objemem dumpingových dovozů se přezkoumá, zda došlo k významnému zvýšení dumpingových dovozů v absolutních hodnotách nebo v poměru k výrobě nebo spotřebě ve Společenství. Pokud jde o účinek dumpingových dovozů na ceny, přezkoumá se, zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Společenství existuje značné cenové podbízení ze strany dumpingových dovozů nebo zda tyto dovozy jinak významnou měrou způsobily pokles cen nebo zabránily významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo. Žádné z uvedených kritérií nemusí být rozhodující.
[…]
6. Ze všech relevantních důkazů předložených podle odstavce 2 musí vyplývat, že dumpingové dovozy působí újmu ve smyslu tohoto nařízení. K tomu zejména patří důkaz o tom, že objem a/nebo cena zjištěné podle odstavce 3 mají na výrobní odvětví Společenství nepříznivé účinky ve smyslu odstavce 5 a že tyto účinky dosahují takových rozměrů, že mohou být označeny jako závažné.“
7 Podle čl. 9 odst. 4 poslední věty základního nařízení „[a]ntidumpingové clo nesmí být vyšší než dumpingové rozpětí, které bylo zjištěno, a musí být nižší než toto rozpětí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství“.
8 Článek 20 odst. 1, 2, 4 a 5 základního nařízení uvádí:
„1. Žadatelé, dovozci a vývozci a jejich zájmové svazy a země původu a/nebo vývozu mohou požádat o poskytnutí informací o podrobnostech týkajících se závažných skutečností a úvah, na jejichž základě byla přijata prozatímní opatření. Poskytnutí informací je nutno si vyžádat písemně ihned po přijetí prozatímních opatření a informace musí být poskytnuty písemně co nejdříve.
2. Strany uvedené v odstavci 1 mohou požádat o konečné informace o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno doporučit přijetí konečných opatření nebo zastavení šetření nebo řízení, aniž by bylo přijato nějaké opatření, přičemž se zvláštní pozornost věnuje informaci o skutečnostech a úvahách, které se liší od těch, jež byly použity při rozhodování o prozatímních opatřeních.
[…]
4. Konečné informace musí být poskytnuty písemně. Podávají se co nejdříve, obvykle nejpozději jeden měsíc před vydáním konečného rozhodnutí nebo před předložením návrhu Komise na přijetí konečných opatření podle článku 9, přičemž se řádně přihlédne k ochraně důvěrných informací. Pokud Komise nemůže sdělit některé skutečnosti nebo úvahy v tomto okamžiku, sdělí je co nejdříve. Poskytnutím informací není dotčeno jakékoli další rozhodnutí, které Komise nebo Rada případně přijmou, ale pokud toto rozhodnutí vychází z jiných skutečností nebo úvah, musí být tyto informace nebo úvahy sděleny co nejdříve.
5. Ke stanoviskům obdrženým po poskytnutí konečných informací lze přihlédnout pouze tehdy, obdrží-li je Komise ve lhůtě, kterou stanoví v každém případě s ohledem na naléhavost věci a která činí nejméně deset dnů.“
Skutečnosti předcházející sporu a napadené nařízení
9 Žalobkyně, Foshan City Nanhai Golden Step Industrial Co., Ltd, je společnost vyrábějící obuv usazená v Číně.
10 Dovoz obuvi z Číny týkající se některých tříd kombinované nomenklatury podléhal množstevnímu omezení, jehož platnost skončila dne 1. ledna 2005.
11 Na základě podnětu, který podala dne 30. května 2005 Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) zahájila Komise Evropských společenství antidumpingové řízení týkající se dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Číny a Vietnamu. Oznámení o zahájení tohoto řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. července 2005 (Úř. věst. C 166, s. 14, dále jen „oznámení o zahájení“).
12 Dne 23. března 2006 Komise přijala nařízení (ES) č. 553/2006, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu (Úř. věst. L 98, s. 3, dále jen „prozatímní nařízení“).
13 Podle devátého bodu odůvodnění prozatímního nařízení se šetření dumpingu a újmy týkalo období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 (dále jen „období šetření“). Kontrola skutečností významných pro posouzení újmy se týkala období od 1. ledna 2001 do 31. března 2005 (dále jen „posuzované období“).
14 Protože bylo potřeba stanovit běžnou hodnotu pro výrobky čínských a vietnamských vyvážejících výrobců, kterým nebude případně udělen STH, bylo za účelem stanovení běžné hodnoty na základě údajů ze srovnatelné země, v daném případě z Brazilské federativní republiky, provedeno šetření v prostorách tří brazilských společností (osmý bod odůvodnění prozatímního nařízení).
15 Z bodu 57 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že v rámci zjištění dumpingu Komise použila techniku výběru vzorku stanovenou v článku 17 základního nařízení. Za tímto účelem vybrala vzorek zahrnující třináct čínských vyvážejících výrobců, kteří představují více než 20 % objemu čínského vývozu do Evropského společenství. Podle bodu 8 odůvodnění písm. c) prozatímního nařízení představuje žalobkyně pátou společnost na seznamu čínských vyvážejících výrobců, kteří tvoří vzorek.
16 Co se týče vývozní ceny, Komise v bodě 130 odůvodnění prozatímního nařízení uvedla, že pokud se vývozy do Společenství uskutečňovaly prostřednictvím obchodních společností, které nejsou ve spojení, vycházela vývozní cena z cen výrobku v okamžiku, kdy dotčený výrobce prodával výrobek na vývoz obchodní společnosti, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení (viz bod 5 výše).
17 Podle bodu 131 odůvodnění prozatímního nařízení srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny vycházelo z ceny ze závodu. V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly připočítány úpravy týkající se rozdílů, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení (bod 132 odůvodnění prozatímního nařízení).
18 Co se týče újmy, Komise zkoumala zejména cenové podbízení dovozních cen. Za tímto účelem byly dovozní ceny CIF na hranice Společenství po proclení upraveny směrem nahoru, aby zohlednily náklady, které vznikly dovozcům ve Společenství, jako např. náklady na design, výběr surovin atd., a srovnány s cenami výrobního odvětví Společenství na úroveň „ze závodu“ na stejné obchodní úrovni. Toto srovnání vedlo k rozpětí cenového podbízení 12,8 % pro obuv pocházející z Číny (body 167 a 168 odůvodnění prozatímního nařízení).
19 Dopisem ze dne 7. dubna 2006 předala Komise žalobkyni podle čl. 14 odst. 2 a čl. 20 odst. 1 základního nařízení opis prozatímního nařízení a dokument obsahující informace o podrobnostech, které jsou základem důležitých skutečností a úvah, na základě kterých byla uložena prozatímní antidumpingová cla. Komise vyzvala žalobkyni, aby jí předala své případné komentáře k těmto dokumentům do 8. května 2006.
20 Elektronickou poštou ze dne 27. dubna 2006 si žalobkyně stěžovala na útržkovitou povahu informací obsažených v dokumentu poskytujícím prozatímní informace s důrazem na údaje týkající se úprav cen za účelem určení dumpingu a cenového podbízení. Žalobkyně své výtky zopakovala ve svých písemných vyjádřeních podaných dne 8. května 2006.
21 Elektronickou poštou ze dne 16. května 2006 zdůraznila žalobkyně zejména to, že úprava její vývozní ceny ve výši 15 % z titulu výdajů na výzkum a vývoj byla nižší než skutečné náklady použité za tímto účelem, protože nezohlednila značné výdaje a marže obchodních společností, jejichž prostřednictvím někteří čínští výrobci uvádějí své výrobky na evropský trh.
22 Dopisem ze dne 7. července 2006 předala Komise žalobkyni podle čl. 20 odst. 2 až 4 základního nařízení dokument poskytující konečné informace týkající se nejdůležitějších skutečností a úvah, které byly základem návrhu na uložení konečných antidumpingových cel.
23 V hlavě H tohoto dokumentu Komise uvedla své úvahy, pokud jde o konečná antidumpingová opatření, která budou předložena Radě Evropské unie. Co se týče druhu opatření, Komise uvedla zaprvé, že závazky ze strany výrobců neprodávat pod takovou cenovou výší, jaká by odstranila podstatnou újmu, kterou utrpěl průmysl Společenství, nepředstavovaly vhodná opatření, a zadruhé, že bylo třeba použít systému odložených cel (body 278 až 291 dokumentu poskytujícího konečné informace).
