Language of document : ECLI:EU:T:2022:385

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu)

22. června 2022(*)

„EFRR – Regionální politika – Operační programy spadající pod cíl ‚Investice ve prospěch růstu a zaměstnanosti‘ v Itálii – Rozhodnutí, kterým se schvaluje finanční příspěvek z EFRR na velký projekt ‚Velký národní projekt vysokorychlostního internetu – bílá místa‘ – Nezpůsobilost výdajů příjemce z titulu DPH – Článek 69 odst. 3 písm. c) nařízení (EU) č. 1303/2013 – Pojem ‚DPH vratná podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH‘ “

Ve věci T‑357/19,

Italská republika, zastoupená G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,

žalobkyně,

podporovaná

Českou republikou, zastoupenou M. Smolkem, J. Vláčilem a O. Serdulou, jako zmocněnci,

a

Španělským královstvím, zastoupeným I. Herranz Elizaldem, jako zmocněncem,

vedlejší účastnice řízení,

proti

Evropské komisi, zastoupené L. Mantlem a F. Tomat, jako zmocněnci,

žalovaná,

TRIBUNÁL (sedmý senát),

ve složení R. da Silva Passos, předseda, V. Valančius (zpravodaj) a I. Reine, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

s ohledem na písemnou část řízení,

s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy bylo účastníkům řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Italská republika, domáhá zrušení prováděcího rozhodnutí Komise C (2019) 2652 final ze dne 3. dubna 2019, kterým se schvaluje finanční příspěvek na velký projekt „Národní velký projekt vysokorychlostního internetu – bílá místa“, vybraný v rámci operačních programů „POR Abruzzo FESR 2014-2020“, „Basilicata“, „POR Calabria FESR FSE“, „Campania“, „POR Emilia Romagna FESR“, „POR Lazio FESR“, „POR Liguria FESR“, „POR Lombardia FESR“, „POR Marche FESR 2014-2020“, „POR Piemonte FESR“, „POR Puglia FESR-FSE“, „POR Sardegna FESR“, „Sicilia“, „Toscana“, „POR Umbria FESR“, „POR Veneto FESR 2014-2020“ a „Podniky a konkurenceschopnost“ v Itálii, v rozsahu, v němž z financování Evropskou unií vylučuje náklady příjemce na daň z přidané hodnoty (DPH) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Skutečnosti předcházející sporu

2        Dne 3. března 2015 přijalo předsednictví vlády Italské republiky dokument nazvaný „Italská strategie pro vysokorychlostní internet“.

3        Součástí této strategie byl zejména cíl zajistit na italském území internetové připojení s rychlostí 100 megabitů za sekundu (Mbps) pro 85 % domácností a všechny veřejné budovy (včetně škol a nemocnic) a připojení s rychlostí minimálně 30 Mbps pro zbývající populaci, zejména v oblastech selhání trhu, v nichž sítě pro přístup k Internetu nové generace neexistují nebo kde soukromí poskytovatelé neplánují takové sítě zavést během tří následujících let (dále jen „bílá místa“).

4        Za účelem rozvoje sítí s internetem nové generace v bílých místech před 31. prosincem 2022 schválil meziresortní výbor Italské republiky pro hospodářské plánování rozhodnutím ze dne 6. srpna 2015 zásadu přímé veřejné intervence ve výši asi 4 miliard eur, a sice 2,2 miliard eur financovaných italským fondem pro rozvoj a soudržnost a 1,8 miliard eur financovaných převážně z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV).

5        Model intervence přijatý italskými orgány konkrétně počítal s výběrem jednoho nebo více koncesionářů ve veřejných nabídkových řízeních s cílem vybudovat pasivní síťovou infrastrukturu pro vysokorychlostní přístup k internetu – jejímž vlastníkem by zůstal italský stát – a dále zajistit údržbu, správu a komerční využívání této sítě na dobu dvaceti let s možností opětného prodloužení.

6        V rozhodnutí C (2016) 3931 final ze dne 30. června 2016 Evropská komise konstatovala, že veřejné financování sítě pro přístup k internetu nové generace v bílých místech představuje státní podporu označenou pod názvem „SA.41647 (2016/N) – Itálie – Strategie vysokorychlostního internetu“ a tato státní podpora je slučitelná s vnitřním trhem v souladu s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, jelikož je určena k usnadnění rozvoje určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí a nenarušuje podmínky obchodu v míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

7        V návaznosti na toto rozhodnutí italské ministerstvo pro hospodářský rozvoj uložilo společnosti Infratel Italia SpA (dále jen „Infratel“) povinnost vybrat jednoho nebo více koncesionářů za účelem vybudování pasivní síťové infrastruktury pro vysokorychlostní přístup k internetu a zajištění údržby a komerčního využívání této sítě.

8        Ve dnech 20. června a 8. listopadu 2017 a v průběhu dubna 2019 po skončení tří nabídkových řízení, uzavřela společnost Infratel se společností Open Fiber SpA koncesní smlouvy na vybudování pasivní síťové infrastruktury pro vysokorychlostní přístup k internetu a zajištění údržby, správy a na komerční využívání této sítě na dobu dvaceti let s možností opětného prodloužení.

9        Dne 7. září 2017 zaslaly italské orgány Komisi žádost o finanční příspěvek z EFRR za účelem realizace „Velkého národního projektu vysokorychlostního internetu – bílá místa“ (dále jen „velký projekt BUL“), vybraného řídícím orgánem v rámci prioritní osy č. 2 operačních programů „POR Abruzzo FESR 2014-2020“, „Basilicata“, „POR Calabria FESR FSE“, „Campania“, „POR Emilia Romagna FESR“, „POR Lazio FESR“, „POR Liguria FESR“, „POR Lombardia FESR“, „POR Marche FESR 2014-2020“, „POR Piemonte FESR“, „POR Puglia FESR-FSE“, „POR Sardegna FESR“, „Sicilia“, „Toscana“, „POR Umbria FESR“, „POR Veneto FESR 2014-2020“ a „Podniky a konkurenceschopnost“.

10      Z této žádosti a z informací poskytnutých italskými orgány na její podporu vyplývalo, že ministerstvo pro hospodářský rozvoj je v ní označeno jako příjemce příspěvku z EFRR, avšak velký projekt BUL realizuje společnost Infratel.

