ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
8. května 2008
Věc F-119/06
Petrus Kerstens
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Přípustnost – Organizační schéma – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Změna místa výkonu práce – Změna pracovních úkolů – Služební zájem – Rovnocennost pracovních míst – Skrytá sankce – Zneužití pravomoci“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se P. Kerstens domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí řídícího výboru Úřadu pro správu a vypořádávání individuálních nároků (PMO) ze dne 8. prosince 2005 o změně organizačního schématu PMO a aby byla Komisi uložena náhrada škody, kterou údajně utrpěl.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Změna organizační struktury, kterou se mění pracovní úkoly žalobce – Zahrnutí
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnanců
(Služební řád, čl. 7 odst. 1; příloha IX)
1. Žaloba podaná vedoucím odboru proti rozhodnutí o změně organizační struktury, kterým se mění pracovní úkoly a název jeho odboru a kterým se zároveň stanoví, že i nadále bude vedoucím odboru, je přípustná. Změna pracovních úkolů, i když nepoškozuje materiální zájmy úředníka nebo nezasahuje do jeho postavení, může totiž tím, že mění podmínky výkonu a povahu pracovní náplně, poškodit jeho nemajetkové zájmy a vyhlídky do budoucna, a tedy nepříznivě zasáhnout do jeho právního postavení vzhledem k tomu, že některé činnosti zařazené do stejné kategorie mohou vést snáze k povýšení z důvodu povahy vykonávaných povinností. Nelze tedy a priori mít za to, že taková změna nemůže nepříznivě zasáhnout do právního postavení dotyčného úředníka.
(viz body 45, 46 a 48)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 28. května 1998, W v. Komise, T‑78/96 a T‑170/96, Recueil FP, s. I‑A‑239 a II‑745, bod 47; 16. dubna 2002, Fronia v. Komise, T‑51/01, Recueil FP, s. I‑A‑43 a II‑187, bod 24
2. Orgány mají širokou posuzovací pravomoc při organizaci svých útvarů v závislosti na úkolech, které jsou jim svěřeny, a s ohledem na tyto úkoly při přidělování zaměstnanců, které mají k dispozici, na pracovní místa, avšak za podmínky, že se jednak toto přidělení uskuteční v zájmu služby, a jednak bude dodržena rovnocennost pracovních míst.
Co se týče první podmínky, vzhledem k rozsahu posuzovací pravomoci orgánů při posuzování zájmu služby se přezkum Soudu musí omezit na otázku, zda se orgán oprávněný ke jmenování držel v přiměřených mezích a nevykonával svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem.
Pokud jde o druhou podmínku, pravidlo přiměřenosti platové třídy a pracovního místa v případě změny pracovních úkolů přidělených úředníkovi, stanovené v článku 7 služebního řádu, předpokládá nikoliv porovnání mezi stávajícími a předcházejícími pracovními úkoly dotyčné osoby, ale porovnání mezi stávajícími pracovními úkoly dotyčné osoby a její platovou třídou v rámci hierarchie. Nic tedy nebrání tomu, aby rozhodnutím byly přiděleny nové pracovní úkoly, které se sice odlišují od dříve vykonávaných úkolů a jsou dotyčnou osobou vnímány jako snížení jeho pravomocí, avšak jsou v souladu s pracovním místem odpovídajícím jeho platové třídě. Skutečné snížení pravomocí úředníka tak porušuje pravidlo přiměřenosti platové třídy a pracovního místa pouze tehdy, pokud jeho pracovní úkoly jako celek jednoznačně přesahují pracovní úkoly odpovídající jeho platové třídě a pracovnímu místu, přičemž se v úvahu vezme jejich povaha, jejich důležitost a jejich rozsah.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí, kterým se mění pracovní úkoly přidělené úředníkovi, není v rozporu se služebním zájmem nebo přiměřeností pracovního místa, nemůže jít o skrytou disciplinární sankci nebo zneužití pravomoci a úředník nemůže vytýkat administrativě, že nezahájila ve vztahu k němu disciplinární řízení, které by mu umožnilo využít procesních záruk stanovených v příloze IX služebního řádu.
(viz body 82, 84, 96, 97 a 103)
Odkazy:
Soudní dvůr: 23. března 1988, Hecq v. Komise, 19/87, Recueil, s. 1681, bod 7; 7. března 1990, Hecq v. Komise, C‑116/88 a C‑149/88, Recueil, s. I‑599, bod 11; 14. prosince 2006, Meister v. OHIM, C‑12/05 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 45 a 47
Soud prvního stupně: 23. října 1990, Pitrone v. Komise, T‑46/89, Recueil, s. II‑577, bod 35; 19. června 1997, Forcat Icardo v. Komise, T‑73/96, Recueil FP, s. I‑A‑159 a II‑485, bod 39; 22. ledna 1998, Costacurta v. Komise, T‑98/96, Recueil FP, s. I‑A‑21 a II‑49, bod 36; výše uvedený rozsudek Fronia v. Komise, bod 53; 26. listopadu 2002, Cwik v. Komise, T‑103/01, Recueil FP, s. I‑A‑229 a II‑1137, bod 30; 25. července 2006, Fries Guggenheim v. Cedefop, T‑373/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑169 a II‑A‑2‑819, bod 67; 7. února 2007, Clotuche v. Komise, T‑339/03, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 47, 62, 91 a 126; Caló v. Komise, T‑118/04 a T‑134/04, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 101