24 Pokud jde o systém odložených cel, Komise uvedla, že objem dovozu má významný negativní dopad na průmysl Společenství od 1. ledna 2005, dne ukončení množstevního omezení (viz bod 10 výše). Během prvních tří měsíců roku 2005, včetně období šetření (viz bod 13 výše) totiž průmysl Společenství údajně, proporcionálně, zaznamenal nejvýraznější propad v průběhu posuzovaného období, co se týče vícero ekonomických ukazatelů, jako jsou ziskovost, prodejní ceny, podíly na trhu, prodeje, zaměstnanost a výroba. Za těchto podmínek Komise věnovala zvláštní pozornost množstevnímu prvku dumpingových praktik při určení existence újmy. Měla tak za to, že pouze dovoz překračující určitý objem je příčinou újmy, a že tedy zásah ve formě cel ad valorem není nezbytný pro obnovení podmínek poctivé soutěže. Proto by antidumpingová cla měla být použita pouze na množství dovážených výrobků přesahujících určitý roční objem. V projednávané věci je takový systém odložených cel údajně přiměřený za účelem odstranění újmy v rozsahu, v němž zohledňuje účinky množstevního omezení a vyvažuje zájmy dotčených stran. Navrhovaná antidumpingová cla by tedy měla být použita na dovozy přesahující 140 milionů párů obuvi ročně pocházející z Číny. Tento objem reflektuje posouzení Komise o dovozech z Číny v roce 2005, při zohlednění množství dovezených v roce 2004 (body 285 až 287 a 291 dokumentu poskytujícího konečné informace).
25 Komise tak navrhla uložení konečného antidumpingového cla ve výši rovnající se míře odstranění újmy na dovozy uskutečněné nad práh 140 milionů párů obuvi ročně, pocházející z Číny. Tato míra byla stanovena na úrovni cenového podbízení, totiž 23 % (bod 293 dokumentu poskytujícího konečné informace).
26 Dopisem ze dne 10. července 2006 doplnila Komise dokument poskytující konečné informace úvahami o situaci žalobkyně týkajícími se přiznání STH, určení běžné hodnoty, jakož i určení újmy. Pokud jde o určení běžné hodnoty, Komise uvedla, že pro určení výrobních nákladů použije údaje z účetnictví žalobkyně. Avšak pro určení částky prodejních, správních a režijních nákladů a ziskového rozpětí, použila Komise údaje pocházející od dvou dalších čínských podniků, které uskutečnily reprezentativní domácí prodeje a požívaly STH v rámci nedávných šetření. Z uskutečněného výpočtu vyplynulo dumpingové rozpětí ve výši 9,7 %.
27 Co se týče určení újmy, Komise v dopise ze dne 10. července 2006 uvedla, že pro stanovení ceny CIF na hranice Společenství, a tudíž rozpětí cenového podbízení, nemohla vzít v úvahu ziskové rozpětí obchodní společnosti uvádějící výrobky žalobkyně na trh Společenství, protože tato společnost nespolupracovala při šetření. Mimoto zohlednění tohoto ziskového rozpětí údajně není nezbytné, jelikož Komise snížila běžnou hodnotu stanovenou na základě údajů z Brazílie, aby z ní odečetla náklady vzniklé této obchodní společností (marketing, výzkum a vývoj atd.). Komise žalobkyni vyzvala, aby jí zaslala své komentáře do 18. července 2006.
28 Žalobkyně své komentáře předložila zejména dopisem ze dne 18. července 2006 a zpochybnila jak konstrukci běžné hodnoty, tak i určení ceny CIF na hranice Společenství, která podle ní, měla být navýšena o ziskové rozpětí uskutečněné obchodní společností uvádějící její výrobky na trh Společenství. Krom toho si žalobkyně stěžovala na skutečnost, že jí Komise neoznámila ani číselné údaje, které sloužily jako základ pro určení prodejních, správních a režijních nákladů a ziskového rozpětí, ani odvětví činností podniků, od kterých tyto údaje pocházely.
29 Dopisem ze dne 28. července 2006 předala Komise žalobkyni dodatečný dokument poskytující konečné informace. Podle svých prvních dvou pododstavců měl tento dokument za cíl informovat dotčené strany o změně s ohledem na konfiguraci konečných antidumpingových cel, které budou navrženy. Generální ředitelství (GŘ) Komise „Obchod“ údajně přezkoumalo vyjádření podaná některými zúčastněnými stranami, pokud jde o původně zamýšlený systém odložených cel (viz body 23 až 25 výše). Prostřednictvím tohoto dokumentu Komise opustila myšlenku takového systému. V rámci svého nového přístupu Komise zdůraznila, že ke zvýšení dovozů skutečně způsobujícímu újmu došlo v průběhu roku 2004, a to až do konce období šetření, a že rok 2005 byl prvním rokem, během něhož dovoz obuvi z Číny již nepodléhal množstevnímu omezení. Krom toho Komise stanovila objem dovozů nezpůsobující újmu na základě dovozu z Číny a Vietnamu v roce 2003, totiž 109 milionů párů obuvi. Podle tohoto nového přístupu hospodářský dopad tohoto objemu musel být vzat v úvahu při určení úrovně odstranění újmy. Takto byla jednak snížena úroveň odstranění újmy za účelem zohlednění objemu dovozu nezpůsobujícího újmu, a jednak byla konečná cla uplatněna od prvního dovezeného páru. Podle této metody stanovící čtyři etapy uvedené v tomto dokumentu Komise rozhodla, pro dovoz z Číny, na základě „pravidla nižšího cla“ o uložení konečného antidumpingového cla na úrovni požadované pro odstranění újmy, v projednávané věci 16,5 %. Avšak co se týče dovozu obuvi pocházející z výroby žalobkyně, Komise stále v souladu s „pravidlem nižšího cla“ navrhla uložení cla ve výši 9,7 %, tedy ve výši jejího dumpingového rozpětí.
30 Za účelem formalizace tohoto nového návrhu Komise k dopisu ze dne 28. července 2006 připojila body, které měly být obsaženy v nové hlavě H dokumentu poskytujícího konečné informace se záměrem nahradit body obsažené v hlavě odpovídající hlavě H (viz bod 23 výše). Komise uvedla v bodech 278 a 279, které měly být obsaženy v nové hlavě H dokumentu poskytujícího konečné informace, že pouze dovoz přesahující určitý objem před ukončením množstevního omezení mohl způsobit podstatnou újmu, takže v rámci určení úrovně odstranění újmy na základě výsledků období šetření měla být vzata v úvahu skutečnost, že některá dovezená množství nezpůsobila újmu. V důsledku toho množství, která nezpůsobila podstatnou újmu, měla být vzata v úvahu při určení úrovně odstranění újmy. V bodě 280 téhož dokumentu Komise uvedla metodu, kterou provedla.
31 Elektronickou poštou ze dne 2. srpna 2006 žalobkyně oznámila své komentáře k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace, přičemž však poznamenala, že ani poskytnutá doba, ani informace poskytnuté Komisí za tímto účelem nebyly dostačující.
32 Dopisem ze dne 22. srpna 2006 informovala Komise žalobkyni, že podniky, od kterých pocházely údaje týkající se prodejních, správních a režijních nákladů a ziskového rozpětí, spadají do odvětví chemických výrobků a inženýrství. V tomto dopise Komise potvrdila, že navzdory rozdílu mezi těmito odvětvími, byly použité údaje „přiměřené“ a „srovnatelné s druhy nákladů vzniklých“ žalobkyni.
33 Dne 5. října 2006 přijala Rada nařízení (ES) č. 1472/2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 275, s. 1, dále jen „napadené nařízení“). Na základě napadeného nařízení uložila Rada konečné antidumpingového clo z dovozu obuvi se svrškem z přírodní nebo kompozitní usně, s výjimkou sportovní obuvi, obuvi, která se vyrábí speciální technologií, pantoflí a ostatní domácí obuvi, a obuvi s ochrannou špičkou pocházející z Číny a spadající do vícero kódů kombinované nomenklatury (článek 1 napadeného nařízení). Podle článku 3 napadeného nařízení platila tato sazba po dobu dvou let.
34 Podle bodů 71 a 72 odůvodnění napadeného nařízení byl žalobkyni, která byla zahrnuta do vzorku čínských výrobců, kterých se týkalo šetření, přiznán STH. Tento statut jí byl odepřen ve fázi prozatímního nařízení z důvodu, že nemohla svobodně určovat prodávané množství bez podstatných zásahů státu. Žalobkyně však poté předložila důkazy prokazující, že tato okolnost nebyla dokázána.
35 Podle bodu 98 odůvodnění napadeného nařízení určení běžné hodnoty, co se týče žalobkyně, mělo být provedeno na základě údajů o jejím domácím prodeji a jejích výrobních nákladech. Avšak podle bodu 99 odůvodnění napadeného nařízení, v případě absence prodejů na čínském domácím trhu v průběhu období šetření nemohla být běžná hodnota stanovena na základě cen žalobkyně na domácím trhu podle čl. 2 odst. 1 prvního pododstavce základního nařízení. Krom toho vzhledem ke skutečnosti, že žádný další čínský výrobce tvořící vzorek údajně nezískal STH, což údajně znemožnilo použití čl. 2 odst. 1 druhého pododstavce základního nařízení, musely orgány běžnou hodnotu stanovit na základě výrobních nákladů žalobkyně navýšených o přiměřenou částku prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřeného ziskového rozpětí, v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení (body 100 a 101 odůvodnění napadeného nařízení).