11      V této souvislosti italské orgány zastávaly názor, že na DPH z nákladů na vybudování sítě může být poskytnut příspěvek z EFRR, jelikož ji platí ministerstvo pro hospodářský rozvoj a nemůže ji získat zpět na základě vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH, neboť není osobou povinnou k DPH a nemůže si ji odpočíst.

12      Konečně bylo upřesněno, že společnost Infratel je zcela vlastněna Agenzia nazionale per l’attrazione degli investimenti e lo sviluppo d’impresa SpA, jejímž jediným akcionářem je ministero dell’Economia e delle Finanze (ministerstvo hospodářství a financí, Itálie).

13      Dne 30. dubna 2018 požádala Komise italské orgány o poskytnutí doplňujících informací za účelem posouzení způsobilosti DPH z nákladů na vybudování sítě v rámci velkého projektu BUL.

14      Italské orgány poskytly Komisi tyto dodatečné informace dne 2. července 2018.

15      Z nich vyplývá, že v rámci fáze budování sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu probíhala fakturace následujícím způsobem:

–        koncesionář zaslal společnosti Infratel faktury uvádějící náklady na provedené práce včetně DPH;

–        Společnost Infratel následně zaslala ministerstvu pro hospodářský rozvoj faktury se stejnými částkami včetně DPH;

–        ministerstvo pro hospodářský rozvoj zaplatilo částky uvedené ve fakturách od společnosti Infratel bez daně a DPH zaplatilo přímo ministerstvu hospodářství a financí v režimu oddělené platby DPH stanoveného vnitrostátními právními předpisy v souladu s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2017/784 ze dne 25. dubna 2017, kterým se Italské republice povoluje zavést zvláštní opatření odchylující se od článků 206 a 226 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty a kterým se zrušuje prováděcí rozhodnutí (EU) 2015/1401 (Úř. věst. 2017, L 118, s. 17).

16      Pokud jde o dále o fázi provozování sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu, bylo stanoveno, že koncesionář zaplatí společnosti Infratel koncesní poplatek za užívání uvedené sítě a příslušnou DPH uhradí přímo ministerstvu hospodářství a financí v režimu oddělené platby DPH. Společnost Infratel tedy musela zasílat faktury na poplatek přímo koncesionáři.

17      Konečně v poslední verzi žádosti o financování předložené italskými orgány byly celkové náklady na velký projekt BUL odhadovány na 3 096 733 706,11 eur, z nichž 364 798 002 eur tvořila DPH. Podle těchto orgánů byla DPH částečně způsobilá pro účely finančního příspěvku z EFRR, a to ve výši 210 044 165,81 eur.

18      Dne 26. prosince 2018 informovala Komise italské orgány, že výdaje na DPH nejsou způsobilými výdaji z hlediska EFRR a EZFRV a vyzvala uvedené orgány, aby částku DPH odstranily z celkových způsobilých nákladů na velký projekt BUL.

19      Dne 6. března 2019 italské orgány zaslaly Komisi konečnou verzi žádosti o finanční příspěvek z EFRR na velký projekt BUL. V této konečné verzi byly nadále uvedeny výdaje na DPH ve výši 210 044 165,81 eur jako způsobilé náklady na tuto operaci.

20      Napadeným rozhodnutím schválila Komise finanční příspěvek z EFRR na velký projekt BUL ve výši 941 022 670 eur na základě čl. 102 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. Věst. 2013, L 347, s. 320).

21      V tomto rozhodnutí Komise konstatovala, že DPH, kterou neslo ministerstvo pro hospodářský rozvoj v souvislosti s realizací velkého projektu BUL, nepředstavuje pro příjemce ekonomickou zátěž a nelze ji považovat za vratnou podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH ve smyslu čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013.

22      Na podporu tohoto závěru Komise v napadeném rozhodnutí vycházela ze tří různých důvodů.

23      Zaprvé Komise konstatovala, že platbu DPH mezi dvěma ministerstvy, v projednávaném případě ministerstvem pro hospodářský rozvoj a ministerstvem hospodářství a financí, nelze považovat za náklad pro ústřední správu italského státu, jejíž součástí je ministerstvo pro hospodářský rozvoj.

24      Zadruhé Komise s ohledem na to, že společnost Infratel měla postavení interní společnosti (in house), uvedla, že DPH není splatná z interních plnění, a že tudíž neměla být zahrnuta do faktur, které zasílá společnost Infratel ministerstvu pro hospodářský rozvoj. Podle napadeného rozhodnutí si navíc mohla společnost Infratel odpočíst DPH z prací na síti vzhledem k tomu, že měla postavení osoby povinné k dani.

25      Zatřetí Komise uvedla, že velký projekt BUL generuje příjmy díky koncesním poplatkům, které koncesionář platí společnosti Infratel za využívání sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu. Vzhledem k tomu, že tyto poplatky podléhaly DPH, z toho Komise vyvodila, že tato DPH, která byla vrácena na výstupu, neutralizovala DPH splatnou na vstupu za práce na uvedené síti a že DPH je tedy teoreticky vratná bez ohledu na institucionální strukturu velkého projektu BUL a na to, že je příjemce oddělen od společnosti Infratel.

26      Komise v tomto ohledu uvedla, že slovní spojení „podle vnitrostátních právních předpisů neodpočitatelná“ [podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH nevratná] obsažené v čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 musí být chápáno tak, že vylučuje, aby byla DPH považována za způsobilý výdaj ve všech situacích, kdy si příjemce může DPH odpočíst, kdy mu může být DPH vrácena nebo ji může získat jakýmkoli způsobem zpět.

27      Komise tak zastávala názor, že výdaje na DPH v souvislosti s velkým projektem BUL nejsou způsobilé pro účely finančního příspěvku z EFRR.

 Návrhová žádání účastníků řízení

28      Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 14. června 2019 podala Italská republika projednávanou žalobu. Navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž z příspěvku z EFRR vylučuje výdaje, které příjemce vynaložil z titulu DPH;

–        uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení

29      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu jako neopodstatněnou,

–        uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

30      Česká republika a Španělské království navrhují, aby Tribunál:

–        vyhověl žalobě Italské republiky;

–        uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení

 Právní otázky

31      Na podporu své žaloby uplatňuje Italská republika v podstatě tři žalobní důvody vycházející zaprvé z porušení čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013, zadruhé z porušení článků 9, 11, 13, 28, 206 a 250 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1, dále jen „směrnice o DPH“), jakož i z porušení čl. 4 odst. 2 SEU, a zatřetí z porušení čl. 61 odst. 8 písm. c) nařízení č. 1303/2013.