36 Jelikož žalobkyně neuskutečnila žádný domácí prodej a žádnému jinému čínskému výrobci nebyl přiznán STH, musely být prodejní, správní a režijní náklady a přiměřené ziskové rozpětí stanoveny na základě rozumné metody, podle čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení (viz bod 3 výše). Za tímto účelem Komise údajně použila údaje pocházející od jiných čínských vyvážejících výrobců, kteří v rámci jiných šetření získaly STH a kteří uskutečnili domácí prodeje v běžném obchodním styku, podle čl. 2 odst. 2 základního nařízení (body 102 a 103 odůvodnění napadeného nařízení).
37 Pokud jde o vývozní cenu a její srovnání s běžnou hodnotou, Rada v bodech 123 a 138 odůvodnění napadeného nařízení potvrdila úvahy Komise uvedené v bodech 128 až 133 odůvodnění prozatímního nařízení (viz body 16 a 17 výše).
38 Podle bodu 146 odůvodnění napadeného nařízení bylo dumpingové rozpětí, vyjádřené jako procentní podíl dovozní ceny CIF na hranice Společenství stanoveno pro žalobkyni na 9,7 %.
39 Co se týče cenového podbízení, Rada musela snížit částku dovozních cen (viz bod 18 výše) zejména vzhledem ke skutečnosti, že většina dovozců nemohla doložit své tvrzení, že výše jejich nákladů na výzkum a vývoj dosáhla výše, jež se použila v prozatímní fázi. Rada tak provedla nový výpočet, který vedl k rozpětí cenového podbízení ve výši 13,5 % pro obuv pocházející z Číny (body 180 až 182 odůvodnění napadeného nařízení).
40 Co se týče nezbytné úrovně cel za účelem odstranění újmy způsobené dovozem z Číny, uvedla Rada v bodech 296 až 301 odůvodnění napadeného nařízení, které převzaly body 275 až 280 obsažené v nové hlavě H dokumentu poskytujícího konečné informace, že bylo třeba zohlednit specifika tohoto řízení, a zejména existence množstevního omezení až do 1. ledna 2005. Jelikož množstevní omezení zabraňovalo tomu, aby průmysl Společenství utrpěl podstatnou újmu, zatímco nárůst dovozu po skončení tohoto omezení údajně měl za následek zvlášť citlivou újmu, měla Rada za to, že pouze dovoz přesahující určitý objem před odstraněním tohoto množstevního omezení mohl způsobit závažnou újmu. V důsledku toho musela prahová hodnota újmy stanovená na základě výsledků období šetření zohledňovat skutečnost, že určité objemy dovozu nezpůsobily podstatnou újmu. Tato operace, která byla založena na hodnotě objemů dovozu v roce 2003, vedla pro vývoz z Číny k prahové hodnotě újmy ve výši 16,5 % na místo prahové hodnoty 23 %, která by byla použita, podle bodu 295 odůvodnění napadeného nařízení, kdyby Rada nezohlednila konkrétní okolnosti projednávaného případu.
41 Avšak v souladu s „pravidlem nižšího cla“ (viz bod 7 výše) byla úroveň konečného cla stanovena, pokud jde o žalobkyni, na základě dumpingového rozpětí, které bylo nižší než úroveň cla požadovaného pro odstranění újmy. V důsledku toho byla sazba konečného antidumpingového cla použitelná na čistou cenu s dodáním na hranici Společenství před proclením pro obuv pocházející z výroby žalobkyně stanovena na 9,7 % (body 302, 323 a 324 odůvodnění a čl. 1 odst. 3 napadeného nařízení).
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
42 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. prosince 2006 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
43 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 2. dubna 2007 požádala Komise o vedlejší účastenství v projednávaném případě na podporu návrhových žádání Rady.
44 Podáním došlými kanceláři Tribunálu dne 5. dubna 2007 požádala CEC o vedlejší účastenství v projednávaném případě na podporu návrhových žádání Rady.
45 Usnesením ze dne 2. srpna 2007 předseda druhého senátu Tribunálu povolil vedlejší účastenství Komise a CEC.
46 CEC předložila dne 17. srpna 2007 svůj spis vedlejšího účastníka.
47 Vzhledem k tomu, že složení senátů Tribunálu bylo změněno, byl soudce zpravodaj přidělen osmému senátu, kterému tedy byla přidělena projednávaná věc.
48 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření byly žalobkyně a Rada vyzvány písemně odpovědět na dvě otázky.
49 Dopisy došlými dne 2. února 2009 vyhověly tyto účastnice řízení organizačním procesním opatřením přijatým Tribunálem.
50 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání dne 20. února 2009.
51 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se jí týká;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
52 Rada navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo ji zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
53 Komise navrhuje, aby Tribunál zamítl žalobu.
54 CEC navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů souvisejících s jejím vedlejším účastenstvím.
Právní otázky
55 Na podporu své žaloby žalobkyně vznáší čtyři žalobní důvody, vycházející z:
– porušení čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení, jakož i porušení jejího práva na obhajobu, pokud jde o určení jejího dumpingového rozpětí;
– porušení článku 3 základního nařízení a nedostatku odůvodnění;
– porušení jejího práva na obhajobu, jakož i nedostatku odůvodnění, pokud jde o uplatněný druh konečných cel;
– nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o újmu způsobenou průmyslu Společenství.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení, jakož i z porušení práva na obhajobu, pokud jde o určení dumpingového rozpětí
Argumenty účastnic řízení
56 Žalobkyně se domnívá, že se Komise tím, že pro určení ziskového rozpětí žalobkyně použila ziskových rozpětí pocházejících od dvou čínských vývozců patřících do odvětví zcela odlišných od odvětví žalobkyně, dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila článek 2 základního nařízení.
57 V tomto ohledu žalobkyně připomíná, že antidumpingové clo 9,7 % uplatněné na její výrobky bylo stanoveno na základě individuálního dumpingového rozpětí podle „pravidla nižšího cla“ (viz body 7 a 41 výše).
58 V projednávané věci Komise údajně určila zisk žalobkyně na základě průměrných zisků zjištěných během dvou předchozích antidumpingových řízení týkajících se odvětví chemických výrobků a inženýrství (viz bod 26 výše). Obuv se svrškem z usně podle žalobkyně prokazatelně nespadá do téže obecné kategorie jako chemické výrobky nebo inženýrství, což Rada údajně nezpochybňuje. Komise údajně ve své korespondenci uznala, že uvedená odvětví jsou odlišná od odvětví obuvi.
59 Orgány se údajně dopustily zjevně nesprávného posouzení použitím zisků zaznamenaných v obou výše uvedených odvětvích. Údajně totiž měly použít buď ziskového rozpětí, kterého žalobkyně dosáhla ze svých vývozních prodejů (6,7 %), nebo cíleného zisku 6 % stanoveného pro průmysl Společenství, nebo zisku alespoň jednoho dalšího výrobce ze vzorku uskutečňujícího významné prodeje na čínském trhu, který nezískal STH „pouze na základě zmatení týkajícího se jeho stanov“. Komise je údajně povinna vysvětlit, v čem její konstatování o stanovách této společnosti způsobilo nedůvěryhodnost účetních údajů této společnosti, týkajících se jejího ziskového rozpětí dosaženého na čínském trhu. Mimoto orgány údajně mohly použít ziskového rozpětí výrobců netvořících vzorek, jestliže se Tribunál domnívá, že v rámci jimi podaných žalob měla Komise zkoumat jejich žádosti o přiznání STH nebo individuální zacházení (dále jen „IZ“). Argument, podle kterého orgány údajně musely věnovat větší pozornost zeměpisnému trhu, a tudíž vycházet z prodejů různých výrobků uskutečněných v Číně namísto prodejů podobných výrobků uskutečněných v zahraničí, je mimoto údajně neopodstatněný. Podle žalobkyně Rada údajně neprokázala existenci podstatného rozdílu, pokud jde o ziskové rozpětí, podle destinace výrobků. Orgány tak údajně nezohlednily veškeré relevantní okolnosti ani neposoudily skutečnosti vyplývající ze spisu s veškerou náležitou pečlivostí pro určení běžné hodnoty přiměřeným způsobem.
60 Komise údajně rovněž porušila právo na obhajobu žalobkyně tím, že ji v přiměřené lhůtě neinformovala o svém úmyslu použít prodejní, správní a režijní náklady a ziskové rozpětí subjektů patřících do odvětví odlišných od odvětví žalobkyně, a to aniž by dostatečně odůvodnila odmítnutí přiměřené metody navrhované žalobkyní. Komise žalobkyni údajně informovala o své volbě použít údaje podniků spadajících do odvětví chemických výrobků a inženýrství teprve dne 22. srpna 2006, tedy po uplynutí lhůty pro předložení vyjádření k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace. Neoznámení podrobností týkajících se prodejních, správních a režijních nákladů a ziskového rozpětí, na nichž Komise založila své výpočty, navzdory žádostem žalobkyně, údajně rovněž představuje porušení jejího práva na obhajobu. Komise tak žalobkyni údajně neumožnila účinně vyjádřit svůj názor k pravdivosti, relevanci a přiměřenosti tvrzených skutečností a okolností a k důkazům, které přijala, pokud jde o existenci dumpingu a újmy. Komise údajně mohla tyto skutečnosti oznámit bez uvedení jména společností, které jí tyto skutečnosti sdělily. Konečně Komise žalobkyni údajně neinformovala o svém stanovisku, podle kterého se zisk dosažený z domácího prodeje mohl lišit od zisku dosaženého z vývozních prodejů, přičemž destinace výrobků podle Komise hraje v tomto ohledu určující roli, ani neoznámila skutečnosti dokazující existenci takového rozdílu.
61 Žalobkyně tvrdí, že ze 152 žádostí o STH/IZ Komise údajně přezkoumala pouze dvanáct, což jí neumožnilo seznámit se s údaji, které by mohly být použity za účelem určení ziskového rozpětí.
62 Pokud jde o podpůrný argument Rady týkající se dumpingového rozpětí, pro případ, že by tento žalobní důvod byl přijat (viz bod 75 níže), žalobkyně zdůrazňuje, že žalovaný orgán nepředkládá žádný poznatek, který by mohl podpořit navrhované rozpětí 2,6 %. Žalobkyně však prohlašuje, že je ochotna přijmout stanovisko k odůvodněné sazbě antidumpingového cla, pokud Rada v tomto ohledu předloží podrobné informace.
63 Rada podporovaná Komisí a CEC argumenty žalobkyně zpochybňuje.
Závěry Tribunálu
– K údajnému porušení čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení
64 Rovnou je třeba uvést, že čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení orgánům svěřuje orgánům široký prostor pro uvážení při volbě metody, podle které provedou výpočet prodejních, správních a režijních nákladů a ziskového rozpětí v rámci výpočtu dovozené běžné hodnoty.
65 Za těchto podmínek se přezkum provedený soudem Společenství týká dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění k provedení zpochybňované volby, neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu nebo neexistence zneužití pravomoci (rozsudky Soudního dvora ze dne 22. října 1991, Nölle, C‑16/90, Recueil, s. I‑5163, bod 12; ze dne 29. května 1997, Rotexchemie, C‑26/96, Recueil, s. I‑2817, bod 11; rozsudek Tribunálu ze dne 13. července 2006, Shandong Reipu Biochemicals v. Rada, T‑413/03, Sb. rozh. s. II‑2243, bod 62).
66 Mimoto čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení stanoví, že tato metoda musí být přiměřená. Soud Společenství tak může konstatovat zjevně nesprávné posouzení týkající se zvolené metody pouze v případě, že je nepřiměřená. Existence dalších přiměřených metod, které mohly být použity za tímto účelem, tudíž nemá vliv na legalitu skutečně zvolené metody, jelikož soud Společenství nemůže v tomto ohledu svým posouzením nahradit posouzení orgánů.
67 Krom toho z čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení vyplývá, že pokud orgány toto ustanovení použijí pro výpočet přiměřeného ziskového rozpětí, nemají povinnost používat údaje týkající se výrobků téže obecné kategorie, nýbrž musí dbát na to, aby zisk stanovený podle přiměřené metody nepřesáhl zisk dosažený při prodeji výrobků téže obecné kategorie.
68 Žalobkyně tedy neprávem tvrdí, že použití údajů týkajících se odvětví chemických výrobků a inženýrství představuje porušení čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení z důvodu, že odpovídající výrobky nepatří do téže obecné kategorie jako obuv.
69 Co se týče použité metody, je třeba uvést, že jak tvrdí Rada, dotyčná volba byla učiněna se zohledněním nezbytnosti stanovit zisk dosažený na domácím trhu. Jelikož byl zisk žalobkyně dosažen z vývozních prodejů, zatímco dalším podnikům ve vzorku nebyl přiznán STH, měly orgány právo se domnívat, že údaje týkající se jejich zisku nepředstavují důvěryhodný výpočtový základ. V důsledku toho orgány nedisponovaly žádným ověřeným údajem týkajícím se domácího prodeje obuvi v tržních podmínkách Číny. Mimoto byly orgány rovněž oprávněny mít za to, že použití, navržené žalobkyní, cíleného ziskového rozpětí 6 % uskutečněného průmyslem Společenství na jeho vlastním trhu, nemohlo reflektovat zisk uskutečněný čínskými výrobci na jejich domácím trhu, a upřednostnit tak vliv místa prodeje výrobku na uvedený zisk.
70 Za těchto podmínek příslušelo orgánům, aby při výkonu své široké posuzovací pravomoci a s ohledem na důvěryhodné a ověřitelné údaje, kterými mohly disponovat, vypracovaly metodu umožňující určit přiměřené ziskové rozpětí.
71 Orgány se tak v rámci prostoru pro uvážení, který je jim vyhrazen v čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení mohly domnívat, že je vhodnější použít informace týkající se zisku dosaženého na čínském trhu, podniky o velikosti srovnatelné s velikostí žalobkyně, které nemají zvlášť vysoké prodejní ani režijní náklady, které rovněž obdržely STH při nedávných šetřeních týkajících se jiných výrobků než obuvi, a pro které orgány disponovaly důvěryhodnými údaji, než se opírat o údaje týkající se dosaženého zisku z prodeje obuvi na zcela odlišných trzích. Žalobkyně nepředložila důkaz, že tato úvaha byla stižena zjevně nesprávným posouzením. Krom toho použitá metoda byla metodou nejvhodnější pro určení přiměřeného ziskového rozpětí, která byla k dispozici, vzhledem k tomu, že Komise neměla k dispozici jiné informace.
72 Co se týče návrhu žalobkyně směřujícího k použití údajů týkajících se průmyslu Společenství, je třeba konstatovat, že, jak tvrdí Rada, trh Společenství s obuví není srovnatelný s čínským trhem a že navíc byl narušen z důvodu čínského a vietnamského dovozu, který byl předmětem dumpingu.
73 Co se týče argumentu, podle kterého Komise údajně nezohlednila informace předložené společnostmi, které nebyly součástí vzorku a jejichž žádosti o STH/IZ údajně z tohoto důvodu nebyly zkoumány, nelze jej přijmout, jelikož žalobkyně neuvádí, v čem je rozhodnutí nepřezkoumat tyto žádosti stiženo protiprávností. Krom toho Tribunál rozhodl ve svém rozsudku z dnešního dne, Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada (T‑401/06, Sb. rozh. s. I‑0000, body 83 až 105), že toto rozhodnutí bylo v souladu se základním nařízením.
74 I když je pravda, že podle čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení částka odpovídající zisku určenému podle jiné přiměřené metody nesmí přesáhnout zisk běžně dosahovaný při prodeji výrobků téže obecné kategorie na domácím trhu země původu, není třeba toto ustanovení vykládat v tom smyslu, že by orgánům bylo bráněno stanovit ziskové rozpětí, pokud nedisponují důvěryhodným výpočtovým základem týkajícím se zisku dosaženého při prodeji výrobků téže obecné kategorie.
75 Z toho vyplývá, že tato část prvního žalobního důvodu musí být zamítnuta.
– K údajnému porušení práva na obhajobu
76 Rovnou je třeba uvést, že v příloze II svého dopisu ze dne 10. července 2006 oznámila Komise žalobkyni průměrné sazby prodejních, správních a režijních nákladů, jakož i ziskové rozpětí a dodala, že tyto údaje pocházejí od čínských podniků, které uskutečnily domácí prodej a byl jim přiznán STH. Mimoto svým dopisem ze dne 22. srpna 2006 informovala Komise žalobkyni o odvětvích, do nichž spadají podniky, od kterých pocházely údaje týkající se prodejních, správních a režijních nákladů a ziskového rozpětí. V uvedeném dopise Komise rovněž uvedla, že použití těchto údajů bylo odůvodněno z důvodů, že dotyčné podniky měly velikost srovnatelnou s velikostí žalobkyně, že neměly zvlášť vysoké prodejní ani režijní náklady, že rovněž obdržely STH při nedávných šetřeních, že jejich zisky byl srovnatelné a že v projednávané věci nebyl k dispozici žádný údaj týkající se domácích prodejů čínského obuvnického průmyslu.
77 Je tudíž třeba mít za to, že Komise dopisem ze dne 22. srpna 2006 odpověděla na žádosti žalobkyně o doplňující informace týkající se číselných údajů o režijních nákladech a ziskovém rozpětí. Žalobkyně v tomto ohledu nemůže Komisi vytýkat, že jí oznámila odvětví, do kterých patřily podniky, jejichž údaje byly použity po uplynutí lhůty stanovené pro předložení vyjádření k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace. Z článku 20 odst. 5 základního nařízení totiž nevyplývá, že Komise má povinnost dotčeným stranám poskytnout minimální lhůtu deseti dnů pro vyjádření komentářů k dopisu, který zaslala v odpověď na jejich vyjádření ke konečné informaci. Tak by tomu bylo pouze v případě, kdyby dopis ze dne 22. srpna 2006 obsahoval „nejdůležitější skutečnosti a úvahy, na jejichž základě je zamýšleno doporučit přijetí konečných opatření“ ve smyslu čl. 20 odst. 2 základního nařízení.