32      V projednávaném případě Tribunál považuje za vhodné zkoumat nejprve žalobní důvod vycházející z porušení čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013.

33      V rámci tohoto žalobního důvodu Italská republika, podporovaná Českou republikou a Španělským královstvím, tvrdí, že na rozdíl od článku 3 nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94 (Úř. věst. 2006, L 210, s. 79) a na rozdíl od článku 7 nařízení (ES) č. 1080/2006 Evropského parlamentu a Rady ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999 (Úř. věst. 2006, L 210, s. 1), odkazuje čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 striktně na vnitrostátní právní předpisy v oblasti DPH, což znamená, že ze způsobilých nákladů lze vyloučit pouze DPH odpočitatelnou ve smyslu specificky daňových předpisů. Jiné formy vracení DPH, v jejichž případě se nejedná o specificky daňovou operaci či nemají oporu ve vnitrostátních právních předpisech týkajících se DPH, nemohou vést k vyloučení DPH z nákladů způsobilých pro účely finančního příspěvku z EFRR.

34      Italská republika tak v podstatě zdůrazňuje, že ministerstvo pro hospodářský rozvoj, které je příjemcem finančního příspěvku z EFRR, nemá nárok na odpočet DPH, kterou musí uhradit z plnění v souvislosti s budováním pasivní síťové infrastruktury pro vysokorychlostní přístup k internetu, takže Komise nemohla tuto DPH legálně vyloučit ze způsobilých nákladů, neboť podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH není vratná.

35      Komise tvrdí, že tento žalobní důvod není opodstatněný na základě tří důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí a popsaných v bodech 22 až 26 výše.

36      Nejprve zdůrazňuje, že pojem vratnost DPH uvedený v čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 je mnohem širší než pojem odpočitatelnost DPH a že ministerstvo pro hospodářský rozvoj sice ve skutečnosti nemá postavení osoby povinné k DPH ve smyslu čl. 13 odst. 1 směrnice o DPH, což však nemění nic na tom, že toto ministerstvo mohlo DPH získat zpět ve smyslu čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013.

37      Podle Komise tak musí být čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 vykládán ve spojení s ustanoveními článku 65 téhož nařízení týkajícími se způsobilosti výdajů, z nichž vyplývá, že pouze výdaje, které představují skutečnou a konečnou zátěž pro příjemce, jsou způsobilé pro účely příspěvku ze strukturálních fondů.

38      V tomto rámci existují dva případy, kdy DPH nepředstavuje pro příjemce skutečnou a konečnou zátěž, a sice situace, kdy příjemce může DPH odpočíst v souladu s ustanoveními hlavy X směrnice o DPH, a dále situace, kdy příjemce sice nemůže odpočíst DPH, avšak vynaložené výdaje mohou být vráceny jiným způsobem, tj. kompenzačním mechanismem upraveným jinými právními předpisy než předpisy v oblasti DPH nebo v případě, kdy je DPH z prací na spolufinancované infrastruktuře vrácena ve formě příjmů vygenerovaných provozováním této infrastruktury, jako je tomu v tomto případě.

39      Komise konkrétně zdůrazňuje, že fáze budování a fáze využívání infrastruktury nelze z technického, organizačního a institucionálního hlediska oddělit a že v projednávaném případě je DPH placená na vstupu z prací na infrastruktuře skutečně vrácena, jelikož je neutralizována DPH získanou na výstupu z koncesních poplatků za využívání infrastruktury.

40      Komise zastává názor, že jiný výklad by byl v rozporu s účelem čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013, jelikož by příjemci umožnil, aby mu byla dvakrát vrácena DPH, kterou nemůže odpočíst podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH, a to nejprve díky vnitrostátnímu kompenzačnímu mechanismu nebo díky DPH z příjmů a následně díky příspěvku ze strukturálních fondů.

 K výkladu čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013

41      V souladu s ustálenou judikaturou je třeba pro výklad ustanovení unijního práva zohlednit nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jehož je součástí, a zejména genezi této právní úpravy (viz rozsudek ze dne 11. července 2018, E LATS, C‑154/17, EU:C:2018:560, bod 18 a citovaná judikatura).

42      Úvodem je třeba připomenout, že nařízení č. 1303/2013 stanoví konkrétně na základě článků 174 až 176 SFEU s účinností od 1. ledna 2014 společná pravidla pro „evropské strukturální a investiční fondy“ (dále jen „fondy ESI“), jejichž součástí je EFRR, jakož i obecná ustanovení použitelná na EFRR.

43      Z článku 100 nařízení č. 1303/2013 konkrétně vyplývá, že EFRR může podporovat velký projekt definovaný jako operace skládající se z řady prací, činností nebo služeb, které jsou samy o sobě určeny ke splnění nedělitelného úkolu přesné hospodářské nebo technické povahy s jasně určenými cíli a u nichž celkové způsobilé náklady přesahují 50 000 000 eur, spadá-li tento velký projekt do operačního programu či operačních programů předložených v rámci cíle „Investice pro růst a zaměstnanost“ a schválených Komisí.

44      V tomto kontextu článek 102 nařízení č. 1303/2013 ukládá Komisi, aby za účelem určení, zda řídící orgán vybral velký projekt odůvodněně, posoudila tento velký projekt na základě určitých informací uvedených v článku 101 téhož nařízení, zejména jeho celkových nákladů a celkových způsobilých nákladů.

45      Pokud jde o čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013, ten je zařazen do kapitoly III hlavy VII druhé části uvedeného nařízení, která vymezuje zvláštní podmínky způsobilosti, podle nichž musí být výdaje na danou operaci posouzeny, aby na ně mohl být poskytnut příspěvek z EFRR. Kromě podmínek způsobilosti stanovených na základě vnitrostátních pravidel v souladu s čl. 65 odst. 1 tohoto nařízení tak článek 69 tohoto nařízení obsahuje zvláštní pravidla způsobilosti pro granty a vratnou pomoc. Odstavec 3 písm. c) tohoto článku konkrétně vylučuje DPH z nákladů, na které lze poskytnout takový příspěvek z fondů ESI, kromě případů, kdy je podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH nevratná.