78 Je třeba poznamenat, že nejdůležitější skutečnosti a úvahy, na jejichž základě Komise zamýšlela doporučit konečná opatření, byly oznámeny žalobkyni v dokumentu poskytujícím konečné informace a dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace. Naproti tomu dopis ze dne 22. srpna 2006 obsahuje pouze doplňující vysvětlení. Dopis ze dne 22. srpna 2006 totiž neobsahuje žádnou změnu, ba ani malou úpravu přístupu sledovaného Komisí.
79 Je třeba dodat, že skutečnost, že žalobkyně ve svém dopise ze dne 18. července 2006 tvrdila, že úroveň ziskového rozpětí použitá Komisí pro určení běžné hodnoty byla příliš vysoká vzhledem k údajům, které by byly podle ní přiměřené pro obuvnický průmysl, svědčí o tom, že věděla, že dotčené údaje pocházely z jiných odvětví než z odvětví obuvi.
80 Mimoto z bodů 68 až 74 výše vyplývá, že Komise neměla povinnost použít údaje týkající se výrobků spadajících do téže obecné kategorie. Podstatný argument, který žalobkyně vyjádřila ve svém dopise ze dne 18. července 2006 a který zopakovala při jednání, podle kterého jí přístup k dotčeným údajům měl umožnit posoudit, zda se tyto údaje skutečně týkaly výrobků spadajících do téže obecné kategorie, tedy nemůže uspět.
81 Argument žalobkyně, podle kterého neoznámení údajů podkládajících výpočty Komise představuje porušení jejího práva na obhajobu, mimoto rovněž nemůže být přijat. Aniž by bylo třeba vyjadřovat se k důvěrné povaze uvedených údajů, tvrzené Radou, je třeba konstatovat, že tyto údaje nebyly pro žalobkyni nepostradatelné k výkonu jejího práva na obhajobu. Žalobkyně totiž Komisi sama na základě údajů, které považovala za přiměřené a aktuální, navrhla průměrné sazby prodejních, správních a režijních nákladů a ziskového rozpětí v rámci svého alternativního určení běžné hodnoty, obsaženého v dopise ze dne 18. července 2006, které mělo podle ní vést k tomu, že v jejím případě nebude stanoveno žádné dumpingové rozpětí.
82 Každopádně žalobkyni po dopise ze dne 22. srpna 2006 nic nebránilo sdělit Komisi své komentáře. V tomto ohledu argument předložený žalobkyní, podle kterého by se mohla pokusit získat údaje umožňující vysvětlit důvody, ze kterých zisková rozpětí zaznamenaná v těchto odvětvích byla vyšší než zisková rozpětí zaznamenaná v obuvnickém průmyslu, kdyby byla informována o volbě odvětví vzatých v úvahu v dřívějším stadiu řízení, nemůže být přijat. Žalobkyně Tribunálu totiž nepředložila žádný důkaz prokazující to, že podnikla kroky směřující k získání požadovaných údajů po obdržení dopisu Komise ze dne 22. srpna 2006.
83 Za těchto podmínek je třeba mít za to, že právo žalobkyně na obhajobu nebylo porušeno.
84 První žalobní důvod tedy musí být zamítnut.
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 3 základního nařízení
Argumenty účastnic řízení
85 Žalobkyně zdůrazňuje, že Komise provedla určení individuálního rozpětí újmy vyplývajícího z jejích vývozů na trh Společenství. Co se týče stanovení její vývozní ceny za účelem určení újmy, Rada údajně v napadeném nařízení nezohlednila skutečnost, že žalobkyně své výrobky prodávala nezávislým obchodním společnostem, které hrají zprostředkovatelskou roli mezi čínskými výrobci a distributory usazenými na evropském trhu. Z tohoto opomenutí údajně vyplývá vývozní cena nižší než cena reálná, a tudíž uměle nadhodnocené rozpětí cenového podbízení (a tudíž újma).
86 Podle žalobkyně nezávislé obchodní společnosti, jako je společnost Pagoda, která je údajně zprostředkujícím obchodníkem ve významných prodejích určených na trh Společenství pro jiné čínské a vietnamské výrobce obuvi, a která s ní údajně spolupracuje pro její prodeje určené na jiné trhy, nesou značnou část výrobních a prodejních nákladů, zejména v oblasti marketingu, organizace vývozu a výzkumu a vývoje. Tyto náklady, jakož i zisková rozpětí obchodních společností údajně měly být vzaty v úvahu pro určení ceny CIF na hranice Společenství, a tudíž pro určení cenového podbízení a újmy vyplývající z vývozů žalobkyně.
87 Navzdory skutečnosti, že Komise znala roli a zisková rozpětí obchodních společností na základě číselných údajů, jejichž důvěryhodnost údajně nebyla zpochybněna, nesplnila podle žalobkyně svou povinnost objektivně přezkoumat veškeré relevantní skutečnosti za účelem zjištění újmy podle článku 3 základního nařízení a článku 3 Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT) (Úř. věst. L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/21, s. 189) uvedené v příloze 1A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) (Úř. věst. 1994, L 336, s.3). Jak totiž žalobkyně tvrdila během správního řízení, je údajně nesprávné používat za účelem zjištění újmy vývozní cenu založenou na ceně FOB Hong Kong, bez přidání relevantních nákladů pro stanovení ceny CIF na hranice Společenství. Jsou-li tak k ceně FOB Hong Kong přidány pouze náklady pojištění a dopravy, je údajně výsledkem vývozní cena nižší než cena reálná, což je okolnost, která rovněž údajně vede k nadhodnocení rozpětí cenového podbízení.
88 V projednávané věci Komise údajně tvrdila, aniž by odůvodnila své posouzení, že zohlednění rozpětí obchodních společností údajně není nezbytné, protože údaje týkající se běžné hodnoty získané v Brazílii (viz bod 14 výše) byly upraveny směrem dolů, aby z nich byly odečteny náklady, které má toto rozpětí pokrýt (výzkum a vývoj, marketing atd.). Komise údajně neposkytla žádné jiné upřesnění, pokud jde o dotčené zvláštní náklady, ani nevysvětlila, v čem údaje týkající se běžné hodnoty, které byly získány v Brazílii, byly relevantní pro výpočet cenového podbízení žalobkyně, která získala STH, a tudíž se jí údaje získané v této zemí údajně netýkají. Úprava vývozní ceny o 9,3 % provedená Radou z důvodu výdajů na výzkum a vývoj je, jak žalobkyně tvrdila během správního řízení, nižší než ziskové rozpětí ve výši 38 %, kterého údajně dosahuje Novi, obchodní společnost uvádějící výrobky žalobkyně na evropský trh. Mimoto předmětem této úpravy údajně není zohlednění role zprostředkujících obchodních společností.
89 Nezohledněním jednak veškerých vzniklých nákladů ve fázi mezi cenou FOB žalobkyně a dodáním na hranice Společenství a zároveň nezohledněním ziskových rozpětí nezávislých obchodních společností, jako je Pagoda, se tak Komise údajně dopustila nesprávného výpočtu rozpětí cenového podbízení, pokud jde žalobkyni. Správný výpočet by údajně vedl k uložení menšího, případně dokonce žádného, antidumpingového cla. Skutečnost, že evropští výrobci nepoužívají jiné společnosti pro sestavení modelů, kontrol kvality, cenového vyjednávání, logistiky atd., nemůže odůvodnit nezohlednění těchto nákladů vzniklých žalobkyni za účelem stanovení ceny CIF na hranice Společenství, pokud jde o její výrobky. Pouze s odkazem na tuto cenu CIF je údajně třeba posuzovat existenci cenového podbízení.
90 Námitka nepřípustnosti vznesená Radou proti tomuto žalobnímu důvodu (viz body 91 a 92 níže) údajně není opodstatněná, protože při neexistenci nového výpočtu za strany Komise spočívá na neověřitelných tvrzeních. Otázkou relevantní v tomto ohledu údajně je, zda by připočtení dodatečného obchodního rozpětí ve výši přibližně 38 % k ceně CIF na hranice Společenství týkající se žalobkyně údajně vedlo k rozpětí újmy nižšímu, než je dumpingové rozpětí žalobkyně, což by bylo úplně možné. Mimoto na rozdíl od toho, co navrhuje Rada (viz bod 92 níže), pokud jde o tento žalobní důvod, šetření údajně splňuje formální podmínky požadované v článku 44 jednacího řádu Tribunálu.
91 Rada chce připomenout, že podle „pravidla nižšího cla“ (viz bod 41 výše) byla úroveň konečného cla stanovena, pokud jde o žalobkyni, na základě dumpingového rozpětí (9,7 %), které bylo nižší než úroveň cla požadovaného pro odstranění újmy (16,5 %). Druhý žalobní důvod tudíž údajně může ovlivnit platnost napadeného nařízení pouze v případě, že bylo prokázáno, že úroveň odstranění újmy měla být nižší než dumpingové rozpětí žalobkyně. I při zohlednění ziskového rozhraní společnosti Novi, činí rozpětí cenového podbízení a újmy v případě žalobkyně 28 % a 20 %. Uvedený žalobní důvod je tudíž údajně „neúčinný a nepřípustný“.
92 Rada rovněž uvádí, že pokud jde o druhý žalobní důvod, šetření nesplnilo formální podmínky stanovené v článku 44 jednacího řádu. Žalobkyně totiž údajně neuvedla skutečnosti, na kterých je založena její argumentace, ani nevysvětlila, v čem orgány údajně jednaly protiprávně, nýbrž se omezila na řadu nepodložených tvrzení. Podle Rady se tedy jedná o nepřípustný žalobní důvod.
93 Ostatně Rada vyvrací právní opodstatněnost tohoto žalobního důvodu.
Závěry Tribunálu
94 Rovnou je třeba připomenout, že „pravidlo nižšího cla“ má za následek, že výrobce, jemuž byla uložena antidumpingová cla, nemůže tato cla zpochybnit z důvodu, že šetření vedlo k nadhodnocenému rozpětí újmy v případě, kdy sazba cel byla stanovena na úrovni dumpingového rozpětí, pokud je tato úroveň nižší, jak vůči chybně stanovenému rozpětí újmy, tak vůči skutečnému rozpětí újmy (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 1988, Brother Industries v. Rada, 250/85, Recueil, s. 5683, bod 24).
95 V projednávané věci, jak vyplývá z dopisu Komise ze dne 10. července 2006, a zejména z jeho přílohy věnované výpočtu újmy, cenové podbízení týkající se modelu vyváženému žalobkyní na trh Společenství činí 32,3 %, zatímco referenční cenové podbízení činí 66 %. Žalobkyně nezpochybnila ani metodu, ani číselné údaje použité za účelem výpočtu.
96 Krom toho z úvah obsažených v hlavě III dopisu žalobkyně ze dne 18. července 2006 vyplývá, že obchodní společnosti, jejichž prostřednictvím čínští výrobci uvádějí své výrobky na evropský trh, uskutečňují ziskové rozpětí od 25 do 38 %. Podle žalobkyně toto rozpětí mělo být připočteno k její ceně CIF na hranice Společenství, což by údajně omezilo rozdíl mezi touto posledně uvedenou cenou a cenami průmyslu Společenství, a tudíž rozpětí cenového podbízení.
97 Z výpočtů, které Rada uskutečnila v dokumentu přiloženém k duplice, vyplývá, že ačkoli zvýšila cenu CIF na hranice Společenství týkající se žalobkyně o ziskové rozpětí 38 % údajně uskutečněné společností Novi, bylo by referenční rozpětí cenového podbízení stanoveno na 20,05 % s ohledem na dovezená množství nezpůsobující podstatnou újmu, tedy na úroveň přesahující úroveň dumpingového rozpětí žalobkyně, na jehož základě bylo stanoveno konečné clo (9,7 %, viz bod 41 výše). V tomto ohledu je třeba dodat, že i při zohlednění alternativního výpočtu předloženého v rámci odpovědí žalobkyně na písemné otázky Tribunálu, podle kterého je dodatečná úprava ve výši 38 % provedena po úpravě ve výši 17,30 % uskutečněné z důvodu cel, výzkumu, vývoje atd., činí takto stanovené rozpětí referenčního cenového podbízení 15,32 %, tedy je na úrovni vyšší než úroveň odstranění újmy.
98 Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut jako neúčinný.
K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 20 základního nařízení, porušení práva na obhajobu a nedostatku odůvodnění
Argumenty účastnic řízení
99 Žalobkyně uvádí, že ji orgány patřičným způsobem neoznámily novou skutkovou analýzu týkající se újmy, kterou utrpěl průmysl Společenství, ani jí nenabídly možnost podat své komentáře k tomuto novému posouzení týkajícímu se konfigurace konečných cel (viz body 29 a 30 výše). Krom toho Komise údajně dostatečně nevysvětlila důvody vyžadující změnu její analýzy a použití údajů odlišných od údajů obsažených v jejím prvním návrhu.
100 Zatímco se v dokumentu poskytujícím konečné informace ze dne 7. července 2006 Komise domnívala, že dovoz objemu 140 milionů párů obuvi ročně nezpůsobuje újmu průmyslu Společenství, toto číslo údajně významně snížila na 41,5 milionu párů ve svém dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace ze dne 28. července 2006, aniž by vysvětlila důvody odůvodňující tuto změnu, která údajně měla „negativní účinek“ převrácení, prostřednictvím manipulace provedené na základě referenčních roků, hodnoty cel ukládaných mezi Čínou a Vietnamem. Pokud jde o jejich hospodářský poměr, množstevní omezení zavedená systémem odložených cel jsou údajně určena k tomu, aby čelila tlakům vyplývajícím z objemu dovozů, které však údajně nejsou považovány za vyplývající z nekalých praktik, zatímco antidumpingová opatření jsou údajně pojata jako odpověď na nekalé dumpingové praktiky. Vzhledem k těmto rozdílům je údajně pětidenní lhůta poskytnutá žalobkyni Komisí pro podání jejich vyjádření k novému návrhu nedostatečná, na což si žalobkyně stěžovala v průběhu správního řízení.
101 Napadené nařízení, v jehož bodě 301 odůvodnění byl údajně sledován poslední návrh Komise, údajně neobsahuje dostatečné odůvodnění ohledně tohoto rozdílu a neuvádí důvody odůvodňující použití nové metody. Naproti tomu se bod 301 odůvodnění napadeného nařízení údajně pouze přebírá formulaci bodu 280 dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace, která neobsahuje více informací. Mimoto dodatečný dokument poskytující konečné informace údajně neobsahuje žádné číslo nebo výpočet podpírající metodu popsanou v bodě 301 odůvodnění napadeného nařízení a neumožňuje vysvětlit použití let, hodnot a objemů odlišných od těch, které byly použity v prvním návrhu. Krom toho orgány údajně porušily článek 20 základního nařízení, který vyžaduje oznámení podrobností, o něž jsou opřeny podstatné skutečnosti a úvahy, na jejichž základě Komise zamýšlí navrhnout přijetí konečných opatření. Skutkové posouzení podpírající nový přístup Komise totiž údajně nebylo ani vysvětleno, ani odůvodněno.
102 Mimoto Komise údajně porušila právo žalobkyně na obhajobu v rozsahu, v němž jí neumožnila účinně uplatnit své stanovisko k mnoha důležitým otázkám, jako jsou přiměřená povaha nového návrhu, přesnost a relevance tvrzených skutečností a okolností, uskutečněné výpočty a poznatky předložené Komisí na podporu jejích závěrů o dumpingu a újmě, kterou utrpěl průmysl Společenství. Oba systémy jsou totiž údajně charakterizovány základními rozdíly ve skutkové analýze, na níž jsou založeny. Tyto rozdíly údajně vedly k radikálně protichůdným důsledkům pro čínské a vietnamské výrobce, aniž by Komise vysvětlila, jak došla k tomuto výsledku nebo dotčeným subjektům poskytla možnost výkonu jejich práva na obhajobu.
103 Snaha Rady minimalizovat rozdíly mezi oběma návrhy vyjádřením, že přijatý systém údajně zohledňuje skutečnost, že pouze dovoz nad určité objemové prahové hodnoty způsobuje újmu, údajně znamená uložení antidumpingových cel na dovozy, které nezpůsobují újmu, což je podle žalobkyň v rozporu s čl. 1 odst. 1 základního nařízení. Skutečnost, že žalobkyně mohly formulovat některá vyjádření s ohledem na tento systém ve lhůtě kratší než minimální desetidenní lhůta stanovená v čl. 20 odst. 5 základního nařízení, krom toho údajně nemůže být použita vůči nim ani nemůže napravit nedostatek informací poskytnutých Komisí. Otázka, zda lhůta poskytnutá Komisí byla přiměřená za účelem zachování práva na obhajobu žalobkyně totiž musí být údajně posuzována s ohledem na rozsah změny v metodě přijaté Komisí, jakož i na neexistenci údajů nebo vysvětlení ohledně nového právního a skutkového posouzení. V tomto ohledu žalobkyně poznamenává, že pokud orgány neposkytnou přiměřená vysvětlení k metodě a skutkovým posouzením, které provádějí, má skutečnost, že mohla formulovat několik komentářů, omezenou hodnotu a neznamená, že byly splněny požadavky článku 20 základního nařízení, obecné zásady práva Společenství nebo práva WTO. Krom toho Komise údajně sama přijala velmi restriktivní kalendář, což údajně vyloučilo veškeré prodloužení lhůty poskytnuté pro podání komentářů k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace. Mimoto se diskuse trvající mnoho měsíců údajně týkaly systému odložených cel, a nikoli nakonec přijatého systému.