46      Zaprvé čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 stanoví, že v případech, kdy má příspěvek z fondů ESI jako v projednávaném případě povahu grantu, je DPH za dodání zboží nebo poskytnutí dotovaných služeb vyloučena z nákladů způsobilých pro tento příspěvek, ledaže je tato DPH vratná podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH.

47      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že takové pravidlo je plně v souladu s požadavkem na řádné finanční řízení zakotveným v článku 317 SFEU, který je základem pro provádění strukturálních fondů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. ledna 2018, Itálie v. Komise, T‑91/16, nezveřejněný, EU:T:2018:30, bod 50). Zahrnutí DPH do nákladů, na něž může být poskytnut takový příspěvek z fondů ESI, jako je grant, by totiž vedlo k bezdůvodnému obohacení příjemce tohoto příspěvku, pokud by příjemce mohl poté, co uhradil DPH z dodaného dotovaného zboží nebo poskytnutých dotovaných služeb, získat tuto DPH zpět na základě vnitrostátních právních předpisů.

48      Nic to nemění na tom, že čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 má také ten důsledek, že do nákladů, na něž lze poskytnout grant z fondů ESI jsou zahrnuty výdaje na DPH z dotovaného plnění, pokud tato DPH není podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH vratná.

49      Vyloučení DPH z nákladů, na něž může být poskytnut grant z fondů ESI v případě, že tato daň není vratná, by totiž vedlo ke zvýšení finanční účasti příjemce příspěvku z fondů ESI, a mohlo by tedy bránit uskutečnění plnění, které mají tyto fondy financovat.

50      Z článku 174 SFEU a článku 176 SFEU přitom vyplývá, že strukturální fondy a další finanční nástroje Unie přispívající k upevňování hospodářské, sociální a územní soudržnosti mají zejména za cíl snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů. Tento cíl je kromě toho připomenut v bodě 1 odůvodnění nařízení č. 1303/2013 a musí být zohledněn při provádění investic spolufinancovaných z uvedených fondů a nástrojů (obdobně viz rozsudek ze dne 19. prosince 2012, GAMP, C‑579/11, EU:C:2012:833, bod 30 a citovaná judikatura).

51      Tím, že čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 stanoví, že DPH není nákladem, na který lze poskytnout příspěvek z fondů ESI, jenž má konkrétně charakter grantu, kromě případů, kdy je tato DPH vratná na základě vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH, zajišťuje řádné fungování mechanismů hospodářské, sociální a územní soudržnosti zavedených tímto nařízením.

52      Zadruhé ze znění čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 vyplývá, že vratnost DPH bránící jejímu zahrnutí do celkových nákladů, na něž lze poskytnout grant z fondů ESI, musí být stanovena právními předpisy dotyčného členského státu týkajícími se DPH.

53      V tomto ohledu je třeba uvést, že znění tohoto ustanovení se liší od znění dřívější úpravy stanovené pro příspěvky z EFRR v pravidle č. 7 bodu 1 přílohy nařízení Komise (ES) č. 448/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 1685/2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkajícímu se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, a zrušuje nařízení (ES) č. 1145/2003 (Úř. věst. 2004, L 72, s. 66), a poté v čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1080/2006.

54      Tato ustanovení, která byla zrušena v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí, totiž stanovila, že DPH není výdajem, na který lze poskytnout příspěvek z EFRR, pokud je tento výdaj v případě pravidla č. 7 bodu 1 přílohy nařízení č. 448/2004 „jakýmkoli způsobem vratn[ý]“, a v případě čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1080/2006, váže-li s k němu nárok na „odpočet“.

55      Ze znění čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 naopak jasně vyplývá, že vratnost DPH může být posuzována pouze z pohledu vnitrostátního práva týkajícího se DPH.

56      Je pravda, že Komise návrhu nařízení, na jehož základě bylo přijato nařízení č. 1303/2013 [SEC (2011) 1141 final a SEC (2011) 1142 final]., navrhovala omezit způsobilost DPH na případy, kdy tato daň není podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH vratná a je uhrazena jiným příjemcem než osobou nepovinnou k dani ve smyslu směrnice o DPH, pokud tato DPH nebude vydána v rámci poskytování infrastruktur.

57      Nicméně zaprvé Výbor regionů ve stanovisku k uvedenému návrhu (Úř. věst. 2012, C 225, s. 58) konstatoval, že pokud by nevratná DPH byla považována za nezpůsobilý výdaj ve všech projektech prováděných orgány veřejného sektoru, jak navrhuje Komise, podíl spolufinancovaný členskými státy by se podstatně zvýšil a schopnost regionálních a místních územně správních celků dokončit projekty by tím byla ohrožena.

58      Zadruhé znění čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 je výsledkem pozměňovacího návrhu Evropského parlamentu č. 255 k návrhu nařízení uvedenému v bodě 56 výše. Tento pozměňovací návrh byl podle Výboru Parlamentu pro zemědělství a rozvoj venkova odůvodněn nutností „nezatěžovat dále rozpočty veřejných subjektů, které nemohou účtovat DPH, a tak se vystavují nebezpečí, že by na jejich straně mohlo být ohroženo provádění jednotlivých kroků a nakonec i samotná účinnost politik, které mají být podpořeny“.

59      Je pravda, že Výbor Parlamentu pro zemědělství a rozvoj venkova uvedl, že pozměňovací návrh navazuje na souvislost s předchozími programovými obdobími. Na rozdíl od toho, co tvrdila Komise, však tato souvislost měla reagovat na návrh Komise, aby bylo zcela a jednoduše vyloučeno financování DPH hrazené veřejnoprávními subjekty, jak vyplývá ze stanoviska výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, z něhož pochází výňatek uvedený v bodě 58 výše. Nejednalo se tedy o zachování dřívějšího režimu, podle něhož měla být jakýmkoli způsobem vratná DPH, vyloučena z veškerého financování z fondů ESI.

60      Znění i historie vzniku čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 tudíž odrážejí záměr unijního normotvůrce omezit dosah ustanovení o nezpůsobilosti DPH oproti dřívější formulaci v čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1080/2006.