104 Žalobkyně se domnívá, že z důvodu vad dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace a nedostatečné poskytnuté lhůty, neměla možnost uvést Komisi důvody, ze kterých byl přijatý přístup nevhodný nebo neodpovídající, ani sdělit svůj názor na metodu nebo číselné údaje podkládající návrh obsažený v tomto dokumentu.
105 Konečně žalobkyně dodává, že kdyby jí bylo patřičným způsobem umožněno formulovat komentáře k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace, uvedla by zaprvé, že se navržený systém rovná porušení čl. 1 odst. 1 základního nařízení, jelikož vede k uložení antidumpingových cel na dovozy, které nezpůsobují újmu, zadruhé, že pro ni mělo být stanoveno individuální rozpětí újmy a, zatřetí, že konečný návrh Komise byl neodpovídající a nepřiměřený, jelikož revidované skutkové posouzení, jež údajně nebylo vysvětleno ani odůvodněno, mělo „negativní účinek“ převrácení daného břemene antidumpingových opatření mezi Čínou a Vietnamem.
106 Rada podporovaná Komisí a CEC zpochybňuje argumenty žalobkyně.
Závěry Tribunálu
107 Svým třetím žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že orgány porušily článek 20 základního nařízení z důvodů, že Komise jednak nesdělila skutečnosti, na nichž založila výpočty uskutečněné v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace, a jednak jí neposkytla dostatečnou lhůtu v souladu s odstavcem 5 téhož článku pro předložení úplných vyjádření k jejímu novému přístupu.
108 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že orgány neuvedly ani v dokumentu poskytujícím konečné informace či v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace, ani v napadeném nařízení důvody, které odůvodňovaly provedenou metodu, za účelem zohlednění existence objemu dovozů nezpůsobujících újmu a spočívajících ve snížení rozpětí újmy namísto osvobození dovozů nezpůsobujících újmu od uložení antidumpingových cel. Tyto okolnosti údajně zakládají porušení práva žalobkyně na obhajobu, jakož i nedostatek odůvodnění.
109 Úvodem je třeba uvést, že článek 20 základního nařízení stanoví podrobnosti týkající se výkonu práva dotyčných stran, zejména vývozců, být vyslechnut, které představuje jedno ze základních práv uznaných právním řádem Společenství a zahrnuje právo být informován o hlavních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno doporučit přijetí konečných antidumpingových cel (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 27. června 1991, Al-Jubail Fertilizer v. Rada, C‑49/88, Recueil, s. I‑3187, bod 15, a rozsudek Tribunálu ze dne 19. listopadu 1998, Champion Stationery a další v. Rada, Recueil, s. II‑4137, bod 55).
110 Za těchto podmínek je třeba vykládat argumenty žalobkyně týkající se porušení článku 20 základního nařízení tak, že se týkají porušení jejího práva na obhajobu, tak jak je zakotveno právním řádem Společenství, včetně tohoto ustanovení (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 21. listopadu 2002, Kundan a Tata v. Rada, Recueil, s. II‑4897, bod 131).
111 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podnikům, jichž se týká šetření předcházející přijetí antidumpingového nařízení, musí být v průběhu správního řízení umožněno, aby účinně vyjádřily své stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění a tvrzených okolností, jakož i k důkazům, které Komise uplatnila na podporu svého posouzení existence dumpingové praxe a újmy z této praxe vyplývající (rozsudky Soudního dvora Al-Jubail Fertilizer v. Rada, bod 109 výše, bod 17, a ze dne 3. října 2000, Industrie des poudres sphériques v. Rada, C‑458/98 P, Recueil, s. I‑8147, bod 99; rozsudky Tribunálu Champion Stationery a další v. Rada, T‑147/97, bod 109 výše, bod 55, a Kundan a Tata v. Rada, bod 110 výše, bod 132).
112 V tomto kontextu je rovněž třeba uvést, že neúplnost konečné informace způsobuje protiprávnost nařízení o uložení konečného antidumpingového cla pouze tehdy, pokud zúčastněné strany nemohly z důvodu tohoto opomenutí účinně hájit své zájmy. O takový případ by šlo zejména, kdyby se opomenutí týkalo skutečností nebo úvah odlišných od skutečností nebo úvah použitých pro prozatímní opatření, kterým musí být věnována zvláštní pozornost v konečné informaci, podle čl. 20 odst. 2 základního nařízení. Na základě týchž důvodů jde o tentýž případ tehdy, pokud se opomenutí týká skutečností nebo úvah odlišných od těch, na nichž je založeno rozhodnutí přijaté Komisí nebo Radou po oznámení dokumentu poskytujícího konečné informace, jak vyplývá z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení.
113 V projednávané věci, jak bylo uvedeno v bodech 23 až 25 výše, Komise nejprve v dokumentu poskytujícím konečné informace doporučovala systém odložených cel, založený na skutečnosti, že pouze dovozy nad 140 milionů párů obuvi ročně způsobily újmu ve smyslu článku 3 základního nařízení. Toto posouzení se opíralo o existenci množstevních omezení až do 1. ledna 2005, která údajně takové újmě bránila, jakož i na výpočtu množství, která byla dovezena z Číny v roce 2005. Podle tohoto návrhu mělo být konečné antidumpingové clo použito na dovozy z Číny přesahující 140 milionů párů obuvi ročně. Toto clo se rovnalo úrovni cenového podbízení u referenčních cen, v daném případě 23 %.
114 Avšak, jak bylo uvedeno v bodech 28 a 29 výše, Komise změnila v rámci dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace svůj návrh týkající se formy cel nezbytné pro odstranění újmy. Tento nový přístup spočíval rovněž na existenci objemu dovozů, který nezpůsobuje újmu ve smyslu článku 3 základního nařízení. Nicméně podle dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace, jak metoda stanovení objemu dovozů nezpůsobujícího újmu, tak i dopad tohoto objemu na formu navržených konečných cel se liší od těch, které byly uvedeny v dokumentu poskytujícím konečné informace.
115 Zvláště v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace zaprvé Komise připomenula, že úroveň cenového podbízení u referenčních cen pro dovozy z Číny činila 23 %. Zadruhé stanovila, že objem dovozů z této země po dobu šetření činil 38 % dovozů z obou dotčených zemí. Toto procento použité na veškeré dovozy z Číny a Vietnamu v roce 2003 (109 milionů párů obuvi) odpovídalo přibližně 41,5 milionům párů obuvi, objemu, který byl považován za nezpůsobující újmu průmyslu Společenství. Zatřetí se Komise domnívala, že tento objem odpovídá 28,26 % dovozů z Číny v roce 2005. Konečně začtvrté snížila původně stanovené rozpětí újmy (23 %) z 28,26 %, což vedlo k „váženému“ rozpětí újmy ve výši 16,5 %.
116 Z výše uvedeného vyplývá, že rozdíly mezi metodou uvedenou v dokumentu poskytujícím konečné informace a metodou uvedenou v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace jsou tyto. Zaprvé místo stanovení ročního objemu dovozů nezpůsobujícího újmu na úrovni dovozů z Číny v roce 2005 stanovila Komise tento roční objem vynásobením 109 milionů párů obuvi dovezené v roce 2003 38 %. Jedná se o procento, které představovaly dovozy z této země z veškerých dovozů pocházejících z obou dotčených zemí po dobu šetření. Zadruhé se místo osvobození tohoto ročního objemu, označeného za nezpůsobující újmu v bodech 278 až 280 dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace od antidumpingového cla Komise rozhodla zohlednit tento objem snížením úrovně odstranění újmy a uplatněním antidumpingových cel od prvního dovezeného páru.
117 V tomto ohledu musí být konstatováno, že skutečnost, že Komise změnila svou analýzu po komentářích, které dotčené strany vyjádřily k dokumentu poskytujícímu konečné informace, nepředstavuje sama o sobě porušení práva na obhajobu. Jak vyplývá z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení, dokument poskytující konečné informace totiž nebrání jakémukoli pozdějšímu rozhodnutí Komise nebo Rady. Toto ustanovení pouze ukládá Komisi oznámit, co možná nejdříve, skutečnosti a úvahy odlišné od těch, o něž se opíral původní přístup obsažený v dokumentu poskytujícím konečné informace. Prostřednictvím tohoto vylíčení se totiž dotyčné osoby mohou seznámit s důvody, které orgány vedly k přijetí odlišného stanoviska.
118 Proto je pro určení, zda Komise dodržela práva žalobkyně vyplývající z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení, ještě třeba ověřit, zda Komise žalobkyni oznámila skutečnosti a úvahy přijaté za účelem nové analýzy ohledně újmy a formy požadovaných opatření k jejímu odstranění v rozsahu, v němž se odlišují od skutečností a úvah přijatých v dokumentu poskytujícím konečné informace (viz bod 112 výše).
119 V tomto ohledu Komise nejprve uvedla v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace, že její nový návrh umožňuje nerozlišovat mezi různými kategoriemi dovozců.