61      Článek 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 tak nyní omezuje možnost poskytnout příspěvek na DPH z EFRR, který má zejména formu grantu, pouze na případy, kdy je tato daň vratná na základě vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH, a nikoli na případy, kdy je vratná jakýmkoli způsobem, jak tvrdí Komise.

62      Zatřetí je třeba konstatovat, že existuje terminologický rozdíl mezi výrazem „vratná DPH“ uvedeným v čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013, a výrazem „odpočitatelná DPH“, který je uveden zejména v článcích 167, 168a, 188, 226, 295 a 310 směrnice o DPH.

63      Na rozdíl od toho, co tvrdí Italská republika, tak možnost příjemce finančního příspěvku z fondu ESI získat zpět DPH neodpovídá striktně nároku na odpočet, který má osoba povinná k dani v rámci směrnice o DPH (obdobně viz rozsudky ze dne 20. září 2012, Maďarsko v. Komise, T‑89/10, nezveřejněný, EU:T:2012:451, bod 47, a ze dne 20. září 2012, Maďarsko v. Komise, T‑407/10, nezveřejněný, EU:T:2012:453, bod 46).

64      Z článku 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 nicméně vyplývá, že nárok na odpočet DPH je způsobem vrácení DPH, který brání tomu, aby byla DPH zahrnuta do nákladů, na něž lze poskytnout příspěvek z fondů ESI, což ostatně žádný z účastníků řízení nezpochybňuje.

65      Podle ustálené judikatury se totiž nárok na odpočet, který je nedílnou součástí mechanismu DPH, váže přímo ke všem daním, které zatížily plnění uskutečněná na vstupu, a jeho cílem je zcela sejmout z osoby povinné k dani zatížení DPH, která je splatná nebo byla zaplacena v rámci všech jejích ekonomických činností. Společný systém DPH zajišťuje neutralitu daňové zátěže všech hospodářských činností bez ohledu na jejich účel nebo výsledky za podmínky, že tyto činnosti v zásadě samy podléhají DPH. Použije-li osoba povinná k dani jednající jako taková v okamžiku pořízení zboží nebo služby toto zboží nebo službu pro účely svých zdanitelných plnění, je oprávněna odečíst DPH, která je splatná nebo byla zaplacena v souvislosti s uvedeným zbožím nebo službou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. září 2017, Iberdrola Inmobilaria Real Estate Investments, C‑132/16, EU:C:2017:683 body 25 až 27 a citovaná judikatura).

66      V kontextu nařízení č. 1303/2013 tak nárok na odpočet DPH zaručený směrnicí o DPH umožňuje příjemci grantu z fondu ESI v případě, že má tento příjemce postavení osoby povinné k dani ve smyslu této směrnice, získat zpět DPH, kterou předtím zaplatil při dodání dotovaného zboží nebo poskytnutí dotovaných služeb.

67      I když tedy slovní spojení „DPH odpočitatelná podle vnitrostátních právních předpisů“ [DPH vratná podle vnitrostátních předpisů týkajících se DPH], nutně zahrnuje odpočitatelnou DPH, nemůže být omezen pouze na tento jediný případ, jelikož jiné možnosti vrácení DPH stanovené vnitrostátním právem mohou rovněž bránit tomu, aby byla DPH zohledněna v rámci příspěvku z fondů ESI.

68      Začtvrté a na posledním místě je pravda, že stejně jako čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1080/2006 a čl. 3 písm. e) nařízení č. 1084/2006, jímž se konkrétně inspiroval čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013, neidentifikuje subjekt či osobu, z jejichž hlediska musí být vratnost DPH posuzována.

69      Z článku 65 odst. 2 nařízení č. 1303/2013 však vyplývá, že na výdaje lze poskytnout příspěvek z fondu ESI, pokud byly vynaloženy příjemcem takového příspěvku a zaplaceny během relevantního období. Za způsobilé náklady na dotyčný projekt tedy mohou být považovány pouze výdaje, které tento příjemce vynaložil a uhradil. Pojem „příjemce“ je definován v čl. 2 bodu 10 tohoto nařízení jako veřejný nebo soukromý subjekt nebo fyzická osoba odpovědná za zahájení nebo za zahájení i provádění operací.

70      Jak již rozhodl Tribunál v souvislosti s nařízením Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999 (Úř. věst. 2006, L 210, s. 25) a nařízením č. 1084/2006 (rozsudek ze dne 20. září 2012, Maďarsko v. Komise, T‑89/10, nezveřejněný, EU:T:2012:451, bod 51), je třeba mít za to, že v kontextu nařízení č. 1303/2013 se pro účely způsobilosti DPH odkazuje na příjemce podpory z fondů ESI.

71      Kromě toho je třeba rovněž uvést, že v rámci přípravných prací, které vedly k přijetí nařízení č. 1080/2006, přijala Rada dne 12. června 2006 společný postoj k návrhu nařízení Komise o EFRR, podle něhož musí být nevratná DPH, která je „skutečně a s konečnou platností nesena příjemcem“ považována za způsobilý výdaj pro účely výpočtu příspěvku z fondů. Ve sdělení zaslaném Evropskému parlamentu dne 13. června 2006 Komise uvedla, že tento společný postoj podporuje.

72      Právě v tomto kontextu přijal unijní normotvůrce čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1080/2006, který stanovil, že DPH s nárokem na odpočet není způsobilým výdajem, na nějž lze poskytnout příspěvek z EFRR.

73      Z přípravných prací, které vedly k přijetí nařízení č. 1303/2013, přitom nevyplývá, že by se určení subjektu nebo osoby, z jejichž pohledu musí být vratnost DPH posuzována, tj. příjemce příspěvku z fondu ESI, lišilo od způsobu, kterým normotvůrce použil konkrétně v čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1080/2006.

74      Pokud tedy DPH z plnění dotovaného z fondů ESI skutečně a s konečnou platností nese příjemce tohoto grantu a tuto DPH může získat zpět na základě vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH, nemůže být uvedená DPH zahrnuta do nákladů způsobilých k uhrazení z tohoto grantu.

75      S ohledem na tyto úvahy je třeba zkoumat tři důvody, z nichž vychází napadené rozhodnutí a které podle Italské republiky všechny vychází z porušení čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013.

 K prvnímu důvodu vycházejícímu z toho, že ministerstvo pro hospodářský rozvoj patří k ústřední správě italského státu

76      Úvodem je třeba uvést, že podle bodu 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí má ministerstvo pro hospodářský rozvoj postavení příjemce finančního příspěvku z EFRR ve smyslu definice stanovené v čl. 2 bodu 10 nařízení č. 1303/2013.

77      V článku 2 bodu 9 téhož nařízení je dále pojem „operace“ definován jako „projekt, smlouva, opatření nebo skupina projektů, které byly vybrány řídicími orgány dotyčných programů nebo z jejich pověření a které přispívají k dosažení cílů priority nebo priorit“.

78      Účastníci řízení mimoto nezpochybňují, že vybudování takové infrastruktury, jako je síť pro vysokorychlostní přístup k internetu, společností Open Fiber za úplatu představuje dodání zboží za úplatu uskutečněné na území členského státu osobou povinnou k DPH, která jedná jako taková a která podléhá DPH na základě čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice o DPH, a že DPH související s náklady na vybudování uvedené sítě nese příjemce příspěvku z EFRR, tj. ministerstvo pro hospodářský rozvoj.

79      Pokud jde o důvod uvedený v bodě 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož nelze DPH zaplacenou ministerstvem pro hospodářský rozvoj ministerstvu hospodářství a financí považovat za náklady vynaložené ústřední správou italského státu, Komise vysvětluje, že zohlednila skutečnost, že ministerstvo pro hospodářský rozvoj je financováno ze státního rozpočtu, který je tvořen mimo jiné ze zdrojů pocházejících z výběru DPH.

80      Z písemností ve spise však nevyplývá, že by výdaje na DPH vynaložené ministerstvem pro hospodářský rozvoj z důvodu realizace velkého projektu BUL byly rozpočtově kompenzovány ze strany ministerstva hospodářství a financí, takže takový způsob vrácení DPH příjemcem příspěvku z EFRR není prokázán.

81      I za předpokladu, že by taková rozpočtová kompenzace existovala, Komise neprokázala, že by šlo o vrácení podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH.

82      Jak přitom vyplývá ze znění čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 a jak je uvedeno v bodech 52 až 61 výše, nezpůsobilost DPH pro účely příspěvků z EFRR je omezena pouze na případ, kdy příjemce, který tuto daň zaplatí, může uvedenou daň získat zpět na základě vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH, a nikoli na případ, kdy se DPH vrací jakýmkoli způsobem, jak tvrdí Komise.

83      Důvod uvedený v bodě 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí mimoto nelze akceptovat, jelikož by systematicky vylučoval DPH z nákladů, na něž lze poskytnout příspěvek z EFRR, v situaci, kdy je příjemcem ústřední správa členského státu jako resort ministerstva, jak je tomu v projednávaném případě.

84      Kromě toho, že takový výklad nevyplývá ze znění čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013, by přitom vedl k nerovnému zacházení mezi veřejnými subjekty, které mohou být financovány z fondů ESI, v rozporu s čl. 2 bodem 10 téhož nařízení, který do definice pojmu „příjemce“ zahrnuje veřejné subjekty bez ohledu na to, zda tyto subjekty patří k ústřední správě členského státu, nebo mají samostatnou právní subjektivitu a jsou nezávislé na státu, jehož jsou součástí.

85      Komise tudíž porušila čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013, když vycházela z důvodu uvedeného v bodě 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož nelze považovat zaplacení DPH ministerstvem pro hospodářský rozvoj ministerstvu hospodářství a financí za náklady vynaložené ústřední správou italského státu.

 Ke druhému důvodu vycházejícímu v podstatě z toho, že zátěž danou DPH neneslo ministerstvo pro hospodářský rozvoj

86      V bodě 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise v podstatě konstatovala, že výdaje na DPH související s budováním sítě pro vysokorychlostní připojení k internetu jsou přičitatelné společnosti Infratel, která jedná jako interní společnost ministerstva pro hospodářský rozvoj, a nikoli tomuto ministerstvu. Podle směrnice o DPH se v rámci „interního plnění“ neplatí žádná daň, takže DPH neměla být zahrnuta do faktur adresovaných společností Infratel tomuto ministerstvu. Společnost Infratel, která je osobou povinnou k DPH, si navíc může dotčenou DPH odpočíst.

87      Úvodem je třeba uvést, že italské orgány v žádosti o finanční příspěvek z EFRR uvedly, že veškeré financování velkého projektu BUL, tj. nejen kapitálové výdaje, které zahrnují náklady na pořízení aktiv, jako jsou infrastruktury, ale rovněž provozní náklady, spravuje společnost Infratel a neupřesnily, že tato společnost neplatí DPH.

88      V téže žádosti bylo nicméně uvedeno, že ministerstvo pro hospodářský rozvoj nese provozní náklady, které obvykle zahrnují poplatky, v souladu s programovou dohodou uzavřenou dne 20. října 2015 mezi tímto ministerstvem, Agenzia nazionale per l’ attrazione degli investimenti e lo sviluppo d’ impresa a společností Infratel.

89      Italské orgány ostatně výslovně upřesnily, že DPH zahrnuly do způsobilých nákladů, jelikož tuto daň platí příjemce, tedy ministerstvo pro hospodářský rozvoj.

90      Jak totiž vyplývá z bodu 15 výše a z odpovědí Italské republiky na organizační procesní opatření, v průběhu prací na síti pro vysokorychlostní připojení k internetu, musel koncesionář – Open Fiber – zasílat faktury odpovídající nákladům na tyto práce včetně DPH společnosti Infratel, která měla povinnost zaplatit pouze částku uvedenou na těchto fakturách bez DPH.

91      Ministerstvo pro hospodářský rozvoj pak mělo zaplatit část těchto faktur odpovídající DPH přímo ministerstvu hospodářství a financí v režimu oddělené platby DPH popsaném v bodě 15 výše, podle něhož musela být DPH za dodání zboží a poskytnutí služeb určených orgánům veřejné správy zaplacena uvedenými orgány přímo na oddělený a zablokovaný bankovní účet daňové správy.