120 Co se dále týče poznatků, na jejichž základě Komise provedla úpravu rozpětí újmy z 23 % na 16,5 %, žalobkyně nesprávně uvádí, že k nim neměla přístup. Metoda popsaná v bodě 115 výše týkající se úpravy rozpětí újmy zohledněním objemu dovozů nezpůsobujícího újmu je totiž uvedena v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace. Je pravda, že tento dokument neposkytuje informaci o přesném objemu dovozů z Číny v roce 2005, která by umožňovala ověřit, že procento 28,26 % odpovídá realitě. Nicméně vzhledem k tomu, že podle Komise 41,5 milionů párů obuvi představuje 28,26 % veškerých dovozů z Číny v roce 2005, lze z toho odvodit, že tyto dovozy činily 146,85 milionů párů obuvi. Tento výpočet byl ostatně převzat samotnou žalobkyní v její elektronické poště ze dne 2. srpna 2006 (viz bod 31 výše).
121 Z předcházejících úvah vyplývá, že Komise oznámila žalobkyni důvody, které sledovala pro stanovení rozpětí újmy zohledněním objemu dovozů nezpůsobujícího újmu. Komise rovněž uvedla veškeré číselné poznatky, které za tímto účelem považovala za relevantní, takže právo žalobkyně na obhajobu nebylo v tomto ohledu porušeno.
122 Rovněž je třeba zdůraznit, že žalobní důvod žalobkyně, tak jak byl uveden v žalobě, vychází z porušení jejího práva na obhajobu, a nikoli z porušení čl. 1 odst. 1 základního nařízení. Z toho vyplývá, že otázka, zda systém přijatý v napadeném nařízení je slučitelný s čl. 1 odst. 1 základního nařízení v rozsahu, v němž údajně ukládá antidumpingová cla na dovozy nižší než roční prahová hodnota, která byla považována za nezpůsobující újmu, nebyla jako taková předložena k přezkumu Tribunálu.
123 Co se týče poskytnuté lhůty, účastnice řízení se shodují v tom, že uplynula dne 2. srpna 2006.
124 Tím, že Komise žalobkyni poskytla lhůtu kratší než deset dní pro vyjádření k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace, porušila čl. 20 odst. 5 základního nařízení (viz v tomto smyslu rozsudek Champion Stationery a další v. Rada, bod 109 výše, bod 80). Tato okolnost nicméně sama o sobě nemůže vést ke zrušení napadeného nařízení. Je totiž třeba ještě prokázat, že skutečnost, že byla poskytnuta lhůta kratší než lhůta legální, mohla konkrétně ovlivnit jejich práva na obhajobu v rámci dotčeného řízení (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 28. října 2004, Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, T‑35/01, Sb. rozh. s. II‑3663, bod 331).
125 V tomto ohledu je třeba uvést, že v rámci své elektronické zprávy ze dne 2. srpna 2006 připomněla žalobkyně výpočty Komise a předložila alternativní výpočet, který by údajně vedl k odlišnému výsledku, který by podle ní byl spravedlivý. Žalobkyně tudíž pochopila odůvodnění Komise a byla schopna jí navrhnout jiný přístup bez požadavku prodloužení poskytnuté lhůty. Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že mohla účinně uplatnit svůj postoj.
126 Z toho vyplývá, že právo žalobkyně na obhajobu nebylo porušeno.
127 Na základě týchž důvodů je třeba zamítnout argumentaci žalobkyně vycházející z nedostatku odůvodnění, pokud jde o provedenou metodu pro výpočet úrovně odstranění újmy. Odůvodnění napadeného nařízení totiž musí být posuzováno se zohledněním zejména informací, které byly oznámeny žalobkyni, a vyjádření, které žalobkyně předložila v průběhu správního řízení (rozsudek Tribunálu ze dne 15. prosince 1999, Petrotub a Republica v. Rada, T‑33/98 a T‑34/98, Recueil, s. II‑3837, bod 107).
128 V projednávané věci, jak bylo uvedeno v bodě 40 výše, obsahují body 296 až 301 odůvodnění napadeného nařízení posouzení, která vedla Radu k přijetí nakonec provedeného systému. V důsledku toho s ohledem na skutečnost, že Komise žalobkyni oznámila důvody, které ji vedly pro účely stanovení rozpětí újmy se zohledněním objemu dovozů nezpůsobujícího újmu, a že ji rovněž seznámila se všemi číselnými údaji, které považovala za relevantní v tomto ohledu (viz body 119 až 121 výše), je třeba dojít k závěru, že napadené nařízení je dostatečně právně odůvodněno.
129 Třetí žalobní důvod tudíž musí být zamítnut.
K čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o újmu způsobenou průmyslu Společenství
Argumenty účastnic řízení
130 Žalobkyně se domnívá, že rozhodnutí týkající se újmy není založeno na dostatečně dlouhém období běžných dovozů, a tudíž nespočívá na důvěryhodných a objektivních údajích. Jelikož období šetření trvalo od 1. dubna 2004 do 31. března 2005, nabyla údajně Komise přesvědčení, že nárůst dovozů po skončení množstevních omezení způsobil průmyslu Společenství zvlášť citelnou újmu, přičemž zohlednila pouze první čtvrtletí roku 2005. Zjevné indicie existence podstatné újmy v roce 2004, na které odkazuje Komise v bodě 277 obsaženém v nové hlavě H dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace, údajně neznamenají, že v roce 2004 byla skutečně způsobena podstatná újma. Neexistence podstatné újmy v roce 2004 je údajně potvrzena skutečností, že zvýšení dovozů v tomto roce bylo slabé v porovnání s rokem 2003, a bodem 285 dokumentu poskytujícího konečné informace. Na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, předmětem množstevních omezení údajně nebyla ochrana proti dumpingovým dovozům. Mimoto analýza faktorů újmy pro rok 2003 podle žalobkyně není relevantní, protože – jak údajně uznala Komise – v tomto období neexistoval dumping způsobující újmu.
131 První tři měsíce roku 2005 údajně představují počáteční období otevření trhu podléhajícího po dobu více než dvanácti let uplatňování přísných množstevních omezení. Jak Komise údajně uvedla v dokumentu poskytujícím konečné informace, toto období následující po ukončení množstevních omezení bylo údajně uměle zkresleno očekáváními spojenými s touto událostí. Napadené nařízení je tak údajně založeno na údajích týkajících se krátkého období, které nemohlo poskytnout důvěryhodné poznatky z důvodu odstranění množstevních omezení. Z toho údajně vyplývá, že Rada porušila čl. 3 odst. 2 základního nařízení.
132 Rada, podporovaná Komisí a CEC, zpochybňuje argumenty žalobkyně.
Závěry Tribunálu
133 Zaprvé je třeba uvést, že uložení antidumpingových cel není sankcí za předchozí jednání, ale obranným a ochranným opatřením proti nekalé hospodářské soutěži vyplývající z dumpingových praktik. Je tedy nezbytné vést šetření na základě tak aktuálních informací, jak je jen možné, aby mohla být stanovena antidumpingová cla vhodná k ochraně výrobního odvětví Společenství proti dumpingovým praktikám (rozsudek Industrie des poudres sphériques v. Rada, bod 111 výše, body 91 a 92, a rozsudek Tribunálu ze dne 14. listopadu 2006, Nanjing Metalink v. Rada, T‑138/02, Sb. rozh. s. II‑4347, bod 60).
134 Proto, pokud orgány konstatují, že se dovozy výrobku, který doposud podléhá množstevním omezením, po ukončení uvedených omezení zvyšují, mohou tento růst zohlednit za účelem svého posouzení újmy způsobené průmyslu Společenství.
135 Zadruhé, jak poznamenává Rada, posouzení Komise uvedené v bodě 283 dokumentu poskytujícího konečné informace, podle kterého se objem dovezených výrobků zvýšil po ukončení množstevních omezení, neprokazuje, že orgány svůj závěr o existenci újmy založily pouze na tomto množstevním poznatku.
136 Konečně, jak vyplývá z bodů 162, 168 až 170, 187 až 206 a 216 až 240 odůvodnění napadeného nařízení, orgány zohlednily některé faktory, pokud jde o újmu a příčinnou souvislost týkající se nejen posledního čtvrtletí období šetření, nýbrž i posuzovaného období.
137 Z toho vyplývá, že čtvrtý žalobní důvod musí být rovněž zamítnut.
138 Za těchto okolností je třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
139 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
140 Podle čl. 87 odst. 4 jednacího řádu Komise a CEC ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Foshan City Nanhai Golden Step Industrial Co., Ltd, ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.
3) Evropská komise a Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) ponesou vlastní náklady řízení.
Martins Ribeiro | Papasavvas | Dittrich |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 4. března 2010.
Podpisy.
Obsah
Právní rámec
Skutečnosti předcházející sporu a napadené nařízení
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
Právní otázky
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení, jakož i z porušení práva na obhajobu, pokud jde o určení dumpingového rozpětí
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
– K údajnému porušení čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení
– K údajnému porušení práva na obhajobu
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 3 základního nařízení
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 20 základního nařízení, porušení práva na obhajobu a nedostatku odůvodnění
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
K čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o újmu způsobenou průmyslu Společenství
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
K nákladům řízení