92      Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že podle institucionální struktury zavedené italskými orgány pro účely provedení velkého projektu BUL, kterou Komise nezpochybňuje, nese zátěž ve formě DPH za náklady na vybudování sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu příjemce příspěvku z EFRR, a sice ministerstvo pro hospodářský rozvoj, a nikoli společnost Infratel.

93      V bodě 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom Komise konstatovala, že DPH se neplatí z „interních transakcí“, takže společnost Infratel mohla zaplatit DPH vztahující se k nákladům na vybudování sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu namísto ministerstva pro hospodářský rozvoj, a mohla si ji následně odpočíst.

94      Podle Komise tak výdaje tvořené DPH z nákladů na vybudování sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu nemají povahu určité finanční zátěže pro příjemce příspěvku z EFRR. Z toho vyplývá, že DPH není pro příjemce způsobilým nákladem.

95      Je však třeba zaprvé konstatovat, že pojmy „interní transakce“ a „interní společnost“ nejsou ve směrnici o DPH obsaženy. Komise se rovněž nedovolávala ustanovení italské právní úpravy DPH, která definují či užívají takové pojmy.

96      Komise obecněji neprokázala, že by společnost Infratel jakožto právně oddělený subjekt od ministerstva pro hospodářský rozvoj nesměla přenést DPH na toto ministerstvo.

97      Zadruhé, pokud Komise hodlala odkázat na článek 11 směrnice o DPH, je pravda, že toto ustanovení v prvním pododstavci stanoví, že každý členský stát může považovat za jedinou osobu povinnou k dani osoby, které jsou usazeny na jeho území a které jsou sice právně nezávislé, avšak navzájem jsou úzce propojeny finančními, hospodářskými a organizačními vazbami.

98      Takové ustanovení je přitom podmínečné, jelikož implikuje přijetí vnitrostátních ustanovení určujících konkrétní rozsah úzkých finančních, hospodářských a organizačních vazeb mezi dotyčnými osobami (obdobně viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Larentia + Minerva a Marenave Schiffahrt, C‑108/14 a C‑109/14, EU:C:2015:496, bod 50). Jak kromě toho tvrdí Italská republika a Komise jí v tomto bodě neodporuje, možnost daná uvedeným ustanovením nebyla v italské právní úpravě provedena, pokud jde o takové subjekty, jako je ministerstvo pro hospodářský rozvoj a Infratel, které jsou po právní stránce oddělenými subjekty.

99      Komise tak každopádně nemohla dospět k závěru, že plnění mezi společností Infratel a ministerstvem pro hospodářský rozvoj byla uskutečněna mezi dvěma subjekty, které tvoří jedinou osobu povinnou k dani ve smyslu článku 11 směrnice o DPH, což by umožnilo uvedenému ministerstvu přenést na společnost Infratel DPH za vybudování sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu.

100    Jak zatřetí zdůrazňuje Komise, rozhodnutí rozdělit příjmy a výdaje mezi několik veřejných subjektů v rámci téhož členského státu a mezi několik osob odpovědných za projekt, opravdu nemůže změnit posouzení způsobilosti výdajů, a zejména výdajů na DPH zaplacenou za realizaci uvedeného projektu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2012, Maďarsko v. Komise, T‑407/10, nezveřejněný, EU:T:2012:453, bod 32).

101    Stačí však konstatovat, že v projednávané věci by rozhodnutí italských orgánů nevyužít služby společnosti Infratel nemělo vliv na zaplacení DPH ministerstvem pro hospodářský rozvoj, kterou mu fakturovala přímo Open Fiber za práce na síti pro vysokorychlostní přístup k internetu.

102    Komise mimoto neprokázala, a dokonce ani netvrdí, že by institucionální struktura využitá italskými orgány pro uskutečnění velkého projektu BUL, podle níž konečnou zátěž spojenou s DPH nese ministerstvo pro hospodářský rozvoj, byla protiprávní s ohledem na pravidla stanovená směrnicí o DPH.

103    Druhý důvod, o který se opírá napadené rozhodnutí a který vychází z toho, že DPH za práce na síti pro vysokorychlostní připojení k internetu musí uhradit pouze společnost Infratel jakožto interní společnost ministerstva pro hospodářský rozvoj, tudíž také porušuje čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013.

 Ke třetímu důvodu vycházejícímu z neutralizace DPH za práce na síti vysokorychlostního přístupu k internetu pomocí DPH z koncesních poplatků za tuto síť

104    V bodě 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise v podstatě konstatovala, že koncesionářské poplatky za síť vysokorychlostního přístupu k internetu, které koncesionář platí společnosti Infratel jakožto veřejnému zadavateli, podléhají DPH, kterou koncesionář platí přímo italské daňové správě v režimu oddělené platby. DPH splatná na vstupu z prací na této síti je tedy neutralizována DPH obdrženou na výstupu z uvedených poplatků, a je proto teoreticky vratná.

105    V projednávaném případě je třeba konstatovat, že tento důvod týkající se neutralizace DPH z prací na síti díky DPH, kterou Infratel získá z koncesních poplatků, se netýká ministerstva pro hospodářský rozvoj, které je příjemcem příspěvku z EFRR pro účely provedení velkého projektu BUL. Takový důvod tak nedokládá, že toto ministerstvo může na základě vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH získat zpět DPH, kterou musí zaplatit na základě faktur za fázi budování sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu.

106    Ze spisu totiž vyplývá, že v průběhu prací na uvedené síti musela společnost Infratel zaplatit z faktur vystavených společností Open Fiber pouze částku bez daně, zatímco ministerstvo pro hospodářský rozvoj mělo zaplatit část těchto faktur odpovídající DPH přímo daňové správě.

107    Jak mimoto uvádí Italská republika a Komise jí v tomto bodě neodporuje, ministerstvo pro hospodářský rozvoj není považováno za osobu povinnou k dani v souvislosti s činnostmi či plněními realizovanými při výkonu takových institucionálních funkcí, jako je realizace velkého projektu BUL, jelikož tyto činnosti nebo plnění realizuje jako orgán veřejné správy v souladu s článkem 13 směrnice o DPH, který byl do italského právního řádu proveden článkem 4 decreto del Presidente delle Repubblica n. 633. – Istituzione e disciplina dell’ imposta sul valore aggiunto (výnos prezidenta republiky č. 633 o zavedení a úpravě daně z přidané hodnoty) ze dne 26. října 1972 (běžný doplněk ke GURI č. 292 ze dne 11. listopadu 1972).

108    Ministerstvo pro hospodářský rozvoj proto nemělo možnost odpočíst DPH vztahující se k nákladům na vybudování sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu za podmínek stanovených v čl. 1 odst. 2 druhém pododstavci směrnice o DPH a v čl. 19 odst. 1 nařízení prezidenta republiky č. 633 ze dne 26. října 1972.

109    Z písemností ve spise ostatně nevyplývá, že ministerstvo pro hospodářský rozvoj může, byť jen částečně, získat nepřímo zpět DPH, kterou má společnost Open Fiber platit z koncesních poplatků ve fázi provozování sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu, takže by toto ministerstvo mohlo být považováno za subjekt, který nenese skutečnou a konečnou zátěž danou tímto výdajem.

110    V tomto ohledu pouhá okolnost, že společnost Infratel je společností s veřejným kapitálem vlastněným nepřímo italským státem a pod jeho kontrolou, nepostačuje k prokázání existence mechanismu pro nepřímé vrácení DPH ve prospěch ministerstva pro hospodářský rozvoj.

111    I za předpokladu, že by takový mechanismus existoval nebo mohl být zaveden mezi ministerstvem pro hospodářský rozvoj a společnosti Infratel, lze v každém případě výdaje na DPH, které má toto ministerstvo zaplatit ve fázi budování sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu, vyloučit z celkových nákladů, na něž lze poskytnout příspěvek z EFRR, pouze za podmínky, že nepřímé vrácení této DPH prostřednictvím společnosti Infratel bude stanoveno italskými právními předpisy týkajícími se DPH, což Komise ani netvrdí.

112    V tomto ohledu se Komise nemůže dovolávat řešení zvoleného Tribunálem v rozsudcích ze dne 20. září 2012, Maďarsko v. Komise (T‑89/10, nezveřejněný, EU:T:2012:451), a ze dne 20. září 2012, Maďarsko v. Komise (T‑407/10, nezveřejněný, EU:T:2012:453).

113    Je pravda, že v obou těchto věcech Tribunál zamítl žaloby na neplatnost podané proti dvěma rozhodnutím Komise, jimiž byla vyloučena DPH z výdajů, na které lze poskytnout příspěvek z EFRR a Fondu soudržnosti.

114    Obě tato rozhodnutí Komise se však řídila nařízením č. 1084/2006, jehož čl. 3 písm. e) podobně jako čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1080/2006 vylučoval vratnou DPH z výdajů, na které lze poskytnout pomoc z Fondu soudržnosti, aniž bylo třeba určit, zda mechanismy vracení DPH vyplývají z použití vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH.

115    A dále, v obou věcech, které vedly k vydání rozsudků citovaných v bodě 112 výše, pak příjemce zohlednil jednotné finanční řízení fáze konstrukce a provozu projektů dotčených v těchto věcech a provedl analýzu nákladů a výhod, která se provádí pro účely projektů generujících příjmy.

116    V projednávaném případě, jak bylo připomenuto v bodě 6 výše, podpora poskytnutá z EFRR na velký projekt BUL představuje státní podporu slučitelnou s vnitřním trhem, jak vyplývá z individuálního ověření potřeb financování provedeného Komisí v souladu s pravidly použitelnými v oblasti státních podpor.

117    Jak přitom právem uvádí Italská republika, z čl. 61 odst. 8 nařízení č. 1303/2013, ve znění použitelném k datu přijetí napadeného rozhodnutí, vyplývá, že pravidla týkající se operací, které po dokončení vytvářejí čistý příjem, se nevztahují na operace, u nichž podpora poskytnutá z programu představuje státní podporu.

118    A konečně, Komise neprokázala, že by italská právní úprava v oblasti DPH stanovila jiné mechanismy pro vracení DPH, než je nárok na odpočet stanovený směrnicí o DPH, umožňující takovým veřejnoprávním subjektům, jako je ministerstvo pro hospodářský rozvoj, získat zpět DPH, kterou platí jakožto koneční spotřebitelé.

119    Pouhá okolnost, že koncesní poplatky za síť pro vysokorychlostní přístup k internetu, které koncesionář platí společnosti Infratel v postavení veřejného zadavatele, podléhají DPH, nemá vliv na to, že výdaje na DPH související s realizací velkého projektu BUL jsou ve skutečnosti a s konečnou platností přičitatelné ministerstvu pro hospodářský rozvoj. Vzhledem k tomu, že Komise neprokázala, že toto ministerstvo mohlo získat tento výdaj zpět podle vnitrostátních právních předpisů týkajících se DPH, porušuje třetí důvod uvedený v bodě 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí také čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013.

120    Z výše uvedeného vyplývá, že tři důvody, z nichž vychází napadené rozhodnutí, porušují čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013. V důsledku toho musí být napadené rozhodnutí zrušeno, aniž je nutné se zabývat ostatními žalobními důvody uplatněnými na podporu žaloby.

 K nákladům řízení

121    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Italská republika náhradu nákladů řízení požadovala a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

122    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý senát)

rozhodl takto:

1)      Prováděcí rozhodnutí Komise C (2019) 2652 final ze dne 3. dubna 2019, kterým se schvaluje finanční příspěvek na velký projekt „Národní velký projekt vysokorychlostního internetu – bílá místa“, vybraný v rámci operačních programů „POR Abruzzo FESR 2014-2020“, „Basilicata“, „POR Calabria FESR FSE“, „Campania“, „POR Emilia Romagna FESR“, „POR Lazio FESR“, „POR Liguria FESR“, „POR Lombardia FESR“, „POR Marche FESR 2014-2020“, „POR Piemonte FESR“, „POR Puglia FESR-FSE“, „POR Sardegna FESR“, „Sicilia“, „Toscana“, „POR Umbria FESR“, „POR Veneto FESR 2014-2020“ a „Podniky a konkurenceschopnost“ v Itálii, se zrušuje v rozsahu, v němž z financování Evropskou unií vylučuje náklady příjemce na daň z přidané hodnoty.

2)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Italskou republikou.

3)      Česká republika a Španělské království ponesou vlastní náklady řízení.

da Silva Passos

Valančius

Reine

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. června 2022.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: italština.